Full text of "Austrálie a její obyvatelstvo"

See other formats

AUSTRÁLIE

A JEJÍ OBYVATELSTVO

Dra. ZESZ. ZEL TTTZfcTOEA..

SE 195 OBRAZCI.

'i £

* ’ *

* * / s,

t »

- ‘ /-\
>- -i

•t

Y PRAZE 1885.

NÁKLADEM F. TEMPSKÉHO.

Pa p uán i na číhané.

O B S A II.

I. Pevnina australská a její obyvatelstvo.

Stránka

Cesta do Austrálie 1

Objevy - . 3

Rozměry Austrálie 14

Půda 15

Vodstvo 18

21
24
33
41
79 .
84
95

102

-t á\n
AVI

113
123

11. Kolonie na pevnině australské a Tasmánie.

Všeobecný přehled 132

Nový Jižní Wales.

1. Rozměry 138

2. Horopis a vodstvo 138

3. Podnebí a plodiny 143

4. Obyvatelstvo 143

5. Rolnictví a hornictví 146

6. Průmysl a obchod 151

7. Spojeni 152

8. Města 156

Podnebí

Rostlinstvo

Živočišstvo

Původní obyvatelé . .
Miseionáři u domorodců

Osadníci

Žlutí a hnědí ....
Nájemnici a osadníci .
Sqnatterové a křováei
Hornici a zlatokopové
Důležitost Austrálie .

Viktorie.

1. Rozměry

2. Horopis a vodstvo

3. Podnebí a plodiny

4. Obyvatelstvo . . .

5. Rolnictví a hornictví

6. Průmysl a obchod

7. Kommunikace . .

8. Města

Qneensland.

1. Rozměry

2. Horopis a vodstvo

3. Podnebí a plodiny

4. Obyvatelstvo . . .

5. Rolnictví a hornietvi

6. Průmysl a obchod

7. Spojení

8. Města

Jižní Austrálie.

1. Rozměry

2. Horopis a vodsvo .

3 Podnebí a plodiny

4. Obyvatelstvo . . .

5. Rolnictví a hornictví

6. Průmysl a obchod

7. Spojeni

8. Města

Severní Austrálie ....
Západní Austrálie.

1. Území a obyvatelé

2. Hory a vodstvo . .

3. Podnebí a plodiny

4 Rolnictví a hornictv

5. Průmysl a obchod

6. Spojeni

7. Města

Tasmánie.

1 Objevení a dějiny
2. Země a plodiny .

Stránka
. 160
. 160
. 164
. 165
. 166
. 160
. 171
. 173

. 178
. 179
. 183
. 186
. 18H

. 192
. 192
. 195

199

200
203
203
206
209
211

215

216

. 217
. 220
. 221
. 222
. 223
. 224
. 224

. 225
. 230

3. Rolnictví a hornictví

4. Obchod

5. Města

Str&nlca

. 236
. 238
. 240

III. Melanesie.

Úvod . . . .

Objeveni

Melanesie

Melanesané

Obchodníci se sandálem a otrokáři .

Missionáři

Nová Guinea.

1. Objevy a výzkumy

2. Území . . .

3. Půda a vodstvo

4. Podnebí a rostlinstvo . . . .

5. Živoéišstvo

6. Obyvatelé

7. Pokusy kolonisaéni

Nová Britannie

Ostrovy Šalomounovy

Ostrovy sv. Kříže

Nové Hebridy

Nová Kaledonie.

1. Území

2. Praobyvatelé

3. Osadnici

245

246
251
254
260
266

281

289

292

293

296

300

318

320

330

337

350

357

364

IV. Polynesie.

Všeobecná povaha země 373

Polypi Jižního moře 374

Rostlinstvo 380

Živoéišstvo 384

Polynesané 386

Činnost missionářů 397

Snahy evropské . , , s s . . 403

Hawaii. Stránka

.1. Země a plodiny její .* 405

2. Hlavni oBtrovy 412

3. Hawajané 423

4. Dějiny BOUOBtroví 430

Malá souostroví v západní PolyneBii.

OBtrovy Fanningské čili Americká 147

Ostrovy Phoenixovy 148

OBtrovy Unioneké čili Tokelau 44;»

Ostrovy EllicejBké 450

Ostrovy Tukopia 451

Tonga

1. Území 451

2. Tongané 458

3. Dějiny říše tonganBké 472

Samoa

1. Území 470

2. Samoané 400

Malá souoBtroví.

Futuna, Uea, Niue • 507

Ostrovy Manihiki 500

Ostrovy Cookovy čili HerveyBké 511

Tahiti a jeho součáBti.

I. Země a plodiny 516

9 Tahiti •] Mnnrpa WS

3. Tahifané 534

4 Dějiny tahitBké . . • 555

NeodviBlé ostrovy pod větrem 561

Ostrovy Tubuai čili AuBtrály 563

Tuamotu čili Paumotu 564

Manga re wa čili ostrovy Gambierské 567

OBfcrov Pitcairn 570

MarkeBy 573

Rapanui a Šala y Gomez 581

Viti.

1. Všeobecná povaha a plodiny 583

2. Hlavni OBtrovy 503

3. Vitiané 598

4. Viti pod anglickou vládou 620

Rotumah 620

V Nový Zéland.

Stránka

1. Poloha a území 633

2. Tvar půdy, vodstvo, podnebí 635

3. Rostlinstvo a živoěišstvo 647

4. Maoriové 655

5. Poměr osadníků k Maoriům . . . . 686

6. Města 695

VI. Mikronesie.

Ostrovy mikroneské a jich obyvatelé 701

Mariany 704

Karoliny . 709

Ostrovy Palewské 716

Ostrovy Marshallovy 717

Ostrovy Gilbertovy 720

Pevnina australská a její obyvatelstvo

Cesta do Austrálie.

Ještě před 30 lety pouštěli se na cestu do Austrálie oby-
čejně jen odvážliví cestovatelé a ti, kdo se navždy rozloučili
s otčinou. Plavba z přístavův evropských ku břehům Austrálie
byla totiž pro neznalost povahy i směru větrův a mořských
proudů velice nejistá a spolu zdlouhavá, poněvadž lodi ubíraly
se výhradně dalekou drahou kolem předhoří Dobré Naděje.
Phillip na př. plul s lodstvem, jež neslo první osadníky z Ports-
moutha k východnímu pobřeží Austrálie, plno osm měsíců,
někteří pozdější plavci však ještě déle na cestě prodleli.

Cesta Egyptem byla sice kratší, avšak nepoměrně drahá
a nepohodlná, nebof vyžadovala opětovaného střídání dopra-
vovacích prostředků; pro dopravu zboží tudíž úplně se ne-
hodila.

Teprve když Ferdinand Lesseps provedl důmyslným způ-
sobem průkop šíje, která spojovala Asii s Afrikou, otevřena
jest nová dráha, jež valně usnadnila obchodní styky západu
s východem. Průplav Suezský však nemá pro výrobky a plo-
diny Austrálie takové důležitosti obchodní, jako na př. pro
hedvábí a čaj krajů čínských, bavlnu a indigo Východní Indie
nebo pro kávu a cukr z Jávy ; jesti clo průplavní poměrně ve-
liké a mimo to není úspora času, zvláště vzhledem k východní
části Austrálie, příliš značná. Cestujícímu zajisté jest výprava,
na které může kvapem prohlédnouti si znamenitosti egyptské,
mnohem poutavější, nežli nepřetržitá plavba jednotvárnou spou-
stou vod.

Jung, Austrálie.

* CeBta do AiiBtralie.

Několik společenstev vysýlá nyní četné parníky různými
směry do Austrálie. Nejstarší a nejdůležitější jest veliká „Pen-
insular and Oriental Steam Navigation Company" (zkratkou
P. and O. Company), jejíž 55 parníků pluje ze Southamptona
do Sydneye. Cestující může po lodích této společnosti bud
nepřetržitě plouti ze Southamptona mimo Gibraltar a Maltu
průplavem Suezským do Pointa de Galle (na Ceyloně) a odtud
do Austrálie; anebo dá se z Benátek nebo Brindisia do Alex-
andrie, odkud může si prohlédnouti památky země Faraónů
a dostati se železnicí kolem ivaira a velikého průplavu do
Sueza, kde zasedne opět na parník. Ze Sueza dopluje parník
za 14 dní do Pointa de Galle, odtud za 15 dní přistane u Alban
(jihozáp. břehu Austrálie) a za 5 dní zakotví pak u Adelaidy,
kdež skládá poštovní zásylky. Z Adelaidy dopluje za 3 dni do
Melbourna, za další 3 dni je v Sydneyi. Z Melbourna však lze
použiti železnice a doraziti za půldruhého dne ku přístavu
Jacksonovu. Psaní a časopisy byly již dávno tímto směrem
dopravovány. Psaní ze Southamptona dojde do Melbourna prů-
měrně za 49 dní, z Brindisia jen 41 dní. Parníky „východní
společnosti plují z^Plymoutha kolem St. Vincenta a předhoří
Dobré Naděje; urazí cestu do Adelaidy asi za 47 dní, do
Sydneye za 49 dní. Pro cestující tedy, kteří se dají ze Sout
hamptona přeplaviti na lodích společnosti P. and O., není cesta
do Austrálie mnohem kratší než cesta parníkem společnosti
východní, která zvláště pro náklady je příhodnější, poněvadž
dováží se zboží přímo na místo určené, a není potřebí je opět
a opět překládati. Vzdálenost ze Plymoutha kolem sv. Vin-
centa, Kapského Města, Adelaidy a Melbourna do Sydneye
obnáší 12.820 mořských mil,*) ze Southamptona kolem Gibral-
tara. Malty, Port Saida, Sueza, Pointa de Galle, Alban, Ade-
laidy, Melbourna do Sydneye 11.979 mil; rozdíl je tedy as
900 mořskvch mil.

*) 1 mořská míle =z 1-85 kilometru — */4 míle zeměpisné.

Objevy.

Třetí společnost „British India Steam Navigation Com-
pany“ vysýlá své lodi z Londýna Suezským průplavem kol
Adena, Batavie (Singapore), ostrovu Thursday (v průplavu Tor-
resově) a mimo přístavy queenslandské Cooktown, Townsville.
Bovven a Rockhampton do Brisbany. Cesta tato počítá se do
11.531 mořských mil, jest tedy kratší než dráhy lodí obou
shora vytčených společenstev.

Konečně sluší zmíniti se o nyní oblíbené cestě přes Spo-
jené Státy. Plavba do Nového Yorka trvá z Hamburka 14 dní,
cesta po dráze pacifiční do San Francisca 6l/q dne:*) zde
čekají parníky společnosti „Pacific Mail“. Za 8 dní doplujeme
k Honolulu, odtud za 14 dní k Aucklandu a za dalších 5 dní
jsme v Sydneyi; cesta ze San Francisca trvá tedy 27 dní
a páčí se na 7218 mořských mil. Psaní z Londýna dojde
tímto směrem do Sydneye za 4G dní.

Ústavy dopravovací, mimo společnost východní, jsou pod-
porovány anglickou vládou a z části také příslušnými osadami.
Y novější době podobné společnosti značně se rozmnožily, ně-
které dostávají podpory vládní, některé za vzkvétajícího ob-
chodu obstarávají dovoz již na svůj vrub.

Tím způsobem lze nyní cestujícímu i kupci udržovati
pravidelné, rychlé a jisté spojení i s pátým světa dílem.

Objevy.

Podobá se ku pravdě, že Malajští obyvatelé východoindi-
ckého mnohoostroví věděli o pevnině australské již mnoho
století dříve než plavci evropští. Odedávna odváželi ze sever-
ního pobřeží oblíbenou lahůdku tripang (sušené sumýše) na

*) Jízdní lístek za 22 dollary (asi 46 zl.) má vsak platnost po
3 měsíce a cestující mfiže navstíviti vodopád Niagarský, Chicago (kde
bydlí mnoho Čechů), Omaha i město Mormonův nad Velkým Solným
jezerem.

Objevy.

trhy čínské. K Evropanům nedostala se známost nového dílu
světa skrze Asiaty, nýbrž samostatnými podniky národů ve
plavbě zkušených a zběhlých, tož španělského, portugalského,
anglického, francouzského a hollandského, kteří od konce
XV. století vědomosti o zeměkouli velice obohatili.

Kdo z Evropanů byl vlastně objevitelem Austrálie, ne-
můžeme bezpečně určiti; zdá se, že zásluha ta patří Fran-
couzům, nebot máme od Finée z Briangona (v Dauphinéi)
z r. 1531. mapu, na níž naznačena jest v místech, kde leží se-
verní pobřeží Austrálie, země nazvaná Regio Patalis. Ale udání
ta i jiná jsou neurčitá a nezaručená, alebrž za jisto lze míti,
že Austrálie byla objevena teprve 1. 1601. Toho roku navštívil
totiž Portugalec Manoel Godinha de Credia krajinu při Van-
diemenově předhoří, severozápadní to cíp ostrova Melvilly
(u nejsev. břehu Austrálie). O této události dovídáme se te-
prve v době novější, nebot byla ze zištné řevnivosti dlouho
zatajována. S podobnou politickou opatrností počínali si Špa-
nělové. Pedro Fernandez de Quiros a Louis Vaz de Torres
vydali se 21. prosince 1605. z Callaa na prozkoumání Jižního
Moře. Quiros odkryl ostrov Nových Hebrid, Terra del Espiritu
Santo zvaný, a oddělil se od Torresa; tento, pluje dále na
západ, objevil nebezpečný průplav plný úskalí, nyní Torresův
řečený. Objevení to bylo taktéž po dlouhou dobu tajno; te-
prve když roku 1762. Angličan Dalrymple dobyl Manily, na-
lezeny byly Torresovy zápisky v zapomenutí vešlé, jež byly
uschovány v tamějším státním archivu. Činnost Portugalců
a Španělů nebyla rozsáhlá, a brzy zatlačena byla výzkumy
Hollandanů, Francouzův a Angličanů. Hollandané, usadivše se
na Jávě, podnikali četné plavby výzkumné, na nichž objevili
velikou část Austrálie, a nazvali ji Novým Hollandem. Dne 16.
měsíce listopadu r. 1605. vyplula rychlice „Duifhen“ z Ban-
tama (na západě Jávy) a dorazila až ku předhoří Keerweeru
(doslovně: Vrat se) v zálivu KarDentarskéra : ii následovaly

Objevy.

nové a nové výpravy, severní pobřeží bylo prozkoumáno, ve-,
liká část západního i jižního břehu byly objeveny. Dick Hartog
a Schouten r, 1616., Edels r. 1619., Nuyts r. 1627. a jiní
hollandští plavci vypátrali na svých výpravách při severním
pobřeží australském zemi Karpentarskou, Arnhemovu a Van-
diemenovu, na západě zemi de Wittovu, Edelsovu, Eendracht-
skou a Leeuwinskou a na jižním břehu zemi Nuytsovu.

Nade všechny předchůdce však daleko předčil novými vý-
zkumy Ábel Tasman. Týž r. 1642. odkryl nejjižnější část ostrova
(nyní Tasmanovým zvaného), jejž pojmenoval po generálním
místodržiteli Antonínu van Diemen, a západní břeh Nového
Seelanda. O dvě léta později dokázal, že Nová Guinea není
souvislá s Austrálií, jak dříve obecně se myslilo.

V letech následujících jen málo bylo podnikáno. Vlaming
r. 1696. vypátral Labutí řeku, již tak pojmenoval dle nalezené
černé labuti (avis rara), a Dampier prozkoumal r. 1699. zá-
toku Žraločí (Sharks Bai) a část severozápadního pomoří, kteráž
nyní po něm jest nazvána ; mimo to vešly Houtmans Abrolhos
v neblahou pověst pro veliké škody, které brala lodstva u tohoto
předhoří.

Teprve ku konci století XVIII. na nové výzkumy vydal
se slavný anglický plavec, jejž můžeme vedle Tasmana po-
kládati za vlastního objevitele Austrálie. R. 1768. vypraven
byl z Londýna James Cook, aby pozoroval na jižní zeměkouli
průchod Venuše; na lodi „Endeavour“ doprovázeli jej přírodo-
zpytci Banks a Solander. Z Tahiti-a, kde vykonal úlohu na se
vzatou, plul na Nový Seeland, jehož obrysy určil, a přistál
dne 27. měsíce dubna 1770. při východním břehu australském
ve přístavu, kterýž družina jeho dle bohatosti rostlinstva na-
zvala zátokou Rostlinnou (Botanybai). Pluje dále na sever,
objevil Port Jackson, záliv Moretonský, potom objel průplavem
Endeavourským předhoří York a vzal veškeré objevené země
v držení jménem vlády anglické. Dle podobnosti s půdou své

Objevy.

otčiny nazval Cook východní pobřeží Austrálie Novým Jižním
Walesem. Však břeh jihovýchodní a jižní nebyl ještě pro-
zkoumán ; ani nebylo dokázáno, souvisí-li Tasmánie s Austrálií.
To vypátrat!, bylo svěřeno Bassovi a Flindersovi. Roku 1797.
seznal Bass, že Tasmánii dělí od Austrálie průliv, nyní Bas-
sovým nazvaný, a Flinders doplnil kusé vědomosti o jižním
a severovýchodním břehu australském.

Také vláda francouzská byla Činná. Roku 1772. vyslán byl
Marion do Tasmánie, Lapérouse slodmi „Astrolabe* a „Boussole"*
do zátoky Rostlinné, a r. 1792. a 1793. vypraven ďEntrecasteaux,
by vyhledal zaniklého Lapérouse-a. R. 1802. pak vyslala vláda
francouzská Baudina, chtíc Angličany ve výzkumech předejiti;
bylaf to řevnivost a snaha obohatiti se novými krajinami, jež
vedla v této době k novým a novým nálezům.

Kapitán King na 4 cestách od roku 1817. do roku 1824.
vystopoval severovýchodní, severní a severozápadní pobřeží
Austrálie; Wickham objevil řeku Viktorii r. 1837. a Stokes
odkryl roku 1841. v zálivu Karpentarském řeky Albert a
Flinders. Severovýchodní pobřeží pevniny. Veliká Barriera
a ostrovy v Torresově průlivu byly prozkoumány Blackwoodem
(1842. — 1845.), Owenem Stanleyem (1847. — 1850.) a Denha-
mem (1859. — 1860.), a tím způsobem určena jest nejbližší
a nejjistější dráha z východní Austrálie do Indie.

Obvod pevniny nabýval takto cestami smělých a zkuše-
ných plavcův určitější než prve podoby; ale i na pevnině
samé činěny nemalé pokroky, obzvláště po založení kolonie
trestancův u Portu Jacksonova roku 1778. Neschůdné Modré
Hory, které dalšímu postupu kladly meze, překročeny byly
ovšem teprve 25 let po založení osady; avšak na západní
straně tohoto horstva objeveny byly úrodné roviny Bathurstské
a hořejší tok Lachlana a Macquarie-e, které Oxley r. 1817.
a 1818. sledoval až ku domnělému jich vtoku do velikých
bažin. Hornatinu na severu prozkoumal rostlinozpytec Allan

Objevy.

Cunniugham r. 1823., později objevil průsmyk Pandořin, jediný
to přístup ke travnatým pláním Liverpoolským od jihu, a od-
kryl horní tok Barwana a Condaminy ; procestoval pak západní
část Nové Anglie, Darlingdowny, pobřeží řeky Brisbany a zá-
toky Moretonské. Současně byly prozkoumány také krajiny
jižní. Hověli a Huine, ženouce stáda svá přes hory k rovinám
Yaszským při hořejším Murrumbidge-i, pronikli r. 1824. — 1825.
až k Portu Pliillipovu a objevili největší řeku Austrálie, již
osadníci nazvali Huineovou. Sturt však, jenž od r. 1828. — 1830.
tok této řeky sledoval, změnil jméno její v Murray, jakž posud
se nazývá. Sturt vydal se r. 1828. od Macquarie-e na západ
k řece Darlingu, jež dle domnění tehdejších zeměpisců vlé-
vala se do jezera, které prý leží vnitř pevniny. Chtěje záhadu
tuto rozřešiti, Sturt plul s několika průvodci r. 1829. po řece
Murrumbidgee-i až ku širokému Murrayi a seznal, že je Dar-
ling přítokem Murraye; potom, ač byl stále ohrožován od domo-
rodců, kteří číhali na pobřežích zhusta se sbližujících, šťastně
doplul až ku velikým jezerům, jež tvoří Murray před samým
vtokem do zálivu Setkání (Encounterbai). Do zálivu toho Stuirt
však se dostati nemohl, protože stoky, v nichž se nalézal, byly
pískem zaneseny. Z písečných vršků, jež řeku omezují, viděl
vlny mořské, na západě lesnaté pohoří, hranici mezi údolím
Murraye a zálivem St. Vincent, kdež čekala již lod ze Sydney e
pro něj vyslaná. Ale Sturt a jeho průvodci pro slabost ne-
odvážili se hory ty přelézti, i nezbylo jim, leč proti proudu
rozvodněné řeky nazpět se vrátiti; konečně přece dorazili
po čtyřech měsících krutého namáhání a mnohých strastí do
Sydneye.

Mitchell doplnil na cestách od r. 1831. — 1836. konaných
známosti o toku objevených řek; odkryl prameny Darlingu
a stopoval celý běh jeho až k Murrayi, jejž prozkoumal, a ob-
jevil nynější Viktorii, kterouž, překvapen byv krásou a plod-
ností té lesnaté pahorkatiny, nazval Australia felix (Šťastná

Objevy.

AuBtralie. Na západ došel ku samému ústí Glenelga, nynější
hranici mezi Viktorií a Jižní Austrálií; cestuje pak podél břehu
na východ ku zátoce Portlandské, s úžasem spatřil povoz bílých
mužů tam, kde jen divoké domorodce byl očekával. Asi rok
před tím založili totiž podnikaví bratři Hentyové z Tasmánie
při onom zálivu osadu k lovu velryb, jež se tam dříve hojně
vyskytovaly. Na druhé cestě r. 1835. Mitchell pozbyl nejčilej-
sího průvodce svého, rostlinozpytce Allana Cunninghama, jenž
zabloudiv byl usmrcen nevraživými domorodci.

O známost východního pohoří velikých zásluh si dobyl
polský hrabě Strzelecki. Týž r. 1840. pěšky putoval od řeky
Murrumbidgee-e přes australské Alpy a hustými, téměř ne-
proniknutelnými lesy Gippslanda až ku pobřeží mořskému, a
později procestoval Tasmánii. Jeho dílo „ Fy si kalní popis No-
Tého Jižního WalesaM patří mezi nejkrásnější líčení oněch
krajin, do kterých posud jen zřídka vkročuje noha lidská.

Objevy Sturtovy způsobily, že při zálivu St. Vincent
byla založena csada Jižní Austrálie; z její hlavního města
Adelaidy podnikal Eyre výzkumné cesty. Roku 1840. odkryl
Eyre jezero Torrensovo a jiné solní močály u pohoří Flinder-
fcova rozložené, jež pokládal za souvislé koryto podoby pod-
kovové. Brzy potom vydal se do západní Austrálie, kde již
od r. 1829. byly kolonie při řece Labutí a při průlivu krále
Jiřího. Když jediný běloch, který mu byl průvodcem, od domo-
rodců byl zabit, Eyre provázen jsa černochem, který mu samo-
jediný zůstal věren, dostal se po nekonečných nesnázích a při
trapném nedostatku k sundu krále Jiřího. Touž cestou podél
pobřeží, ale v opačném směru, ubíral se později Forrest. Jest
to krajina suchá, ku zakládání osad nepřihodím; kamenitá
a písčitá rovina s malým pustinným křovím táhne se daleko
k severu.

Sturtovy výpravy v 1. 1844. — 184G. nepříznivou pověst
této krajiny ještě utvrdily. Sturt pronikl z Adelaidy přímým

Objevy.

směrem na sever daleko na pevninu: podél jezer Eyrem ob-
jevených a přes Coopercreek, jenž se v ně vlévá, dorazil až
ku veliké kamenité poušti, která svou suchotou a neplodností
rovná se Sahaře. Jako dříve za pravdu se mělo, že prostřed
pevniny jest veliké jezero, tak povstala nyní domněnka o ne-
smírné poušti, jež celý vnitřek země obsahuje; úsudek ten
zvrácen teprve po 14 letech novými výzkumy Sturtovými.

Touž dobou, když Sturt marně se pokoušel vniknouti do
vnitřní Austrálie, chystal se Ludvík Leichhardt na cestu z No-
vého Jižního Walesa přímo do severozápadní Austrálie k osadě
Viktorii u přístavu Essingtonova na půlostrově Coburgském,
která byla r. 1838. obnovena. Leichhardt, jenž se již od r. 1842.
na rozsáhlý podnik připravoval delšími výpravami z Nového
Jižního Walesa, dovedl získati si podpory vlády i soukromníků.
Ze Sydneye vyplul dne 14. srpna 1844. ku zátoce Moretonské,
odkud zamýšlel cestovati po souši; 17. prosince 1845. do-
razil k Portu Viktorii. Ale Leichhardt, byv nucen vzdáti se
původního úmyslu, ubíral se v malé vzdálenosti od pomoří;
to bylo sice pusto, ale divokými kmeny hustě obydleno. Jeho
průvodce, přírodozpytec Gilbert, byl od černochů zavražděn.
Výsledky cesty Leichhardtovy byly ovšem znamenité; objeveny
byly nejdůležitější řeky Queenslanda a severní Austrálie, jež
vtékají do Velikého oceánu a do zálivu Karpentarského ; mají
posud jména, která jim dal Leichhardt. Vrátiv se do Sydneye,
kde již jej pokládali za ztracena, umínil si procestovati pev-
ninu od východu na západ. Skutečně byl vypraven a pronikl
za kus území, ale nucen byl nemocí a nevolí průvodců vrátit!
se ; r. 1848. vydal se opět na cestu, ale nevrátil se již. Všecky
pokusy, vyšetřiti záhadný osud odvážlivého cestovatele, byly
marný.

Rovněž neštastně skončila se výprava geometra Kenne-
dyho. Týž r. 1847. stopuje hořejší tok Barku-a, shledal, že

Objevy.

tato řeka se nevlévá, jak Mitcliell r. 1845. udával, do zálivu
Karpentarského, nýbrž že se ztrácí v pustinách; Gregory
(r. 1858.) však se přesvědčil, že Bárku a Cooper, Sturtem ob
jevený, jest jedna a táž řeka, že však se rozvětvuje raznými
směry ve průplavy, jež se opět spojují a do jezera Eyre pa-
dají. Zpráva Kennedyho o vnitrozemí Queenslanda byla tak
nepříznivá, že osadnická vláda přijala návrh jelio, aby obrá-
cena byla péče na prozkoumání krajin severnějších, obzvláště
půlostrova Yorku. Ale tato část Austrálie leží již v okrsku
tropických deštů; její rozsáhlé bažiny, neproniknutelné hou-
štiny a četné divoké obyvatelstvo činily cestujícím největší
překážky. Ze 13 osob, které s Kennedym 15. srpna 1848.
opustily záliv Rockinghamský, dostal se pouze domorodec
Jackey Jackey po šestiměsíční cestě k Portu Albany na se-
verním cípu půlostrova. R. 1865. procestoval Jardine půlostrov
Yorský po celé délce jeho na straně západní ; zde nalezl hojné
lesy, vodstvo a množství zvířat rovněž jako Kennedy na straně
východní.

Po smutném konci Iíennedyově ochladla snaha po dalších
výzkumech, mimo to vábila touha po rychlém a snadném
zbohatnutí mnohé k objeveným zlatým dolům australským. Za
novými výzkumy vypravil velikou expedici předseda královské
společnosti zeměpisné*) v Londýně, Sir Roderick Murchison.
Vůdcem zvolen osvědčený již A. Gregory, jemu pak přidělen
byl rostlinozpytec Ferdinand Můller, nyní professor botaniky
při universitě Melbournské. R. 1856. připlul Gregory ku zá-
livu Cambridgeskému (na severozápadním břehu), odkudž po-
kusil se vniknouti do středu pevniny. Ale po krátké cestě
krásnou a bohatou krajinou ocitl se v suché poušti s písko-
vými kopci a byl nucen vrátiti se krajem severním do Queens-
landa ku zátoce Moretonské.

*) „Royal Geographical Society**.

Objevy.

O něco později vydal se John Mac Douall Stuart na od-
vážné výzkumy, k nimž se chystal, když provázel Sturta až
ku kamenné poušti na sever od Coopera. Stuart podnikal již
před rokem 1800. menší výzkumné cesty, dostávaje podpory
od bohatého osadníka Chamberse. R. 1859. objevil na cestě
od jezera Eyre k severu studené i teplé prameny, hojně se
prýštící z jinak nevlídných krajfi. V březnu r. 1860. vydal se
znova na cestu, dospěl téměř ku středu pevniny na Central
Mount-Stuart a tam vztyčil vlajku anglickou. Před tím od-
kryl podivuhodný vysoký sloup pískovcový, který se v kruhu
jiných menších vypíná do značné výše 50 metrů, a nazval jej
po svém příznivci Chambers Pillar. Opět a opět pokoušel se
proniknouti dále na sever, avšak marně ; vrátil se do Adelaidy.
Jeho zpráva, že za suchou, kamenitou, místy houštím porostlou
pustinou jest krajina příhodná, získala mu od vlády jiho-
australské podporu na poslední jeho výpravu ku břehům Indi-
ckého oceánu. Stuart vydal se 1. ledna 1861. na cestu; ne-
dorazil však ani ku 17. stupni j. šířky, nebot nedostatek vody
a neproniknutelné houštiny přinutily jej pokaždé k návratu.
Nezdarem tím nebyl Stuart odstrašen a v lednu 1862. novou
cestu podnikl z hlavního města kolonie; 7. dubna dosáhl nej-
severnější hranice její, pronikl štastně rozsáhlým houštím a
24. července vztyčil při zálivu Adamově vlajku anglickou. Ku
sklonku téhož roku Stuart, jsa churav a zeslaben, vrátil se
do Adelaidy. Tento zkoumatel vynikal pečlivostí, obezřelostí
a rázností nade všecky své předchůdce i následovníky.

Výprava, dvě léta před tím od osadnické vlády z Viktorie
za týmž účelem vyslaná, skončila se neštastně. Jsouc podně-
cována zdarem první cesty Stuartovy z Adelaidy, vláda sou-
sední konala rozsáhlé přípravy ku procestování pevniny od
severu k jihu ; příspěvky vlády a soukromníků dosáhly summy
124.000 zlatých, z níž vše, čeho třeba bylo, obstaráno, a mimo
to přivezeno bylo z Indie 24 velbloudů. Dne 20. srpna 1860.

Objevy.

vydala se společnost, celkem 18 osob, mezi nimiž 3 Indové,
Tedemm Roberta 0’Hara Burke-a na cestu. Burke zamýšlel
z Menindie (při středním Darlingu) dospěti ku Cooperu a odtud
přímo na sever doraziti ku zálivu Karpentarskému. Zůstaviv
část průvodcův a zásob v Menindii a při Cooperu, vydal se
Burke s lékařem Willsem a 2 muži ku zálivu Karpentarskému,
však nedošel cíle, nemoha, jak se podobá, překonati četné
močály, které kryjí pobřeží. Pozbyv jednoho muže a vysílen
jsa nedostatkem potravin, vrátil se ku Cooperereeku, jejž našel
opuštěný. Ač byli od dobrosrdečných černochů podporováni,
přece Burke i Wills hlady zemřeli, King pak přijat a ošetřován
byl od domorodců. Čtyři rozličné výpravy byly podniknuty,
aby byl zaniklý Burke vypátrán : z Viktorie (r. 1861. — 1862.)
Howittem, jenž nalezl nejen Kinga, nýbrž i mrtvoly Burkea
a Willse ; z Jižní Austrálie Mac Kinlayem, jenž došel až ku
zálivu Karpentarskému, a z Queenslanda vedením Walkera
a Landsborougha, kteří prozkoumali krajiny při řece Albert,
Flinders, Thompson a Bárku. Příznivé zprávy o vodstvu i živo-
čišstvu těchto širých zemí přivábily brzy osadníky z Queens-
landa, kteří pronikli se svými stády záhy až ku hranicím
osady.

Po cestách Stuartových jihoaustralská vláda vzala v držení
veškeru rozsáhlou zemi mezi 138° a 129° východní délky až
k Indickému oceánu (nynější Alexandrii a Severní Austrálii)
a pokusila se, s malým ovšem prospěchem, založiti osadu na
břehu severním. Důležitější pro rozvoj Austrálie a pro další
výzkum bylo provedené spojení severní a jižní Austrálie tele-
grafem (r. 1872.), jenž veden byl přímo přes pevninu a při-
pojen byl podmořským drátem v Singapuru (na Jávě) k indo-
evropskému telegrafu; pozemní ten telegraf byl východištěm,
po případě cílem pozdějších výprav. Giles a po něm Gosse
byli vysláni vládou Jižní Austrálie a Viktorie, by zkoumali
zemi od telegrafu na západ; objevili pohoří Macdonnellovo

Objevy.

a Jamesovo, veliký solní močál Amadeus a pronikli až ku
127° 31 1 východní délky. Čím dále na západ, tím pustější je-
vila se krajina, jen zde onde ovlažovaná prameny a jezírky.

Warburton, jenž roku 1866. vystihl dolejší tok Coopera
a západní i jižní břeh jezera Eyreova, vypraven byl bohatým
kupcem a majitelem stád Elderem z Adelaidy, aby prozkoumal,
zdali by střed pevniny od telegrafu na západ nehodil se ku
chovu dobytka. Warburton vydal se 15. dubna 1873. z Alice
Springs Stationu (při řetězu Macdonnellově nedaleko obratníku)
a dostal se, zápase s nesmírnými obtížemi a hladem, 11. ledna
1874. k řece de Greyově (na severozápadním břehu Austrálie),
kdež byl ochotně přijat od osadníků. Krajiny, jimiž Warburton
cestoval, jsou snad nejsmutnější celé Austrálie ; písečné kopce
se střídají se širými pustinami, jen trnitou travou porostlými.
Vláda západoaustralská, jíž větším dílem patřilo území pro-
střed pevniny, doufala, že aspoň veliký neprozkoumaný ještě
díl bude výhodnějším ; naděje ta byla však zklamána výzkumy
Johna Forresta a Ernesta Gilesa. Forrest již r. 1870. cestoval,
jak svrchu řečeno, podél velikého australského chobotu od
západu k východu, a dorazil z Pertha do Adelaidy bez veli-
kých obtíží. Roku 1874, bral se, vypraven jsa vládou západo-
australskou, od řeky Murchison na východ a dorazil krajinou
málo ovlažovanou až ku telegrafnímu drátu při 27° šířky.
Giles vykonal touž cestu poněkud jižněji; avšak nebyl vypraven
jako Forrest koňstvem, nýbrž velbloudy, jež daroval zasloužilý
Sir Tomáš Elder. i mohl snáze přemoci překážky suchých
pustin, které pro nedostatek deštů nikde k obydlení se ne-
hodily. Giles, došed Pertha, vydal se opět na cestu, ale drahou
zcela novou. R. 1876. ubíral se od 27. stupně šířky severo-
východním směrem až ku 23. stupni a objevil podivnou magne-
tickou horu Mount Gould; pak šel směrem jihovýchodním a
dostal se písčitými pustinami v srpnu 1876. ku telegrafnímu
drátu, aniž objevil zemi, která by se byla hodila k osazování.

T- f

14.

Rozměry Austrálie.

Příznivější zprávy podal Alexander Forrest, bratr a stálý prů-
vodce předchozího badatele; týž cestoval v únoru r. 1879. od
řeky de Greyovy (v severozápadní Austrálii) až k telegrafnímu
drátu a podél něho k Portu Darwinovu, a shledal, že Fitzroy,
kterýž znám byl jen u svého ústí, dopouští paroplavbu do 160
kilometru běhu svého. Nalezl též některé kraje velice příhodné
bud pastvě, bud pěstování třtiny cukrové a kávy; Část tato,
Kimberleyský okres zvaná, brzy byla osadníky obydlena.

Také kapitán Pennefatlier odhalil r. 1880. při východním
břehu zálivu Karpentarského krásnou úrodnou krajinu s veli-
kými splavnými řekami Archerem a Batavií; krajina ta jest
nejutěšenější Částí Queenslanda. Výprava, která týmž časem
učiněna byla za tím účelem, aby poznány byly země od zlato-
nosných polí Palmerských k mysu Yorku a by zvláště zlato
nosná půda byla ohledána, neměla zdaru, nebol nalezla stopy
zlata pouze na úzkém pobřeží východním, a bylo jí ve kra-
jích na deště bohatých a při nepřízni domorodců překonati
tisíceré kruté nesnáze, než se dopídila osady u předhoň
Yorského.

Rozměry Austrálie.

Australská pevnina jest nejmenší mezi všemi země díly.
Jest zajisté o pětinu menší než Evropa, avšak srovnáme-li ji
s oním státem evropským, kterýž má na Austrálii největší po- .
litický vliv, shledáme, že Britannie s Irskem rovná se sotva
šestadvacátému dílu pevniny australské. Dle Behma a Wagnera
zaujímá souš australská 7,627.832 □ km. č. 138.529 □ mil.
Jest to země málo rozčleněná a skoro tak nepřístupná jako
Afrika, jež má mnohou s ní podobu. Tvoří jen málo předhoří,
a to jen hrubé výběžky do moře; pomoří pak jest jedno-
tvárné, majíc přístavů jen poskrovnu. Ze drobných ostrůvků,
kteréž obklopují Austrálii, jižní a západní jsou skalnaté a ne-

Půda.

úrodné, však čím dále na sever, tím jsou utěšenější a mnohé
z nich zdají se míti pěknou budoucnost.

Velice podobá se ku pravdě, že Austrálie byla kdysi mno-
hem rozsáhlejší než za našich dob. Nepochybně prostírala se
na východě až tam, kde nyní spatřujeme Velkou Barriem;
ano zdá se, že i Nová Guinea i Tasmánie s ní souvisely.
Však za pravdu míti můžeme, že kraje pobřežní již se ne-
snižují; na západě a jihu dokonce pozorováno, že se pomoří
stále vyvyšuje. Že v jižní Austrálii na východ od Murraye

souš se před nedávnou ještě dobou vyvýšila, dosvědčují lastury,
kteréžto za 80 km od pobřeží do kraje a tož i výše než 100 m
nad hladinou mořskou se vyskytují. V politickém ohledu
Austrálie v celém svém rozsahu již dávno náleží k Veliké
Britannii, kterážto založivši na východě jejím první osadu
trestnickou, opatrně i pečlivě zabraňovala, aby jiná mocnost
nemohla se tam usaditi. Prodlením času pevnina australská
odevzdána jest pěti vládám koloniálním, které jsouce pod zá-
štitou Britannie, mají zřízení celkem samosprávné. Co do pro-
storu lze Austrálii rozvrhnouti na tři části: vvchodní, střední
a západní. První z nich zaujímá tři kolonie: Queensland, Nový
Jižní Wales a Viktorii; druhá vlastní Jižní Austrálii s pří-
slušným k ní územím severním, a třetí kolonii západo-austral-
skou. Kdybychom rozdělili souš na 100 dílů, připadaly by
3 z nich na Viktorii, 10 na Nový Jižní Wales, 23 na Queens-
land, 30 na Austrálii Jižní a 34 na Západní.

Půda.

Jak obrys Austrálie, tak i plastický tvar půdy jen málo se
rozčleňuje. Vůbec můžeme říci, že se pevnina schyluje od
východu k západu a od severu na jih. Domněnka, že by kdesi
prostřed pevniny bylo jezero, do něhož by pobřežní řeky
-vtékaly, dávno uznána byla za mylnou. Na východní straně

Pftda.

táhne se téměř stále poblíž moře až k poloostrovu Yorskému
vysoká hráz hor ; že dříve sáhala až k Nové Guinei, dosvědčují
četné hornaté ostrůvky v poměrně mělkém průlivu Torresově,
právě jako skalnaté ostrůvky ve průlivu Bassově mezi Austrálií
a Tasmánií. Od tohoto předělu chýlí se pevnina směrem jiho-
západním až k Jižnímu oceánu; avšak tato veliká krajina
není nepřetržitou rovinou, nýbrž má porůzná nevysoká po-
hoří. Západní vysočina nedosahuje sice takové výše jako vý-
chodní, ale podobá se jí tou zvláštností, že nejvyšší horská
pásma jsou rozložena na straně k moři přilehlé. Rozdíl mezi
oběma vysočinami jest však veliký; východní pohoří sklání
se v nížiny, ale západní prodlužuje se v nekonečnou planinu,
pokrytou rozsáhlými močály solními. Ostatní Austrálie má
mnoho porůzného horstva; jedno táhne se souběžně se zálivy
St. Vincent a Speneer, pak podél jezera Torrensova k ní-
žinám ústí Coopera; u vnitrozemí zdvihá se rozsáhlá výšina,
na níž příkře vystupuje Macdonnellovo, Musgraveovo a Peter-
mannovo pohoří, a na severu konečně prostírá se na půl-
ostrově Arnhemově planiua, jež dosahuje největší výše tam,
kde řeka Alligatorská mezi příkrými stěnami s výše 300 m
teče k Indickému oceánu. O známosti geologické staraly se
posud jen osady Viktorie, Nový Jižní Wales a Queensland
zakládajíce ústavy geologické. Dlouho se za pravdu mělo, že
druhohor není v Austrálii, že se celá pevnina skládá z velmi
starých a velmi mladých vrstev, že tedy během celé periody
mesozoické byla nad mořem; však mínění toto jest mylné,
ač druhorodý útvar na povrchu jen zřídka nalézáme. K prvo-
horám patří nejdůležitější pohoří Austrálie. Modré Hory,
Australské Alpy, Veliký předěl Viktorský, Grampiany i Py-
reneje skládají se hlavně ze silurských vrstev dvou period;
v nich prostupují žula, syenit a porfyr. Půda jižní a severní
Austrálie a Queenslandu má totéž složení, ale na západě
zřídka se objevují prvohory ; jsou na př. v pohoří Darling-

Pfida.

ském a při zálivu Championském. U vnitrozemí nacházíme
žulu v rozsáhlé míře. Uhlí zvláště v Queenslaudě se vyskytuje
a rozkládá se mezi 29. a 15. stupněm šířkv asi 320 km od
moře; místy jest ho veliké množství. Pískovec a vápenec
útvaru permského nacházíme v jihovýchodní Viktorii. V jižní
a západní Austrálii nenalézáme útvaru uhelného. V Queens-
landě jest útvar uhelný proniknut mladší žulou, v níž se obje-
vuje cín. Druholiory nejčastěji se vyskytuji v Queenslandě, po-
řádku v Novém Jižním Walesu a ve Viktorii. Zdá se, že ve-
liká část vnitřního Queenslanda patří periodě sekundární, a
tož útvaru oolithskému. Trias nalézáme při řece Clarenceské,
u Paramatty pak uhelný útvar doby mesozoické. Jižní pal-
ostrovy Viktorie skládají se většinou z vápna a mesozoického
uhlí, právě jako údolí Wannonské.

Třetihory neurčitého stáří rozkládají se po všech částech
Austrálie ; k nim patří pískovec pustin, vápno korálové a kyzy
a hlína zlatých dolů. Pískovec pustin, jenž pokrývá třetinu
pevniny, nemá žádných živočišných ostatků, a stáří jeho nelze
určití ; tvoří ve středu Austrálie vysoké sloupy, jež se skupují
v rozličné podoby a zde onde, pokryty jsouce kamením a zemí,
tvoří podivuhodné jeskyně. Mimoděk tážeme se, odkudže po-
chodí tyto spousty pískovce. Že se utvořil pod hladinou moř-
skou. nemůžeme tvrditi, nebot nenacházíme v něm ani stopy
mořských přírodnin ; alebrž podobá se ku pravdě, že tento pí-
skovec je dno dřívějšího vnitrozemského jezera, byv do něho
naplaven během tisíciletí řekami, které stékaly s hor původně
v tato místa, však později jinou do moře cestu si prorazily.
Průběhem času snížily se hory, nížiny se zdvihly a objevila
se pískovcová píida veliké rozsáhlosti; úsudek ten potvrzují
četné močály a naplněné občas laguny ve středu, jihu a západu
australském. Mořské třetihorské vrstvy objevují se pouze na
jihu a západu, ve Viktorii i ve výšce 200 metrů nad mořem.
Zkamenělé plody, jež nalézám*3 ve zlatonosných dolech, patří

Jung, Austrálie.

Vodstvo.

mezi druhy již vymizelé, ale s australskými plodinami pří-
buzné. Nejvíce zkamenělin jest ve vrstvách periody postplioce-
nové; k nim náležejí nálezy učiněné u Wellingtona nad horním
Macquariem a při horním Murrumbidgee-i. Vyhynulé druhy
zvířat jsou vesměs s nynějšími příbuzný, ale předčí je veli-
kostí. Nalézá se klokan o třetinu větší než nynější macropus,
diptrodon rovnal se téměř slonu, drápoš (phascolomys) do-
sahoval výše tapírovy, a nototherium rovnalo se nosorožci,
tokoun pak, zvíře velikosti lva, ovládal dřívější zvířenou. Mezi
ptáky dromornis (běžec), příbuzný s nynějším emuem, silou
i velikostí nad pštrosa vynikal.

Ve mnohých krajinách Austrálie byly dříve živé sopky;
všecky již však dávno vyhasly. Největší sopka byla na cípu
jihovýchodním ; četněji se vyskytovaly ve Viktorii, ano i v No-
vém Již. Walesu a v severním i západním Queenslandě nalé-
záme osamocené sopky. Jícny některých těchto sopek vyplňuje
nyní voda, tvoříc jezírka, jež dosahuji někdy hloubky několika
set metrů.

Vodstvo.

Austrálie nemá s dostatek ani stojatých ani tekoucích vod.
Veliká jezera Torrensovo, Eyreovo, Gairdner, Amadeus, Austin,
Barlee a j. jsou solnatá a zpravidla pouhé bažiny ; neboť řeky
do nich vtékající jsou sice hluboké, ale tekou jen ob čas,
některé jen za hojných dešťů; pramenů tato jezera, vyjma
Eyreovo, nemají.

Největší řeka australská je Murray (čti Móré) s velikým
přítokem Darlingem. Poříčí těchto dvou řek rozkládá se mezi
26. až 36. stupněm šířky, a dalo by se tedy hádati na hoj-
nost vody. Obě řeky mívají časem sice vody nadbytek, ale
svým časem tak vysychají, že nejsou ani splavné; vláda stará
se, aby ze dna Murraye odstraněny byly vyvrácené stromy,
aby byla přítrž učiněna náplavě písku. Darling však je splavný

Vodstvo.

po velikých deštích, potom arciť až k Bourkeu ano i Walgettu
(při vtoku Namoie a Barvanu). Murray teče z australských
Alp nebo Warragongu romantickou krajinou lesní kolem vin-
ných vrchů Alburských na rozsáhlé roviny a vysýlá s pravé
strany několik ramen, která se s vedlejšími přítoky spojují.
Veškeré tyto přítoky a průplavy zásobují hojně tuto krajinu,
jež případně nazývá se Riverina. Murrumbidgee týmž skoro
směrem teče jako Murray; od severovýchodu přijímá dlouhý
ale mělký Lachlan a jest po několik měsíců splavný až ku
Wagga Wagga, ba i ke Gundagai-i. Přijímaje přítok Murrum-
bidgee, teče Murray jen jedním řečištěm, které se rozšiřuje
a schyluje zároveň; na pobřežích jeho prostírají se roviny
s mohutnými stromy gummovými, jinde vyrůstají houštiny
polygonumské z pobřežních močálů. Ozké a hluboké průplavy,
vybíhajíce stranou, tvoří veliká mělká jezera, jichž povrch
obletují všeliké druhy ptactva. Vlny Murraye na dalším toku
se šumotem valí se přes podemleté skály vápenné ; blíže vtoku
do moře chýlí se břehy k nízkému pobřeží jezer Alexandrin-
ského a Albertského, jimiž řeka protéká úzkým limanem do
zálivu Encouterského. Zde vlévá vody své slabý proud v Jižní

vcea.il, jenž iicuuuiaLciiic vm^ bvc zauasi uaienu nu reciSLU,

záhubou hroze smělým plavcům, kteří se odvažují pustiti
se až ku samérau ústí řeky. Krajiny, jimiž Murray teče, po-
zbývají krásy a užitečnosti, čím více se blíží moři. Za pou-
tavým pohořím prostírají se širé stepi, neschůdné houští mal-
leyové a spinifexové; půda, většinou písčitá, jest neúrodná.
Murray s přítoky Darlingem a Murrumbidgeem jest pro ob-
chodní spojení velmi důležitý. Vlna z rozsáhlých pastvisk na
jeho březích dováží se bud po Murrayi k zálivům jihoaustral-
ským, nebo do Echucy (přístavu v Murrayi) a odtud železnicí

do Melbourna. Přístavy Viktorie na Murrayi jsou od východu
k západu: Wahgunyah, Echuca, Svvan Hill a Cowana; pří-
stavy Nov. Jižn. Walesa: Albury, Corowa, Euston, Wentworth;

Obraz 1. a. Most přes dolní Murrny. b. Goolwa při ústi Murraye.

M '

i 4

'■JIH. t. ,

v • 1 I1

■ w

( t • * Ir. 3

fc -

f fá

'V.

Podnebí.

v Jižní Austrálii: Morgan, Mannum, Milang a Goolwa. Nad
Darlingem jsou důležitější místa: Bourke, Wilcania, Menindie
a Wentworth; nad Murrumbidgeem leží Gundagai, Wagga
Wagga a malé Narrandera, Hay a Balranald. Již nyní jest
obchod na řekách velmi čilý a ještě více rozkvete, až se po-
daří vyhloubiti ústí, aby usnadněn byl větším námořním lodím
vchod do oněch řek ; posud jen malé parníky pobřežní udržují
spojení mezi Goolwou a Adelaidou.

Na jižním pobřeží Austrálie jsou řeky jen málo splavné,
jako Yarra Yarra u Melbourna, a východní břeh má mnoho
krátkých proudů, jichž voda i větší lodi plaví; důležité jsou
vlastně jen Fitzroy a Burdekin. Na západní straně půlostrova
Yorského seznáno teprve r. 1880., že Archer a Batavia, jichž
úrodné břehy prozkoumány, daleko jsou splavnými. Zdá se,
že pro obchod veliké důležitosti nabudou řeky severního kraje,
zvláště Roper, Daly a Viktoria, po nichž mohou i veliké lodi
daleko plouti. Naproti tomu řeky na straně západní jsou téměř
suché strouhy, Austrálie jižní pak až k Murrayi dokonce řek

nemá. Reky vnitř pevniny jsou vesměs občasné: bývají bud
po celý téměř rok suché nebo tvoří řadu nesouvislých koryt,
jež oddělena bývají úzkou hrází. Tím, že tyto hráze byly opev-
něny a zvýšeny, vznikla na některých místech umělá jezera,
jež podporují značně chov dobytka.

Na stavbu studní bylo mnoho peněz naloženo se zdarem
dobrým, čímž rozsáhlé kraje Jižní Austrálie a Nového Jižního
M alesa učiněny byly příhodnými k osazení. Stkvělé výsledky
mělo též hloubení artesských studní, a zdá se, že možno z lůna
země získati vláhu, kterouž bydlitelům oněch krajů důsledně
odepírá nebe i povrch zemský.

Podnebí.

Pevnina australská rozkládá se skoro po třiceti stupních
šířky ; Evropa ji tedy jen o málo předčí. Avšak takových kli-

Podnebí.

matických rozdílů, jaké znamenáme mezi severními a jižními
zeměmi Evropy, Austrálie nemá. Ovšem jest teplota na severu
australském mnohem větší než na jihu, deště pak ve tropi-
ckých částech Austrálie padají v měsících letních, t. j. od
listopadu do dubna, a v podtropických krajích v měsících
zimních ; ale celkem lze říci, že podnebí Austrálie jest všude
suché a tedy i velmi zdravé.

Pršky závisejí na směni větrů, větry pak na povaze pudy.
Ve středu pevniny jsou veliké roviny bez vody a lesů; holá
půda v létě rychle se ohřívá, čímž vystupují dolejší ohřáté
vrstvy vzduchové, a vnikají proudy studenější se všech stran.
Proudy tyto zatlačují passáty severovýchodní přes rovník a
proměňují je v monsuii severozápadní, jenž odporuje prou-
dům větru jihovýchodního. Avšak proudy, jež ve vnitrozemí
směrem severozápadním ve veliké výšce se vlní, klesají z ne-
známých příčin stále k jihu, až se objevují na východním
břehu u Sydneye, častěji na jižním pobřeží u Melbourna a
Adelaidy jako horké větry — postrach oněch krajin — ničíce
útlejší rostliny i menší živočichy. Tento ohřátý monsun severo-
západní pozorován byl v Tasmánii ve výši 1600 metrů, důkaz
to, že ohřátá vrstva vzduchu opět vystupuje; ano i na Novém
Seelandu pozorovány byly účinky tohoto větru. Tyto horké
větiy dují obyčejně z rána po několik hodin, někdy i po celý
den a způsobují teplotu až 46° Celsia i více, zvláště přidruží -li
se k tomu požáry lesní. V pustých krajinách prostřed pevniny
jsou tyto horké větry ovšem ještě obtížnější; Sturt na př.
změřil ve stínu stromů teplotu do 53° Celsia a páčí za 3 mě-
síce průměrní teplotu 38° C. V západní Austrálii není tak
horkých' větrů. VPerthu vystupuje teploměr až k 44 4° C. a
klesá někdy až k — 0*4 Melbourne je studenější (nej vyšší te-
plota je 43°, nejmenší — 2‘8") než Adelaide (největší teplota
45°, nejmenší 1*2°), kdežto Sydney dále na sever ležící ne-
mívá tak teplých dnti letních (nejvíce 40°, nejméně 2°); Bris-

Podnebí.

baně vykazuje teplotu od 3 — 56°. Ku středu území stoupá
horko i zima; po letních parnech následují mrazivé noci, za
kterých stojaté močály obyčejně dosti tlustou ledovou korou
se pokrývají, která však za několik hodin již při slunce vý-
chodu mizí.

Deště spadá na severu mnohem více než na jihu, v So-
mersetu (na půlostrově Yorku) 2205 mm., v Brisbaně 1330,
v Sydneyi 1202 a v Melbourně 697 mm. Rozdíl mezi Portem
Darwinovým (v Severní Austrálii) a Adelaidou jest ohromný,
tam 1389, zde 536 mm.; nejméně však je pršek uvnitř pev-
niny, v Charlotte Waters (telegrafní stanici na hranici Jižní
Austrálie) na př. jenom 114 mm. Vůbec zmenšuje se hojnost
pršek od východu na západ, a od severu i jihu ke středu
pevniny. Tato bezlesá krajina rychle se ohřívá a sálá teplem,
pročež nemohou vodní páry, jež nad ní se vznášejí, zhoustnouti,
nýbrž se rozplývají. Spatným počasím v Austrálii nazývá se
jen suché počasí.

Zvláštním zjevem jest, že v Austrálii množství spadlého
deště někdy za jeden den bývá mnohem větší než za celý
ostatní rok; v Sydneyi na př. napršelo za 2% hodiny 269 mm
vody. Vniterní souši přináší vláhu jediné monsun severo-
západní; proto prší na stanicích pozemního telegrafu téměř
jenom v létě, ale ve Viktorii a v Jižní Austrálii nejvíce v zimě.
V Nov. Již. Walesu prší nejvíce na pobřeží v létě a na pod-
zim, v horách na jaře a v zimě, ve kraji pak v zimě a na
jaře. V Novém Jižním Walesu a Viktorii padá na vyšších po-
hořích v zimě sníh, někdy u velikém množství. V krajině
u Kiandry, severně od hory Košciuszkovy, padá sníh stále od
května do listopadu. Nebývá však sněhu tolik, aby v létě řeky
napájel, vždy potřebí deště, a týž někdy náhle sprchaje zhoubné
povodně zpftsobuje. Za povodní následují pak nesnesitelná
sucha, že po měsíce ani krůpěje nesprchne ; konec toho bývá,

Rostlinstvo.

že zvířata ohromným počtem hynou. Jedním rokem na př.
zhynulo několik millionů ovcí a hovězího dobytka.

Přes to vše jest podnebí australské lidskému zdraví velmi
příznivo. Epidemických nemocí téměř nebývá ; horečka v kra-
jinách nejsevernějších jest sice trapná, avšak málo lidí od ní
umírá. V jižních osadách ovšem některým rokem záškrt, spála
a osypky zvláště mezi dětmi zkazí mnoho životu. Úmrtnost jest
mnohem menší než v Evropě ; počítá se, že umírá v Queens-
landě z tisíce lidí 17, v Jižní Austrálii 15, kdežto v Anglii 2P8.

Rostlinstvo.

Bohatostí rostlinstva Austrálie daleko vyniká nad Evropu ;
již nyní známo jest více než 8000 druhů. Mimo nadání na-
cházíme v mírnějších pásmech Austrálie větší počet druha (dle
Hookera asi 5800) než ve krajích tropických (asi 2200), z nichž
má Austrálie asi 200 druhů společných s Evropou. Jihozápadní
část Austrálie vykazuje 3600 druhů, jihovýchodní pak 3000
druhů, z nichž jenom 300 jest oběma společných ; avšak jiho-
východní část rovná se dvacetinásobné rozsáhlosti části jiho-
západní a jen asi šestině území krajiny tropické. Dle hojnosti
rostlinstva jsou tedy krajiny tyto v poměru 18 : 15 : 11, dle
velikosti však jako 1 : 20 : 119. Pozoruliodno také jest, že
rozličné skupiny přesně jsou rozděleny ; na př. v západní a
východní Austrálii nenacházíme ani jediného stejného druhu
akacií, melaleuk a eukalypt, ačkoliv tyto tři čeledi obsahují
450 druhů. Podobně je v západní Austrálii asi 180 rodů, které
se na východě nenacházejí nebo jen málo druhy jsou zastou-
peny, a obsahuje přec těchto 18U rodů neméně než 1100
druhů. Na jihozápadě jsou druhy k rodům v poměru 6:1, na
jihovýchodě však jako 4:1.

Veliké rozdíly pozorujeme v jihozápadní části samé; okres
řeky Labutí a sundu krále Jiřího různí se květenou více než

Rostlinstvo.

Tasmánie od Viktorie. Zde však spatřujeme vlastní austral-
skou květenu, kdežto na severu a na východě cizí druhy jest
pozorovati.

Obraz 2. Les eukalypt s přesličníky a kapradinami.

Rostlinstvo.

Flora severní Austrálie má více rodů než jihozápadní
(700), avšak jich poměr ke druhům jest mnohem menší (1:3*1).

Austrálie má mnoho rodů zvláštních, kterých nenacházíme
v jiných země dílech. Největší část pevniny pokrývají euka-
lypty a proteacee; ony vynikají velikostí a užitečností, tyto
tvoří houštiny, australský scrub. K eukalyptám patří předem
strom gummový (gumtrees); týž roste nejen na březích řek,
ve vlhkých údolích, ale i na stráních a vrcholích hor, má-li
s dostatek vláhy, byt nepravidelné. Jich pevná dřevnatá kůra,
a tvrdá úzkých listů pokožka zabraňuje vypařování, pročež
snesou i dlouhotrvající sucha. Mezi eukalypty náležejí nej-
větší obři veškerého rostlinstva zemského, převyšujíce severo-
americké sequoie výškou i mohutností. Rostlinozpytec Ferdi-
nand z Mullerů změřil takový strom řečený Eucalyptus amy-
gdalina. „Dejme tomu,14 praví, „že by jen polovice stromu
toho se rozřezala v prkna 12“ angl. šířky a 1“ tlouštky, byla
by délka všech do 426.720 stop, a mohlo by se jimi pokryti
asi 4 hektary. Kdyby se nařezalo pražců 6‘ délky, 6“ šířky
a 8“ výšky, dostali bychom 17780 pražců. Lod, která by měla
odvézti kmen i větve z polovice stromu, musila by unésti 6000
tun ; k nákladu tomu bylo by třeba 666 vozů, každý s 30 centy
(17a tuny) břemene. Oleje z listí celého stromu vyrobí se 31
liber, dřevěného uhlí 6462 hektolitrův, octa 11.227 hekto-
litrům a p. Výšku jednoho exempláře stromu, zvaného Euca-
lyptus amygdalina, udává Ferdinand Miiller na 394 pařížské
st^py. Jiří Robinson našel poblíž pramenů řeky Yarry a La-
troby strom mající 81 angl. stopu v objemu a 500' výšky (více
než 150 m). Dle toho by převyšoval tento strom pyramidu
Cheopovu. — Největší strom v západní Austrálii jest kaori
(Eucalyptus colossea). Walcott změřil jednoho z těchto austral-
ských velikánův a shledal, že je 375' zvýší; kmen se roz-
větvuje teprve ve výšce 3001, a v jeho dutinu mohli by vjeti
3 jezdci a tam s koněm se obrátiti. V jižní Austrálii nedosa-

Rostlinstvo.

hují eukalypty takových rozměřil, ale pně 120* výšky a B"
až i 4' průřezu nejsou hrubě zvláštností. „Oko hledí, “ pravií
Ferdinand Mtiller, „po hladkém, přímém kmeni často do výše
200' i nad to, než najde první větev. Pod takovými obry po-
jímá nás závrat, hledáme-li kývající vrchol, jenž zastíniti muže
nejvyšší stavby světa. V hloubce 100' nalézáme v dolech zlato-
nosných útlé kořínky, které mezi břidlicí a křemenem prota-
hují se měkkými, hlinitými místy, aby potravu přiváděly
vzhůru ke koruně, jež stále se zelená v palčivém žáru slunce. “

Osadníci pojmenovali jednotlivé druhy nevždy vhodně::
bílý, červený nebo modrý strom gummový, železokorný, vlá-
kennokorný, pepřový strom a p. Západoaustralský strom ma-
hagonový (Eucalyptus marginata) č. jarrah jarrah je v obchodě
pro trvanlivost dřeva velmi rozšířen.

Stromy přesličníkové podivný jsou tím, že mají místo
listí úzce pruhovanou přesličku ; stromy tyto osadníci nazýva í
shea-oak (Casuarina stricta a torulosa) a beefwood (C. tube-
rosa) podle tvrdosti a barev dřeva, jež u některých druhů
syrovému masu se podobá. Nejvíce se vyskytují na jihu a na
západě, místy též prostřed pevniny.

Zvláštní rostliny jsou též stromy travnaté (Xanthorrhoea
nebo kingia), jichž sukovatý, často podivně stočený peň na
vrcholu má chumáč velikých listů trávových, z jehož středu
vyčnívá tlustý stonek s květein, jenž se úplně podobá květu
orobince. A ještě podivnější bývá pohled, jestliže se peň často
rozděluje a na každém rameni trčí onen chumáč. Stromy tyto
nebývají vysoké, v západní Austrálii dosahují kingie 23 — 301.

Jiné zajímavé stromy jsou : australská třešeň (Exocarpus
cupressiformis), santalacee to s dužnatou stopkou obplodovou,
na severu australský baobab (Adansonia Gregorii) a láhevník
(Delabechia rupestrb), nádherné blahočety Queenslandské a
vzácný pisang. Kapradiny dosahují ve vlhkém a úrodném

28 RoBtHnBtvo.

údolí Illawany (jižně od Sydneye) výšky 30 stop; krajina
tato, v jejíž lesích štíhlé palmy a indické smokvoně otáčeny
jsou kvetoucími lianami, vyznamenává se zvláštní bohatostí

rostlinnou. Ze sukovitých větví splývají podivné rostliny cizo-
pasné, u koniny mohutných stromů zapouští ohromné ka-
pradí své kořeny, a vůkol vyrůstají menší, štíhlé druhy pří-
buzné. Pohled na takovou krajinu jest věru utěšený; nezdá

Obraz 3. Obrovský strom Viktorie (Eucalyptus amygdalina).

.*í '' » -*■

■

•5.

Rostlinstvo.

se nám, že bychom byli v lese, nýbrž v parku. Vysoké stromy
vzdáleny jsou od sebe, a shora málolistnatými korunami pro-
svítá světlo na travnatou pudu, místy květnatým keřem okrá-
šlenou. Když však parným sluncem bujná tráva seschne, když
vichřice setřese květy se stromíiv a křovin, mizí ovšem všeliký
půvab šedých stromíiv a bezkvětého roští.

Na jiných místech pokryta jest ptida proplétajícími se
keři proteaceí a erik, jež tvoří neschíidná houští, australský*
rscrub“. Houštiny tyto hned podobají se nízkým hustým lesům,
hned skládají se z neprostupných křovin zvýší člověka.

Houštiny tyto činily cestujícím na výzkumech největší
překážky; jich trnité větve dopouštěly jediné pěšímu poutní-
kovi namáhavý prfichod, ale jezdci nebo koni s nákladem byly
úplně neproniknutelný. Leichhardt, Stuart a j. byli těmito
skruby někdy kolik neděl zdržováni, a bylo jim od zamýšle-
ného směru daleko se uchylovati. Jmenují se zvláště skrub
malleyový, mulgaový a brigalowový.

Malley (obyčejně eucalvptus dumosa zvaný) jest odrůda
stromu řečeného eucalyptus incrassata ; jest to brzy nízké křoví,
brzy má štíhlé kmeny až 5 metrů výšky s hladkou červenou
korou a lesklvm úzkvm listím. V iižní Austrálii ie mnoho

•a V

takých houštin, zvláště na východní hranici Viktorie při březích
Murraye. Pohled na takové skruby jest velice smutný; kam oko
dohlédne, nespatřuje než jednotvárné množství listí, z něhož
pořídku vyčnívá mohutnější strom. Děsivé ticho tíží krajinu,
jenom ještěrka nebo ptáček časem zabloudí v taká místa za-
smušilá. Ve skrubech, které se prostírají u řek a jezer, skrývá
se australský pes dingo, jenž v noci na lup vychází. Malleyový
skrub jest cestujícímu velmi obtížný, ačkoli hladké a pružné
kmeny jeho dosti snadno se dají ohýbati; avšak hrozné jsou
cestovatelům krajiny porostlé stromovím a křovím mulgaovým.
Tato rostlina, acacia aneura zvaná, roste také jen na půdě
písčité, ale má tvrdé, hrubé kmeny s rozvětvenou korunou.

Obraz 4. Kraj lesa eukalyptového.

Rostlinstvo.

úzké jehličnaté listí a jedovatými trny porostlé větve. Na po-
břeží mořském tohoto skrubu nenalézáme, nýbrž u vnitrozemí;
podobá se, že tento skrub suchotou a požáry se ztrácí spíše
než . skrub malelyový.

Skrub brigalowový prostírá se od pramenů Burdekinu
(v severním Queenslandu) až ku Coopercreeku a vnitřní pu-
stině; záleží z rozličných druhů malých stromkův a keřův
i ze mnoha indických rodů. K těmto patří podivné láhvovitě
naduřelé bombacee, které daly skrubům takovým jméno bott-
letree scrub. Skruby jsou rostlinozpytcům velice zajímavým a
vděčným předmětem studia.

V Austrálii jsou také nesmírné roviny, na nichž nebývá
ni stromku; malé skupiny santalaceí neb osamělé větší stromy
jen tu a tam pokrývají jako ostrůvky \ moři vlnitou rovinu,
kterou rozděluje zde onde řeka, na jejíž břehu bývá bujnější
rostlinstvo. Jen zřídka vyrůstá tráva z červené půdy, v jejíž
solnaté hlíně a písku spíše se daří nízké křoví se zamodralým
listím, zvláště pak dobrá píce atriplex nummularia. Dle Ri-
charda Schomburgka, ředitele botanické zahrady v Adelaidě,
mají tyto roviny australské podobnost se savannami Guiany;
také jihoamerické krajiny mají vlnitou půdu a osamělé stromy,
i na nich mění se zeleň trav a bylin v suchých měsících
v barvu žlutou, a nastává utěšená změna, jakmile nadejde
hojný déšť. Tu prostře se na zemi zelený koberec se žlutým
květem pryskyřníků, štavelů, s bílým květem drosery a s mo-
drým wahlenbergií, anguillarií a stackhousií ; po červené zemi
vine se kennedya prostrata s nádherným šarlatovým květem,
po stéblech trávy zdvihá se thysanotus Patersoni s něžnými
květy a fialkovou barvou zdobí se různé swaensony. Z tmavých
kasuarin a z eukalypt splývá v šarlatovém rouše cizopasné
jmelí (Loranthus) a všude oko spatřuje pučící bílá a červená
poupata grevilleí, složnokvětných, burser a jiných křovin.

Rostlinstvo.

I na neplodných pláních východu nacházíme mezi za-
krslým šedým křovím nádherné rostlinstvo. Z písčité země mezi
skalními roklemi pne se do výše 12' národní květina Nového
Jižního Walesa waratah, jež na vysokém, silném stonku vzty*
čuje kytici červených květfi. Na vrcholích hor nacházíme od-
růdy pryskyřníku, kuklík lékařský, hořce, pomněnku bahenní
starček a mnohé jiné rostliny podobné alpským, které se druží
ku zakrslým australským tvarům, jako jsou Oxylobium, Brachy-
conie, Hovea a Bossiacea.

Austrálie má sice nádherných rostlin s dostatek, jest však
chudá na rostliny potravné; čím se spokojuje domorodec, ne-
dostačuje ovšem choulostivému Evropanu. Mnohá plodina má
však důležitost obchodní; nejznámější jest blahovičník čili
modrý gummovník (Eucalyptus globulus), jenž převyšuje vzrů-
stem stromy evropské. Tento užitečný strom jest již v Severní
x\merice i v zemích u Středozemského moře rozšířen, kde vy-
sušuje bařinaté krajiny a nedává vznikati zimnici. Pěstují jej
již i na pobřežích Rhony a Loiry. Výborné stavební dříví po-
skytují lesy východního břehu i jihozápadního cípu Austrálie ;
v lesích Nového Jižního Walesa a Queenslanda roste Cedrela
australis, kterou tu nazvali stromem mahagonovým.

Nerozumné plýtvání osadníkův a zlé požáry vymýtily ve
mnohých krajích Viktorie a Jižní Austrálie lesy tou měrou,
že bylo třeba holou půdu osázeti domácími, evropskými a též
americkými stromy; ovocné stromy již dříve byly sem při-
vezeny. Nyní se všude v Austrálii rozšířily pomoranče italské,
v Queenslandě a Novém Jižním Walesu banany a guavy,
v Tasmánii, Viktorii a jižní Austrálii také hrušně a jabloně.
Fíky, mandloně, broskvoně, meruňky a réva vinná daří se
v hojnosti.

Obilí, třtina a bavlník oživují nyní zemi, kterou dříve
kryly lesy, a evropské i americké traviny zapuzují nyní do-
mácí rostlinstvo, jež poskytuje málo výživy. Stará vegetace

ŽivoČiŠBtvo.

mizí, nahrazována jsouc novou. Děje se to postupem ovšem ne-
náhlým, a sotva kdy ztratí Austrálie úplně svůj zvláštní ráz ;
ale všude ustupují domácí plodiny cizím, až se někdy Bia
vlastní půdě objeví cizími.

Ži vočišstvo.

Živočišstvo dává Austrálii docela samostatný ráz, důkaz to,
že po době mesozoické nebyla spojena s Asií. Není tu ni opic,

Obraz 5. Canis Dingo.

ni přežívavců, ni mnohokopytníků, ni koček, vlků nebo med-
vědů, ni zajíců neb veverek; příbuzný jsou těmto druhům
zvířat jen některé odrůdy myší a australský pes dingo. Mil
žeme s jistotou souditi, že dingo dostal se na pevninu austral-
skou teprve s člověkem, nebot kosti jeho nacházíme na polo

Jung, Austrálie.

ŽivočiBstvo.

zkamenělé v různých jeskyních. Dingo málo se liší od divo-
kých neb polodivokýck psův Indie a žije všude na pevnině
australské bud v divoké svobodě bud v domácnosti domo-
rodců. Zdržuje se po lišácku v houštinách, kde jest bezpečen
od tuhých pronásledovatelů, zvláště osadníků, kteří se snažili
strychninem jej vyliubiti, poněvadž mezi skotem způsoboval
ohromné škody. Myši, jichž jest asi 31 druhů, jsou z části do-
mácí pravzory, jiné pak evropského původu; tyto dostaly se

na pevninu bezpochyby ve štěrbinách vyvrácených stromů, jež
vlny mořské vynesly na břehy.

Domácích ssavcův australských počítá se celkem 160 druhů,
tedy mnohem méně než v Evropě neb v Severní Americe ; ale
lze znamenati při nich velikou rozmanitost. Mezi ssavci austral-

skými nejpřednější jsou vačnatí, kteří v Evropě již v době di-

luvialní vymizeli; některé jich druhy nacházíme ještě v Ame-

rice, na Nevé Guinei a na sousedních ostrovech. Vačnatí ssavci

tím se vyznamenávají, že mají z předu na břiše vak, ve kterém
jsou ukryty mléčné struky; do vaku toho dostanou se novo-
rozená, málo vyvinutá mládata, která ze struk se vyživujíce po-
malu dorůstají. Vak tento, jenž zároveň s vývojem kojenců se
rozšiřuje, jest mládatům útočištěm v nebezpečenstvích i tehdáž,

když se již sama travinami vyživují.

Největší a nejpodivnější z vačnatých jsou klokani; jest
jich v Austrálii 9 druhů velikých a více než 40 menších. Veliký
kangurú (Macropus maior č. Halmaturus giganteus) má i s oca-
sem 23/4 stopy dlouhým asi 8 stop zdélí a vážívá 200 i více
liber. Kangurú žije ve krajinách úrodnějších často ve velikých
hejnech, a bývá zlým škůdcem, jehož se zbavují osadníci roz-
sáhlými štvanicemi nebo lapákem. Maso je nechutné, ačkoli
polévka z něho v Anglii za lahůdku se pokládá; kůže jejich
však jest ku potřebě. Kangurú skáče odrážeje se dlouhýma
zadníma nohama a tlustým svalnatým ocasem; jest sice zvíře
bojácné, ale v nebezpečenství brání se statečně psům i my-

Živočišstvo.

slivcům ostrými drápy zadních noh a dlouhými tesáky; před-
níma nohama uchopuje útočníka. Živí se výhradně travou
a listím.

Od klokana ve mnohé příčině se razní 5 banclikut (Pera-
meles), vačnatý jezvec zvaný. Pohybuje se po čtyřech, živí
se kořínkv a hlízami, a vak neotvírá se nahoru, nýbrž dolů.
Zvláštním znakem jeho jsou prodloužené zadní nohy a zakrslé
krajní prsty; za to však jsou všecky tři prostřední prsty velmi
dlouhé a zahnutými drápy opatřeny. Jeden druh, Choeropus
ecaudatus, t. j. krsonoh bezocasý, nemá ohonu.

Australské opossum liší se velmi od vlastního opossa čili
vačice pestrouché (Didelphys virginiana), kterážto žije v Se-
verní Americe. Australské opossum jest vlastně tokoun (Pha-
langista); tokouny pak lze pokládati za přechod od dravců
ku hlodavcům. Někteří tokouni podobají se kunám, jiní liškám
a veverkám ; obývají v dutých stromech, živí se listím a vy-
lézají za noci. Jich maso není chutné, však měkká, šedá kůže
jejich má cenu i v obchodě.

S nimi příbuzná jest létavá veverka (Belideus sciureus),
jež sice ne barvou, ale podobou i velikostí se druží k naší
veverce. Leze s velikou hbitostí, ale vždycky jen zdola nahoru,
nebot má mezi nohami létací blánku, jíž užívá jako padáku.
(Podobnou létací blánu má i sibiřská poletucha, kterážto však
nenáleží mezi phalangisty č. tokouny, nýbrž mezi hlodavce.)
Seskakuje s výše 30 stop a doskočí na strom 80 — 90 stop
vzdálený. Z této třídy zvířat je několik velmi maličkých druhů,
jeden tak malý, že může se v tabatěrce uschovati. S tokouny
příbuzný, avšak tvarem i způsobem života rozdílný jest koala
čili vakodlak popelavý (Phascolarctus cinereus) Nového Jižního
Walesa a tarsipes Západní Austrálie; onen žije na stromech,
líně a zdlouhavě se pohybuje, tento jest velikosti myši a dobře
znám jakožto mlsálek, jenž si na medu pochutnává.

ŽÍVOČiŠBtVO.

Zdlouhavé a tupé zvíře jest wombat, drápoš popelavý
(Phascolomys), jenž dosahuje velikosti jezevce, aleje těžší; mívá
60 liber a jest po klokanu největší australské zvíře. Zdržuje
se ve křovnatých krajinách a vyhrabává si brlohy s četnými
chodbami, v nichž za dne spí ; v noci pak vylézá a živí se
travou a listím. Maso jeho má chut podobnou chuti vepřo-
vého ; od ostatních vačnatých rozeznává se zvláště tím, že má
o dva páry žeber více.

Počet masožravých vačic (Dasyuri) proti býložravým jest
jen malý. Druhdy vyskytovali se na pevnině australské také
vakovec psohlavý (Thylacinus cynocephalus) a šlakol medvědo-
vitý (Diabolus ursinus), jak dosvědčují nám zkamenělé kosti
v jeskyních Nového Jižního Walesa; nyní se nalézají jen na
Tasmánii. Vačice kunovitá (Dasyurus Maugii) jest hezké zvíře
barvy hnědé s bílými skvrnami na zádech ; má 15 palců zdéií
a 6“ zvýší. Jest divoká a nezkrotitelná, pročež byla pronásle-
dována, kde ve větším množství se vyskytovala; však nedávno
chtěli užiti jí osadníci proti králíkům, kteří příliš se roz-
mohše, veliké škody dělají, ale pokus neměl očekávaného
zdaru. Nejpěknější z vakovců jest vačnatec mravencový (Myr-
mecobius fasciatus), kterýžto žije toliko v Západní Austrálii;
rovná se velikostí a hbitostí naší veverce. Barvy jest hnědé
a na zádech má široké bílé pruhy; zubů má 52, tedy více
než kterýkoli ze čtvernožců doposud známých. Zdržuje se nej-
raději v lesích a živí se hlavně mravenci, jež si dlouhým ja-
zykem ze mraveništ vybírá.

Od ssavců vačnatých různí se dva druhy zvířat ptako-
řitných (Monotremata) zvláště tím, že nemají zubův a vaku,
ale kostrou se jim podobají a také rodí mládata nedokonalá.
Ptakopysk ježatý (Echidna hystrix) jest velikosti našeho ježka,
má však dlouhý, oblý zobák na konci rozštěpený, z něhož vy-
strkuje jako mravenečníci červovitý jazyk. Ve dne spí a v noci
vyhrabuje si drápy potravu. Ještě podivnější zvíře jest ptako-

Živoěišstvo

pysk podivný (Ornithorhynchus paradoxus) podoby bobra;
délka těla jeho jest 18 — 20" i s ocasem, jenž má 5 paleb
délky. Jeho široké nohy opatřeny jsou plovací blanou, jež na
předních nohách daleko přesahuje prsty i drápy; tlama po-
dobá se zobáku kachnímu. Ptakopysk žije na pomoří východní
a jižní Austrálie a v Tasmánii; vyhrabuje si chodby až 40 stop
dlouhé, na jichž konci připravuje si brloh.

Obraz 6. Ptakopysk podivný.

Ze ssavcťi v moři žijících byli na ostrovech pii jižním
břehu australském zvláště četní tuleňové; dříve se zde vy-
skytovaly i velryby. Při pobřežích Queenslanda žije dugong
(Halicore australis), příbuzný s indickým moroněm.

Také mezi ptáky nacházíme velikou rozmanitost a pestrost
barev jako nikde jinde v mírném pásmu ; avšak podobných
výhradních zvláštností jako při vačnatých ssavcích nepozo-
rujeme. Jen některých čeledí ptáků, které se v jiných zemích
vyskytují, Austrálie nemá, tak na př. supovitých a sinic ;
rovněž nenalézáme bažantův, ani nádherných vousáků. Za to

Živočišstvo.

má jediné Austrálie s blízkými ostrovy meliphagidy (medo-
jedky z řádu šplhavců), platycercidy (širochvosty ze šplhavců
papouškovitých), megapodiidy (tabony z řádu běžců) a menu-
ridy (velechvosty z řádu křikavců). Počet všech na pevnině
australské domorodých druhů páčí se na více než 700.

Největší mezi ptáky australskými jest emu (Dromaeus
Novae Hollandiae) neboli novohollandský kasuar. Co do veli-
kosti sluší jej klásti mezi afrického pštrosa a amerického
nandua. Jsou dva druhy emuů; štíhlejší z nich (Dromaeus
irroratus) nalézá se jen na západě pevniny. Ptáci tito mají
úplně zakrnělá, sotva patrná křídla, nohy jejich jsou však
silné. Živí se zvláště semeny a nejsou škodliví, ale přece bý-
vají pronásledováni, pročež počet jich velmi se ztenčil; uži-
teční ovšem nejsou, jich houževnatého masa a olejovitého
sádla požívají jen domorodci.

Okrasou Austrálie jsou papouškové. „Nemožno, “ praví
Gould, „popsati čarovného pohledu na červenobarevné papoušky,
když pohrávají si v celých houfech ve stříbrolistých akaciích
australských. Mezi zeleným listím gummovníků stkvějí se
jako podivné květy lesklí kakaduové, v žlutokvětých akaciích
prohánějí se šarlatoví parakitové, a malí trávní papouškové
oživují trudné pláně vnitřní pevniny." Rovněž krásné jsou
rozličné druhy holubů, z nich pak nej vábnější chocholáči a
holubi barvy bronzové; na místech vodnatých poletují v hej-
nech kolika tisíc. Pro zvláštní podobu a neobyčejné chechtavé
zvuky sluší jmenovati Paralcyon gigas nebo Dacelo gigantea,
k němuž se druží Cyanalcyon Macleayi, jenž pro své krásné
peří barvy modré a bílé hoden jest jména nádherného ptáka.
Oba druhy náležejí mezi Halcyony a jsou příbuzný s ledňáčky
severo evropskými.

Zajímavým zjevem mezi ptactvem jsou sovohledí lelkové
australští. Největší z nich jest lelek soví Podargus humeralis,
nejmenší pak lelek závojový Aegotheles Novae Hollandiae.

ŽivoČiěstvo.

Mezi inedossavými šplhavci jest nejkrásnější druh Myzo-
mela erythrocephala (medossavka nachová).

Y Austrálii žije též největší druh kukaček, pestrobarevný
Scythrops Novae Hollandiae. Pták ten má dvě stopy zdélí
a podobá se naší kukačce povahou, výživou a všemi pohyby
a zvyky svými, avšak
liší se od ní velikým
zobákem, jenž má tvar
podobný zobáku tu-
kanů.

Nejzajímavější ze
všech ptáků jsou ta-
boni avelechvosti; oni
na Filipinách, Nové
Guinei a severním Ce-
lebesu, tito v jihový-
chodní Austrálii. Oba
druhy velechvostů
(Menura Victoriae a
Menura Alberti) počí-
tají se nyní mezi kři-
kavce. Taboni (Mega-
podiidae) patří mezi
kúro vité. Jich tři dru-
hy: Tallegalli, Leipoa
a vlastní Megapodii
mají společnou vlast-
nost, že zahrabávají veliká vejce do hromad trávy a listí, kde
teplem neživočišným vylíhají mládata.

Plazu má Austrálie hojnost; nalézáme asi 140 rozličných
druhů ještěrek a 60 — 70 druhů hadů. Krokodily nacházíme
ve veškeré Austrálii severní. Ještěrů šupinatých je mnoho
druhu, mezi nimi leguán až 6 stop dlouhý. Na západě nachá-

Obraz 7. Velech vost australský.

40 ŽivočiSstvo.

zíme více zvláštních druhů než na východě ; žije na př. jediné
v Západní a Jižní Austrálii dvanácte druhů. I hadů je hojnost;
však nevyskytují se zde chřestýši Botrophes. Asi dvě třetiny
všech australských hadů náležejí mezi jedovaté hady pestré
(Elapes), ale jest prý mezi nimi jen patero druhů člověku
záhubných. Počtem jich přibývá od jihu na sever; na Tas-
mánii jsou jen 3 jedovaté druhy, ve Viktorii 12, v Jižní a
Západní Austrálii 15, v Novém Jižním Walesu 31 a v Queens-
landě 42. Nejčastější, a nejnebezpečnější had jest Acanthopis
cerastinus, který dosahuje 5 až 8 stop délky ; krásný, i 12 stop
dlouhý had argus (Morelia argus) není nebezpečný a patří mezi
hroznýše (Peropodes). Na teplém pobřeží zdržuje se mnoho
druhů vodních hadů velmi jedovatých.

Ryb sladkovodních je s dostatek; kaprovitých a úhořů
však zhola není.

Hmyzu je velmi mnoho. Motýlů přibývá od jihu na sever.
Brouků je hojnost, a mnozí jako na př. krascové (Buprestidae)
jsou velmi pěkní. Kudlanky (Mantis religiosa) a pakobylky
(Phasmodea) jsou velmi četné a veliké. Mravenců je několik
druhů. Nejvíce je zhoubných všekazů, které ničí stavby i z nej -
tvrdšího dříví. Mlžův a plžů známe téměř 300 druhů, z nichž
mnohé jsou neobyčejné krásy.

Od usazení Evropanů staly se ovšem ve živočišstvu ve-
liké změny. Domácí zvířata byla záhy pronásledována a hu-
bena pastmi, ručnicí a jedem, a na místo zvířat neužitečných
osadníci přivedli koně, hovězí dobytek, ovce, vepře a kozy.
Také lesní zvířata nahradili cizími a zavedli do lesů vysokou
zvěř, jíž se nyní v hornatinách velmi dobře daří. Přivezli též
kozy angorské a velbloudy, kteří se podnebí zcela přizpůsobili.
Také zajíci a králíci byli přivedeni a rozmnožili se tak, že
byli záhy osadníkům útrapou; podobnou obtíž mají s hejny
vrabců. Mimo to dáni do australských lesů bažanti, koroptve,
labutě, drozdi, skřivani a jiní pěvci. Též naše malé, pilné

Pftvodní obyvatelé.

včelky byly převezeny na australskou půclu, ale ztrácejí však
vzornou svou vlastnost, protože mírná v těch krajích zima ne-
nutí jich, by se zásobovaly sladkou potravou.

Původní obyvatelé.

Australané jsou zvláštní národ, jenž se liší tělesnými
známkami od Papuanů, černochův i Polynesanů. Styk kmenů
severních s jinými národy ovšem nezůstal bez účinků na při-
rozenost jejich. Ostrůvky a úskalí v průlivu Torresově jsou
jaksi mostem od přírody položeným, přes kterýž snadno se
dostali obyvatelé Nové Guineje do Austrálie; Číňané pak a
Mallayové přijížděli za obchodem ku břehům australským již
po mnohá století. Nicméně účinky tohoto styku jsou přece
jen nepatrné; mimo luk a šípy, jichž užívají na půlostrově
Yorku, a mimo lodi, plachtami opatřené, nepřijali domorodci
od cizinců snad ničeho. Jen zde onde na pobřeží východním
pozorujeme typické známky oněch tří národů. Mimo tyto ne-
patrné výjimky jsou Australané jediný, nesmíšený národ; při
všech rozdílech, jež mezi jednotlivými kmeny znamenáme,
charakteristické rysy podob a povah jsou přece společné.

Také praobyvatele Tasmánie můžeme pokládati za Austra-
lany, ač snad různili se barvou těla i vlasem. Srovnati je
s Australany jest však nemožno, protože již před lety zcela
vymřeli.

Barva těla všech domorodců na pevnině australské jest
černohnědá, časem světlejší a začervenalá ; vlasy i vousy jsou
husté, tmavohnědé a vlnité. Hlava je z pravidla podlouhlá,
úzké čelo jest vysoké a vypouklé; zapadlé oči jsou černé, a
rohová blána zažloutlá. Nos bývá nahoře stlačený, dole široký,
lícní kosti vyčnívající, ústa jsou široká, pysky tlusté, čelisti
silnými zuby opatřené, brada je zapadlá. Celkem nejsou po-
stavy vysoké, ač u některých kmenů mužové šesti stop zvýší

Obraz 8. Bumbulwa se ženou

PAvodni obyvatelé

Původní obyvatelé.

nejsou zvláštností; svalstvo není silné, ale velice ohebné a
pružné. S obratností podivuhodnou užívají prstův u nohou,
když vyrábějí kopí anebo když lezou na vysoké a tlusté stromy,
do jichž kůry ostrou tyčí dělají prohlubeniny; Collins viděl,
že šplhají až do výše 80 i více stop. Na útěku vláčejí kopí
svá travou, držíce je prsty u nohou; obratně kradou nejmenší
předměty, jež pak noha podává ruce. Také ženské obratně
užívají nohou při práci, zvláště když pletou sítě. K častému
velikému namáhání jsou
schopni, skokem dosahují
podivuhodné výše; však vy-
trvalého napjetí sil nevydrží.

Jejich malé ruce svědčí, že
málo jsou práci zvyklí. By-
strost jejich smyslů, zvláště
zraku a sluchu, jest nadoby-
čejná; snadno vyslídí Austra-
lané stopy, jichž Evropan
marně hledá. Proto přijati
byli ve mnohých osadách
s prospěchem za zřízence po-
licejní, nebot při pronásledo-
vání lupičů osvědčují se býti
téměř nezbytnými. Výpary
z těla jejich jsou velmi čpavé,
zhola protivné ; dr. Ludvík Becker se domnívá, že se u nich
potem vyvinuje kostík jako u černochů. Koně a psi, kteří
neviděli nikdy australského domorodce, bývají nejvýš nepo-
kojní, jakmile kterého z nich zvětří.

Na prsou, pažích i zádech vypichu jí si domorodci jizvy
souměrných tvarů; mimo to propichují si nos, jejž pak ozdo-
bují brkem neb zaostřenou kostí. Někteří kmenové vyholují
si vousy, jiní nosí plný vous, na nějž navěšují někdy mušle

Obraz 9. Domorodec od Twofolda
lezoucí na strom.

Původní obyvatelé.

nebo psí ohon; někteří kmenové vyrážejí si jeden nebo dva
hořejší zuby, jiní si je přiostřují. Pro okrasu těla malují se
červenou, žlutou, bílou nebo černou barvou. V některých kra-
jinách oholují si vlasy od čela až do polovice lebky, většina
však je toliko přistřihuje. Vlasy nikdy jim, ani ženám, ne-
splývají na šíji; barví pak je červenou hlinkou a mažou olejem.
Vzrůst vlasu trvá až do pozdního stáří, potom přechází černá
barva jeho v šedou, zřídka v bílou.

Oděvu Australané

nemají, jenom ženské

\. nosí tu a tam skrovnou

^ > zástěru; v jižních, stu-

denějších krajinách no-
sívají kožené pláště,
ovšem jen na ochranu
od nepohod počasí. Za
ozdobu jsou jim pásy
ze šňůr, které otáčejí
kolem těla, pak úvazky
11a rukou, péra, jimiž
Ozdnhiiií vla.sv své nnd-

vázané šňůrami z opossa
neb lidskými vlasy.

Není tudíž pohled
na Australana půvabný,
avšak netřeba si ho představovati tak odporným, jak ho mnozí
cestující vyličují. Někdy ovšem bývají údy tenké a slabé, prsa
však vždy široká a klenutá a postava těla slušná. Odporní jsou
nečistotou, kterouž zastříti se snaží, natírajíce se sádlem a
uhlím nebo barvitými hlinkami; natírání toto ovšem nepři-
dává ani krásy ani čistoty, ale chrání je místo oděvu od zimy
a vlhka. Soudí-li novější cestopisci o tomto lidu zhusta zapo-
vrhovaném snad podle zpustlých lidí, s nimiž se setkali na

Obr. 10. Nákrčník z kůže a zubů kangurú-a.

Původní obyvatelé.

ulicích v městech dávno založených, soudí o nich neprávem
jako vůbec cizinci ve kterémkoli světa díle, jestliže z fysicky
i morálně sešlého darmošlapa velikých měst dělají si ponětí
o celém národě. Kdo chce Australana poznati, musí jej vy-
hledati tam, kde jej evropská poloosvěta ještě neponížila. Jest
zajisté veliký rozdíl mezi špinavým, bídnými hadry pokrytým
lidem, který se v chudých chatách blíže osad usadil, aby ja-
kýmkoli způsobem si zaopatřoval potravu, tabák a největší
pochoutku — kořalku — a oněmi obyvateli Austrálie, kteří
jsouce prosti zanesených tam hříchů civilisace, ve přirozené

Obraz 11. Třtinový šperk na krk.

nezkaženosti mravů žijí po širých krajích pevniny, na zvěro-
lovu přestávajíce.

Smíšenců bylo ovšem již záhy; avšak mimo potomky
černošek s bělochy, zvláště uprchlými trestanci, lodníky a lovci
velryb, bylo jich celkem jen po řídku. Australané sami je vy-
hlazovali dílem ze žárlivosti, dílem z obavy, že by tito smií-
šenci vlastním domorodcům byli nebezpečni. Ve Viktorii je
přece prabydlitelů méně než smíšených; tito smíšenci, half-
castes, jsou velmi zajímaví. Chlapci mají vždy barvu světlejší,
tváře ruměné a podobají se namnoze dětem evropským, děv-
čata však jsou barvy světlohnědé, tváří velmi zřídka rumě-

Původní obyvatelé.

ných. Obrysy tváře jsou za mládu zpravidla příjemné, u do-
spělých však hrubé, at nedím odporné, ve stáří pak rovnají
se zcela typu australskému.

Manželský sňatek bělochů s černoškami jest událost velmi
vzácná. Ve Viktorii, kde vláda a missionáři velmi ku vycho-
vání domorodců působí, znají tři případy, v Jižní Austrálii,
kde přece vláda černošku vybavuje dosti velikou nezcizitelnou
částí půdy, pamatují případ jediný. Četnější jsou sňatky bě-
lochů, zejména propuštěných trestanců, s černoškami v Západní
Austrálii, kde převládá pokolení mužské. Sňatky mezi bílými
ženami a černochy jsou zjevem ještě řidším. Potomky z těchto
sňatků nalézáme tu a tam ve Viktorii, ^v pastvinách Nového
Jižního Walesa a Queenslanda, kde dcery bělochů, žijíce bez
vychování mezi domorodci, záhy přemohly přirozený odpor
proti tmavobarvému pokolení.

Duševní schopnosti Australanů nejsou tak nepatrné, jak
nám vyličují někteří spisovatelé, kteří nevzdělané tyto ná-
rody na mále za orangutany pokládají. Jako všude jinde, tak
i v Austrálii lze znamenati veliké rozdíly; dlužnot domorodce
rozličných krajin pozorovati, a nesouditi jen dle zdání. Zprávy
missionářů, úředníkův a mnohých cestovatelů dokazují, že du-
ševní nadání Australanů vůbec není malé ; černé děti ve ško-

lách missionářských rovnají se prospěchem dětem bílým, ano
i předčí je v nejednom ohledu, zvláště v počítání a kreslení.
Nedostává se jim však později stálosti, a dospělí jeví nepře-
konatelný odpor proti přesnému pořádku ; byli mladí lidé, kteří
dostatečných vědomostí nabyli, že vstoupiti mohli k úřadům
vládním a povinnosti své po některou dobu se vší svědomitostí
konali, ale přece upadli zase ve staré své obyčeje. Philip,
první vladař Nového Jižního W alesa, vzal do Anglie dva mladé,
nadějné domorodce, Bennilonga a Yemmerawannie, jež byl
před tím v Sydneyi vychoval. Oba byli předvedeni před krále
Jiřího III. a před mnohé vynikající muže, kteří všichni ob-

Původní obyvatelů.

divovali se jich odměřenému chování, prostému všeho ostychu.
Bennilong umřel v Anglii, Yeinmerawannie vrátil se však do
vlasti, kdež ihned odhodil šaty a žil dle dřívějších způsobů
s krajany. Příklady takového návratu australských domorodců
nejsou řídké; jsou však také domorodci, na př. dva v Jižní
Austrálii, kteří jsou majetníky dvorcův i bankovních závodů.
Také v některých missionářských stanicích zvykají si domo-
rodci stálému zaměstnání na usedlostech, takže jedna z obcí,
Poonindie u Portu Lincolnova sama se udržuje. Ovšem jest
pochybno, nevrátí-li se černoši v bývalou nevzdělanost, kdyby
přestala nadvláda, kterou missionáři nad nimi vykonávají.

Vytýkána byla Australanům veliká nemravnost, šeredný
nevděk, lstivost a zbabělství ; ale mnohým z těchto vlastností
naučili se jen od bělochů. Jest ovšem pravda, že Australan
podivným způsobem jeví nezřídka směsici vlastností naprosto
neshodných. Jest shovívavým a dobrotivým k malým dětem,
přítulný a věrný ku zvolenému druhu; osoby sestárlé velice
má v úctě, bývá i milujícím manželem, mysli jest neohro-
žené, vždy jest hostinným a nejednou objevil se býti mysli
šlechetné; avšak je spolu ukrutným, zrádcem a zbabělcem;
v tom překoná Evropana, tu zas jeví se divochem a do lsti-
vosti lišce, do ukrutnosti tygru nic nezadá. Některé kmeny
téměř naprosto postrádají lepších vlastností, jiné však pro-
kázaly se vždy upřímnými, zmužilými a velkomyslnými. Tak
jen uvedeme, jak láskyplně byl přijat a po 7 roků hoštěn a
ošetřován od divokých domorodců Queenslanda plavec Murrel,
jak pečlivě ujali se divoši u Coopercreeka hladem zmořeného
Kinga, průvodce Burkeova a Willsova, jak obětovným byl
Queenslandan Jackey Jackey, v jehož rukou skonal cestovatel
Kennedy, a jak věren byl Wylie Eyreovi na nebezpečné cestě
podél chobotu australského. Mnohá a mnohá jiná jména slu-
šelo by ještě uvésti. Černé ženy prokázaly se. bílým mužům,
ač zpravidla byly svému kmeni uneseny, ku podivu věrnými.

Původní obyvatelé.

Když uprchlý trestanec Clarke, jenž dlouhá léta prodléval
v rovinách liverpoolských mezi domorodci australskými na po-
strach majitelů stád, konečně zajat byl, následovaly ho jeho
čtyři černé ženy až do Sydneye, kde několik dní čekaly na
něj před branami vězení. Jiný zraněný trestanec byl po mnoho
měsíců v Tasmánii ošetřován od černošky, jež přes svůdné
sliby nevyzradila úkrytu jeho pronásledovatelům. Jak hanebně
se zachoval pak týž člověk, an konečně uzdraven jsa, věrnou
tu ženu bez okolků zastřelil, protože nemohouc ho následovati,
byla mu překážkou na útěku!

Nezřídka stalo se, že běloch unesl černošku; četné toho
doklady máme v prvních osadách na ostrově Klokanů a na
skalnatých ostrůvcích průlivu Baszova. Povážíme-li, kterak
ony dcery přírody lnou láskou k rodné půdě, porozumíme,
jaký bol se dotýká unesených. Nejlepší důkaz, že ani nejne-
bezpečnějších překážek se nelekají, jen aby mohly do vlasti
své se vrátiti, podávají dvě australské ženy, jež byvše bílými
velrybolovci zaneseny na ostrov Klokanů, proudy mořskými
statečně plavaly ku břehům rodným, až jedna z nich s ko-
jencem v týle přivázaným nesmírnému namáhání podléhajíc
na břehu otčiny skonala. Což divu tedy, že domorodci ne-
štítili se odvety! Špatný příklad dán byl od samých bělochů,
na něž spadá zodpovědnost za hrozný osud, jenž potom stíhal
ubohé unesené. Bohatému statkáři v Gippslandu byla odvedena
dcera a zůstala v moci tamějších domorodců, až byla konečně
od žárlivého únosce zavražděna. Případů takových není po-
řídku, a jen málo kdy možno bylo unesené vysvoboditi, nebot
byl-li černoch v nebezpečenství ztratiti svou kořist, zůstavil
pronásledovatelům jen proklatou mrtvolu. Konec takový zbavil
aspoň unesenou ženu dalších útrap, nebot postavení ženy u ná-
rodů pranepatrné vzdělanosti vůbec jest velmi smutné.

Osudem žen vládnou nejbližší jejich příbuzní, kteřížto
je prodávají neb za jiné vyměňují kmenům sousedním, nebot

Jung, Austrálie.

Původní obyvatelé.

se ženami téhož kmene manželství neuzavírají. Někdy při-
padne žena vítězi za kořist, jiná tajně je uloupena, jiná již od
mládí mocnému bojovníku bývá slíbena. Odpor svěžího děvčete
proti sňatku se zasmušilým starcem překonávají nelidským
bitím a často krutým poraněním; pokusí-li se vzdorná nevěsta
prchnouti z nenáviděné chýže, prorazí jí nohu dřevěným oště-
pem. Ubohá dívka podá se konečně krutému osudu, jenž
jí ztrpčován bývá ženami, které mladou dívku ze žárlivosti
ustrkují. Mnohoženství zajisté jest u vynikajících muža pra-
vidlem. Stává se, že má starý muž 4 i 5 žen, a to mladých
dívek, dětství sotva odrostlých. Odvážlivý mladík uprchne
přece s milenkou svou ve skrytá místa; avšak jemný čich
Australanů je vyslídí. Milenci odvedeni jsou do tábora, kde
všechny ženy, které snad vesměs v mládí svém téhož provinění
se dopustily, nevěrnici přepadají a nebohou těžkými obušky
nelítostně bijí. Únosce pak, chráněn jsa pouze štítem, brániti
se musí oštěpům bud uraženého sama, bud několika útočníků
nebo i celého tábora; je-li útok činěn s mnoha stran,, pak
ovšem klesá proklát jsa oštěpy. Také pravidelné souboje, po-
dobné středověkým očistám, jsou v obyčeji; oba sokové bojují
stejnou zbraní, bud dosti nebezpečnou dřevěnou dýkou, bud
kopím neb kyjem. Vítězi připadá pak kořist. Vina může býti
však také odčiněna bud dary potravin, zbraní, koží, nsiřadí,

bud vydáním jiné ženy kmeni uraženému. Ani tohoto zadost-
učinění někteří kmenové nežádají, nýbrž konejší uražené city
své výhrůžkami a chvástavou řečí. Ostatně je v některých kra-
jinách Nového Jižního Walesa únos ženy zvykem, byt manžel-
skému sňatku nic nepřekáželo a rodiče nevěsty byli srozuměni.
Ovšem nenamlouvá si ženich, jak se tvrdilo, nevěstu kyjem,
avšak snaží-li se příbuzní nevěstini, by únos, s nímž ostatek

jsou spokojeni, ženichovi a jeho spojencům překazili, nastává
rvačka, z níž mnohý, nevěstu nevyjímajíc, těžká poranění si
odnáší. To jest jejich svatební slavnost. Mézi ženichem a

Původní obyvatelé.

tchyní nastává po uzavření manželství zvláštní poměr. Ne-
smějí se na vzájem vídati; proto hledí jeden druhému se vy-
hnoutl; blíží-li se z nenadání zet, schová se tchyně v houští,
a on běží mimo, drže štít před obličejem. Zvyk ten ani v mis-
sionářských stanicích úplně nevymizel.

Když přivedena byla mladá paní do obydlí manželova,
jest jí kpnati práce, jež má australská žena vůbec na sta-
rosti: staví boudy z listí a kůry, přináší dříví na oheň, jenž
v noci stále hoří před chýží, vyhledává všeliké zeliny, vy-
kopává špičatou tyčí kořínky, plochými kameny rozemílá na-
sbíraná seménka a připravuje z nich chléb, jejž peče v horkém
popelu. Muž zatím loví zvěř, z níž jen málokdy ženě kus

uštědří. Výdaj í-li se na cestu, vezme muž jen kopí a složí
ostatní vše na plece své ženy, na jejíž krku usadí se mimo
to kojenci, kteřížto drobnými ručkami pevně se drží hustých
vlasů matčiných. Malí, tlustí tvorové ti pro jistotu bývají za-
strčeni do uzlu v koženém plášti na matčině hřbetě. Australské
matky hojně bývají požehnány, některé mají více než tucet
zdravých dětí; avšak zřídka více než dvě děti spatřujeme
v černochově obydlí, a celkem lidnatosti jen po skrovnu při-
bývá, čehož příčinou jest nejhnusnější obyčej australských
domorodců — vraždění dětí.

Ohavný ten zlořád byl a i nyní jest rozšířen všude, kde
běloši nemají moci. Udání zkušených cestujících, že nejméně
třetina novorozených bývá povražděna, jest úplně pravdě po-
dobno. Ze dvojčat neb trojčat nechávají jen jedno na živě,
a to jen tehdy, když mohou starší jeho bratři matce při stě-
hování býti nápomocni. O životě neb smrti rozhodoval tu otec,
tu matka, jež často se sousedkami a dětmi z mrtvoly hostinu

si připravila. Zajisté mnoho přispívá k takým ukrutnostem
pověra. Že smíšenci zpravidla byli vražděni, již shora bylo
řečeno. Bylo-li však novorozenci života dopřáno, dostávalo se
mu něžného opatrování od rodičů, bratří a všech soukmenovců.

52 *

Původní obyvatelé.

Ale záhy, třebas ještě sotva po čtyřech lezly, bývají malé děti
nuceny, aby samy o sebe se staraly; ve společnosti starších
dětí navykají vyhrabávati špičatou tyčí kořínky, hledati různé
hmyzy a p. Později učí starší muž chlapce šplhati, lézti a
všecky obratnosti zvířat napodobovati, kopím házeti a navádí
jej ku pořádku a sebezapření ; starší žena učí děvčata stavětí
boudy, dobývati vlákna, připravovati příze a plésti sítě.

Malí hoši sotva po zemi se batolí, a již seznamují se
s vodou, v níž si brzy jak obojživelníci uvyknou. Domorodci
plovou jinak než my, na zad totiž a skoro kolmo, jako když
vodu šlapáme; jsou vesměs plavci znamenití. Mimo ony dvě
ženy, jež z ostrova Klokanů přeplavaly průlivem Backstai-
rovým ku břehům jihoaustralským, největšího podivu zaslu-
huje černá žena lovce velryb na malém ostrůvku v zálivu
Coffinském (při břehu Jižní Austrálie). Člun, v němž byla
s mužem a dvěma dětmi, na rozbouřeném moři se překotil,
a ona od rána do noci marně hledala ztracené, až dosáhla
konečně břehu, od něhož vlny hrozným přívalem se odrážely.

Jako Australané neplavou proto, aby tělo očistili, nýbrž
toliko aby si opatřili potraviny, tak i jejich rozličné hry
míčem a zápasy mají účel pouze praktický, vycvičiti tělo k lovu
a do vojny.

Ku větším slavnostem nejvíce dávaly podnět ony obřady,
jež bývaly konány na mladících, dospěvších věku mužného. Za
lunojasné noci řadívali se účastníci, jsouce bílými pruhy ozdo-
beni, na rovině lesní, a při jednotvárném zpěvu žen a za tře-
skotu, který způsobují tlukouce podle taktu holí o hůl, a za
hlaholu bubnů prováděli tanec, po celé Austrálii korrobori
zvaný. Tanec vlastně to nebyl; pohybovalit trupem dle rhythmu,
zbraněmi druh druha udeřujíce a nohy chocholem ozdobené
hned rozkročujíce, hned srážejíce, a ob čas bývalo slyšeti
mocný výkřik; avšak vše dělo se na povel a s největší
přesností. Tato cvičení nebyla bezvýznamná; zpravidla byla

Původní obyvatelé.

rázu náboženského, připomínala však též události ze života.
Vypravuje se o tancích, jimiž napodoben bon na emua, klo-
kana neb dinga, jichž vlastnosti a zvyky byly naznačovány;
později znázorňovány byly boje s bělochy. Při těchto před-
staveních cizinec ovšem byl líčen neobratným, směšným a po-
raženým.

Písně Australanů skládají se pravidelně ze 2 — 3 řádků,
jež opět a opět zpívají v jednotvárných melodiích, od vyso-
kého tónu počínajíce a stále hlasem klesajíce. Tak na př. sedí
matka u chýžky smutná a stokrát podle nárazu bi délek opa-
kuje krátkou píseň „Svého miláčka již neuzřím", když její
syn jde daleko, třeba se squatterem do tábora bělochů, kteří

tam bydlejí v kamenných, homolovitých „meimeích". Nebo

jiný jizlivě na druha pokřikuje: „O, jaká noha, ó jaká noha,
chlape klokanoboký!u Mnohé jejich písně jsou prastaré, jiné
pocházejí z daleké ciziny; zpívají je nerozumějíce jim, nebot
od kmene ke kmeni ty popěvky ustavičně se mění, že by jim
snad s těží porozuměl sám onen národ, od něhož jsou složeny.
Obsahují málo sice slov, projevují však často živé city a hlu-
bokou mysl.

Ráznost řeči jeví Australané i v povídkách o hrdinách
a strašidlech, o nichž rádi při ohništi obratnými slovy vy-
pravují neúnavným posluchačům. Kdo by četl prosté a dojí-
mavé zprávy Jackey Jackeyovy o příhodách a smrti Kenne-
dyově, sezná výmluvnost Australanů.

Psáti a čisti umějí australští domorodci do jisté míry
všichni; nebot že jen znaménka na dřevo vyřezávají a zprávy
si donášejí, na věci nic nemění. V Queenslandě nacházíme
krátké holi s množstvím křivých čar a výřezů, v Západní
Austrálii pak při Žralečím sundu holi dosti dlouhé a širo-
kými, černými čarami obarvené. Davis vypravuje, že jakýs
osadník při Edwardu, přítoku Murraýe, vzal s sebou na dosti
dalekou cestu po distriktu Riverínském mladé černochy a při

Původní obyvatelé.

návratu požádán byl od jednoho z nich, by jeho otci odevzdal
popsanou tyč; k úžasu osadníkovu zvěděl otec o rozličných
zastávkách, jich vzdálenostech a o povaze krajiny, kudy syn
jeho s osadníkem cestoval. Y Queenslandě poslána jest domo-
rodci, pro mnohá provinění zajatému, od jeho krajanů taková
hul, na níž naznačen byl den i způsob, kterak zamýšlí utéci ;
záměr ten však překažen byl domorodcem, kterýž byl ve
službě policie a ona znaménka vysvětliti dovedl. „Krajan náš
J. Polák, příručí koloniálního soudu v Perthu, zaslal v březnu
1883. Nár. Listům „dopis14 — ač-li tak pojmenovati se může
dřevo, sříznuté na způsob „špačka1*, jakýmž hrají si naši
hoši — v němž domorodci na řece Gascoynu zpravili krajany
své na vnitrozemí o příchodu výpravy (do vnitrozemí směrem
severním), ku kteréž přidělen byl Polák. Dřevo je pokryto
po celém prostoru svém různými kresbami: stany, šípy, listy,
jehličím atd. i pozoruhodná jest zajisté zručnost domorodců,
kterouž dotčené kresby jsou provedeny. Nemusil by se za ně
styděti ani dobrý kreslíř; ano překvapuje na kresbách těch
vzorná pravidelnost seřadění a vkus. Dřevěný onen „dopis",
jejž obdržel krajan náš za slušné „zpropitné“ — i v Austrálii
vědí, co to znamená — od jistého domorodce, obsahuje, jak
již podotknuto, zprávu o příchodu výpravy a zároveň vý-
strahu. Naznačeno v něm, že Angličané jsou dobře ozbrojeni
a že přišli bezpochyby, aby ztrestali domorodce za krádeže
ovcí na kolonistech spáchané. Posel, jenž ubíhá s takovýmto
listem, jest všem Australanům svátý, a nikdo nesmí se ho do-
tknouti."

Umění výtvarné je v nepatrných počátcích. Grey nalezl
na severozápadě jediný příklad plastického zobrazení, byl to
lidský obličej vytesaný ze tvrdého pískovce dvou stop délky
a 16 palců šířky. „Ostatně vydlabá váli Australané jen obrysy
do stromův a skal; takové vydlabané podoby, dle udání oby-
vatelů „velmi, velmi staré", nacházíme na skalných stěnách

Původní obyvatelé.

u Portu Jacksonova, nyní již jen na několika místech, protože
při lámání skal a opevňování přístavu málo bylo o to dbáno,
aby byly zachovány. Malby rozličnými barvami však pozoru-
jeme všude. Na ostrově Depuehskéin (severovvchodně od Roe-

burna při břehu severozápadním) viděl
Stokes na skalní stěně u velikém množství
obrazy lidí, zvířat a zbraní v černých ob-
rysech, jež byly vyplněny barvou žlutou.
Grey objevil v jeskyni na severozápadě
pevniny vyobrazení obrovských lidských
postav barvou červenou, žlutou a bílou;
šaty lidí těch svědčí o návštěvách a pobytu
Malajů. Ve střední Austrálii nalezl Giles
mnohé tábory od domorodcův opuštěné,
jichž chýže a stromy ozdobeny byly bílými hady; tamtéž po-
zoroval ruce, jež zhusta spatřujeme také od předělu až ku
Coopercreeku. Ruce otiskovali dvojím způsobem; budto při-
tlačena ruka uhlím začerněná na světlou, někdy zbarvenou

plochu, budto položena roztažená ruka na plochu, jež pak po-
stříkána žlutou neb červenou barvou, takže se objevil obraz
ruky v barvě kamene. Zajisté měly tyto malby pro domo-
rodce určitý význam, jehož my neznáme. U hrobů slavných
bojovníků pracně ozdobovali tímto způsobem stromy často do

Původní obyvatelé.

veliké výšky, podobně i místa, na nichž jinoši slavně bývali
prohlašováni za muže. V Gippslandě dělají do kůry, střech o-
vitě ohnuté, na vnitřní straně obrazy bud uhlím bud červenou
hlinkou. Jejich vyobrazení bělochův a jich obyčejův ukazuje,
že bystře pozorují a že mají i jistý humor. Podivuhodná jest
jejich místopisní pamět, jež mnohému cestujícímu prospěla;
nebof, otázáni jsouce na směr cesty, načrtují do písku dosti
spolehlivou mapu, na níž vzdálenosti určitě jsou naznačeny.
Vůbec má Australan veliké vlohy ku kreslení a při své by-
strosti oka a jistotě ruky jest učelivým žákem ve školách
missionářských.

Sotva mladý Australan odrostl věku dětského, podrobuje
se rozličným bolestným zkouškám, aby přivykl útrapám a stra-
stem, aby nabyl mysli neohrožené a bojovné. Obyčej, vyrážeti
jeden i dva přední zuby, je velmi rozšířen ; u některých kmenů
bývají vyražené zuby v koruně stromu ukrývány. Strom ten,
jenom zasvěcencům známý, zůstane „tabu“, posvátným, pokud
majitel zubů žije ; zemře-li, zničí se i strom, bud že kůru od-
loupají, bud peň při kořenech zapálí. Jizvy, zvláštními po-
svátnými kameny vyřezané, a vysoké z toho pochodící sou-

běžné nádory na ramenech, prsech neb zádech pozorujeme
téměř u všech dospělých domorodců; počet a podoby těchto do-
mnělých ozdob jsou u rozličných kmenů různé a charakteri-
stické; zejména táhnou se k obřadům, jimiž mladíci bývají
přijímáni mezi muže. Na takovou slavnost připravují se jinoši
samotou, postem a mnohými trapnými zkouškami noviciátu.

I ženštiny podobně jsou krášleny. Mladým dívkám také
dělají jizvy na paže a prsa; v některých krajinách jim vy-
rážejí též jeden přední zub, ve východní Austrálii pak jim
hned novorozeňátkům utínají jeden neb dva články malíku
na levé ruce, což prý přináší štěstí při lovu ryb.

Od dospělosti nabývá Australan vlastního jména svého.
Ovšem již nemluvňata dostávají jména, obyčejně dle naho-

Původní obyvatelé.

dilých právě okolností; někde straší však domněnka, že je
to k neštěstí dítěte, dávati mu jméno, pokud neumí choditi.
Konečné jméno udělí se mu teprve při dospělosti, ale i to
bývá měněno, zvláště zemře-li ve kmeni kdo téhož jména.
Jihoaustralští mužové a ženy jmenují se dle svých dětí: Kool-
matinye arni jest otec Koolmatinyeův, Koolmatinye aninike
je matka Koolmatinyeova. Za tato jména zhostují se rodiče
rádi svého jména původního.

Muž, byv uznán dospělým, požívá všech práv svého kmene;
děvčeti však po radostných letech dětských kyne pravidelně
trudná budoucnost. Trvalá láska manželů je vzácným zjevem,
ač jest i žena australská schopna vřelé a stálé náklonnosti.
Matky australské vraždí sice druhdy děti své dle pověry a ne-
mravů kmene, avšak na vyrostlém miláčku lpí s láskou a věr-
ností nevystihlou. Angas vypravuje nám o matce, která no-
sila všude s sebou mrtvolu milovaného dítěte, ač již nahnilou;
jiné matce z Queenslanda bylo útěchou v žalu jedinou, že
kosti zemřelého dítěte vždy v noci urovnávala, podobu jeho
děsným způsobem si představujíc. Dcery i dospělí synové po-
dávají slabé, staré matce důkazy dojemné něžnosti. Vůbec je
však postavení ženy politování hodno, zvláště když stářím ze-
slábne a zeškaredí. U vážnosti chovají a téměř se strachem
uctívají ženu, která si dovedla zjednati jméno čarodějnice.
Mnohé ze starých, slabých a kmeni nepohodlných žen násilně
odstraňují, a ni ostatkům jejich neprokazují úcty; mrtvoly
jejich zanášejí do dutého stromu, do křoví nebo je vydávají
dravé zvěři. Mrtvoly pohřbívají rozličně. V některých kraji-
nách vykopávají hluboký hrob, do něhožto skrčenou mrtvolu
koží obvinutou kladou i se zbraněmi ; z tyčí a kůry stromové
zbudují rychle hrobku, na niž nasypávají ploský rov. Někdy
hrob ohrazují plotem a přikrývají těžkým dřevem, na silném
stromě pak vydlabávají jistá znaménka, nápis to náhrobní.
Kolem pečlivě místo vyčisfují, a mnoho nocí hoří u hlavy

Původní obyvatelé.

a nohou zemřelého malý oheň, při němž nejbližší příbuzní
meškají na stráži. Jinde mrtvoly spalují, nebo je kladou na
nízké lešení a kouřem je vysušují, až se mumiím podobají.
Z těchto pozorování dalo by se arci souditi, že mají k mrtvolám
velikou pietu, kdyby nebylo zvyku jiného, děsné protivy: mnozí
totiž bývají pohřbíváni — v žaludcích blízkého příbuzenstva.

Australané nepovažují smrt za nutný důsledek lidského
bytí, nýbrž za účinek čarodějských kleteb některého nepřítele.
Kur- re- kur, krev za krev, volá ve Viktorii vůdce pohřbu,
když padají hroudy na kornatou rakev. Kolem hrobu střídavě
zasedají mužové truchlící a vyhrabávají tyčemi úzkou, hlu-
bokou rýhu ; červ nebo brouk udává během, kořen svým smě-
rem krajinu, kde se zdržuje ten, kdo způsobil smrt zesnu-
lého. Při dolním Murrayi vkládají mrtvolu na máry, a tajná
bytost ukazuje nosičům cestu, kterouž se mstitelově mají ubí-
rati. Někdy umírající sám označí, kdo jej začaroval, jemu
ledvinový tuk odňal, a dva muži vyslídí Stánek obviněného,
aby jej spícího usmrtili palicí neb uškrtili smyčkou s ostrými
kostmi. Z mrtvoly jeho vyJznou pak ledviny a donesou je
svým soukmenovcům. Umrlý jest pak pomstěn vraždou, kteráž
zavdává zase příčinu k novým vraždám.

Smutek za zemřelým bývá dosti veřejný a hlasitý, ač ne
vždy hluboký. Nejbližší mužští příbuzní zraňují se do krve,
ženy rozškrabují si obličej, na těle se popalují a jako zběsilé
kolem sebe mlátí. Po několik dní sedí při hrobě několik
truchlících žen, jež zpívají jednotvárnou píseň pohřební, ale
dovádějí, když nadejde čas k jídlu neb odpočinku. Umrlý ne-
smí býti zpravidla již jmenován, jenom šeptem o něm se
mluví, a proto, je-li ve kmeni jméno podobné, musí se změniti.

V některých částech Queenslanda a na ostrově Frazerském

pochovávají staré lidi a hubené dívky v kožich. Jiným mrtvolám
stáhnou kůži, větší kosti přelámou a maso rozsekají, o kteréž

pak rozdělí se blízcí příbuzní, kteřížto na píkách je nosí za

Původní obyvatelé.

ochranu ode všech kouzel. Rodiče jedí ostatky těla zemřelých
dětí, bratři své bratry, věříce, že síla těla i schopnosti ducha
zemřelého tím na ně přecházejí. Vše co z mrtvého zbývá,
má tajeplnou moc. Jako Queenslandané důvěřují v účinnost
masa umrlcova, tak jiní uchovávají popel zemřelého; Varri-
nyeři při dolním Murrayi splétají z vlasů zemřelého čarovnou
šňůru, jež prý oko sílí a v boji nezranitelným činí. Příčinou
lidojedství, rozšířeného po celé Austrálii, jest zajisté jen po-
věra, a jen výjimkou nedostatek potravy nebo neukojitelná
touha po masitém jídle při stravě pouze rostlinné.

Nedostatkem potravy Australan vůbec málo jen trpí. Evro-
panu ovšem zdá se pevnina chudou na výživné látky, avšak
domorodcům vidí se býti bohatou i ve krajinách nejpustších.
Australan živí se vůbec vším a zaopatřuje si rychle, čeho
mu třeba. Zná zvyky všech zvířat, jež se zvláštní bystrostí
smyslů pronásleduje, vyhledává si skrytá hnízda různých ptáků,
ví dobře o místech, kde rostou rozličné rostliny, a umí si
v suché poušti vyhledávati štavnaté kořeny stromů.

Jedlých plodin rostlinných je s dostatek, zvláště na se-
veru; spatřujeme divoké banany při zálivu Karpentarském,
daleko na severu divokou révu, v Novém Jižním Walese a
Queenslandě váženou bunya-bunya. V půdě solnaté i ve kra-
jinách pustých množí se plazivé mesembryantheum, t. zv. fík
hottentottský, pigfáce osadníků. Druhy divokého obilí rostou
na celé pevnině ; Můller nalezl při řece Viktorii druh divoké
rýže, Sturt při Tomkinson - Creeku odrůdu pšenice; divoký
ječmen a oves dosti hojně roste na červených pískových kop-
cích při Darlingu i dále na severozápadě. Ženy australské
nahromadují snadno dosti veliké zásoby těchto a jiných druhů
obilných; obyvatelé u Cooper - Creeka sbírají z černé půdy
kulatá zrnka nardu-a, když jeho listí se stříbrným chmýřím
vadne. Zrna obilná rozmílají pak mezi plochými kameny

Původní obyvatelé.

v mouku a pekou z ní v horkém popelu malé, načernalé
chleby. Mimo to jedí rozličné kořínky, na severu také jam
(yams); jahody drobné jak australské třešně, rybíz a fíky
i pryskyřice z listů gummovníka a rozličné zeleniny, bud sy-
rové, bud na uhlí pražené, jsou jim za potravu.

Příroda ob čas ob-
dařuje domorodce tako-
vou hojností potravin, že
se s kmeny sousedními
o ně dělí. Tak se shro-
mažďují okolní kmenové
v bažinatých krajinách
Západní Austrálie, když
pokryty jsou kapinice
pryskyřicí podobnou tra-
gantu ; zdaleka přichá-
zejí domorodci východo-
australští, aby účastnili
se žně živného bunya-
bunya. Tito hosté jsou
však zvyklí masité stra-
vě a nesmějíce v cizím
okrsku loviti, neváhají
jednoho ze středu svého
usmrtiti a jeho tělem ne-
ukrotitelnou chuf na ma-
sité jídlo ukojiti.

Domorodci zřídka
pozemky vzdělávají, aby
rozmnožili plodiny; je-
dnotlivé stopy orby, původu ovšem neaustralského, pozorujeme
na ostrovech prince Walesského. Zachovávají však rozličné
příkazy a chrání se polím uškoditi, na budoucí časy pamatu-

Obr. 16. Nardu (Marsilea hirsuta). 1. list,
2. plod, 3. týž proříznut, 4. vlásek plodu.

Původní obyvatelé.

jíce; zásobují se též, když čas je příhodný, množstvím potravin^
ale hoví při tom nezměrné své marnotratnosti.

Jezera a řeky, ač nejsou-li jen suchými struhami a ko-
ryty nebo solnými bahnisky, poskytují četnými druhy ryb po-
travy s dostatek. S chatrnými lodicemi neodvažují se Austra-
lané na lov zvířat mořských; jenom obyvatelé pomoří sever-
ního a severovýchodního loví dugonga. Yyvrhne-li však někdv
moře mrtvou velrybu na břeh, hltavě přepadávají domorodci
vítanou kořist, ačkoliv jinak velice se štítí masa, jež dle našich
představ zapáchá zamřelou zvěřinou.

Ryb ovšem není možno všude dostati, potrava pak ro-
stlinná nebývá vždy vydatná; téměř úplně postrádá živných
látek na př. bylina nardu, jíž požívajíce cestující Burke a
Wills u Cooper - Creeka hladem zemřeli. Hlavní tudíž vý-
živou je lov rozličných zvířat; Australan pojídá veliké klo-
kany i malý hmyz a červy, jež vyhledává pod korou stromů.
Zřídka pojídá ulovené zvíře syrové ; kladet je i se srstí na
žhavé uhlí a pokrývá je horkým popelem, nebo je peče dle
způsobu Polynesanů v jamách na rozpálených kamenech.

Rozsáhlé hromady popelu se zbytky kostí nalézáme ve
mnohých částech Austrálie; jsou velmi staré a dle pověsti
domorodců pocházejí Dd vymizelého již pokolení z doby ne-
pamětné. Těchto mirnjongů zajisté již dlouho nebylo užíváno.
Největší jsou na břehu jezera Connewarren, některé z nich

mají až 100 stop ve průměru a 10 stop výšky. Pohříchu, ne-
byly posud vědecky prozkoumány, ač možno v nich nalézti
cenné památky; Gregory zkoumal na severozápadním břehu
takové hromady a na*;el četné kamenné nástroje. Na pomoří
mysu Otwaye spatřujeme hromady škeblí až 16 stop vysoké.
Mnohé z těch mirnjongův byly od osadníků za mrvivo od-
neseny, a ze škeblí bylo páleno vápno.

Jídelního náčiní Australan neužívá, jemu postačují ruce
a silný chrup. Mužové jedí s chutí velikou a jen ob čas ženě

Původní obyvatelé.

a dětem uštědřují ohlodanou kost nebo zbytky masa; na štěstí
umí si ženské pokolení samo zaopatřiti potřebnou potravu.

Není však dovoleno požívati zvířat neb rostlin veškerých ;
mladým mužům v době zkušebně a ženám zapovídá se po-
žívání mnoha jídel, dílem že pověra brání, dílem pro pohodlí
mužn starších. Mladý obratný lovec zabíjí z lovecké vášně
zvěř, kterou pak před jeho oěima snědí mužové starší. Ani
chutí ani hladem nedají se mladí lovci svésti, aby porušili
staré posvátné zákony, jež odstrašují nemalým trestem.

Rozčilujících požitků nacházíme u Australanů v míře ne-
patrné. Kde se domorodci častěji s Evropany stýkali, oblíbili
si v netušených dříve nápojích lihových. U Cooper - Creeka
žvýkají domorodci větvičky keře, pitcherie zvaného; účinek
jeho jest rozčilení; zřítelnice se rozšiřuje, a tepna rychleji
bije. Evropská kořalka podobně na Australana působí jako
na jiného, opilý černoch se vadí se svými bratry a bije ženu
právě jako bílý osadník ; ovšem že manželská něžnost Austra-
lana za takých výjevů bývá ještě o něco štědřejší. Vlády ko-
loniální vyhrožují tudíž velikými pokutami, aby lihové nápoje
nebyly domorodcům dodávány. Obyvatelé jihozápadu a severo-
východu užívali narkotických bylin jako tabáku. Na půl-
ostrově Yorském nacpávali misky listím eugenie, jež zapalo-
vali, a kouřem z něho naplňovali třtinu bambusovou; tato
nošena byla kolem, aby každý spolkl částku omamujícího dýmu.
Byliny tyto zatlačil nyní tabák velice oblíbený; krátkou hli-
něnou dýmku stále nosí muž i žena, a nepovrhuje jí ani ne-
dospělá mládež. Salvado praví, že obyvatelé jihozápadu také
šňupali; že tento nepříliš čistotný požitek v koloniích i v Anglii
není oblíben, nezvykli mu Australané.

Domorodci pronásledujíce zvěř, jeví ostrovtip a podivnou
vytrvalost Ozbrojen jsa kyjem a lehkým kopím, černoch vydá
se na lov kangurúa; nalezne stopu a sleduje ji, až zvíře
spatří; když mu uprchne, a noc zatím nastane, rozdělá oheň

Původní obyvatelé.

a druhý den jde po stopě dále, až mu zvíře druhý nebo třetí
den padne za obět. Nad Párem, přítokem Darlinga, chytají
klokana do hlubokých jam, větvemi pokrytých; jinde kladou
na místech, kudy kangurú k vodě chodí, veliké, silné sítě a
do nich zvíře zahánějí. Z listnatých větví splétají si veliký
štít, za nímž lovec skryt jsa, opatrně přibližuje se zvířeti až
na dosah. Dva černoši blíží se klokanu z protivných stran;
jeden poutá pozornost zvířete, lámaje po chvílích suché dříví,
a druhý mrští kopím z nechybné ruky. Veliké červené kan-
gurúy, z nichž některý vážívá 150 liber, loví domorodci nejen
pro maso, ale také pro dlouhé a velmi pevné šlachy ohonu.

Malého vačnatce wallabya (Halmaturus) loví velmi důvtip-
ným způsobem. Černoch připevní na dlouhou tenkou tyč kůži
jestřába; jakmile spatří v lese wallaby, napodobí chraplavý
křik ptáka, zároveň tyčí mávaje, jakoby jestřáb poletoval.
Ustrašené zvíře kryje se rychle v nejbližším křoví nebo ve
štěrbinách skalních, kde je lovec ihned probodne.

Emu-a, jehož masa a nad tož sádla si velice váží, loví
podobně jako klokana ; také dělají veliké ohrady, do nichž tyto
ptáky vhánějí. Zvláštním způsobem loví australského tetřeva,
druh tropů. Lovec ozbroj uje se dlouhým tenkým prutem, na
jehož konci upevňuje kůži ptačí nebo motýle a kličku; blíží
se pak opatrně ku ptáku, skrývaje se za hustou větev. Tetřev
nehýbá se s místa, hloupě pohlížeje na pohyby motýlovy, až
se přikrade lovec tak blízko, že může tetřevovi kličku hoditi
na krk.

Z chytrá chodívají i na kachny, vědouce dobře, že pták
ten není hrdina a zvláště jestřábů se bojí. Australan upevňuje
nad řekou sít za dva stromy, a ženy připlašují hejno vodních
ptáků ; jakmile přiblíží se k síti, napodobuje černoch připra-
venou korou let a křik jestřábův. Ustrašení ptáci slétají hned
dolů, hlavou přímo do ok sítě, z níž je domorodci rychle vy-
tahují. Na jezerech a na větších řekách ještě obratněji pro-

Původní obyvatelé.

vozují tento lov; dobrý plavec pokrývá svou hlavu sítím neb
rákosím, plove opatrně mezi hejno kachen a jednu po druhé
pod vodu stahuje, krky zakrucuje a za pás zavěšuje. Jindy
zase plove pod vodou, dýchaje rákosem, jejž v ústech drží;
vznesou-li se, mrští po nich bumerangem, jehož výstředné po-
hyby mnohou zachvátí. Chytá-li papoušky, netřeba mu než
jednoho papouška přivázati na větve blízkého stromu; zajatý
křikem přivolává jiné do osidel lestného lovce. Menší ptáky
chytá Australan v malleyském hromadně skrubu. Vykopav
hlubokou jámu, přikryje se v ní zelenými větvemi. Ze svého
úkrytu drží na dlouhém prutu tenkou smyčku a napodobuje
cvrlikání tamějších ptáků; přiblíží-li se některý, chytne jej
a přiváže, aby lákal jiné. Zvědaví ptáci davem přiletují, tak
že jich obratný lovec někdy i přes 300 nachytá. V krajině
Sydneyské za časů Collinových domorodci léhali si na holou
skálu, držíce v ruce rybu, jakoby spali ; vrhl-li se jestřáb nebo
vrána na vítanou kořist, uchopila je mrštná ruka pozorného
černocha.

Želvy hojně se vyskytují v Murrayi a v jiných řekách.
Nejsou veliké, a lze je chytati rukou; mořské želvy, jež se,
vyskytují na západě až ku zátoce Žraločí, na východě až ku
Sydneyi, nedají se tak snadno přemoci. Silný muž připluje
k želvě, obrátí ji na hřbet a přerazí jí přední okončiny ; pak
ji uváže provazem, za nějž ji druzí na zem vytáhnou. Pomáhá
jim i štítonoš lodní, Echineis remora,
jenž se nachází v útesech korálových; t A 4 í

silný provaz mu přivazují na ocas,
a když spozorují želvu, pustí jej do
vody. Za několik minut přissaje se jí jT*! ňůf
štítonoš na štít, a želvu pak pomalu

Sítí a též udic ze špičatého dřeva obr. 17. Cásí rybářské šité
nebo ze ptačích drápů užívají při rybo- od řeky Yarra-Yarry.

Jung, Austrálie.

Původní obyvatelé.

lovu jako my; také nabodují ryby kopím, jež
mívá několik zubů. Y Západní Austrálii dělají
vrše z větví a obyvatelé při horním Darlingu
vykonali obzvláštní dílo velkolepé, jež svědčí
o jejich vytrvalosti a smyslu pro společné dobro.
Asi 100 kilometrů za Bourkem vystavěna jest
na skalnatém řečišti hráz 90 metrů zdélí; od
ní asi 100 m dále (u Breewarneru) nachází se
v řece množství zdí, jež tvoří okrouhlá koryta
2 — 4 stop průměru; některé z nich spojeny jsou
mezi sebou točitými chodbami, jiné mají jen
jediný vchod. Tak pevně jsou tyto zdi z mo-
hutných kamenů vystavěny, že veliké proudy,
jež často hloubkou až dvaceti stop přes ně se valí, jim málo
škodí; domorodci každé porouchané místo pečlivě opravují.
Ohromná ta práce vyplácí se jim nyní stonásobně, neboť vy-
lovují v tomto kamenném labyrintu nekonečné množství ryb.

Obraz 18.
Udice z kosti
(z Gippslanda).

Sladká jídla velice lahodí domorodcům. Australská včela
liší se valně od evropské družky své; podobá se naší domácí
mouše, nemajíc žahadla. Med shromažďuje v dutých stromech,
nestaví však pravidelných plášti voskových. Domorodci chtíce
dostati se ku hnízdu včel, chytí na květině včelu, přilepí ji
voskem malý páperek na křídla, a včelka zavede je sama ku
sladké kořisti.

Stálým při lovu průvodcem jest Australanům pes, zvíře
to pánu svému zcela oddané, ač dosti bídně je živeno. Domo-
rodci jsou ku svým psům velmi laskavi, a ženy australské

nezřídka malá štěňata živí tím způsobem, jakým sluší živiti
jen vlastní dítky, nemluvňata. Velice černocha urazí, kdo jeho
psy bije aneb se na ně osopí; ale když potřeba nalehne, sám
je zabíjí za potravu. U domorodců, kteří se stýkají s Evro-
pany, dinga nenacházíme; místo jeho zastupují hejna hafanů

Původní obyvatelé.

nezřídka prašivých, jichžto squatterové rádi užívají při lovu
klokanů.

Obydlí australských domorodců jest velmi jednoduché,
ač ne vždy tak bídné jako v Novém Jižním Walesu. Nej-
jednodušší jest ochranná stěna proti větru, pletená z větví ;
jí užívají též bílí osadníci, zvláště cestující Křováci. Poněkud
pohodlnější jsou trojstěnné boudy, jež obkládají větvemi, křo-
vím a raději korou a hlinou, tak že celá bouda je kryta až

Obraz 19. Domorodci vybírají včelí hnízdo,

na malý a nízký vchod. V zimě vyhrabávají též jámy a nad
nimi stavějí nízké boudy. Jiné chýže jsou podoby homolovité ;
při Portu Essingtonově mají však pevné a dlouhé budovy
dřevěné, a na půlostrově Yorském vídáme i veliké dvojpa-
trové domy. Obyvatelé severozápadu spokojují se při velikém
dešti hranicí dříví, jež je chrání jen od nepříjemné vlhkosti
půdy; obyvatelé Nového Jižního Walesa rádi přebývají ve
skalních jeskynních a v dutinách stromů. Budujíce chýže své,

'.l*1

P&vodni obyvatelé,

Původní obyvatelé,

domorodci řídí se dle povahy půdy, nejradéji však stavějí na
blízku vody; jen tam jsou chýže od řeky vzdáleny, kde bývají
často povodně. Také směr větrů je pro ně důležitým, nebot
Australan při vchodu do hořlavé chýže své stále udržuje malý
oheň. Australané nestavějí chýži vedle chýže bez určité roz-
lohy; když mnoho kmenů 11a jednom místě se sejde, vystaví
se pravidelné ležení a přísně se hledí, aby zachována byla

Obraz 21. Australané v rybářských lodicích.

čistota. V každé chýži bydlí pravidlem po jedné rodině; mnohé
chýže však jsou dohromady souvislé, jiné tvoří jedinou ve-
likou budovu pro více rodin. Vždy nocleh ují mladí mužové
ve zvláštní chýži, odděleni jsouce od děvčat, jež jsou pod
ochranou celé rodiny.

Lodice Australan vyrábí téměř výhradně z kůry eukalyp-
tové, a že není pilným dělníkem, vybírá si strom, který svým
tvarem nejlépe se mu hodí. Kůru oloupá, ohněm ji vzpřuží

Původní obyvatelé.

a stáhne oba konce silnými pouty, aneb oba konce vyplní
hlinou. Hlinou mimo to ucpává štěrbiny a díry od suků a staví
si na lodku hliněné ohniště, na němž ulovené ryby hned
peče. Takové lodice nejsou ani bezpečné, ani veliké — vysta-
čujít nejvýše pěti osobám; jenom málem vyčnívají nad vodu
a snadno se překácejí ; domorodci odvažují se však s nimi i na

. moře. Na píilostrově Yorském stavějí

míg / z výtečného měkkého bavlníku (Co-
ri\ĚÍ// chlospermum) lodice pro 15 — 20 osob.
/\ j WJy Jich plachty a vesla svědčí o vlivu

/ V W blízké Nové Guineje; nebot ony věci

' *J\ U jsou v ostatní Austrálii neznámy; zde

J\ K to vše nahrazují pouze dřevce. Austra-

j2 \.^ I lané severozápadní přiostřují několik

sg 7 | mangrovových kmenů, jež pak klínem

spojují; na těchto jednoduchých vo-

mrech vydávají se na plavbu i ku sou-
sedním ostrovům. Na jihozápadě však
lodí zcela neznají. Tasmaňané neměli
sice lodic, ale měli 4 — 5 stop široké
vory ze dvou kmenův a mnoha příček,
jež spojovali korou a pokrývali ple-
Obraz 22. Strom, z něhož tením. Na těchto vorech přeplulo na-
byla vzata kůra na zro- jednou i 5 osob úžinu mořskou mezi

bem lodice ; míra v angli- Tasmánií a přilehlými ostrovy s po-

ckých stopách. divuhodnou rychlostí, ovšem ne bez

častých ztrát života. Tasmaňané užívali také vesel jako Austra-
lané severní.

Nástroje a zbraně Australanů jsou většinou zhotoveny ze
dřeva; jejich kamenné nástroje však nelze pokládati za zjevy
nejprimitivnější, nebot předčí na př. nad hrubé výrobky starých
Němců. Kamenné hroty, jež nalezl kapitán King při zálivu
Hannoverském, jsou pečlivě vyrobeny, a zubovité výběžky

Původní obyvatelé.

jejich krásně uhlazeny a zaostřeny. Kamenné sekery byly
rovněž obratně přiseknuty, úhledně hlazeny a dobře brou-
šeny; některé, ve Viktorii nalezené, ku podivu se podobají

sekerám americkým. Sice čediče, dioritu,
křemene a jiných kamenů vhodných ku
vyrábění zbraní nebylo všude ; ale bylo po-
staráno, aby některé kamenné lomy sou-
sedním kmenům byly přístupny tou měrou,
že několik mužů smělo na krátký čas ka-
mení dobývati. Provrtaných kamenných ná-
strojů nenacházíme ; veliké kameny upevňo-
vali na rozštěpeném nebo ohnu-
tém dřevě pryskyřicí a svazy.
Kamenné sekery a palice byly
také v boji strašlivou zbraní.
Však nejspolehlivější zbraně ro-
bili ze dřeva, jež pevností rov-
nalo se železu.

Nejpodivnější zbraně austral-
ské jsou zajisté bumerang a
woinerah. Zejména bumerang,
jinde wonguin, barngit, keili a
namnoze i jinak nazvaný, jest
pozoruhoden pro záhadný svůj
let. Dle vůle a obratnosti há-

Obr. 23. zejícího opisuje rozličnou dráhu.

Kopí Letí na př. kruhovou čarou, je-

opatřené jjg nejvyšší bod vzdálen bývá

čedičem. i i / * / /i v ^ . o

od házejícího az 150 metrů;

Obraz 24. Kopí
z tvrdého dřeva.

stále se otáčeje, rychle se pohybuje a vrací se k původnímu

místu. Obratní černoši házejí jím tak, že se z počátku po-
hybuje po zemi, náhle se vzhůru vznese a přeletí velikým
obloukem, než se vrátí nazpátek, bv padl po vůli házeiícího

■ — m • ** i/

Původní obyvatelé.

bud za ním, bud před ním ; někdy otočí se v nepřetržitém letu
dvěma i třemi kruhy, vrací se rozličnými oblouky zpět a znova
se vznese do výše. Australan zná všechny zvláštnosti své zbraně

a umí přizpůsobiti podobu její ohýbáním a kroucením k roz-
ličným účelům. Tento podivný vynález zajisté jen jemu přísluší.

Womerah mají mimo
Australany také Aléuti,
Eskimové, a též jej
znali staří Mexičané ;
užívá se ho při kopí
jako praku. Zub, jenž
sahá do vyhloubeného
konce kopí, bývá ze dřeva vyřezán, nebo připevněn je svazy
a pryskyřicí. Jedna strana má žlábek a je pečlivě uhlazena,
druhá bývá všelijak ozdobena.

Jako ve vyrábění a v ozdobování zbraní svých, tak jsou
velmi zruční též ve pletení košův a sítí, jež Australan na ce-

Obraz 26. Bumerang z těžkého dřeva.
(Z Viktorie.)

Obraz 27. Womerah b přiloženým kopím.

Původní obyvatelé.

Obraz 28. Vak z rákosových listů (Phraginites
conununis) z Goulburna (Viktorie) ; */6 skutečné

velikosti.

stách vždy s sebou mívá. V torbách, jež jsou velmi
úhledně pleteny, nosí různé potřebné věci; menší
nosí v ruce, větší na rameni na silném provazu.

Také mužové jeví ve pletení značnou obratnost,
ačkoli hlavní část práce té konají ženy; pletou
bud kostěnými jehlami, bud holýma rukama, a ku-
latým tvrdým kamenem zatěžují dno nejprv uple-
tené. Vodu chovají v sešitých kožich, nebo v těžkých
a nemotorných nádobách ze dřeva eukalyptového.

Zbraně své zdobí Australan rozličnými vý-
kresy, jež se podobají ozdobám starých popelnic
našich krajin; čar kruhových však nemalují. Každý
kmen měl určitý způsob okras charakteristického
významu; štíty zdobili, jako u nás za dob rytíř- eukalypto
ských, znakem kmenu. Také barev užíváno, zvláště vého.

Obraz 29.

Válečný
kyj z těž-
kého dřeva

Původní obyvatelé.

černé, bílé, červené a modré; červená barva jest nejoblíbe-
nější; červeně natírají též mrtvoly, jež ohněm sušíce, uchu-
vati se snaží.

ffl

O náboženských před-
stavách Australanů máme
zprávy nejasné a nejisté.
S určitostí můžeme říci,
že věřili v bytost dobrou
a zlou. Obě bytosti prý
dříve bydlely na zemi a
teprve později se odlou-
čily; dobrá ku hvězdám,
zlá se přestěhovala do hlu-
biny země. Vypravují též
o stvoření člověka, o po-
topě světa, o povýšení ně-
kterých lidí mezi hvězdy,
o proměně jiných ve skály
a podobné báje. Slunce a
měsíc zbožňují. Dobrých
duchů méně si váží než
zlých, kteří strach a hrůzu
působíce, zvláště v noci
rejdy provádějí. Kýchání
Obraz 30. Štit z kfiry blaboviřníku (Euca- přikládají zvláštní význam,
lypto aideroxylon) z Jižní Austrálie; hvězd předpovídá

Vi o skutečné velikosti a. přední, b. zadm * 1

Část, c. pohled ze strany. velikou pohromu, a noční

křik jestřába věští jim
smrt dítěte. Na všecky zlé duchy má oheň největší moc;
proto v zimě i v létě po celou noc před chýží udržují oheň
aby nikdy nevyhasl. Jestliže však náhodou žár úplně vyhasl,
umí si Australan rychle pomoci. Bud drží nohama suchou
hůl, do níž jinou jak měchačkou točí, až plamen vzejde; buď

Původní obyvatelé.

vyhledá si shnilý, zvrácený strom, do jehožto štěrbin nastrká
suché trávy, a potírá jej rychle holí; anebo podepře dřevo
na zem o prsa a tře o ně jiné, až jiskra vypryskne. Však
tento způsob rozdělávati oheň nyní již mizí, neboť znají
troudník a sirky.

S australskými
pověrami je spojen
strach ze čarodějův
i důvěra v ně ; ne-
bot oni umějí na
zdravé posýlati ne-
moci a zároveň ne-
mocné uzdravují.

Léčení je hlavním
zaměstnáním čaro-
děje; on vyhání cizí
čáry svou vlastní,
mocnější magií, při
níž zaříkává, svá-
tými kameny po-
tírá Ktnrlpnmi un.

VAA ULUUVilVU V \J

dou umývá, pouští
žilou a mnohé po-
dobné obřady tropí.

Čarodějové jsou
z pravidla staří mu-
ži, zřídka čarují Obraz 31. Válečný kyj ze čtyř rozličných stran,
ženy ; moci své na-
bývají křemenem neb kostí, jež jim strčena byla do boku,
bud když ve spaní navštívili říši duchů, bud když noc probděli
na novém hrobě.

Australští domorodci věří také v onen svět, ve stínů
bydliště, v němž žije se právě jako na zemi. Věří též, že

Původní obyvatelé.

duchové vracejí se zase na zem v podobě bělochů, a tato
víra mnohému Evropanu prospěla, jako na př. uprchlému
trestníkovi Buckleyovi, ale jiným byla na záhubu, že byli
pokládáni za duchy zlé. Pověry a představy tyto vyskytují
se ovšem u jednotlivých kmenů v rozličných obměnách. Vy-
ličujeme je proto, bychom ukázalí nízký stupeň duševního
rozvoje Australanů.

Čaroděj je zpravidla nejznamenitější osoba ve kmeni,
na rovni s nejlepším lovcem a bojovníkem. Však náčelníků

se stálou mocí panovnickou
u kmenův australských nikde
není; Australané skládají se
asi ze sta kmenů, jež se roz-
dělují na rodiny, jichž hlavy
společně radí se a rozhodují
o záležitostech obecných, ne-
zřídka i soukromých. A není
divu, že vynikající muž získá
si nadvládu, a že mocný vliv
a vážnost rodiny, někdy i zdě-
děná tělesná síla na potomky
přenáší vládu. Vyjednávání je-
dnotlivých kmenů nemívá určité
formy; bud vysýlají, jako při ústí Co opera, několik žen nebo
chlapce asi dvanáctileté, jimž na znamení této hodnosti žha-
vým uhlím prorážejí přehrádku nosní. Vyslanci tito jsou ne-
dotknutelní; nemají však práva smlouvy uzavírati, nýbrž při-
nášejí jen pozvání ku společným schůzím, na ni^hžto se radí
o slavnostech, lovech a válce. Z počátku vedou si na tako-
vých schůzích vážně a důstojně, často však dávají se do
křiku a hádky. Nejčastější příčiny ku nepřátelství bývají únos
žen a porušené právo lovecké. Každý kmen má totiž určitý
svůj kraj,, překročení mezí je porušení mim a žádá pomsty.

Obraz 32. Domorodec z jižní
Viktorie rozdělávaje oheň.

' IrT

i” r

Původní obyvatelé.

Odtud útoky černochů na osadníky; neboť černochové poklá-
dali stáda ovcí na jejich půdě se pasoucí za honební zvěř jako
klokany a emuy. Jim nešlo nikterak na rozum, že běloch tato
zvířata, jež mu přec k užitku nebyla, nemilosrdně hubí a svými
psy pronásleduje, an smrtí vyhrožuje černému lovci, jenž by
zabil jediné zvíře jeho stád, jichž má nad potřebu. Tu zdál
se jim běloch nesmírně lakomvm, tu zas bezohledným a marno-
tratným.

Z těch a jiných příčin vznikl na místě dřívějšího přátel-
ského obcování stálý boj na život a na smrť. Hrozné ukrutnosti
páchány byly s obou stran ; osadníci se chlubívají, že domo-
rodce hubili utrejchem, a lebkami zabitých Astralanů zdobili
budovy suroví dobytkáři. Jak málo dbala vláda osadnická
o bezpečnost domorodců, dokazuje ustanovení, že za jatého
černého vraha bělochova dává odměnu 100 liber šterlinků,
kdežto jen 25 liber bylo slíbeno, kdo vydá vraha černochova.
Který však z Evropanů svědčil proti svému krajanu o skutku,
jenž od nemnohých za bezpráví byl považován? A svědectví
domorodcovo nebylo plátno. Mimo to při nejmenším podezření
vynesen ortel smrti, protože prý lépe jest nevinného popraviti,
než prohlášením neviny domorodce pobádati k novým zloči-
nům. Svědectví o takém bezpráví, jež v Novém Jižním Walesu
konáno r. 1839., vydává tento skutek. V Sydneyi utvořila se
společnost na ochranu domorodcův, a po dlouhém naléhání její
vydán byl zákon, že měli ustanoveni býti kommissaři, kteří by
pečovali o praobyvatele. Toto ustanovení, jímž mnozí osadníci
viděli se obmezenými ve své libovůli oproti černým sousedům,
mělo za následek zločin, jehož bychom se ani do divochů ne-
domnívali. Byla neděle. Vyjelo sedm Angličanův, onou no-
votou rozhorlených, aby dokázali, že nedbají zákona, jenž jim
brání ničiti nenáviděný a povržený národ; vrazili do ležení
černochů, zahnali 30 žen, mužův a dětí do blízké chalupy,
přivázali je na provaz a vraždili bezbranné nešťastníky jednoho

P&vodní obyvatelé.

po druhém. Když pak hrozný zločin byl objeven a vrahové
před soud pohnáni, zvedla se v osadě jednomyslná bouře proti
jich odsouzení, a gouverneur viděl se nucena, se vší rázností
zakročiti, by chránil ohrožené svědky a by bídní vrahové ne-
ušli zasloužené smrti provazem. To stalo se před 44 lety,
ale podobné události vyskytují se ještě v Queenslandě, kde
honba na černochy děje se posud jako z řemesla. A z jakého
zločinu můžeme viniti černé Australany? Snad odpor proti
bílým vetřelcům, boj za vlast pokládali bychom jim za zlé?
Neměli by Angličané, jichž otců nerovný boj s Římany boji
australskému se podobá, vážiti si mužů, jimž vlast tak jest
drahá jako jich předkům?

Za takových poměrův ovšem Australané rychle hynuli.
Četné-li bylo obyvatelstvo pevniny, než se tam Evropané usa-
dili, nevíme; veškery domněnky jsou nejisté a libovolné. Dle
Behma a Wagnera žilo roku 1851. v Jižní Austrálii 5046
domorodců, ve Viktorii 1694, v Novém Jižním Walesu 1750,
v Queenslandu 15.000, v Západní Austrálii 20.000 a v Sever-
ním kraji 12.000 Australanů ; na celé pevnině tedy asi 55.000
duší. Počet to velmi malý, pravá to protiva velikého vzrůstu
obyvatelstva evropského. V Novém Jižním Walesu žije nyní
jen asi 1000 domorodců, ve kraji Riverina roztroušených; ve
Viktorii klesl počet jich od r. 1836. do 1881. s 5000 na 700.
V Jižní Austrálii bylo r. 1876. jen 3953, r. 1881. však 6346
domorodců ; zdánlivé to rozmnožení, protože v posledním roce
mnohem větší kraj než prve brán v počet. Jisto jest, že domo-
rodci všude rychle vymírají, i přes péči, již jednotliví mužové,
zvláště křesťanští missionáři, protestantští neméně než kato-
ličtí, a spolu i vlády kolonií věnují národu potlačovanému, svo-
body i majetku zbavenému.

MisBÍonáři o domorodců.

Missionáři u domorodců.

Již na konci předešlého století zasloužilý gouverneur
Maequarie snažil se, aby rozšířena byla civilisace mezi čer-
nochy kol Sydneye; za tím účelem podporoval duchovního
Samuela Marsdena, jenž velmi činně se byl účastnil missie
novozelandské. U Paramatty založen byl vzorný dvorec, v němž
odvykati měli domorodci životu kočujícímu, aby byli přidržo-
váni ku pravidelné práci. Podnik ten se nezdařil. Marsden
sám praví, že mnoho černých jinochů, kteří dlouhý čas ve
škole i ve dvoře dobře prospívali, přece se k oblíbenému ži-
votu lesnímu vrátili, nebot jim byl mnohem milejší život volný,
neobmezený i při mnohých nedostatcích. Vláda potom další
podpory odepřela; Marsden žádal o pomoc církve u missijní
společnosti v Londýně, a odtud věnována hned značná summa
peněz ku spořádané missí mezi domorodci australskými.

Methodisté angličtí vyslali zatím čtyři missionáře do
Austrálie, kteří se však r. 1828. bez velkého úspěchu vrátili.
Londýnská missijní společnost vyslala r. 1825. do Sydneye tři
missionáře, mezi nimiž byl zkušený Threlkeld. Nalezli dvě
školy vládou založené, v nichžto bylo vyučováno sedm chlapců
a sedm děvčat. Na pobřežích jezera Macquarieova nedaleko
města Newcastlu vykázáno bylo za osadu domorodcům 40.000
hektarů půdy. Když však v šesti letech bylo vydáno přes 60.000
mark téměř marně, odřekla společnost pomoc svou. Threlkeld,
podporován jsa vládou a několika příznivci, vytrval však až
do roku 1842. ; pak rovněž od bezvýsledného podniku upustil.
R. 1832. založena byla pomocí církevní missijní společnosti
londýnské anglickými a basilejskými missionáři stanice na se-
veru od Sydneye ve Wellington-Dale; také tato byla po je-
denáetileté marné práci r. 1843. opuštěna. Štastněji pokoušeli
se od r. 1838. methodisté na břehu východním, pak i na jižním
a západním ; zejména v Buntingdalu (ve Viktorii) dosáhl toho

Miesionáři 11 domorodců.

Lť •míf

^'3p-Sf

K • - Wv

Sfir* ■ ' -r

•• ■ 11

Obraz 33. Domorodci z iiišssíonářské stanice Coranderku ve Viktorii.

Missionáři u domorodcft.

Tuckfield, že tamější domorodci účastnili se bohoslužby i škol-
ního učení. Němečtí missionáři r. 1838. vyslaní drážďanskou
(později lipskou) luteránskou missijní společností, nepořídili
ničeho. Ne lepšího úspěchu docílili gossnerští missionáři, do
Sydneye povolaní, kteří založili V/9 míle od Brisbanv stanici
Zionshill ; marná byla jejich práce mezi nepřátelskými a zlo-
dějskými divochy. R. 1851. založili Jaeger a Spieseke při
jezeře Boga (jižně od Murraye) stanici; jich dobré působeni
překaženo b}lo objevy zlata a sváry s blízkým osadníkem, a
již r. 185G. vrátili se. Ale r. 1857. založili Spieseke a Hage-
nauer v okresu Wiminerském (ve Viktorii) stanici Ebeuezer ;
Ku žádosti presbyteriánské církve obrátil se Hagenauer r. 1861
do Gippslandu, kde r. 1863. založil při řece A voně stanici Ila-
mahyukk. Missí blahodárně působila na obou místech ; v Ebe -
nezeru obývají černoši v 20 čistých domech, většinou kamen-
ných, a v Ramahyukku jsou vystavěny domy pro vychováni
sirotků nákladem vlády. Zde pěstují s úspěchem domorodci
hlavně chmel a arrowroot, mimo to jablka, švestky, pomoranče,
fíky a zeleninu.

„Pokrok černochů v civilisaci a průmyslu jest patrný ;
nebot nyní lze spatřiti v různých domech nejen šicí stroje,
ale i černochy bavící se hrou na harmonium/4 Vesnice je vy-
stavěna podél silnice, uprostřed má kostel, dům missionářský
a sirotčinec; sady dobře ohrazeně ovlažují studnice, na pa-
stvách hemží se zdravý a pěkný dobytek. V Ebenezeru hlavně
ovce chovají, pěstují však též obilí, víno a meloun v. Hage-
nauer mimo to převzal správu anglikánské stanice Carmelu
při jezeře Tyerově, asi 10 mil na východ od Ramahyukku.
Presbyteriánská stanice jest v Evelynshire (nad horním Mur-
rayem) a v Mitchellu (v Gippslandě). Důležitější než tyto jest
ústav v Condahu (při zálivu Portlandském), kde od r. 1854.
více než 1U0 černochů dobře bylo vychováno. Domorodci sami
svou prací přispívají k vydržování missí ; r. 1875. byla cena

Jurtg, Austrálie.

Missionáři u domorodci!.

předmětů vyrobených na stanicích as 52.800 mark, z nichž
největší část připadá na výrobu chmele.

R. 1850. pokračovala anglikánská církev ve přerušené
práci v Jižní Austrálii. Dr. Hale, archidiakon v Adelaidě, zřídil
za pomoci society for the propagation of the gospel v Poonindii
na blízku Portu Lincolnova vychovatelnu pro domorodce, která
r. 1859. měla již 50 chovanců; stanice ta úplně sama se vy-
držuje, obětujíc mimo to značné částky missím mezi Poly-
nesany. Má 5000 hektarů půdy, z níž část jc pšenicí poseta,
ostatní poskytuje pastviny pro 10.000 ovcí; pšenice a vlna
z Poonindie mají v Adelaidě dobrý odbyt. Černí dělníci bydlí
v hezkých, pohodlných domcích ; dostávají mimo týdenní mzdu
15 až 25 šilinků, podíly masa, mouky, cukru, čaje a j. a v ne-
moci bývají zdarma léčeni, šatstvo však i jiné potřeby sami
si opatřují. Všude vládne přísný pořádek, ale představení
stanice nezapomínají na zábavy a hry černochům oblíbené;
hoši učí se hře na flétnu a na housle, jakož i zpěvu. Však
přese vše pečlivé ošetřování stále ubývá domorodců; dle po-
sledního sčítání klesl počet jich na 70.

Škot Taplin založil r. 1861. velikou missionářskou osadu

Pni nt Moplnoir ní»5 iovnřo A lovonrlfinn /ln \ím*rotr

i. viut lUítLlcay j/n iiiV/Auiiunnv/, uv nvm/£i ^uuiiuj

vtéká. Zde pracováno s úspěchem mezi Narrinyery, kteří ne-
jsouce na půlostrově od Evropanů vyrušováni, oddávali se
honbě a rybářství. Dorostlí bydlí nyní v čistých domech, jež
sami si vystavěli, a zvykají usedlému životu. Avšak i zde lze
pozorovati stopy zmáhající se úmrtnosti.

Missionáři z Ochranova založili po marných pokusech
r. 1867. osadu při jezeře Kopperamana (západně od jezera
Hope). Na půlostrově Yorku usadil se missionář Kiihn, aby
vzdělával zanedbané domorodce u dolů Kadina a Wallaroo.
Vláda vykázala mu k osazení místo poněkud jižněji na
břehu zálivu Spencerského u Point Pierce. Černoši následovali

Missionáři u. domorodců.

ochotně učitele svého do nové osady Burkoyanna, jež vzrostla
na 45 dobře vychovaných černochu, kteří bydlí v úhledných
domcích.

Missí v Jižní Austrálii jest podporována příspěvky evan-
gelických obcí; r. 1878. věnovala jihoaustralská vláda 105.080
mark, z nichž se vydržuje 50 skladův, od kterých slabí a ne-
mocní černoši mívají výživu, šatstvo, léky, někde i sítě a jiné
nástroje, ano i lodice.

V Západní Austrálii počal
methodistský duchovní Smi-
thies roku 1840. působiti u
Perthu, roku 1852. v okresu
Yorském. Šťastnější byli ka-
tolíci, kteří založili zde jedinou
svou missionářskou stanici
v Austrálii. Benediktini zalo-
živše od r. 184G. několik klá-
šterů, snažili se domorodce na-
věsti ku vzdělávání půdy a ži-
vobytí usedlému. Španěl Sal-
vados s jinými knězi docílil
po dlouholetém namáhání na
stanici New Norcia (asi 130
kilometrův od Perthu na sever)
skvělých úspěchů; domorodci žijí zde v osadě Benediktinů
v pevných chýžích, a již zakladatel osady poslal tři mladé

černochy do Ilíma, aby se vzdělali za missionáře pro své
krajany. Anglikánská církev založila později stanici v Alba-
nech íu sundu krále Jiřího), kterouž r. 1872. s 18 chovanci
přeložila do Perthu.

Málo dosaženo v Novém Jižním Walesu; na stanici Yeltě
při vtoku Darlinga do Murraye působili anglikánští missio-
náři, v Maloze nad horním Murrayem presbyteriáni. Na hor-

Obraz 34. Civilizovaný domo-
rodec z jižní Austrálie.

Osadníci.

ním Darlingu a jeho přítocích jest ještě rozsáhlá půda ku
missionářské činnnosti.

V Queenslandě počala anglikánská církev missionářské
dílo své r. 18G4. v Somersetu (u mysu Yorku) a později na
ostrově prince Walesského; avšak po tříleté práci vrátili se
missionáři do Brisbany, a od té doby nic nebylo vykonáno
ku pokřestění a vzdělání domorodců.

Péče a namáhání missionářů na pevnině australské nemá
výsledků skvělých; ovšem sotva bylo co velikolepého očeká-
vat! při tak nízkém stavu Australanů. Missí přece však do-
kázala, že vynaložená práce nebyla vždy mama, že domorodci
jsou způsobilí pochopiti prosté pravdy křesťanství a povznésti
se na jakýs takýs stupeň vzdělanosti. Tím horliví a neohro-
žení missionáři mnoho vykonali, ačkoli jim bylo přemáhati
záhubné účinky, jež pochodíce ze styku domorodců s bílými
osadníky, překážely blahodárnému působení.

Osadníci.

Když osady severoamerické od Anglie se odtrhly a ne-
přijímaly trestancův anglických, naplňovala se v Anglii vězení,
a nastávala potřeba, jiným způsobem zbavovati se zločinců.
V nesnázi velice vhod přišla vládě anglické zpráva Cookova,
že jest na východě veliká pevnina, na níž byl vztyčil vlajku
anglickou. Založení důležité osady trestanců v Austrálii bylo
však provedeno velmi nerozvážně, at nedím lehkomyslně.
Bez uvážení požadavků, jaké kladeny býti měly zakladatelům
osady tak vzdálené, vyvezen byl jistý počet trestanců; mezi
565 muži bylo jen několik tesařův a jediný zedník ; ženy, jichž
se počítalo L92, většinou byly slabé, staré nebo dokonce blbé ;
bylyt sehnány z ulic velkoměstských. Celá společnost — 1030
duší i s vojáky, důstojníky a několika úředníky — přistala
s 11 lodmi po osmiměsíční cestě 26. ledna 1788. u břehů zá-

Osadníci

livu Sydneyského. Protože záliv zvaný Botanybai nebyl pro osa-
zení shledán způsobilým, vyhledán byl blízky Port Jřrksonův.
Prvním gouverneurem trestnické osady byl Philipp.

Již r. 1790. přivezly čtyři lodi 1000 mužských a 250
ženských trestanců ; mnozí z nich záhy zemřeli úplavicí, kur-
dějemi, horečkou a jinými nemocmi. Velikou tuto úmrtnost
snadno si vysvětlíme, až seznáme, jak se zajatci bylo zachá-
zeno. Tak bídná byla na lodích strava, tak nedbalý dohled,
že o smrti mnohého zajatce zvěděli teprve po několika dnech,
když zhoubný zápach mrtvoly otravoval úzké prostory lodní;
něhot nešťastníci pokud možno zatajovali úmrtí svých druhů,
jen aby mohli potravu zemřelým určenou sami stráviti. Nej-

zarytější zločinci byli spoutáni s oblomnějšími trestanci, kteří
ovšem na dlouhé cestě nemnoho získali pro budoucnost; a
v osadě samé nic nebylo činěno pro nápravu trestancův. Uleh-
čení trestu nebylo závislé od dobrého chování, nýbrž od tě-
lesné síly a schopnosti ku práci, jediných to vlastností, na
něž při obsazování dohlížitelů brán byl zřetel. Ký div, že zlo-
činci, opatřeni jsouce velikou mocí nad svými druhy, často
nejkrutěji si počínali, a že do krve mučení dělníci dopouštěli
se odporu, jejž pak přísný zákon nelítostně trestal šibenicí.
Čteme-li zprávy hodnověrných svědku, jak dozorcové z dělníků
strom zdvihajících jednoho po druhém odvolávali, až hrozná
tíže poslední umačkala; jak nedostatečná byla strava při ne-
snesitelné práci, tak že za 6 měsíců 1300 osob nesmírnému
namáhání podlehlo; jak bezohledně sáhalo se ve svátá práva
muže, jak krůtě trestáni byli, kdož jen pohledem tomuto
tyranství se protivili, a že přece zcela nic nebylo pečováno
o duševní a mravní povznesení trestanců — sotva uvěříme,
že to bylo možno za vlády nejkřestanštějšího krále. Teprv
pět let po příchodu gouverneura Philippa stavěn byl kostel,
jenž 25. srpna roku 1793. vysvěcen; však duchovní správce
osady byl anglikán, a teprve po 30 letech dovoleno bylo ka-

Osadnici.

tolickému knězi působiti mezi velikým počtem katolických
trestanou.

Hlavním pramenem nejodpornějších zločinů byla nerov-
nost pohlaví, která později tak vzrostla, že mužů bylo šest-
kráte tolik co žen. Příklad, jejž úředníci dávali, nebyl dobrý,
a zločinné útoky na mrav byly pravidlem. Ovšem bylo po
dlouhý čas celé ženské osadnictvo pravým vývrhelem angli-
ckého obyvatelstva, a všecka veřejnost šířila jen úplnou mravní
skleslost; roku 180G. byly děti toho roku narozené do dvou
třetin nemanželské. Iv této všeobecné znemravnělosti nemálo
přispělo šíření se lihovin; rum byl za nedostatku peněz
v koloniích hlavním zbožím výměnným. Bídnějších a sprost-
ších však hospod nemají ani nejhorší místa Britannie, jaké
měla osada v Novém Jižním Walesu za prvních desítiletí.
Vládní úředníci, osadníci, vojáci, propuštěnci a trestanci pro-
vozovali špinavý, ale výnosný obchod, a záliba v lihových ná-
pojích, jež ducha i tělo otravují, zakořenivši se hluboko přešla
i na doby naše; není země, kde by se poměrem ku počtu
obyvatelstva tak nesrovnalé množství lihovin spotřebovalo, jako
v Austrálii.

Ne všichni deportovaní byli sprostí zločinci; posýláni
sem političtí provinilci se zloději a lupiči, a mezi nimi ne-
bylo činěno rozdílu. Bylo z počátku pravidlem, že sprostý zlo-
činec pro větší svou tělesnou sílu a větší otužilost lepší měl
osud, než muž z lepší třídy lidí s vinou malou, jenž však ne-
zvyklý byl namáhání a nedostatku; trest obyčejně toho nej-
krutěji stihl, kdo toho nejméně zasluhoval.

Ve dvojím však směru měla deportace dobrý výsledek;
odstraněním zkažených živlů chráněn byl ostatní díl obyvatel-
stva, a mimo to možno bylo zločinci po přestálém trestu obrátiti
se na cestu poctivosti. Do Nového Jižního Walesu bylo od
r. 1787. až do r. 1831)., kdy deportace do těch krajů byla
zrušena, 59.788 trestancův, a r. 1850. bylo mezi nimi 38.000

Osadnici.

takových, kteří se sami poctivě vyživovali. Ostatní většinou
pomřeli nebo osadu opustili, jenom 370 ještě trest svůj snášelo.

Hned od počátku vznikla u svobodných osadníků do-
mněnka. že jsou zločinci sem vysláni, aby jim jako otroci
sloužili. Důstojníci měli po 10 trestancích k orbě, po třech
ke službám domácím, a tak to šlo sestupně až ku propuště-
nému, jenž jednoho trestance užíval ku vzdělávání pfidy. Za
vlády obezřelého gouverneura Macquariea r. 1809. zlepšil se
však velice stav trestníků, kteří dle jeho soudu měli požívati
všech výhod a práv osady, jen když zločinů nepáchali a pílí
neodvislost a blahobyt si získati uměli; kolonii pokládal za
osadu trestanců, ve které svobodní osadníci byli zbyteční.
Polepšené a přičinlivé trestance všemožně podporoval, odmě-
ňoval je úřady a zval do svého domu propuštěné, kteří svě-
domitostí a čilostí váženějšího postavení si vydobyli, nedbaje
úsudků svobodných osadníkův ani pokynů londýnského mi-
nistra kolonií.

A věru snažili se propuštění trestanci vyznamenání toho
si zasloužiti ; přičiňovali se, aby zase si vydobyli ztracené dů-
věry a nejmenší zdání nespolehlivosti od sebe odvrátili. Z této
snahy předčili nad svobodné osadníky nejen vytrvalostí, ale
i podnikavostí. Macquarie nesmýšlel ostatně o svobodných
osadnících příznivě, nebo vtipně dělí osadníky vůbec na dvě
sorty — ty, kteří byli deportováni, a ty, kteří sami přišli, ale
deportace zasluhovali. Pohříchu dopustil se chyby, žádaje, aby
pouze mužští trestanci byli přiváženi ; nepomyslili, že z čí-
selné nesrovnalosti pohlaví nezbytně plyne úplné znemravnění,
ohavy národu mužů. Avšak jeho návrhy ministerstvem brit-
ským nebyly přijaty; nicméně čítalo r. 1833. obyvatelstvo
44.643 mužů a 16.151 žen. Trestanců bylo celkem 24.543,
z nichž jenom 2698 žen. Y Tasmánii, kamž od r. 1803. až do
r. 1853. zavezeno bylo 67.655 trestanců, mezi nimiž 11.613
žen, počítalo se roku 1861. jenom 85.968 obyvatelů, z nichž

Osadníci.

37.892 žen. Číselný rozdíl obou pohlaví nebyl zde tak pří-
lišný, protože mnoho propuštěnců stěhovalo se na pastviny
a do zlatých dolů.

Osada na Tasmánii byla založena, aby se uniklo nebez-
pečenství, jež pochodí ze hromadění zločinců na jednom a
témže místě. Již dříve založena byla pro nenapravitelné zlo-
čince osada na ostrově Norfolckém a při zátoce Moretonské;
také 11a jihozápadní břeh k sundu krále Jiřího vyslána část
zločinců s oddílem vojska, ne aby zde založena byla osada
trestanců, nýbrž aby obsazením tohoto nejzazšího cípu skutkem
byla prohlášena pevnina za majetek anglický. Deportace do
Západní Austrálie vlastně počala teprve, když v ostatních dí-
lech pevniny přestala.

S rozkvětem kolonií vzrůstal počet volných přistěhovalců,
a tito vzpírali se, přijímat! na dále společenský povrhel Anglie.
li. 1839. přerušena byla deportace do Nového Jižního Walesa;
ti, kdož přáli si deportování zločinců, žádali, aby současně
stejný počet žen byl zavezen a mimo to též osadníci svobodní.
Roku 1846. bylo ještě 1500 starých nenapravitelných zločinců
ve vězeních a 13.400 bylo jich propuštěno. Ministerstvo britské

zdráhalo se přijati podmínky uvedené, a deportaci za dřívěj-
ších okolností opíral se Nový Jižní Wales se vší rozhodností.
Byla tudíž jistá část trestanců převezena do Tasmánie, a tam
se úžasně hromadili; osadníci nemohli dáti trestancům s do-
statek zaměstnání, a provinilci byli chováni v osamocených
káznicích. Tento systém trestní ohrožoval rozkvět kolonie; po
dlouhých rozepřích povolila tudíž vláda anglická, a r. 1853.
zrušena byla deportace do země Vandiemenovy.

Zrušením deportace utrpěly obě kolonie značné ztráty;
platilat Anglie za výživu trestanců (v Novém Jižním Walesu
průměrně 480 mark) a služné úředníků, a poskytovala mimo
to svobodným osadníkům síly pracovní zdarma. Trestanci ko-
nali veřejné stavby, jako silnici přes Modré Hory a z Hobartu

Osadníci.

do Launcestonu, kterýchžto prací kolonisté vlastními pro-
středky nemohli provésti. Osady však vzdaly se raději patrného
zisku a vypudily živel zločinců.

Také v Jižní Austrálii povrhli výhodami deportace ; Zá-
padní Austrálie však ji přijala ochotně, když zmařeny byly
pokusy, udržeti osadu na řece Labutí. Od r. 1849. do 18G0.
zavezeno bylo do Západuí Austrálie přes 9700 trestancův,
a to jen mužů ; kolonie veliký z toho měla prospěch, nebot
získala dosti dělníku, a vláda anglická platila jí za každého
trestance 840 mark ročně. Avšak odpor ostatních kolonií, do
kterých zločinci přes přísný dozor prchali, přiměl britskou
vládu, že roku 1868. zrušila deportaci do Austrálie Západní
a tím i na pevninu vůbec. Od založení první osady r. 1788.
až do r. 1868. bylo do Nového Jižního Walesa, Tasmánie a
Západuí Austrálie zavezeno 137.161 trestanců, z nichž bylo
20.319 žen; jaký div, že tyto tři kolonie vykazují proti ostatním
koloniím největší počet zločinů!

Počet zločinu v Anglii a v Austrálii je v poměru asi 5:8;
ovšem uvážiti dlužno, že s osadníky přišly též osoby pochybné,
a že na nové pudě nevázaly cizince svazky společenské a ro-
dinné, jež jej v otčině obmezovaly. A věru nejpoctivější a nej-
činnější byli zpravidla propuštění zločinci, kteřížto toužili se
vyrovnati řádným členům osadnictva. Nelze ovšem tvrditi, že
vyrvání ze společnosti starých zločinných druhův a život za
poměrů nových vždy na to vystačoval, aby napravil zločince;
pravit latinské přísloví: „Coelurn, non animam mutant, qui
trans maře currunt.“ *) Zločinů pácháno bylo drahně již od
počátku osazování, a to bud jednotlivci bud celými tlupami.
Nej hrozněji se lupičství rozšířilo, když objevením zlata probu-
dily se staré vášně deportovaného zákeřníka a přešly dědictvím
na pokolení mladší, které ve svém zločinu spatřovalo spíše

*) Zamění Biče podnebí, však nikoli povahy ti, kdož za moře se
stěhuji.

Osadnici.

slávu než hřích. A věru byli lupiči oblíbeni u veliké části
osadníků, pokud přepadali a vraždili jen bohaté; z těchto
sympatií lze si vysvětliti, že tito „bushrangerové“ vždy ve
pravý okamžik kořist olupovali, a že dlouho unikali pátrání
policie. Právě za posledního dvacetiletí bylo téměř pravidlem,
že z rozličných dílův osady přicházely žádosti, aby gouverneur
zločinci, jenž po právu trestán býti měl, milost dal a šibe-
nici ho nevydával. Život bushrangera zdál se býti mladému
Australanu tak slavný, že mnozí z dobrých rodin měli to za
ctný sport, provozovat]' s očerněným obličejem zákeřnictvíí, ze
kteréhož bludu vyléčily je teprv okovy a káznice.

Nyní ovšem ona doba lupičství je téměř bájí, na niž
jen málokteré okolnosti upomínají. Australské deportace do-
kazují, že lepší národohospodářské poměry působí na stav
veřejné mravnosti.

Diviti se jest, že nová osada nepodlehla překážkám
prvních desítiletí ; nahodilý výběr trestanců, netečnost v Anglii,
libovolná, často špatná správa překážely přirozenému roz-
květu obce. Všechny tyto překážky štastně pomalu odstra-
nila hrstka mužův odvážnou myslí a neúnavnou pracovitostí.

notnv vA7irfti b-nlrvnio Vnrl nvíom v fró ílnhp O

... . MTJL U 1 OC111 f tVJ HV/MW t«

ur rnvvni

utaoiuj iuííVuj iwiuiiiv mj

11 n mimin

1IU \j’Al Vlil

místě, kde osady zakládány, bez pracovní síly trestanců ne-
možným. Pomoří u Portu Jacksonova není bohaté, a nepříliš
daleko od moře pokryta je chudá půda tvrdým a ošklivým
křovím ; několik mil od břehu příkře vystupuje kamenná
stěna, kteréž osadníci dlouho nepřekročili. Osada byla tudíž
obmezena na úzký pruh půdy, která pokryta jsouc mohutnými
eukalyptami, nebyla příliš vhodná ku vzdělávání. Jak těžko
bylo vydobyti si z počátku v této krajině výživy, dokazuje
skutek Philippův za poslední doby vlády; týž udělil 140 jiter
půdy v odměnu jistému osadníku, kterýž po 15 měsících pro-
hlásil, že se na své farmě sám uživí a podpory gouverneurovy
nepotřebuje.

Obraz 35. Policista v boji 8 lupiči.

Osadníci.

Vláda podporovala každého osadníka značnou měrou; da-
rovala mu půdu, vystavěla mu z veřejného nákladu na farmě
obydlí, živila jej po 18 měsíců, dala inu obilí k zasetí, do-
bytka k orání, co třeba, mimo to přiděleno mil tolik zločinců,
kolik jich ku práci potřeboval a vyživit! mohl. A přece byl
ještě pět let po založení osady a přes opětné zásobování loďmi
anglickými takový nedostatek potravin, že mu z malého oby-
vatelstva podlehlo 585 lidí.

Od r. 1831. nebyla půda pozemková nikomu darována,
a tím změnil se ráz přistěhovalců. Nepřicházeli otcové, kteří
s 50 až 500 librami šterlinků přáli si na vlastní půdě žiti,
nýbrž dělníci, většinou mužové neženatí, kterých potřebovali
právě majitelé rozsáhlých stád. Něhot chov dobytka byl za
dlouhý čas v Novém Jižním Walesu i v Tasmánii nejdůleži-
tějším zaměstnáním. V Jižní Austrálii, jež byla za jinými
úmysly kolonisována, dávána přednost mužům ženatým; tam
provozována byla též orba poprvé v rozsáhlejší míře.

Objevením zlata způsoben byl veliký převrat; lidé všech
stavů hrnuli se ze všech zemí do nového Eldorada. Nejprve
přišli Angličané, Irové, Skotové, pak Američané, Francouzové
a Němci kopat zlato; mnozí však se přesvědčili, že jistější,
ba výnosnější je, starati se o potřeby vzrůstajícího obyvatel-
stva; řemeslníci a obchodníci nalézali vydatné živnosti. Také
rolníci byli pohádáni ku vzdělávání půdy, a při stoupající
ceně masa získali zároveň majitelé stád, ač vlny bravu nebylo
upotřebeno.

Roku 1838. přišlo 14.021 lidí, r. 1841. již 32.025, r. 1845.
jen 830, avšak roku 1852. až 87.881 lidí, z nichž 63.719
odtáhlo do zlatonosné Viktorie. Mnohý ovšem odešel zase,
bud že štastně zlato nalezl, bud že po marném shonu za
štěstím zatoužil po domácím chlebě vlasti; většina však zu-
_ stala, nebof všude třeba bylo pracovních sil, a kdo neuměl
nic jiného, aspoň jakožto kuchař nebo ovčák slušnou mohl

Osadnici.

výživu nalézti. Od r. 1825. do konce r. 1879. vystěhovalo se
z anglických přístavu do Austrálie a Tasmánie 1,004.034 lidí.

Dle sčítání ze dne 3. dubna 1881. bylo veškerého obyva-
telstva na pevnině 2,148.510 duší; mezi nimi počítáno sotva
150.000 těch, kteří nebyli Angličané; Číňanu bylo as 40.000,
Polynesanu 5 — 0000, Němců 00.000, ostatní národové jen
slabě jsou zastoupeni. Ií. 1871. čítalo se ve Viktorii jen 209
Rakušanů.

Přírůstek obyvatelstva, kterýž za několik let byl pozo-
rován v koloniích australských, u porovnání s Evropou jest
více než dvojnásobný; v Tasmánii 78 %> v Západní Austrálii
a v Queenslandě 99 %, ve Viktorii 101 %* v Jižní Austrálii
134 a v Novém Jižním Walesu 130 °/0.

Bohužel není australské podnebí útlému věku příznivo;
horké letní větry způsobují katarrhy a záněty břišní, jež téměř
polovici všech jednoročních dětí zahubují. Když se však tělo
poněkud otužilo, jeví se mírné a suché podnebí australské do-
růstajícímu pokolení velmi příznivým. Počet těch, kteří přežili
80. rok, jest poměrně veliký, a mnohý více než 100 let dožil.

Australané nejsou prosti organických nemocí ; dlouho
se za pravdu mělo, že souchotiny v australských osadách ne-
vznikají. Avšak domněnka ta zvrácena pozorováním bedlivým,
že ze všech r. 1879. touto nemocí ve Viktorii zemřelých 97*2 %
dostalo zárodek tohoto zla v osadě samé. Nejzhoubněji řádí-
vají souchotiny mezi domorodci; ve střední Austrálii umírá
tu ber kulem i 90% všech domorodců.

V některých letech mnohé z mladšího pokolení zahubila
spála, záškrt a osypky. Přes to vše jest úmrtnost v Austrálii
v poměru s Anglií jako 16G7 ku 2228 ze 100.000; ovšem
mnoho z nich sejde smrtí násilnou, však za spořádaných po-
měrů počet případů těch zajisté se zmenší.

Úmrtnost byla by též mnohem menší, kdyby žili osad-
níci dle poměrů klimatických. Veliká spotřeba masa a roz-

OBadnici-

li čilých lihovin ještě hrozněji by zajisté působila, kdyby tato
chyba nebyla napravována nepřetržitým životem na čerstvém
vzduchu. Celkem pak přiznati sluší, že pokolení v Austrálii
zrozená aneb aspoň tam dorůstající neoddávají se přílišné
zálibě v jídle a pití tou měrou jako dospělí přistěhovalci
evropští.

Převaha vlastních Australanů nad přistěhovalci stále je
větší; již nyní domorodci činí téměř tři čtvrtiny veškerého
obyvatelstva, a převaha ta ještě velice vzroste, jelikož nepo-
měrně veliká část obyvatelů jest ještě ve věku mladistvém,
ano přistěhovalců z Evropy ubývá. Tak zvolna se šíře, bez
působení cizích živlů tvoří se nový národní typus, jenž od
britského původu přece lišiti se bude za působení země a pod-
nebí. Postavy nového pokolení jsou dosti silné, jsou však
štíhlejší, a svěží anglická plet pomalu se ztrácí ; povahy jsou
však veselejší. Zároveň tvoří se zvláštní nářečí angličiny,
kteréž od původního jazyka se liší již ve samohláskách a zá-
roveň mnohými, nevždy pěknými novotami jest obohaceno. Však
přece Australan nechce se odtrhnouti od Anglie, jako učinili
Američané. Neboť způsob života jest úplně týž jako na vlhkých
britských ostrovech ; leda verandy, které budují při svých do-
mech, pak lehký letní oděv a korkové přílbovité čepice indické
jsou věci, které přijal, nucen jsa povahou podnebí. Což se tu
za parných dnů letních svědomití páni advokáti a soudcové
napotí za právo a pravdu, oblečeni jsouce v soudcovský černý
šat a majíce na hlavě nerozdílnou od hodnosti své těžkou
paruku, kteráž tu na diváky působí mnohem mocněji než na
otrlé již navštěvovatele soudních síní anglických! Se zvláštní
stálostí drží se přistěhovalec dobrých i špatných zvykův Anglie,
již stále „home“ — vlastí — nazývá. Going home (cesta do
vlasti) jmenuje plavbu do Britská nejen muž, který z Anglie
se přistěhoval, nýbrž i rodilý Australan. Dobrá to naděje pro
politiku i národní hospodářství Britannie.

Žlutí a hnědi.

Záhy objevila se snaha po duševním zdokonalení a po
opravě školství; bohatí soukromníci štědře podporovali vyšší
učiliště, a ve všech koloniích utvořily se společnosti pro pěsto-
vání a šíření věd. Nejstarší z nich je royal society v Novém
Jižním Walesu. Nejdůkladněji snad ze všech věd pěstuje se
rostlinozpyt ; botanické zahrady jsou v Sydneyi, Biisbaně.
v Melbourně a v Adelaidě. Z museí, jež jsou vydržována ze
státních, někde městských peněz, jsou nejdůležitější Melbourn-
ské a Sydneyské pro geologické, mineralogické a zoologické
sbírky.

Ani astronomie a meteorologie nejsou zanedbávány ; v Mel-
bourně, Sydneyi a v Adelaidě zřídily příslušné vlády observa-
toria, jež jsou opatřena všemi dokonalými prostředky k věde-
ckému pozorování a badání; Melbourne na př. má obrovský
dalekohled s otvorem čtyř stop. Také v Brisbaně jest podobný
menší ústav. Jednotlivé hvězdárny sdělují si telegrafem každo-
denně meteorologická pozorování, jež bývají pravidelně uve-
řejňována.

Více než 500 dobrých časopisů vychází v koloniích ne-
počítajíc v to menší publikace. Hojností dopisů předčí jenom
Severní Amerika nad pevninu australskou, ale ve stavbě že-
leznic Austrálie na celém světě zaujímá nejpřednější místo;;
v Queenslandě připadá na 10.000 obyvatelů 43 kilometrů že-
leznic, kdežto v Severní Americe jen 30, a v Rakousku asi 8..
Obchodní námořnictvo australské řadí se hned za rakouským.
Ohromný ten pokrok, kterýž byl učiněn za dobu tak krátkou1(
vzbuzuje zajisté oprávněnou naději v utěšenou budoucnost.

Žlutí a hnědí.

Číňané vždy pátrali po zemi, kde by mohli žiti příjemněji
nežli v přelidněné otčině, kterouž nazývají „nebeskou říší“
vystěhovalci čínští, kteří v Americe, v Indii, v Africe a nst

Žlutí a hnědí.

ostrovech hojně se usadili, obrátili se záhy do Austrálie, kde
jim kynul rychlý a hojný výdělek. Jako přivábily zlaté doly
kalifornské celé zástupy Číňanů, tak byly první štastné ná-
lezy zlata v Novém Jižním Walesu a ve Viktorii příčinou, že
lodi čínské davem přivážely nehrubě oblíbené spolupracovníky
do Sydneye a Melbourna. Bylit to většinou mužové z nejniž-
ších tříd, již převezeni sem byli 11a útraty spekulujících kra-
janů, kterýmž ovšem připadl téměř celý vUěžek namáhavé,
práce v dolech. Jenom Číňanům bylo možno z výdělku se
uživili a ještě také úspory do vlasti přinésti; s největším
uskrovněním svých potřeb prohledávali téměř vždy se zdarem
místa, jež byli Evropané bud opustili, bud za nevydatná po-
kládali. Mimo to bez ostychu chápali se prací, jež Evropan
za sebe nedůstojné pokládal, v době, kdy všichni své obvyklé
zaměstnání opouštěli, aby dlátem a lopatou hledali zlato;
Číňan pěstoval zeleninu, pekl, vařil, myl, byt i za malou
odměnu. Pilností, střídmostí a šetrností byl vzorem všem
diggerum.

Pro poslední hlavně vlastnost nenáviděli ho i diggerové
i četní kupčíci, kteří se obohacovali z lehkomyslnosti a marno-

frafn ncf i

tlUbUUŮUl

7I ‘i tnb-nnfi

CilUKVIVUj/U.

í loetn

vy l tkl iiv

Wlí

KfJ M.1

V I / / •

ni’QT\o r 1 mro n 1

|/1 Cypauui Ctili,

nlnnmru i»í

uiupu 1 Ctlli^

f »*%'_
ií

zněni a zbavením copu zneuctíváni, a mnozí padli za obět su-
rovému hněvu; případy takové opakovaly se ve Viktorii, v No-
vém Jižním Walesu a v Queenslandě, a nejednou bylo třeba
vojska, aby byl zjednán pokoj.

Však Číňané vším tím pronásledováním nedali se odstra-
šiti; ještě r. 1861. bylo jich ve Viktorii 24.732, však r. 1881.
jenom 11.835. Příčinou, proč jich za posledních let tolik ubylo,
jest, že zlatonosné naplaveniny již nezdržují v sobě tolik dra-
hého kovu jako dříve. Ale když byly vydatnější objeveny
v Queenslandě, nahrnuli se tam Číňané přes odpor Evropanů.
Čínský tlumočník Hodge udává počet Číňanů v Austrálii by-

Žluti a hnědi.

dlících na 40.000, z nichž je v Queenslandě 14.500, v Novém
Jižním Walesu 9500, ve Viktorii 11.800, v Jižní Austrálii
3800, v Tasmánii H00.

Ne všichni Číňané australští jsou zlatokopové; někteří
zanášejí se zahradnictvím, jiní jsou rybáři, kuchaři, řezníci,
jiní provozují obchod, zvláště s opiem, nebo mají ve městě
hérny anebo hlídají stáda squatterů. Jakkoli se chovají opatrně
a zdrželivě, přece jsou nenáviděni a pronásledováni od bě-
lochů. Vytýkají jim Evropané chyby, kterých sami nebývají
prosti. Číňané vedou sice hnusný obchod — prodávají ženy;
avšak nejsou to jich krajanky, nýbrž povrhel z ulic londýn-
ských, kterýž odkoupen byl od Britů. Číňan není oddán pití
jako bílí jeho pronásledovatelé; kouří ovšem opium, ale tím
neškodí ostatní společnosti, nýbrž jen sobě. Kupci mu vy-
týkají. že jejich zboží bud velmi málo, bud zhola nic neod-
bírá, a evropský dělník stěžuje si na konkurrujícího Číňana,
že pracuje na škodu ostatním za mzdu menší. Jest ovšem
pravda, že Číňané vše, čeho jim třeba, berou ze své vlasti,
kamž se také se zlatou kořistí zase vracejí, kdežto zlato Evro-
panem vytěžené zůstane v kolonii ; takové obyvatelstvo zajisté
není vládě vítáno, které jako nenasytná pijavka ssaje na bo-
hatství země, v níž se místo obohacených cizincův usazují
vždy noví a noví příchozí. Vlády však marně se pokoušely,
učiniti přítrž jich návalu, a tož daní z hlavy a zvýšením po-
platků; Queenslandsko, jež po objevení zlatých polí Číňané
takřka zaplavovali, hledělo se po příkladu Viktorie uchrániti
od nemilých přistěhovalců daní 10 šilinkův od každého Číňana
nově příchozího. Toto opatření ještě rozšířili, zdražíce kon-
cessi ku kopání zlata, jež jiným dávána za 10 šilinků, Číňanům
za 3 libry šterlinků; za povolení obchodu žádá se tam od
Číňana 10 liber šterlinků, kdežto od bělocha jenom 4 libry.
Mimo to každý kapitán, jenž dovážel Číňany do Austrálie,

složití musil za každého do vládní pokladny 10 liber šterlinků.

Jung, Austrálie.

98 Žlutí a hnědi.

jež byly vráceny teprve po třech letech, ač nebylo-11 v té době
vládě o přivezené se starati a je podporovati. Konečně bylo
majitelům lodí zakázáno, aby nedováželi do Austrálie více
než jednoho Číňana na každých 10 tun nákladu, který by
mohla lod unésti. Tato ustanovení parlamentu queenslandského
byla ovšem anglickou vládou za neplatná prohlášena, protože
se příčila zákonům anglickým, jež nečiní rozdílu mezi pří-
slušníky rozličných národností; přes to zůstala v platnosti
skutečné a přijata byla i ve Viktorii a v Novém Jižním Wa-
lesu. Avšak vláda jihoaustralská zavezla na veřejný náklad
do Severní Austrálie několik tisíc Číňanův, aby pěstovali na
vhodné půdě rostliny tropické; ale většina z nich je posud
zaměstnána na zlatých polích. V době novější povoláni byli
z Indie ochotní Kuliové na práci ; také v Novém Jižním Wa-
lesu a v Queenslandě, kde se tropické plodiny s úspěchem
pěstují, uznána již dávno jich potřeba, avšak Číňany tam
přece neradi zaměstnávají, a to z ohledů peněžních. Číňanova
robota jest příliš drahá; on žádá mzdu velikou, a tož hotovými,
ale Kanak z ostrovů Jižního Moře jest levnější a vyměňuje
výdělek za zboží, jehož potřebuje ve své otčině. V Queens-
landě berou dělníky z ostrovů Jižního Moře, jež zaujímají
v západní části Tichého Oceánu nesmírný prostor. Obývají
na nich Melanesané a dále na východ hnědí Polynesané.
Oba kmeny často bývají stíhány hladem, neurodí-li se palma
kokosová, jež na lagunových ostrůvcích jest jedinou výživou ;
tu pak v nouzi chápou se práce, jinak málo oblíbené, lákáni
jsouce od evropských obchodníků dobrým výdělkem. Záhy za-
vezeno bylo mnoho tisíc těchto černých neb hnědých dělníků
na pole queenslandská, ovšem často způsobem nepočestným.
Začasté násilí a lsti bylo užíváno; lákáni byli na lod, kdež
byli hned zajati a z vlasti odvezeni. Toto „kidnapping" pří-

čilo se ovšem zákonům anglickým, avšak jak si měl ubohý,
řeči neznalý divoch zjednat! právo u soudců, na něž by mu

Žlutí a hnědí.

vlastně bylo žalo váti? Novověký ten obchod s otroky prova-
zován byl čím dále, tím drzeji a rozsáhleji.

Není divu, že procitla v ostrovanech trpká nechut proti
bělochům; ku přirozenému nepřátelství Melanesanů proti ci-
zincům, k jich divokosti, jež se hlavně jeví v pojídání lid-
ského masa, přidružila se ještě touha poinstiti se těm, kteří je
zbavovali svobody a rodných svazků, nutíce je ku dlouholeté
práci v cizině. Proto, když se jim podařilo líčeným přátel-
stvím přilákati plavce na ostrovy své, hned je spoutali,
všecky zabili a snědli, při Čemž trpíval nevinný s vinníkem.
Commodore Goodenough, náčelník australského lodstva, na-
máhal se, aby chránil domorodce od útisků svých krajanův;
ale obyvatelé ostrova sv. Kříže věděli, že lod jeho byla taká
jako ony, které jejich osady a vesnice zničily brannou mocí,
začež mstíce se, zavraždili muže o jich dobro pečujícího. Bi-
skup Patteson, jehož zásluhy o blaho domorodců na mnohých
ostrovech byly tak známy, že nazýván jest Bonifaciem Jižního
Moře, zavražděn byl na týchž ostrovech santacruzských, pro-
tože obyvatelé z Nukapu pomstiti se chtěli za bezpráví, která
jim předtím byla způsobena australskými loďmi otrokářů.

Britské ministerstvo kolonií žádalo tudíž na vládě queens-
landské, aby se postarala o nápravu důkladnými zákony o na-
jímání, placení a výživě polyneských dělníkův, a by způsobila,
by po určité době do vlasti zase zpět byli dováženi. Toto
napomenutí však vzbudilo velikou rozhořčenosf mezi kolo-
nisty, kteří spatřovali ve přímluvě britského ministra sice
nepřímou, ale snižující výtku; parlament a časopisy snažily
se tuto výčitku jako bezpodstatnou vylíčiti, a koloniální mi-
nisterstvo vyzvalo Anglii, aby se přesvědčila skrze kommissi
o zcela náležitém postavení polyneských dělníků. Vyzvání
toho Londýn nedbal. Avšak parlament queenslandský vydal
rychle obsáhlý zákon, jímž chráněn byl Polynesan i na odchodě
z vlasti i za pobytu v australských osadách ; výše mzdy, způsob

100

Zluti a hnědí.

výživy, šat, byt, náklad na zpáteční cestu do vlasti a mnohé
jiné požadavky byly zákonem přesně určeny. Aby domorodci
proti své vůli nemohli býti ze země vyváženi, přidělen byl
každé lodi, která najímala dělníky, úředník vládní.

Již podobalo se, že všechny stesky na utlačování děl-
níků tmavé pleti budou bezpodstatné, a že porušení daných
předpisů jest leda možno v odlehlých osadách vnitrozemských.
V nejnovější době však byly tyto naděje smutnou skutečností
velmi zklamány. Shledána v distriktu Maryborough (na sever
od Brisbany) úžasná úmrtnost mezi polynesskými dělníky,
kteří hynuli právě v nejlepších letech mužství; a přece pod-
nebí onoho okresu jest úplně zdravé, a nebylo nákažlivých
nemocí, jakož i mezi bílými obyvateli byla úmrtnost nevelká.

Příčiny toho brzy vysvětlila kommisse, vládou queens-
landskou ustanovená, a podala zákonodárcům pádný důkaz,
že paragrafy jejich nechrání ostrovany od přehmatů bílého
osadníka. Nesprávnosti při najímání dělníků snad vymizely,
také umluvená mzda byla vyplácena, i byt, šat a strava byly
dávány; avšak libovůli bylo zůstaveno, zdali chtěl osadník
podávati věc dobrou či špatnou. Při potravě nedostatečné,
někdy zhola špatné, žádala se od dělníků práce, jíž by ti
lidé nezvyklí stálé práci ani při nej lepší výživě nebyli mohli
zastat!. Zákon žádal, aby najímali se dělníci, kteří aspoň 16.
rok dokonali, ale vládní kommissaři nemalý počet nalezli těch,
kteří byli mnohem mladší ; práce pak více než dvanáctihodi-
nová při nedostatečné stravě byla ovšem takovým chlapcům na
záhubu. Na štěstí postarala se vláda, pohádána jsouc queens-
landskými časopisy, by učiněna byla přítrž hanebnému tomu
otroctví, a by polyneský dělník za tříleté své služby chráněn
byl účinněji oproti libovůli nesvědomitého pána, jemuž smrt
otrokova nebyla příliš nemilou, protože ho zbavovala povin-
nosti zaplatiti mzdu a převozné ku návratu jeho do vlasti.
Zákony ochranné jsou prospěšný i zaslepeným osadníkům

Žlutí a hnědi.

101

i celé kolonii; neboř najímání nádenníků východoindických
neb čínských místo Polynesanů značně by ztenčilo jich pe-
něžitý výtěžek. Veškery výlohy, jež má osadník za ona tři
léta se stravou, šacením a převozným, udávají se nyní na
1500 mark, z nichž asi 360 bývá úsporou dělníkovou; však
toho výdělku nebéře do vlasti na penězích, nýbrž nakupuje
si za ně nářadí, bavlněné látky, šperky a j. Ale každý Kuli
snaží se co možná nejvíce hotových peněz odnésti, a nespo-
kojuje se s tak nízkou mzdou a skrovnou stravou.

I v jiném ohledu je postavení dělníků polyneských ne-
příznivé, nebot nenajímají se s celou rodinou; v Queenslandě
bylo r. 1880. mezi 5109 Polynesany jen 171 ženštin a namnoze
ještě nedospělých. Že Polynesan neustoupil dělníkům bílým,
toho příčina je, že pracuje za mzdu mnohem menší nežli
běloch požitkář, jenž ovšem jej jako nebezpečného konkur-
renta pronásleduje ; mimo to plodiny v Queenslandě od bě-
lochů pěstované nemohly by míti úspěchu, kdyby nebylo práce
Polynesanů; tím by ovšem důležitý a bohatý výdělek kolonie
odpadl.

Evangelická missí působí na Číňany i ostrovany Jižníího
moře. Dr. Legge z Hongkongu vyslal dva Čínské evangelisty.
Hua-laua a Tschua-luka, do Melbourna, kdež se utvořil
ihned ze všech téměř křesťanských společností výbor pro čín-
skou missí, která získala Younga, dříve missionáře v Amoyi,
a věnovala 2000 čínských exemplářů nového zákona. Čínští
missionáři usadili se ve středu zlatonosných okresů, v Castle-
mainu a Sandhurstu, jakož i v čínské čtvrti v Melbourně,
a záhy vystavěny jsou pro vzrůstající počet pokřestěnců vlastní
kostely a kaple. R. 1879. povolán byl z Melbourna vycvičený
katecheta Číňan Ah Clii do Brisbany, kde shromáždil ně-
kolik posluchačů. Tyto ušlechtilé snahy byly násilně zmařeny
nenávistí proti Číňanům, s kterými ve všech koloniích bílí
osadníci zacházeli nezřídka způsobem nejvýš odporným.

102

Nájemnici a osadnici.

Někteří Melanesané a Polynesané měli již ve své domo-
vině na ostrovech styk s missionáři. Utvořilat se pak v Mary-
boroughu a v okolí malá anglikánská obec, k níž se záhy jiné
připojily. Také v dioecesi severoqueenslandské, jejíž biskup
sídlí v Bowenu, pilně působí se ku pokřesťanění Polynesanův
i Číňanů.

Nájemníci a osadníci.

Nepravidelnost pršek ve mnohých částech Austrálie ne-
dopouští vzdělávání půdy ; veliký prostor pevniny se hodí jen
ku pastvě, a písečnaté, kamenné a solnaté pouště nikdy za-
jisté nebudou schopny kultury. Nicméně zbývá rozsáhlá půda,
na které dařiti se mohou plodiny pásem mírných i tropických.
Plodnost půdy australské posud jen málo byla využitkována,
ačkoli vláda hned po založení první osady každého, kdo půdu
vzdělávati chtěl, podporovala měrou vydatnou. Přes to nedošlo
rolnictví v Novém Jižním Walesu většího rozkvětu, ačkoli
záhy objeveny byly velmi úrodné břehy Huntera a Hawkes-
bury-a, obilné půdy v údolích Velikého Předělu, jakož i velmi
úrodné roviny na západní straně jeho. Že byla orba zane-
dbávána, toho příčinou byl chov dobytka, který již z počátku
se provozoval a i nyní převládá. Ve Viktorii odlákáno mnoho
pracovních sil do zlatonosných polí, a žírná půda po dlouhý
čas Sloužila jen stádům zlatokopů za výborné pastviny. Te-
prve když vyčerpána byla zlatá pole, vrátilo se obyvatel-
stvo k orbě a to s úspěchem takovým, že Viktorie dováží
obilí nejen do australských kolonií, ale i na trhy anglické.
Jižní Austrálie již od založení byla kolonií rolnickou, a pě-
stováním obilí, zvláště výborné pšenice, vyniká nade všechny
kolonie australské. Západní Australané pracovali vždy s ne-
zdarem, neb jejich orná půda rozkouskována je v širých,
pustých krajinách; proto nemohli se po dlouhý čas sami
vyživiti a vyhledávali pomoci na sousední kolonii, zásobárně

Nájemníci a osadnici.

103

celé Austrálie. A přece není Jižní Austrálie mnohem plod-
nější než kolonie ostatní; za posledních desíti let hyl prů-
měrný výnos pšenice na akre (~ 0 4 hektaru) v Jižní Austrálii
jen 8*64 hushelů (po 36 litrech), v Západní Austrálii 11*57,
v Queenslandě 12*09, ve Viktorii 12*99 a v Novém Jižním
Walesu 14*33 hushelů. Při tom však připadá na jednoho oby-
vatele v Jižní Austrálii 7*01 akreň vzdělávané půdy, v Zá-
padní Austrálii jenom 1*80, ve Viktorii 1*46, v Novém Jižním
Walesu 0'81 a v Queenslandě pouze 0'46 akreů. V N. J. Wa-
lesu a v Queenslandě převládá pěstování kukuřice, jejíž roční
výtěžek je 2*2 milliony hektolitrů; v Jižní Austrálii a ve
Viktorii pěstuje se hlavně pšenice. Na celé pevnině bylo
však na počátku r. 1881. jenom 5,459.687 akreů vzděláváno,
tedy jenom asi jako ve Slezsku ; téměř % veškeré vzdělávané
půdy osíváno pšenicí. Na jiné plodiny nebylo by hrubě kupců,
ano se Australanům ani vždy nepodaří, aby pšenici i mouku
výhodně prodati mohli. Sice jim příroda poskytuje tu výhodu,
že sklízejí úrodu v prosinci a v lednu, takže přivážejí své
obilí na trhy anglické, když zásob z Ruska a Spojených
Státův ubývá; ale nesnadná bývá konkurrence, když se žně
v Evropě a v Americe vydařily. Jest zajisté rolníkovi austral-
skému zápasiti s mnohými překážkami, jež mu výdělek
zmenšují.

Nejprve mu byli na obtíž domácí ptáci, zvláště papou-
škové; byli proto značně vyhubeni. Avšak potom škodili ro-
stlinám rozmnožení červi a hmyzové; k vyhlazení jich pěsto-
váni byli vrabci, ale ti se takovou měrou rozšířili, že polím
velice škodili. Proto musili býti vyhlazováni, a vláda někte-
rých kolonií dává odměnu za usmrcené vrabce. Škody od
králíků činěné byly ohromné, pročež vláda i soukromníci ve-
liké summy obětovali na jich vyhubení. Mimo to objevují se
nemoci obilní, jež často výtěžek rozsáhlých a dobrých polí
zničí. Ale tyto nehody možno přece odstraniti; však jsou

104

Nájemnici a osadnici.

ještě jiné, jež každý rok uhodí a lidskou mocí nedají se
přemoci.

Jsou to předem horké větry ; za jich vání zakrsají měkká
ještě zrna ve klasech tak, že některého roku žen úplně se
zničí. Jinou ranou bývají kobylky, které každoročně davem
se přivaiíce, klasy ukousávají a kořist po zemi rozsetou se-
žírají ; mimo to i silná krupobití stíhají polnosti. Pomníme-li
ještě zhoubných povodní krajin pobřežních a nedostatku dešfů
v jižní části, shledáme, jak obtížná je výživa australského
rolníka. Mnohou ‘nehodu zavinuje však rolník sám, nebot

chce těžiti stále z tenounké vrstvy země, jíž nedává toho, co
jí odňal. Prodává raději vyssátý pozemek majetníku stád a
kupuje farmu novou, ještě nevychudlou. Děje se tak jako
v Americe. Ze země vypíjí se poslední krůpěj sflý, až výtěžek
půdy tou měrou se sníží, že požadavkům nikterak nevyhovuje.
Pak táhnou dále, dále do kontinentu, a nerozumné hospo-
dářství začíná na novo. Již však seznává se, že toto jednání
samo se tresce, jako v Americe; avšak v Austrálii, aspoň na
jihu, dojde takovéto lichvaření o dary přírody mnohem dříve
svého konce než ve Spojených Státech.

Pěstování obilí je hlavní činností rolníkovou; v Jižní
Austrálii a ve Viktorii důležité jest ovšem též pěstování
bramborův, a v bezlukých částech Jižní Austrálie připravuje
se z obilí za zelena žatého zvláštní seno. Avšak v zemi,
jejíž dobrá třetina leží v téže jižní šířce jako Rio Janeiro,
Bahia, dalo by se očekávati, že nalezneme plodiny, které se
daří ve krajinách tropických. V tomto ohledu jest učiněn
teprv počátek. Cukrovník a bavlník pěstují se již ve východní
Austrálii, ale v severním Novém Jižním Walesu na březích
Clarenceských a v Queenslandě, kde by půda byla této plo-
dině příhodnější, přece jen málo dbají o její rozšíření. Bavlna
queenslandská byla jemností proslulá, avšak pěstuje se jen
na malém prostoru. Mnohem většího rozšíření došel tabák

Nájemnici a osadnici.

105

y Queenslandě, v Novém Jižním Walesu a ve Viktorii, však
jeho listí nerovná se lahodou tabáku jiných zemí. Toliko
ve Viktorii sejí tabák značnou měrou, avšak ani toho nechce
se kuřákům; užívají ho leda ku čištění ovcí před stříží;
tabák ku spotřebě kuřákům, i syrový i zdělaný, jest téměř
výhradně z cizích zemí přivážen. Pokusy s jinými plodinami,
jako kávou, rýží, arrowrootem a j. nebyly bez výsledku, avšak
dělník anglický, jenž obeznámen jest sotva s domácím rolni-
ctvím a cizí rady neřád přijímá, neuchopí se jich as brzy.
Ani v nejsevernější, tož nejteplejší části Austrálie nebude
pěstování tropických plodin výnosným bez čínských, východo-
indických nádenníků nebo Polynesanů, kteřížto jsou též za-
městnáni na cukrových polích Queenslanda. Jižní Austrálie
zavedla do svého severního území několik tisíc čínských děl-
níkův, aby poskytla majitelům půdy příležitost ji využitkovati;
mimo zkušební zahradu v Palmerstoně nebyla však posud
plodnost půdy dokázána.

Přes to vše rozsáhlá část Austrálie tropické, jejíž půda
velice plodná oživena jest všude vydatnými řekami, bude
míti svou zlatou dobu, až bude náležitě rozřešena otázka děl-
nická. Všeobecným právem hlasovacím má pracující lid pře-
vahu při volbách do parlamentu, nejen že je nejčetnější třídou,
ale že jest též podporován menšími kupci a hospodskými,

kteří těží z dobře placeného a nešetrného dělnictva. Byly již
vydány zákony, které k tomu směřují, aby kapitalisté byli
vyloučeni od majetku pozemkového, který patřiti má jen tomu,
kdo je skutečně ochoten jej vzdělávati. Bylit jednak rolníci
příliš zkracováni, za to však spekulanti v tolikerém ohledu
podporováni, že měli ctižádostiví demagogové nejlepší příle-
žitost, odkrytím sociálních vad a zlořádů dojiti úcty a vý-
nosných úřadů. Však účelu chlubivě vyhlašovaného, aby pod-
porována byla poctivá práce, nebylo vždy dosaženo, bud že
samozvaným navrhovatelům nedostávalo se potřebného práv-

106

Nájemnici a oBadnici.

nického důvtipu, aby dali zákonům přesné znění, bud že,
jdouce za vlastním prospěchem, sami zároveň druhou stranu
chtěli si nakloniti.

Původně byla veškerá půda osadníkům darována, nebot
žádný — leda propuštění trestanci — nechtěl se za jiných
nabídnutí usaditi v zemi tak vzdálené a na pohled tak chudé ;
vystěhovalci zdarma byvše převáženi, vzali půdu a potravin
na dvě léta. Když se později počet přistěhovalců rozmnožil,
byla země bud levně prodávána (obyčejně akre za 5 šilinků)
nebo pronajímána (106 akreů za 2 šilinky).

V Novém Jižním Walesu a v Západní Austrálii byly
pozemky ohromných rozměrů dávány spekulativním společ*
nostem, aby se staraly o přívoz osadníkův: avšak rozdělení
půdy mezi osadníky nepříznivě působilo na rozvoj kolonií.
Proto měla býti nyní půda mnohem dráže prodávána, a za
stržené peníze přivedeni býti měli velikým kapitalistům mladí,
neženatí dělníci; první pokus učiněn byl v Jižní Austrálii a
cena jednoho jitra pole určena na 12 šilinků, později na libru
šterlinků. Tím nařízením nahromadily se pozemky v rukou
těch, kteří měli hojnost peněz. Ale boháči nekupovali půdu
k orbě, nýbrž užívali jí za pastviny, nebo ji prodávali po
menších dílech rolníkům za drahý peníz. Agenti anglických
boháčů, land sharks (pozemní žraloci) zvaní, kupovali spo-
lečně od vlády pozemky, vylučujíce každého ze svého mono-
polu. Těmto zlořádům učiněna byla později přítrž.

Právo míti pozemek bylo nyní dáno výhradně tomu, kdo
byl ochotným a způsobilým jej opravdu vzdělávati. Nemajet-
ným poskytován na mnoho let úvěr, a od bohatého požado-
valo se, aby na koupené půdě bydlel a pracoval; obcházení
zákona přísně bylo trestáno. To jsou zásadná pravidla, jimiž
se zákony všech kolonií v podstatě řídily.

Za těchto zákonů získali jednotliví rolníci velikou část
pozemků; ve Viktorii bylo od r. 1869. za 10 let 9,905.902

Squ&tterové a křováci.

107

akreův od „freeselecterů" vzato v držení. Jak lehkomyslně
však si vedli, dosvědčuje okolnost, že v téže době 2,446.450
akreů bylo vládou pro nesplnění zákonných předpisů držitelům
odňato nebo jimi opuštěno. Tito freeselecterové nechtěli na
svém pozemku zůstati, nýbrž prodávali jej raději bohatým
squatterům, a táhli dále, aby podobný výdělek hledali. Veliká
část půdy je posud majetkem několika osob; počet všech
statkářů ve Viktorii udává se r. 1880. na 48.969, kteří měli
16,620.900 akreu v držení, a z těchto připadalo 4,260.717
akreů na 199 vlastníku.

Největší díl těchto inajetníkův ohromných pozemků za-
městnává se posud hlavně chovem stád; orbou zanášejí se z pra-
vidla nezámožní rolníci. Teprve když ubylo výnosnosti zlatých
dolův, obrácen je zřetel k zanedbávanému rolnictví. Kde dříve
jen málo lidí chovem ovcí se živilo, utvořily se vesnice a kol-
kolem založeny jsou znenáhla úhledné dvorce.

Squatterové a křováci.

„Squatter" jest jméno americké a znamená muže, který
bez právního důvodu zaujal půdu, aby ji vzdělával. Squatte-
rové usazovali se sice bez dovolení vlády, ale i bez odporu
jejího na břehu větších řek a vymýtivše ohněm a sekerou
kus země, pluhem jej vzdělávali ; byl-li užitek veliký, dováželi
na vorech plody práce své po vodě na trhy měst obchodních
a vyměňovali je za výrobky civilisovaného světa. Byli to lidé
prostí, kteří v osamocenosti divočeli, až na konec sotva se
od rudochů rozeznávali.

Australský squatter neroven však jest americkému, jen
po krátký čas podobal se mu tím, že také zmocnil se po-
zemků nikomu nenáležitých ; odtud snad jeho jméno, jež nyní
úplně se nehodí. Australský squatter není rolníkem, nýbrž
majetníkem stád; ovšem vzdělává tu a tam části rozsáhlých

108

Squatterové a kfováci.

pozemkův, avšak poměrem ku pastvinám jen nepatrných. Jen
zřídka bývá vlastníkem pastvisk, z pravidla jest jenom ná-
jemníkem; a přece tvoří vlastní aristokracii Austrálie.

Půda squatterova jest polnímu hospodářství obyčejně ne-
příhodna, nebot v suchém podnebí a v solnatých rovinách
vnitrozemských sotva by se dařily plodiny hospodářské ; avšak
ku chovu dobytka dobře se hodí. Mimo to není užitek ze
stád ovčích podroben tak nahodilému působení přírody, jako
výtěžek z rolnictví ; z té příčiny nevzdělává squatter rozsáhlých
pozemků.

Za nynější doby není již snadno nabyti rozsáhlého po-
zemku; poznalaf vláda, že není s prospěchem kolonie, když
přenechává půdu několika boháčům, kteří tisíce ovcí pod do-
zorem nemnohých hlídačů nechávají pásti se na půdě, jež by
četné rolníky živiti mohla. Proto vydala zákony agrarní, jimiž
snažila se odníti bohatým squatterům pozemky ve prospěch
rolníkův a obmeziti do určité míry hromadění půdy v jediný
majetek. Zákony ty obchází squatter, vzdávaje se za živa
svého majetku ve prospěch nezletilých ještě dítek. Přes to
jest postavení squatterů výhodné; vláda všech kolonií byla

i i rri HrnliHv vplifp nřiVnivn

um, umAVLj v vmxw jjmtmiui v

Bývalý lieutenant Mac Arthur první spozoroval, že pod-
nebí i půda australská je velice příhodná chovu ovcí. Ne-
našed v Sydneyi podpory, odplul do Anglie ku králi Jiřímu HI.,
jenž mu daroval několik pravých španělských merinoův, a dána
mu půda o 4000 hektarech, již si mohl kdekoli v kolonii vy-
brati. Tím učinil štastný počátek živnosti, kterou nyní Austrálie
předčí nad proslavené Rusko.

K utěšenému rozkvětu tomu přispěla ovšem povaha pev-
niny. Y Austrálii není jako v jiných země dílech dravé zvěři,
která by mařila práci ovčářovu; jsou tam leda dravci, které
snadno lze jedem vyhubiti, jako na př. dingo. Škodlivých
rostlin je pouze v Západní Austrálii hojněji, avšak jsou jen

Obraz 36. Letohrádek squatterův u Melbourna.

110

Squatterové a křováci. •

11a omezených místech, a možno jich snadno se stříd. Ovčí
nemoci ovšem z počátku zle řádily, ale nyní odstraněny jsou
pečlivým dozorem a opatrným zařízením. Mimo to jest pod-
nebí australské stádům nejvýše prospěšno, tak že je možno
stáda po celý rok na pastvinách ponechávati. Také výdaje: za
dohlídku jsou nyní nepatrné, nebot pastviny bývají ohrazeny
bud zásekami, bud silnými dráty, někdy i kamennými zdmi.

Nejhorší škody bývají způsobeny squatterůra požárem.
Za parných dnů suchý drn snadno může se vznítiti a pro-
měniti rozsáhlou praerii v ohnivé moře. Tu ničí se veškerá
píce i drahá ohrazení, aniž se vždycky podaří zachrániti stáda.
Vláda ovšem vydala nejpřísnější nařízení, aby zamezeno bylo
nebezpečenství toho druhu; dýmky kuřáku musí býti kryty
víčkem, cestující nesmí rozdělati ohně, dokud určitý prostor
kolem ohniště nezbavil trávy, a povinen jest pak každou
jiskru uhasiti. Přes to tam často požáry řádí; vznikají ne-
zřídka tím, že suché větve stále se trou, nebo tím, že se pa-

prsky sluneční od křištálův a střepin skla odrážejí a spojují ;
konečně každoroční požáry lesní rozšiřují se i po blízkých
pastvinách.

nV»

rv a i^nvA

lni

utittLii íLí pu/ičii u pimutujc sijuattcui ivu v j uajuiii9 j cz-

bývají v některých krajích věru velikým břemenem. Každo-
denně totiž rozdává squatter potraviny žebrajícím dělníkům,
kteří hledajíce zaměstnání cestují s místa na místo; někte-
rými krajinami táhnou celé tlupy těchto hostí, způsobujíce
nemalé útraty tomu, kdo je musí živiti. Kdyby je squatter
odbyl, mohli by se mu snadno mstíti na pastvinách; mimo
to potřebuje začasté dělníkův, i jest mu k nim býti po-
hostinným.

„Křovák14 zvláštním je zjevem ve společenském životě
australském ; ovšem za poměrů změněných ztrácí původní
svůj ráz. Z počátku najímáni byli četní dělníci, aby chránili
stáda od divokých psů, kteřížto způsobovali veliké škody;

Squatterové a křováci.

v jednoduché dřevěné neb kamenné chýži bývali dva nebo
tři ovčáci s hlídačem chatrče, který mimo noční dozor býval
kuchařem svých druhů. Ale jakmile dravec byl vyhuben, byl
i hlídač odstraněn, a ovčáci konečně byli jen ve společnosti
svých psův a svého stáda, žijíce ve trudné odloučenosti od
lidí v odlehlém kraji. Hroznou tuto jednotvárnost přerušoval
občas jen dozorce, jehož úkolem bývalo se přesvědčiti o stavu
ovcí a doplniti zásoby potravin. Když pak ubohý ovčák za-
toužil po společnosti lidské a po zaměstnání skrovném, ale
člověka důstojnějším, odcházel s trpce vydělanou mzdou s pa-
stvin, jež navždy hodlal opustiti. Avšak svých úmyslů křováci
z pravidla neprovedli; na daleké cestě vábily je „grogshan-
ties“, do nichž ihned zabočovali, chtíce se občerstviti a poba-
viti. Ale úlisný hostinský udržoval je ve stavu nepříčetném,
až poslední jim haléř vyloudiv, připomínal, aby za novým
výdělkem se vydali. Štěstím jest pro křováka, že mu podvodný
šenkýř psal více než dvojitou křidou, nebot kořalka, již mu

jménem „gin, brandy, whisky** prodává, jest hanebná, tak
hanebná, že mnozí po ní ošíleli. Není se diviti, že mnohý
křovák, jenž se z takých pekelných skrýší a krčem vyvrávoral,

r\Afl

J/UU

TT\t i »»fi
JJCll lij 111

cl n n Anm

OlUllV/Ulil

fjJDLllL Cl.

;\1 o rwr\

J1UC

r?n nli tm 1* 1 1 n
/itlUlYttllilU

„delirium tremens“, jímž bídně zahynuli. A který nevzal
tak smutný konec, jaká kynula budoucnost ubožákovi, jenžto
žil jen při duchamorném zaměstnání, pak ve dlouhé nečim-

• nosti a v záhubné podnapilosti? Byli zajisté mnozí dělníci ne-
činní, ač mnozí bez záviny ; bylt za jistých dob přebytek pra-
covních sil. Jenom dvakrát do roka měl squatter potřebu
většího počtu dělníků; v zimě a na jaře, když se stáda často
o 80 až 1007o rozmnožila, a na podzim, když třeba bylo
v krátké době ostříhati ovcím hustou vlnu.

Kdy náleží počíti se stříží, řídí se dle polohy a teploty
krajiny. Není radno ovce ostříhati dříve, než nastalo teplé
počasí, nebot by snadno zvíře zhynulo, zbaveno jsouc teplé

Squatterové a křováci,

Horníci a zlatokopové.

113

schrány ; nelze však dlouho vyčká váti, protože by rychle uzrá-
vající traviny zapustily svá seménka do vlny a tím by ji zka-
zily. Proto bývá třeba si přispíšiti; od rána do večera zá-
vodí 20 až 40 dělníka, kdo z nich první ostříhá za den sto
kusů. Ovšem nezacházejí s nůžkami příliš opatrně, mnohé
ovci vystříhají s vlnou také kíiži ; mezi nimi pobíhají chlapci
neb domorodci, mažíce dehtem rány ovcí a odnášejíce vlnu
jiným, kteří ji hydraulickým lisem ku zásylkám upravují.
Venku již stojí vozy, aby hromady vlny odvezly do nejbliž-
šího přístavu nebo ku nejbližšímu nádraží.

Kde voda je příhodná, bývá vlna před odvozem prána;
v Jižní Australi , kde jest většinou voda tvrdá nebo solná,
bývá vlna téměř vždy jen kosinatá. Ale v jiných koloniích,
zvláště ve vodnatém distriktu Riverinském, je praní vlny pra-
vidlem; však velice rozdílná jsou mínění, je-li s výhodou práti
vlnu ve vodě studené anebo v teplé.

Vlny australské mají rozličnou cenu ; hrubší, nečistá vlna
ze středu Jižní Austrálie a druhy z Queenslanda kupují se
libra za 8 penceuv i méně, kdežto výrobky některých výbor-
ných ovčáren Nového Jižního Walesa, Viktorie a Jižní Austrá-
lie prodávají se po 4 šilincích libra, a bývá po nich velká
poptávka. Z pevniny australské vyváží se ročně asi 700.000
balíků, jež váží zhruba 280 millionů liber, a mají cenu do
227 '/2 millionů mark.

Horníci a zlatokopové.

Geologickým zkoumáním krajin, již dávno obydlených, a
cestami po pustinách západu jest určitě dokázáno, že všechny
části pevniny bohatý jsou na kovy a různé nerosty. Je s po-
divením, že po tak drahný čas nebyly otevřeny poklady země,
jež téměř na povrchu se nalézaly; kdekoli bylo dolováno,
všude aspoň ukázalo se, že hornictví bude zdrojem blahobytu

Jung, Austrálie.

114 Horníci a zlatokopové.

Austrálie. Ovšem bylo již záhy dobýváno uhlí v Novém Jižním
Walese, a ve Viktorii byly nalezeny drahocenné doly mědi;
avšak při nadbytku dříví a nedostatku továren málo si osad-
níci vážili dolřiv uhelných, med pak byla důležitou téměř
jenom pro tu kolonii, kde se nalézala, nepůsobíc k rozkvětu
ostatních osad. Bylat posud hlavní živností Australanu vedle
chovu dobytka výroba vlny, koží a loje, kteréžto zboží s pro-
spěchem dováženo na trhy anglické. Iluda železná byla na
západním svahu Modrých Hor na samém povrchu objevena,
i jiné kovy byly nalezeny; nebylo však jich užito, protože
by prý výtěžek nebyl uhradil ani nákladu za dobývání.

První zpráva o zlatě rozšířila se roku 1823. Nalezl tehdy
trestanec, jenž v okovech pracoval, na silnici, k Bathurstu
vedoucí, hroudu zlata; myslilo se, že to jest slitek z ukra-
dených skvostnv, a nešťastný nálezce byl kruté potrestán.
O něco později v okresu Wellingtonově jakýs ovčák prodával
kousky zlata kupcům a klenotníkům a rovněž byl jmín za
zloděje. Skutečný důkaz, že Austrálie chová v pudě své zlato,
podal r. 1840. polský hrabě Strzelecki, jenž zaslal gouver-
neurovi siru Jiřímu Gippsovi kousky krychleného kyzu, kterýž
obsahoval zlato. Také duchovní Clarke hleděl r. 1846. upo-
zorniti osadníky na zlatonosnou část okresu Bathurstského (na
západ od Modrých Hor). Mimo to shledal r. 1844. sir Roderick
Murchison geologickou podobnost východního pohoří austral-
ského s Uralem a doporučil vládě anglické, aby vyslala hor-
níky do „australských Cordiller“. Avšak důkazy těchto učenců
přece nepřesvědčily ni Angličany ni Australany o zásobách
drahého kovu. Mnozí podnikaví mužové raději obrátili se
do zlaté Kalifornie, z níž se po krátkém čase vraceli, ne-
nabyvše ovšem zlata, ale zkušeností. Mezi nimi byl jakýsi
Hargreaves. Ihned zdály se mu útvary hor australských po-
dobny býti americkým, a proto neváhaje, uchopil se práce,
chtěje se zkouškami přesvědčiti. Když byl po dva měsíce

115

Horníci a zlatokopové.

pečlivě zkoumal půdu, přijala vláda jeho služby ; v krátké
době objevil na západě od velikého předělu veliká zlatonosná
pole. Když pak černoch ovčák na povrchu pudy nalezl cent
zlata, stěhoval se kde kdo z obydlených částí osad sem za
svým štěstím. Dílny i pole zůstaly opuštěny, a stáda pozbyla
hlídačů; marně se snažili vážení squatterové zabrániti násil-
nému obratu v národním hospodářství, obávajíce se zrušení
všech společenských svazkiiv a úplného bezvládí. Na štěstí
nedal si přistoupiti gouverneur, aby se na odpor stavěl to-

muto hnutí; byl by pokus taký býval zajisté marný a ne bez
krveprolití.

V Novém Jižním Walese objeveno bylo zlato na sklonku
dubna 1851. Ve Viktorii nalezeno bylo téhož roku takové
množství zlata, že starší kolonie ustoupily do pozadí. Již dříve
vytěženo bylo sice něco zlata na pořičí Loddona, přítoku
Murraye; nyní však objevena byla skoro na samém povrchu
pudy tak ohromná ložiska, že za prvních šest měsíců dobyto
bylo 145.137 uncí zlata v ceně 11,610.960 mark. Výtěžek
v Novém Jižním Walese vvnášel tvmž rokem 144.120 uncí

%j •*

v ceně 9,266.720 mark; ale v roce následujícím bylo dobyto
ve Viktorii 2,738.484 uncí, a v r. 1853. již 12,600.084 uncí,
tedy skorém pětkrát tolik, co v Novém Jižním Walese.

Byla to doba všeobecného pohnutí. Všude nalézáno bylo
zlato, každý opouštěl své obvyklé zaměstnání, hledaje raději
poklady země. Úředníci vládní zanechávali svého postavení,
ačkoli byly platy značně zvýšeny ; ze všech zemí hrnuli se při-
stěhovalci, až se ozývaly obavy, jak možno zaopatřiti potravy
pro vzrůstající množství obyvatelstva. Lodi stály ve přístavech,
nemajíce lodníků, nebot všecky odvábila touha po zlatě.

Z Melbourna ubíraly se stále davy lidí ku mnohoslib-
nému Eldoradu. Kam oko dohlédlo, všude zřelo vlnící se
nepřehlednou řadu lidí, vozův a trakařů ; v pravidelném krát-
kém pokluse tlupa copatých Číňanů druh za druhem se hrnuli.

116

Hornici a zlatokopové.

nesouce na ramenech tlustou třtinu bambusovou a na ní za-
věšené přeplněné koše. Jinde jevily se davy mužů, jichž odění
všecko bylo vlněná přikrývka na zádech svinutá, a jichž ma-
jetek všechen byly pevné svaly v otužilých pažích. Pestrá to
byla společnost : advokáti a řemeslníci, kupci a pasáci, pastýř
duchovní se svými ovečkami, lidé všech stavů, všech živností,
různé národnosti a různého kroje ; všem na tvářích září roze-
chvění tím větší, čím více se přibližují zářícímu cíli. Již
z daleka slyšeti jest hukot jako mocného vodopádu ; jsou to
„kolébky* , na jichž kovových řešetech odděluje se zlato od
bezcenného kamene. A nyní jsme u kraje lesa. jímž cesta nás
posud vedla, a zříme podivný život diggerský.

Na březích řeky jsou „cradles" kolébky, jichž klapání,
břinkání a šplíchání téměř nás ohlušuje ; jsou tak hustě vedle
sebe seřaděny, že sotva je místa pro dělníky. K ryžovně spě-
chají s návrší zástupy mužů, jako bys do mraveniště udeřil,
a všickni mají rozličné nádoby, aby v nich odnášeli zlato-
nosnou půdu. Vůkol je země jako veliká medová plást pro-
vrtána děrami, jež majíce 8 stop délky a 6 — 25 stop hloubky,
jsou odděleny jen tenkými zdmi, které nezřídka pod velikým
tlakem se řítí a příliš lakotné diggery ve ssutinách po-
hřbívají.

Když slunce za lesnaté hory se skrývá, zavzní střelná
rána ze stanu vládního kommissaře na znamení, že jest čas.
aby se ustalo od práce; tu jsou jámy prázdny, kolébky ne-
klapají, a vše spěchá ke stanům, jež se rozkládají na blíz-
kých stráních. Tam rozdělávají kovkopové oheň a připravují
si prostou večeři : maso na žhavém uhlí smažené, chléb v hor-
kém popelu pečený a čaj s hrubým cukrem jest výživa dig-
gerova, jenž snad po celý život o kuchyni se nestaral a nikdy
bez kuchaře nebyl.

Temná noc rychle se rozprostře nad australskou pevninou;
čilost u stanů, či správněji řečeno, u brlohů mizí. Při doutná-

Hornici a zlatokopové.

117

jícím ohni sedí diggerové kouříce a hovoříce, a vypravují si
o svých nálezech a nadějích — snad také vzpomínají otčiny.
Však opodál u bud a chalup, hospod a krámů, na nichž na-
věšeny jsou křiklavé tabule a dryáčnická návěští, posud je
živo. Zde zavznívají hrozným vřeskotem skotské dudy, a ná-
mořník jakýs tancuje ku podivu zvědavcův ; onde rozléhají se
veselé písně tichou krajinou. Ze vzdálené paseky září ohně
černochů; provozují právě národní tanec korrobori, k němuž
ženy o svinuté kůže tlukouce dávají takt dutým, daleko do-
rážejícím hlukem.

Náhle slyšeti jest z úzké ulice, v níž jsou nízké grogs-
hauties, prudkou hádku, padne rána, děsný výkřik otřese
vzduchem, a zase ticho. Strážníci bílí a černí spěšně chopí
se karabiny a revolveru a nalézají muže smrtelně zraněného,
nad jehož mrtvolou nazejtří porota vynese nález, jenž oby-
čejně jako dle šablony bývá formulován: „Byl zabit nezná-
mým vrahem. “

Od oněch dob prvopočátečních ovšem ledacos se změnilo;
o pořádek a bezpečnost všude jest postaráno. Na místě jedno-
duchých druhdy nástrojův užívá se nyní složitých a drahých
strojů, jež zlato úplně odlučují od kamene. Z počátku praco-
valo se jenom v naplaveninách na povrchu půdy ; práce byla
zcela jednoduchá, nebylo potřebí ani zvláštních vědomostí
ani výloh. Nezřídka měl digger jenom kopáč a lopatu na roz-
hrabávání zlatonosné půdy a cínovou mísu k ryžování.

V tomto náplavu bývaly často v nepatrné hloubce nale-
zeny veliké hroudy zlata, kteréžto v nářečích kalifornských
diggerů šlovou „nugetsM ; největší z nich prodány byly za
190.680 a 186.500 mark, 4 měly cenu od 60.000 do 138.000
mark. Y okresu Dunollyském nalezeno bylo 200 hrud ceny
1200 až 40.000 mark.

Diggings nazývali všechny zlaté doly australské, a děl-
níky diggery ; nyní tyto názvy v Queenslandě. v Novém

118

•7*íy» - « v

Hornici a zlatokopové.

Jižním Walese a pořídku i ve Viktorii slýcháme o ryžovnách,
v nichžto se pracuje starým jednoduchým způsobem. Digger
nahází něco země do dřevěné nádoby a rozmočí ji vodou;
pak ji sype do zmíněné „kolébky". Jest to dlouhý truhlík
na kolébavém podstavci s nakloněným dnem, nad nímž jest
upevněno řešeto; v ní zlatonosný kyz a písek kolébají, přilé-
vajíce stále vody, až jen zbudou zlatá zrnka a kameny. Z ka-
menů pak vyhledávají a roztloukají ty, které zdají se zlato obsa-
hovati, a znova je kladou do kolébky. Při tomto neumělém
ryžování přichází ovšem mnoho zlata na zmar.

Když bylo shledáno, že zlatonosné vrstvy naplavenin pře-
rušovány bývají čedičem a lávou, ale že zase se táhnou do
značné hloubky, tu změněn byl úplně způsob kopání zlata.
Kopají nyní důl i 200 m. hloubky, oddělují parním strojem
pudlovacím prázdnou rudu od bohaté a odnášejí do necek,
jež mají dvojité žlábkované dno a pohyblivé síto. Tam se
ruda úplně vodou rozmočí, větší kameny zůstanou na hořejším
dnu, zlato však uvázne na roštech a menší kaménky padají
na dolejší pevné dno.

Zajímavo je stopovati původ tohoto zlata. Není pochyb-
nosti, že pochází bohatství to ze starých řek, kteréžto v do-
bách pravěku ta veliká i drobná zrnka vzácného kovu z da-
lekých krajin sem zanesly. Místa, kde se to zlato nalézá, nic
nejsou jiného nežli řečiště oněch toků vyschlých, a tvar zrnek
patrně ještě ukazuje, kterak 11a své pouti opět a opět se otí-
rala. Později v dobách daleko od sebe vzdálených valily se
proudy žhoucího čediče přes tato ložiska a pokryly je. Tak
změnil se tvar pudy od těch dob dávnověkosti, že za našich
časů nelze ani nalézti stopy oněch kráteru, ze kterých ty
spousty roztaveného kamení se vylily.

Těžení zlata z křemence je sice mnohem nákladnější a
pracnější, ale nyní výnosnější. Y křemencových dolech bylo
dosaženo zde hloubky až 8UO m. ; tu třeba bylo značných

Horníci a zlatokopové.

119

strojův, aby vyneseno bylo kamení z hloubky vykopané; a
rovněž velikých a nákladných strojil třeba užiti, aby bylo
rozmačkáno na prach, z něhož se jinými stroji zlato odlučo-
valo. Že tato práce vyžaduje peněz, nebývají vždy zlatokopové
zároveň čistiteli zlata. Dobyté kusy křemene nejprve se suší a
rozbíjejí na kousky menší, které se v parních stoupách v prach
rozdrtí. Hlinité částky odstraňují se proudem vody na jemném
sítě, na němž zůstane zlato. Aby ani nejmenší částka zlata
neunikla, vede se ještě voda, práškem z rozmačkaného kamení
nasycená, po nakloněné ploše, kteráž jest pokryta hrubou
vlněnou látkou, aby zachycovala malé částky zlata; mimo to
jsou na ní příčné rýhy naplněné rtutí, s níž se zlato spojuje
v amalgam. Zlato odděluje se pak ode rtuti ohříváním v za-
vřené retortě.

Těžení zlata z křemence poskytuje jistější užitek nežli
z naplavenin a blíží se stále pravidelnému dolování. Tu pak
stává se digger zkušeným horníkem, jenž dostává pravidelnou
týdenní mzdu, nejsa závislým na náhodě.

Mimo Viktorii a Nový Jižní Wales vytěžují v novější době
i Queenslaud a Jižní Austrálie značné množství zlata; v Zá-
padní Austrálii však byly posud všechny pokusy marný. Ve-
škerý výtěžek zlata na pevnině australské vynášel od prvních
nálezu do r. 1879., pokud ovšem kontrola byla možná, dle
statistického úřadu v Melbourně 60,990.855 uncí v ceně
240,349.413 liber šterlinku; z toho připadá na
Viktorii 48,817.590 uncí 195,270.384 liber šterlinků

Nový Jižní Wales 8,918.980 „ 33,042.362 „

Queensland 3,182.919 „ 11.752.240 „

Jižní Austrálii 71.354 „ 284.421 „ „

R. 1879. vytěženo bylo v těchto čtyřech koloniích 1,162.665
uncí v ceně 4,510.316 liber šterlinků.

Pevnina australská vyvezla tudíž do r. 1880. zlata asi
za 2404 millionti zlatých ; připočteme-li k tomu výtěžky Tas-

120

Hornici a zlatokopové.

mánie a Nového Zelanda, předčí Austrálie výnosností nad
Brasilii a Rusko, a řadí se hned ku Severní Americe. Ovšem
nyní výtěžku značně ubylo; od r. 1856. — 1860. vyváželo se
zlata z Viktorie ročně téměř za 106 millionů zlatých, ale
nyní jenom asi za 80 millionů. Kdyby Austrálie neměla zlata,
nebyla by tak podivuhodně rychle rozkvetla.

Když r. 1851. zlatá ložiska byla objevena, měla Viktorie
97.000 obyvatelstva; ale za tři léta přistěhovalo se 280.000
lidí. Bylít to většinou jen muži bez rodiny, kteří nepřišli,
aby se zde usadili v nové vlasti, nýbrž aby rychle a snadno
nabyli zlata, jehož by v otčině mezi starými přátely užívali.
Ve Viktorii zaměstnával se po dlouhý Čas veliký díl mužů
výhradně na zlatonosných polích; roku 1856. bylo jich tam
115.343, kdežto veškerého obyvatelstva kolonie se ženami
i dětmi čítalo se jen 397.560 duší.

Na zlatopolích brzy se ovšem shromáždili ze všech světa
konců lidé pochybné pověsti; ku propuštěným neb uprchlým
trestancům z Nového Jižního Walesa a z Tasmánie připojili
se dobrodruzi evropští a kalifornští. Jich choutky po zločinech,
nejsouce kroceny ani přísnými zákony ani poutem společen-
ského života, brzy na nové této půdě nestřežené, a proto
zvláště vděčné, probudily se znova; brzy dělníci ti vyměnili
práci v dolech za pohodlnější výdělek zlodějův a lupičů.
„Černý lesM, jímž vedla cesta z Melbourna ku zlatým dolům,
stal se pověstným pro četné a silné roty lupičů, kteří se od-
važovali i na pravidelné povozy zlata, vojskem chráněné. Lu-
pičové ohrožovali též předměstí Melbourna, ano zmocnili se
v přístavě i lodi, právě když odvážela za 6 millionů zlata,
a celý ten poklad sebrali. Ani ve svém stanu nebyl šťastný
zlatokop bezpečen svým životem, a mnohý, jemuž ve dne štěstí
zlata popřálo, v noci byl oloupen a zavražděn.

Šťastný digger zajisté je téměř takovou vzácností, jako
šťastný hráč v loterii ; ten i onen mluví o velikých výhrách,

Hornici a zlatokopové.

121

prohry však se nepočítají. Ačkoli tvrzení jistého důkladného
znalce australských poměrfi, že výroba každé libry zlata stála
dvě libry zlata, jest přehnané, nesmíme přece zapomenout!,
že starý svět i nákladem za dovozné i silami pracovními po-
skytl novému světa dílu pomoc, jež se rovná značné summě
peněz. Měl arci starý svět z toho také užitek; nejenom že se
mnohý digger vracel do otčiny s bohatou kořistí, ale i veškerý
obchod a průmysl evropský se zvelebil, nebot měrou podivu-
hodnou zvětšil se odbyt rozličných výrobků, kterýmiž Austrálie
nemohla zásobovati své obyvatelstvo, rychle se šířící. Přívoz
do Nového Jižního Walesa zvýšil se z 1,900.436 lib. šterl.
v r. 1853. na 6,342.397 liber šterlinků; do Viktorie, kam
v r. 1851. dovezeno bylo zboží za 1,056.437 liber šterlinků,
čítán přívoz v roce 1852. již do 4,069.742 a v r. 1853. do-
konce do 15,842.637 liber šterlinků.

Nebylyt na zlatopolích Austrálie prodávány toliko věci
k živobytí nutné; diggerovi, jenž měl zlatý prach a nuggety
za koženým pasem, nic nebylo draho, nesmlouval se dlouho
o cenu, zvláště když kupoval šaty nebo klenoty. Větší hro-
mádky zlata, nežli sám zlatokop, uklízeli lidé, kteří v bídných
chalupách prodávali mizernou kořalku, již snad Anglie zvlášC
vyráběla, aby zkracovala život osadníkům. Sem přicházeli
štastní diggerové a s důvěrou zaslepenou svěřovali své hroudy
zlata krčmářovi, žádajíce, aby zlato vzal, sám účtoval a na-
léval do posledního krejcaru, dokud vystačí jejich záloha. Zde
přibíjeli bohatí diggerové pětistovky na dřevěnou stěnu s ná-
pisem „Na propití14, a hostinský zase sám účtoval. Jiní obo-
hacovali banky, zapalujíce do svých černých hliněných dýmek
desítkami.

Byli to lidé dobromyslní a důvěřiví, avšak běda, po-
znali-li. že jsou podvedeni! Zpozoroval-li který, že kupci jeho
zlata mají provrtané stoly, kde zlato zkoumajíce sem tam
jím postrkují a po zlodějsku manipulují, anebo že proto jen

122

Hornici a zlatokopové.

si nechávají dlouhé nehty, aby mohli za ně trochu zlatého
prášku zachytiti, pak bývalo krátké řízení a krutý trest;
provinilec pak štasten byl, jestliže ožjzení spokojili se jen
zkázou jeho majetku, a jestliže nebyl mu blízký les popra-
vištěm; nebot násilné chatrosoudy přeplavily se do Austrálie
s kalifornskými zlatokopy.

Mezi diggery pod hrubou halenou nezřídka skrývalo se
srdce dobré; když potkalo druha neštěstí, když ovdověla jeho
chot, když osiřely jeho děti, tu každý hodil špetku zlata do
klobouku, v němž se pro ně sbíralo, a štědrou péči měli
o nebohé, pokud bylo kde bráti. Znamenitý básník lidu Bret
Harte byl by také v Austrálii nalezl hojnost výjevii. hodných
básnického vylíčení.

Však ony časy rychlého výdělku a lehkomyslného rozha-
zování již minuly; digger je nyní rozvážnějším a pamatuje
více na budoucnost, nebot seznal, že Štěstěna nechodívá denně
na táčky a že nyní jest již skoupější, než bývala jindy. Při
vší práci neúnavné jest mu býti obezřelým a šetrným, sic
jinak nedodělá se blahobytu; nezkušení a nestálí nedocházejí
užitku, nebot pokladu zlata v naplaveninách stále ubvvá. Tím
a jistější methodou dobývání mění se povaha osad; dříve,
dokud se přistěhovalci divým shonem sápali po bohatství a
slepém štěstí, množily se osady jako houby po dešti, a za ně-
kolik neděl nezbylo ze všeho nic než půda překopaná a boudy
bez oken a bez dveří, však nyní na místě stanu stavějí dře-
věné a kamenné domy; ustálené obyvatelstvo žádá si vedle
nutného příjemné, vedle dobrého touží též po krásném. Vý-
roba zlata nezpůsobí již nikdy velikých převratu, ale spíše
zdá se, že bude podporovati klidným postupem stálý rozkvět
pátého dílu světa.

Mimo zlato má Austrálie též hojnost jiných kovů; měd,
cín, stříbro, olovo, železo, antimon, wisinut a j. zliustafa hojně

Důležitost Austrálie v obchodě světovém.

123

se nalézají. Nebylo jich však posud užito, jak náleží ; neboť
dopra\a je příliš obtížná; proto bohatá ložiska kovu vnitř
pevniny leží ladem, a doluje se nevydařilá ruda na blízku
pomoří. Pozoruhodno jest nyní jenom těžení médi a cínu.

Mědi dobývá se již po delší dobu na celé pevnině; kle-
sající však cena její značně výtěžek umenšila. Dokud měla
měd velikou cenu, dělníci jihoaustralští o přítrž se pouštěli
do dolování na vlastní vrub, nyní však nemůže než leda ve-
liká společnost kapitalistu odvážiti se takového podniku. V nej-
novější době objevena byla veliká ložiska cínu na mezích No-
vého Jižního Walesa s Queenslandem; ryžuje se posud na po-
říčích. Železné rudy dobývá se posud jenom v Novém Jižním
Walesu, ačkoli všecky vlády slibují odměnu za zvelebení
tohoto průmyslu. Y Západní Austrálii ovšem kopají olovo a
poblíž Adelaidv také wismut, ale tyto a jiné výtěžky jsou te-
prve v počátcích svého rozvoje, který snad ve příštích dobách
bude znamenitý.

Též uhlím, jež nezbytno jest ku dobývání a zpracovávání
kovů, k rozkvětu průmyslu a ku spojení železnicemi a par-
níky, jest obdařena pevnina australská, ale nacházíme je jen
na břehu východním; avšak bohaté doly v Novém Jižním
Walese a Queenslandě nejenom celou pevninu již nyní uhlím
zásobují, nýbrž dovážejí je i do východní Asie, 11a ostrovy
polyneské a západní břehy Ameriky. Také Tasmánie a Nový
Zéland mají hojnost uhlí, jež ovšem s větším užitkem bude
dobýváno, jakmile budou vystavěny železnice ku přístavům.

Důležitosf Austrálie v obchodě světovém.

Uvažujeme-li, že z Austrálie bývají každým rokem při-
váženy ohromné zásoby látek zví řeckých, obilí i zlata a kromě
toho i cenné množství jiného zboží menší sice důležitosti,
porozumíme snadno, že obchody Austrálie s ostatním světem

124

DůležitoBf Austrálie v obchodě světovém.

více na výměně za ony výrobky průmyslové, jichž novému
světa dílu se nedostává, budou spoléhati, než na tržení berné
mince. Tím větší podivení vzbuzují veliké summy peněz ob-
chodu australského. Dle úřadní statistiky obnáší cena zboží
přivezeného na pevninu australskou 755 a vyvezeného 684
millionů mark; ovšem třeba jest udání to aspoň o třetinu
zmenšiti, protože bývá často zboží na cestě z jedné kolonie
do druhé vícekráte v počet bráno. Nicméně úžasem naplňuje
nás tak živý rozvoj obchodu; neboť na pevnině australské
žije něco více než dva milliony obyvatelů, a na jednoho při-
padá průměrně podíl přívozu nejméně 100 mark, tedy mnohem
více než v nejbohatších a obchodem nejproslulejších státech —
Velké Britannii a Francii. V samé bohaté Indii, jež má 240
millionů obyvatelstva, připadá na jednoho jen málo přes 5 mark
přívozu a skoro 7 mark vývozu.

Angličané snažili se sice odedávna, by výnosný obchod
australský jen sobě získali, podporováni jsouce patriotickým
chováním Australanův; avšak přece se podařilo záhy přivésti
zboží své na trhy australské též Američanům, Francouzům
a Němcům, jimž usnadňovali obchod usedlí tam krajané.

Že země středoevropské jen malou měrou a jen nepřímo
se účastní obchodu s Austrálií, toho příčinou jest nedostatek
zboží, které by se bylo hodilo k vývozu do Austrálie. Austrálie
vyváží do Evropy vlnu a zlato, kůže, lůj, maso a pšenici,
mimo t měd, cín a výborné stříbro ; také bavlna a cukr do-
cházejí na trhy evropské. Tropický díl pevniny zajisté po-
skytne ještě množství jiných výrobků ; nejdůležitější však pro
nás je vlna, kteráž se již po delší dobu každoročně u velikém
množství přiváží přes Londýn, Brémy, Hamburk a Terst do
rakouských a německých přádelen, ovšem na škodu našich
ovčářů. Však obchodník na pevnině evropské málo si posud
všímá Austrálie, hlavně pro neznalost dalekého kraje, ačkoliv

Důležitost Ajistralie v obchodě Bvětovém.

125

se australští kolonisté snažili seznámiti Evropu se svou zemí
a její zásobami; z neznalosti té Britové ovšem velice těžili.
Vábivá líčení, vládami koloniálními tiskem vydaná, byla však
pohozena jako humbug mezi mnohá americká návěstí. Proto
podán nejvýmluvnější důkaz názorem: Austrálie vystoupila
slavně na výstavách ve Vídni, Filadelfii a Paříži se svými
výrobky hornickými a hospodářskými. Mimo to zařídily dvě
nejbohatší kolonie na svém území světové výstavy a zvaly
na ně ze všech krajů země.

Výstava v Sydneyi otevřena byla 17. září 1879. a skončila
se 20. dubna 1880. ; navštívilo ji 1,045.898 osob, tedy byla ná-
vštěva v poměru ku počtu obyvatelstva 150 %> kdežto nej-
četněji navštívená výstava pařížská vykazovala jen 40°/o*
Výstava byla na břehu Portu Jacksonova ve skvostném pa-
láci, jenž tvořil kříž 240 m. dlouhý a 150 m. široký ; v jeho
středu vypínala se kopule s průměrem 30 ni., co do velikosti
šestá mezi všemi na celé zeměkouli. Žádná dřívější výstava,,
ani filadelfijská, neměla krásnější polohy než sydneyská. Nej-
více vystavitelů bylo ovšem z Anglie, a to 800 průmyslníkův
a 513 umělců; z Francie přišlo 350 průmyslných a 168 umě-
leckých yvstavníků, z Belgie 236 průmyslníkův a 50 obrazů^
z Rakouska 170 výsta vniků, z Německa 704, ze Spojených
Států 150.

Rozsáhlejší přípravy konány byly na výstavu vMelbourně:;
výstavní palác zbudován byl z čediče a pevných cihel a mě]l
býti zachován na pozdější doby. Hlavní budova má uprostřed
velikou kopuli, jež se rozvětvuje ve čtyři menší, po stranách
má menší věže a dvě veliká křídla ; mimo to byla přistavěna
prozatímná skladiště. Celá prostora měla 800.000 Výstav-
níků bylo ještě více než v Sydneyi; z Rakouska 345, z Belgie
234, Francie 898, z Německa 839, z Itálie 617, z Japanu 164,
z Nizozemska 174, ze Spojených Států 357, z Anglie 1007
a z anglických osad 6202. Mimo všecky kolonie australské

Obraz 3b. Ulice vMelbourně.

Důležitost Austrálie v obchodě světovém.

127

vystavovaly ještě Dánsko, Řecko, Rusko, Nizozemí, Švédsko
a Norvežsko, Čína, Indie. Ceylon a některé země africké.

Za výstaviště vyměřeno bylo Rakousku 30.685, Ně-
mecku 74.446, Belgii 17.51)4, Francii 82.415, Veliké Bri-
t minii 144.200, Itálii 35.032 a Spojeným Státům 55.720 □
angl. stop. Výsledek výstavy byl zcela příznivý; nebot ačkoli
byl v Sydneyi příjem jen 43.806 a vydání 311.130 liber šterl.,
a v Melbourně pak se nedostávalo 260.000 liber šterl. do
výloh, byly přece škod} ty s dostatek nahrazeny nepřímými
příjmy, které v Melbourně obnášely na př. jenom za daně
z prodaných věcí 1UU.000 lib. šterlinků. Výstavu Melbourn-
skou, jež byla otevřená od 1. října 1880. do 10. května 1881.,
navštívilo 1.300.440 lidí.

Přililížíme-li ku finančním rozpočtům kolonistu, zdají se
nám býti povážlivé. Z výdajů státních připadá na jednoho
obyvatele v Anglii 41*3, ve Francii 52*4, ale v Austrálii
120 mark ; ze státního dluhu australského na každého občana
525 mark. Pevnina australská dlužna je smlouvou pouze Anglii
50 milí. liber šterl. č. 590 milí. zlatvch, a mimo to 1800 milí.
mark v bankovních jistinách, depositech, v pohledávkách spo-
lečností hypotečních, hornických a j. Žádná země světa ne-
dluhuje Anglii tolik jako Austrálie. Ale těchto vypůjčených
peněz užito bylo ku podnikům, jež se přece jaks taks vyplá-
cejí; Viktorie vypůjčila si 30 millionů liber šterlinků, aby
vystavěla dráhy, telegrafy, mosty a jiné veřejné stavby. Mimo
to kryty jsou ohromné ty dluhy cenou neprodaných posud
rozsáhlých pozemků, pročež banky anglické ochotně se pro-
půjčují svou pomocí, kdykoli australští peněžníci žádají peněz
ku podnikům v nejmladším dílu světa.

Ovšem zastihují pevninu občasná sucha, neúroda a mor
dobytka, zmítajíce podniky osadníků. Příčinu těchto pohrom
přičítají mnozí účinkům skvrn na slunci. Nyní, když je známo,
že nehody tyto za čas se vracejí, snaží se osadníci předejiti

128

Důležitost Austrálie v obchodě světovém.

zhoubné jich účinky. Jisto jest, že rozvoj národního hospo-
dářství na pevnině australské nikdy nebyl 11a dlouhou dobu
přerušen; příroda sama nahrazuje zvýšenou činností v letech
tučných léta hubená, a v laně země spočívají tam nepřebrané
ještě poklady, jež valně přispějí k rozkvětu tohoto světa dílu,
dosud přece jen málo zužitkovaného.

II.

Kolonie na pevnině australské a Tasmánie.

Jung, Austrálie

Všeobecný přehled.

Veškeré australské kolonie jsou si vespolek blízko pří-
buzny. Jsou dcery jedné matky a mají ovšem, nehledíc k po-
měrům fysickým, velikou podobu se zemí mateřskou. V jedné
věci docela však od ní se různí, totiž v postavení církve ku
státu. V Anglii panuje církev anglikánská, ve Skotsku presby-
teriánská, jenom Irsko, to nevlastní dítě, nemá práva k vlast-
nímu národnímu vyznání. Ale v Austrálii jsou všechna vy-
znání úplně rovná a neodvislá, a členům jich je zůstaveno
pečovati o chrámy a duchovní.

Počtem nejvíce je anglikánů, pak wesleyanů, presbyte-
riánův a katolíků ; mimo tyto je tu řada takých vyznání, která
ještě nacházíme jen v Americe. Číňané mají své chrámy
v Melbourně, synagogy jsou ve všech koloniích. S těmito cír-
kvemi těsně jsou spojeny mnohé školy, které zejména církev
anglikánská a katolická vlastním nákladem zřídily, nesouhla-
síce se zásadami australského školství. Vlastního australského
školství není, nýbrž několik sobě podobných systémů, které
se v každé kolonii vyvinuly na základě irských národních
škol (Irish National Schools). Aby totiž získáni byli do škol
i katolíci i protestanti všeho druhu, vyloučeno bylo nábožen-
ství z programu vyučování a svěřeno bylo příslušnému du-
chovnímu; dovoleno bylo pouze čtení bible beze všeho vý-
kladu. Stát však nestaral se o zřizování škol, nýbrž zůstavil
to činnosti soukromníků, z pravidla těch, kteří si chtěli jako
učitelé zjednati výživu; rodičům pak zůstaveno na vůli, chtějí- li
děti své vftbec posýlati do školy čili nic.

132

Všeobecný přehled.

Však v letech sedmdesátých vznikla snaha po opravě škol-
ství. Všude zaváděly vlády opravy, snažíce se, aby vyučování
i nemajetným usnadnily, aby škola byla prosta všeho nábo-
ženského nátěru a by všechny děti bez rozdílu byly nuceny
choditi na školní učení. Free, secular and compulsory byla
hesla reformátoru, kterým ovšem od některých vytýkáno bylo
bezbožství tohoto systému, kdežto svobodný Brit, zejména
irský, vzpíral se všelikému donucování ; ani vyučování zdarma
nenašlo všude souhlasu. Přes tento odpor řídilo se zákono-
dárství zásadami shora uvedenými. Nucená návštěva škol ne-
byla ovšem místními úřady vždy přísně provedena a jest ve
krajích řídce obydlených věcí nesnadnou. Stát věnoval pak
péči svou i školám vyšším, jimž jen časem podpory poskyto-
val, mimo to stará se o vyšší vzdělání pohlaví ženského, které
svěřeno bylo dříve učitelkám velice pochybných schopností.

K dosažení těchto cílů neštítily se vlády výloh, které
hlavně způsobovaly nepoměrně drahé stavby. Od r. 1872. do
r. 1880. vydáno bylo pro elementární školy Viktorie přes
43,800.000 zlatých. Při tom zřízeno mnoho stipendií, aby ne-
majetným poskytnuta byla příležitost se vzdělati a navštíviti
university evropské, k čemuž povoluje jižní Austrálie ucha-
zečům 4000 zlatých ročně po 4 léta.

Střední školy, Grammar Scliools, které podobají se nej-
více našim realkám, založeny byly téměř vesměs anglikány,
wesleyany, katolíky a presbyteriány. N. J. Wales a Queensland
samy se těchto škol ujaly ; jinde poskytuje jim vláda podpory.

Vrcholem školství jsou university v Sydney-i, Melbournu
a v Adelaidě ; jsou však zařízeny dle ústavův anglických. Ná-
vštěva jich není veliká, ačkoli má i ženské pohlaví přístup.
(R. 1880. dalo se immatrikulovati v Melbournu 270, v Sydney-i
67 osob). S universitami v Sydney-i a Melbournu spojeny jsou
theologické semináře.

Iv ústavíun vzdělávacím druží se několik škol odborných,
jako hornická škola v Ballaaratu a v Sandhurstu, a techno-
logický ústav v Sydney-i. Školy kreslířské zřízeny byly zejména

Obr. 39. Veřejná Škola v Melbourně.

134

Všeobecný přehled.

po veškeré Viktorii; spojeny bývají s ústavy řemeslnickými,
mezi nimiž mnohé mají dosti značné knihovny.

Dále uvésti sluší rozličné učené společnosti, zejména:
Linnean Society a Royal Society of New South Wales, Royal
Society of Victoria, pak R. S. of Soutli Australia a of Tasmania.

Časopisu politických i náboženských je hojnost. Každý
městys má místní časopis. V hlavních městech vydávány jsou
i listy illustrované a humoristické. Přes to mají časopisy
anglické hojnost horlivých čtenářů.

Co se konečně týče politického zřízení kolonií, tu jest
poměr jich k Anglii téměř zcela autonomní. Gouverneur, jenž
stojí v čele každé kolonie, jest sice jmenován od královny,
ale příslušná kolonie mu dává plat. Nejlépe nadán jest úřad
ve Viktorii, kdež gouverneur dostává 100.000 zlatých, kdežto
chudá Západní Austrálie nemůže zástupci královninu dáti více
než 25.000 zl. Gouverneur může ve jménu koruny anglické
dávati svolení ke všem zákonům, parlamenty přijatým, nebo
je má odkázati na tajnou radu londýnskou. Ale australští
kolonisté často si záporných odpovědí tajné rady vůbec ne-
všímali a vydali zákony, nedbajíce o nejvyšší schválení. Sem
náleží na př. v Anglii zákonně nedovolené manželství se se-
strou zemřelé manželky, tak že dítě z takového manželství je
sice v Austrálii zákonným dědicem, ale v Anglii pokládá se
za dítě nemanželské.

Čstavy jednotlivým koloniím byly dány od Anglie, jsou
však docela nestejné. V každé kolonii jest vyšší a nižší sně-
movna, ale způsob složení a volby členův obou sněmoven
bývají namnoze velmi rozdílné. V N. J. Walesu a v Queens-
landě jmenuje gouverneur členy hořejší sněmovny doživotně,
ve Viktorii, Tasmánii a Jižní Austrálii volí je na několik let
ti, kdož mají určitou část pozemků. Právo volební do nižší
sněmovny mají v oněch dvou koloniích vlastníci pozemků jisté
výměry, v těchto třech posledních dostačuje právo občanské.

Všeobecný přehled.

135

Západní Austrálie má jednu komoru, která z části i°*t jmeno-
vána, z části volena.

Protože úřady ministerské jsou dobře placeny — ,re Vikto-
rii až 18.000 zl. — jest toužebným přáním každéno austral-
ského politika, dosíci toho úřadu. Proto bývají časté změny
v ministerstvě. Queensland ovšem měl od r. 186*1 jen 11 roz -
ličných kabinetu, ale v Jižní Austrálii vystřídalo se od r. 1857.
již 31 ministerstev.

Jakožto příslušnost anglická nejsou australské kolonie na
venek zastoupeny, ale ve hlavních městech jsou konsulaty
mnohých cizích státu.

Zprvu Anglie udržovala zde onde v koloniích malou vo-
jenskou posádku, ale záhy je zrušila a kolonisty na sebe samy
odkázala. Však chová pro Austrálii lodstvo, ježto se skládá
ze čtyř parníkův a pěti lodí plachetních, které mají hlavní
své sídlo vSydney-i; Nový Jižní Wales má jednu válečnou
lod, Viktorie dvě, mimo to zakoupila tato kolonie v Anglii
dvě lodi dělové a tři čluny torpédové. Vjezdy do přístavu
Sydneyského, Melbournského a Adelaidského jsou chráněny
velikými děly, v rozličných pak koloniích utvořily se malé
dobrovolné sbory, které by v čas nouze pobřeží iakž takž

mi • v M. v

brániti mohly.

Přes to, že australské kolonie jeví sociálním i politickým
zřízením vespolek velkou příbuznost, nemají náklonnosti ku
sloučení, ba ani ku konfoederaci. Posud odděleny j»ua od sebe
přísnými celními záporami. Jedna kolonie, jako N. J. Wales,
přeje volnému obchodu, druhá, jako Viktorie, |e rozhodně
pro clo. Při tom jednají s mateřskou zemí právě tak jako
s jinými kraji obchodními ; ovšem by nadržování Anglii v tom
směru koloniím nepřineslo užitku, nebot z Anglie pochází
většina tamního přívozu. Není pochybnosti, že kolonie svým
časem uzavrou takový smluvní svazek (konfoederaci), kterýžto
by zajisté přispěl jen ku rozkvětu veškeré Austrálie.

Statistický přehled hospodářských poměrů v australských koloniích roku 1880. — 1881

Úhrnem 42.243 677 411 i 108.637 2,377.125 33.542 243.186 I 6.176 72.462

_ Z 6

" t-

v- *0

Soí o oí cm a

O Tř CC Cl
t-< ri lO CO 05 CM

"* t-Í 05 CM CÓ
00 05 CO OJ I'- CM
Cl CO T-< CM 1— o

r- r- « r> ^ ^

CO 00 CO 05 •— *0>
CO CO 1-H

CO Cfl 05 50 lO
CM -rř< O CM CO O
l"; r- CD CM ^
(ř5 ifiV C Cl I-I

CO Q O CM

Cm co r-. r- co

t- »C CM

»f> >\

> X*
O o

*{ -5 1! Cl *0

■a o — WOt*

_ “ H 1* * • •

c 0.00 2 ^ OfJ

> . o o .«( t"* OO 00

C O.CO 2 oocot-

> oo .\r t"* OO 00 <P

O ** " CM CM r-t O

V W ■ — ■ w r - w

C O CM CM CM

<» >* — i t-1

CQ *S5

3 S

■K ^r.

cm co th t-i

.e cmoocg
a . t^ Q ‘O O O
= X C5l»ií HOl>

_ 2 noigoiHco

c •«« O cp CD O0 CD --T

.5 • 05 O CO r-t CO 05

£ •«

•rt

CD r» t» N rH
tOCtDHH
CM 00 05 ^ CD
05 »C CO *Ó i-i CO
I 05 O CO CO CO 00
co cq^o^CM
cm o cdT-pT ^"h
co r-i

ft>- ř- CM 05

OO r- lO CO

•o1 h t— i— i—>

Q ift !"■ Ol CO

CQ OC Q co co co

-*t< CO »c CM oo r- CM
CO ^ T-H lC CD X CO
05 -v C5 r- o CM CO

»0 »C I'- oi Tí< »o co

o: i— uo co cm

CO CM n i— i

es “O in cS C

£ © ® « 2 •§ .*2

S-5 s

•2< © . s

2 O. o-
^>•-5 0*N H

-rt v
■tj “
X "•
> —

c “

•I ~

•x •«
0- _;

N — •

> i

ÍC *<«

o. ^

■**1 Ol 05 CM
t-1 CM t— i

00 05 iO »0
Ol Q C
OOCOCO
o »d co có

Cb-(Mh»

lO OO 05 CO

T-1 t-i

»o oo »o
oí cg -«£

CO CO C-

Q CM-
CO OO '
CM CM <

Q O
‘ t—« IÍ5 OO

• eoo t-

CM C5C5

r-l h- Ol Q C
C Ol Ol Ti oD co
05 CO O co T-t rf

X X X X

1* r* CM Ti

OOCiiflOCOH

co *o O CO 00 CO

T"^ *0 IO T-1 ^1 05
1ÍH OĎ 05 T-i
Ol lO ř- Tř 05 H
*0^05 O

Otfftfřco' rl

O 1* OO CO 05 CO
t- 05 05 C5 CO Ol
O 00 i* CM CO CM

S" CĎ 1-i CÓ 05

oocopoco

05 IC^ CO CO^
co -TjTko'co' t-T

S 2^2

^ 05 g-|

^2"^ o; . g

^ >S3- a c- *

S5 > >-5 o*N H

05 05 CD 05 CO
t*05Q^OlQ
!>• 00 05 lO CO

§SgSS£2

^t-^cmcm cm ^
cm'cm't-J' i-i

- h^^CMCM T-1

«si

a °

X
>

CQOiňCO*Ot»
o a> ao t>- oo n

^ CO O CD 05 CM
CM OO Q co co «o
05 CO CM C
CM o »C CO 1-1 CM

X '£•

- 1
O 1^

COrHh-C5 05 t-H

(N (N rH t— f

-2 Sci.

« © -s iS 2 -2

.£< B

Š.S-Š

Úhrnem 1 1 300| 146.674| 50l| 60 412|l.80l| 207.140; 7.173|3,874*303 7.313;3,868.587Í 14.586, 7,732.890

Nový Jižní Wales.

1. Rozměry.

Cook, pluje v dubnu r. 1770. podél východního pobřeží
australského, pojmenoval je dle podoby s břehy jihowales-
skými; vláda britská rozšířila pak pojmenování to na celé
území, jež byla vykázala osadě první. Nový Jižní Wales zprvu
větší zaujímal prostor než nyní; rozkládal se od mysu Yorka
(10° 37' j. š.) až k mysu Jižnímu (43° 20' j. š.), obsahoval
všecky ostrovy mezi těmito stupni šířky ležící, a na západ
sáhal až ku poledníku 135. Rozsáhlé jeho území značně bylo
zmenšeno odloučením Tasmánie roku 1825., Jižní Austrálie
r. 1836., Viktorie r. 185l. a Queenslanda v r. 1859. Nyní
omezen je Nový Jižní Wales Pacifickým oceánem, na západě
141. stupněm délky, na jihu z největší části Murrayem, na
sever pak sáhá ku 29Q šířky; půda jeho zaujímá prostor
14513‘2Q mil čili 799.139 Q km., jest tedy téměř o V3 větší
než mocnářství rakouské.

2. Horopis a vodstvo.

Na východě podél pomoří (ve vzdálenosti 40 — 290 km.)
táhne se hornatina, jež vysýlá jednotlivé výběžky až k moři;
vystupuje náhle a příkře z rovin pobřežních a šíří se pak
ve planiny, na kterých zdvihají se jednotlivá, nesouvislá po-
hoří. Hory "Nového J. Walesa nedosahují značných výšek;
v severní části pobřežního pásma hor nejvyšší je vrch Sea-
view (1829 m.), v jižní části vrch Budawang (1266 m.). Z ve-
likých planin zdvihá se hlavně sedm pohoří, a to ve směru

140

HoropiB a vočtetvo.

S. S. V. a J. J. Z.: pásmo novo-anglické š Ben Lomondem
(1524 m.), pádmo liverpoolské s nejvyšším vrcholem řečeným
Oxleys Peak (1500 m.), Modrá Hory, jež osadníci dlouho ne-
mohli přejiti, ačkoli nej vyšší hora Bemarang dosahuje jenom
1250 m. ; dále pásmo Cullarinské s Mundoonen-em (1000 m.),
Goorock s Jindulianem (1453 m.), pásmo Maneroo (Head of
Kybean River 1336 m.) a konečně hory Muniongské Čili Warra-
gongské, nejsevernější to výběžky Australských Alp s nej vyšší
horou australskou, Košciuszkovou, jež dosahuje výše 2187 m.
Všechna tato pohoří nazývají se Velikým předělem, jsouce
hranicí, s níž stékají řeky bud na východ, bud na západ.
Tento předěl je velmi široký a má mnohé planiny; zvláště
v jižní části na východ od hor Muniongských rozkládá se
vlnitá, úrodná rovina Maneroo. Veliké roviny Liverpoolské

jsou ze tří stran pohořím obklíčeny, otvírají se však na severo-
západě do širokého údolí Namoi-e ; vypadají jako vyschlé dno
velikého jezera, z něhož jako ostrůvky vystupují homole pí-
skovce a čediče. Téměř nepřetržitá rovina táhne se od západ-
ního svahu veliké planiny skorém až ku východní hranici
kolonie ; souběžně s ní rozkldá se neplodné pásmo Stanley-ovo
(s horou Arrowsmith) a Greyovo (Mount Lyell 010 m.).

Horské hřbety a vysočiny skládají se většinou z palaeo-
zoických útvarů, jež přerývá kamení vulkanické. Pohoří vý-
chodní jsou útvaru kameno- uhelného nebo. vrstev novějších
mesozoických ; západní však roviny sestávají skoro vesměs
ze třetihorního pískovce nebo z vrstev mladších, jež zde onde
pokrývá kamení trapové. Nejstarší horniny vrstvité jsou útvaru
silurského a skládají se z krystalického pískovce a vápence;
vrstvy těchto křemencových ložisk, jež daleko vybíha;í ze se-
veru na jih, směřují vždy ku straně polední a jsou tudíž
cestujícímu spolehlivým průvodčím. Zlato nalézáme ve vrst-
vách křemencových, v žule a v kyzu železném ; cín novo-
anglický dobývá se ze žuly, kteréž jest několikero druhů.

Horopis a vodstvo.

141

Nejvyšší vrchol Košciuszka tvoří syenit. Útvar uhelný zaujímá
prostor ohromný; jest palaeozoický a není, jak se dříve my-
slilo, sekundární, jaký nacházíme jen po řídku v triasu u řeky
Clarence-e a v některých uhelných dolech u Paramatty. Vrstev
třetihorních na východě téměř nenalézáme, avšak na západě
velikého předělu pokrývají prostor ohromný a tvoří leckde
horské hřbety, na nichž jsou ploské vrcholiny pískovcové.
Rozsáhlé vrstvy písku, kyzu a hlíny z doby třetihorské a po-
zdější daleko sáhají pod nynější povrch půdy ; nad Lachtanem
na př. kopali studni do 50 m. těmito úlomy, aniž přišli na
kamení starší. Také sopečných hornin všech period jest hoj-
nost, i čediče útvaru palaeozoického, i vulsanů potřetihor-
ských. V jižní části předělu nacházíme čedič sloupový i ve
výši 1600 m. nad mořem; žíly zelenokamene v údolí Naas-
ském prorývají se granitem a proměňují na hoře Tennantu
pískovec ve křemenec. Trachyt pokrývá vrchol hory Lindsay-e ;
zde nacházíme též sopečný popel. Nyní však jsou všecky sopky
vyhaslé, a jest jich méně nežli v sousední Viktorii. Bylo ovšem
po dlouhý čas rozšiřováno domnění, že hora Wingen, Mit-
chellem poprvé objevená, je činnou sopkou; avšak ukázalo
se, že jsou tu jenom veliká ložiska živičnatá, ježto z neznámé
příčiny se vzňala.

Řeky Nového J. Walesa tekou bud směrem východním
a vlévají se do Tichého Oceánu, bud obracejí se k západu
a vpadají do Murray-e a jeho velikých přítoků. Řeky na
východ tekoucí jsou poměrně krátké; nejdelší je řeka Haw-
kesbury, na rozličných místech Woolbudilly, Warragamba,
Nepean zvaná. Přijímá na svém 560 km. dlouhém vinutém
toku mnoho říček a jest i lodím 100 tun po 237 km. splavnou
až ku Brokenskému zálivu. Severněji tekoucí Hunter je
500 km. délky a jest splavným od ústí svého u Newcastla
až k Morpethu (vzdálenost 50 km.). Ústí obou těchto řek za-
taras ují však nebezpečná úskalí, hojnost vody pak velice je

142

Horópis a vodBtvo.

rozličná; ob čas zaplavují a pustoší spousty vod krásné kra-
jiny pobřežní. Zhoubné povodně zastihují též úrodné údolí
Clarenceské, jež zvláště se hodí k pěstování třtiny cukrové.
Na Clarenci, jež vtéká do Shoalbai-e, mohou parníky plouti
po 80 km., veliké lodice i 150 km.; tok řeky té počítá se
do 380 km. délky. Nad ním jest rozkvétající Grafton. Větší,
avšak méně užitečný jest Schoalhaven, délky 420 km.; mimo
to důležité jsou: Macleay (300 km.), Itichmoncl (190 km.) a
Manning (160 kin. délky). Malým parníkům jsou z části splav-
nými krátké řeky Hastings, Karuah, Clyde, Moruya, Tuross,
Bega a Towamba. Z řek na západ od Velikého předělu nej-
důležitější jest Murrav a přítoky jeho Murrumbidgee a Bar-
ii ng. (Srv. str. 19.)

Jezera jsou bud pomořská, jako Illawarra a Macquarie,
jež spojena jsou úzkým průplavem s mořem: bud leží poblíž
řek, jež je v povodni naplňují, jako na př. jezero Viktorie
a Benani nad Murray-em, Peopelloe, Teryaweuya a Cawndilla
nad Darlingem, Lake Cowal, Urana; bud napájeny sou jen
dešti nebo prameny, jako obě veliká jezera v jižní části ve-
liké planiny: Lake George a Bathurst. Jezero George, nej-
větší v kolonii, na iihu od Goulburna. iest 40 km. dlouhé,

/ «/ / v '

13 km. široké; leží 700 m. nad mořem. Krásné to jezero
obklíčeno jest na dvou stranách příkrými skalami, a nad hla-
dinou jeho poletuje množství vodních ptáku; chová hojnost
ryb a podivného ptakotuleně. Když přišli sem poprvé Evro-
pané, vypravovali jim tmaví domorodci, že býval dříve hustý
les, kde nyní slaná voda proudí. Mitchel, jenž r. 1836. touto
krajinou cestoval, stvrzuje udání to, nebot líčí Lake George
jako travnatou louku s uschlými stromy, které měly téměř
metr průměru. Teprve roku 1852. naplnila slaná voda roz-
sáhlé koryto. Podobného rázu jest 22 □ km. veliké jezero
Bathurst, jež leží na východ od jezera George, odděleno jsouc
od něho příkrým hřbetem horským.

Podnebí a plodiny.

1431

3. Podnebí a plodiny.

Poloha a tvar půdy nejvíce zajisté působí na podnebí
rozličných krajin Nového Jižního Walesa. V Sydney-i na př.
bývá léto poněkud teplejší, a zároveň zima studenější než
v Neapoli, vysoká však planina Kiandra (na sever od hory
Košciuszkovy) po dlouhou část roku sněhem jest pokryta ;
a kdežto jsou roviny pobřežní ovlažovány hojnými a pravi-
delnými prškami, nemívá západní vnitrozemí s dostatek vláhy
někdy po mnoho měsíců. Vůbec podobá se podnebí kolonie
jiho evropskému. Jaro však nastává v září, léto v prosinci ;
březen, duben a květen jsou měsíce podzimní, červen, červe-
nec a srpen zimní.

Rostlinstvo je totéž, jako ve veškeré ostatní Austrálii;
hojné eukalypty a poněkud vzácnější stromy přesličníkové
pokrývají krajiny pomořní a zvláště velikou hornatinu. Ve-
liká houští malleyská daleko se šíří po západní rovině, jež
ostatek jen málo stromův uživuje. V bohatém okrsku lila-
warra nacházíme bohužel již řidnoucí háje kapustoně, jehož
listí užívá se ku pletení klobouků slaměných; na úrodných
pobřežích řek severních rostou nádherné lesy cedrové, posi-
lujíce truhlářům a řezbářům drahocenné dříví. Vývoz dříví
rozličných druhů jesti značný ; počítalaf se cena jeho r. 1880.
na 193.55U zl. Širé roviny na západě pokrývá nehezké, ale
užitečné křoví solnaté, střídajíc se s křovinami vysokými neb
nízkými, jichž vůbec má vnitřní Austrálie s dostatek. Podobně
jako rostlinstvo, jest i zvířena úplně příbuzná druhům ostatní
pevniny; jenom nádherný velechvost žije ještě v hornatině
sousední Viktorie.

4. Obyvatelstvo.

První kolonie na pevnině australské byla založena roku
1788. u přístavu Jacksona; kapitán Phillip připlul z Anglie
na 11 lodích se 757 trestanci a 200 vojáky. Osada vzkvétala

144

Obyvatelstvo.

u poměru k jiným velice pomalu ; obyvatelstva však stále při-
bývalo, zvláště po roce 1836., když odstraněna byla ustano-
vení, jež tížila příslušníky jiné, neanglické církve. Do roku
1840.. tedy do zrušení deportace, bylo sem přivezeno 59.788
odsouzenců ; téhož roku bylo v kolonii celkem 129.463 oby-

Obr. 41.

Australan od Darlingu s ozdobou z peří.

vatelů, o 10 let později již 265.503. Avšak roku 1851. odtrhl
se od Nového J. Walesa okres Port-Phillipský, a utvořila se
z něho kolonie Viktorie, čímž kleslo obyvatelstvo Nového J.
Walesa na 197.168 duší; i v následujících letech ubývalo mu
obyvatelstva, jež se hrnulo do zlatonosných polí Viktorie,
a mimo to utvořila se roku 1859 ze severního okresu More-

Obyvatelstvo.

145

tonbaiského samostatná kolonie Queensland. Přes tyto ztráty
vzkvétal N. J. Wales utěšeně, nebot mnozí vyhledávali jeho
břehy, aby si tam založili novou, stálou otčinu ; od roku 1838.
usadilo se v něm přes 200.000 lidí. Obyvatelstvo kolonie do-
stoupilo 1. dubna 1881. počtu 751.468, a tož bylo 405.578
mužského a 325.258 pohlaví ženského. Obyvatelstvo je téměř

Obr. 42. Australanka od Darlingu s ozdobou z peří a m
šperkem na krk ze stonků květin.

vesměs anglické; mimo as 8000 Němcův a tolikéž Číňanů
zbývá ještě nepatrný počet Polynesanů, kteří sem dříve za-
vezeni byli ku pěstování třtiny cukrové. Rakušanů žije zde
asi půl čtvrtá sta. Domorodců, jichžto z počátku značný byl
počet, během času nápadně ubylo; nyní žije jich již jen ně-
kolik tisíc, zejména při řece Clarence-i a v okresu Riverina,
zvláště při Darlingu.

Jung, Austrálie.

146

Orba, chov dobytka, hornictví.

5. Orba, chov dobytka, bornictvi.

Půda N. J. Waiesa je z větší části orbě málo příhodná,
rozsáhlé však pozemky jsou výbornou pastvinou, zvláště pro
ovce. Ostatní díl půdy jest neutěšený; pokrývá jej jenom ne-
plodná tvrdá hlína nebo sypký písek; takové neúrodné kraje
jsou i na pomoří, u větší míře na planinách. Bohatou půdu
prstnatou nacházíme téměř jen poblíž řek, hlavně Clarence,
Macleay-e, Manningu, Huntera, Hawkesbury-a a Shoalhavenu,
výtěžky z výnosné půdy nezřídka bohužel ničeny bývají po-
vodněmi, jež ve krajích těch často řádí. Y části severní pě-
stují osadníci cukrovou třtinu, kukuřici a jiné polotropické
plodiny, v krajinách výše položených a méně horkých pše-
nici. Kolonie přece nucena jest bráti si zásoby obilní z Jižní
Austrálie a z Viktorie; v r. 1880. dovezeno bylo pšenice za
1,886.900 mark a mouky za 7,840.580 mark. Není však vý-
nosnost půdy malá; průměrný výtěžek žní v N. J. Walesu
mnohem jest zajisté větší nežli v Austrálii ostatní. Důležito
je též pěstování ječmene, ovsa, zemčat a tabáku; výroba
cukru jest malá, pěstování třtiny cukrové posud nedostatečné.
Pěstuje se hlavně jen na řece Clarence-i, tak že v r. 1880.
bylo spotřebováno přivezeného třtinového cukru za 10,907.660
mark.

Nový J. Wales proslul znamenitými pomoranči, které prý
výbornou chutí vynikají i nad plody sicilské. Háje pomorau-
čové pokrývají u Sydney-e a Paramatty pomoří, uejlepší však
plody rostou na ostrovech v dolním Hunteru. Výnos v r. 1880.
udává se na 3,805.906 tuctů; z veliké jich části připravuje
se po celé kolonii rozšířená, velmi chutná marmelada, ostatek
zasýlá se do Viktorie, Queenslanda a Nového Zelanda. Ve-
škerý vývoz ovoce obnáší již nyní téměř jeden million zla-
tých; ještě větší užitek bude kolonie později těžiti z vína.
Vína z Albur (nad horním Murray-em) jsou proslulá nejen

Orba, chov dobytka, hornictví.

147

po celé Austrálii, ale i v Anglii; pěstujef se víno i na po-
moří i ve vnitrozemí.

Chov dobytka jest hlavní živností; Nový J. Wales
předčí výrobou vlny, loje a kozí nade všechny kolonie austral-
ské. Hovězího dobytka nemá ovšem takový počet jako Queens-
land, jehož podnebí jest chovu těchto zvířat příznivější ; Nový
J. Wales chová především stáda ovcí, které výbornou nachá-
zejí potravu na travnatých a slanými křovinami porostlých
rovinách distriktu Riverinského. Ovšem nyní stálým suchem
několik millionu dobytka zahynulo, avšak za příhodných okol-
ností rozmnožují se stáda tak ohromně, že se mezery ve stá-
dech nejkratší dobou zacelují. Výroba vlny v Novém J. Wa-
lesu obnášela v r. 1881. 154,871.832 liber; téměř veškeré
toto množství vlny se vyváží, protože domácí průmysl jen
málo jí spotřebuje. Dovážena bývá většinou po Murray-i a
Darlingu do přístavů v Adelaidě nebo i v Melbourně ; teprve
když vláda Nového J. Walesa snažila se vystavěním železnice
západní získati lacinou cestu pro dopravu zboží, vyvážena
byla vlna z přístavu Sydneyského u větším množství. Kolonie
vytěžila v r. 1880. z vývozu vlny, loje, kožešin a masa téměř
88 millionů zlatých. V Novém Jižním Walesu vynalezen bvl

v w V

mnohými vytrvalými pokusy způsob, vyvážeti čerstvé maso
mražené.

Bohatstvím minerálním Nový J. Wales nyní daleko vy-
niká nade všechny kolonie australské i nad hojně obdařený
Queensland. Nacházíme nejenom množství zlata, stříbra, cínu,
mědi, železa a jiných kovův. a to ve krajinách, jichž poloha
a spojovací poměry dobývání jich usnadňují, ale na blízku
moře a dolů na jiné přírodniny jsou též rozsáhlá ložiska uhlí,
jehož nezbytně je třeba ku dobývání a zpracovávání kovů.

Již shora bylo řečeno, že zlato poprvé bylo objeveno
v Novém J. Walesu, a že tamější zásoby jeho co do bohatosti
a množství zůstaly pozadu za ložisky nalezenými ve Viktorii ;

148

Orba, chov dobytka, hornictví.

jako ve Viktorii, tak i v Novém J. Walesu klesal rok co rok
výtěžek zlata, ne však v poměru tak značném. Celý výnos
zlata od prvního objevení do konce r. 1880. udává úřední
statistika na 9,075.552 uncí ceny 075,546.884 mark. Z toho
připadají asi tři čtvrtiny na vlastní naleziště čili ryžovny
(Alluvial grounds) a čtvrtina na zlaté doly křemencové (Quarz
reefs); v oněch pracovalo v r. 1880., ovšem ne stále, 11.449
zlatokopů, v těchto pak 1970 horníků, dohromady tedy 18.445
lidí, a tu 11.654 Evropanův a 1791 Číňanů.

Dolování zlata ze skal křemencových mnohem jest vý-
nosnější než dobývání z naplavenin; při onom obsahovala
tuna vykopané půdy někdy i přes 28 uncí, kdežto u tohoto
sotva 2 unce zlata. Zlatokopův ubývá, však nikoli proto, že
by již vyčerpána byla zlatonosná pole, nýbrž proto, že jsou
již využitkována starší pole, v nichž mohli jednotliví lidé bez
peněz snadno pracovati; nedostává se též podnikavosti a ka-
pitálu ku rozsáhlému a systematickému těžení ze zlatonosných
polí. Veškerá půda, jež zlato chová, počítá se na 3‘/„ mil-
lionu hektaru, avšak jen na části nepatrné se skutečně kopá ;
v r. 1879. pracovalo se v 29 zlatých polích na jihu, v 38 na
západě a v 7 na severu, celkem tedy na 74 zlatonosných po-
lích, a to na povrchu 396.500 hektarů.

Osadníci věděli sice již dříve o mnohých stříbronosných
místech, nevěnovali jim však náležité pozornosti. Teprve když
r. 1878. objeveny byly u Boorooka v okresu Tenterfieldském
(na severu kolonie) bohaté žíly stříbrné, všímáno si bylo
poněkud stříbra, až do té doby téměř úplně zanedbaného.

V Boorooku obsahovala některá tuna rudy až 522 uncí stříbra
a 10 uncí zlata; v dole „Golden Age“ zvaném vytěžilo se
v r. 1879. pomocí jen 15 dělníků 18.760 uncí stříbra, od tá
- však doby zvýšila se výroba na 1000 uncí týdně. Do r. 1878.
bylo hlavně z měděné rudy vytěženo stříbra celkem 434.379
uncí. Ruda stříbrná (sírník stříbrnatý, chlorid stříbmatý a

Orba, chov dobytka, hornictví.

149

ryzí stříbro) táhne se křemencem a kyzem železným, smí-
chána bývajíc leštěncem, peřestky zinkovými a jinými sírna-
tými rudami. Rudné žíly (couky) Boorooka jsou velmi četné

a daleko se rozkládají mezi vrstvami břidlice a porfyru;
posud arci jen asi 100 hektarů půdy odkázáno jest hornictví,
ale stříbro bude zajistí v době blízké Austrálii kovem velmi
důležitým.

Mědi dobýváno bylo v Novém J. Walesu sice již od
r. 1858., avšak po dlouhý čas jen několik set tun. Teprve
když v r. 1863. založeny byly na domácí pudě slévárny, zvý-
šila se výroba na 2084 tun, a v r. 1878. na 5219 tun. Cel-
kem bylo 'od r. 1858. do 1880. vytěženo 39.643 tun v ceně
57,169.820 mark ; jen asi 3000 tun vyvezeno bylo v rudě, ostatek
ve prutech. Nejbohatší doly jsou Great-Cobar-Mine na jih od
Bouřka nad Darlingem, z nichž r. 1879. vytěžilo se téměř
13.000 tun rudy, a z toho ve vlastních tavírnách získali
1890 tun jemné mědi; v r. 1880. udává se výroba čisté mědi
na 2500 tun. V r. 1879. bylo těženo jenom asi z 1068 ha.
půdy, ačkoli se udává rozměr půdy s ložisky rudy mědové
na 2 milliony hektarů. Výroba posud je malá, protože se ne-
dostává. dnhrěhn Rnnipní k ndvnv:ii rnHv. Riiriv hnrT okvsliř.piiá;

bud sírnaté, mají hojně mědi, některé mimo to až 50 uncí
stříbra, aneb ještě několik uncí zlata; ložiska jsou mohutná
(i přes 12 metrů), šachty pak nebývají hlubší 70 metrů,
tak že doly i při nevelkých cenách mědi nesou dobré úroky.

Cín byl objeven v r 1872., a to podobným způsobem
jako zlato; objevení to podobně rozčililo obyvatelstvo jako
prvé nálezy zlata. Nacházíme cín nejen v ryžovnách, ale
i v žilách cínových, jichž však doposud nebylo užito. Nyní
ještě dobývají někteří dělníci cínu způsobem jako při ryžov-
nách zlata, jednoduše a bez velikého nákladu. Půda dobývání
cínu určená zaujímala ku konci r. 1879. prostor 4000 ha.;
avšak plocha cínovými ložisky pokrytá páčí se na 2 milí. ha.

150

Orba, chov dobytka, hornictví.

Dobýváním cínu bylo r. 1879. zaměstnáno 2400 mužů, z nichž
třetina byli Číňané. Výroba cínu v devíti letech (1872. — 1880.)
obnáší 54.068 tun cenou 72,811.480 mark; v r. 1880. vytěženo
bylo zejména 6159 tun, z čehož připadá téměř polovice na
okres Vegetable-Creeku (na severu). Ve 20 nalezištích a 11
dolech pracuje asi 1000 mužů; někdy musily býti vedeny
šachty basaltem, aby se dospělo k ryžovnám cínu. Doposud
však překáželo výrobě často obtížné zaopatřování potřebné vody.

Rudu železnou nacházíme v rozličných krajinách: u Jer-
vis-Baie a v Carcoaru, a zvláště v okresu, jejž protíná želez-
nice ku Wallerawangu. Nejznamenitejší doly jsou: Fitzroy
u Nattai-e (na jih od Sydney-e), které prodány byly před
lety za 600.000 zlatých, doly Lithgow-Walley a Mittagongské.
V dolech Lithgowských pracuje 200 lidí, a v r. 1880. vy-
těženy byly 2822 tuny železa v ceně 806.700 mark. — Vý-
roba antimonu jest nepatrná, obnášela v r. 1880. celkem
jen 99 tun v ceně 88.400 mark, ačkoli byl nalezen u Armi-
daly vrch rudy antimonové, z něhož 2 mužové v několika

dnech vydobyli téměř 8 tun.

Nade všechny kovy, nyní i nad zlato, jest Novému J.
Walesu důležitějším uhlí. Již od r. 1796. měli osadníci po-
vědomost o kamenném uhlí při zálivu Newcastleském, a vláda
záhy počala dobývati uhlí, užívajíc práce trestanců. Tyto doly
přešly r. 1829. v držení australské rolnické společnosti, které
zároveň dán byl na řadu Let monopol ku dolování ve všech
ložiskách uhelných v kolonii. Teprve však r. 1841. rozšířilo
se dobývání uhlí ve větší míře; výroba uhlí, jež v r. 1880.
obnášela jen 500 tun, stále se množila, až dostoupila r. 1880.
množství 1,466.180 tun, v ceně 12,506.781 mark. Nejvíce
uhlí dováží se do Viktorie, Nového Zelanda a Spojených
Států; mimo to však do Jávy, Východní Indie, Jižní Ame-
riky, Japanu a činy, na všechny ostrovy od Evropanův osa-
zené v moři Jižním, na Mauritius atd. Asi třetina veškerého

Průmysl a obchod.

151

výtěžku vyváží se do ciziny, ostatní spotřebuje Nový Jižní
Wales a kolonie australské.

Mimo to důležitá jest výroba břidlice, jež se nalézá
v ohromných ložiskách hlavně u Bathursta, u Berrimy a v di-
striktu Illawarra. Také výroba petroleje značných nabyla
rozměrů. Výtěžek břidlice počítal se v r. 1880. na 19.201 tun
v ceně 894.495 mark; připočítajíce k tomu výtěžek železa,
olova, antimonu, asbestu a j., shledáme výtěžek z veškerého
bohatství nerostného v době od založení do sklonku r. 1880.
v ceně 527 millionů zlatých.

6. Průmysl a obchod.

N. J. Wales jest sice nejstarší z kolonií australských,
nejeví však ve průmyslu známky velikého vývoje. Jenom
v některých směrech průmysl jeho se rozvíjí ; zvláště jmeno-
vati dlužno několik velkolepých závodů v Sydney-i pro stavbu
a výpravu lodí, výrobu koží, mýdla, obuvi, šatstva a látek
vlněných. Rozličné ústavy ku konservování masa nyní lepších
se dodělávají výsledků, novým způsobem vzdělávajíce maso,
aby mohlo býti vyváženo; dovážejí se totiž celé ovce, ano
i kusy hovězího dobytka mraženy do Anglie. Mlýny na mouku,
cukr, čistírny a rumopalny nabývají důležitosti. Z průmyslo-
vých výrobků, jež se vyvážejí, nejdůležitější jsou kůže a obuv.

Kůže, hlavně na podešve, vyváží se nejvíce do Anglie,
obuv do Queenslanda, ale také do ostatních kolonií na pev-
nině a na ostrovy Jižního moře. Průmyslové závody nemohou
však potřebám obyvatelstva zúplna vyhověti; přiváží se tudíž
mimo cukr, mouku a obilí ještě zboží střižné, stroje, ocel,
nástroje železné, papír, výrobky skleněné a hliněné, pivo,
lihoviny a též opium. Veliká část tohoto zboží zase se vy-
váží, zejména do Queenslanda a na ostrovy jihomořské ; cena
zpět vyvezeného zboží páčí se na 57 millionů mark. Větší

152

Spojeni.

část přívozu dochází z Anglie, s níž jest obchodní spojení
nejčilejší; mimo to jest Novy J. Wales v obchodních stycích
s ostatními osadami Austrálie, pak se Spojenými Státy, Čínou,
Japanem, Hongkongem, ostrovy Philippovými, jihomořskými.
Novou Kaledonií a Yiti-m. Ze státův evropských sluší jen
uvésti mimo Anglii též Francii a Německo. V r. 1881. páčil
se veškerý přívoz na 348 millionů mark, vývoz na 321 mil-
lionů mark; v r. 1880. připadalo na Anglii z úhrnné summy
přívozu skorém 131 millionů, při vývozu 150V2 millionu
mark. Obchod s východní Asií mnohem menší jest důležitosti,
vyváží se odtamtud zejména čaj a dováží se uhlí; v r. 1880.
obnášel přívoz z východní Asie 14 millionů mark, vývoz do
Asie 3V2 millionu mark. Výměna zboží s Polynesií velmi jest
rozmanitá; do Nové Kaledonie a na ostrovy Viti vyváží Nový
J. Wales mimo potraviny a živá zvířata různé výrobky prů-
myslové, dostávaje za to kovy a cukr z Nové Kaledonie, ba-
vlnu, cukr, a jiné z ostatního ostrovů

Obchodní spojení podporuje jednoduchý celní tarif, jenž
jenom na některé zboží klade mírné clo; Nový J. Wales drží *
se principu volného obchodu, ne jako Viktorie, jež se ohrazuje
cly ochrannými. Ku podpoře obchodu jest v Sydney-i obchodní
komora a bursa; mimo to jest zde 11 bank, jež mají četné
filiálky ve veškeré kolonii. „Comptoir ďEscompte de Paris “
zařídil v Sydney-i před nedávném filiálku. Mimo to bylo
1. ledna 1881. celkem 188 spořitelen pod dozorem státním
a 1 spořitelna soukromá; účastenství jest velmi čilé, vložilot
61.531 osob přes čtyřicet a půl millionu mark.

7. Spojení.

Silnice v kolonii nejsou v celku znamenité; vystavěny
byly sice prací trestanců v prvních letech velmi nákladné
cesty, jako silnice přes Modré Hory a ze Sydney-e do New-
castla, avšak všude, zvláště ve krajích vnitrozemských jsou

Spojeni.

153

silnice poštovní zanedbány. Kolonie obrátila péči svou, zvláště
v době nejnovější, více ku stavbě železnic.

Jsou nyní tři hlavní trati ; dvě z nich počínají se v Syd-
ney-i, třetí vychází z Newcastla. První podnět ku stavbě že-
leznic daly dvě soukromé společnosti, jež však záhy ustoupily
Činnosti vládní. První železniční trat do Paramatty, 22 kilo-
metrův od Sydney-e na západ, otevřena byla r. 1855. Z Pa-
ramatty se dráha rozděluje: vybíhá směrem západním, druhá
jihozápadním. Západní dráha, jež nyní vede až k Dubbo, jest
445 km. dlouhá, a přestupuje strmé Modré Hory po na-
kloněných plochách, ne však v obloukovitých zatáčkách, nýbrž
v ostroúhelných oklikách, od čehož má jméno dráha klikatá.
Tu je parní stroj napřed, tu vzadu, tu tahaje, tu strkaje,
a cestu, kudy jsme projeli, zříme záhy kolmo pod sebou.
Však ještě odvážnější dílo umění inženýrského jest trat ve-
dená na svahu po druhé straně Modrých Hor. Obtíže, jež
bylo překonati, byly takové, že po nesnadných výzkumech,
podniknutých k určení nejpohodlnějšího směru, musili se mě-
řičové po provazech pouštěti podél strání, aby mohli vůbec
trat vyměřiti a vykolovati. Železnice vede podél příkrých stěn
skalních, proráží je a přejíždí přes zející propasti. Nej vyšší
její bod jest tunel 540 m. dlouhý, jenž jde horou Clarence
ve výši 1200 m. nad mořem. Osm viaduktů, 4 tunely a 8
mostů bylo třeba stavěti, tak že na některých plasách stála
angl. míle (= 1*6 km.) půl millionu mark. Dráha provedena
bude snad až k Bourke-u nad Darlingem. Dráha jižní jest
důležitější, protože spojuje se u Albur s drahou z Melbourna
vedoucí. Jest 618 km. zdélí; i její stavba pohořím vyžadovala
velikého nákladu peněz a práce. Znamenitý most přes Nepean
u Menangla jest 660 m. dlouhý, tunel gibraltarský má 190 m.
délky. Třetí veliká trat je dráha severní, jež vychází z New-
castla; je 291 km. dlouhá a jde až do Tamwortha k hranicím
queenslandským. Mimo to slušelo by uvésti několik tratí od-

154

Spojeni.

bočných, které jsou z části, jako u dolů newcastleských, ma-
jetkem soukromým ; 70 km. dlouhá dráha z Moamy nad Mur-
rayem do Deniliquina (hl. město distriktu Riveriny) jest sou-
kromou. Délka veškerých činných železných drah obnášela
v r. 1881. 1594 km. Koňských drah v městech N. J. Walesa
není, za to však jsou parní tramwaye, které spojují Sydney
s předměstími: Randwick, Woollhara, Waverley a Marickville.

Telegrafní dráty šíří se nyní po veškeré kolonii;
Bourke a Wilcannia nad Darliugem a jiná místa spojena
jsou telegrafem se Sydney-em, z něhož vede telegraf též do
sousedních kolonií, z přístavu pak Jacksonova jde podmořský
telegraf na Kap Farewell na Novém Zélandě. Každé důleži-
tější místo má svůj telegrafní úřad, a 1. ledna 1881. bylo
stanic telegrafních 289; délka všech linií obnášela 21.100 kilo-
metrův, i bylo na nich dopraveno v r. 1880. přes 1,607.200
telegrammů.

Poštovní spojení zasahuje nyní i do odlehlých končin
kolonie. Kde jsou vesnice, jezdí divokým spěchem poštovní
vůz přes hrubé cesty, namnoze přírodou způsobené; v kraji-
nách nelidnatých, v nichž daleko od sebe obývají jen squatte-
rové, přiváží poštovní posel aspoň jednou za dvě neděle tou-
žebně očekávané zprávy, maje k tomu nákladného koně. Na
počátku r. 1881. bylo 927 poštovních úřadů, v roce předchá-
zejícím dopraveno bylo 20,323.200 psaní, 12,907.000 časopisů,
603.600 zásylek a 153.360 poštovních lístků. 339 úřadů po-
štovních mělo právo přijímati a vydávati poukázky peněžní;
r. 1880. vydáno bylo 190.606 poukázek celkem na 13,380.443
mark, a. vyplaceno bylo na 168.944 poukázky 11,666.881 mark.
Však nejdůležitějším prostředkem kommunikace v kolonii samé
a s osadami jinými jest moře, jež tvoří hranici východní a
mnoho osad chová na svých březích.

Plavba obchodní jest v Novém J. Walesu čilejší než
v koloniích ostatních ; jest podporována četnými choboty a zá-

Spojení.

155

tokami, jichž můžeme napočísti 18. Nejdůležitější z nich jsou
od jihu k severu : Twofoldský chobot s velikým pohodlným
přístavem, dále na sever Jervis, do něhož jest vjezd 3 km.
dlouhý. Zátoka Rostlinná jest bohužel poněkud mělká. Port
Jackson jest však výborný přístav, ale jeho severní prodlou-
žení Middle Harbor jest též trochu mělký. Brokenbai jest
hlavně jen přístavem útočištným; Port Hunter, přístav to
Newcastle-a má za jistých větrův obtížný příjezd, Port Ste-
phens, veliký záliv, jest jen zřídka navštěvován, však bývá
zhusta útočištěm. Do přístavu Macquarie, jejž tvoří útesy
skalní, nemohou vjeti lodi, plují-li hlouběji než tři metry,
i musí zakotviti před ním na rejdě. Přístav Shoal-Bai, ústí
Clarence, již shora byl jmenován. Všecky přístavy jsou zna-
menitě osvětleny; při vchodu do přístavu Sydneyského jest
velmi silné elektrické světlo. Obchod ve všech přístavech, ne-
počítajíc plavbu pobřežní, obsahoval r. 1881. 1,456.239 tun
přívozu a 1,330.261 tun vývozu. Od r. 1881. jest Sydney
v přímém spojení parolodním s Hamburkem směrem přes
Suez; jest naděje, že se jisté a pravidelné spojení zavede
i k ostroví Jižního moře. Nejdůležitější anglické paroplavební
společnosti, které vvsýlají do Sydney-e lodi, jest Peninsular
and Oriental Company a společnost orientální, americká Pa-
cific-Mail a India Steam Navigation z Jávy. V kolonii samé
jest již 9 společností lodních, mezi nimi Australian Steam
Navigation Co., jež vysýlá 48 parníků do Melbourna, Bris-
bany, do severních přístavů queenslandských, do Numey na
Nové Kaledonii a do Levuky na ostrově Viti. Veškeré ob-
chodní loďstvo kolonie páčí se na 493 plachetní lodi o 54.565
tunách a 277 parníkův o 32.768 tunách, tedy celkem na
770 lodí o 87.333 tunách. Toto loďstvo bylo vystavěno téměř
výhradně v loděnicích kolonie.

156

Města.

8. Města.

Mimo Sydney nemá žádné jiné město Nového J. Walesa
přes 16.000 obyvatelův, a jen málo jich dosahuje počtu 3000
obyvatelů; Sydney, hl. město kolonie, má 224.211 duší, tedy
dobrou třetinu veškerého obyvatelstva kolonie. Půda, na níž
položil Philipp základ nynějšímu městu, není krásná, leda že
má štastnou polohu při nádherném zálivu mořském. Jdeme-li
nedaleko za město, ocitneme se v pustinách chmurných gum-
movníků, jež tu tvoří křoví, tu les ; zde onde zříme mezi nimi
ohromné balvany a stříbrovitý tichý povrch rozličných ramen
přístavu, jenž na všechny strany se rozvětvuje. To má ovšem
jakýsi půvab, avšak jednotvárná vegetace australská nás od-
puzuje, a seznáváme teprve kontrastem, že ruka lidská utěšeně
ovroubila nádhernou hladinu přístavu Jacksonova. S oprávněnou
hrdostí nazvali kolonisté hlavní své město královnou jihu. „Není
možno," praví Trollope, jenž mnohé kraje procestoval, „abych
vylíčil svým čtenářům úchvatnou krásu přístavu Sydneyského.
Nic utěšenějšího jakživ jsem nespatřil. Ani Neapole, ani Rio Ja-
neiro nebo Lissabon nemají tolik půvabu, jako zde se nasky-
tuje.“ Pohled od moře jest zvláště překvapující. Kdo vpluje
z Tichého oceánu úzkým vchodem do přístavu Jacksono.va, mní,
že se dostal do jiného světa. Nehostinné pobřeží, podél něhož
cestující plul, není vábivé, holé zasmušilé sloupy skalnaté
při úzkém, sotva 2 kilometry širokém vchodu zvyšují smutný
dojem. Jakmile však vepluje lod do temněmodré, tiché hla-
diny, jeví se nám obraz, který rozkošností nad nejkrásnější
kraje světa předčí. Všude bohatá směs vody a země! Temně-
modré vlny vinou se kolem pomoří a ostrovů, na nichž ze
středu bujného rostlinstva půvabně prosvítají skalné stěny;
hluboké, úzké choboty prorývají zemi, o dlouhé, klikaté
ostrožny mírně se odráží moře, na jehož klidné hladině četné
lodi a čluny se proplétají. Město samo nemá ráz měst ame-

Města,

158

Města.

rických ni ostatních měst australských; Sydney není stavěn
jednotvárně, dle mathematické pravidelnosti ; podobá se spíše
staršímu městu evropskému, bez úzkých však ulic. Nádherné
a dokonalé stavby, jako na př. palác gouverneurův, budova
parlamentní a poštovní zdobily by nejkrásnější města Evropy.
Veřejné zahrady, ve středu města ležící, zvláště pak botanická
zahrada na břehu mořském jsou utěšené. Spatřujeme tu palmy
a duby, jacarandu brasilskou vedle cypřiší himalayskýeh, da-
mary tropických krajin po boku cedrového stromu Libanonu,
podivný láhvovník a kalifornskou sequoíi, lískový oříšek
u východoindického keře skořicového, zkrátka zastoupena
jest zde vegetace všech pásem. Ve předměstích putujeme řa-
dami vábných vodotryskův obklíčených květnatým vroubením
prostřed úhledných zahrad, nebo kolem skvostných letohrádků
bohatých obchodníkův a knížecích ovčáků, jež kočáry neb
lodice každý večer donášejí do tohoto blahého ústraní. Syd-
neyan zvláště miluje plavbu v jachtách, a na hladině přístavu
Jacksonova hemžívá se nejen ve svátcích množství člunů
s malými praporečky, ale i dnové práce přerušeni bývají
oblíbenými vyjížďkami labužníků, kteří se rádi spolčují, aby
sbírali na břehu mořském ústřice ku společnému požitku.

Sydney jako hlavní město kolonie soustřeďuje vládní
úřady; jest sídlem gouverneura, ministerstva, parlamentu a
konsulátů rozličných zemí. Obchodní komora, bursa a 11 bank
starají se o potřeby obchodní, universita, vyšší učiliště, musea
a knihovny pak o duševní vzdělání, četné dobročinné ústavy
o hmotné potřeby obyvatelstva. K universitě, v bohatém go-
tickém slohu 15. století vystavěné, připojují se theologické
semináře anglikánů, katolíkův a presbyteriánů. Jedna z obou
knihoven, k nimž jest každodenně přístup veřejný, má 45.935,
druhá 19.799 svazků, museum pak poskytuje zvláště zoologovi
a národopisci ke studiu Austrálie mnoho zajímavostí. Mimo
to je v městě dosti čilá činnost průmyslová; tu jest továrna

Mčsta.

169

na kůže, kde 600 lidí jest zaměstnáno, onde na obuv, kdež
pracuje 300 dělníků. Továren na šatstvo jest 32, a mají po
50 — 400 dělníků ; krom toho jest rozsáhlá továrna truhlářská,
mnoho sléváren, několik továren na látky, jež jsou po ve-
škeré Austrálii proslulé, a několik zásobáren ku konservo-
vání masa. Také ovšem nacházíme velkolepé loděnice, v nichž
mnohý již byl parník zbudován. Sydney jest hlavním sídlem
několika paroplavebních společností ; výtečný jeho přístav na-
vštěvují poštovní parníky evropské a americké, válečné pak
lodi různých států zde zakotvují.

Newcastle, na sever od Sydney-e, jest druhý nejdůleži-
tější přístav kolonie; výroba uhlí z bohatého distriktu Hun-

terského, ročně asi million tun, z největší části dováží se
z přístavu Newcastla. Pro úlevu nakladačům zřízeny byly vý-
borné stroje, takže možno za den naložiti 11.400 tun. New-
castle má 15.595 obyvatelů, jest tedy do velikosti druhé město
kolonie. Třetí místo zaujímá Maitland nad Hunterem s9627
obyvateli; město jest obklíčeno velice úrodnou krajinou. Až
k městu samu nemožno plouti, nýbrž jen k Morpethu, 6 kilo-
metrů vzdálenému, jež můžeme tedy pokládati za přístav
Maitlanda. Město má několik továren na tabák a na obuv,
v okolí pak velikolepé vinnice.

Jiná znamenitěj Ší města jsou : Paramatta, nejstarší
město po Sydney-i, od něhož leží 22 km. na západ nad řekou
Paramattou, výběžkem to přístavu Jacksona; čítá se v něm
8433 obyvatelstva a jest proslulé plodinami ovocných zahrad,
zvláště výbornými pomoranči. Nejdůležitější město na západě
Modrých Hor jest Bathurst; rozprostírá se na jižním břehu
Macquaria prostřed krajiny orbě a pastvě velice příznivé,
k níž se připojují zlatonosná pole ; má 7391 obyvatelů. Vinař-
stvím proslulé jest město Albury na pravém břehu Murray-e,
přes nějž vede železnice do Viktorie; čítá se tu 5714 oby-
vatelstva. Dále Deniliquin, hlavní město distriktu Riveriny,

160

HoropiB a vodstvo.

s 8000 obyvateli; Goulburn s 6844 obyv. při jižní dráze
a Orange s 8500 obyv. při severní dráze jsou důležitý vý-
nosností pšeničných a kukuřicových polí. Středištěm pěstování
třtiny cukrové jest Grafton nad Clarencí s 7850 obyvateli;
odtud vyváží se konservované maso. Wagga Wagga nad
Murrumbidgeem, přes nějž vede velkolepý most, jest čilé
město s 4500 obyvateli. Dále důležitá přístavní místa na Dar-
lingu jsou: Wentworth, Menindie, Wilcannia a Bourke.

Viktorie.

1. Rozměry.

Viktorie jest mezi australskými svými sestrami nejmenší ;
jenom nad Tasmánii předčí velikostí. Zaujímá 229.079 □ km.
čili 4160*8 □ mil, tedy asi 34. díl pevniny australské a jest
o málo menší než Velká Britannie (bez Irska). Hranice její
jsou na třech stranách přirozené, vyjímaje poměrně malý
kus od pramenů Murray-e k mysu Howe ; Murray dělí na se-
veru a severovýchodu kolonii od Queenslanda, jih a jiho-
východ omezuje moře; na západě tvoří hranici k Jižní Austrálii
141. poledník. Na východě dosahuje Viktorie téměř ku 150.
poledníku, na severu ku 34., na jihu k 39. stupni jižní šířky.

2. Horopis a vodstvo.

Od východu k západu až téměř k hranici táhne se ně-
kolik pohoří, pokračování to hornatiny Nového J. Walesa;
nej vyšší z nich Alpy australské jsou z největší části ve Vik-
torii. V dosti značné vzdálenosti od hranice východní zdvi-
hají se dílem z hlavního pohoří, dílem ze souběžných sever-
ních a jižních výběžků četné vrchy, hustě lesnaté a divoké,
jež jsou velice neschůdnou částí Austrálie. Pokud ze skuteč-

Rozměry.

161

ného měření jest známo, 15 hor dosahuje výšky nad 166U m.,
15 hor pak má výši nad 1330 m. ; nejvyšší hory Viktorie
jsou Bogong (2169), Feathertop (2101) a Hotham (2033 m.).
K Alpám australským připojuje se na západ táhnoucí se hor-
natina s vrcholy 1150 až 1600 m. výšky, dále pak na západě
Pyreneje a konečně Grampiany, na sever i jih se rozvětvu-
jící, s vrchem Williamem, 1866 m. vysokým.

Pohoří, jež pod pravým úhlem připojují se k Velikému
předělu, nejsou tak vysoká a drsná jako výběžky australských.
Alp, jsou však též hustě porostlá vysokým a mohutným stro-
movím ; výjimku činí okolí Ballaarata a Geelonga, jichž vrchy
pokryty jsou poli a vinnicemi.

Vůbec jest povrch Viktorie bud hornatý, bud pahornatý ;
jenom na severozápadě prostírají se daleké roviny, zde onde
pískovými vršky pokryté, tvoříce značnou protivu k bujným
a úrodným krajinám, pro které zvána byla kolonie „Štastnou
Austrálií”. Ona rovina, zaujímající 50.000 □ km., skládá se
bud z písečnaté půdy, skrovnou travou a bylinami pokryté,
bud ze krajů ještě neplodnějších, jež pokrývá husté křoví mal-
leyské. Jenom některé odloučené díly půdy jsou orbě příhodné,
ostatní obsazeno jest již dobytkáři, kteří vykopavše studně a
vodojemy, pobyt zde možným si učinili. Tato část kolonie
skládá se z třetihomího pískovce, jenž je též rozšířen v zá-
padních dílech pevniny; ostatně nalézáme útvar tento na
jihu od pásma hor jenom při vchodu do přístavu Philippova
a u přístavu Western. Ve Viktorii je této neužitečné horniny
mnohem méně než v ostatních koloniích pevniny; převládá
zajisté útvar palaeozoický a sopečný, poskytujíce půdu plodnou.
Střední část předělu skládá se ze žulových a silurských hornin,
jež se též šíří na východ v australských Alpách a na západ
v Grampianech. Na jihu od těchto pohoří nacházely se dříve
ohromné vrstvy palaeozoického a přechodního útvaru, byly
však během času zničeny; jenom útesy křemencové $ jiné

Jung, Austrálie.

162

Rozměry.

pevné skály zůstaly, a protože horniny tyto v pravém úhlu
se připojují ku hlavnímu pohoří, mohly tyto křemencové
skály, ježto vždy jsou rozloženy ve směru severojižním, ce-
stujícímu spolehlivě ukazovati cestu. Devonský pískovec, bři-
dlici a vápenec chová Gippsland. Ke staršímu útvaru plio-
cenovému patří zlatonosný křemenec, kyz, hlína, pískovec,
k novějšímu pískovce sladkovodní Geelonga a údolí Loddona.
Barvitá hlína Warrnamboolu při jihozápadním pomoří pochází
z doby postpliocenové. Útvar iniocenový nacházíme v údolí
Morraboolském na západě od Geelonga a u mysu Otway-e;
téhož stáří jest pískovec portlandský na západě a hrubé vápno
Gippslandu.

Sopky Viktorie teprve před nedávném vyhasly ; z ústního
podání domorodců dovídáme se, že předchozí generace pama-
tovala ještě výbuchy sopek. Čedičové proudy utvořily mnohé
roviny, jako na př. na severu a západu od Melbourna, zvláště
pak na západní části kolonie. Podoba některých vyhaslých
jícnů sopečnatých dosti bývá patrna, jako u hory Elefantu,
Elese a Napiera, které kuželovité z roviny vystupují; v kra-
jině Ballaaratské a jinde možno jich na tucty napočísti. Jícny
některých sopek tvoří hluboká jezera; voda v nich jest buď
sladká a příjemná, bud solnatá nebo sirovodíková.

Ostatní jezera jsou po většině solná ; některá jako na př.
jezero Wellington, Viktorie a King jsou vlastně zátoky moře,
od něhož jsou oddělena pouze pomořskou nížinou. V suchém
okresu Wimmeraském tvoří se někdy po silných deštích roz-
sáhlé nádržky, jako jezero Hindmarsh a Tyrrell ; vyluhováním
půdy nabývá voda trpké chuti, však obyčejně proměňují se
jezera tato v solné močály, a pak v suché roviny. V jezera
posléze jmenovaná a v některá jiná vlévají se vody jen občas
tekoucí, které splývají ze západních strání hornatiny směrem
k Murray-i, jehož však nedosahují.

164

Podnebí a plodiny.

Jediná pro obchod důležitá řeka ve Viktorii jest Murray.
Od pramenů tvoří tokem svým hranici Viktorie a Nového J.
Walesa po 960 kilometrů; při horním toku přijímá řeky
Ovens, Goulburn a Loddon, které v době pršek zhoubně se
rozvodňují, v létě však bud jen po skrovnu tekou, bud se
rozdělují v nesouvislá koryta. Vodstvo do moře vtékající jest
malé důležitosti; jen na krátko splavnými jsou Margalong
čili Snowy na východě, Glenelg na západní hranici a pak
Yarra Yarra, jež jest od ústí k Melbournu splavná lodím
o 400 tunách.

8. Podnebí a plodiny.

Viktorie má ze všech kolonií australských průměrně nej-
chladnější roční podnebí. V Melbourně klesá teploměr téměř
každou zimu pod stupeň mrazu; nejvíce posud klesl na — 2'8°
Celsia. Sněhu ovšem Melbourňané po mnohá léta nespatří,
nebof ihned se rozplývá, avšak nej vyšší vrcholy australských
Alp odívají se v zimě pravidelně bílým rubášem, jejž ničí
teprve parné slunce prosincové. V zimě jest sice teplota
o 3 — 4 stupně menší než v Sydney-i, v létě však bývá často
mnohem vyšší; nejvyšší teplota v Melbourně byla 43'7°; prů-
měrná teplota roční 14° Celsia. Melbourne* má tedy teplotu
rovnou s Marseilly, Bordeau-y, Bolognou a Madridem. Pod-
nebí bylo by úplně příjemné, kdyby nebylo horkých větrů,
jež se dostavují od prosince do února, někdy již od listopadu
do března. Hojnost deště jest dle polohy půdy velmi rozdílná
a nepravidelná; v Melbourně spadlo průměrně 697 millimetrů,
v některých však letech napadlo ho málo přes polovičku, asi
tolik jen jako v suchých krajích severozápadních.

Kromě tohoto chudého dílu kolonie jest květena velmi
bujná. Zejména jižní svah velikého předělu pokryt je stromovím,
jež vyniká mohutností i nad proslavené velikány kalifornské.
Na březích Wattu, severního přítoku Yarra-Yarry, rostou lesy

Obyvatelstvo.

165

ohromných stromů, jež dosahují výše až 100 metrů; sloupo-
vitý jich peň vysýlá teprv u veliké výšce mohutné větve. Tito
velikáni lesní patří mezi eukalypty (Eucalyptus amygdalina);
nacházíme však ve Viktorii též mnohé z ostatních druhů
australských v plné síle a svěžesti. Ve vlhkých údolích hor-
ských nacházíme krásně vzrostlé kapradiny, jež v údolí Fern
tree Gully často navštěvovaném dosahují výšky stromů, posky-
tujíce pak obraz palmového háje lianami propleteného. Přes
lesnatost půdy pozorujeme pohříchu na mnohých místech stopy
nesmyslné nešetrnosti osadníků, kteří bez rozvahy a cíle lesy
na mnohých místech z úplná vymýtili. Vláda nyní pečuje o to,
aby zachovány byly znamenité lesy, a by mimo to vysázeny
byly nové.

4. Obyvatelstvo.

Viktorie tvořila do r. 1851. jako okres Port Phillipský
část Nového J. Walesa. Avšak mimo založení vojenské po-
sádky při Port Westernu (naproti ostrovu French), jež však
nedlouho trvala, nestarala se vláda o kolonisaci tohoto kraje,
kterýž Collino, když přistal na východním břehu zátoky Philli-
povy, pokládal za úplně nepříhodný ku založení osady trest-
nické. Ale zrovna z Tasmánie, kterážto zvolena byla místo
máloslibné země, počalo se osazování pomoří, na němž pro-
vozován zprvu lov velryb, později ve vzrůstající míře chov
dobytka, průlivem Bassovým převezeného. První osadníci přišli
na sklonku r. 1834. Dne 25. května 1836. žilo zde 177 lidí,
z nichž 35 žen, a měli celkem 41.332 ovcí. Tehdy nalezen
byl mezi domorodci trestanec Buckley, jenž uprchl z lodi
Collinsovy a 32 roky mezi domorodci žil, přijav jich mravy
i způsob života.

Do r. 1851. zůstal okres Port Phillipský v odvislosti od
Nového Jižn. Walesa, jenž ustanovil v Melbourně vládu nad
obyvatelstvem rychle vzrůstajícím; V roce však jmenovaném

166

Rolnictví, chov dobytka, hornictví.
✓

stala se kolonie samostatnou a dala
si jméno po královně anglické; měla
tehdy již 97.489 obyvatelů. Téhož
roku objeveno bylo množství zlata,
které přivábilo ohromné zástupy lidí,
tak že o pět let později měla kolonie
již 397.560 duší. Obyvatelstvo pak rok
co rok se množilo, později ovšem, když
výtěžky zlata ochabovaly, ne v míře tak
ohromné, avšak přece dosáhlo obyvatel-
stvo 3. března 1881. počtu 862.346 duší.
Počet přistěhovalců, jichž bylo od roku
1838. přes půl millionu, značně od té
doby se zmenšil; tím však, jakož i ustá-
lenějšími poměry výživy, odčinila se
poněkud nerovnost v pohlaví. Mezi ná-
rody neanglickými nejvíce jest Němců;

Obr. 45. Wyate, domo- Rakušanů žije zde téměř 300. Domo-
rodec od zapad. pomori. .. , „ .

rodeu, jichž z počátku se počítalo na

5000, je nyní jenom 770, ačkoli se záslužným způsobem pečuje

o jich udržení.

5. Rolnictví, chov dobytka, hornictví.

Obyvatelé Viktorie drahný čas zanedbávali orby; posky-
tovalo! ryžování zlata zprvu snadnou a druhdy výnosnou vý-
živu. Teprve, když ubylo vydatnosti zlatonosných polí, věno-
vali se mnozí rolnictví, jemuž bohatá půda byla velice přízni-
vá. Bohužel bylo možno boháčům nakoupiti si za levný peníz
rozsáhlé kraje úrodné půdy, na níž pásla se nyní jich stáda.
Když však vydán byl zákon, dle něhož snáze nabyti mohl
pozemku i člověk méně zámožný, rozkvetlo rolnictví velmi
rychle, tak že za několik let mohla Viktorie vlastními vý-
robky se živiti a mimo to přebytek mouky a obilí vyvážeti.

Rolnictví, chov dobytka, hornictví.

167

Dříve od r. L837. do konce r. 1879. brala Viktorie potřebu
svou hlavně z Jižní Austrálie, přívoz vynášel za ona léta nej-
méně 222 millionů rnark; avšak již r. 1880. vyvezeno přes
86.000 tun pšenice a mouky. Největší část zdělané půdy
(797.566 ha.) osívá se dle statistiky ze dne 31. března 1881.
pšenicí (390.566 ha.).

Mimo to důležito je
pěstování ječmene a
ovsa, z něhož se vět-
šinou připravuje se-
no. Brambory pěstují
se zejména na jiho-
západě v okolí Warr-
namboola; dále sluší
jmenovati čekanku
(cichorii), chmel a
cukrovku.

Vinařství pro-
vozováno bylo v roce
1881. již na 1992 ha.
půdy; však ve přede-
šlých letech utrpělo
značné škody od
zhoubné mšice ré-
vové (Phylloxera va-
statrix), jež se úžasně
rozmnožila. Viktorie
se snaží, aby mohla
svým vínem závoditi i na trzích evropských; posud se jí to
však jen málo podařilo, a vývoz vína je nepatrný.

Mnohem důležitější než orba je chov dobytka, aspoň
vzhledem ku ceně výroby, neboř u poměru k rolnictví živí
se jím jen malá část obyvatelstva ; půda však, na níž se chov

Obr. 46. Domorodec podivně obrostly.

168

Rolnictví', chov dobytka, hornictví.

dobytka provozuje, mnohem je větší nežli polnosti. Rolnictví
určeno jest téměř 800.000 hektarů, chovu dobytka však
6,873.537 ha., z čehož však jenom 676.126 ha. je prodáno,
ostatní bylo pronajímáno, a to asi po 18 krejcařích za hektar*
Hlavní výrobou je vlna, která je většinou výborná ; téměř ve-
škerá výroba odváží se do Anglie, nebot v kolonii samé jen
málo vlny se spotřebuje. Veškerý vývoz vlny v r. 1880. páčil
se na 128,349.320 mark, v čemž však obsaženo jest 59,545.280
mark dovozu z okresu Riverinského, s Viktorií v obchodech
těsně souvislého. Jest zajisté Melbourne předním přístavem
pro vývoz vlny přes snahu sousedních kolonií, Nového Jižn.
Walesa a Jižní Austrálie, aby vlna dovážena byla ze Sydneye
neb Adelaidy. Mimo vlnu vyváží Viktorie do Anglie konser-
vované maso (v r. 1880. za 2,856.320 mark); kožešin suro-
vých však jenom málo. Majíc výborné tříslo vydělává z nich
silné, hrubé usně, jež pak vyváží. Také připravování másla
a sýra věnují majitelé stád svou péči, majíce v jiných kolo-
niích dobré odběratele. Výrobky z chovu dobytka jsou nyní
veliké, páčí se ročně na 90 až 100 millionů mark.

Zlato bylo dříve nejdůležitějším předmětem živnosti.
Bylat Viktorie přední zlatonosnou kolonií a vytěžila přes dvě
třetiny veškeré výroby zlata všech australských osad i No-
vého Zélandu. Z počátku byl výtěžek největší, obnášel v r. 1853.
prý 3,150.021 uncí zlata v ceně 252.001.680 mark; avšak od
té doby se výnosnost nalezišť stále menšila. V r. 1881. stoupla
zase výroba zlata na 833.378 uncí objevením bohatých ložisk,
ukrytých pod sopečnými horninami ve značných hloubkách,
jichž dosáhli zlatokopové, užívajíce diamantového vrtáku.
Tato ložiska nacházejí se v alluviu, z něhož se zlato jako
z křemencových skal hornicky dobývá. Nyní kopají šachty
až do hloubky 800 m. ; vytahujíce, roztloukajíce a čistíce dobytou
horninu, užívají nákladných strojů o 22.499 koňských silách.
Výrobu provozují nyní jen boháči; roku 1880. bylo na př.

Průmysl a obchod.

169

zaznamenáno 390 akciových společností zlatohornických s jme-
novitým jměním 69,935.840 mark. Veškerá výroba ziata, kteréž
od objevení zlatonosných polí do 31. prosince 1880. bylo vy-
vezeno a zmincováno, udává se na 49,509.003 unce, což rovná
se, počítáme-li unci po 80 markách, summě 3960,720.240 mark.
V tom však není počítána cena zlata, v kolonii spotřebova-
ného a spracovaného ; mimo to bylo zajisté mnoho zlata přes
hranice kolonie podloudně odvezeno.

Výtěžek dolfi na stříbro, měd, cín, železo, olovo a j. jest
ovšem u porovnání s bohatstvím zlata nepatrný, nebof výtěžek
všech těchto dolův i kamenných lomův udává úřední statistika
celkem na 14,625.660 mark. Ze všech kovů důležité jsou je-
diné cín a surma; této vytěženo bylo od počátku až po ny-
nější dobu asi za 3, onoho asi za 7 millionů mark. Stříbra,
mědi, olova, železa a j. bylo posud velmi málo dobyto; na-
cházejí se sice kovy ty v hojnosti a ruda je bohata, avšak:
zlaté doly ještě posud více vábí ; mimo to není dostatek uhlí.
Bylo sice objeveno na některých místech jihovýchodních dobré
kamenné uhlí, avšak ložiska nejsou mohutná, tak že dolování
téměř není s užitkem. Proto přiváží se uhlí většinou z No-
vého Jižn. Walesa. Mimo to sluší uvésti, že v rozličných čá-
stech Viktorie nalezeny byly jednotlivé diamanty safíry a
jiné drahokamy.

6. Průmysl a obchod.

Vyjma Spojené Státy snad nikde nesnažila se v áda o pro-
buzení a povznešení průmyslu s takovým úsilím jako ve Viktorii.
Vláda slibovala veliké odměny těm, kdož by vyráběli jisté
množství zboží, v kolonii posud nezdělaného, aby tím zame-
zila nebo aspoň obmezila přívoz jeho z ciziny, na nějž uklá-
dala veliká cla. Tím povstalo mnoho průmyslových závodů,
které mohly pustiti se v závod s cizinou ; povstaly někdy tak
rychle, že nesplnily ani naděje majitelův ani dělníkův, ano

170

Průmysl a obchod.

nastala i nouze, kterou obyčejně spatřujeme jenom ve sta-
rých, hustě zalidněných státech průmyslových. Fřes tyto ob-
časné závady průmysl rok co rok se šířil. Počet průmyslo-
vých výrobku je nyní velmi značný ; mimo mouku a kůže jsou
nejdůležitější: šatstvo, obuv, stroje, nábytek, papír, látky
vlněné, zboží sedlářské, lanoví, mýdlo, vozy, jichž úhrnná
cena (bez mouky a usní) páčila se roku 1880. na více než
8 millionů mark. O rozkvětu průmyslnictví dává svědectví
ta okolnost, že od zavedení zákona o patentu z r. 1869. do
dnešní doby povoleno bylo 2507 patentů vynálezcům. V no-
vější době vzniklé společnosti pro vývoz masa mraženého a
pro pěstování hedvábnictví dodělávají se skvělých úspěchu.

Přes velice činný průmysl domácí jest posud přívoz ci-
zích, zvláště anglických výrobků veliký; uplyne zajisté ještě
drahná doba, nežli bude moci kolonie na vlastním průmyslů
přestátí a v toin směru od Evropy se učiniti nezávislou. Cena
přívozu páčila se roku 1881. — 82. na 334,370.620 mark, vý-
vozu na 320,005.040 mark; hlavní část tohoto obchodu při-
padá ovšem na Anglii, a to z dovozu přes 40"/o> z vývozu
47%- Po Anglii je v obchodě nej důležitějším Nový Jižní
Wales, jenž vyváží svou vlnu po Murrayi hlavně přes Viktorii.

přivážeje z ní mouku, cukr, čaje a všechny tovary; potom
sluší ještě jmenovati Nový Zéland, a ostatní kolonie austral-
ské, které berou výrobky evropské po většině z veliké záso-
bárny své, Melbourna. Důležitý je též obchod se Spojenými
Státy, ktere se účastni přívozu s 9 az 10 milliony mark, Vý-
vozu pak s 3 milliony mark ročně.

Ku zvelebení obchodu jest v Melbourně obchodní komora,
bursa, množství společností pojištovacích a dvacet bank, z nichž
většina hlavní sídlo má v Londýně, mnohé však založeny byly
na půdě osady samé a to z kapitálu kolonií. Stav tamějších
11 bank cedulních, jež mají v Melbourně nádherná sídla, jest
velmi příznivý; dle výkazu ze dne 30. června 1881. zřídily

Kommnnikace.

171

v kolonii 290 bank vedlejších čili agentur. Nej vyšší dividenda
bankami vyplácená obnášela 177a, nejnižší 4%, průměrně
10V2°/o. Reservní fond páčil se na 53,858.81)0 mark. Nedávno
zřídil v Melbourně Comptoir ďEscompte de Paris filiálku.
Mimo tyto závody jest 13 spořitelen, státem zřízených a kontro-
lovaných, v nichž bylo 1. července 1881. od 47.996 osob ulo-
ženo 29,572.717 mark, pak 191 poštovních spořitelen s kapi-
tálem 15,120.945 mark, a konečně spořitelny pětikrej carové,
jež v nej novější době zřízeny byly při školách státních.

7. Kommunikace.

Vnitrozemský obchod Viktorie sprostředkují dílem velmi
jednoduché silnice, dílem množící se železnice, na hranici se-
verní pak Murray; ostatní řeky, vyjímaje jedinou Yarra-Yarru,
až k Melbournu splavnou, nejsou v tom směru důležitý. Mur-
ray, jehož čtyři k Viktorii patřící přístavy: Wahgunyah,
Echuca, Swan-Hilla Cowana podporují zkvétající obchod s pa-
stýřskými okresy Nového Jižního Walesa, spojen jest s mořem
dvěma železnicemi, z Melbourna vycházejícími.

Dráhy železné jsou nyní vesměs majetkem státním;
odkoupilat vláda před nedávném od soukromé společnosti
dráhu z Melbourna k zálivu Hobsonskému vedoucí. Všechny
dráhy táhnou se v Melbourně, z něhož vybíhají mimo ně-
kolik menších čtyři hlavní trati. Jedna z oněch dvou drah
k Murrayi vedoucích, připojuje se u Albur ke dráze od
Sydneye vedoucí, druhá, více na západ ležící, spojena jest
u Echuky na půdě Nového J. Walesa soukromou drahou
s Deniliquinem, hlavním městem okresu Riverinského. Třetí
traf vede na západ do řídce obydleného Gippslandu, čtvrtá
pak na jihovýchod, vysýiajíc z Geelonga pobočnou důležitou
dráhu ke zlatonosnému distriktu Ballaaratskému. Při stavbě
železnic nebylo překoná váti velikých obtíží, vyjímajíc stavbu
mostů, náklad byl však u mnohých tratí přes milí ion mark

172

Kommunikace.

za anglickou míli, kdežto nyní obnáší pouze 80.000 mark;
příčinou toho byla hlavně velmi drahá toho času práce děl-
níkův. ťJhrnné výlohy za stavbu a udržování všech železnic
do konce r. 1880. páčí se na 394,558.665 mark; železnice
Viktorie měly 1. ledna 1881. celkem 1918^ km délky, 779 km.
pak bylo ještě nedostavěno. Výnosnost železnic se s rozšíře-
ním jich nezvýšila, naopak rok co rok ubývala, protože v kra-
jích od Melbourna vzdálenějších obchod se zmenšuje.

Roku 1880. bylo 1100 poštovních úřadů, jimiž zasláno
bylo 24,195:149 psaní, 3,558.480 balíčkův a 10,640.540 časo-
pisů. Viktorie uzavřela 1. ledna 1880. se společností „Penin-
sular and Oriental CompanyM smlouvu, dle kteréž tato vy-
sýlá za ročních 1,700.000 mark každých 14 dní parníky z Cey-
lona přes sund krále Jiřího do Melbourna a Adelaidy. Z Mel-
bourna plují pak zvláštní parníky do Sydneye, a každá z pří-
slušných kolonií platí Viktorii umluvený podíl. Pošta z Lon-
dýna dorazí do Melbourna přes Brindisi průměrně za 40 dní
a 15 '/o hodiny, na zpáteční cestu potřebuje 43 dní a 5V2 hodiny.

Telegrafní dráty jsou rozvětveny po veškeré kolonii
a připojují se k telegrafům kolonií sousedních. Do Tasmánie
vede z Viktorie podmořský telegraf, jenž počíná se v Point-
Nepeanu (u chobotu do zálivu Phillipova) a končí se u pří-
stavu Dalrymple nad ústím Tamara; tento telegraf zřídila
společnost „Eastem Extension Telegraph". Telegraf pozemní
jest majetkem státu a byl 1. ledna 1881. zdélí 5144 km.;
z 286 telegrafních stanic dopraveno bylo 1,160.912 telegrammů.

Obchod ve přístavech Viktorie je velmi čilý, zvláště
v přístavech Melbourna, v Yarra-Yarrském v městě samém ve
Williamstownském a Sandridgeském. Mnohem menší důleži-
tosti jest Geelong, Portland, Belfast (Port Fairy), Albert a
Warrnambool, z nichž jenom do Geelonga přicházejí přímo
lodi z Evropy. V Melbourně je veliký počet společností paro-
plavebních; mezi 14 anglickými společnostmi nejznámější je

Města.

173

Feninsular and Oriental, Východní, Blackwall a společnost
White Star. Mimo to jest zde 12 společností osadnických,
které pravidelně vypravují lodi do Adelaidy a Západní Austrá-
lie, do Tasmánie, na Nový Zéland, Nový Jižní Wales a na
souostroví Viti.

Obchodní lodstvo Viktorie jest na celé pevnině austral-
ské, vyjímaje Nový J. Wales, největší; dle výkazu z r. 1881.
skládalo se ze 266 lodí plachetních o 44.148 tunách a z 88 par-
níkův o 15.931 tunách. K tomu dlužno připočísti 147 parníkův
a člunu na řekách plujících, a 495 lodí pocestných a jiného
druhu. Většina těchto lodí vystavěna byla v loděnicích
Viktorie.

8. Města.

Ve Viktorii jsou četnější a větší města než v ostatních
osadách australských; také obyvatelstva městského počtem je
více, téměř 52% obyvatelstva veškerého.

Melbourne (čti Melborn) je předním městem austral-
ským nejen počtem obyvatelstva, ale i důležitostí obchodní.
Vlastní město, Melbourne City, leží na pravém břehu Yarra-
Yarry, a kolem něho je 15 měst, která mají sice po většině
samosprávu, ale jinak s Melbournem jsou těsně spojitá, as
jako Praha s Vinohrady. Rozsáhlé toto město mělo v roce před-
minulém 282.947 obyvatelů. Město skládá se vlastně z množství
úhledných míst, od sebe sady nebo staveništi oddělených, jež
mají vlastní svůj střed v Melbourně. V něm jsou všechny
úřady vládní a závody soukromníků; zde jsou nádherné bu-
dovy bankovní, zde budova parlamentu, nákladné chrámy,
universita se semináři ve slohu gothickém, k nimž se druží
velikolepý dům studujících, kterýž byl zřízen ze štědrosti boha-
tého squattera Sira Samuele Wilsona. Město má veřejnou
knihovnu, krásnou to budovu v řeckém slohu s korinthským
sloupovím, kteráž doposud stála přes dva milliony mark, aniž

Obr. 47. Veřejná knihovna v Melbourně.

MěBta.

175

je dokončena; obsahuje nyní více než 100.000 svazků. Jest
každému bez rozdílu přístupnou, každý může si vypůjčiti libo-
volné dílo a čisti je v krásné čítárně, hustými koberci pokryté,
kde bývá v létě občerstvující chlad a v zimě příjemná teplota.
Pro ženské zařízena je zvláštní čítárna. Jeden ze příručí
knihovníkových musí rozuměti německy a francouzský, jiný
vlasky a Španělsky, třetí švédsky a ruský, aby vyhověno býti
mohlo navštěvovatelum všech národností. K zadní části budovy
přiléhá rozsáhlá rotunda, kdež vyloženy jsou časopisy ve všech
téměř jazycích. Mimo to je v hlavní budově národní obrazárna
a průmyslové museum; oba ústavy jsou denně otevřeny; v prů-
myslovém museu konány bývají též přednášky o lučbě, nerosto-
pisu, stavitelství a telegrafu. V budově universitní nachází se
národní museum s výbornou sbírkou nerostů, v paláci soudním
pak knihovna právnická o 14.000 svazcích a v budově parla-
mentu knihovna o 35.000 svazcích. Jiné pozoruhodné stavby
jsou: palác guverneuruv, hvězdárna s velikým dalekohledem,
radnice s proslavenými varhanami, jež mají 79 rejstříkův a
4373 píštal, dále 4 divadla, nádherné krámy a mohutná i sta-
vitelsky vynikající skladiště na zboží, jako na př. ohromný
dům na vlnu Goldsborougha a spol. Ulice se protínají do pra-
vého úhlu, jsou asfaltovány, mají široké chodníky a z části
po stranách stromořadí, osvětlovány pak jsou plynem; mohly
by býti vzorem ulicím evropským, kdyby jen nebylo špatného
vedení rour. Pouličních železnic jako Sydney nebo Adelaide
nemá Melboume, avšak ve městě jsou dvě nádraží a ve všech

téměř předměstích zastávky. Dopravu osob sprostředkují hlavně
omnibusy, jež jsou jako v Americe bez průvodčích, jichž úřad
zastává zároveň kočí ; aby obecenstvo k jízdě více bylo vábeno,
jest při každém jízdním lístku loterní los, kterým bezděčný
účastník může ve šťastné chvilce vyhřátí dvě stě zlatých. Nej-
větší chloubou Melbourňanů jsou nádherné veřejné zahrady,
mezi nimiž nejkrásnější je zahrada botanická, Ferdinandem

176

MěBta.

z Miillerů zřízená. Překrásné koberce travnaté, umělým způ-
sobem svlažované, sklánějí se k malým jezerům, přes něž vedou
úhledné mosty; rúže, kamelie, vodní lilie a leguminosy obje-
vují se nám v barevném rouše, v podivných podobách palmo-
vých lilií, cycadeí, agav, stromů kapradin o vých, araukarií a
kakteí naše rozčilená obrazotvornost vyhledává čarovné skřítky.
Neméně krásné jsou zahrady Fitzroyské, rozložené na půdě
vlnité; výstavní palác zřízen byl v sadu Carltonu. který za-
ujímá čtvrt čtverečného kilometru. Předměstí Flemington pro-
slulo i mimo Austrálii zařizováním koňských dostihů, k nimž
se schází jako u veliký svátek množství diváků ze všech končin
pevniny. Řeka Yarra-Yarra tvoří u Melbourna malý přístav,
v němž mohou zakotviti lodi o 400 tunách, však plavba po
řece pro husté okliky může býti jen zdlouhavá. Z té příčiny
bylo Williamstown při ústí její hlavním městem přístavním
a později též bližší Sandridye, jež jest s Melbournem spojeno
železnicí ; obě města jsou nyní již předměstím Melbournským.
V těchto přístavech soustředuje se veškerý obchod kolonie.

Po Melbournu nejdůležitější jsou Ballaarat a Sandhurst,
města, jež rozkvetla u zlatonosných polí. Ballaarat byl
druhdy střed nejbohatšího zlatonosného okresu; jest nalezištěm
nejdrahocennějších hrud zlata, jako na př. nuggetu „Welcome“,
1217 uncí těžkého. Z počátku těžilo se jenom na povrchu, nyní
však se pracuje tak hluboko jako v uhelných dolech angli-
ckých. Ye zlatých polích alluvialních, jež nejsou posud hlu-
boká, pracovalo 1. ledna 1881. 2715 Evropanův a 1510 Čí-
ňanů, v křemencových dolech 4911 lidí, téměř vesměs Evro-
pané. Ballaarat, jenž měl dle předloňského sčítání 37.264
obyvatelů, není již městem, kde se pouze zlato doluje, má
nyní též čilý průmysl : železárny, pivováry a továrny na látky
vlněné. K duševnímu vzdělání má veřejnou knihovnu o 13.000
svazcích, ústav řemeslnický s 12.000 knihami, několik vyšších
škol a divadlo. Mimo to je v městě mnoho ústavů dobročin-

Města.

177

ných, devět bank, veřejné koupelny, plynárna a velkolepé za-

řízení pro obstarávání vody z lesa Bullarooku.

Sandhurst, zprvu Bendigo zvaný, děkuje z rozkvětu
svého jediné zlatonosným ložiskám křemencovým, z nichž bylo
hlavně od roku 1872. se zdarem těženo. Mezi 6703 dělníky

bylo v roce 1881. jenom 820 Číňanů. Tamní křemen je na
zlato velmi bohatý, vynášít průměrně tuna téměř 9 uncí.
Roční výroba páčí se na 8 — 10 millionů mark; celkem známo
jest posud 776 rozličných ložisk, jež jsou však velmi roz-
větvena. Doly jsou značně hluboké, některé více než 350
metrů. Sandhurst má 28.167 obyvatelů; také průmysl jeho je
dosti značný: máť pivováry, železárny, na blízku pak Áxe-
Creeka pěstují a lisují znamenité víno. Město má plynové
osvětlení, krásnou botanickou a zoologickou zahradu, mnoho
bank, řemeslnický ústav s 10.000 knihami, divadlo a zaopatřo-
váno je vodou vodojemy v rozličných krajích zařízenými.

Na čtvrtém místě sluší jmenovati Geelong při zálivu
Corio (na západním břehu Portu Phillipa) ; obchod i průmysl,
jeho značně je vyvinutý. Zejména důležitý jsou továrny na
vlněné látky, jež po celé Austrálii jsou proslulé, pak kože-
lužství a prádelny vlny. Vlastní město má 9719, s předmě-
stími 21.157 obyvatelů. Také v něm je několik bank, řemesl-
nický ústav s knihovnou o 13.000 svazcích, botanická zahrada,
plynárna, vodojemy ; učiliště jeho navštěvuje ročně 150 žálíů.,

Přístav, jenž byl s velikým nákladem vyhlouben a třemi hrá-
zemi opatřen, vede hlavně obchod do Melbourna, ano vyváží
nyní přímo výrobky z úrodného, sopečného kraje.

Ostatní menší města jsou téměř výhradně závislá na zla-
tých dolech svého okolí. Důležitější z nich je Stawell, na
severozápadě od Melbourna, středisko bohatých dolů Plea-
sant Creek, které mají z celé kolonie nejhlubší šachty (až
700 m); tuna dobyté z nich rudy vynášela 2561 uncí zlata..
Stawell spojeno je s Melbournem železnicí, má divadlo, ve-

Jung, Austrálie.

178

Rozměry.

řejnou knihovnu o 2000 svazcích, několik bank, a roku 1881.
počítalo se v něm 7348 obyvatelů. Jiné zlaté město jest Eagle-
hawk, na blízku Sandhurstu, kteréž má 7364 obyvatele a jest
ozdobeno krásnými veřejnými sady; Cl unes (na sever od
Ballaarata) s 5812 obyvateli, jehož bohaté doly křemencové
vynesly zlata v ceně více ne/ 36 millionu mark; dále Časti e-
maine, při dráze z Melbourna do Echukv vedoucí, s 5762
obyvateli, jest z nejstarších měst zlatokopu, nyní však zmáhá
se tu průmysl, a v okolí rolnictví. Podobně i v Day lesí ordu,
dále na jih ležícím s 3889 obyvateli, kde provozuje se mimo
průmysl zlatohornický též značné pěstování pšenice a bram-
borů, a v Creswicku, na sever od Ballaarata s 3718 oby-
vateli, kam se v roce 1852. nahrnulo množství lidí, kteří se
chtěli snadno obohatiti na zlatonosných polích. Dobývání zlata
provozují tu nyní společnosti, avšak v okolí nabývá orba stále
větších rozměrů. Doly zlatými slynou také ještě menší města :
Ararat (2740 ob.), Sebastopol (249K ob.), St. Arnaud (2629 ob.),
Talbot (2315 ob.) a j. Hamilton, hlavní město západního
distriktu, s 2971 ob. je středištěm vynikajícího kraje rolni-
ckého, a má dvě vyšší učiliště. Echu ca, nad Múrrayem po-
slední stanice dráhy Melbournské, s 4793 obyvateli je stře-
diskem značného obchodu s okresem Riverinským a nej důle-
žitější přístav v Murrayi. Jako námořní přístavy uvésti dlužno
ještě Belfast (1757 ob.), Portland (2263 ob.) a Warrnambool
(4833 ob.), kterýž je vývozným přístavem pro plodiny z úrod-
ného kraje rolnického.

Queensland.

1. Rozměry.

Queensland (= Královnina země) zaujímá veškerý severo-
východní díl pevniny australské a jest po Západní a Jižní

Horopis a vodstvo.

179

Austrálii (i se severním územím) největší z kolonií austral-
ských. Dle kabinetního anglického nařízení z roku 1878. ná-
ležejí Queenslandu všechny ostrovy, jež obkličuje veliká Bar-
riera až ku Bramble - Cayím ; odtud ve směru západojiho-
západním. později severozápadním vedená hraniční čára uzavírá
Warrior-Riíf, ostrovy Saibaiské a Tuanské, dále pak mnoho-
ostroví Talbotské a Deliveranceské. Území Queenslandu ob-
saliuje 1,730.721 Q km. čili 31.431*7 □ mil, t. j. plochu, která
jest dvanáctkrát větší než Anglie s Walesem, neb čtyřikráte
tak veliká jako Francie. Největší délka od severu k jihu je
přes 2000 kilometru, šířka od východu k západu 1280 kilo-
metrů. Na východě a severu obklíčen je Queensland mořem;
hranici tvoří na západě 138. poledník až ku 26. stupni šířky,
potom 141. poledník, na jihu pásmo Macpliersonovo, pak řeky
Dumaresq, Macintyre a Barwan, dále 29. stupeň šířky až ku
138. poledníku, konečně 26. stupeň šířky. Nejsevernější bod
je mys Yorský, nej jižnější Point Danger.

2. Horopis a vodstvo.

Od jihovýchodu k severozápadu táhnou se souběžně s po-
mořím pásma hor, pokračování to hor štva Nového Jižního Wa-
lesa; v jižní části rozšiřují se značně a spojeny jsou četnými
horskými uzly. Tato část tvoří předěl vodstva mezi Darlingem
a jeho přítoky. Dále na severu táhne se směrem západním
vysočina, která dělí řeky do zálivu Karpentarského tekoucí
od oněch, jež se dovnitř pevniny ubírají. Nejvyšší vrcholy
jsou na straně východní: na jihu Dalrymple (1417 m.), na
severu pásmo Bellenden Kerr 1813 metrů vysoké. Těmito po-
hořími na sever a západ se táhnoucími rozděleno je vodstvo
Queenslanda na čtyři velká poříčí. Prvnímu náležejí řeky do
Tichého oceánu tekoucí, druhému Darling s přítoky, třetí po-
říčí obsahuje řeky do zálivu Karpentarského vpadající, čtvrté
konečně ony řeky na jihozápad a na západ tekoucí, které bud

180

Horopis a vodstvo.

jako 11a př. Barcou vlévají se do jezer vnitrozemských, bud
po většině ztrácejí se v suchých pustinách uvnitř pevniny.
Z těchto čtyř poříčí jest kraj východní při březích Tichého

moře nejdůležitější nejen pro úrodnou pudu a velmi příznivé
podnebí, ale i pro výšku hor a jich úhledné krajiny. Na mno-
hých místech pokrývají husté a vysoké lesy půdu, která ostatek
je příhodná pěstování téměř všech tropických a polotropických
plodin a též chovu dobytka. Při pomoří jsou četné ostrovy,
jež mají namnoze výborné přístavy. Velká Barriera pak za-
držuje proudy Tichého oceánu. Druhé poříčí s údolím Dar-
lingu a jeho přítoků jest pastvinou pro dobytek a ovce ; také
v rovinách u zálivu Karpentarského s podnebím tropickým
již se z části usadili majitelé stád.

Přihlížíme-li ku geologické povaze země, skládá se vý-
chodní a severní část ze starých hornin, v nichž nalézáme
uhlí, zlato, žulu, břidlici a čedič, kdežto části západní, jež
kryje namnoze třetihorní pískovec, jsou chudý na nerosty,
vodstvo i vegetaci. Pohoří na blízku pomoří skládá se z hornin
žulových, dále do vnitrozemí z palaeozoických ; mezi olběma
prostírá se útvar uhelný. Žula rozkládá se téměř nepřetržitě
od mysu Yorku až k sundu Broadu na 22, stupni šířky * na

ostrově Hinchenbrooku (při 18" 30' již. šířky) vystupuje do
výše 800 metrů. Dle udání geologa Daintree-ho je třetina celé
kolonie žulová. Horninu metamorfickou nacházíme u Brisbany
a na zlatonosných polích, více na sever ležících. Útvary uhelné
rozkládají se na 35.000, devonské na 100.000. □ kilometrech ;
tyto šíří se mezi 18. a 29. stupněm šířky až na 360 kilo-
metrů dovnitř země. Nalézáme je u zlatých polí Gympieských
nad řekou Mary a od Burdekina až ku Gilbertu ve značné
mohutnosti. Hornin mesozoických je v Queenslandě mnohem
více než v ostatních dílech Austrálie. V jižní části kolonie je
oolithické zlatonosné pole, horniny z téže doby pak ve dalekém
vnitrozemí nad Barcooem a Thompsonem, a na západě a severo-

Horopis a vodstvo.

181

západě zaujímají ložiska útvaru křídového území 500.0000 km.
čili třetinu veškeré pudy queenslandské. Zde nacházíme moř-
ské mušle týchž druhu, jako v oolithickém a křídovém útvaru
Anglie. Tento úkaz vysvětluje neobyčejnou chudobu a nesa-
mostatnost fauny a flory ve tropické části Austrálie; nebof
byla-li taková veliká část tropických krajů v periodě křídové
pokryta mořem, nebylo asi místa pro vývoj tvarů zvláštních,
a když pak ony části nad moře vystoupily, ujaly se v nich
hned příhodné rostliny pásem mírných a na severu i tropi-
ckých, čímž povstala ona bezvýrazná směsice rozličných druhů,
jež je zvláštností tohoto kraje. Útvar uhelný je v Queenslandě
velmi rozšířen a bude zajisté pro kolonii blahodárným; uhlí
je bud palaeozoické, jaku v částech středních na březích
Macquenziee a Dawsona, bud mesozoické, jehož rozsáhlá lo-
žiska nacházíme u Brisbany a nad horním Darlingem.

Sopečné horniny pokrývají přes 75.000 Q km. a vystupují
v čedičových rovinách, hoinolovitých vrších a Špičácích, bud
v rovinatých vysočinách s příkrými roklemi a hranolovými
sloupy. V celém předělu nacházíme sopečné kužele; u někte-
rých je podoba jícnu dosti zřejmá, a staré proudy lávy možno
zvláště li 90 stiinně Šířkv U Burd^klun snadni sledovati

V V v* Ml A-' * V M.M XJ M M- ' V* ^ M.X M. M.M w MailAVlll t/ KJ M. wv*. vy * Li Va ■

Sopečná činnost doby novější však pozorována byla doposud
jen na ostrově Murrayi při mysu Yorském.

Třetihory skládají se ze slepencův a pískovce pustinného
a pokrývají asi čtvrtinu veškerého povrchu. Obsahuje-li pí-
skovec ten železo, tvoří podivné, ploské kopce, které dosahují
až tisíc metrů nad mořem. Tyto pískovcové pahorky jsou
druhdy velmi malebné, podobajíf se rozpadávajícím se tro-
skám hradním ; přes okraj, baštám podobný, patříme po pří-
krých náspech do hloubky 300 někdy i 600 metrů, jakož vy-
pravuje na př. Leichhardt o krajinách blíže řeky Alligatorské.

v ^

Reky queenslandské jsou z pravidla od svého ústí do
jisté vzdálenosti splavnými, pokud nebrání příliš mělké pla-

182

Horopis a vodBtvo.

viště neb vodopády. Na pobřeží východním je důležitá řeka
Brisbane s přítokem Bremerem až k Ipswichu splavným, dále
Burnett, Mary po 40 km. od ústí splavná, Fitzroy, po 70 km.
splavný a Burdekin. Do zálivu Karpentarského vlévají se Ba-
tavia, Archer, Mitchell, Gilbert, Norman, Flinders, Albert a
Gregory, řeky, jež teprve v době novější shledány byly vý-
borně splavnými. Ze přítoků Darlingu dopouští plavbu vlastně
jen Baloune, neboť Warrego jen zřídka, Farao pak téměř
nikdy hlavní řeky nedosahuje. Příklad o nespolehlivém toku
australských řek podávají na pohled veliká Viktorie a Thomp-
son, které tvoří později řeku Barcoo čili Cooper; nebot voda
obou těchto řek zřídka vtéká do jezera Eyre, jemuž dodávají
vodu jenom deště, které po dlouhých obdobích padají na dol-
ním toku Coopera.

Veliká Barriera, obklopujíc východní pobřeží a cíp se-
verní, jest bezpochyby hranicí, ku které se kdysi Austrálie
prostírala. Jest to jeden z nejpodivnějších úkazů geologických
a geografických na světě. Když se východní pobřeží australské
snížilo, pracovali polypové neúnavně na útesech korálových,
které břeh obkličovaly, a udržovali stavbu svou stále nad
hladinou mořskou, až se utvořil onen ohromný násep, jejž
narážející vlny Tichého oceánu, balvany odtrhujíce a na sebe
hromadíce, ponenáhlu vyzdvihly nad hladinu mořskou a z do-
sahu vlnobití. Veliká Barriera je 1900 km. zdélí a rozkládá
se od 23. stupně šířky až ku průlivu Torresovu. Na jižním
konci, kde je téměř 1600 km. od pevniny vzdálena, má
110 km. šířky, avšak k severu se stále súžuje a k pevnině
přibližuje, tak že je někdy 24, často však jen 8 km. od ní
vzdálena. V úžině této je plavba velice nebezpečná, nebot
mnohé útesy jsou pod hladinou mořskou. Plující zří všemožné
druhy korálových tvarů : atolly, náspy ostrovy obkličující, vy-
soké ostrovy korálové ; plocha, kterou násep ten zaujímá, udává
se na více než 70.000 □ km. Barriera pokryta jest nepatrným

Podnebí a plodiny.

18$

rostlinstvem, ježto stěží nalézá potravu v šedém korálovém
štěrku ; je však bydlištěm četným mořským ptákům. Zde onde
vyrostl z připlaveného ořechu kokosového strom, a příští po-
kolení shledají, že tyto ostrůvky korálové vezmou takovou
změnu, jakouž bylo znamenati na podobných útvarech korá-
lových na východě. V náspu korálovém nacházíme otvory na-
proti ústí řek pevninských ; tak naproti ústí Burdekina průchod
Flindersův, na severu pak důležitý průjezd Raine Entrance,
jehož užívají lodi, které plují od východu průlivem Tor-
resovým.

Na blízku pobřeží je řada velkých a malých ostrova, jež
nás upomínají na norvežsté ostrůvky; jsou to ostrovy z pra-
vidla vysoké, často krásné a úrodné, jsou však doposud téměř
neobydleny. Vláda queenslandská zřídila malou osadu na se-
veru od mysu Yorku na ostrově Thursdayi, u něhož se provo-
zuje čilý a výnosný lov perel. Druhdy byl na ostrově Booby,

na severovýchod od ostrova prince Waleského, poštovní úřad,
hrubá totiž chýže ze kmenů stromových; v ní byl chován
zápisník, do kterého každá lod, která šťastně proplula nes-
bezpečným úskalím průlivu Torresova, své jméno zaznamená-
vala. \ jižní a západní části zálivu Karpentarského jest ně-
kolik vysokých, lesy porostlých ostrovů, na nichž pouze domo-
rodci obývají; malá osada queenslandské vlády Carnarvon na
ostrově Sweersu, na němž musily lodi, do jižních přístavův
zálivu Karpentarského plující, za náklad svůj clo platiti a
lodivoda s sebou bráti, byla před nedávném zrušena.

3. Podnebí a plodiny.

Podnebí kolonie je velmi teplé; rozkládát se Queens-
land mezi více než 19 stupni již. šířky, a jenom 5V2 stupně
leží mimo pásmo tropické. Y Brisbaně, která přece leží a,ž
u jižní hranice, obnáší střední teplota 21 •2W Celsia, kolísajíc
mezi 5b *2 a 3 stupni. Y krajinách severnějších je ovšem te-

184

Podnebí a plodiny.

plota ještě daleko větší, ač neznrírnuje-li ji vánek od moře;
přidruží-li se k tomuto parnu větší vlhkost vzduchu, tu pak
je Evropanu delší namáhavá činnost nemožnou. Avšak většinou
suchý, jasný vzduch dovoluje těžkou práci na zlatonosných
polích téměř až ku 15. stupni šířky. Pěkný je prosinec,
leden a únor, doba deště; jind\ spojuje se horko s vlhkem,
a činí podnebí Evropanu nesnesitelným; v zimě však bývají
chladné noci a teplé dni, vzduch čistý a nebe jasně modré,
roční doba to velice příjemná. Na vysokých pohořích jižních
někdy také mrzne, v ostatních částech kolonie je mráz úplně
neznámým. Největší množství deštu padá v části severní ; ma-
žeme celou kolonii rozdělit! vzhledem k množství deště na
pět skupin: místa pobřežní mezi 28. a 23. stupněm šířky
s množstvím deště 1360 millimetrň, místa pobřežní za obratní-
kem mezi 23. a 15. stupněm šířky s 1630 mm., místa vnitrozem-
ská před pásmem hor mezi 28. a 23. stupněm šířky s 1140 mm.,
a za ním mezi týmiž stupni s 670 a kraje vnitrozemské před
obratníkem mezi 23. a 17. stupněm šířky s 930 mm. deště. Jak
rychle ubývá hojnosti deště od východu k západu, seznáváme,
vedeme-li tím směrem přímou čáru; v Gympie, 48 km. od
břehu, jest 920 mm., 64 km. dále na západ v Nebo 546 a
v Springshure, 256 km. vzdáleném, padá ročně jenom 442
millimetrů deště. Na pobřeží severním vane pravidelně tro-
pický monsum a způsobuje 7 měsíců stále suché a 5 měsíců
vlhké počasí. Horkých větru, které ostatní Austrálii sužují,
Queensland bývá uchráněn právě tak jako všechny severní
části pevniny, které leží poblíž Indického oceánu.

Rostlinstvo queenslandské různí se od Nového J. Wa-
lesa několika tropickými tvary, které se ku vlastnímu austral-
skému rostlinstvu přidružují. Pandanus roste již pod 27° šířky
na ostrově Moretově, araukarie pak u Porta Bovena, tedy
právě v pásmu tropickém. Nejvíce druhův indických je na po-
břeží, u vnitrozemí jeví však krajina Cedar Country mnoho

Podnebí a plodiny.

185

indických rostlin vedle četných malajských, a tož obzvláště
druhy palem: cycas, areca, carpota a calamus. Hlavní část
rostlinstva však je čistě australská, zejména akacie a euka-
lypty. Y dalším vniterním území pokrývá veliké roviny pí-
skovcové zvláštní směs rostlin zakrnělé stromy a křoví po
většině z čeledí capparid, pittospor a sterculiaceí a bauhinií,
pak podivný láhvovník, odrůdy delabechie a brachychitonu.
Jest pozoruhodno, že má tropický Queensland mnohem méně
druhů nežli jižnější části Austrálie. Dle Hookera nepřevyšuje
počet jich 3000, doposud známo jich 2200, tedy jenom o málo
více než třetina druhů v mírné Austrálii se vyskytujících;
500 druhu shoduje se úplné s indickými a malajskými. Mimo
to jest podivným zjevem, že mnohé čeledi rostlinné, které
v tropických částech ostatních dílu světa četně jsou zastou-
peny a též v polotropické Austrálii se nacházejí, jako na př. :
dilleniacee, bůttneriacee, polygelee, rhamnee, myrtacee, santa-
lacee, orchidee, liliovité a restiacee, zde bud vůbec nevysky-
tují se aneb jen po řídku. Obchodní důležitost rostlinstva je
značná; cedrové dřevo již nyní je cenným předmětem vývozu,
avšak mohli bychom sestaviti řadu druhů, které poskytují
dříví, jež bud k stavbě, bud na nábytek a na práce soustruž-
nické výborně se hodí.

Zvířena Queenslanda různí se jenom několika druhy
od ostatní zvířeny australské. Mezi ssavci dlužno jmenovati
kuskusa, příbuzného podobnému zvířeti moluckému, a dugonga
(Halicore) ; z ptáků nacházíme na severním po moří nádherné
rájovky (Manucodia, Ptiloris, Chlamydodera). Krokodilův, a to
ne vždy nebezpečných, žije v severních řekách hojnost, hadů
známe přes 00 druhů, mezi nimi pět jedovatých. Hojností hmyzu

zvláště severní kraje se vyznamenávají, a nacházíme tu mnohé
druhy, jako na př. ptákokřídlých (Ornithoptera), jichž vlast-
ním domovem jsou Nová Guinea a Molukky. Daleko na se-
veru budují termiti ohromné kužele, v průplavě Torresově

186

Obyvatelstvo.

pak poskytují perlorodky rybářům výživy, rok co rok vý-
nosnější.

4. Obyvatelstvo.

Nynější kolonie Queensland byla zprvu jako distrikt More-
tonbai odvislou částí Nového Již. Walesa. Při zálivu Moreton-
ském založena byla v r. 1825. na místě nynějšího hlavního

Obr. 48. Queenslanďanka
z Brisbany.

Obr. 49. Queenslanďan vylézaje
na strom pomocí sekery a otáčivé
rostliny.

města osada trestnická, k čemuž vyvoleni byli ze špatných ti
nejhorší. Později dováženi byli jiní ještě odsouzenci, až roku
1839. zavážení trestanců přestalo. Ale teprve roku 1842., když
dovoleno bylo volně do tohoto okresu se stěhovati, počala se
kolonie poněkud šířiti; roku 1846. měla 2257, roku 1851.
již 8575 a roku 1856. neméně než 17.082 obyvatelů. Osadníci
žádali pak v Londýně, aby oddělen byl distrikt od Nového
Jižn. Walesa jako zvláštní kolonie; přání tomu bylo vyhověno.

Obyvatelstvo.

187

a roku 1859. zřízena byla samostatná kolonie Queensland.
Od té doby rozmnožilo se obyvatelstvo do 3. dubna 1881. na
213.525 duší, neboť vláda velmi štědře podporovala přistěho-
valce, tak že se jich od roku 1860. přes sto tisíc v kolonii
usadilo. Domorodci jsou zde četnější nez v jiných osadách
australských, ačkoli se s nimi nakládá tak surově, jako druhdy
v Novém Jižn. Walesu. Jsou podnikaví a bojovní, mají posud
starou obratnost, lezou hbitě na vysoké stromy, jsou výborní
lovci a rybáři. Ani o duševní vzdělání jejich, ani o tělesné
potřeby není posud postaráno Srážky s bílými osadníky jsou
velmi časté; protože pak každé porušení majetku bělochu co nej-

Obr. 50. 1. Kyj od Burdekina. 2. Udice ze želviny od zátoky Rocking-
hamské. 3. Udice z tvrdého dřeva obtočená vlákny rostlinnými

krvavěji se trestá, vyhyne zajisté i tento kmen v době ne-
příliš daleké. Mezi kmeny západními žil prý mnoho let Classen,
jediný zbylý průvodce Leichhardtův, a nad Cooperem přijat
byl King, průvodce Burkeův velice vlídně. Což jest důkazem,
že černí obyvatelé dokonce nejsou tak zlí, jak je někteří rádr -
vyličují. Tvářnost přistěhovalců queenslandských velice se různí
od obyvatelů Jižn. Walesa : v Queenslandě jsouť nejen osadníci
z rozličných zemí evropských, z Anglie, Itálie, Německa, z Ra-
kouska (138), nýbrž i dělníci polynesští, kteřížto tam byli
zavezeni, aby pěstovali plodiny tropické, a Číňané, kteří ne-
meškali nahrnouti se k objeveným zlatým polím. Číňanů bylo
r. 1881. přes 11.200, Polynesanů 6349 osob, avšak z oněch

188

Rolnictví, chov dobytka, hornictví.

jen 23 a z těchto 373 bylo pohlaví ženského. Protože pak
též mezi Evropany počet mužských převládá, jest zde ne-
rovnost pohlaví větší než v ostatních koloniích Austrálie; dle
posledního sčítání bylo 125.325 mužského a jen 88.200 osob
ženského pohlaví.

5. Rolnictví, cliov dobytka, hornictví.

Na tak rozsáhlé ploše více než 31.000 kilometru jest
ovšem přirozeným způsobem povaha půdy rozličná. Mezi Veli-
kým předělem a mořem jest mnoho pudy dobré, ano na bře-
zích řek, hustým rostlinstvem porostlých, namnoze jest vý-
borných pozemků, jež velmi dobře se hodí ku pěstování třtiny
cukrové, bavlny, kávy, rýže, kukuřice, koření a jiných plodin
tropických. Na chladnějších vysočinách sejí s úspěchem pše-
nici, travnaté pak roviny západní jsou způsobilé zvláště ku
chovu dobytka.

Orba jest posud zanedbaná; dle statistiky ze dne 31.
března 1881. bylo 48.352 hektaru půdy zdělá váno, tedy méně
než v ostatních koloniích mimo Západní Austrálii. Na jihu
seje se na vysokých rovinách kolem Toowoomby aWarwicku
velmi dobrá pšenice, jejíž výnos bral však v posledních letech
poškození obilními nemocmi; nicméně se pěstování pšenice
značně vzmáhá. Hlavní plodinou jest kukuřice, která se pě-
stuje na 17.644 hektarech, tak že možno ji vyvážeti ve znač-
ném množství (r. 1880. za 52.580 mark), a pak třtina cu-
krová, která zvláště se daří v pobřežních krajinách mezi Mary-
boroughem a Rockhamptonem. Na počátku r. 1881. pěstována
byla třtina cukrová na 8089 hektarech, a dílem vyráběn z ní
cukr, dílem rum; v r. 1880. — 81. vyrobeno bylo 15.564 tun
cukru, 2,713.320 litrů melasy a 904.999 litrů rumu. Cukr
i rum jsou nyní důležitým vývozným předmětem. Za to však
výroba bavlny, jež slibovala veliký úspěch, jen málo se po-
vznesla; vyrábí se ročně pouze 125.736 liber. Jiné plodiny

Rolnictví, chov dobytka, hornictví.

189

nejsou důležité, vyjímajíc snad pouze víno, banány, citroník
kytajský a ananas, jichž se celkem vyváží ročně za 100.000 mark.

Kdežto jest hospodářství na nízkém stupni rozvoje, má
již chov dobytka značný úspěch. Queensland hodí se hor-
kým podnebím svým lépe ku chovu velkého dobytka než ovec.
Chov ovec proto značné se zmenšil ; majitelé stád, kteří méli
pastviska také v Novém Jižn. Walesu, převedli stáda hovězího
dobytka do Queenslanda. z něhož zavedli ovce na opuštěná
pastviska kolonie sousední. Queensland má tolik hovězího do-
bytka, co Nový Již. Wales i s Viktorií, čili téměř polovici
veškerého dobytka na pevnině. Stáda jsou roztroušena po
rozsáhlém prostoru, tož na nejzazší hranici západní, na vyso-
kém severu při zálivu Karpentarském, jak na cípu u mysu
Yorku, tak i na jihu. Majitelé stád queenslandských jsou lidé
velice podnikaví a obratní; od zálivu Karpentarského ženou
stáda svá beze škody až na tržiště Adelaidy při zálivu St.
Vincentu. Výrobky chovu dobytka jsou též daleko nejdůleži-
tějšími předměty vývozu; v r. 1880. vyvezeno bylo vlny, loje,
usní, masa a kožin za více než 36 millionů mark.

Kolonie je velmi bohata rozličnými nerosty. Zlato obje-
veno bylo sice již záhy, nabylo však důležitosti teprve, když
vláda r. 1867. slibovala veliké odměny od 4000 do 20.000
mark za nalezení výnosných zlatých polí. Když pak brzy
potom nalezena byla u Gympie hrouda zlata 100 liber váhy
v ceně 80.000 mark, provozováno bylo kopání zlata se vším
úsilím. Na veškerém východním pomoří těženo bylo tu s větším,
tu s menším štěstím v náplavu i v ložiskách křemencových,
tak že výroba zlata rok co rok stoupala až do nejnovější
doby, kdy vyčerpáním povrchní zlatonosné půdy na severu
u Palmeru (na západ, od Cooktowna) činnost zlatokopů značně
ochabla. Můžeme veškerá naleziště zlata v kolonii (asi 20 cel-
kem) rozděliti na tři skupiny : severní, k níž náležejí bohatá
zlatá pole Palmera, Charters Tower, Ravenswooda, Cloncurr,

190

Rolnictví, chov dobytka, hornictví.

Hodgkinsona, střední s Peak Downy, a konečně jižní, v níž
nejznamenitější jsou bohatá křemencová ložiska kolem Gyin-
pie. Výtěžek ze všech zlatých polí od objevení zlata do konce
r. 1880. udává se na 253,744.440 mark; v r. 1880. obnášel
jen m 207.136 uncí v ceně 18,099.520 mark, mnohem méně
než v r. 1879. Nyní již nevýnosné kopání v povrchu napla-
venin stále ustupuje hornickému dolování v ložiskách kře-
mencových, což velice dhležito jest pro sociální poměry ve
(Jueenslandě.

Vedle zlata jsou nejduležitější med, cín a uhlí. Mě cl na
mnohých místech se nalézá; nejbohatší však doly jsou na
dalekém západu u Claremonta, Mount Perrya a Cloucurr. Cín
objeven byl teprve v době novější; nejdříve nalezeny byly
bohaté ryžovny na hranici Nového Jižn. Walesa, později však
i na jiných místech zejména u Palmerských a jiných zlato-
nosných polí. Roku 1880. odkryta byla veliká ložiska u Glad-
stona v okresu Port Curtiském a dále na sever poblíž Cairnse.
Cín je nyní velice důležitým předmětem vývozu; roku 1880.
vyvezeno ho bylo v rudě a balvanech cínových za 2,859.540
mark. Doposud vyváží se po většině jenom ruda, protože ne-
dostává se namnoze docela nutnvch závodů k ieií přípravě.
Železa je, jako vůbec po celé Austrálii, hojnost, ale výroba
je tak nepatrná, že se většina surového i spracovaného železa
přiváží. Vláda vypsala proto odměnu 100.000 mark tomu,
kdo nejprve 500 tun železa vyrobí — posud však nikdo se
o ni nepřihlásil. Také olovo a mangan se vyskytuje. Jest
tudíž jisto, že průmysl plodin nerostných dříve neb později
v Queenslandě velice rozkvete, zvláště když není nedostatek
paliva pro hutě. Nebot kamenné uhlí je rozšířeno po nej-
větší části kolonie. Posud známy jsou doly na březích Bris-
bany a Bremera, jako vůbec v distriktu Západo-Moretonském,
na Darling Downech, u Burruma při Maryborough, u Bowena,
Cooktowna i na jiných místech severních. Queenslandské uhlí

Rolnictví, chov dobytka, hornictví

vyrovná se vydatností uhlí z N, Jižn. Walesa, tvrdé pak uhlí
Darling Downů obsahuje mnoho svíticího oleje. Přes to je
dobývání obwezeno na ložiska u povrchu ležící. V r. 1880.
pracováno bylo v 11 cechách, a bylo dobyto 58.052 tun uhlí.

Lov námořní vztahuje se hlavně ke třem předmětfim,
jimiž tropická moře jsou bohata. to perlám, trepangu a vel-
rybám. Lovení perel jest důležito nejen pro perly samy, ale
i pro skořepiny perletové; tuna tamějších perletí má cenu
2600 mark. Hlavním sídlem této živnosti je Endeavour Strait,
řečená část průplavu Torresova, zejména kolem ostrovu Alban
Jervise, Goodea, Fridaye, ostrova Prince Waleského, Posses-
sion a Thursdaye a na pomoří u Somerseta. Lov perel
provozují mimo dvě queenslandské společnosti podnikatelé
Sydneyští, a to pomocí potápěčů, užívajíce namnoze též potá-
pěcích přístrojů. Potápěči jsou hlavně Malajové a Ostrované

z Jižního moře, částečně i australští domorodci, za pomocníky
užívá se východoindických kuliův a Číňanův, Evropané pak

jsou dohlížiteli a správci. Roku 1880. bylo v těchto závodech
zaměstnáno 602 osob, mezi nimi 24 Evropanů. Lov sumýšů
provozuje pět společností; tu bylo užito 105 dělníků, téměř
výhradně domorodcův australských a jen čtyř Evropanu, hlavně

ve vodstvu kolem Veliké Barriery a ostrovů Murraye a Darnleye
v prfllivu Torresově. Lov velryb obmezuje se nyní téměř
jen na lov dugoifga, jehož tuk má prý podobnou léčivost

jako jaterní tuk ze tresky. Ročně se vytěžuje asi 240 — 430
tun perleťových skořepin a přes 50 tun trepangu, jehož ob-
chodní cena podle jakosti bývá 800 až 1800 mark za tunu.
Od nějaké doby vyvážejí se též ústřice, zejména do soused-
ního Nového Jižn. Walesa; roku 1880. páčil se vývoz tre-
pangu a ústřic na 436.360 mark, perleti na 953.900 mark.

192

Spojeni.

6. Průmysl a obchod.

Činnost průmyslová v Queenslandě jest nepatrná, větší
závody vyskytují se jenom po řídku. Uvésti sluší pouze mlýny
cukrové, s nimiž spojeny bývají lihovary, a průmysl dřevař-
ský. Roku 1880. bylo 70 mlýnu na cukr a 44 parních pil.
Důležitější jsou závody pro vývoz konservovaného masa a pak
továrna na vlněné látky, pomocí státu zřízená. V nejnovější
době vystavěna byla nákladem 100.000 liber šterlinků veliká
čistírna cukru,* také některé pivováry značné se rozmnožily.

Z té příčiny přivážejí se hlavně tovary, ale i potraviny jako
mouka, čaj, brambory, rýže a j. Obchod provozuje se nejvíce
s Anglií a Novým Jižním Walesem, v novější době též se
Severní Amerikou, z níž se přiváží hlavně nářadí rolnické
a nástroje i náčiní pro potřebu domácí. Dovoz páčil se r. 1880.
na 57.631.100, vývoz na 64,339.980 mark. Obchod není příliš
omezován celní sazbou, mát některé zboží volný přístup, za
jiné platí se jen 5°/0 jeho ceny. Ze šesti bank Brisbanských,

které mají na rozličných místech kolonie 78 bank vedlejších,
jest jenom jedna závodem domácím. Do vládní spořitelny
v Brisbaně a její 81 ústavů vedlejších uložilo r. 1881. 17.339
osob 15,208.866 mark.

7. Spojeni.

Vláda vynakládá značné summy peněz (r. 1880. přes 2 mil-
liony mark) na opravu silnic, ale posud jsou v stavu ne-
chvalném, nebot při rozsáhlosti kolonie a osamocenosti mno-
hých osad, jež ani nebývají vždy trvalé (jako na př. u zla-
tých dolů), potřebí bude ještě mnoho nákladu i dlouhé doby.

Reky jenom nepatrně napomáhají obchodu vnitrozemskému;
jsout většinou jen na krátkou vzdálenost od ústí svého splav-
nými. Tak na př. Brisbaně, Mary, Fitzroyaj.; přes to pluje
po nich 35 parníkův o 628 koňských silách, jež mohou 1121
tun unésti, parníky ty sprostředkují však též obchod pobřežní.

Spojeni.

193

Železnice v kolonii nejsou spojité, protože usazování
nevzalo počátek z jednoho místa jako v koloniích ostatních,
nýbrž z rozličných, od sebe vzdálených míst východního po-
moří směrem na západ. Z té příčiny zřízeno bylo z pěti měst
přístavních tolikéž drah železných: jest to jižní a západní
dráha z Brisbany (1. října 1881. 666 km.), centrální z Rock-
hamptona na západ (325 km.), severní dráha z Townsville do
Charters Towerfi (56 km.), dráha Maryboroughská z Marybo-
rough do Gympie (98 kin.), a dráha z Bundabergu do Mount
Perry (66 km.). Sjízdných železnic bylo tedy celkem 1211 km.,
nedostavěných 320 kilometru ; náklad na železnice shora uve-
dené obnášel 99,907.209 mark. Vyjímaje malou trat jsou ve-
škeré dráhy majetkem státním a přinášejí vzrůstající užitek.
Záměr, spojiti železnicí východní pomoří queenslandské s již-
ním břehem zálivu Karpentarského, dojde asi záhy uskuteč-
nění. Společnost anglických kapitalistů chce z Blackalla nad
řekou Viktorií, kamž má se státní dráha z Brisbany dosta-

věti, vésti dráhu ku Point Parkeru při zálivu Karpentarském
pod tou podmínkou, že by jí vláda povolila na každou angli-
ckou míli železnice v krajích západních 4000 ha. a při zálivu
4800 hektarů přilehlé půdy. K této železnici snad by se pak
připojila ona, již viktoriánská společnost zamýšlí stavětí
z Charlevillu ku hranicím Nového Jižn. Walesa. Vláda byla
ochotna přijmouti tyto podmínky; když však výprava od ní
vyslaná velice příznivou podala zprávu o těch krajích, a když
londýnský syndikát požadavky své na základě zkoumání trati
generálmajorem Feildingem zvýšil, zrušena byla všeliká vy-
jednávání. Vláda sama bezpochyby železnici tu vystaví.

Telegrafní čára měla 1. ledna 1881. již 9229 km., a
délka drátů byla 13.040 km.; nyní vede z hlavního města
telegraf téměř ke všem důležitějším místům kolonie. Úřed-
níků bylo 382 ve 159 telegrafních úřadech, jimiž dopraveno
bylo 523.073 telegrammů, mezi nimi 920 mezinárodních. Tyto

Jung, Austrálie.

194

Spojeni.

ubírají se posud dalekou cestou přes Kapundu v Jižní Austrálii,
aby dostaly se k Port Darwinu ; proto zamýšlí vláda queens-
landská, telegraf již k Normantownu při zálivu Karpentar-
ském vedoucí až k Palmerstonu prodloužiti a tím způsobem
bližší a pohodlnější spojení s Evropou zjednati.

Správa poštovní, chtíc vyhověti potřebám a požadav-
kům obyvatelstva po tak rozsáhlé zemi roztroušeného, zaří-
dila na 254 místech poštovní úřady; doprava zásylek děje se
drahou, poštovními vozy nebo nákladními koni ve lhůtách
zcela pravidelných, však v odlehlých krajích v obdobích
čtrnáctidenních. Poštovní obchod je čilejší než v ostatních
koloniích australských, vyjímajíc Austrálii Jižní; na jednoho
obyvatele připadá průměrně 30 poštovních zásylek, tedy více
než v Rakousku. R. 1880. dopraveno bylo poštou 4,576.849
psaní, 4,326.247 časopisův a 326.253 balíčků. Z výloh pošty
(2,151.938 mark) připadalo 333.333 mark za lodní poštovní
spojení s Anglií; do konce r. 1880. vykonávala tuto službu
společnost „Eastern and Australian Steam Navigation*. Tato
společnost pak odstoupila, nechtíc přijmouti podmínku, aby
lodi své neposýlala za Brisbanu do Sydneye; na její místo
nastoupila společnost „British India Steam Navigation'" , jež
podrobila se oné podmínce, a udržuje nyní přímé spojení
mezi Londýnem a Brisbanou. Společnost „Australian Steam
Navigation“, sídlem v Sydneyi, vysýlá lodi své každý týden
ku přístavům na pobřeží východním.

Nejdůležitějšími přístavy jsou : předem zátoka Morenton-
ská, do níž vtéká šest splavných, avšak při svém ústí zanese-
ných řek; pak záliv Hervey a Keppel, přístavy Curtis, Bo-
wen, Denison, zátoka Rockinghamská, Port Albany při mysu
Yorku a Investigators Roads na jihu zálivu Karpentarského.
Obchodem lodním je Queensland v třetí řadě, hned za
Viktorií.

Města.

195

Obchodní Iodstvo kolonie je však nepatrné, menší než
i západoaustralské ; jest to sousední Nový Jižní Wales, kterýž
loděmi svými téměř výhradně provozuje obchod na moři.
Queensland měl r. 1881. jen 59 lodí plachetních o 3161 tu-
nách a 35 parníkův o 1896 tunách.

8. Města

Queensland nemůže se sice honosili žádným velikým mě-
stem, ale iná měst více než Jižní Austrálie a téměř tolik jako
Nový Jižní Wales, který je přec mnohem lidnatější. Hlavní
jeho město Brisbane (čti Brisben), na březích řeky téhož
jména asi 40 km. od zátoky Moretonské, nevyniká ani krásou
ani důležitostí. Jediná pozoruhodná budova je nádherný dum
parlamentní ze krásného pískovce poblíž botanické zahrady
poněkud jednotvárné. Ostatek má většinou jen nízké jedno-
patrové domy, dílem z cihel, dílem ze dřeva. Má však ply-
nové osvětlení a výborný vodojem, jenž byl zřízen nákladem
dvou millionů mark u pramenův Enoggera, 11 km. vzdálených.
Dle posledního sčítání (r. 1881.) obývalo v ní 31.109 lidí.
Z Brisbany do Sydneye pluje parník dvakrát za týden; také
k severním přístavům queenslandskýin bývají odtud vysýlány
parníky v dobách pravidelných, z Anglie pak dojíždí sem
parníky poštovní. Řeka však není pro plavbu velikých parníků
dosti hluboká; pročež zakotvuje se mimo město na rejdě,
ovšem úplně bezpečné. Druhé město, ne počtem obyvatelstva,
ale značným hospodářstvím důležité, jest Ipswich nad Bre-
merem, přítokem Brisbany, která je až sem splavnou/ i^roto
bylo toto město, než vystavěna byla dráha, důležitým sfcfed-
ním místem pro poříční obchod. Nyní čítá se v něm 7048 oby-
vatelů; jest tam plynárna, knihovna 30UU svazcích, továrna
na vlněné výrobky. Okolí je znamenito rolnictvím a boha-
tostí uhlí, kterého však doposud jen málo bylo těženo. Too-
woomba, 600 m. nad mořem na východním úbočí předělu

Obr. 51. lirisbane.

,ái

| 'fll.

bít*

t J

f '•" iRS^MÍ*

■;

Města.

197

je hlavní místo v úrodných Darling Downech; má 5007 oby-
vatelů. V úrodném okolí pěstují se hlavně kukuřice, pšenice
a brambory. Na jihu, u hranice s Novým Jižn. Walesem je
W arwick s 3596 obyvateli ; leží v okresu bohatém na obilí,
víno, dříví, zlato a cín. Město leží vysoko a má chladné,
téměř britské podnebí. Docela jinaké podnebí je dále na sever
vMaryborough, 40 km. od ústí řeky Mary na severním
její břehu; je středem velmi důležité krajiny pro pěstování
třtiny cukrové. Bez předměstí má 7083 obyvatelů, knihovnu
o 5000 svazcích, plyn a vodovody, několik bank a rozličné
závody průmyslové. Na jih od něho na řece Mary je město
Gympie se 4564 obyvateli, proslavené bohatými zlatými
doly křemencovými. Držíce se směru zlatých útesů rozklá-
dají se od severu k jihu téměř 5 km. dlouhé řady domů, mezi
nimiž jsou banky, knihovny, divadlo, hornická škola a p. Již
za obratníkem leží nad hlubokým a širokým Fitzroyem Rock-
hampton, u něhož vystupuje ze dna řeky skalná hráz, jež
další plavby nedopouští. Město má živý přístav pro náklad
výrobků z okresu pastevního i pro výtěžky zlatých a mědě-
ných dolů Peak Downskýcli, k nimž vede od města železnice.
Y Rockhainptoně čítá se 743 L obyvatelů; v okolí jsou doly
na zlato, měd a stříbro. Bowen při Port Denisonu má jeden
z nejlepších přístavů na východním břehu australském, a proto
přistávají tam pravidelně poštovní parníky z ostatních důle-
žitějších přístavů queenslandských. Místo má jenom 794 oby-
vatelů. Při vchodu do přístavu spatřujeme podivný, ohromný
balvan, Mother Beddick, jenž spočívá na úzkém základu.
T o w n s v i 1 1 e, dále na sever ležící, byl druhdy přístavem
vývozným pro bavlnu a cukrovou třtinu okolí svého, až od-
vábily dělníky zlaté doly Star Rivem, Ravenswooda, Charters
Tower, Cloncurr, Gilberta a Etheridgee. Z těchto dolův a pak
s pastvisk dováží se zboží do přístavu, jenžto však je otevřen
a musí býti chráněn před vlnobitím. Město Townsville mělo

Obr. 52. „Mother Beddick“ v přístavě Bowenském.

Rozměry.

199

(r. 1881.) 3030 obyvatelů, mezi nimiž jsou i Číňané. Spojeno
je pravidelnou paroplavbou se všemi přístavy severními i již-
ními, a nyní staví se železnice do Charters Tower. Nejsever-
nější osada, vyjímaje malé osady při Torresově průlivu, jest
Cooktown, jež vzniklo zlatými doly Palmerskými a Hodg-
kinsonskými ; když ubylo však výnosnosti dolů těch, zmenšila
se záhy dřívější jeho důležitost. První dům stavěn byl teprve
r. 1873. a již r. 1877. obývalo tu 3000 bělochův a 5000 Čí-
ňaníiv; avšak r. 1879. skleslo obyvatelstvo na 5000. Město roz-
kládá se na jižním břehu řeky Endeavour, jež tvoří dobrý,
druhdy velmi četně navštěvovaný přístav, a je nyní středištěm
rozsáhlého lovu na trepang. Y okolí pěstuje se s velikým
zdarem třtina cukrová.

Jižní Austrálie.

1. Rozměry.

Jméno Jižní Austrálie má kolonie tato již od prvního
usazení Angličanů neprávem, nebot není nejjižnější částí pev-
niny. Z původního její objemu (mezi 132. a 141. stupněm
východní délky od Greenwicha, na jihu omezovalo ji Jižní
moře, na severu 26. stupeň šířky) leží jenom malá část ta^k
jižně jako Viktorie, části severní vybíhají i za severní hra-
nice Nového Jižního Walesu. Jelikož pak r. 1863. byla k ní
připojena země Alexandrina se Severní Austrálií, není název
Jižní Austrálie vhodný pro kolonii, která se rozkládá až
k dalekému severu. Jižní, původní část omezuje nyní 141. a
129. stupeň délky, severní pak část rozkládá se mezi 138. a
129. stupněm délky. Veškerá půda obnáší (dle Behma a Wag-
nera) 2,341.611 □ km. č. 42.526’ 1 □ mil, a to: vlastní Jižní
Austrálie 985.720 □ km. č. 17.901*7 □ mil, Severní Austrálie

200

EoropiB a vodstvo.

1,355.891 □ km. (24.624 4 □ mil) ; je tedy větší než Rakousko
s Německem, Francií a půlostrovem pyrenejským.

2. Horopis a vodstvo.

Povrch Jižní Austrálie značně se různí od kolonií vý-
chodních. Pohoří není tu souvislé jako v Novém Jižním Wa-
lesu a ve Viktorii, nýbrž prostupují zemí porůzná, rovinami
oddělená pásma hor způsobem velmi nepravidelným. Na jihu
táhne se od přcdhoří Jcrvise (při zátoce St. Vinccntskó) až
k rovinám na jih od Cooper-Creeka pohoří, jež skládá se
z pásma Mount Lofty a Flindersova, nej vyšší jeho vrcholy
nedosahují však 1000 metru. Husté lesy jižní řídnou stále
směrem k severu, až se nám objevují jen holé skály podiv-
ných namnoze tvarftv a podob. Hrubé a prorvané jsou též
Gawler Ranges, které táhnou se od západu k východu po
severní části poloostrova Eyria. Z četných pohoří v zemi
Alexandrině jest nejdůležitější pásmo Macdonnellovo, jež vy-
stupuje na jihu jako příkrá zed ; nejsevernější díl Severní
Austrálie pokrývá veliká planina. Největší část rozsáhlé ko-
lonie skládá se z třetihorního pískovce a vápence, kterýž jen
zde onde přerušován bývá horninami palaeozoickými a so-
pečnými. Hlavní pohoří od mysu Jervíse až k nejzazšímu
konci je útvaru silurského, po většině z pískovce, břidlice a
vápence, v nichž uloženy jsou rozličné vrstvy žuly. Krásnou
červenou žulu nacházíme v distriktu Barossa (na sever od
Adelaidy) a na západním břehu zátoky Encounterské ; celé
pohoří Gawler a Musgrave skládá se z hornin žulových. Žula vy-
stupuje též z krystalených a metamorfických hor při telegrafu
a v nejsevernějším cípu Severní Australip; zde nacházíme též
sopečné horniny ve veliké rozsáhlosti, čedič nalézá se na
hoře Ardenu (na sever od přístavu Augusty) a pak v cen-
trální krajině jezerní, častěji však vyskytuje se v jihovýchodní
části na blízku podivné skupiny vyhaslých sopek. Zde spatřu-

Iloropis a vodstvo.

201

jeme též uprostřed písčité, bahnité krajiny podzemní jeskyně,
v nichž jsou přepodivné tvary krápníkové.

Veliká část vlastní Jižní Austrálie je neobytnou pouští;
takového rázu je zejména veliká, posud málo známá krajina
na západ od solnýc h jezer, která se táhnou od jihu na sever
ke hranicím. Ale i jiné kraje, jako 11a př. scrub na východ
od Murraye k hranici Viktoriánské, jsou velice nehostinné.
Jižní Austrálii nedostává se hlavně tekoucí vody; mimo Murray,
jenž teče krajinami chudými, není jiné řeky. Nízká, lesy
porostlá pohoří, která se táhnou od jihu na sever ku níži-
nám Coopera, mají ovšem prameny několika potoka; tyto
však ztrácejí se často, jakmile z hor vplynuly na roviny..
Ostatní díl kolonie nemá ovlažujícího vodstva; nebot na mappě
naznačená velká i malá jezera : Gairdner, Torrensovo, Eyreovo,
Gregoryovo, Blanche, Frome a j., jsou pouhé solné močály,
řeky pak do nich vtékající mají zřídka a na krátko vody,
většinou zůstávají suchy. Jich holé, leda chudými salsola-
ceemi pokryté břehy jsou obrazem nejsmutnější pustoty a
vhodnými místy pro pohřebiště domorodců, jak nám ukazuje
(vyobrazení 53.) umrlčí lešení domorodců na březích solného
Cooronga uprostřed pusté krajiny, v níž jen divocí dravci
bydlí. Avšak v žádné jiné kolonii nebylo tolik působeno
k umělému zavlažování půdy a k usnadnění kolonisace; ko-

pány studně, voda shromažďována v cisternách a v nejno-
vější době vrtány jsou studně artéské. Všeobecný ráz suchoty
v Jižní Austrálii nemá však jihovýchodní cíp její, jenž úplně
se od ostatní kolonie různí. Jest povahy sopečné, o čemž
svědčí dávno vyhaslé, jezery vyplněné sopky; má takovou
hojnost vodstva, že provedeny byly rozsáhlé práce, aby vy-
sušena byla úrodná černá půda a přizpůsobena ku zdělávání.
Tento okres, dle vyhaslé sopky Mount Gambier řečený, prá-
vem nazván byl zahradou jihoaustralskou. Ostrov Klokanů
skládá se však většinou z pískovce pustinného a pokryt je

■*ax&. rST

- ^eíi;i'

Obyvatelstvo.

203

neužitečným scrubem. Proto byla osada, zde při kolonisaei
Jižní Austrálie zprvu zřízená, záhy opuštěna; nyní jsou na
něm jen osamocené osady na severním břehu mezi oběma
konečnými mysy.

3. Podnebí a plodiny.

Podnebí Jižní Austrálie ve vlastním smyslu je teplejší
a sušší než ve kterékoli kolonii ostatní, protože pohoří ne-
vysoká táhnou se od severu na jih a nebrání horským větrftm
vnitrozemským, pomoří pak není vypouklé, tudíž chladným
větním mořským od jihu a jihovýchodu není přístupné. Dešťů
bývá do roka málo, a ubývá jich od pomoří ku vnitrozemí
až ke hranicím staré Jižní Austrálie, kdež bývá pršek nej-
méně. Podnebí Severní Austrálie jest docela tropické; avšak
i zde je květena úplně australská, ačkoli se vyskytují též
druhy indické. Také zvířena na severu i na jihu jest téměř
táž, avšak daleko na severu, jakož i v sousedních částech Zá-
padní Austrálie a Queenslandu, vyskytují se bydlitelé pásem
horkých: krokodilové a j. Mimo uhlí nalezeny byly všechny
důležitější nerosty, zejména výborná měd.

4. Obyvatelstvo.

Obydlení Jižní Austrálie událo se docela jiným způsobem
nežli zřízení kolonií ostatních. Nový Jižní Wales již zpředu
byl určen za osadu trestanců, podobně Tasmánie, Queensland
byl jako distrikt Moretonbaiský dlouho filiálkou ústředního
ústavu trestnického v Sydneyi; Západní Austrálie osazována
byla zprvu svobodnými vystěhovalci, proměnila se však po-
zději v osadu trestancův, a Viktorie nabyla z počátku většiny
obyvatelstva z propuštěných odsouzenců tasmanských. Avšak
Jižní Austrálie neseznala výhod a škodlivostí laciné práce
trestanců. Přes mnohé překážky rychle se vzmohla, a nebylo
jí třeba, jako západní její sousedce, prošiti o dělníky ze řad

204

Obyvatelstvo.

Obr. 54. Mladý Australan přichystán k lovu.

k osazení země této, obdržela raillion akreů (450.000 ha.) s tou
podmínkou, že nesmí akre (045 ha.) prodáván býti levněji
než za 12 šillinků (později za libru šterlinkův), a že za vy-
těženou kupní cenu převáženy býti mají chudé rodiny ze spoje-
ného království do kolonie. Ustanovení toto nebylo ovšem

trestníků. Založena byla jako Nový Zéland od mužů svobod-
ných a to výhradně vlastním jich přičiněním. Britský stát
požadoval jen právo vrchního dozoru, jež vykonával gouver-
neurein, korunou dosazovaným; podpory však mladé kolonii
neslíbil a neudělil. Společnost, která se roku 183G. zřídila

Obyvatelstvo.

205

nikdy úplně zachováváno, za to však nařízení, kterým navždy
zapovězena byla deportace odsouzenců do nové kolonie. Roku
1836. vyplula z Anglie lod s vystěhovalci, a zřízena byla nová
osada zprvu na ostrově Klokanů, později však na místě, kde
je nyní Adelaide. Osada z počátku málo vzkvétala; ještě roku

Obr. 55. Starý muž se zabitým opossem.

1841. bylo jen 14.000, ale roku 1851. již 63.700 obyvatelův.
Odkrytím zlatých polí ve Viktorii roku 1851. a 1852. utrpěla
Jižní Austrálie veliké ztráty obyvatelstva, nebot nastalo vše-
obecné stěhování. Ale vystěhovalci záhy se vraceli, přinášejíce
s sebou část bohatství kolonie sousední. Obyvatelstva stále

206

Chov dobytka, orba, hornictví.

pak přibývalo, a roku 1881. (3. dubna) dosáhlo počtu 279.865.
Z toho žilo ve vlastní Jižní Austrálii 272.876, v Severní
Austrálii 3451 osob, a mimo to bylo tou dobou 1070 Číňanů
na cestě do oněch krajin. Domorodců napočítalo se v jižním
dílu kolonie 6346, z nichž bylo 3478 mužského a 2868 žen-
ského pohlaví. Největší jich část bydlí při řece Strzeleckilio
a při Cooperu, pak na severu u Peake a v distriktu Fowlers
Baiském. Uvnitř hrabství, hustěji zalidněných, bylo jich jen
853; mimo ně, kde provozuje se jen chov dobytka, žilo jich
5493. Zde zachovali si dávný způsob života, kdežto v hrab-
stvích nuceni byli kožené pláště a dřevěné své zbraně zarně-
ňovati za šaty a nástroje evropské. Národnosti jsou téměř
všichni osadníci anglické; kdežto Číňané tvoří hlavní část
obyvatelstva v Austrálii Severní, v jižní části jich téměř ani
nespatříš.

5. Chov dobytka, orba, hornictví.

Z velikého nedostatku vody v Jižní Austrálii jde na jevo,
proč chov koní a hovězího dobytka je proti ch o v u ovcí ne-
patrný. Nebot ovce spokojují se s potravou nejnutnější a v této
suché krajině podávají žádoucí množství vlny a masa, ačkoli
při suché, často solné píci možno jim i v parných dnech jen
jednou denně se napiti, v zimě pak jest jim vody docela se
zříci. Proto jsou v suchoparné Jižní Austrálii náhradou za
ostatní druhy zvířat. Výrobků z látek zvířecích vyvezeno bylo
roku 1880. za 42,813.280 mark. Vývoz masa v krabicích,
druhdy dosti rozsáhlý, značně se zmenšil (r. 1879. 1411 centů
v ceně 91.940 mark); avšak i zde učiněny štastné pokusy
s vývozem masa mraženého.

Zdá se, že chov dobytka, nejdůležitější posud živnost
v Jižní Austrálii, zatlačován je orbou mocně se šířící. Čin-
nost obyvatelstva byla hned od počátku obrácena ku zdělá-
vání půdy. Již r. 1844., tedy 8 let po příchodu prvních osad-

Chov dobytka, orba, hornictví.

207

níků, vzděláváno bylo 12.000 hektarů půdy, a na počátku
r. 1881. bylo 1,802.797 ha., z Čehož více než třetina byla
osívána pšenicí. Hlavním odběratelem jihoaustralské pšenice
byla druhdy Viktorie ; ta však nyní již sama potřeby své vy-

rábí a mimo to odváží značné množství do Nového Jižního
Walesa, Queenslanda a p., tak že obchod Jižní Austrálie od-
kázán jest na Anglii. Vývoz do Anglie od r. 1877. (kde vy-
vezeno bylo 425.095 centů v ceně 5,339.340 mark) tak se
rozmnožil, že r. 1«80. páčil se vývoz pšenice a mouky do Ve-
liké Britanie na 49,199.60u mark. Pěstování obilí, většinou
pšenice, šíří se podivnou měrou i v krajinách, které nezdály
se dříve příhodnými ani pro chov dobytka. Ovšem i zde, jakož
i v jiných částech Austrálie, provádí se orba bezohledně sy-
stémem loupeživým, kterýž přec jednou přestátí musí; jest
sice jen 3,767.484 ha. prodáno a ještě zbývá 227 millionů ha.
půdy k prodeji, avšak jen malá část neprodané půdy jest asi
orbě příhodná.

Živobytí jihoaustralských farmářů dokonce není skvělé.
Mimo nemoci obilní způsobují jim nezřídka značné škody
hejna kobylek, zhoubné horké větry, ve mnohých krajinách
králíci, tak že je výdělek farmářův, zvláště při nízkých cenách
pšenice, často velmi nejistý. Mimo to jest úrodnost půdy menší
než v koloniích ostatních; vzmáhající se výtěžek pozemků
plyne tedy ze zdělávání většího prostoru půdy. Jihoaustralská
pšenice je velmi dobrá, má jemné slupiny a obsahuje mnoho
mouky. 1 mnohé jiné plodiny zajisté s velikým prospěchem
možno by bylo pěstovati ; doposud však zůstaly návrhy a po-
kyny zkušených mužů nepovšimnuty, ačkoliv počátky pěstování
lnu a konopí, cukrovky, chmele, tabáku, korintek a máku
k výrobě opia se potkaly se skvělým výsledkem.

Ovocem není ovšem Jižní Austrálie tak bohata jako Tas-
mánie, avšak mohla by jí býti. Ve chladnějších údolích pásma
hor Lofty daří se ovoce našich krajů, na teplých rovinách

208

Chov dobytka, orba, hornictví.

pak plodiny jihoevropské. Jablka a hrušky z Jižní Austrálie
nevyrovnají se sice Tasmanským a její citroník kytajský da-
leko zastává za výtečnými plodinami Nového Jižního Walesu.
Avšak ovocnářství nabude zde zajisté veliké důležitosti; již
nyní dováží se 11a trh londýnský ovoce konservované, víno a
hrušky. Vinařství provozuje se na 1734 hektarech; výnosné
vinice nacházíme od jihu až k nejsevernějším výběžkům
pásma Flindersova. Na značnější však vývoz do Evropy nelze
posud pomýšleti; ještě dlouho asi bude réva se pěstovati, než
se ocitne na tržištích evropských.

Kovů má kolonie hojnost. Zlata ovšem nalézá se poskrovnu,
ač od časů dávných. Zdá se, že Severní Austrálie vyplní ko-
nečně naděje, v dřívějších letech v ni skládané. Nejdůležitěj-
ším však kovem je měd. Ložiska mědi u Kapundy, zvláště
pak doly Burra-Burra, byly proslulé ; v prvních létech 1845. —

1848. vytěženo bylo z Burra-Burry 10.000 tun čisté rudy, jež
prodána za 14 millionů mark. Později ovšem téměř úplně
byly vyčerpány, avšak na jich místo vstoupily doly Wallaroo
a Moonta na půlostrově Yorke, Blinman a Yudanamutana v se-
verní části pásma Flindersova. Z Burra-Burry dobyto bylo za
31 let rudy měděné za 80 millionů, z Moonty od r. 1861.
téměř za 60 millionů mark. Také na jiných místech doluje
se na měd; rychle klesající cena její v posledních letech vý-
robu mědi velice zmenšila a mnoho dělníků zbavila zaměstnání.
Otevřením dráhy až do Farinatowna r. 1882. poněkud po-
vzneslo se zase dolování mědi. Veliká část chudší rudy Walla-
rooské a Moontaské dováží se k tavírnám do Newcastla po
lodích, které odtud přivážejí palivo. Wismutu dobývá se
v horách na východ od Adelaidy ; v horách těch byly druhdy
doly na olovo, stříbro a cín, byly však později úplně opu-
štěny. Také zůstalo jen při pouhém pokusu těžiti z hojné a
bohaté rudy železné; posud není podnikatele, který by mohl
žádati za odměnu 40.000 mark od vlády slíbenou za vyro-

Průmysl ;i obchod.

209

bení prvních 500 tun jihoaustralského surového železa. K roz-
tavení rudy užíváno bylo posud tuzemského výborného dříví,
nebot uhlí nebylo ještě nalezeno, ačkoli vypsala vláda cenu
8U.0UU mark 11a objevení výnosného uhelného dolu. Veškerá
potřeba uhlí dováží se z Newcastla. Na březích Coorouga,
solného jezera 11a východě od ústí Murraye, prýští ze země
živičnatá látka, z níž mfiže se připravovati dobrý olej k sví-
cení. Do konce r. 1S79. vyvezeno bylo veškerých nerostu za
324, 719.1 8U mark .

Mimo tyto plodiny jest jmenovati výborné tříslo, které
zvláště dává druh agátu zvaný Acacia pycnantha Kůra tohoto
stromu se hojně vyváží (r. 1880. za 8ŮG.5G0 mark), však jí
též značné množství spotřebováno bývá od tamějších koželuhů.

6. Průmysl a obchod.

Průmysl při poměrech ne vždy příznivých značně se vy-
vinul. Nejduležitější je zajisté mlynářství se 117 parními
mlýny, pak pivovarnictví, jehož výrobek ovšem nevyrovná se
našemu, dále továrny na šatstvo a obuv, pily, koželužství,
lihovarnictví, továrna na látky vlněné a p.

Kolonie vede obchod hlavně s Anglií, pak Viktorií a No-
vým Jižním Walesem, dále s Mauritiem, odkudž přiváží se
nejvíce cukru, se Spojenými Státy, Východní Indií, Čínou (čaj).
Kapskou osadou (vývoz mouky), Švédském a Norvéžskein (pří-
voz dříví). Veškerý přívoz r. 1880. páčil se na 111,029.960
mark, vývoz na 111,490.100 mark. Z Anglie přiváží se hlavně
zboží vlněné a bavlněné, šatstvo, obuv, železo a zboží železné,
lihoviny a j.; z ostatních zemí čaj, káva, cukr, tabák, dříví,
petrolej a koření. Z Nového Jižního Walesa zasýlají pp
Murrayi mnoho vlny ku další dopravě do Anglie. Cla pře-
vozná obsahují většinou 10, někdy pět procent z ceny zboží;
r. 1880. vybráno bylo na clech MO, 488. 096 mark.

Jung, Austrálie.

Obr. 56. Ulice v Adelaidě; vzadu veže radnice a pošty.

Spojení.

211

Ku podporování obchodu je v Adelaidě devět bank, které
mají nádherné budovy v hlavní části města, v ulici krále
Viléma ÍKing William), a zařídily velmi četné filiálky. Mimo
to je v Adelaidě obchodní a řemeslnická komora. Do spoři-
telny, vládou založené a řízené, uložilo do konce r. 1880.
téměř 34.300 osob 20,739.148 mark.

7. Spojeni.

Přímý obchod Jižní Austrálie s ostatními koloniemi austral-
skými, jakož i s Anglií a jinými zeměmi, ubírá se téměř vý-
hradně přes Adelaidu a její přístav téhož jména. Jest sice
ještě mnoho jiných přistavil, jako Augusta v zálivu Spencer-
ském, Pirie, Broughton a Wallaroo na východní straně tohoto
zálivu, Lincoln na jihovýchodním cípu pulostrova Eyria, Wake-
field na severním konci zálivu St. Vincentu, Victor v zátoce
Encounterské, Macdonnell a j. ; tyto přístavy jsou však větši-
nou malé a mají téměř jen místní důležitost. Vůbec nejsou
přístavy Jižní Austrálie od přírody dobré, vyjímaje ovšem
znamenitý přístav Lincolnský, jenž však nemá za sebou půdy.
Zvláště přístav Adelaide nemá přirozených předností; leží na
konci mořského ramene, jež velikým lodím je nepřístupno,
v nížině močálovité, často zaplavované. Proto byl přístav opra-
ven, a aby možno bylo i velikým lodím přistati, zřízen byl
při mělkém vchodu nynějšího přístavu veliký přístav vnější
pomocí hrází a přístavních mostů ; zároveň založ ena byla veliko-
lepá loděnice. Přístav Adelaide spojen je železnicí s městem
Adelaidou, 13 kilometrů vzdáleným. Z přístavu Adelaidského
plují každý týden parníky dvou rozličných linií do Melbourna,
zastavujíce se na cestě v přístavu Kingstonu a Macdonnellu.
Poštovní parníky společnosti P. and O. a společnosti východní
zakotvují dále na východ na rejdě lázeňského místa Glenelga,
kamž vede též z Adelaidy železnice. Téměř veškerá lodní
vozba připadá na lodstvo anglické ; mimo to na švédské, severo-

2 12

Spojeni.

americké a německé. Kolonie měla r. 1880. celkem 264 lodí
o 29.089 tunách, mezi tím 71 parníkftv o 720(5 tunách; pak
40 parníku náříčních a 50 člunu vlečných, které plují mezi
Goolwou (nad dolním Murrayem) a přístavy při horním Mur-
rayi, pak po Darlingu a Murrumbidgei. Goohva spojena je
železnicí se Stratlialbynem, přístavem Elliotem a Victorem;
tento tvoří v poslední době částečně námořní přístav pro
Murray, neboť dováží se odtud vlna přímo do Anglie. Jiné
přístavy v Murrayi jsou na pravém břehu JBlanchetown a
Morgan, kterýž spojuje železnice s Adelaidou. Jižní Austrálie
snažila se tím způsobem pojistili sobě proti Viktorii velikou
část obchodu Riverinského ; zamýšlí též stavětí dráhu přes
Barrier Ranges do Menindie neb Wilcannie nad Darlingem,
aby nebylo spojení s důležitým krajem pastevním závislé na
nestálé splavnosti řek. ■

Železnice jsou stavěny v rozsáhlé míře. Hlavní trati
jsou z Adelaidy na sever přes doly Burra-Burraské, a z pří-
stavu Augusty nyní do Farinatowna ukončená dráha, jež; má
býti stavěna až na roviny na východ od Eyreova jezera. Délka
všech otevřených železnic obnáší 1067 kilometru; veškeré,
mimo dvě krátké dráhy z Adelaidy do Glenelga a k záitoce
Holdfastské, jsou majetkem státním. V nejnovější době znova
probuzen byl záměr, vystavěti železnici z Farinatowna přímo
přes pevninu ke přístavu Darwinovu ; vláda osadnická nepři-
jala však posud návrh americké společnosti, která se zavazo-
vala vystavěti tu dráhu za tou podmínkou, aby jí za to daro-
vány byly pozemky k dráze přilehlé. Vlastním nákladem ne-
bude moci jihoaustralská vláda ještě dlouho podnik ten pro-
vést!; zatím zamýšlí stavěti dráhu z Palmerstona na jih..

Telegrafní linie rozkládají se nyní ve všech částech
kolonie, a úřady telegrafické jsou i v nepatrných místech.
Od r. 1872. otevřena je veliká linie přes pevninu ke přístavu
Darwinovu, jež připojuje se s podmořským telegrafem v Sin-

Spojení.

213

gapuru; v r. 1877. spojil se telegraf jihoaustralský u Eucly
(při Velikém chobotu) s linií západoaustralskou. Stavba onoho
290 kilometru dlouhého telegrafu z přístavu Augusty k pří-
stavu Darwina je výkon neobyčejný, zvláště vzhledem k ma-
lému tehdy počtu (18G.000) obyvatelů. Za dvě léta bylo při-
pravit! 3G.OOO telegrafních tyčí váhy 5000 tun a dovézti na
určené místo, někdy ze vzdálenosti až 5G0 kilometrů. Protože
se shledalo, že ani tvrdé dřevo australské dosti neodporuje
bílým mravencům, na severu velmi četným, dovezeny byly
z Anglie železné žerdi, jež musily býti průměrně G40 kilo-
metrů dálky dopravovány. Mimo to bylo několik tisíc kusů
dobytka přiháněti k výživě dělníku často ze vzdálenosti
2000 km.

Bylo raziti cesty 16 metrů šířky lesy velmi dlouhými;
stavivo, telegrafické stroje a zásoby pro telegrafické úřady bylo
z daleka přivážeti. Veškeré výlohy tohoto velikolepého podniku
určeny byly jen na 120.000 liber šterlinků snad proto, že by
větší suinina parlamentem nebyla povolena; když však telegraf
byl dostavěn, stouply výlohy na 453.711 liber šterlinků, tedy
přes 9 millionů mark. Dílo to bylo však pro kolonii s takovým

užitkem, že již v prvním roce po jeho dokonání získala tři
milliony mark rychlými zprávami o londýnském trhu obilním.
Jiný znamenitý výkon je dokončení telegrafické trati z pří-
stavu Augusty do Eucly na západoaustralské hranici. Tu bylo
přemáhati obtíže z nedostatku vody plynoucí a třeba bylo
nákladu 75.214 liber šterlinků. Délka veškerých tratí obnášela
7G0G, drátů 11.04G kilometrů.

Poštovní spojení je dobré; v každém i nepatrném místě
je alespoň sbírna a nezřídka nacházíme v osamělém křoví
otevřenou schránku, do níž s důvěrou ukládají se psaní, která
vybírá pak jízdní posel. Čím dále od měst, tím řidčeji ovšem

přijíždějí poštovní poslové ; avšak i na stanici Alice při tele-
grafu objevují se aspoň jednou za měsíc, na dalších stanicích

Obr. 57. 'Nejvyšší soud v Adelaidě.

214

Spojení.

jest osamělým úřadníkům čekali dlouho na řídkou a toužebně
žádanou příležitost, by přijali a odevzdali dopisy sobě svě-

řené. Na sklonku r. ÍS^U. bylo 4GS poštovních úřadh. S ostat-
ními koloniemi australskými vede se poštovní spojení bud po
souši, bud, a to většinou, po lodích ; se Západní Austrálií ovšem

Města.

215

jen po lodích, tož parnících společnosti P. and O., které kaž-
dých 14 dní zakotvují na rejdě u Glenelga. Příjmy poštovní
nevystačují, by uhradily výlohy. Od několika let zavedeny tu
s úspěchem poštovní poukázky, jež muže přijímat i a vydá váti
116 úřadů.

8. Města.

Hlavní město kolonie, Adelaide (čti Edlíd), leží asi 12
kilometruv od zátoky Sv. Vincence na březích řeky Torrense,
jež příhodná je k oblíbeným závodům veslařským. Město je
vystavěno pravidelně na povýšené rovině ; uprostřed má veliký
sad a v pravidelné vzdálenosti odtud čtyři jiné úhledné a
mnohými pomníky okrášlené sady. Kolem města rozkládají se
veliké parklandy, jichž zelený koberec propleten je jednotli-
vými skupinami stromu, a místa pro hry v cricket a pro koňské
dostihy. Na východ zdvihá se zvolna půda k pásmu Loftyskému,
jehož stráně pokryty jsou úhlednými letohrádky. Ozdobou
města a nedělní útočiště obyvatelů je botanická zahrada na
severovýchodním konci; dále několik vynikajících budov, jako
radnice, pošta, budova nejvyššího soudu, anglikánský chrám,
universita, blázinec, banky a podobně. V městě jest také ně-
kolik průmyslových závodů: továrny na šatstvo a obuv, pe-
kárny, výborné zlatnické dílny a j. Několik předměstí při-
pojuje se zvláště na straně východní; město vlastní mělo
r. 1881. přes 38.400 obyvatelů. V přístavě Adelaidě žije
3000 obyvatelů. Jiných větších míst v kolonii není. Sluší
pouze jmenovati Gawler při severní dráze, měděné doly Ka-
punda, Koringa (Burra-Burra), Kadina, Moonta a AVallaroo.
Značnější místa přístavní jsou Pirie a Augustu v zátoce Spen-
cerské a Goolwa nedaleko ústí Murray-e.

210

Severní Austrálie.

Y severoaustralském území jest dosud velmi málo osadT
kteréžto leží u přístavu Darwinova a při telegrafní čáře ; při
stanici Alice Springs usadilo se též několik majitelů stád

a dva němečtí missio-

náři. Beze vší pochyb-
nosti jest však půda
velmi úrodná a ku pě-
stování plodin tropi-
ckých velmi příhodná,
nebot pokusy ve pěsto-
vání bavlny, cukru, ká-
vy, čaje, bananu a pod.
plodin měly výsledek
skvělý. Vláda jihoau-
stralská pečovala o oby-
dlení tohoto kraje, ač
posud s malým úspě-
chem ; v nejnovější době
slíbila odměnu 100 .000
rnark za první sto tun
cukru třtinového, pak
darovala jisté společ-
nosti 4000 hektarů půdy
s tou podmínkou, aby
zakoupila za ÍOO.UOO
mark strojův a vyrobila
v 6 letech 250 tun třti-
nového cukru. Vůbec} usnadnila všelikým způsobem nabývání
pozemků, tak že v březnu [r. 1880. prodáno bylo již 120.000
hektarů. Avšak nebyly zřízeny značnější osady, nebot kupo-
váním půdy prováděny byly pouhé spekulace. Přes to na-

Obr. 58. Domorodec od [zálivu Karpen-
tarského.

Území, dějiny, obyvatelstvo.

217

počítalo se v kolonii značné již množství ovec, hovězího do-
bytka a koní ; mimo to nalézají se v okolí přístavu Essingtona
a na ostrově Melville divocí bůvolové a timorští poniové, pa-
mátky to dřívějších vojenských stanic, které tu vláda Nového
Jižního Walesa založila, ale záhy zase zrušila. Jediným vý-
robkem bylo posud zlato, jehož ročně vyváží se 12 až 15 tisíc
uncí ; také objevena byla měd, cín a olovo. Obyvatelstvo páčí
se asi jen na -1000 Číňanův a 400 Evropanů, kteří jsou téměř
výhradně zaměstnáni v zlatých dolech. Příznivá půdy přiro-
zenost a četné splavné řeky: Roper, Liverpool, Jižní a Vý-
chodní Alligator, Adelaide, Daly, Fitzmaurice a Victoria,
usnadňují kolonisaci tohoto kraje. Domorodci, jichž počet
udává se na 12.000, dílem projevovali kolonistům smýšlení
přátelské, dílem ukázali se býti rozhodnými nepřátely všech
cizinců. Vyznamenávají se silou a bojovností a jsou urostlejší
než jižní pranárodové. Hlavní místo Palme r ston svý
horným přístavem Darwinem má teprve 470 obyvatelů, z nichž
je 300 Číňanů; je sídlem vládního sídlitele a jeho úředníků
a tří bank. Do Adelaidy plují jednou za 14 dní parníky spo-
lečnosti Britisch India Steam Navigation. Vlastním přístavem
pro zlatá pole jest Southport, dále na jihu ležící.

Západní Austrálie.

1. IJzemi, dějiny, obyvatelstvo. *

Západní Austrálie zaujímá plochu 2,527.283 □ kilometrů
(45,898 2 □ mil), tedy téměř třetí díl celé pevniny, a jest
skoro pětkrát tak veliká jako mocnářství rakouské. Obydlena
je však hlavně jen v kraji jihozápadním, na pobřeží pak zá-
padním roztroušeny jsou osady až ku hornickému okresu nad
Murchisonem; zcela osamělé osady nacházíme dále při zá-

218

Území, dějiny, obyvatelstvo.

toče Žraločí, nad Ashburtonem, Fortescue-em a při jiných
řekách až k Oakoveru pod 21° šířky. O kolonisaci Západní

Obr. 59. Západoaustralan od sundu krále Jiřího držící v levé ruce
keili, ve pravé prak, na nějž přiloženo kopí.

Austrálie již záhy bylo pečováno. Již r. 1826. byl vyslán ze
Sydney-e malý oddíl trestancův a vojínů k sundu krále Jiřího,
aby nabytím faktického držení vyloučeny byly ostatní moc-

Území, dějiny, obyvatelstvo.

nosti z Austrálie. Osazována byla Západní Austrálie teprve
r. 1829. anglickou společností, jíž vláda darovala rozsáhlé po-
zemky; pokusy ty nebyly však příznivé. Když osada na řece
Labutí pro veliké překážky tak málo prospívala, že r. 1848.

Obr. 60. Australanka od sundu krále Jiřího.

měla teprve 4622 obyvatelů, žádala r. 1850. vláda anglickou
za dovážení trestanců; v té době byla deportace do ostatních
kolonií australských zrušena. Tím způsobem nabyla Západní
Austrálie od r. 1851. do 1868., kdy deportace sem byla za-

220

Horopis a vodstvo.

mezena k naléhání ostatních kolonií, asi 1O.000 trestanců,
skoro vesměs mužů. Proto byl a i nyní ještě je rozdíl mezi
pohlavím veliký. Obyvatelstva, jehož se roku 1870. napočetlo
24.785 duší, je nyní ne zcela 20.000 duší, tedy o málo více
než v Sandhurstu, třetím městě Viktorie. Počet praobyvatelů
jest úplně neznámý. Není zajisté malý; zdá se, že je veliká
část Západní Austrálie zcela neobydlitelnou, avšak má přece

krásné a úrodné kraje,
jako na př. veliké roviny
nad Fitzrovem, v nichž se
domorodci hojně zdržují.
Ostatek nalézáme je té-
měř všude i ve krajinách
na pohled pustých; tak
pravidelně se objevují při
příjezdu poštovních par-
níků ksundu krále Jiřího
a házejí i prodávají své
bumerangy, zde keili ře-
čené. Tyto keili vracejí
se vždy nazpět k házejí-
címu. Západoaustralané
na jihu bydlící nemají údy plné; na severu, kde se jich
užívá jako potápěčů při lovu perel, jsou mnohem lépe vzrostlí.
Již po dlouhou dobu působí katoličtí missionáři ku civilisaci
a pokřestanění domorodců jižních.

Obr. 61. Západoaustralské bumerangy
(keili).

2. Horopis a vodstvo.

Příčinou pozvolného vzrůstání kolonie je přirozená její
povaha. Veliká pohoří ovšem nikde osazování nepřekážejí;
od plochého, písčitého poinoří zdvihá se půda v nevysokou
planinu, ale ne tak příkře jako na pomoří východním. Na
této planině vystupují jednotlivé vrcholky, které na jihu 1000,

Podnebí a plodiny

221

na dalekém severu 1300 metru nepřesahují. Veškerá prozkou-
maná země západní skládá se z hornin palaeozoických. pro-
rývaných žulou, jež vystupuje tu v podobě jednotlivých ku-
želfi, tu pokrývá rozsáhlé díly půdy. Dále na východ roz-
kládají se úplně bezvodé pustiny třetihorního pískovce, po-
kryté jen křovím a trnitou travou. Pobřeží skládá se po
většině z korálového písku; na západním pobřeží jsou též
vrstvy mesozoickélio vápence, jenž chová v sobě zkamenělé
lastury, podobné těm, které se nalézají v útvaru Jurovém.
Na severu nalézáme skály trapové se sloupy ěediěe a zeleno-
kamu, krajiny pak u Zátoky Žraloci a ostrovy Dampierovy
zdají se býti sopečnými. Řeky objevují se na mapě dosti
značnými, ale ve skutečnosti jsou jen malé důležitosti, neboť
mají zřídka vodu v celém svém řečišti. Na Labutí řece pluje
však parník od Perth-a až k její ústí, které bohužel je za-
liraženo; také Fitzroy nabude pro spojení důležitosti. Veliká
jezera jsou z pravidla pouhé solné močály.

3. Podnebí a plodiny.

Západní Austrálie, kteráž toliko na jihozápadní části jest
obydlena a dostatečně známa, má podnebí celkem suché,
ačkoli množství dešťů za rok (v Perthu 838 '6 mm.) je dosti
značné. V létě vanou tu též horké pozemní větry, nejsou
však tak časté a zhoubné jako na východě; sucha neb po-
vodně jsou tam zjevy zcela neobyčejnými. Půda je chudá
a nevydává bujného rostlinstva. Na jihozápadní části jest
sice dosti mocných a vysokých lesů, hlavně z cenného maha-
gonového neb jarrah řečeného stromu (Eucalyptus marginata),
jemuž neškodí ani všekazi ani zhoubná šašeň lodní (Teredo
navalis) ; avšak na rozsáhlé pudě roste jen nízké křoví, u vnitro-
zemí pak protivné bodláčí. V nejnovější době odkryty byly
na severovýchodě nádherné, sadům podobné kraje, které jsou
příhodný všem plodinám tropickým. Z velikých lesů jiho-

222

Orba, chov dobytka, hornictví.

západních těží kolonie již dlouho pryskyřici, zvláště pak dřevo
řečené jarrah a dřevo sandlové, nyní již vzácnější. Sandlo-
vého dříví prodáno bylo (nejvíce do Číny) v posledním desíti-
letí za 12 millionů mark. K vymýtění lesů jarrahových, tuar-
tových (Eucalyptus gomphocephala), kaoriových (Eucalyptus
colossea) a j. usadilo se při zátoce Zeměpisců několik spole-
čenstev, která vystavěla za tím účelem krátké železnice. Lesy
jarrahové zaujímají plochu asi 2000 □ km., a tu se z nich
bezohledně těží a doposud na vysazování nových naprosto ne-
pomýšlí. V roce posledním vyvezeno bylo jarrahového dřeva
za 1,278.035 mark. Pokusy o dobývání guana, jehož bohatá
prý ložiska nacházejí se na ostrovech při severozápadním
břehu, zejména na ostrovech Lacepede, byly brzy zanechány.
Za to má pobřeží toto hojnost perel; nejvíce loví se v zátoce
Žraločí a Nickolské, kde se užívá jako potápěčů téměř jediné
australských domorodců. Perleťové skořepiny (Avicula marga-
ritifera) mají průměrně 20 liber váhy a prodávají se v kolonii
po 110 až 160 markách za tunu. Perly nejsou předním bo-
hatstvím, ač nalezeny byly mnohé veliké a cenné, jako na př.
v zátoce Nickolské o 234 granů váhy v ceně 14.300 mark.
R. 1880. obnášel vývoz perel více než 240.000 mark, vývoz
perleti asi 814.200 mark. Na tomto severozápadním pobřeží
provozují též americké Lodi (Bostonské) lov kytův a dugongů
s dobrým výsledkem, tak že se ho nyní účastní také západo-
australští kapitalisté.

4. Orba, chov dobytka, hornictví.

Rolnictví je poměrně nepatrné, jak již plyne z polohy
vzdělavatelné půdy, která jen jako oasa vystupuje z pustin.
Že je však půda i podnebí pěstování obilí velmi příhodná,
tomu nasvědčuje první cena, která na výstavě Sydneyské
byla západoaustralské pšenici přiřčena. Rolnictví se však
nerozšiřuje, jenom půda pšenicí osívaná se množí; avšak žně

Průmysl a obchod.

223

bývají velmi často zhubeny rzí, tak že druhdy třeba jest
i přívozu obilí. Půda je též příhodná pěstování vína, moruší,
hedvábnietví a všelikého druhu jižního ovoce. Včelám daří
se tu výborně, tak že i domorodci z uprchlých a zdivočilých
rojů kořistí. Lépe než orba prospívá chov dobytka, ačkoli
stádům ovcí škodí jedovaté byliny a divocí psi. Na pobřeží
severozápadním chovají se hlavně koně, protože blízkost in-
dických tržišt a méně nebezpečná plavba usnadňují jich vývoz.
Hlavním vývozným předmětem je však vlna. Hornictví
provozuje se v rozličných krajinách hlavně na západním po-
moří u Geraldtona. Olovo, které jest daleko po kolonii roz-
šířeno, dobývá se nyní v devíti dolech ; r. 1880. vyvezeno bylo
1921 tun olověné rudy. Mědi je sice veliké množství, ale
dobývání její pro sklesnutí cen bylo zastaveno. Rudy železné
nacházíme všude a to téměř úplně čisté a v nevyčerpatel-
ných ložiskách; posud jich však bylo jen nepatrně užito. Po
zlatu bylo často ale marně pátráno, a vládou vypsaná odměna
100.1)00 mark na objevení poněkud výnosných zlatých polí
čeká posud na šťastného nálezce.

5. Průmysl a obchod.

Činnost průmyslová jest ještě málo rozvinuta. Uvésti
dlužno jen 29 mlýnů, pily, pivováry, koželužny a pod. a solnou
hut na ostrově Rottnessu (při ústí řeky Labutí), v níž pra-
cují odsouzení domorodci. Obchod vede se téměř výhradně
z Perthu a jeho přístavu Fremantlu, 20 km. vzdáleného;
vlna však zasýlá se též přímo z Roeburna do Anglie. Přívoz,
jenž skládá se hlavně z rozličných anglických tovarů, páčil
se r. 1880. na 7,073.382 mark; vyváží pak se vlna, koně,
dříví, ruda, perlet, též kožiny, lůj, ryby, mouka a j., celkem
za 9,983.668 mark. Cla přívozní obnášejí většinou 10°/o ceny.
V Perthu jsou tři bankovní závody, které zřídily filiálky v dů-
ležitějších místech kolonie.

,Města.

• * J

224

6. Spojeni.

Před nedávném vypůjčila si kolonie ínillion mark na
opravu silnic, které posud byly zanedbány. Železnice vysta-
věny jsou státním nákladem z Geraldtona do Northamptona
a z Fremantla do Guildforda; r. 1880. bylo jen 118 km. že-
lezných drah. Telegraf zaveden je však v jihozápadní části
se všemi důležitějšími místy a zřízením dlouhé trati podél
Velikého chobotu australského, kteráž má od Alban k Eucle
1200 km. zdélí, spojena je Záp. Austrálie s ostatními kolo-
niemi a s Evropou. Délka tratí obnášela 2480. drátů 2547 km.;
dopraveno bylo 67.438 telegrammů. Každých 14 dní pluje
parník mezi Albanami a zátokou Championem a přistává
ve všech přístavech mezi nimi ležících. S Adelaidou a tím
i s ostatními koloniemi a Evropou spojena je Záp. Austrálie
parníky společnosti P. and O., které jednou za 14 dní u sundu
krále Jiřího zakotvují. Poštovních úřadů jest 58. Nejdůleži-
tější přístavy jsou Fremantle, Albany, Vasse. Geraldton, Roe-
burne. Kolonie má 121 lodí a to 10‘J lodí plachetních o 6643 tu-
nách a 12 parníkův o 560 tunách.

7. Města.

Hlavní město Perth nad řekou Labutí jest příjemné
město s 6000 obyvateli, sídlo gouverneura a všech nejvyšších
úřadů; spojeno je parníky a železnicí s přístavním městem
Fremantlem, kteréž má 5000 obyvatelů. Přes Labutí řeku
vystavěn je tu dřevěný most. Rejda není sice úplně bez-
pečná, blízký však ostrov Zahradní má dobré útočiště pří-
stavní. Dále jmenovat! sluší Bumbury (vývoz dříví) a Ge-
raldton (vývoz olova, mědi a vlny), pak Albany, stanice
poštovních parníkův, a Roeburne na pobřeží severozápadním,
hlavní středisko lovu perel; posléze jmenované město stíháno
bývá často větry, tak že na př. r. 1872. byly velikým vichrem
veškeré budovy zříceny.

Objevení a dějiny.

225.

Tasmánie.

1. Objeveni a dějiny.

První zprávu o krásném tomto ostrově podal hollandský
plavec Ábel Tasman, jenž vůbec dobyl si velikých zásluh
o prozkoumání Austrálie. Pokládal zemi, kterouž objevil
r. 1642. v části jihovýchodní, za prodloužení pevniny austral-
ské a pojmenoval ji po generálním gouverneuru nizozemské
Indie Antonínu van Diemcnovi. Zemí Vandicmcnovou nazývána
pak osada až do roku 1856., kdy změnila původní jméno své
v název nyní obvyklý.

Po Tasmanovi plné století uplynulo, než byla jeho země
zase navštívena. Francouz Marion du Fresne přistál r. 1772.
u holého břehu zátoky Frederick Hendrick, aby zásobil se
vodou a dřívím. Nenalezl yšak jednoho ni druhého, a jeho
mužstvo bylo divokými domorodci přepadeno a zahnáno. Rok
potom odkryl Furneaux zátoku, po jeho lodi „Adventure“ na-
zvanou, v níž též přistal Cook na třetí své plavbě r. 1777.;
oba cestovatelé byli od domorodců přijati zcela přátelsky.
Bligh meškal na cestě do Sydney-e r. 1788. v téže zátoce
po několik dní a zašil podobně jako Furneaux na ostrově
Bruny zeliny a stromy ovocné, ovšem, jak se zdá, bez vý-
sledku, nebot pozdější osadníci ničeho nenalezli. Důkladnějších
zpráv přinesla výprava, již vyslala francouzská republika
r. 1792. na vyhledání Lapérouse-a, již po čtyři léta nezvěst-
ného. Admirál Bruny ďEntrecasteaux, kterýž výpravě velel,
vplul do ústí Huonu a Derventa i pojmenoval mnohé ostrovy,
mysy, průlivy a řeky, jež byl na jižním pobřeží ohledal.

Doposud pokládána byla však země Yandiemena za půl-
ostrov pevniny australské, která by dle těchto představ měla
jakousi podobu s Afrikou. Teprve r. 1798- dokázal Basse,
jenž odvážil se v člunu rozbouřeným mořem plavby ze Sydney-e
k přístavu Phillipovu, že oddělena jest pevnina od jižního

Jung, Austrálie.

226

Objeveni a dějiny.

její dílu širokým průlivem, jenž nyní Basseovým se nazývá.
Zpráva Flinderse, průvodce Basseova, byla příčinou, že vláda
anglická usnesla se na založení trestnické osady na tomto
ostrově.

Záměr ten proveden byl rychle ze strachu před vládou
francouzskou, která snažila se dalekých krajin nabyti. Fran-
couzská vědecká výprava vplula r. 1802. s dvěma lodmi pod
vedením kommodora Baudina do průlivu ďEntrecasteauxova,
a již vyslal gouverneur Nového Jižního Walesa oddíl vojska
k ústí Derwenta, na jehož levém břehu založena byla r. 1803.
osada Restdown (později změněno v Risdon). Zároveň vy-
slána byla z Anglie veliká výprava pod Collinsem, bývalým
generálním advokátem Nového Jižn. Walesa, aby obsazeny
byly břehy přístavu Phillipova. Kraje ty zdály se jim ne-
příhodnými, protože zemi jen u pomoří zkoumali, a Collins
odplul proto k ústí Derwenta, kde založil na pravém břehu
u paty hory Wellingtonovy pozdější hlavní město kolonie
a pojmenoval je po lordu Hobartovi, tehdejším ministru pro
kolonie. Osada Collinsem zřízená skládala se ze 307 trestanců,
48 námořních vojínův a ze 17 žen. I zde tedy opakovala se
veliká chyba, onen nepřirozený a nesnesitelný poměr mezi
pohlavím, jenž pak byl příčinou nepřátelství mezi bělochy
a tmavými domorodci. Nebyla to ovšem ani jediná, ani první
a přímá příčina velikých rozbrojů.

Při prvním setkání s Evropany domorodci osvědčili se
mírumilovnými a ochotni byli ve všem pomáhati příchozím,
jakmile první ostych přemohli. Když však Evropané z tlupy
domorodců, kteří lovíce klokany přiblížili se k osadě Risdon u,
15 mužů zastřelili, ačkoli přítomnost domorodých žen i dětí
svědčila o mírumilovnosti Tasmaňanů, tu povstala válka,
z obou stran s největším rozhořčením a krutostí vedená, která
konečně skončila se úplným vyhubením slabšího plemene. Ale
zákony anglické neujaly se domorodců, kteří přece oloupeni

Objeveni a dějiny.

221

byli o své vlastnictví, čímž ovšem porušení práva i života
hroznou měrou vzrostla. Konečně vydal Collins r. 1810. zákon,,
jímž ustanoveno, že vražda na Tasmananovi spáchaná trestána
má býti jako vražda vfibec. Jak dějiny ostrova dokazují, tento
zákon i jiná dobrá ustanovení pozdější zůstaly bez účinku,
nebot nikdy nebylo lze provésti řádný právní důkaz. K bez-
práví, jež snášeli domorodci, vypuzováni jsouce od živných
břehů mořských v drsné a chudé pohoří, přidružily se hanebné
útoky v jich práva manželská a otcovská. Uprchlí zločinci
živili se pak v pustinách jen loupeží, a nenávist domorodců
jen ještě více byla podněcována. Vyhlášky vlády, aby domo-
rodci nepřekročovali území osadníkům vyměřené, byly jim
ovšem nevysvětlitelné; spatřovali! v tom přirozeně porušení
svých práv. Když pak bezohlednost osadníků neustávala, když
viděli klesati druhy své kulemi bělochů, tu zdvihli se konečně
lidé dříve mírní a bojácní k zoufalé válce obranné. Vraždili
nyní bělochy, kde kterého postihli. Tu vláda ustanovila 5 liber
šterlinků za zajetí dorostlého domorodce a 2 libry za dítě;
za tím koncem pochytáno bylo několik set domorodcův a deset-
krát více bylo jich zavražděno. Pak provedena byla honba
na Tasmanany ; množství střelců v řadě po ostrově zvolná
postupujíce měli domorodce zatlačiti na úzký půlostrov. Vý-
sledek této hnusné výpravy byl osudný pronásledovatelům;
nebot jediný chlapec byl zajat, ostatní domorodci uklouzli
svým pronásledovatelům a plamenné dvorce záhy dosvědčily
neobratnost lovců, kteří po marném namáhání k domovu se
vracejíce, nalézali pod ssutinami svých dvorcův upálené mrtvoly
žen a dětí. Konečně podařilo se obětovné činnosti jediného
muže dosíci přemlouváním toho, co se ohromným nákladem
peněz (70.000 liber šterlinků) nepodařilo. Jiří August Robinson,
stavitel v Hobaitě, pokusil se příměti domorodce k vystěhování.
Samoten a beze zbraně vydal se neohroženě k rozhořčeným
černochům, vyhledával jednotlivé kmeny v jich tajných skrýších

228

Objeveni a dějiny.

a líčil jim nynější smutné jich postavení a sliboval jim bez-
pečné a klidné živobytí, tak že se veškeří Tasmaňané od-
hodlali posavadní svá bydliště zaměniti s jinými, kde by ne-
byli ve styku s bílými osadníky. Jeden kmen zavezen byl

Obr. 62. Král Billy či William Lamě.

na ostrov Labutí, tři jiné na (iun Camagej Později dopra-
veni byli veškeří domorodci na ostrov Flindersův, kde rychle
prospívali, jsouce rozumně naváděni. Když pak Stokes r. 1842.
osadu navštívil, nalezl domorodce obývající v pevných, hustě

Objeveni a dějiny.

229

vedle sebe stojících domech; vyučováni byli v rozličných
užitečných uměních jistým domorodcem z Viktorie a jeho
ženou, kteří methodistskými učiteli vychováni byli v křesťanství
a nabyli evropského vzdělání. Avšak mužové podrželi svou
zálibu v kočujícím živobytí a pobíhali často několik dní po

Obr. 63. Truganini n. Lalla Rookh.

lesích. Počet jich strašnou měrou se zmenšil, následek to
změněného způsobu života a vřelé touhy po vlasti, tak že
r. 1847. jich nepatrný zbytek osazen byl v Oyster Co ve
ve průlivu ďEntrecasteaux-ském. Zde žilo r. 1861. již jen
18 Ťasmaňanů; tou měrou ztenčilo se, at nedím, vymřelo za

230

Zemé a plodiny.

50 sotva let obyvatelstvo, jehož počet r. 1815. na 5000 se
páčil. Poslední Tasmaňan král Billy či William Lanne zemřel
v Hobartu, maje 34 let. a r. 1876. vymřel kmen Tasmaňantův
úplně smrtí Truganini-ho, též Lalla Rookh řečeného.

Osadníků stále přibývalo. K odsouzencům, jichž od r. 1803.
za 50 let přivezeno bylo 67.655 (mezi tím 11.613 žen), přišli
záhy svobodní osadníci, k jichžto žádosti r. 1853. deportace
byla zrušena. Od r. 1838. přistěhovalo se do kolonie 24.353 osad-
níků z Anglie. Avšak až do novější doby zůstala památka
bývalé doby trestnické, rozsáhlý to ústav na pnlostrově Tas-
manově (u přístavu Artliura), v němž vězněni byli poslední
nenapravitelní zločinci angličtí. Zrušením jeho rozhodnut byl
konečně poměr kolonie k zemi mateřské, jenž poskytoval
tolik hmotných výhod.

Krátce po zrušení deportace obdržela Tasmánie ústavu;
samostatnou a od Nového Jižn. Walesa nezávislou prohlášena

byla již r. 1825. Kolonie však z počátku nepatrně zkvétala;

přistěhovalci stále se obraceli ke zlatým polím blízké Viktorie,

nebot nacházeli na pevnině více pudy k činnosti své než na

ostrově, kde pozemky záhy přešly v ruce kapitalistů.

Tvnus obyvatelstva podobá se úplně anglickému, ačkoli

«y jl •> m. '

zde nejspíše mohl se vyvinouti ráz samostatný a zvláštní,
protože přicházeli z otčiny přistěhovalci jen poskrovnu. Cizí
pak obyvatelstvo nikdy tu nenabylo důležitosti. Dle sčítání
ze dne 3. dubna 1881. bylo 115.705 obyvatelů, z nichž
844 Číňanů, 782 Němců, 372 Yýehodoindanů. 18 Rakušanův a j.
Jest potěšitelno, že přes poměrně veliké smíšení zločinného
živlu mravnost kolonistů vyrovná se anglické.

2. Země a plodiny.

Tasmánie srovnává se zeměpisnou polohou na severní
polokouli se severní Itálií neb jižní Francií. Nejdále dosahuje
Jl 40° 331 a 43° 39‘ jižní šířky a ku 144° 39' a 148° 23' délky

Země a plodin y.

231

na východ od Greenwicha. Území kolonie zahrnuje veliký
hlavní ostrov a množství ostrovů na severu a jihovýchodu.
Největší délka hlavního ostrova od severu k jihu obnáší 270 km.,
šířka od východu k západu 250 km. Hlavní ostrov zaujímá*)
plochu 64.G44 □km. či 1174 □ mil, vedlejší pak ostrovy:
King, Hunter, Deal, Flinders, Mys Barren, Clarke, Chappel,
Taillefer, Maria a Bruny, celkem 4122 □ km. (74*87 □ mil).
Tasmánie je tedy téměř tak veliká jako Ceylon, Irsko nebo
třikrát tak veliká jako Morava.

Kraje pobřežní jsou většinou skalnaté a příkré, mívají

_ v __ _ _

však často hluboké zářezy. Reky rozšiřují se daleko před
svým ústím v malé zálivy, čímž ostrov je mnohem přístup-
nější. Na jihovýchodu vybíhají daleko do moře půlostrovy
rozličných tvarů, podobajíce se příbuzným ostrovům, které
odděleny byly asi před nedávnou dobou od hlavního ostrova.
Od obou vyčnívajících cípů na severovýchodě a severozápadě
táhnou se dvě souběžné řady ostrovů k australské pevnině.
Ostrovy na východě : souostroví Furneaux-ovo s ostrovy Flinders,
Mys Barren, Clarke a j. jsou drsné a hornaté a obydleny jsou

již dlouhý čas lovci tuleňův a četných v tom podnebí racků;
obyvatelstvo je smíšené plémě z evropských mužův a tasman-
ských žen a páčí se jen na 300 duší. Na západní straně
veliký ostrov King proslul četnými nehodami lodí, při nichž

téměř vždy většina lodního mužstva a cestujících zahynula
u skalnatého pobřeží, o něž se vlny hroznou silou odrážejí;
nyní osvětlují nebezpečnou krajinu majáky. Obyvatelé tohoto
a sousedních ostrovů jsou pouze úředníci, jimž svěřen dozor
nad bezpečností.

Kdo za jasného dne pohledneš s majáku na mysu Wil-
sonovu (na jižním cípu Austrálie) ku Tasmánii a spatříš
množství malých ostrovů, jež ze průlivu Basseova vystupují,

*) Dle planimetrického měřeni ústavu zeměpisného v Gothě.

232

Země a plodiny.

neubráníš se dojmu, že vidíš zbytky zmizelých zemí, které
spojovaly kdysi pevninu a ostrov. Zkoumání pak hornin, jež
jsou na ostrovech Furneaux-ových a jež zaujímají střední
Tasmánii, potvrzuje nás v té domněnce. Ostrovy průlivu
Basseova jsou žulové jako severovýchodní cíp Tasmánie a Wil-
sonovo předhoří ve Viktorii. Žuly nacházíme všude v Tas-
mánii hojnost se starými horninami palaeozoickýini a meta-
morfickými; planiny i nejvyšší vrcholy skládají se téměř jediné
z těchto hornin. Strzelceki právem líčil Tasmánii jako sít
horských hřbetu, mezi nimiž uzavřeny jsou malé roviny
a údolí. Mnohé z těchto ostrých hřbetů skládají se ze zeleno-
kamu, údolí pak jich jsou palaeozoického útvaru, kdežto
některé z nej vyšších vrcholů tvoří křemenec a syenit; tak
složeny jsou obě nejvyšší hory Tasmánie, Ben Lomond na
východě (přes 1670 m.) a Cradle Mountain na západě (přes
1680 m.). S příkrého cimbuří Ben Lomonda přehledneme
ona prazvláštně zauzlená a rozvětvená pohoří. Tu vidíme je
vybíhati ze společného středu a zvolna se skláněti v plochá
údolí, onde vypínají boky své téměř v kolmém směru, tak že
vypadají ostré sierry jako přírodní silou roztrženy. Temnými
propastmi a roklemi, jež uzavírají, razí si rozčeřené bystříce
s rachotem dráhu. Plochý, rovinatý povrch nejvyšší z hor
tasmanských pokryt je tisíci ohromných hranolových sloupů
zelenokamu, jež, majíce někdy 8 až 10 stop v průřezu, vy-
čnívají nad bezednými propastmi. Na některých místech stkví
se pole sněhu, kterýž netaje někdy ani za parna letního. Na
nižších zdviženinách nalézáme horniny mesozoické, které zde
hojněji se vyskytují než na pevnině. Pískovec triasový tvoří
u Hobarta hory, jichž vrcholy jsou čedičové. Vrstvy třeti-
horní zaujímají značnou část větších údolí a rovin, z nichž
některé jsou čedičové; vápenec sladkovodní pak nachází se
na jihu. Vápenec tvoří též údolí Derventa a část pobřeží
severního, kdež nacházíme četné jeskyně. Hornin sopečných

Země a plodiny.

jest všude, porfyr a zelenokam na vysočinách i vrcholech hor;
přes hráze zelenokamů valí se četné vodopády. Ale sopečných
kuželfi neb lávových proudů nenacházíme.

Dle úsudku geologů byla Tasmánie kdysi rozsáhlou, vlnitou

planinou, jejíž dřívější povrch naznačují nejvyšší vrcholy hor.
Deště, ledy a mrazy odstranily měkčí, snáze zrušitelné kamení,
čímž povstala hluboká údolí, jež ostrov prorývají. Ostrov bez-
pochyby pak se k jihovýchodu snížil, kamž také směřují
veliká údolí; kdežto na severovýchodě a v střední západní
části zůstaly ony veliké planiny, z nichž vystupují nej-
vyšší hory.

Množstvím jezer, která jsou východištěm řek, má věru
Tasmánie ráz alpský. V planině vnitrozemské Veliké Jezero
a St. Clair zásobuje vodou Dervent a jeho přítoky. Ono jest
20 km. dlouhé a pokrývá 11.000 hektarů, toto 16 km. dlouhé
a má 4000 hekt. v objemu; z jich břehů vyčnívají drsné,
klikaté hory v malebné divokosti. Jiná veliká jezera jsou
Arthur a Echo, jež leží jako mnohá jiná hluboko mezi ska-
lami, vytvořena byvše týmiž přirozenými změnami jako koryta
švýcarská a skotská.

Reky tasmanské jsou docela jiného rázu než v Austrálii.
Napájeny jsouce prameny a plnými jezery horskými odnášejí
hojné vody mohutnými lesy a krásnými lučinami, někdy přes
stupňovité hráze k úzkému zálivu, jejž pravidelně tvoří ještě
daleko před mořem. Takové zálivy jsou na severním pomoří:
přístav Frederick, do něhož vtéká řeka Mersey, lesklými ska-
lami kamencovými obroubená; dále Sorell, Dalrymple, do
něhož se Tamar vlévá; na západě: Macquarie Harbour; jenž
Gordon přijímá a mn. j. Tím způsobem jsou mnohé řeky
daleko od moře splavnými; po Derwentu plují parníky až
k New Norfolku, po Tamaru až ku Launcestonu. Vůbec při-
pouští většina velmi četných řek pobřežním plavcům příjezdu
na větší neb menší vzdálenost.

234

Země a plodiny.

Jsouc ostrovem a majíc vysokou hornatinu a hojnost
vody, Tasinanie. má podnebí tak rozdílné od australského, že
považována je za léěební místo australských osadníka. Ovšem

Obr- 64. Kamencové skály nad Merseyem.

dorážejí někdy i sem horké větry australské a parno stoupá
v létě někdy (aě zřídka) až na 38° C. ; avšak pro vysoké hory
a blízké jižní moře jsou noci vždy chladné a příjemné. Prů-
měrná teplota v Hobartu obnáší v létě 17°, v zimě 8° C.,

Země a plodiny.

235

avšak v zimě klesá teplo i pod bod mrazu a ve vysočině
objevují se v zimě pravidelně led a sníh. Množství pršek je
značné a je po celý rok souměrně rozděleno. Tasmanský
vzduch obsahuje mnoho ozonu a je zdraví velmi prospěšný;
úmrtnost jednoročních dětí je zde menší než kdekoli jinde,
a nemoci epidemické jsou téměř úplně neznámy.

Hora Tasmánie jest skoro úplně australská, zejména
příbuzná je květeně na hornatinácli Viktorie. Z 1063 druhů
kvetoucích rostlin jsou jen 2tf0 neaustralské ; Tasmánii jsou
vlastní jen 22 rodův a 267 druhů. Jest podivuhodno, že
ostrov, kterýž přec od ostatních zemí mimo Austrálii tak je
vzdálen, má více evropských rodův a druhů jakož i takových
rostlin, které jsou domovem v Novém Zélandě a v jižních
krajinách než sama pevnina australská. Polohou zjednodušena
byla Flora, tak že z 950 druhů, jež dosahují 30 stop, na-
cházíme v Tasmánii jen 66; mezi nimi ovšem též mohutné
velikány lesní. Stráně Wellingtona pokrývá vysoký temný les,
v němž dosahuje Eucalyptus globulus 100 i více metrů; tu
rostou ve vlhkých úžlabích též nádherné stromy kapradinové.
Na západních pak řekách pobřežních zvedají se mohutné
(až 33 m. vvsoké) kmeny Huonova smrku (Dacrvdium Frank-

V ^ / V \ tř

linii), poskytujíce výborné dříví pro stavbu lodí. Nádherných
květin je hojnost; epacris, složnokvětné, routičkovité a lušti-
naté mají množství druhů; vstavačovitých pak je téměř 80 roz-
ličných druhů, jichž květy jsou krásné a podivné.

Zvířena vyznamenává se několika velice pozoruhodnými
tvary, jež pouze v Tasmánii nacházíme; nalézaly se ovšem
ještě v nedávné době i na pevnině, jak nám dokazují nálezy
v potřetiliorskýcli vrstvách a v několika jeskyních. Avšak
nyní žijí podivní ssavci: vakovec psohlavý (Thylacenus cyno-
cephalus) a šlakol medvědovitý (Sarcophilus ursinus), jež oba
tvoří zvláštní rod, pouze na ostrově. Vakovec psohlavý Č. vlk
vačnatý je největší ze všech masožravých vačnatců a jest

236

Orba, chov dobytka, hornictví.

délky šakala. Osadníkům byl velice obtížným, nebot slídil
v noci po stádech a kurnících. Sarcophilus n. diabolus ursinus,
kolonisty native devil, domácí clábel, řečený, je neobyčejně
divoký a nezkrotitelný a dlouho krvelačně vraždil v kurnících.
Nyní jsou oba druhy značně vyhubeny. Ostatní ssavci —
celkem 26 — jsou titéž jako na pevnině; jenom ptakopvsk
ježatý (Echidna) a wombat liší se od australských jmenovců.
Ptactvo je však téměř totéž jako v Austrálii, ze 170 rozlič-
ných druhů má jen 15 Tasmánii jediným domovem. Hadů
jsou 3 druhy, všechny velmi jedovaté.

3. Orba, chov dobytka, hornictví.

Užitečnost a výnosnost půdy je velmi rozličná. Tu ne-
poskytuje povrchní raplavenina ani dostatečné hloubky ku
vzdělání, onde setkává se i nedbalá práce v bohaté a hluboké
prsti se stkvělou žní. Na vnitrozemské planině jsou tučná
pastviska, v nízkých rovinách a údolích je orbě příhodná
půda, rozkladem trapu povstalá. Čedičové vrstvy pokrývají
veliký díl ostrova a poskytují suchou půdu, jež snadno užiti
se dá ku pěstování obilí i ku pastvě. Pro orbu příhodnější
jest naplavená jílová půda na březích řek, pokrývá však zde
onde i návrší a homole. Nejlepší pšenice dobývá rolník z pískov-
cového jílu, jejž snadno může zdělati; v této půdě nelze ovšem
systém loupežného hospodářství na dlouho prováděti. Silnice
z Hobarta do Launcestona ovroubena je úhlednými vesnicemi,
jež mají ráz úplně anglický. Všude jsou příjemné domy
venkovské prostřed rozsáhlých sadů, obklopeny úrodnými
poli, za nimiž vystupují vrchy lesy pokryté. Tu bublavé
potoky, onde šumné vodopády; všude občerstvující svěžest,
pravý opak suché, opálené Austrálie.

Žádná kolonie australská (mimo Nový Zéland) nemá
takové plodiny jako Tasmánie. Mimo výtečnou pšenici vy-
váží se též chmel; zvláštností ostrova je rozsáhlé pěstování

Orba, chov dobytka, hornictví.

237

ovoce: jablka, hrušky, třešně, švestky i broskve, meruňky,
fíky a datle daří se znamenitě. Toto ovoce, též vinné hrozny
zasýlají se bud čerstvé, bud konservované nebo jako odvar
vyvážejí se na trhy Nového Jižn. Walesa, Viktorie a j. Roční
vývoz obnáší více než tři milliony mark. Mimo to důležit
je vývoz pšenice a mouky, ovsa, ječmene, otrub a zeleniny.

Mezi výrobky chovu dobytka jsou nejpřednější vlna a koně.
Chov ovcí provozuje se již po mnohá léta s dobrým výsledkem
a to způsobem intensivním, ježto není tu jako v širé Austrálii
území neobmezeno. Malí, ale silní koňové tažní jsou proslulí
a v Jižní Austrálii a Viktorii velice vážení. Také ovce a prasata
s výhodou se vyvážejí. Nejvíce však vyváží se výrobků chovu
ovcí; r. 1881. přivezeno bylo 24.307 balíků vlny z Hobarta
a Launcestona na trh londýnský. Mimo to důležitá je výroba
másla a sýra, ovšem též koží a usní. Spracování vlny počato
bylo před několika lety přádelnou a tkárnou.

Hornictví dlouho bylo zanedbáváno, ačkoli již za zla-
tých objevu ve Viktorii známo bylo bohatství Tasmánie na
rozličné kovy. Avšak při ohromném výtěžku z nalezišt kolonie
sousední nepomýšlelo se na bližší prozkoumání pokladů do-
mácí půdy. Nyní je známo, že půda zlatonosná pokrývá velikou
část ostrova i dobývá se drahého kovu i z naplavenin i z útesů
křemencových. V r. 1880. bylo na 13 rozličných místech za-
městnáno 1653 zlatokopův a to 794 v naplaveninách, 859 v do-
lech křemencových; z oněch vytěženo bylo 1,413.500, z těchto
2,612.440 mark. Mnohem důležitější jsou ložiska cínu r. 1872.
u hory Bischoíf (na severozápadě) objevená, záhy však nalezen
byl tento kov i v ostatních částech ostrova. Cínová ruda z hory
Bischoffu dává 70 až 80% cínového balvanu; výroba cínu
tak rychle se množila, že r. 1880. vyvezeno bylo ho již za
6,834.720 mark. Týmž Časem, kdy objeven byl cín, nalezena
byla též rozsáhlá ložiska rudy železné, zejména na březích
Taznara; protože však kov je smísen s barvíkem, zanecháno

238

Obchod.

bylo po několika pokusech jeho spracování, ačkoli vyrobená
ocel rovnala se kujností a tvrdostí švédské. Mimo to nalezen
byl velice bohatý dol na wismut, pak měd, olovo a antimon.
Hutě zásobovány jsou z mohutných ložisk kamenného uhlí,
živičnatého i anthracitového. V r. 1880. vytěženo bylo 12.219 tun
uhlí. Výborné kamení stavební, jehož se většinou užívá k ve-
řejným budovám Melbourna, břidlice a j. nachází se v hojnosti.

Průmysl je posud v nepatrných počátcích. Důležitější
jsou jen pivováry, jejichž výrobky dovážejí se též do Viktorie
a Nového Jižn. Walesa; dále mlýny, pily, koželužny, továrny
na mýdlo, svíčky a j.

4. Obchod.

Předními odběrateli tasmanských výrobků jsou Anglie
a Nový Jižní Wales; pak následuje Viktorie, Nový Zéland,
Jižní Austrálie a Queensland. Největší část potřeb svých od-
váží však kolonie z Viktorie, kdežto přímo z Anglie jen asi
polovici toho co z Viktorie, z ostatních pak zemí část ne-
patrnou. Tasmánie vyváží uvedené výrobky chovu dobytka,
hospodářství a hornictví, přiváží pak rozličné tovary. Přívoz
páčil se r. 1880. na 27.884.480 mark, vyvoz na 30,238.620 mark.

• / r m *

Dle celního tarifu (ze dne 14. ledna 1880.) má mnohé zboží
volný příchod, od jiného nežádá se více než 10% odhadní ceny.

Tasmánie měla 1. ledna 1880. již 207 plachetních lodí
o 18.820 tunách a 15 parníkův o 4596 tunách. Nej důležitější
společnosti paroplavební jsou:

Tasmanian Steam Navigation, která pluje mezi Hobartem,
Launcestonem, Sydney-em a Melbournem, a Union Steamship,
jež vysýlá parníky z Hobarta do Melbourna a novozéland-
ských přístavů. Nejdůležitější místa, v nichž se obchod sou-
střeďuje, jsou Hobart a Launceston, z nichžto je též přímé
spojení s Londýnem. Druhdy provozován byl z Hobarta i Laun-
cestona značný lov velryb, nyní však zaměstnává se jím ještě

Obchod.

239

jen 10 lodí se 300 muži, kteří r. 1880. dobyli 219 tun vel-
rybího tuku v ceně 240.900 inark.

Spojení na ostrově mezi důležitějšími osadami je dosti
dobré, ještě výsledek to laciné práce trestanců, jimiž pro-
vedeny byly mnohé cesty, jako na př. krásná silnice z Hobarta
do Launcestona. Podél této silnice, 213 km. dlouhé, vede
nyní železnice vystavěná anglickou společností. Jiná anglická
společnost zřídila trat z Launcestona na západ do Deloraine
nákladem 10,200.000 mark ; vláda, kterážto zaručila se za
úroky téměř celé této jistiny, převzala konečně tuto železnici
ve svou správu. Pokus spojití tuto trat s Torquay-em (nad
ústím Mersey-e) zůstal nedokončen. Na jihu vede od hlavní
trati poboční dráha do Nového Norfolka, kteráž dostavěna
má býti k jiným důležitým místům. Délka veškerých tratí
obnáší 474 km. Bohužel nebyly stavěny dle jednotného plánu,
nebot šířka kolejí na západní dráze je téměř o dvě stopy
větší než na dráze hlavní.

Obchod poštovní, jejž na souši mimo dráhy sprostředkují
vozy a jezdci, připojuje se k evropskému zvláštními parníky
společnosti P. and O., i jest tak čilý, že připadá na jednoho
obyvatele 17*3 poštovních zásylek. Také peněžní poukázky
nedávno zavedené jsou oblíbeny. Telegraf spojuje všechna
důležitá místa, tak že je 64 telegrafních stanic a 1541 kilo-
metrů linií. Na počátku r. 1869. zřízen byl společností Eastern
Extension Telegraph podmořský telegraf mezi Point Nepeanem
(přístavem Phillipským) a Low Headem (přístavem Darlym-
plem), jímž spojena Tasmánie s Evropou. Plat za telegramm
do Londýna obnáší mimo adressy příjemcovu a odesylatelovu,
kteréžto zvlášt se počítají, 10 šilinků 8 penceů za každé slovo.
Celkem bylo r. 1880. dopraveno 108.739 telegrammů.

Ku povznešení obchodu jsou v Hobartu a Launcestoně
obchodní komory; tamtéž je pět bank s mnohými filiálkami
na venkově. Vláda zřídila v Hobartu a Launcestonu banky

240

Města.

spořitelní, jichž jmění udáno bylo 28. února 1880. na
6,201.620 mark.

5. Města.

Hlavní město Hobart (do 1. června 1881. Hobarttown)
leží v malebné krajině na úpatí Wellingtona a na pravém
břehu Derwenta, asi 20 km. od jeho ústí. Derwent, jenž tu
dosahuje přes 3 km. šířky, je dosti hluboký i pro největší
lodi a s jeho břehů možno rychle zboží skládati a ukládati
do lodí. Město je na vlnité půdě velmi pravidelně stavěno
a ozdobeno několika krásnými veřejnými budovami, mezi nimiž
uvésti sluší zejména radnici s knihovnou o 8200 svazcích,
poštovní úřad, museum a několik kostelů. Asi 2 km. za
městem vypíná se palác gouverneurův, snad nejstkvostnější
obydlí, které má zástupce britské koruny. Všechny tyto stavby
jsou ješt.ě z doby trestanců. Uvnitř města je hezká veřejná
zahrada, jejíž střed zdobí bronzová socha slavného ale ne-
šťastného polárního zkoumatele a dřívějšího gouverneura Tas-
mánie, Sira Johna Franklina. Velikolepá botanická zahrada
založena byla královskou společností tasmanskou (Royal Society
of Tasmania), jejížto každoroční publikace vztahují se k fy-
sickým poměrům ostrova. Město zásobováno je vodou z pra-
menů na hoře Wellingtonu. Hobart navštěvují v létě četní
hosté z Adelaidy, Melbourna a Sydney-e, zejména v době
velikých závodů veslařských. Dle sčítání 3. března 1881. měl
21.118 obyvatelů. Druhé město Tasmánie je Launceston
(12.753 obyv.) nad Tamarem, asi 60 km. před jeho ústím,
tam, kde spojují se Severní a Jižní Esk. Tamar je tu 80 km.
široký a dovoluje námořním lodím příchodu až k městu samu.
Parníky plují do Melbourna dvakrát za týden, do přístavů
ostrova v neurčitých dobách. Město je souměrně stavěno,
má plynové osvětlení a vodovod, dvě veřejné knihovny, jednu
o 8000, druhou o 6000 svazcích, několik hezkých kostelův

"1 1

. *• 1

ga* , .

f4. * i *. 1

• . * iTV’

# C*'

-ÁJ.' 1 :

F* 1

(TI

242

Města.

a veliké veřejné zahrady. Westbury, na jihozápad od Laun-
cestona, s 1600 obyvateli, je středem nejlepšího rolnického
okresu ostrova. Beaconsfield nad Tamarem s 1500 obyv.
má v okolí bohaté zlaté doly. Nový Norfolk, na severo-
západ od Hobarta, má 870 obyvatelův, a je středem značného
ovocnářství a chmelařství. Stanley na severním pomoří,
s 500 obyv., provozuje stkvěly vývoz zemčat do Viktorie.

lil.

Melanesie.

* J

Úvod.

Ostrovům Tichého moře byly dány v rozličných dobách
od rozličných národů různé názvy. Ani nyní ještě není po-
jmenování dlouhé řady ostrovů mezi malayským souostrovím
a břehy americkými ustáleno. Jméno Polynesie, jímž nejprve
Portugalec Barros nazval ostrovy indické a blízké Papuanské*
dává se nvní Často veškerému ostroví, kteréž Maltě Brun
a Lesson nazvali Oceánií; tento název přijat byl hlavně fran-
couzskými a americkými zeměpisci. Angličané nazývají Austrálií
nejen pevninu australskou s ostrovy Velikého oceánu, nýbrž
i ostrovy indické. Však ostrovy indické, vodní Indii, jak je
starý zeměpisec pojmenoval, sluší počítati k Asii rovněž jako
souostroví, jež táhnou se na východním pobřeží Asie od Filipín-
ského ostrova Luzonu až k americké Alasce. Tomu svědčí
důvody zeměpisné i národopisné. A také ostrovy na západním
břehu Ameriky třeba k této pevnině z týchže důvodů čítati
a zároveň i proto, že jsou s ní politicky spojeny.

Proto chceme-li se držeti rozdělení veškerého povrchu
země na pět dílů, k Austrálii mimo pevninu počítáme plochu,
již určují na severu mys Crespo na 32° 46' sev. šířky, na jihu
ostrovy Bishop and his Clerk na 55° 15' jižní šířky, na západě
ostrovy Boh na 129° 12' vých. délky a na východě skalnatý
ostrov Šala y Gomez na 115° 20' záp. délky. Ohromná to
plocha, na níž jsou četné ostrovy a souostroví nepravidelně roz-
troušeny, tu vystupujíce ze spousty vod jednotlivě, osamotněle,
onde zase řadíce se v menší neb větší souostroví anebo na-
bývajíce poněkud rázu pevniny, jako na př. Nová Guinea

246 Objeveni.

a Nový Zéland. Veškeré tyto ostrovy a ostrůvky zaujímají
1,257.129 0 km. č. 22.830 0 mil. S národopisného stanoviska
rozděleno je toto množství ostrovů na tři díly: Melanesie, Po-
lynesie a Mikronesie; vyloučen byl pak Nový Zéland, jehož
původní polyneské obyvatelstvo úplně ustupuje osadníkům
evropským.

Objevení.

Papež Alexander VI. ustanovil bullou, aby veškeré země,
ležící na západ od jeho demarkačhí čáry, náležely Španělům,
východní pak Portugalcům. Tímto rozdělením zůstalo však
nerozhodnuto, komu by měly náležeti bohaté na rozličné
koření Molukky, objevené Albuquerquem. Jich bohatství lá.kalo
Španěly; poněvadž pak od východu k nim se dostati nemohli,
vyhledávali dráhu od západu. Již tehdy, když Balboa překročil
úžinu Panamskou, bylo poznáno, kterak mylně Kolumbus se
domníval, že připlul k východnímu břehu Asie. Za velení
Albuquerquova účastnil se Fernando Magelhaens dobytí Ma-
lakky a vyznamenal se srdnatostí. Když pak jeho zásluhy
nebyly Emanuelem portugalským uznány, rozmrzev se proto,
nabídl služby své Karlu V. Tvrdil, že Molukky nenáležejí Portu-
galcům, nýbrž Španělům, a chtěl k nim západním směrem
připlouti na důkaz, že leží na západ od demarkační čáry
papežovy. Vypraven byv od císaře pěti lodmi, veplul Magel-
haens průlivem, jenž nyní jeho jméno má, do nového oceánu,
kterýž nazval Tichým. Pluje ohromným vodstvem za pa^ssat-
ních větrů, nespatřil Magelhaens žádné země, až přistal
v březnu 1521. k souostroví Ladron č. Marian a odtud ku
Filipínám; ale zde v boji s domorodci byl zavražděn. Jeho
druhům však podařilo se dosíci ostrovů Moluckých.

Výsledek ten vedl k novým výpravám na ostrovy kořením
bohaté a to směrem od západního břehu Ameriky. Věda

Objevení.

247

zeměpisná byla však tím jen nepatrně obohacena; bylyt po-
znány jen některé severní a západní ostrovy Karolinské.
Mnohem důležitější byly plavby podnikané z Moluk na vý-
chod; jimi podány byly první spolehlivé zprávy o severním
pomoří Nové Guineje, již dříve od Portugalcův odkryté.
Ale všichni plavci drželi se téměř téže staré dráhy, tak že
nové objevy nebyly značné.

K dalšímu zkoumání zavdala příčinu snaha rozluštiti
otázku, je-li jaká země jižní č. australní, která by vyplňovala
jižní část zeměkoule. Za tím účelem Mendana, vypraviv se
r. 1568. z Peru, odhalil ostrovy Šalamounovy, jež pokládal
za část hledané země jižní. Na druhé plavbě r. 1595. odkryl
poněkud jižněji jiné souostroví, které pojmenoval po místo-
králi peruánském Markesas ; Krusenstern dal jim později
název po jich objeviteli a nazval je souostrovím Mendanovým.
Pluje dále, odhalil Mendana veliký ostrov Santacruz, dle
kterého se nyní celé souostroví nazývá. Na tomto ostrově
zemřel zasloužilý cestovatel; jeho kormidelník Quiros plul až
k Filipínám a objevil největší ostrov Karolin, řečený Ponape.

Quiros odebral se pak do Španěl, kde přijat byl od
krále Filipa III. Z rozkazu královského byly vypraveny z po-
břeží peruánského tři lodi na další výzkumy. Účelem této
výpravy bylo založiti kolonie na odkrytých zemích a získati
je jakožto skutečnou državu pro korunu španělskou. Quiros
vyplul r. 1605., přistal nejprve u jakéhos ostrova, bezpochyby
Tahiti-a, jejž nazval Sagittaria, pak u malého souostroví Wil-
sonova č. Duffova, a dostal se, veden jsa domorodci, k nej-
většímu ostrovu v Nových Hebridách, kterýž nazval „Australia
del Esperitu Santo“, domnívaje se, že nalezl část hledané
veliké země australské. S tím přesvědčením vrátil se do
Ameriky, kdežto kapitán Torres, bouří od něho byv odloučen,
plul na jediné lodi dále na západ i odkryl jižní břehy Loui-
siady a Nové Guineje, jakož i průplav nyní po něm nazvaný.

248

Objeveni.

Ku známosti o kraji posud málo prozkoumaném značně
přispěli Hollandané Maire a Schouten, kteří pluli r. 1616.
z Amsterodamu kolem jižního cípu Ameriky k Molukkám,
aby tím obešli monopol východoindické společnosti obchodní.
Shledalit, že země Ohnivá není, jak se posud za to mělo,
počátkem veliké země australské, a dopluli konečně k vý-
chodnímu pomoří Nové Britannie, kterou však ještě pokládali
za část Nové Guineje.

Jako prozkoumáním Austrálie, taktéž objevem východních
ostrovů dobyl si velikých zásluh činný Tasman. Pluje r. 1642.
z Mauritia na východ, odkryl nejprve ostrov, jenž nyní po
něm jest nazván, tehdy však za část pevniny australské byl
pokládán; plul pak podél západního břehu Nového Zelanda
od průlivu Co oková až ku severnímu cípu, ohledal ostroví
Tonga a vraceje se do Indie proplul souostrovím Viti. Tím
zvráceny byly mylné domněnky, Mendanou i Quirosem pro-
nesené, o rozsáhlosti země australské v končinách, jež mají
nyní jméno Polynesie.

Po všech těch výpravách vědělo se nyní aspoň o všech
téměř souostrovích v Tichém oceánu; neznámy byly jen Nová
Kaledonie, ostrovy Samoa, Hervey a Sandwichské ostrovy.
Vědomosti ty byly ovšem ještě velmi chudé, i záleželo na
pozdějších plavcích, aby je doplnili a mylná mínění opravili.
V té příčině znamenitě působil Angličan James Dampier, jenž
vyslán byl r. 1700. Vilémem III. anglickým, aby prozkoumal
Austrálii a Tichý oceán. Týž ohledal západní část australské
pevniny a severní pomoří Nové Guineje i dokázal, že Nová
Britannie, Schoutenem a le Mairem dříve navštívená, je samo-
statným souostrovím; průplav, jenž ji dělí od Nové Guineje,
má odtud Dampierovo jméno. Roggeveen, jenž veplul od vý-
chodu do Tichého oceánu, přistal r. 1722. na 27° 8' j. š.
na ostrov Rapanui a nazval jej dle svátků právě nastalých
„Paschen% t. j. ostrov Velikonoční; dostal se pak ku ně-

Objevení.

249

kterým z ostrovů zvaných Tuamotu a objevil téměř veškeré
souostroví Samoa. Podniky Angličanů pod Byronem, Wallisem
a Carteretem, Francouzů pod Bougainvillem ovšem rozšířily
známosti zemí již objevených, ale nové země nebyly jimi
odhaleny. Výpravou Wallisovou nastal však nový obrat v země-
pisném badání o Tichém oceánu, nebot on první určil délku
dle vzdálenosti měsíce ; tím bylo nyní možno, jednotlivé členy
ve velikém řetězu ostrovů pevně na mapě určiti.

Mimo to byla též pohnutka k výpravě Wallisově a jeho
vrstevníků zcela jiná ; nebylať to vypočítavost kupců, kteří
chtějí vykořistiti nové země, ani výbojnost panovačných vla-
dařů, nýbrž jen snaha, obohatiti vědu důkladným prozkou-
máním země a její obyvatelů. Za tímto účelem podnikl Cook
první svou cestu. Londýnská královská společnost věd po-
žádala totiž vládu, aby vypravila lod na některý ostrov Veli-
kého oceánu, na kterémž by byla pozorována Venuše (čili
Krasopaní) ve svém „přechodu přes slunce", t. j. v jedné
z těch dob, kdy se obyvatelům země objevuje v projekci
jakožto kruhová ploška před sluncem.

Za vůdce výpravy zvolen byl mladý poručík James Cook,
jemuž přiděleni přírodozpytci Banks a Solander. Cook vyplul
30. července 1768. z Plymoutha a přistal 10. dubna 1769.
u ostrova Tahiti-a, kdež hodlal vvkonati svá astronomická
pozorování. Rozřešiv tuto první svou úlohu, změřil celé sou-
ostroví Společenské, jež tak nazval na počest královské spo-
lečnosti věd. Potom obeplul a ohledal úplně Nový Zéland
a seznal, že tato země, jež dosud byla pokládána za celistvou,
skládá se ze dvou velikých ostrovů, mezi nimiž je průplav,
nyní po něm nazvaný. Odtud plul k Novému Hollandu, ob-
jevil jeho východní pobřeží, jež nazval Novým Jižním Walesem,
a odkryl průplav Endeavourský, který dělí Novou Guineji od
pevniny. Zde byl by téměř zahynul na úskalích zrádně v moři
se skrývajících a jen s největším úsilím podařilo se mu za-

250

Objevení.

chrániti lod značně poškozenou. Na druhé cestě (r. 1772. až
1775.), jejíž hlavním cílem bylo dokázati, je-li nějaká veliká
jižní pevnina, provázen byl přírodozpytci Janem Reinholdem
Forsterein a synem jeho Jiřím. Cook zakotvil nejprve v zá-
toce Dušky řečené na břehu Nového Zelanda, podaroval domo-
rodce kozami a vepři a zašil v malé ohradě evropské zeleniny.
Navštíviv pak ostrovy Tuamotu a Společenské, nalezl zase sou-
ostroví Tonga, Tasmanem prve objevené, a prozkoumal potom
jižní moře polární. Odtud pluje r. 1774. k Rapanui, pak
ku Markesám, k ostrovům Společenským a Tongaským, úplně
ohledal Nové Hebridy. Potom objevil Novou Kaledonii, a na-
vštíviv ještě Nový Zéland, vrátil se kolem jižního cípu Ameriky
do Evropy. Třetí cesta Cookova r. 1777. a 1778. byla, bohužel,
též jeho poslední. Prozkoumav důkladně souostroví Tonga,
odkryl na plavbě k průplavu Beringovu tři ostrovy archipelu,
jejž nazval po Lordu Sandwichovi, a přistal u ostrova Atowai
č. Tauai. Přijat byl s největší úctou, a když vraceje se od
severu navštívil Máni a Hawaii, byl ve pravém slova smyslu
zbožňován ; domorodci pokládali jej za boha Rono, kterýž
dávno byl ostrov opustil a jehož návratu toužebně očekávali.
Cook sám vyvrátil svým příkrým jednáním domněnku tu
a když pak bouří přinucen byl z otevřeného moře se vrátiti,
přijat byl již s nevolí ; brzy potom byl slavný plavec 14. února
1779. u zátoky Kearakekua na Hawaii ve sporu zavražděn.

Z jeho četných následovníků sluší zejména jmenovati
žáka jeho Vancouvera a francouze Lapérouse-a. Vancouver
ovšem největších zásluh si dobyl o známost severozápadní Ame-
riky; spolu však zavděčil se vědě pečlivým vyměřením a dů-
kladným popisem souostroví Sandwichského. Vlastní úlohou
Lapérouse-ovou bylo prozkoumati pomoří severní Ameriky
a pomoří Asie; na této plavbě přistal r. 1786. u Rapanui
a vraceje se pak z Kamčatky, zdržel se na ostrovech Samoa
i Tonga. Odtud plul do zálivu Rostlinného, kdež několik dní

Melanesie.

251

před tím zakotvilo anglické loďstvo s prvními osadníky. Z této
zátoky poslal 7. února 1788. poslední zprávu do Evropy; od
té doby zmizel a nedostávalo se spolehlivých zpráv o osudu
jeho L mužstva oněch dvou lodí, jimž velel. D’Entrecasteux,,
vyslaný r. 1792. Ludvíkem XVI., nemohl po něm nalézti ani
stopy. Teprve r. 1825. nalezl Dumont ďUrville na pobřeží
ostrova Vanikora (ze souostroví Santacruzského) úskalí, na
němž obě lodi se strozkotaly. Někteří z nešťastníků snažili se
zajisté dostati se k Molukkám, zahynuli však v moři plném
úskalin. D’Urville prý v hlubině mořské ve průplavu táhnoucím
se útesy, jež obklopují Vanikoro, rozeznal kotvy, děla a kusy
olova porostlé houštím korálů. Na osudném tom ostrově zřídil
pak nešťastnému zkoumateli a jeho druhům pyramidu z bal-
vanů korálových; ovšem že neupevnil pomník ten ani hřeby,
ani železnými sponami, neboť takové věci neodolaly by zálibě
domorodců.

Z ostatních četných výprav jen nejdůležitější jmenujeme:
Roku 1816. byla podniknuta výprava ruská Kotzebuem, jejž
provázel německý básník Chamisso; rovněž důležitá byla vý-
prava anglického kapitána Fitzroy-e se slavným přírodozpytcem
Darwinem (r. 1835.), kteřížto navštívili ostrovy Tuamotu,
Společenské a Nový Zéland; konečně Severoameričana Wilke-a,
jenž si dobyl velikých zásluh o důkladnější výzkum četných
ostrovův a souostroví.

Melanesie

Melanesií, t. j. černým ostrovím, nazývá se nyní podle
kmenů tmavé pleti řada ostrovův a souostroví, které od Nové
Guineje až k Nové Kaledonii táhnou se velikým obloukem
k^lem severovýchodní pevniny australské. Jsou to souostroví
Nové Guineje a Nové Britannie, ostrovy Šalamounské a Santa-
cruzské (čili ostrovy sv. Kříže), Nové Hebridy a Nová Kaledonie.

252

Melanesie.

Také ostrovy Viti náleželo by podle rázu obyvatelstva k nim
počítati, avšak povaha těchto ostrovů jest úplně polyneská.
Veškerá Melanesie obnáší 933.010 □ km. ě. 16.9444 0 mil,
tedy o 308.966 0 km. více než mocnářství rakousko-uherské.

Ostrovy melaneské jsou téměř vesměs vysoké a sopečné,
a bývají obklopeny korálovými útesy. V Nové Guineji, Nové
Britannii a Hebridách nalézáme vápno madreporové i na
vrcholící) dosti vysokých hor, známka to, že ony krajiny se
vyvyšují. Jsou však ostrovy ty zbytkem veliké zapadlé pevniny,

o čemž svědčí korálové jespy, z ohromných hlubin se zdvi-
hající, které zajisté již v nejstarších dobách se tvořily na
pobřežích původní pevniny. Zdvihání a klesání nepochybně
způsobeno bylo sopečnou činností, která se ještě zde onde
ohlašuje zemětřesením, výbuchem lávy a popelu, sirnými sop-
kami a horkými prameny, zanechavši i jiné zřetelné stopy,
jakož jsou vyhaslé sopky se sopečnými horninami na všech
. ostrovech. Z veškerých posud známých 29 sopek na ostrovech
Tichého moře připadá na Melanesii 13, na Mikronesii 6, na
Polynesii 8 a na Nový Zéland 2. Y Nové Guineji přesahují
nejvyšší hory čáru sněžnou, v Nové Britannii a na ostrovech

Šalamounských

utají

rivvií •

tím nižší jest horstvc a snižuje se konečně až na nepatrné

kopce.

Vzhledem ku geologické povaze půdy liší se Melanesie
patrně od odstatních ostrovů Velikého oceánu. Nacházíme tu
starší útvary vrstvité (usazené): žulu, drob, břidlici, pískovec,
které v Polynesii vůbec se nevyskytujíce, ukazují na příbuznost
Melanesie s východní Austrálií. Starší útvaiy usadily se na
vnější straně náspu kol ostrova, mladší jsou vedle nich na
straně vnitřní. Také nálezy zlata v Nové Guineji a Kaledonii
dotvrzují podobu s Austrálií; avšak v tom spatřuje se veliký
rozdíl, že v Austrálii proryty jsou zvláště staré skály horni-
nami plu.onickými, kdežto zde vyskytují se sopečné horniny

Melanesie.

253

hlavně v útvarech doby nejnovější. Jenom Nová Kaledonie,
která rovněž nemá živých sopek, jest výjimkou a jeví tedy
v té příčině větší shodu s pevninou australskou.

Rostlinstvo tohoto ostroví podobá se docela indickému;
jen Nová Guinea a Kaledonie mají mnohé tvary australské.
Mimo tento nejjižnější ostrov je všude v Melanesii bohaté
stromoví, které v mocných pralesích pokrývá půdu mimo
úzký pruh na pomoří. Tato bohatost rostlinstva plyne z po-
divuhodné plodnosti rozložených hornin sopečných a z hoj-
ného deště, kterýž ovšem s tropickým horkem — Melanesie
leží mezi jižním obratníkem a rovníkem — způsobuje po-
větrnost mnohdy nesnesitelnou. Zimnice, jež po těchto krajích
řádívají, jsou zhoubný nejen Evropanům, ale i východním
Polynesanům. Po celém kraji od severního pobřeží Nové
Guineje až ku Novým Hebridám velmi prudce dují západní
monsuny, přinášejíce deštová mračna, která se pak vylévají
na ostrovy. Zároveň i palčivý slunce žár ve vlhkých, nepro-
niknutelných lesích způsobuje záhubné výpary. Celou Mela-
nesii zasahují jihovýchodní passáty, v zimních měsících pak
van u prudké a nepravidelné větry západní a jižní, které,
provázeny jsouce někdy strašnými vichřicemi, nejen všecku
vegetaci zničují, nýbrž i na půdě samé pohromy způsobují.

Jak rostlinstvo je bohato, tak je chudá zvířena. Zejména
ssavců jest málo; jen Nová Guinea a ostrovy Šalamounovy
mají některé větší ssavce; ale jsou to většinou vačnatí neb
noční ssavci, jichžto člověk nemohl užiti ke svým službám.
Ani dobytek vepřový a myši, jež se téměř všude jinde na-
cházejí, nevyskytují se v chudé Nové Kaledonii. Jediné do-
mácí zvíře jest zde slepice, k němuž druží se v Melanesii
polodivoký vepř. Psa mají pouze ostrovy Šalamounské; ale
všude nalézáme netopýry, mezi nimiž i veliké kaloně bejlo-
žravé. Rozmanitější je ptactvo. Nádhernými barvami a podiv-
nými tvary vyznamenávají se zejména rozličné druhy rájovek

264

Melanesané.

na Nové Guineji. Kasuaři žijí v Nové Guineji a Nové Bri-
tannii, tallegallus na Nové Guineji, taboni na Nové Guineji,
na ostrovech Šalamounových, na Nových Hebridách a j.
Z větších ještěrů vyskytuje se krokodil (crocodilus biporcatus)
na Nové Guineji, Karolínách a až k ostrovům Šalamounským :
mimo to rozličné větší ještěrky na všech téměř ostrovech
a hadi až tří metrů zdélí, které však jsou většinou neškodný.
Z hmyzu jest nejvíce brouků, kdežto motýlové jen řídce jsou
zastoupeni. Kobylky bývají někdy na Nové Kaledonii podobnou
útrapou země jako housenky na Norfolku.

Zvířena mořská má ráz indický. Ve vodách Nové Guineje,
zejména v průlivu Torresově a u Karolin, nachází se moroň
čili dugong (Halicore); sumýš jedlý (Holothuria edulis) jest
pak důležitým zbožím obchodním. Dovážej íf sumýše, kteréž
uvařili a potom usušili, do Cíny, kdež jsou oblíbeným po-
krmem, trepang zvaným. Cent sumýšů takto připravených
stojí až i 200 zlatých. Evropanům sumýš nechutná, ač po
dva dni vařen byv, poskytuje vydatnou trest. Želv a mořských
hadů všude je hojnost.

Melanesané.

Veškeří obyvatelé Melanesie náležejí k onomu tmavému
plemeni, jež nazýváno tu australskými negry dle jich podoby
a prý i příbuzenství s africkými černochy, tu negritos dle
jména podobného národa na Filipinách, neb Papuany dle
zvláštního jim tvaru vlasů. Nesmíšené nacházíme je pouze
na Nové Guineji, však i tam směšovali se odedávna na zá-
padě s Malaji, na východě s kmeny polyneskými. Vliv poly-
neský pozorovati ještě u větší míře na ostatních ostrovech
zejména v řeči a mravech.

Papú, papúa neb papúvah znamená v malajštině kudr-
natý, a věru je připloštělý, dlouhý vlas charakteristickou

Melanesané.

255

známkou plemene odtud nazvaného. Do nedávná bylo roz-
šířeno domnění, že jsou vlasy jejich kartáčovité, tu řidší tu
hustší; novějším pozorováním, jako na př. „Gazelly" v Novém
Irsku a Britannii, bylo však dokázáno, že vlasy Papuanů
ovšem spojují se v kosmatý chumáč, jako u Hottentottů, alt -
že nevyrůstají jako u oněch, nestejnou houštkou. Z pravidla
načechrávají si je hřebenem troj* neb vícezubým u vysokou
korunu, která obtáčí se kol hlavy jako paruka. Taktéž kudr-
natý vous vroubí obličej a samo tělo jest hojně zarostlé.

Nad Malaje vyniká Papuan tělesnou velikostí; přece však
sluší řaditi ho mezi lidi vzrůstu prostředního. Tělesná síla
jest ovšem rozdílná; spatřujeme tu svalnaté, onde hubené
a slabé muže, jakž už samo z rozsáhlosti krajiny a z roz-
ličného způsobu života na rozum jde. Také barva těla není
u všech táž; dle většiny pozorovatelů je typický Papuan barvy,
která se mění od osmáhlé hnědosti do modravého černá, která
však nikdy nedostihuje temné pleti černochů.

Tvář není nikterak příjemná. Obličej jest ovální, čelo
ploské a nad oči vyčnívající; široký, veliký nos sklání se
špičkou dolů, tak že jsou chřípí zakryty, což dává tváři ráz
židovský, kterýž posud neušel pozornosti žádného cestovatele.
Ústa jsou veliká, pysky tlusté, vyhrnuté, uši pak bývají těž-
kými okrasami nehezky roztaženy. Široká prsa jsou značně
klenutá, údy celkem silné, ale nohy bývají nepoměrně dlouhé
a tenké. Ženy jsou z mládí dosti hezké, záhy však dospívají
v Šerednost odpornou, kteráž ovšem velikou nečistotou a z ní
povstávajícími nemocemi kožními ještě se zvyšuje.

Tato šerednost jeví se nám úplně nezahalena. Nebot
o vlastním oděvu jakémsi nemůže býti řeči, ačkoli kroj Adamův
zachoval se snad již jen na souostroví novobritannském. Jinde
však záleží i oděv žen, jež ve stáří nejvíce se zahalují, pouze
v řasnatém pasu č. liku, a mužové spokojují se pláštíkem
př^s bedra. Naproti tomu ozdobují Melanesané tělo své roz-

256

MelaneBané.

inanitým způsobem. Tak vesměs barví vlasy červeně neb bíle,
kůži mažou olejem kokosovým a natírají červenou, bílou neb
černou barvou. Také znají polyneské taettovování a po austral-
sku zdobí se naduřelými jixvami. Všude váží si vonné ozdoby
květin a rádi okrašlují vlasy své pestrým peřím.

Papuan liší se od sousedního Malaje nejen vnější podobou,
ale ještě více povahou. Jest čilý a popudlivý, v řeči i v jednání
je zjevný a rázný, své city vyjadřuje smíchem, křikem a čilým
pohybem. Při tom je nedůvěřivý a podezřívavý, často zrádný,
ukrutný a krvelačný, ale též zmužilý a bojovný. Ku špatným
vlastnostem svým byl mnohdy sveden ústrky, jež snášel od
Evropanů. Dle Wallace-a jest Papuana výše ceniti než Malaje,
ač mnozí Malajové nyní ze styku s pokročilými národy dosáhli
jistého stupně vzdělanosti, k němuž Papuan dosud nedospěl.

Lidojedství zachovalo se na všech ostrovech Melanesie,
Jest možno, ba pravděpodobno, že tento hrozný obyčej sou-
visel jako u Polynesanů s nábožensko-politickými představami,
nyní však nic nedohání Papuana k lidojedství než ohavná,
zvířecká chut. Příroda neposkytuje mu sice vždy bohatých
zásob, ale nouze není nikdy taková, aby Papuan nucen byl
tímto způsobem hlad svůj ukájeti. Tím nepravíme, že by si
Melanesané mohli v masité potravě vybírati, ano dosvědčuje
se, že v Nové Kaledouii požívají též rozličné druhy hmyzu
a že rostlinstvo samo nedává často výživy s dostatek, avšak
pomoc kyne z orby. Orba provozuje se téměř všude, na
mnohých ostrovech i s velikou pečlivostí a v míře značné.
Nejmilejší plodinou jest jim kořen jamu (yamsu). Obyvatelé
Nových Hebrid, ostrovů Santacruzských a Nové Kaledonie
věnují zvláštní píli úhledným sadům, obratně ploty ovroubeným.
Na některých ostrovech pěstuje se nyní působením zkvétají-
cího obchodu značnou měrou též palma kokosová.

V stavbě svých příbytků, zřízených většinou na sloupích
jako předhistorické stavby kolové, ve výrobě lodic a zbraní,

lpi

S/Sy

Melanesané.

Obraz 66.

Ozdoby a zbraně z Nové Guineje a z ostrovův Admiralních.

a) Z ostrovův Admiralních:

1. 2. kopí s hrotem obsidianovým,

3. jehlice do vlasů,

4. 5. 6. náěelky z lastur a ze želvoviny.

7. multánky,

8. 9. udice z lastury,

10. kostěná ozdoba nosu,

11. nůž z obsidianu,

12. pás pletený z trávy,

13. 14. náramky pletené z trávy,

15. 16. obvojky na nohy rovněž upletené z trávy,

17. náramek z lastury,

18. ozdoba na nos urobená ze zubů psích a kuskusích,

19. 20. hřebeny,

21. nákrční ozdoba ze psích zubů,

27. lastura přináležející k odění slavnostní inu,

28. kostěná ozdoba nosu,

29. kopáč ze dřeva a lastury,

30. 32. schránky na betel,

31. pytlík, pletený z trávy,

33. ozdoba zhotovená z kostí lidských a peří kasuařího.

34. pás z malých lastur.

b) Z Nové Guineje:

22. 24. 25. nákrění odoba z bobulí, z lastur, z kosti,

23. hřeben,

26. kamenná palice bez topňrka.

Mela; esané.

které záležejí hlavně z luku a šípu, daleko nejsou Melanesové
tak důvtipní a zruční, jako Folynesané. Ale ve shotovování
okras a rozličného náčiní jeví nemalou obratnost; mnohé jsou,
jak z obrazce vidno, velmi úhledné a hezkými vzory ozdobené.

O náboženských představách tohoto plemene víme jen
málu; ale tolik je známo, že všude mají pevnou víru v život
nový, který nastává po smrti. Dle víry Melanesanu nastává

v jiném světě obnovení života, kterýžto vedl člověk zde na
zemi. Prutu pochovávají 11a Nuvé Guineji a na Hebridách
starce za živa; zemře-li dítě, musí bud matka, bud některá
teta jeho podstoupiti smrt, aby mu mohla býti průvodkyní
na onom světě, a s mužem musí i ženy odebrati se na věčnost.
Pieta k zemřelým jest tak vřelá, že mrtvoly zbožňují. Tomu
nasvědčuje uctívání lebek, kteréž jest rozšířeno po všech
ostrovech; teprve však nedávno bylo důvodně poznáno a zji-
štěno. Lebky zemřelých pc několika měsících zas vykopávají,
čistí je a masité částky nahrazují tmelem, oči víčkem z moř-
ských ulit. Lebky takto upravené vystavují v chrámích ku
veřejnému vzývání. Zejména vynikajícím mužům dostává se
této cti, protože se pokládá za to, že duch zemřelého přechází
na ctitele a schonnvm ho činí ke skutkům rovněž hrdinném-

Též učení dualistické (o bytosti zlé a bytosti dobré) jest
všeobecně rozšířeno. Zajímavým zjevem jest pak, že spoléhají
v rozepřích na rozsudek bohů; mají totiž soudy podobné
očistám starých, pohanských Germanii.

Působením polyneským vyvinuly se státy s náčelníky ;
v Nové Kaledonii byla třída nemajetná vedle majetné. Kde
však nejsou Papuani podrobeni cizímu vlivu, tu je všeobecná
svoboda i rovnost, a moc náčelníků je pak jen nepatrná.
Podrobené a zajatce berou ovšem do otroctví, jako na př.
na Nové Guineji, kde dříve byli prodáváni moluckým kup-
číkům; ale poroba ta je snesitelnější než u jiných kmenův,
otroctví žen pak sotva se liší od svobody.

2(50

Obchodnici se sandálovým dřevem a otrokáři.

Domorodci melanesští seznali Evropana ve dvojí podobě.
Jednak shledali v něm apoštola míra, missionáře, jenž usadil
se mezi nimi, aby je zbavil starých mravů v anebo správněji
řečeno — nemravův a přiučil je víře a novým obyčejům.
S druhé strany vsak poznali Evropana jakožto kupčíka a lupiče,
který kácel jich lesy, který při směně plodin za tovary evropské
je šidil, na své koráby je lákal a lehkověrné zrádně na daleké
ostrovy odvážel k nenáviděné práci. Proto byli Evropané od
tamních kmenů brzy za dobré lidi pokládáni, brzy za zlé.
Není však divu, když u divokých těch kmenův ovšem bývala
vděčnost za dobrodiní vždy záhy zatlačena vědomím utrpěného
bezpráví, pročež často nesvědomitý čin jednotlivce zmařil všecky
dobré snahy, a z pravidla nevinný pykal za vinníka svým
životem. Proto nebyly nikdy styky Evropanů s domorodci přá-
telské a posud docházejí zprávy o zavraždění missionářů, cestu-
jících a námořníků přibylých na tyto ostrovy.

Dlouho si ani plavci, ani obchodníci hrubě nevšímali
ostrovů Melanesie, protože žádná plodina oněch světa končin
nehověla ieiich hrabivosti. Teorve kdvž r. 1828. bvlo na

« i a. *r

ostrově řečeném Eromanga objeveno dřevo sandálové, po němž
na čínských tržištích bývala veliká poptávka, vyvinul se obchod
s jižními ostrovy novohebridskými. Bohužel provozován byl
od Evropanů se surovostí k víře nepodobnou. Z počátku byli
dosti skromní; zakotvovali se na blízku pomočí a dávali si
od domorodců dříví přivážeti. Ale brzy vystoupili sami na
břeh, káceli za pomoci polyneských dělníků lesy a neptali
se o svolení domorodců aniž jim dávali náhrady; když pak
se ostrované bránili takovému rušení svých práv, byli od
dobře ozbrojeného mužstva evropského postříleni.

Na konci r. 1842. zajely tři anglické koráby na ostrov
Fate čili Sandwich pro sandálové dříví. Mužstvo skládalo se

Obchodníci se sandálovým dřevem a otrokáři.

261

dílem z bělochů, dílem z Tonganů, a jedni i druzí závodili,
uchvacujíce při svém zaměstnání vše, co se jim zdálo býti
poněkud užitečným a cenným. Více než 200 kusů vepřového
dobytka a veliké zásoby yamsu byly uloupeny, a s bezměrnou
zlomyslností chýše a sady domorodců zpustošeny. Rozhořčení
domorodci chopili se zbraní, musili však utéci před střelnou
zbraní a skrýti se v jeskyni, když bylo v nerovném boji tom
26 soudruhů jejich padlo. Nedosti na tom; Tongané vyslídili
jich ochranný úkryt, nahromadili přede vchodem chrastí, za-
pálili je a vydali všechny uprchlíky hrozné smrti. A také
tenkráte nevinný strpěl pomstu za vinníka: brzy potom při-
stala totiž lod „Cápe Packet“ a mužstvo její bylo do jednoho
povražděno, sotva se ocitlo na břehu.

Jiná lod poslána byla pro sandálové dřevo na ostrov
Maře; tři domorodci připlavali ode břehu k ní, aby vyjed-
návali. Sotva však vystoupili na palubu, bylo po nich stříleno.
Dva byli lmed mrtvi, třetí skočil do moře, ale i toho dobili
novou ranou. V prosinci téhož roku přistala tu lod „Lady
Anne“ a pozbyla téměř všeho lodnictva; domorodci vykonali
odvetu. Příklady podobných událostí nejsou nic neobyčejného;
ale snad postačuů. abv ukázalv. kterak lakota zneužívá vzdě-

A (/ / 1/ ' /

lanosti a přesily.

Obchod se sandálovým dřívím, jímž před dvaceti lety
zaměstnávalo se 10 až 14 anglických lodí, nyní již pro ne-
smyslné vyhubení lesů vzal za své, a stanice, které byly zří-
zeny zejména na jižních Hebridách, úplně zanikly. Tím skončila
se také řada ukrutností a pominul i zhoubný vliv vývrhele
anglického na melaneské obyvatele. V opuštěných osadách
usídlili se křesťanští missionáři, jimž oni bídníci krví pokálení
blahodárné působení zprvu činili téměř nemožným. Avšak
na místo jednoho zla nastoupilo jiné, větší.

Když osadníci britští na východním břehu Austrálie a na
ostrovech řečených Viti počali pěstovati cukrovou třtinu a

262

Obchodnici se dřevem sandálovým a otrokáři.

bavlnu, ohlíželi se, odkud by se jim dostalo laciných dělníků.
Mezi bělochy australskými jich nenalézali, a tamější domo-
rodci nebyli schopni trvalého namáhání ; obyvatelé vitiští jsou
sice silní a ku práci schopní, ale nebyli ochotni den co den
se trápiti a naináhati, když příroda sama hoví skrovným po-
třebám jejich, a učiniti násilí tomuto bojovnému národu —
toho se ani nejsurovější výbojníci nechtěli odvážiti. Ale chudší
obyvatelé melaneských ostrovů, od vitiského na severozápad
ležících, zdáli se vhodnými dělníky. Že pak nebyli ochotni
opustit! vlast svou s muži, kteří jim byli vždy úhlavními
nepřátely, nebylo docela na překážku. Nešli-li dobrovolně,

bvlo užito lsti a násilí.

«/

Již r. 1856. bvlo odvezeno deset mladých mužů z Lifua

*•

do Sydney-e. Přišlit na lod, aby prodali domácí výrobky,
ale byli vlákáni dovnitř a uvězněni. Nejprve zavezli je na
Espiritu Santo, aby sekali dříví sandálové; zde je koupil
Sydneyský kapitán za vepře a za yams. Šest jich však uprchlo
na lod, plující do Hongkonga. ale jen jeden z nich zbyl na
živu. Ostatní čtyři dostali se pomocí amerických missionářů
na Honolulu, odtud do Rarotongy a konečně po třech letech
zase do své vlasti. Jest ovšem patrno, že tito mužové za-
chovali bílé plavce v neblahé paměti a že krajany své v ne-
přátelství utvrdili. Takové únosy všude se opakovaly, jen že
musilo býti užito vždy nových léček na ostrovany již nedů-
věřivé. Tmaví domorodci blížili se bez ostychu konečně jen
missionářským lodím, které je občas navštěvovaly; zejména
oblíbeni byli zasloužilí biskupové Sehvyn a Patteson. Jich
jména často zneužívali otrokáři, aby dosáhli mrzkého cíle.
Počínali si asi tímto způsobem. Lod, na způsob missionářské
bíle natřená, vpluje do přístavu ostrova, na palubě stojí kapitán
s knihou v ruce a zpívá v průvodu námořníků píseň dle
melodie, domorodcům již od missionářů známé. Tím důvěra
domorodců na břehu shromážděných získána je tou měrou.

Obchodníci se sandálovým dřevem a otrokáři.

263

že vsedají do loděk neb přeplavou k lodi a vyšplhají na
palubu, odkudž je námořníci pod záminkou obchodu vedou
dovnitř lodi, kde je spoutají a rychle do otroctví odvezou.
JSOu-li domorodci již nedůvěřiví a plaší, užije se jiné lsti.

Když veplula lod do přístavu, vyšle lodici s člověkem,
kterýž oblečen jsa černým šatem a bílým nákrčníkem, s mo-
drými skly před očima, se slunečníkem v ruce představuje
missionáře, maje pod paží i knihu, jež podobá se bibli. Rychle
jak oheň rozlétne se zvěst: „Biskup přichází!" Mužové, ženy
i děti v radostném očekávání běží ku břehu. Ale není to bi-
skup, nýbrž cizí missionář, který jim přináší smutnou zprávu,
že dobrý biskup je sice na lodi, ale nemůže ven vyjiti,
protože má zlomenou nohu. Nežli však odjede do Sydney-e,
by se vyléčil, přeje prý si spatřiti své staré, milené přátely
a prosí je, aby ho navštívili u bolestného lože. Tu se ženy
rozběhnou, aby přinesly kokosové ořechy, yams a banany,
muži pak vstupují do lodic, aby přirazili k lodi. Cizí missionář
zůstane na ostrově a činí geologická pozorování. Záhy na-
plněna jest paluba domorodci, ale dovoluje se vždy jen dvěma,
aby navštívili nemocného biskupa, jenž leží v malé kajutě.
Ale jakmile který sestoupí dolů, nepřivítá ho milovaný přítel,
nýbrž několik silných námořníků s nabitými bambitkami,
kteří mu ukážou cestu do lodní prostory, kde mu hned jiní
svážou ruce na hřbet. Jeden nebožák jde tam za druhým,
a všechny otvory jsou pevně uzavřeny. Na ostrově nemají
tušení o zradě, nýbrž nad to ještě lodice, štědře vybavené
plodinami ostrova, přinášejí dary missionářské lodi. Konečně
se rozloučí i lži-missionář se ženami a dětmi, jej obklopují-
cími, a vystoupí na lod. Pozdě poznávají oklamaní pravý stav
věcí, když lod pluje již do širého moře. Na srdcervoucí pláč
a nářek opuštěných žen a dětí, na zuřivý ale marný hněv
mužů, odpovídá jen hnusný výsměch surových lupičův a vrahů
duší lidských. Jak asi přivítají příští lod, i kdyby přibyla

264

Obchodnici se sandálovým dřevem a otrokáři.

s úmysly lidumilnými? Proto čteme stále v australských no-
vinách o zavraždění bílých lodníků, něhot hanebnosti tyto
ještě docela nevymizely, ačkoli malé anglické loďstvo, neustále
křižujíc v těchto vodách, koná služby námořní policie, a přísná
nařízení, zejména pro ostrovy Vitiské, zlo co možná nejvíce
obmezují.

Bohužel jsou evropští osadníci na ostrovech Yitiských
a v Queenslandě jen z části odpůrci tohoto otrokářství, a spra-
vedlnost jen zřídka trestá porušení zákonů, vydaných na
ochranu polyneských dělníků. Když proslulá lod, jíž queeus-
landská vláda povolila obchod s dělníky, jménem „Young
Australian“, objížděla u Nových Hebrid, nalezla kocábku se
třemi domorodci. Ihned spuštěny byly lodní čluny, učiněna
na ony ostrovany honba, a všichni tři byli chyceni; jeden
z nich dokonce zasažen byl za tvář lodním hákem a tím způ-
sobem byl na palubu vytažen. Když pak tito zajatci, kteří
shledali se ještě se 70 nešťastníky v lodi, se protivili a ze
svého žaláře snažili se prebnouti, tu zapálen v noci chumáč
koudele, na železné tyči upevněný a petrolejem politý, a osvě-
tlován tím vnitřek lodi, aby z paluby původcové vzpoury mohli
býti snáze postříleni. Jich mrtvoly hozeny do moře. Když
pak snahou několika neohrožených mužů vrahové konečně
před soud v Sydney-i byli přivedeni, byli by málem ušli od-
souzení. A porotci doporučili je gouverneurovi, aby je vzal 11a
milost; týž zaměnil jim trest smrti za doživotní žalář, ale
i tento trest byl jim později prominut.

O smutném stavu anglicko-australského zákonodárství pro
případy takové svědčí ta událost, že kapitán britského lodstva,
byv vyslán, aby slídil po otrokářích v moři Jižním, nemohl
provésti, aby jeden z nich byl v Sydney-i odsouzen, ačkoli
důkazy byly zjevné. A110, týž kapitán musil sám útraty za-
platiti, a byl ještě ohrožován protižalobou od otrokáře a jiných

Obchodnici se dřevem sandálovým a otrokáři.

265

lodníkův. Anglická vláda ovšem mu pak dala náhradu i po-
výšení.

Někdy stihl však vinníky zasloužený trest. Tak vzbouřilo
se 280 otroků stěsnaných v úzkém podpalubí lodi řečené „Mary
Anně Christiana4*, a ti zavraždili kapitána i s otrokáři a sko-
čili do moře, aby přeplavali ku blízkému ostrovu, Potu na-
zvanému. Ale ze 280 jen 30 dosáhlo břehu, ostatní zahynuli
ve vlnách ; pomsta tudíž mnoho žádala obětí. O lodi však ne-
zbylo ani památky.

V novější době jsou poměry ovšem poněkud již lepší.
Zejména na Vitiích přísně se hledí k dodržení smlouvy od
té doby, co toto souostroví náleží koruně britské. Avšak jako
dozvuky dřívějších hanebností slýcháme posud o vraždách, spá-
chaných na běloších od divokých ostrovanův, a pomstách, vy-
konávaných lodmi válečnými. Že tento obchod s otroky posud
se provozuje, ač způsobem mírnějším, než na březích afri-
ckých, dovídáme se zase v době nejnovější. Dřívější způsob,
domorodce na výdělek zjednávati a v přístavech pak vydraž o-
vati, opatrností vlád byl již zamezen. Mnoho-li však ještě zbývá
vykonati na Queenslandě, ukázali jsme na jiném místě.

Kterak dovoz melaneských ostrovanů ku práci mezi Evro-
pany působí na mravy divokých a polodivokých těchto lidí,

0 tom jsou domněnky různé. Někteří, jako anglický cestovatel
Trollope, jenž viděl takové dělníky v Queenslandě, pokládá
působení takové za výhodné. Ale Trollopovo pozorování bylo
asi velmi povrchní, nebof praví, že nakládají páni s ostrovany
velmi dobře, vskutku byl zatím pravý opak. Campbell, který
pozoroval dělníka po jeho návratu do vlasti, zcela jinak soudí.
Tvrdí o domorodcích novohebridských, mezi nimiž po delší
dobu žil, že jim ona tři léta pracovní v Queenslandě, v Nové
Kaledonii, na Tahiti-u neb na Vitiích nejen neprospívají, nýbrž

1 velice škodí. Dělník, navrátiv se do vlasti, rozdá svůj vý-
dělek mezi přátely, odhodí šaty, a je blažen, že může zase

266

Missionáři.

choditi v rajském stavu, maje tělo natřené tukem a barvou.
Jedno umění přináší s sebou vždy a užívá ho velmi často
s nemalým sebevědomím, totiž po anglicku klít! ve všech
možných formách. Avšak dělníci nenaučili se jediné této ne-
pravosti, nebot špatné vlastnosti svého anglického druha, ne
právě zjemnělého, mnohem jim byly srozumitelnější a pouta-
vější než vlastnosti dobré. Možno by bylo uvésti ještě jiné
důvody proti zavádění dělníků na cizí půdu. aspoň proti způ-
sobů, jehož někde užívají, přijímajíce pouze muže a ne celé
rodiny. Steriulale, jenž seznal dělnické poměry na ostrově ře-
čeném Samoa, tvrdí, že největší dobrodiní prokáže se ostro-
vanům za nynějších poměrů, když je uvádějí v osady, třebas
i na vždy, a tam je nechají žiti za spravedlivých a lidských
zákonů. Divocha nelze civilisovati, urveme-li ho rodné přídě
a nepřipravena vtěsnati ho chceme v poměry, jež mu jsou ne-
přirozené a nesrozumitelné. Nejlepší způsob, jej povznésti, zdá
se býti Pattesonův: utvořiti osadu poctivých Evropanů mezi
ostrovany, kteří by se přiučili orbě a průmyslu. Úplné vylou-
čení všelikých kupčíkův a dobrodruhů by ovšem bylo ne-
zbytnou podmínkou.

Missionáři.

Missie obrátila svou činnost neohroženě k zemím posud
málo známým, ano přímo odstrašujícím. Na Nové Guineji usa-
dili se nejprve roku 1855. dva missionáři, Ottov a Geissler,
a to na ostrově Manaswari při malé zátoce u Doreha na se-
verozápadním břehu velikého zálivu Geelvinského, kde za-
ložili u vsi Mansinamy a pak na pevnině u Doreha stanici.
Později přibyl k nim Jaesrich, který dříve u Batavie působil ;
když pak Ottov r. 1862. zemřel, vysláni byli Utrechtští mis-
sionáři van Hasselt, Klaassen a Otterspoor. Hasselt působil
s Jaesrichem v Dorehu, ostatní v Mansinamě. Misse byla roku

Missionáři.

267

1864. těžce poškozena zemětřesením, které všecky budovy zni-
čilo; missionáři stěží zachránili život, a trápeni jsouce zim-
nicí, opustili Novou Guineu, aby se v Ternate zotavili. Jen
Geissler setrval; záhy vrátil se i Hasselt a jiní čtyři missionáři
němečtí. R. 1866. založeny nové stanice : na ostrově Meoswar,
15 mil na jih od Doreha, a na pobřeží Jaóru. Osady ty velice
byly užitečný, poskytovalyt námořníkům podpory na ostrově,
kde by jinak jistě byli zahynuli. Proto vyslovila nizozemská
vláda missionářftm díky a slíbila, že bude každoročně posýlati
k Doreliu parník. Mezitím sepsal van Hasselt maforskou mluv-
nici, a Geissler přeložil biblické dějepravy a některé školní
knihy. Domorodci počali choiliti do škol a kostelů, mnoho jich
se dalo pokřtiti, a r. 1869. založena byla v kraji Arfaku sta-
nice u Andaje, několik mil na jih od Doreha. Sice později
byly Doreh i Meoswar opuštěny, ale za to otevřeny stanice
v Moomu a v Monokwari na ostrově Maforu. Pokus, převésti
kolonisty ze starších křesťanských obcí souostroví, zejména
z ostrovů Sangiri, se sice nepodařil, a výsledek veškeré dvaceti-
pětileté činnosti missionářské není stkvělý, ale nenáhlé půso-
bení křesťanství na pohanské zvyky divochů jest utěšené.

Mnohem později pokusila se missie o získání jižního po-
břeží. Podnět k tomu dalo vypovězení polyneských učitelů ze
souostroví Lifua, které r. 1864. obsadila Francie. Ale teprve
po sedmi letech, 1. července 1871., přistali missionáři Murray,
jenž prve na ostrově Samoa působil, a Mac Farlane z Lifua
s pěti domorodými učiteli a jich rodinami, celkem s 20 domo-
rodci, na ostrově Darnleyi neb Errubu ve východní části prů-
plavu Torresova. Zde a na ostrovech řečených Warrior, Tauan
a Sabai zůstaveni byli učitelé, a zároveň byla u Somersetu,
osadě to vlády queenslandské na mysu Yorku, zřízena hlavní
stanice. Y příštím roce přivedli Murray a Gill šest domorodých
učitelů z Rarotongy a sedm z ostrovů Loyalty na mys York,
odkudž byly pak založeny missijní stanice na ostrovech Mur-

268

MÍBsionáři.

rayových, y Katau-i a ve vsi Torotoramu, na ostrovech Yorku
a Bamptonu. Také na Nové Guineji samé založena byla osada
u veliké vesnice jménem Manumanu při zálivu Redscarském,
a tam bylo ustanoveno oněch šest rarotonganských učitelů.
Missionář Murray usadiv se v Somersetu řídil odtud missii.
Ale podnebí v bažinatém pomoří jižní Nové Guineje bylo ra-
rotonganským učitelům zhoubné, pročež odstěhovali se do
Tauanu a na mys York ; záliv Redscarský byl opuštěn a zvolen
Port Moresby právě objevený. Zde usadil se mezi vesnicemi
Anuapatou a Elewarou missionář Lawes. Domorodci na ostro-
vech Darnleyských a Murrayských dobře prospívali, avšak na
Bamptonu oba učitelé pro svou přílišnou horlivost zhynuli
pod kyji divochů. Důležité pro úspěch rnissie bylo, že získán
jest malý parník „Ellengowan", který slečna Baxterová k tomu
účelu za 63.000 mark koupila a darovala. Nyní mohlo býti
udržováno pravidelné spojení s jednotlivými stanicemi, které
nezřídka zakoušely nedostatek potravin, neboi větší jich zá-
soba byla by budila lakotnost domorodců. Mimo to bylo
možno prozkoumati pobřeží a řeky vnitrozemské a nalézti pří-
hodnější půdu, než byla bažinatá pomoří. Objevena pak řeka
Maikassa č. Baxter, a Fly, po němž plul Mac Farlane s Vla-
chem ď Albertů v „Ellengowanu“. Hlavní stanice musila býti
r. 1877. položena na ostrov Murray, protože queenslandská
vládní osada v Somersetu přestěhovala se na Thursday. Bylo
nyní 11 stanic na ostrovech a dvě na pevnině, záhy pak ještě
třetí u vsi Kerepunu v zátoce Hoodské. Zimnice však zle řá-
dila mezi učiteli na ostrovech, a proto vydali se Chalmers a
Mac Farlane r. 1877. na východní pobřeží, aby vyhledali místa
zdravější. Protože „Elleiigowan“ byl v Sydney-i spravován,
zjednali si lod řečenou „Bertha“. Výsledkem cesty té bylo
založení tří stanic: na ostrově Teste-u u Kellertonpointu po-
blíž východního mysu a na ostrově Stacey-i, kdež usadil se
Chalmers. Když pak r. 1878. missionářská lod „John Williams u

Milionáři.

269

zase přivezla 20 polyneských a melaneských učitelů, rozší-
řeno bylo působiště missie. Při zátoce Milneské založeny byly
dvě stanice, též na ostrovech Hayteru, Heathu a Dinneru. Také
u vnitrozemí zařízena stanice Keniumu. Posud ovšem dosaženo
nebylo úspěchů velikých, přece však již dle nynějšího stavu
missí lze nadití se všeho zdaru do budoucnosti.

Ku sousednímu souostroví Nové Britannie obrátila se
missie teprve před nedávném. Boku 1874. určila australsko-
asijská konference wesleyanskýcli methodistů toto souostroví
za nové pole své činnosti. Bok po tom vyslán byl zkušený
missionář Jiří Brown s osmi učiteli z Yitií a s dvěma ze
Samoy, a zakotvil s missionářskou lodí „John Wesley" dne
15. srpna 1875. ve přístavu Hunteru na severním pobřeží
ostrova Duke of York (vévody Yorského). Zde byla zřízena
hlavní stanice, a později ustanoveni učitelé v Ivalilu, Tombaře,
v Nodupu a Matupi v zátoce Blanclieské. Boku 1876. přišli
ještě jiní učitelé; působilo jich celkem 17, totiž čtyři na
ostrově Duke of York, čtyři na Tombaře, devět na Biraře.
Již někteří učitelé kázali v řeči domorodců, již byly kostelíky
vystavěny, a školy dobře navštěvovány, avšak tu ten utěšený
stav blahodárného díla velice byl rozrušen, čtyři učitelé byli
totiž od jednoho z nepřátelských kmenův u vnitrozemí zabiti
a snědeni. Na neštěstí missionář Brown s několika bílými
osadníky, učiteli a obyvateli pobřežními učinil výpravu na vin-
níkv, z nichž as 50 neb 60 mužu bylo smrtí ztrestáno. Tako-
véto jednání oproti národu, jemuž je krevní pomsta svátým
zákonem, nebylo arci s prospěchem pro podniky missionářské.

O vzdělání a pokřestění obyvatelův ostrovů Šalamoun-
ských a Santacruzských, jakož i Novoliebridských a Loyalt-
ských, pečovala již od r. 1849. missie melaneská. Založena
byla obětovným anglikánským biskupem Selwynem na Novém
Zélandě, jemuž vymerena byla dioecese o 300.000 □ mil.

270

MisBionáři.

Selvvyu s podivuhodnou vřelostí oddal se svému úkolu,
kterýž mu nemálo ztěžovali australští kupci a lidokrádci. Ale
osobní vlastnosti biskupovy napomáhaly, aby spíše než kdo
jiný provedl velikolepý podnik. Vypravuje se o něm, že jsa
dokonalým námořníkem, vyslídil kdysi ze spodního rahna zá-
hubné úskalí mořské, v bouři uchopil se kormidla, silnými
pažemi svými pomáhal veslem hnáti lod skrze příboj rozpě-
něných vln a pádnou pěstí odrážel dotěravé divochy. Plováním
vyrovnával prý se obojživelným domorodcům a pátraje po ne-
příteli v houští skrytém, po ruce, držící v záloze luk nebo
kopí, nic nezadával divochům. On zamýšlel všechny jednotlivé
ostrovy melaneské navštívit!, beze zbraně obcovati s domo-
rodci, jež hleděl získat i dary, aby ho následovali na Nový
Zéland, kde by je vychoval za učitele jejich krajanů. Aby však
u domorodců nevznikla pochybnost o poctivých úmyslech jeho
a zároveň aby zdraví chovanců netrpělo novozelandskou zimou,
podržel je u sebe jen v létě a než nastala zima, posýlal je
vždy domů k rodičům. Tím způsobem vydobyl si tolik pevné
důvěry, že mu svěřovali děti své i na delší dobu. Ovšem byly
mu r. 1854. ostrovy Loyalty londýnskou missijní společností
odňaty. Ale téhož roku podařilo se mu získati výtečnou pomoc
v Johnu Coleridge-i Pattesonovi, mladém to knězi ze vznešené
a bohaté rodiny, který vzdav se příjemného života, obětoval
veškeré své síly pracím missionářským. Příznivci angličtí da-
rovali missii novou větší lod „Southern Cross“, která v no-
vější době štědrostí jisté dámy zaměněna byla za jiný, po-
hodlnější parník. Selwyn a Patteson vydali se hned na delší
cestu, navštívili neméně než 60 ostrovův a zavedli 33 chovanců,
většinou ze Šalamounských ostrovů Banroa a Maranna, na
Nový Zéland. Tam zřízen byl záhy, zejména z podpor anglické
spisovatelky Miss Yonge, zvláštní ústav chovanců v Kohimaře
(IV2 míle na východ od Aucklanda), v němžto se chovanci
zaměstnávali ve škole i na poli a v zahradě. „Ve škole sedí

Missionáři.

271

asi 30 jinochů od 10 do 24 Let při čtyřech stolech. Někteří
píší, jiní počítají. Koupím-li 80 lib. yamsu za sekeru, mnoho-li
dostanu za sedm seker V Za tři udice mohu koupiti Čtyři ko-
kosové ořechy, kolik za 15? Asi takové jsou jejich úlohy.
Jiní pracně slabikují z několika listů, prvních to, které v je-
jich řeči byly sepsány." Zároveň bylo jim navykati pravidelné
činnosti. Každému oddělení vykázáno na týden určité zaměst-
nání: jedni sekají dříví, jiní vaří, jiní mají dohled na dobytek.
Každé oddělení mělo svého dozorce, který byl odpověden nejen
z jejich práce, ale i z pořádku, z oděvu a vší čistoty. Avšak
pobyt za drsné zimy na Aucklandě byl oněm chovancům, při-
vyklým teplému podnebí otčiny, přes všechnu prozřetelnost
velice škodliv, a proto ohlížel se Patteson, jenž mezitím zvolen
byl za biskupa Melanesie, po krajinách pro svou školu pří-
hodnějších. K zamýšlenému přestěhování sice nedošlo, ale za-
řízeny byly zimní stanice na Motě a na ostrovech Šalamoun-
ských a severo-hebridských : na Bauru při zátoce Makira, na
Malantě, Anudě, Sawo-u a na Isabelle. Obyvatelé ostrovů
Santacruzských zůstali však vždy nespolehlivými, a£ nedím že
byli rozhodní nepřátelé, ačkoliv i odtamtud mnozí chovanci
byli získáni ; když pak Patteson navštívil v srpnu 1864. s ně-
kolika ostrovany Pitcairnskými hlavní ostrov Santacruz, za-
biti byli dva jeho průvodcové jedovatými šípy při náhlém
útoku, učiněném beze vší záviny missionářův. Ostatní ostrované
setrvali však v poměrech stále přátelských, a později neostý-
chali se ani Santacruzané přijití na lod Pattesonovu. Roku
1867. přeložen byl konečně ústav z Nového Zelanda na Nor-
folk, který jednak podnebím, jednak plodinami — zejména
yamsem a banány — Melanesanům mnohem byl příhodnější
a milejší. Do zimních stanic záhy pak přibylo dostatek sil
vzdělavatelských z Evropy.

Bohužel byly tyto snahy namnoze rušeny hanebným pro-
dáváním dělníků; tím byla důvěra v missionáře velice osla-

272

Missionáři.

bena, neboř kapitáni i s otrokáři vydávali se, jak shora jsme
vylíčili, za missionáře. Pro tuto hanebnost padl i Patteson za

Obr. 67. Místo na ostrově Nakapu, kde Patteson byl zavražděn.

obět a to na týchž ostrovech Santacruzškých, na nichž byl
prve ztratil dva z nejlepších svých prhvodcu.

Milionáři.

273

Roku 1871. přistal totiž Patteson 11a ostrůvku Nukapu,
kde mluví se polyneským nářečím ; chtěl si tam vyhledati tlu-
močníka, který by ho provázel při návštěvách jeho na hlavním
ostrově. Tam byl od domorodců zavražděn; mrtvolu jeho na-
lezli jeho druzi, ana plula po laguně v lodi, pečlivě jsouc za-
halena rohožemi ; vedle ní nalezli větev palmovou s pěti uzly
na znamení, že zesnulý stal se obětí odvetnou za pět ostrovanů,
kteří od domorodců pokládáni za zabitě, ale zatím jen odve-
zeni byli na ostrovy Yitiské. Úsměv míru zračil se ve tváři
ctného mučedníka, jemuž roztříštěna byla lebka kyjem. Dva
z jeho průvodců skonali teprve za několik dní ve strašných
bolestech, způsobených jedovatými šípy. Za zrádnou tuto vraždu
pomstila se britská vláda ; dalat z válečné lodi stříleti do ves-
nice, kde skutek byl spáchán, při čemž, jak se později zji-
stilo. pravý vrah Pattesonův byl usmrcen. Y odvetu novou za-
bili pak domorodci roku 1875. commodora Goodenougha na
hlavním ostrově. Ovšem i se strany Evropanů činěny byly
zase nové trestné útoky, aby řada násilných skutků vzájem-
ného nepřátelství nedošla konce.

Na místo Pattesona, který veškeré značné své jmění od-
kázal melaneské missii, vstoupil Selwyn, syn shora jmenova-
ného zakladatele missie v těchto mořích. Na Norfolku zřídili
ctitelé šlechetnému mučedníkovi na památku chrám, pěknou
to tichou budovu vkusného slohu, ozdobenou nádhernými mal-
bami na skle a pod. Ye škole, jím zařízené, vyučuje se 180
Melanesauův, a zvláštní tiskárna šíří spisy v neméně než 40
melaneských řečech. Staří žáci, opouštějíce ostrov Norfolk,
vracejí se jakožto učitelé do své vlasti a mnozí putují i do
krajin cizích. Již nyní je 34 škol na rozličných souostrovích.
Ve středních Nových Hebridách jsou dvě na Opě (Leperu) a
jedna na Araghu (Pentecost) a na Maivu (Auroře). Na Mai-i
a Ambrynu meškají evropští missionáři často po mnoho mě-
síců. V těchto krajích působí ovšem anglikáni a presbyteriáni

Jung, Austrálie.

274

Missionáři.

svorně vedle sebe ; presbyteriáni vy s vlají sem pravidelně svou
missionářskou iod „Dayspring". V souostroví Banksově jsou
obyvatelé Moty vesměs získáni učení křesťanskému, a odtud
vysláni byli učitelé na Santa Marii, Ababu (ostrov Torresův),
na Arau a Waluu. Také mezi divokými obyvateli Santa cruz-

skými podařilo se konečně roku 1878. missii nabyti půdy a
zaříditi školu na malém útesovém ostrově zvaném Nujiloli;
též obyvatelé Nukapua a hlavního ostrova projevují nyní nové
stanici úplnou svou příchylnost a oddanost. Pokusy rnissio-
nářské na ostrovech Šalamounských zdařily se stkvěle, a nyní
již je pět škol na Anudě (Floridě), dvě ve Wangou a Haanen
na Bauru, dále v Saa-u na Malantě, v Bungotu a Tenga na
Isabelle; někteří učitelé jsou i na Sawo-u.

Melaneská missie má bohaté prostředky; mimo dědictví
Pattesonovo dostala i jiné příspěvky. Od Society for the Pro-
pagation of the Gospel dostává roční podporu 6000 mark,
též příznivci angličtí a missijní spolek australsko-asijský štědře
ji podporují. Na Norfolku zakoupeno 400 ha. pudy a velká
část její byla mladými Banksany a Pitcairny ohrazena a zdě-
lána. Žně ovšem nejsou dobré, protože bývají ničeny hmyzem,
ale pro potřebu missie dostačují. Mnohem lépe daří se chovu
dobytka, zejména vlna z 1000 ovcí přispívá ku samostatnému
vydržování osady.

Střední Nové Hebridy vzala si, jak praveno, melaneská
missie anglikánská za úkol své činnosti ; ale největší zásluhu
o civilisaci těchto krásných ostrovův a jich surových obyva-
telů získaly si missie londýnská a presbyteriánská. První
uchopil se práce r. 1839. neúnavný John Williams z ostrovů
Samoaských. Bohužel, výtečný ten muž, jenž stkvělým byl
vzorem činnosti, oddanosti, čistoty a lásky, sotva se pustil do
předsevzatého šlechetného díla, sešel smrtí mučednickou. Na
Fotuně i Tanně přijat byl laskavě, i plul s missionáiřskou
lodí „Camden“ dále ku většímu ostrovu Eromanga. I zde

Missionúři.

275

zdálo se, že se mu dostane přijetí přátelského, nebot domo-
rodci staří i mladí ochotně přijímali dary, jež jim missionář
a průvodci jeho nabízeli. Ale rázem změnilo se chování zrád-
ných divochův, a Williams klesl se svým druhem, váženým
občanem anglickým, pod kyji a šípy zuřící chátry, mezi níž
pozorováni byli i chlapci, kteří s dospělými závodili v hano-
bení mrtvol. Když pak po truchlivé o tom zprávě „Camde-
nem“ do Sydneye učiněné vyslána byla válečná lod na ne-
šťastné místo, dostal kapitán od domorodců jen několik kostí
a lebky zavražděných; maso jejich mrtvol bylo zatím lido-
jedům poskytlo pochoutku. Ostatky, mezi nimiž však, jak se
později ukázalo, nebyly Williamsovy, dovezeny na Samou a
byly slavnostně pohřbeny. Pomník nad nimi zřízený hlásá
čestnou památku statečného missionáře. Bohužel, nebyla to
poslední ztráta, již utrpěla missie 11a nehostinných těch
ostrovech.

„Camden“ zůstavil i v jiném místě na ostrově Eromangy
missionáře; aby bylo postaráno o jejich bezpečnost, zajížděla
anglická válečná lod do stanice a hrozila domorodcům nejtěž-
šími tresty, kdyby sáhli na život učitelů. Tu odepřeli jim
domorodci všelikých potravin a přinutili je k odjezdu. Osada
na Tanně utěšeně vzkvétala, ale záhy obrátili se pověreční
a nedůvěřiví divoši proti týmž missionářům, jimž byli z po-
čátku všecku přízeň na jevo dávali; missionáři i s přistěho-
valými samoanskými křesťany, celkem 16 osob dospělých a
čtyři děti, nuceni byli utéci se v nekrytém člunu na rozbou-
řené moře, kde je v pravý čas zachránila evropská lod. Pří-
čina tohoto náhlého obratu byla epidemie, která domorodce
hubila, a za jejíž původce pokládali missionáře. Ve Fotuně
udály se věci podobné, ale s horším ještě koncem ; zde byli
veškeří učitelé a jejich ženy a děti zavražděni a při kanni-
balských hodech snědeni. Londýnská missie nyní ustala ve
své činnosti po několik let; mezitím navštívil biskup Selwyn

276

Missionáři

z Nového Zelanda krví potřísněné břehy zálivu Dillonova na
Eromanze a získal několik mladých chovanců.

Zatím londýnská missie opatřila si ze sbírek novou ve-
likou lod, nazvanou po Johnu Williamsovi. Ze Samoy pluli
s ní missionáři Murrav a Turner r. 1846. ku rozličným ostro-
vům Nových Hebrid. Na Aneytumu, Tanně i Fate-u zůstaveni
byli sice učitelé, a obyvatelé Eromangy chovali se při této
návštěvě jakož i k pozdějším missionářům, Gillovi a Nisbe-
tovi, přátelsky, ale záhy byli na Fate-u a Tanně missionáři
i pokřestění zabiti a snědeni; na Fate-u sešlo takou smrtí
r. 1848. dvaadvacet lidí. Na Aneytumu však stal se po pří-
chodu Geddie-a, vyslaného od presbyteriánů z Nového Skot-
ska, úplný obrat. Geddie s Powellem získali si zcela přízeň
ostrovanův, odstranili zabíjení vdov, ode dávna obvyklé, a shro-
máždili kol sebe několik žáků. Též byla vystavěna kaple, a
v hlavní stanici jakož i na šesti jiných místech mohly býti
konány služby boží. Ani příchod osmi katolických kněží a
tolikéž řeholních bratrů poměry ty na dlouho nerušil, nebot
tito vidouce, že na jiných místech jest činnosti jejich mnohem
více třeba, brzy se vzdálili. Mnohem větší překážkou byli zde
i jinde obchodníci s dřevem sandálovým a lodníci. Přes to

missionáři rychle a s úspěchem pokračovali ve svém díle., tak
že již roku 1857. bylo veškeré obyvatelstvo Aneytumu, celkem
3000 duší, získáno víře křesťanské. Tu byly ponenáhlu pře-
kládány Geddiem a Inglisem části bible do řeči domorodců;
na vytištění Inglisova překladu starého testamentu věnovali
domorodci 24.000 mark, jež získali z arrowrootu, kterýž pě-
stovali ve svých plantážích. Oba mužové starali se též o to, aby
domorodci zvykali si přesnosti a svědomitosti, pročež učili je
rozličným řemeslům a ručním pracím. Pohříchu velice zten-
čuje se počet obyvatelstva tohoto ostrova epidemickými ne-
mocmi. Na počátku missie bydlelo v Aneytumu 3500 lidí, r. 1878.

již jen 1279. a to 792 mužského a jen 487 ženského pohlaví*

Missionáři.

277

Na jiných ostrovech nebylo tak snadno nabyti půdy.
R. 1857. přistal presbyteriánský duchovní G ordou se svou
manželkou na Eromanze, i dařilo se mu z počátku dobře.
Když však r. 1861. hrozné bouře řádily na ostrově a záro-
veň nakažlivé osypky znepokojovaly domorodce, byli Gordon
i s chotí svou, jakožto domnělí původcové všech těch pohrom,
od rozzuřených divochův ukrutným způsobem zavražděni. Jeho
bratr, jenž ihned v opuštěném místě se usadil, podlehl témuž
osudu. Jemu podařilo se sice shromážditi kolem sebe malou
obec, pro kterouž přeložil několik biblických knih a vypra-
coval malou čítanku, ale zase to byly nemoci za velmi mo-
krého léta vzniklé, které popudily zaslepené domorodce tak,
že i jeho zabili. Avšak když bílí obchodníci vyčerpali zásoby
sandálového dřeva, pak ovšem již nepřijížděli sem oni lidé,
kteří mnohých zločinu se byli dopouštěli na domorodcích, a
nelidské jednání jejich poněkud vešlo v zapomenutí. Tu teprve
missie nabyla volného působiště. Nyní jsou vystavěny kostely
při zátoce Portinijské, Cookově a Dillouské, a 22 domorodých
missionářů působí na ostrově.

Také na Fate-u ve stanici Erakoru se věc dařila; mis-
sionáři polynesští byli na mnohých místech usedlí. Avšak
domorodci brzy jich mnoho snědli, jiné zhubila epidemie a
ostatní vrátili se na Samou. Teprve r. 1854. byli zase tři
rarotonganští křesťané na Fate-u usazeni, a působili tak
účinně, že r. 1S6U., když tam přibyl Turner, veškeré okolní
obyvatelstvo Erakoru přiznávalo se — aspoň dle jména — ku
křesťanství, li. 1864. přišel missionář Morrison a po něm
Cosh, jenž usadil se v Ebangu neb Pangu, od obchodníků zá-
tokou Jihozápadní nazvaném. Avšak i on přinucen byl pod-
nebím ostrov v. 1870. opustiti; po dvou letech přišel pak
Mackenzie do Panga a působením jeho zřízeny byly zde
a v Erakoru pevné a výstavné kostely. Týž obrátil na víru
i nejstrašuějšího známého lidojeda, který r. 1863. při slav-

278

MisBionáři.

nosti dal 13 lidí upéci, kannibal to, který i své ženy a děti
tomu osudu vydával, vzbudily-li jeho nevoli. U přístavu
Havanny na severozápadním pomoří usadil se presbyterián
Macdonald, jemužto však znesnadňovali práci bílí osadníci,
kteří tu pěstovali bavlnu a prodávali domorodcťim kořalku
v míře neobmezené. R. 1873. rozšířila missie své působení
též na ostrov Eri ě. Iriririki v přístavu zvaném Efil č. Fila;
zde ovšem bylo nesnadno hlásati víru, nebot domorodci,
z nichž mnozí byli pracovali v Queenslandě neb na Vítiskýcli
ostrovech, missionáři Annandu docela nedfivěřovali. Najímání
dělníků, jež často rovnalo se lidokupectví, překáželo missii
také na Engunu čili Nguna-u, od Cooka Hinchinbrook na-
zvaném. Když missionář Milné, který se tu od r. 1870. s ně-
kolika učiteli z Rarotongy byl usadil, meškal v Aneytumu,
pobili domorodci téměř veškeré mužstvo takového dělnického
korábu a jen kapitán byl přičiněním učitelů zachráněn. Jiné,
z části šťastné pokusy missionářské učiněny též na ostrovech
Pele-u, Mataso-u, Makuru-u, na ostrovech Shepherdskýeh, na
Api-u a Merena-u č. Espiritu Santo (t. j. na ostrově Ducha
svátého). Na tomto ostrově zdržoval se některý čas missionář
Gordon a obcoval s domorodci zcela přátelsky. Goodwill,
r. 1871. sem vyslaný, nezvolil si Nogogu na severozápadním
pobřeží jako Gordon, nýbrž krajinu u mysu Lisburna. Ale
již po třech letech byl nemocmi přinucen ostrov opustiti,
byv před tím ještě svědkem hrozných lidojedských slavností.
Celkem nebylo u divokých kmenů na oněch ostrovech mnoho
docíleno, ač tam bylo prolito nejvíce mučednické krve.

Na ostrovech Loyaltských započala evangelická missie
svou činnost od r. 1841., kdy tam zavítal Murray. Ne bez
překážek získány byly učení křesťanskému ostrovy Maře, Lifu,
Nuwea působením rarotonganských učitelův a pak anglických
missionářův, ale mnozí kmenové obyvatelů vnitrozemních se-
trvali ještě v pohanství, pročež byly často svedeny boje mezi

Missionáři.

279

nimi a křesťanskými obyvateli krajin pobřežních. Na Lifu-u
vystavěli si domorodci veliký a široký kostel z kamene
s úhlednou kazatelnou a četnými lavicemi; v kostele tom
mělo 1000 lidí místa a každou neděli býval naplněn. Z 8000
obyvatelů přiznávalo se ku křesťanství neméně než 3000 duší,

kdežto ostatní část oddána byla lidojedství. Na Mare-u zřízen
byl ústav pro vychovávání domácích učitelův, a na Lifu-u byla
zřízena knihtiskárna, která vydávala katechismy, zpěvníky a
některé texty nového zákona. Na obou ostrovech jakož i na

Obr. 68. Missijni stanice La Conception na Nové Kaledonii.

ostrově řečeném Uea působili evropští missionáři vedle póly-
neských.

Tak urovnané poměry byly na Lifu-u, ale brzy byly ná-
silně porušeny přehmaty francouzskými. Když katoličtí kněží,
kteří sem byli přišli z Numey, marně snažili se nabyti půso-
biště, bylo francouzskou vládou z jejich návodu r. 1864. celé
souostroví vzato v držení. Při tom počínali si francouzští

vojáci a s nimi zároveň i katoličtí domorodci velmi surově.
Když byli zpustošili vesnici, od protestantův opuštěnou, udeřili

280

MÍBsionáři.

drahého dne na obec v kostele shromážděnou, svázali učitele,
domorodce zbraní vyhnali a mnohé z nich venku zabili. Kostel
byl proměněn v kasárny, vesnice zapálena a kokosové palmy
byly pokáceny. Podobně počínali si v jiných vesnicích toho
okresu. Evangelická bohoslužba byla zakázána a zároveň byly
učitelům veškeré styky s domorodci překaženy. Zpráva o těchto
činech vzbudila spravedlivou nevoli ve všech protestantských
zemích, a Napoleon III. viděl se konečně nucena, evangelické
missii 11a ostrovech slíbiti úplnou svobodu ; však slib nestal se
skutkem. R. 1870. však změnily se poměry úplně. Vojsko
bylo odvoláno a dosavadní gouverneur ustoupil méně fanati-
ckému, který uznal pořádnost, čistotnost a vzdělání protestant-
ského obyvatelstva. Ještě jednou byli (r. 1872. — 1873.) prote-
stantští domorodci na Uve-i od katolíků krůtě pronásledováni;
vesnice zbořeny, tisíce ovocných stromů skáceno a i ženy byly
pobíjeny nebo postříleny. Teprve když francouzské úřady upo-
zorněny byly vládami na tyto hrozné výjevy, nastal zase mír.
Na Mare-u došlo r. 1880. k boji mezi přívrženci obou vyznání ;
katolíci byli od protestantův obklopeni a přinuceni nahraditi
škodu. Když však ponoukáni jsouce kněžími, kteří slibovali
pomoc francouzských vojáků, zdráhali se dostáti slibu svému,
táhly tlupy protestantské po ostrově, pálíce a vraždíce ještě
hůře než prve jich katoličtí odpůrci.

Protestantů je na ostrově Loyaltě mnohem více než kato-
líků; dle sčítání z roku 1878. bylo oněch 10.925, těchto jen
2075. Naproti tomu na Nové Ivaledonii a malém ostrovu Smrči-

novém přiznávají se domorodci všude, kdekoli se odříkali
modloslužby, jen k náboženství katolickému. Na ostrově Smr-
kovém učiněny byly sice evangelickými polyneskými učiteli
v letech čtyřicátých pokusy missionářské, ale bez výsledku.
Katoličtí missionáři však zařídili na 13 rozličných místech
Nové Kaledonie stanice a působí s velikým úspěchem duševním
i hmotným. Nebot nabyli cenných pozemků, mají rozsáhlé

Objevy a výzkumy.

281

sady a vyrábějí cukr. Také na ostrově Smrkovém založili
stanici. Podařilo se jim též přesvědčiti domorodce, že jest
pro ně s prospěchem připojiti se k missii a pro ni pracovati,
aby mohli býti účastni všech výhod evropského života. Tím
způsobem získali si oddané spoluobčany a všude missionář
duševní převahou vítězí nad lidem méně vzdělaným a řídí
jej dle své libovůle.

Nová Guinea.

1. Objevy a výzkumy.

Nová Guinea, veliký to ostrov, jenž se rozprostírá na
severu Austrálie od severozápadu na jihovýchod v podivných
tvarech, náleží k oněm územím, která jsou jen velmi málo
prozkoumána. Uplynulo již přes půl čtvrtá století od prvního
jeho objevení, a nesčíslné pokusy byly podniknuty na oboha-
cení našich vědomostí; stateční a zkušení mužové všech ná-
rodů s veškerou odvahou pracovali, a přece známe jen úzký
pruh pobřežní. Vnitrozemí je posud zahaleno rouškou tajemství.

Objevení Nové Guineje stalo se, podobně jako nalezení
jiných ostrovů, nehodou námořníků. E. 1526. vyslán byl Don
Jorge de Meneses od gouverneura portugalské osady Gov,
aby vzal v držení Ternate. Byv bouří zanesen na pobřeží
Nové Guineje, pobyl tu celý měsíc; objevenou zemi nazval
Papua dle kudrnatých vlasův obyvatelů. Dvě léta potom při-
stal tu Portugalec Alvarez de Saavedra a dal ostrovu zvučné
jméno „Isla del OroM (Zlatý ostrov), kterýžto název však přes
všeliká zkoumání půdy nebyl shledán případným. Ostatně dle
zlatonosné země má nová Guinea i nyní své jméno, které jí
dal r. 1545. Španěl Ynigo Ortiz de Retz, jenž pluje podél
severního pobřeží, nacházel v něm podobu s břehy západo-
africkými.

282

Objevy a výzkumy.

Hollandané, neúnavní plavci a zkoumatelé jihomořských
krajin, vyslali již r. 1605. lod „de Duifhen* (holubice) a nalezli
jihovýchodní cíp, nepravý mys. ^ následujícím roce proplul

Torres úžinou, po něm nazvanou, jíž oddělen jest ostrov od
Austrálie; přistal na několika místech jižního pobřeží, a jeho
líčení domorodek srovnává se podstatně s novějším pozoro-
váním. Potom následovaly výpravy hollandsko-východoi lidické

společnosti, jichžto důležité objevy vyžadovaly vždy značné
ztráty lidských životů. Willera Schouten a Jacob le Maire,

plujíce z Hollanda kolem předhoří Horná 11a západ, plavili
se podél severního pobřeží, viděli několik živých sopek a při-

stali k několika ostrovům, jako ku Dschobie, Misoře a j.
Když však vystoupili na hlavní ostrov, aby se zásobili čerstvou

vodou, byli náhle přepadeni od domorodců, kteří šípy 18 mužů
zabili. Nelépe vedlo se kapitánům Carstensovi a Poolovi.

Carstens r. 1623. chtěl vystoupit! na jižním břehu, při čemž
osm lidí ztratil, potom však záliv Karpentarský objevil. Pool
pak zhynul r. 1636. na západním břehu Nové Guineje. R. 1643.
prozkoumal Tasman část jižního pobřeží. Potom však ochladla
již podnikavost Hollandanů, zajisté proto, že byli odstrašeni
tolikerými nehodami, k nimž se přidružila ještě výprava kupce

Keyta r. 1678., který pluje se třemi lodmi na jižní pobřeží,
zrádně byl přepaden na ostrově Namatoto-u blíže zátoky

Tritonské.

Hlavní výsledek Dampierovy cesty r. 1700. bylo nalezení
severovýchodního cípu, mysu King William (krále Viléma);
styky s domorodci nebyly však přátelské, nýbrž domorodci
všude se rozhodně protivili příchozím Angličanům. Od Dam-
piera pochází zpráva posud neúplně vysvětlená, že Papuani
z dutých holí, tedy snad ze třtin, metali oheň na útočníky.
Hollandané vyslali teprve r. 1705. zase velikou výpravu na
severní pobřeží, jehož veliký chobot nazván po lodi „Gíeel-
vink“. Angličané neustali ve svých výzkumech, Dampierem

Objevy a výzkumy.

283

začatých. Cook proplul r. 1770. průlivem Torresovým a při-
stal 11a západním pobřeží (u 6U 15'), ale nepřátelství domo-
rodců záhy jej přimělo, aby odplul, li. 1707. Carteret a pak
Bougainville přistali na některých místech severního pobřeží,
a Forrcitt navštívil r. 1774., vyslán byv anglicko-východo-
indickou společností, ostrov Waigeu a dorazil až k přístavu
Dorehu. Zdali francouzská výprava, která s přírodozpytcem
Sonneratem prozkoumala Molukky, skutečně se k Nové Guineji
dostala, jest ještě pochybilo, ač mnohé knihy za pravdu to
vydávají. Další cesty výzkumné podnikli Mac Cluer r. 1791.
na pobřeží západním a Bamptona Alt r. 179.-1. na východním.
Oba však zakusili nepřátelství Papuanů. Mac Cluer ztratil
lodního lékaře a čtyři námořníky; když totiž Cluerovi prů-
vodci plavci líčeným přátelstvím divochů se dali svésti a na
zemi přenocovali, byli se všech stran přepadeni a pět z nich
zabito.

Dosavadními podniky byla poněkud určena podoba země
hlavně na západní straně a seznáno několik příslušných
ostrovů. Ale o bydlitelích a o zvířeně nezvědělo se nic spo-
lehlivého. Y tomto směru dobyli si velikých zásluh francouzští
přírodozpytcové Lasson a Garnot, kteří v letech 1822. — 1825.
provázeli Duperrey-e na cestě kolem světa a vylíčili výzkumy
své o severním břehu Nové Guineje v nádherném díle. Jich
pozorování vztahovala se zejména na mnohá podivná, zajímavá
zvířata, avšak i geografická jich udání jsou velmi důležitá.
Neméně přispěli ku poznání obyvatelstva a zvířeny zoologové
Quoy a Gaimard, kteří provázeli r. 1826. — 1829. Dumonta
ďUrville na „Astrolabeu a již osm let před tím ohledali
s Freycinetem ostrov Waigeu.

Nyní počali Hollandané zase býti činnými. Kolff odhalil
r. 1826. řeku jménem Durga, která však, jak se po desíti
letech shledalo, je vlastně mořskou úžinou. K. 1828. chtěla
nizozemsko-indická vláda založiti na Nové Guineji Osadu;

284

Objevy a výzkumy.

výprava ta s dvěma válečnými lodmi měla však zároveň účel
vědecký, proto účastnili se jí učencové Múller, Macklot a
Zippelius a spolu několik kreslířů. Zoologické a botanické
sbírky a nákresy krajin od těchto mužů podaly hned nový
obraz tohoto území. Zároveň vzal kapitán Steenboom jménem
nizozemské vlády v držení veškerou zemi ležící na západ
od 141. stupně délky. K usazení vyvolen byl západní břeh
zátoky Tritonské a zřízena tu tvrz Du Bus. Že pak musily
sem býti dováženy z Batavie potraviny a jiné potřeby, učiněny
jsou nové objevy. Západní pobřeží lépe ohledali a r. 1835.,
plujíce po domnělé řece Durga-u od jednoho konce ke druhému,
poznali, že jest to vlastně průliv, a nazvali jej Průlivem prin-
cezny Marianny, a veliký ostrov na západ ležící pojmenovali
dle prince Bedřicha Jindřicha (Fredrik - Hendrik). Ale osada
při tvrzi Du Bus řečené musila býti již r. 1835. opuštěna;
zhoubné podnebí na vlhkém chobotu pohltilo mnoho lidských
životů. Osada záhy upadla ve zkázu a v zapomenutí, pročež
lodníci korábu „Etny“, který r. 1858. tam zavítal, nenalezli
po ní ani stopy, ba ani kočující domorodci o ní neměli po-
vědomosti.

R. 1839. navštívil Dumont ďUrville na své pamětihodné
cestě k jižní točně ostrov ten podruhé, přistal na jižním a
jihozápadním břehu a podal nám skrze průvodce své, přírodo-
zpytce Hombrona a Jacquinota, velmi cenné zprávy o zvířeně.
Y následujícím roce plul Angličan Belcher podél celého po-
břeží severního a r. 1845. učinil Blackwood některé výzkumy,
aniž však podali co nového.

Veledůležitá byla výprava r. 184G. vyslaná za velením
kapitána Oweua Stanley-e. Stanley zaměstnával se nejprve
v severovýchodu Austrálie a připlul r. 1849. s lodí „Rattles-
nake“ ku množství ostrovů na jihovýchodním cípu Nové Gui-
neje, které byly dříve pokládány za prodloužení její a Bou-
gainvillem byly nazvány „Louisiadau. Stanley změřil pobřeží

Objevy a výzkumy.

285

jižní a objevil horu, po něm nazvanou a kromě té ještě 15 jiných,
menších. Průvodce jeho Macgillivray seznal několik až do oné
doby neznámých zvířat a zároveň vypátral, po kterých územích
jsou rozšířena jiná zvířata, která již dříve byla poznána.

TI. 1849. vyslali též Hollandané na prozkoumání sever-
ního pobřeží lod, jež veplula zejména v záliv Geelvink. R. 1858.
vyplula „Etnau, aby ještě jednou vyhledala místo k osazení
příhodné, však nenalezla ho. Ale výpravou tou byl velmi
obohacen zeměpis a národopis, menší měrou pak i geologie,
neboť bylo ohledáno západní pomoří a severní od Doreha až
ku zátoce Humboldtově, pohoří Arfak poprvé bylo překročeno
a všude byla konána přesná vědecká pozorování.

První skutečný důkaz, že možno je déle pobyti mezi
barbarskými obyvateli, podal anglický cestovatel a přírodo-
zpytec Wallace, jenž r. 1858. meškal v Dorehu se čtyřmi
malajskými sluhy po 3 '/„ měsíce. Dále na pevninu však ne-
mohl proniknouti. Tři léta potom podařilo se však jeho po-
mocníku Allenovi, jehož jjoslal do Sorongu na severozápadním
konci ostrova, postoupiti as na 30 kilometrů až ku vesnici
ležící mezi lesnatými horami, kde strávil beze všeho nebez-
pečenství čtyři neděle. Wallace vrátil se r. 1863. do Londýna
s bohatou sbírkou přírodovědeckou, kteráž se skládala z více
než 125.0U0 exemplářů. Jím seznána byla důkladně zejména
flora a fauna, on přinesl též první živé exempláře nádherných
rájovek do Evropy.

Tímto úspěchem jsouc pohádána, podporovala i nizozemská
vláda vědecké prozkoumání krajin jí příslušných. Na Moluk-
kách od r. 1859. do r. 1866. a některý čas i na Nové Guineji
zkoumal a sbíral z rozkazu jejího Němec Rosenberg a r. 1869.
vydal se na rok na pobřeží severozápadní; jeho badání byln
zejména pro zoogeografii důležito. Podobně Bernstein působil
na pěti cestách ve krajině té, podlehl však r. 1865. na jednom
ostrově moluckém nebezpečnému podnebí.

Objevy a výzkumy.

287

I Vlaši účastnili se podniká výzkumných. Již r. 1869.
vedl Cemitti výpravu na Molukky a Novou Guineu a r. 1872.
zkoumali dr. Beccari a Luigi Maria ď Alberti s u Soronga a Do-
reha, když se byly jich pokusy na jihozápadním pobřeží u Teloka,
Kapaoru a na ostrově Karasů minuly s účinkem. D’Albertiis
štastně pronikl na 60 kilometrů do vnitrozemí až ku vesnici
Hatamu, jež leží 1000 m. nad hladinou mořskou, a za svého
pobytu učinil si za jeden měsíc výtečné sbírky. Beccari pro-
zkoumal r. 1875. ostrov Aru a Ké a pak liornatiny na východ
od Soronga, vzlezl pohoří Arfak až do výše 2200 m. (dle něho
přesahují 3000 m.) a meškal též delší dobu v Hatamu. Jeho
cesta jest jedna z nejzajímavějších a nejduležitějších nejen
bohatými sbírkami, ale i tím, že nabyl vědomosti o velikých
a zajímavých hornatí nach vnitrozemí dosud málo známého.

I)7 Alberti s byl nemocí přinucen navrátiti se do vlasti;
r. 1875. připlul však opět s Tomasinellim a usadil se na
ostrově Yule-u, odkudž podnikal po dvě léta výzkumy do
vnitrozemí. S missionářem Mačem Farlanem, kterýž byl prve
objevil řeku Maikassu č. Baxter, plul po řece Fly-u7 r. 1843.
odhalené, s missionářským parníkem „Ellengowan“. Na této
cestě nepronikl ani na 30 km.; za to však podařilo se mu
r. 1878. dostoupiti ku 5° 36' j. š. a 141° 27' vých. délky.
Dostal se tedy poněkud na sever od středu Nové Guineje
a celkem urazil cestu 800 kilometrů. Osadnická vláda Nového

Jižního Walesa ochotně mu poskytla lod „NewuM k volnému
použití a přidala mu za průvodce Hargrave-a. Také přítok
Fly-a byl z části sledován. V roce následujícím podnikl
ďAlbertis třetí cestu a nedal se odstrašiti nepřátelstvím domo-
rodců, kteří v ohromném množství jsouce shromážděni, po-
kusili se na svých lodích o náhlý útok, jenž yšak odražen od-
hodlaností a vhodným použitím dynamitu. Těmito cestami na-
značeny směry od pomoří nížinami do vnitrozemí ; avšak posud
obmezeny byly výzkumy jenom na nejbiižší krajiny pobřežní.

288

Objevy a výzkumy.

A. B. Meyer ohledal r. 1872. pohoří Arfak a břehy zá-
toky Geelvinské, překročil úzký převlak mezi zátokou a
chobotem Macclure a pobyl delší dobu 11a ostrovech Mafooru,
Jobiu a Misoru. Ku zátoce Astrolabe-i připlul r. 1871. kol
Jižní Ameriky, Tahitia a Samoy Rus Miklucho Maclay a pro-
zkoumal s dvěma průvodci, z nichž jeden byl Švéd a druhý
Polynesan, tamější krajinu a jihozápadní pobřeží na jihu od
zátoky Geelvinské. Avšak smrt jednoho a nemoc druhého
průvodce, jakož i vlastní nebezpečenství přinutily jej již po
roce, aby upustil od svého podniku. Roku 1870. však zase
se vrátil a navštíviv ostrovv Palanské a Admiralské, zůstal
17 měsíců na severním pobřeží v domech, jež si byl sám
zbudoval, a obcoval přátelsky s několika kmeny papuanskými.
Pobyv pak na krátko v Singaporu, spojil se s rytířem Brunem
a kapitánem Leemanem, nedospěl však ani za ostrov Moresby.

Severní pobřeží též ohledal Francouz Raffray r. 1870. —
1877. vyslán byv ministrem veřejného vyučování. Raffray na-
vštívil ostrovy Mafor a Misor v zátoce Geelvinské a pobřeží

od Ainberkaki až k Andai i všude činil bohaté sbírkv. Sou-

časně prozkoumali Laglaire a Brujin jiné díly severního břehu.

Kapitán Moresby vyměřil r. 1873. a 1874. jihovýchodní
cíp ostrova, čímž nejjižnější bod Nové Guineje pošinut byl
o 40 mil na západ. Zároveň objevil několik velmi dobrých
přístavů, jako jsou Fairfax Harbor a Moresby Harbor, a mezi
jihovýchodním koncem Nové Guineje a řadou malých ostrovů
široký průplav, kterýž nazval Čínským, protože jím ukrácena
je plavba z Anglie do Cíny o 300 mořských mil. On též
shledal, že Nová Guinea na jihovýchod nevybíhá v klín, jak
posud bylo na mapách naznačováno, nýbrž ve vidlicovité
dvouramení, které uzavírá zátoku Milné. Cesty po jižním
pomoří konal r. 1877. Lawes a Goddie. Chester s Jardinem
a Summersem pronikl po Maikasse č. Baxteru do vnitrozemí
a Chalmers navštívil r. 1878. východní část Papuanského

Území.

289

zálivu, ostrovy v průlivu Torresově a krajiny více na vý-
chod ležící.

Ku známosti této země a jejích obyvatelů značnou měrou
přispěli též missionáři, kteří se usadili v Doreliu a na ně-
kolika sousedních ostrovech jakož i na pobřeží jihovýchodním.
Podniky však australských osadníků, zejména zlatokopů, po-
daly vědě materiál nevalně užitečný.

2. TJzemi.

Dlouho byl o tom spor, je-li Borneo větší než Nová
Guinea, vůbec však dávala se přednost Borueu. Nejnovějším
planimetriekým měřením (Pertliesova ústavu) bylo zjištěno, že
je Nová Guinea o více než 900 Q mil větší než ostrov Borneo.
Nová Guinea zaujímá i s velikým ostrovem prince Bedřicha
Jindřicha, který od ní je oddělen průlivem princezny Marie,
plochu 785.302 □ km. č. 14.203 □ m 1. Připočteme-li však
ku hlavnímu ostrovu ještě ostrovy Papuanské, pak ostrovy
ležící v zátoce Geelvinské a při jihovýchodním cípu položené
ostrovy Moresby, ďEntrecasteaux, Kirwirai a Mudšu se sou-
ostrovím Louisiad, obnáší celé souostroví 807.956 □ km. č.
14.073-3 □ mil.

Hlavní ostrov prostírá se od západoseverozápadu k vý-
chodojihovýchodu ; tím směrem má největší délku 2380 km.
a největší šířku asi 600 km. Nej severnějším bodem je mys
Dobré Naděje na 19' j. š. a 132° 25' v. d., nejjižnějším mys
Jižní (South) na 10u 43' j. š. a 150° 14* v. d., nejzápadnějším
mys Sálu na 1° 27' j. š. a 130“ 45' v. d. a nej východnějším
mys East na 10° 14' j. š. a 150° 48' z. d. Nová Guinea tvoří
velikou hráz mezi souostrovím malajským a polyneským. Pří-
slušné ostrovy odděleny jsou od ní mořskými průlivy ; průliv
Džilolo dělí Molukky od ostrovů Papuanskýcli, na jihu je
průplav prince Walesského (Prince of Wales) mezí Austrálie

Jungj Austrálie.

a na východě oddělena je Nová Britannie průlivem Dam-
pierovým.

Ostrovy Papuanské, na severozápadním konci, jsou po
většině vysoké a hornatá, příkře vystupující a hustě lesy po-
rostlé. Nejdůležitější jsou Waigiu ě. Vodní ostrov (2(352 Q km ),
Salwatti (PJbUQ km.) a Misol (1740 □ km.); celé souostroví
to obnáší 7788 □ km. č. 1414 □ mil. Z ostrovů, v zálivu
Geelvinském a před ním ležících, jmenovati dlužno Jobi
(5480 □ km.) a Korido (2257 □ km.) a z ostrovů na jiho-
východním cípu nejdůležitější: Fergusson (1520 □km.), Wood-
lark (1087 □ km.), ostrov Jihovýchodní (000 □ km.), Goode-
nough a Nonnanby (oba 880 □ km.) a Rossel (770 Q km.).
Ostrovy východní a jihovýchodní jsou vesměs obklíčeny jespy
a skládají se z útvarů korálových, západní ostrovy jsou částečně
prosty jespů. Všechny však tvoří — soudíme-li se stanoviska
zeměpisu i národopisu — s hlavním ostrovem jediný celek.

Tvar Nové Guineje jest podivný. Z celistvé středové souše
vybíhají na severozápad a jihovýchod dva značné poloostrovy,
které mají mnoho vrubův a zářezů. Poloostrov severozápadní.
Wonim di Bawa, souvisí jen úzkým pře vlakem mezi zátokou
Geelvinskou a Lakahijskou s hlavní zemí, Wonim di A tas,
a jest rozdělen zálivem Maca Cluera téměř na dva díly. Polo-
ostrov ten známe posud nejdůkladněji; jest velmi rozčleněný
vybíhajícími mysy a četnými choboty. Před ním rozloženy
jsou bud jednotlivé ostrovy, bud souostroví; zejména na severo-
západě ostrovy Papuanské, jiné před chobotem Geelvinským,
třetí na jižní a západní části. Poloostrov jihovýchodní jf
dlouhý a súžuje se i vybíhá konečně ve dva díly, z nichž
severní jest užší, jižní okrouhlý; mezi nimi je zátoka Milné.
V celku je pobřeží jednotvárné, má však přece dobré pří-
stavy: Doreh, chobot Humboldtuv, Astrolabe, záliv Huon.
choboty Collingwood a Goodenougli na straně severní, svrchu
zmíněný chobot Milné na jihovýchodu, chobot Hoodťiv, Port

Území.

291

Moresby, Iiedscar, Halí Sund a široké ústí Fly-a na východ
od průlivů Torresova, konečně choboty Triton, Sabekor a Kam-
paner 11a západním poloostrově. Čínský průliv dělí od jiho-
východního konce četné ostroví a úskalí, která naznačují asi
směr bývalého prodloužení země, kdežto ostrovy z malé hloubky
se zdvihající a korálové skupiny v pruplavě Torresském svědčí
o podmořském spojení s pevninou australskou. Doposud však
jsou známosti naše o břehu velikého ostrova a menších jeho
příslušníků dosti chudé.

Ještě nedostatečnější jsou zprávy rozličných cestovatelův
o vnitrozemí. Mimo ďAlbertisa, který po řece Fly-u dorazil
za střed ostrova, bvli všichni zkouinatelé nuceni obmeziti se
11a pobřeží. Pokud můžeme souditi, prostírá se středem hlavní
země od západu k východu veliké pohoří. Západní část tohoto
pohoří počíná se na jižním pobřeží 11a východ od ostrova
Lakahia na mysu Tanjong-Buru. Majíce s počátku asi 1G00 m.
výšky, zdvihají se hory Karla Ludvíka (Wonim di Atas) na
východ víc a více a dosahují u 13G° v. d. přes 3000 metrů
výšky. Zdá se, že i potom ještě stoupají a mají vrcholy sněhem
pokryté. Bylo-li dobře hádáno na výši 5000 — G000 metrů,
bvlv by tu neivyšší horv mezi Himalaví a Andenami. Dělí-li
později toto pohoří od východních pásem „Victor Emanuel"
a „Finisterre“ nížina, ostrov od severu k jihu prostupující, je
neznámo. Na jihu zajisté prostírá se rozsáhlá planina, neboť
řeka Fly ještě na 4° 30' ovroubena jest nepatrnými vrchy.
Severní kraje mají asi půdu rozdílnou, pobřeží není ploché,
nýbrž vystupuje téměř hned od moře nevysoká planina, na
níž se ihned zdvihá množství vrchův a kup. Výjimkou jest
krajina u mysu ďUrville a odtud k jihozápadu při chobotu
Geelvinském, kde tvoří Rochussen č. Amberno ohromné ústí.

Oba veliké vvběžkv na severozápadu a iihovv chodu zdali
se býti naskrze hornaté. Na severním kraji poloostrova 11a
sever od chobotu Maca Cluera zdvihají se stupňovité horná-

292

Pftda a vodstvo.

tiny, z nichž nejvyšším se podobá pohoří Arfak na jihu od
přístavu Doreha, mající přes 3000 m. Úžina, která dělí chobot
Mac Cluer od velikého Geelvinku, má pohoří 400 m. vysoké,
a také jižní část Wonimu di Bawa zdá se být! všude hornatou.
Také táhly jihovýchodní výběžek je zcela hornatý. Kdežto má
chobot Papuanský na západě nízké a bahnité břehy, zdvihá
se na východní straně pásmo velmi klikaté, které se táhne
až na poslední jihovýchodní cíp. Na západní straně dosahuje
vrch Yule 3300, dále na jihovýchod hora Owen Stanley 4400 m. ;
k těmto horám druží se řada vrcholů ve výši 3300 až 2000 m.

3. Půda a vodstvo.

O geologických vlastnostech Nové Guineje víme posud
jen málo. Z rozmanité podoby země tak rozsáhlé lze hádati
na rozličné horniny. Hory skládají se větším dílem ze starších
sedimentárních hornin, zejména ze břidlice, která je prolo-
mena staršími horninami sopečnými. Na jihozápadním po-
břeží nachází se téměř všude vápenec jurový nebo pískovec;
však ostrovy při tomto pobřeží a větší ostrovy při pobřeží
severním jsou korálové. Korálové vápno nacházíme i v pohoří
Arfak ve výši Í00 m.; zde jest i žula. která se vyskytuje též
na pobřeží severním. S břidlicí zeleneovou stýkáme se u Do-
reliu, svor objevuje se u zátoky Humboldtovy a místy i hadec.
Na jihovýchodě pokrývá hrubý písek křemencový se zrnky
zlata tamní pískovec. Živých sopek nyní zajisté již není, ač
bylo leckdy pozorovat! mírná otřesení země.

Přes hojnost deštů a sněhu na vrcholech hor není v Nové
Guineji velikého vodstva; zejména neznáme rozsáhlých jezer.
Z řek posud vyzkoumaných nej důležitější jest Fly, jež se
vlévá v chobot Papuanský. Pramení se ve středu Nové Guineje
mezi vysokými horami, které se táhnou po ostrově od západu
na východ. V nesčíslných oklikách vine se nejprve hrbolatou,
pak plochou krajinou a tvoří u 8° 45' j. š. a 44° v. d. roz-

Podnebí a rostlinstvo-

21*3

sáhlou deltu. Husté, neprostupné rostlinstvo pokrývá břehy
jeho a spolu ostrůvky, jež jsou na dolním jeho toku, zejména
pak Kiwai, ostrov ležící v jeho ústí. Na horním toku při-
iímá splavnou řeku Alice, o ostatních jeho přítocích posud
nic není známo. Rovněž nevíme, není-li Baxter č. Maikassa,
jenž má své ústí blíž ostrova Boigua ě. Talbota, jeho ramenem.

Na pobřeží jihozápadním tvoří velikou deltu Utanata,
stékající s hor Karla Ludvíka; ústí je sice vyhrazeno plavbě
člunů, ale řeka je výše splavnou. Mimo to známe ještě řeku

jménem Karufu. Řečiště její záhy se súžuje a pak zataraseno
je skalami; na březích je nepřehledný prales.

Z pohoří Arfaku stéká hojné vodstvo. Reka Prafi a přítok
její Warmari známy jsou jen na horním toku. O jiné řece
z těchto hor podává zprávu Beccari ; jak mu domorodci
vypravovali, teče dlouhým, neširokým a hlubokým řečištěm
k moři, do něhož vpadá vyhloubeným tunelem s veliké výšky.

Na východním konci zálivu Geelvinského je řeka, která
pokládána byla za největší na Nové Guineji a snad není
mnohem menší než Ely, neboť ji známe jediné při ústí. Kde
Amberno čili Rochussen vzniká, nelze s určitostí udati, ale
bezpochyby pramení se v horách vnitrozemských. Velmi široké
ústí jeho chová Četné ostrovy rozličné velikosti, které jsou
pokryty lesy mangrovovými.

4. Podnebí a rostlinstvo.

Podnebí Nové Guineje úplně se liší od australského.
Tam veliká suchota, zde hojnosť deštň, jichž účinky za par-
ného slunce, vyhřívajícího neproniknutelné lesy a rozsáhlé
močály, bývají ovšem zhoubné. Suchá doba roční jest sice
Evropanům příznivá, nastane-li však počasí dešťové a celá
země zahaluje se mlhou, jež zabraňuje paprskům tropického
slunce, tu zahosťuje se zde zimnice, jez málo koho ušetří.

294

Pudnebf a rostlinstv o.

Nemoc ta ničí nejen Evropany a jihomořské ostrovany, nýbrž
zhoubnými výpary trpí též domorodci na bahnitém po moří.

Počasí v ročních obdobích závisí na monsuneeh. Na se-
verním pobřeží duje jihovýchodní vítr monsun od dubna do
září. a to je doba suchá; od listopadu do března přináší
severozápadní monsun prudké a stálé deště. Na jižním po-
břeží je podobné rozdělení. Od května do září provádí vládu
svoji vítr jihovýchodní, od října do května severozápadní;
ale zde jest onen deštivý, tento suchý.

Teplota jest ovšem veliká, střední zajisté není menší
než 2(3" C. Při tom nejsou rozdíly v obou ročních počasích
příliš veliké. Na „Ne\vě“ zaznamenal ďAlbertis od května do
srpna maximum 30“, minimum 24° C., od září do listopadu 31",
zřídka jen 35 n C., jednou v noci jen 21° C.

Při této teplotě a vlhkosti jest ovšem rostlinstvo velmi
bujné i na vysokých horách. Rozsáhlá, bažinatá poříčí po
kryta jsou ohromnými pralesy, hlavně rhizophoreí, kasuarin,
caviss a sonneratií. Rozličné druhy cukrové třtiny pokrývají
půdu často na míle. Ku převládajícím čeledím náležejí roz-
manité stromy kapradinové, aroidee, cyperee a travnaté. Palmy,
iimiž všude i sou nohoří vvzdobena. vvskvtuií se zrle ve více

•J v A *7 ~ 7 ~ ^ iF ~ ~

než desaterém druhu; mnohé z nich prospívají potravinami
jako areca a palma ságová. Nejkrásnější pohled poskytují
však některé druhy palmy vějířovité. Mezi nimi jsou ne-
sčetně roztroušeny pandany, myristicee, sterculie; též fíkovník
rozličných druhův a canarium, v jichž větvích se šíří až
ku vrcholku calami, aleyxie, hippokratee, lorantliee, orchidee
a mnohé jiné rostliny plazivé a přípasné, a poskytují v době
kvetu obraz rozkošný. Rostlinstvo je povahou svou celkem
indické; akacie a jiné rostliny v jižní části svědčí sice o blíz-
kosti Austrálie, ale ostrovy, jež leží na jihu průlivu Torresova
a příslušejí ku Nové Guineji, pokryty jsou lesy, jichž husté
stíny různí se od světlých eukalypt na souostroví Prince

296

ŽivOČÍŠBtVO.

Walesského. Na Arfaku nacházíme araucarie, rhododendron,
vaccinium a j. rostliny subalpinské; vyskytuje se zde jižní
druh Driinys.

Domorodci pěstují rýži, kukuřici, jam, palmy kokosové,
ságo, cukrovou třtinu, banany, tabák a jiné tropické plodiny.
Mimo to dávají potravu chlebovník, mango a některé druhy
velikých kaštanů. Pro obchod důležité jsou posud jen ságo.
muškátové ořechy a bambus, byliny to, jež se zhusta vyvážejí.
Doposud víme o 15 druzích stromů; mezi nimi jest též eben
a dřevo sandálové, výtečná to hmota na skvostné práce tru-
hlářské a ku stavbě lodí. Z cenných nerostů nalézá se zde
jen něco zlata.

5- Živočišstvo.

Více než říše nerostů v a bylinstvo bylo prozkoumáno
živočišstvo Nové Guineje. Záslužné ty výzkumy provedli Lessou
a Garnot, Quoy a Gaimard, Hombron a Jacquiuot, nejhorli-
vější však byli Šalamoun Miiller a Angličan Wallace.

Ssavců je celkem 20 až 30 druhů. Na sousedních Mo-
lukkách nacházíme ještě jeleny, ale na Nové Guineji je z kopyt -
níků nonzfi veni* naunanskv fsns naDUensis), íak divnkv. tak
též ochočený. Mimo to známe několik podivných druhů myší.
Vyjímaje tato zvířata, některé veverky a několik druhů ne-
topýrů, náležejí všichni ssavci k vačnatcům, oněm prapodiv-
ným, předpotopním tvorům, jichž vlastním domovem jest
Austrálie. Ostatní bud dlužno vřaditi mezi molucké kuskusy,
bud tvoří zvláštní čeledi. K této patří medvěd kanguruový
(dendralogus ursinus), jenž má čtyři stopy délky, z čehož při-
padá něco přes polovici na ocas. Tito klokanové jsou zejména
tím pozoruhodní, že skáčou se země vysoko na stromy, na
jichž větvích se s největší lehkostí pohybují. Protivou těchto
čilých zvířat jsou dva druhy kuskusův č. kuskutův (cuscus),
skvrnitá zvířata velikosti kočky, jež ne neprávem nazvána

ŽivoČlŠstvo.

297

jsou lenochy indického souostruví. Dvě zvířátka, myším po-
dobná (phascogale melas a Perameles Doreyanus), malý vač-
natec létavý a dva čtyrnožci (Myioictes Wallacei a Dacty-
lopsia trivirgata) náležejí taktéž ku vačnatým. Čtyři z těchto
druhů v Austrálii vůbec nežijí, pátý jen v území severním.
Z masožravců je tu jen Paradoxurus hermaphroditus, téměř
na všech indických ostrovech žijící zvíře, které jest cibetce
velmi podobno, živí se však nejvíce plodinami. Taktéž na-
cházíme létací psy čili netopýry a prstoletce hmyzožravé.
Ssavci, patřící výhradně Nové Guineji, jsou pouze dva. Možno
však očekávati, že dalšími výzkumy vnitrozemí pusavadní
výsledky značně se poopraví, protože zejména noční zvířata,
k nimž náleží většina posud známých, až dosud všemu téměř
pozorování unikla.

Ptactvo je velmi četné a nádherné. Jest ho ovšem jen
asi 220 druhů, z nichž jest jen 58 takých, kterých nenalézáme
mimo Novou Guineji; za to má Nová Guinea několik krásných
a nádherně zbarvených ptáků, jako málokterá země. Mezi
těmi vynikají rájovky (paradiseae) ; jsout to krkavci, kteřížto
se velikostí rovnají sojce, jiní však dosahují toliko velikosti
našeho skřivana, ale všichni mají nejen krásně zbarvené peří,
ale i tělo ozdobné se zvláštním tvarem peří. Dlouho se vy-
pravovalo, že nemají noh, a stalo prý se nejednou, že vskutku
beznohé rájovky zaváželi do našich zemí. Však jest to pouhá
pohádka; pocházejíce z ráje, zdržují se jen ve vzduchovém
moři a jen na několik okamžiků odpočívají, zavěšujíce se
dlouhým, nitovitým peřím ocasním na větve. Jsouce jaksi
bytosti vyššího řádu, nedotýkaly se prý nikdy země a živily
se jen ranní rosou. Linné chtěje zachovati na věčnou paměť
onu starou pověst, nazval ptáka toho beznohým (Paradisea
apoda). Rájovky v nej užším smyslu vyznamenávají se zvláště
tím, že mají samečkové chumáče dlouhých, měkkých per na
pohled jako draných, která jsou zapevněna v ohybu kůže pod

298

ŽtajgSčstvo.

prvním článkem křídla a mohou býti ptákem libovolně roz-
prostírána a skládána. Doposud známo jest asi 20 rozličných
druhu rájovek, mezi nimiž za nejkrásnější uznávány: Faradisea
rubra, apoda a raggiana, Lophorina atra, Farotia sexpennis,
Drepanormis Albertisii, Astrapia gularis. Cinnamolegus mag-
nus, Cicinnurus regius. Poslední z těch, které zde jmenujeme,
jest také znám jménem Manucodiata jakožto báječný pták
starších spisovatelův, o němž vypravují, že ustavičně létá ve
vzduchu, že se živí rosou a že samička snáší vejce na hřbet
samečkův a tamtéž na nich sedá. První živé rájovky přivezl
do Evropy Wallace a prodal je londýnské zoologické zahradě
za 7000 mark.

Mimo rájovky hojně vyskytují se papouškové a holubové.
Z oněch je typickým veliký, černý casmalos tMicroglossus
aterrimus); liolubovití jsou tvaru prazvláštních. Malá Ptili-
nopus nana rovná se velikostí křepelce, nádherný modrý holub
korunatý (Goura coronata) rovná se kohoutu. Všichni jsou
krásně zbarveni, barva zelená však převládá. O plachých
obrovských kasuarech v pralesích žijících (Casuarius Beccarii)
víme posud velmi málo ; bylo jich jen málo nalezeno. Dále
jmenovati sluší kurovité (Tallegallus a Megapodius), kteří ne-
chávají vejce svá vylíhnouti ve velikých kuželovitých hroma-
dách listí a pod., medojedky, kukačkovité ptáky a menší druhy
krahujcův a jestřábu. Z vlaštovek má Nová Guinea více druhů,
ale jen jedeu zvláštní druh, podobný našim domácím vlaštov-
kám, a kromě toho též malé salangany (collacalia nidificia),
připravující ze svých slin jedlá hnízda, lahůdku to Číňanů.

O plážích nejsme úplně zpraveni. Hadu není mnoho
druhů. Obyčejný indický krokodil (Crocodilus biporcatus) na-
chází se též v ústích řek novoguinejských. Zcela nevinnými
jsou smaragdoví ještěrko vití slepýši, kteřížto, hrozí-li nebez-
pečenství, rychle se zahrabávají do písku. Specialitou těchto

Obr. 71. Ksijovka červená. (Píinulisea rubl a.)

300

Obyvatelé.

krajin jest centroplites, šeredná ještěrka s ostnatým ocasem,
a Hýla cyanea, rosnička, jejíž křehot podobá se krákání vrány.

Ze hmyzů známe nesčíslné druhy podivných tvarův a
pestrých i zářících barev, jimiž se vyznamenávají zvláště mo-
týlové a brouci. Y moři pohybují se mezi fantastickými tvary
korálovými ryby rozmanitých tvarův a barev, posud však ne-
byly vědecky prozkoumány. Jen jedna plodina mořská posud
stala se důležitou: Holothuria edulis, sumýš, z něhož při-
pravuje se způsobem již dříve vypsaným proslulý třepaný.
Na Nové Guineji mají dvacet rozličných druhů trepangu.
Také odtud vyváží se výnosné to zboží do Číny.

6. Obyvatelé.

Vědomosti naše o obyvatelích tohoto velikého ostrova jsou
sice posud neúplné, ale z dosavadních výzkumů můžeme sou-
diti, že všichni přes mnohé místní rozdíly náležejí k Papuanům.
Dříve počítáni byli k negrům; francouz Lesson pokládal Novo-
guineany za totožné s Madagassany a mluvil o kafro-madagas-
ském plemeni. Až do nejnovější doby se myslilo, že uvnitř
ostrova žije obyvatelstvo s vlasem obyčejným, rovným, které
nazýváno Alfuros neb Harafuros. Jména ta znamenají však
v nizozemské Indii vůbec jen divochy. I jiná mylná mínění
byla v novější době odstraněna, ale zprávy rozličných cesto-
vatelů nejsou posud shodné.

Meyer, který prozkoumal severozápadní pobřeží od ostrova
Waigen až za chobot Geelvink, domnívá se, že všichni domo-
rodci, jež pozoroval, náležejí témuž plemeni. Beccari, jenž
procestoval mnohem větší kraj, rozeznává tři typy: malý kmen
pobřežní s krátkým vlasem vlnatým, pravé Papuany a konečně
Mafu-Papuany na zálivu Geelvinském a přilehlých ostrovech. Rus
Micklucho-Maclay dospěl po důkladném pozorování k úsudku,
že Papuané se rozdělují na četné větve, které sice od sebe
se různí, ale nikterak nejsou přesnými hranicemi odděleny.

Obyvatelé,

Dle zpráv ďAlbertisovvch, Stoneových a Turnérových žijí lidé
podobní 11a celém jižním pobřeží na východě až ke prfilivu
Torresovu a také až k východní části zálivu Papuanského ;
ale od Robert-Hall-Sundu a zátoky Redscar řečené kol před-

Obr. 72. Lophorina atra.

hoří východního až ku chobotu Traitorskému na severu spa-
třujeme obyvatelstvo barvy světlejší, jiných mravův a většího
vzdělání. Díe Maca Farlane-a jsou obyvatelé pobřeží, ležícího
naproti mysu Yorku, smíšenci z Malajův, Arabův, Číňanův,
a Papuanův, obyvatelé pak vnitrozemí ryzí Papuáni. Z Tur-

i —

ÉU .v-

IwíAWÍV CL’'

1 ur v(l \ * yl V ,

■ úl

- ?

é + ~r’Á

V* ' m

^ , A

r v 'kK

%?,Ř

JílA

S02

Obyvatelé.

nerova a Stoneova líčení kmenu bydlících kolem Portu Mo-
resby-a seznáváme jich příbuznost s Póly nesány nejen po
stránce duševních schopností, nýbrž i mravem a způsobem
života. Také řeč jejich ku podivu se liší měkkými zvuky od
hrubých zvukfi vnitrozemských Papuanii. Na východním polo-
ostrově zajisté usadili se hnědí Polynesané, na západě a na
severním kraji však smísili se Malajové s domorodým obyva-
telstvem. Mezi vlastními Papuany nemůžeme asi rozeznávat i
jako Bar dva zvláštní typy; u všech praobyvatelů pozorujeme
tytéž základní rysy, které přes místní rozdíly svědčí o pří-
slušnosti k jedinému plemeni.

O původe Papuanů novoguinejských vypravuje se v L)o-
rehu pěkná pověst. Y nejstarší době žil na Biaku, ostrově
misorském, Mangundi, t. j. Jediný* Protože se cítil osamot-
nělým, přestěhoval se na ostrov Meiokowondi a připravoval si
tam ze štávy palmového stromu oblíbený posud nápoj sagneer.
Avšak bambusové láhve, do nichž uschovával stavu. starému
muži tomu pravidelně každou noc se ztrácely. Mangundi.
rozmrzev se nad tím, skryl se ve větvích stromu a číhal
v noci na zloděje. Když se právě svítalo, přišla Sampari,
dennice, aby naplněnou láhev odnesla. Sotva však k ní vztáhla
ruku, uchopena byla silným Mangundim. Marně se snažila
vyprostiti se, i nezbylo jí než vyjednávati. Slibovala všeliké
věci, konečně i čarovnou hůl, která měla moc pouhým do-
tknutím prsou učiniti z panny matku. Tuto hul stařec přijal
a zkoušel ihned její čarovnou sílu, skryl se za stromem a
hodil ji kolem jdoucímu mladému děvčeti, nejkrásnějšímu na
Meiokowondi, na prsa. Děvče stalo se matkou syna, který
na důkaz podivného svého původu ihned jmenoval otce. Nyní
se Mangundi zasnoubil s mladou matkou, ale když jim vzešly
mnohé nepříjemnosti, usnesli se, že se odstěhují. Mangundi
nakreslil do písku člun a proměnil jej čarovným prutem ve
skutečný, na němž odplul se ženou a synem na Mafor. Zde

Obyvatelé.

303

utvořil ze čtyř tyčí do země zaražených čtyři domy. Mangundi
žil na tom ostrově ještě dlouho jako praotec Četných potomků;
konečně odešel na Mesru, na sever od Mafora, a upálil se
sám na hranici. Pověst tu nacházíme ve formě poněkud
změněné i jinde.

Jméno Papua, které dává se celému kmeni melaneskému,
pochází z Nové Guineje, kde ho bylo poprvé užito. Obzvláštní
kudrnatý vlas je tu ještě více pěstován než kde jinde. Ženy
pletou si vlasy rozličným způsobem, nebo je 11a krátko ustři-
hují; muži však libují si v pečlivé úpravě vlasů. Na západě
hledí vlasy co móžná nejvíce načechrat! a tím hlavu zvětšit!.
Proto nosí s sebou stále hřeben, kterýž jim ostatně i k tomu
dobře pomáhá, aby se mohli zbavovat! četných malých do-
těravců. Dělají si také pevné závitkv, na jichž konci upevňují
kuličky; v pohoří nosí ve vlasech péra, a tož tolik, kolik
nepřátel který zabil; v nížinách pletou si copy nebo pod-
vazují vlasy v uzel; na průlivu Torreském si je stříhají a na-
hrazují parukami nebo si pletou množství cůpků, kdežto ve
krajinách přilehlých ke zálivu Redscarskému rozšířena je móda,
upravovat! vlasy na točence.

.Jinak hodí se únlně oonis Melaiiesana na obvvateie Nové
Guineje. Jenom kde smísili se s Malaji neb Polyuesany, na-
bývá odporný jinak zevnějšek jejich poněkud úhlednějšího
vzezření. Oděv jest ovšem nedostatečný, avšak 11a východě
a v krajinách vnitrozemí nosí ženy dlouhá roucha. Velmi
rádi ozdobují tělo své, více než jiní příbuzní kmenové. Do
proražené přehrádky nosní zastrkují dva spojené, ostrým
koncem dolů obrácené zuby kančí, a do svislého boltce za-
strkují mušle, listí, kousky kovu, rotang a jiné ozdoby; zuby
své v některých krajinách si zaostřují do špičky. Stužkami
kolem krku, paží i nohou ozdobuje se oboje pohlaví. Užívají
k tomu zubů, mušlí, korálů, semen, peří a třtin velmi hezky
vyřezávaných; na západě přijali od Malajů měděné a stříbrné

304

Obyvatelé.

kruhy, na Louisiadách nosí náramky z lidských čelistí. Oby-
vatelé při zátoce Geelvinské zavěšují si na krk dřevěné amu-
lety podivných podob lidských a na západním pobřeží za-
vedeny byly islámem zde onde též turbany. Ostatek nosí
čepice z listí, péry ozdobené; kolem Doreha mívají na hlavě
ozdobu z kťiže kasuaří a z mušlí a také kolem čela opasky
mušlové.

Obr. 73. Taetovované děvče od zálivu Moresby-a.

Jako Australané vytvořují si Papuané novo-guinejští 11a
khži vysoké jizvy žhavým uhlím; nejvíce jich mívají sice
na prsou a na pažích, ale též na čele; ostrované v úžině
Torreské mívají je též na ramenech. Na jihovýchodě jest
obvyklé taetovování obličeje a horní části těla. Také rádi na-
tírají tělo červenou a černou barvou, když se byli dříve hojně
namazali kokosovým olejem. Příjemně se Evropanu dotýká
jich záliba ve vonných květinových neb listnatých ozdobách,
jimiž okrašlují si zejména vlasy a krk, paže i nohy.

Obyvatelé.

305

> # * * « r *
> •* \ v

* -IV SV**

Velikou obratnost projevují výrobou věcí ozdobných,
zbraní a rozličných druhu hrnčířského nádobí. Hlavní zbraní
jsou jim luk a šípy, řidčeji nacházíme kopí ze dřeva a ze
třtiny bambusu, a toliko na západ přineseny byly od soused-
ních Malajíi železné hroty. Tu mají též molucké nože, parang
neb klewang zvané. Při průlivů Torresově užívají kamenných
burdvřfi, dále 11a východ dílem kamenných, dílem i dřevě-
nýcli kyjů; zde shoto-
vují si též nebezpečné
<iýky ze zubu pilouna.

Obvvatelé Louisiadv

a V

mají praky ; štítu v užívá
se téměř všude 11a obra-
nu. Na řece Fly-u na-
lezl d'Albert,is brnění
pletené z rákosí.

Bvdliště svá nikde

neopevňují, ale 11a Wo
nimu (li Bawa zarážejí
po způsobu ostrovanův
indických kolem vesnic

do země ostré tyče bam-
busové, aby jimi bosé-
mu nepříteli přístup za-
bránili. Toho prostředku též užili, chtějíce překážeti druhům
Raffrayovým sbírajícím zajímavé přírodniny. Skrze Evropany
seznámeni byli též se střelnou zbraní; ale Hollandané jim
z úmysla žádných neprodávají, obávajíce se zlých s nimi
sporů, kterých by se pak sotva mohli vystříci. Papuané sami
raději volí při lovu tichý luk a šíp, který vyhlídnutou zvěř
beze hluku zabíjí, aniž ostatní vyplašuje.

Na západní straně ostrova pozorovati jest vliv molucký
i na průmyslovou činnost obyvatelů. Původně vyráběli Novo-

Obr. 74. Odění z rákosí.

Jung, Austrálie.

3t)G

Obyvatelé.

Guineané leda zbraně, úhledné koše a torby, dřevěné pod-
hlavnice a hliněné nádobí, dosti vkusně ozdobené. Hledíce
k nedostatečným nástrojům, musíme jich důvtipu a robivé
obratnosti se podiviti. Neméně úhledné jsou výrobky obyvatelů
západních, kteří naučili se od malajských sousedu robiti ze
železa a ze stříbra. U kovářů v Doreliu, kteří tvoří takořka
zvláštní kastu, je zvykem dávati učedníku rozličná kouzla,
bez kterých nemohl by se státi řádným kovářem. Mimo to
musí každý, kdo se tomu řemeslu vyučili chce, slíbili, že ne-
bude požívati masa vepřového.

Na západním břehu mají papuanští mořští loupežníci
čluny, které jsou v indickém souostroví známy jménem „kora-
kora“. Již ode dávna činili loupežné plavby až k Molukkám,
a posud znepokojují obyvatelé zálivu Geelvinského a Papuan-
ských ostrovů svými pirátskými lodicemi příslušné krajin)
mořské. Jinde mají lodi způsobilé jen ku plavbě pobřežní,
kteréžto jsou shotoveny z dutých kmenův a opatřeny dlouhou
oporou, totiž prknem, po jedné straně lodi příčnými dřevy
spojeným, jež přesahuje sice šířku lodi, však nicméně ne-
může zcela zameziti, aby se lod nepřekotila. Však toto nebez-
pečenství lidi ve ^plavání velmi vycvičené zcela nic neznepo-
kojuje. Někdy vyvýšeny jsou okraje lodi prkennými boky,
a konce nezřídka vysoko vyčnívající bývají ozdobeny řezbami
anebo skvostnými péry. Téměř všude mají lodi plachetní;
na jihovýchodním poinoří jsou plachty třírolié. na Louisia-
dách vejčité (na hořejším konci též vykrojené), na chobotu
Geelvinském a Eedscarském bývá plachta čtyřhranná. U zálivu
Moresby-a na jižním pobřeží mají též dvojité lodi. které jsou
spojeny plochatinou. Zde onde nemají ani stožárů, jichž bývá
na jiných lodích i po šesti, ani plachet, tak že lod jest hnána
pouze vesly.

Obydlí jsou všude spojena ve větší vesnice: ve stavbě
jednotlivých budov jsou však veliké rozdíly. Domy na zemi

Obyvatelé.

307

nacházíme u zátok Astrolabské a Tritonské jakož i nad řekou
Utanatou (na jižním pomoří); jinde jsou domy zřízeny vesměs
na kolíeh vysoko nad zemí nebo i ve vodě, 11a př. v zálivu
Humboldtově a v Geelvinském. Stěny, sbotovené z rohoží a
z kury, jsou nízké, střecha však bývá vysoká. Tvar střechy
je rozdílný; při zálivu Geelvink, na Lousiadách a jinde po-
dobají se střechy obráceným ělunřim nebo želvině, v průlivu

Obr. 75. Loď od jihovýchodního pomoří Nové Guineje.

Torresově kupám sena a nad Utanatou střechám našim, jen
že jsou vyšší než naše. Pokrývají je bud travou, bud listy
palmovými. Mimo to spatřujeme domy o dvou poschodích se
širokými besídkami (na př. v Saibai-i), pak veliké budovy,
v nichž obývají všechny rodiny jednoho kmene, jako na zá-
livu Geelvinském, nad Utanatou a v Dundai-i. V prostředku

takové budovy, až 1UU m. dlouhé, bývá široká chodba, z níž

VPílmi dv£ro do hvtň iodnotlivvrh rodin ( llrpn i minií svptlfí

« XJL » V; \A«» LU, VU1VI JL I J VIA JL *• m. y

308

Obyvatelé.

vniká pouze skrze otvory z obou konců, tak že malé světničky,
neboli případněji řečeno, komory jsou skoro zcela tmavé.
Když ďAlbertis v komůrce sobě vykázané chtěl odstraniti
jednu část stěny, aby získal něco světla, bylo mu to zabrá-
něno. Zlí duchové mohli by prý se tudy dostati do stavení.
Avšak dovolili mu, aby dal udělati otvor ve střeše, kterýmž
ovšem nevil ikali zlí duchové, ale mnohem horší bytosti s masem
a krví, které odnášeli cestujícímu z jeho majetku, co jim
do rukou padlo. Podivuhodnou zvláštností jest. že v oněch
rodinných domech neobývají mladí chlapci; jim vykázána je
zvláštní budova. Pohříchu nikde, ani v největších a možno-li
slova toho užiti — nej výstavnějších budovách nejeví se ani
stopa záliby v pořádku a v čistotě, nad tož v jakési ozdobné
úpravě. Místo schodu je tu šikmo přistaven strom opatřený
hrubými vruby; jest tedy třeba obratnosti tělocvičné, chce-li
kdo vylézti na takové nebezpečné schody. Obyvatelé pohoří
Arfaku lezouce užívají žebříku z bambusu a vytahují jej vždy
k sobě nahoru, aby jisti byli od přepadnutí. Dostaneme-li
se touto nebo jinou cestou do budovy, nenaskytá se nám
pohled právě půvabný. Na nerovné podlaze, utvořené z hrubých
tyčí, povalují se v nepořádku kusy dříví a bambusu, kůra
a rohože, jen napolo zakrývajíce široké díry, jimiž neopatrný
pozorovatel, novo-guinejského stavitelství neznalý, propadl by
v lázeň nevalně příjemuou. Stolů nebo stolic jakéhokoli druhu
neznají; Papuan sedá nejraději na holé půdě a zajisté by
opovrhl seslí. Dvě nebo tři latě, kokosovými rohožemi po-
kryté, jsou mu postelí, dřevo nebo tlustá třtina bambusová
na vyřezávaných nohách jsou mu poduškou; některé nádoby
z bambusu nebo hlíny, pletené pytle a rozličné zbraně do-
plňují skrovnou výpravu papuanského obydlí. V některém
koutě zřízeno jest na rohoži, hlinou pokryté, ohnisko, na němž
zapalují si oheň, aby na horkém popelu připravili své bídné
pokrmy; v noci pak hustý kouř zapuzuje trapné moskity.

Obr. 76. Vesnice Salwattskú.

310

Obyvatelé.

Umění kuchařské jest zde tak nedokonalé jako v sainé Austrálii;

neznají ani polyneských kamen ; užívání železných pánví a

hliněných hrnců, které tu a tam se vyskytuje, jest přívodu

cizinského. Hlavní potravinou jsou jim ságo, kokosové ořechy

a rozličné kořeny. Ze zvířat málokterého ušetří, ale masa

vepřového u některých kmenů nejídají, leda chytíli-Ii vepříka

ve svých vlastních sadech. Umějí vepřové maso též uditi;

avšak soli neužívají nikde, nahrazujíce ji leda vodou mořskou.

Téměř všichni Novoguineané jsou lidojedi, na východním břehu

zálivu Geelvinka pojídají i mrtvoly vlastních soukmenovců.

V létě r. 1838. ztroskotala se na východním břehu ostrova

Rosselu (v Louísiadách) lod „sv. Pavel ", která vezla 317 čín-
ských dělníku do Austrálie. Když pak 5. ledna 1859. kapitán
s francouzskou válečnou lodí se vrátil ku pomoci nešťastníkům,
nalezl jen čtyři na živě, ostatní pohřbeni byli v žaludcích
domorodců. Týž osud stihl některé muže hamburské lodi
řečené „František" na Mac Cluer Inletu; jicli mrtvoly byly
z části prodány sousedním kmenům. Na hrozný ten zlozvyk
upomínají nás obyvatelé při průlivu princezny Mariauny. kteří
vyceňují zuby na způsob kousavých psu. Mimo to panuje
tu starý malajský zvyk loupení lebek. Vedouť často boje,
aby dobyli hlav nepřátel, jež nad ohněm usušivše, omalují a
jako vítězná znamení vyvěšují nade dveřmi, nebo jak ďAlbertis
u vnitrozemí shledal, v domě samém. Byla-li ukořistěna na
takových výpravách lebka jediná, rozdělí se po kusech mezi
náčelníky, a spolu ten, kdo nepřítele zabil, dostane čásť. Kdo
však několika nepřátelům hlavu srazil, nabývá v Dorehu vzne-
šené hodnosti: smí v boji první zápasiti, při slavnostech jest
prvním tanečníkem a nosí peří z bílého kakadua. Také po-
krývají lebky voskovou maskou, ozdobují semeny a mušlemi
a opatřují držadlem ze třtiny. Do dutiny dávají několik tvrdých,
jader nebo kamení a užívají pak jich při slavnostních tancích
jako nástroje hudebního.

Obyvatelé.

Rozčilující požitky Novoguineané měli již prve, než je
seznámili Evropané s kořalkou, nyní velice oblíbenou. Na se-
verním pobřeží připravovali si ze štávy palmové a ze cukrové
třtiny opojný nápoj. Žvýkat i betel je zvykem všeobecně
oblíbeným; součástky k tomu potřebné uschovávají v bambu-
sových krabicích, někdy velmi úhledně vyřezávaných. Tabák

Obr. 77. Vnitřek chýže novo-guinejské.

je všem domorodcům znám; na pomoří ho nepěstují, ale
u vnitrozemí nalezl jej ďAlbertis všude; bezpochyby vede
se s ním obchod mezi jednotlivými kmeny. Kde nepřijali
domorodci od Evropanův užívání dýmek, kouří tabák v podobě
velikých cigár.

Ve mnohých krajinách Nové Guineje domorodci vedou
život lovecký a rybářský. Z části přinuceni byli k tomuto

Obr. 78. Domorodec od průlivu Mariánského.

Obyvatelé.

313

způsobu života obyvatelé západního pomoří častými přepady
mořských loupežníků, kteří jim ve vzdělávání půdy překáželi.
Také na Louisiadách, na Mudšu a na ostrovech při průlivu
Torresově provozují orbu v míře nepatrné. Ale v krajinách
hornatých, při zátoce Humboldtově, na ostrovech Scliouteuo-
výcli, hlavně v Markatu a na celém jižním pobřeží věnují
rolnictví velikou péči a pozornost. Vršky kolem přístavu
Moresby pokryty jsou sady banániiv a yamsu. Mimo to pěstují
rýži, ságo, cukrovou třtinu, kokosovou palmu a jiné tropické
plodiny, na západě pak též něco bavlny.

O náboženství a politickém zřízení Novoguineanů máme
posud zprávy neúplné. Na západě přidali se někteří kmenové
na oko k islámu, kterýž dochází většího rozšíření než kře-
sťanství. Ale mimo formální přijetí, zdrženlivost od vepřo-
vého masa a mohamedanský způsob přísahy jest jen nepatrně
pozorovati působení islámu. Přísahají také ku svým zbraním,
jež před sebe kladou, ke slunci, ku vysoké hoře; hora je
má zasypati, zbraně probodnouti, nedodrží-li slibu svého. Zdá

se, že všichni Novoguineané věří v bytost dobrou a bytost
zlou; ale té zlé bytosti valně nedbají, hledíce si jen dobrou
bytost získati obětmi. Obětující Papuan postaví se s pytlem
rýže neb ovoce pod vysoký strom, kde obrátí na se křikem
pozornost ducha. Pak ukouří kus cigara a čeká, až se Nar-
woje v kouři k němu snese a zjeví mu, jak se skončí některé
dílo předsevzaté, jak nemoc milovaného přítele. Obrazy bohů
nebyly nikdy pozorovány; ďAlbertis nemohl se ani dopátrat!,
jsou-li jednotlivé kosti, jež pečlivě uschovávají v malém
pytlíčku, pokládány za amulety. Domorodci totiž o všem, co
se týká jich náboženství, jsou velmi nesdílní a s počátku
zamezovali Evropanům přístup do svých chrámů, které spa-
třujeme 11a severním a severozápadním pobřeží.

Takový chrám, rumsram řečený, jest vystavěn u Doreha;
spočívá na 24 jehlách ve vodě dosti daleko od země. Má

314

Obyvatelé.

28 m. do délky a 5 m. do šířky. Podlaha skládá se z hrubých
větví, stěny jsou asi metr vysoké a nad nimi zřízeny jsou
dvě střechy podobné člunům. Trámy u vchodu i vnitř bu-
dovy pokryty jsou rozličnými řezbami, které představují lidské
postavy nevelmi cudné, krokodily a hady. Vysvětlení těchto
obrazů Papuané nechtějí podati. Mimo to jsou vystaveny

Obr. 79. Uhrám u Doreha.

amulety, malé figury. Ztratí-li Papuan otce, vyřeže sošku,
postaví ji do chrámu a tam ji vzývá; zemře-li pak sám, tu
se soška hodí jako nepotřebná do vody, a syn vyrobí novou
za nového zesnulého. Jakou důležitost domorodci přikládají
svým chrámům, seznáváme z výpravy korábu „Etny1*. Když
Hollamlané na jedné z těch budov v zátoce Humboldtově
vztyčili vlajku, rozuměli asi domorodci významu tohoto činu.

Obyvatelé.

315

ale ochotně pomáhali mužstvu, a když prapor ve větru vlál,
počalo asi 20 mladých Papuanři hráli na píštaly a bubny
a provozovati jakýs náboženský tanec. Takový nástroj byl
jednomu z oněch mladíkíiv odkoupen, ale jen ve vší tajnosti
a za velikou cenu. Do chrámů těch ženské vstoupiti nesmějí,
neženatí mladíci mají tam svůj noční příbytek.

Pověrčiví jsou Papuané u veliké míře. Při stavbě domu
nebo i člunu dbají letu a hlasu ptáků, plody rozřezávají na
kusy a řídí se dle podoby řezu. Také se středověkými oči-
stami se tu shledáváme. Při očistě vodou musí oba soupe-
řové strčili ruce až po loket do horké vody; komu z toho
naběhnou puchýře, je vinníkem. Nebo zarazí se do moře
dva sloupy, z nichž oba odpůrci 11a dané znamení do vody
se spustí; kdo vydrží déle pod vodou, jest vítězem. Ostatek
možno míti při těch očistách zástupce, a výsledek nebývá vždy
rozhodný, nepodrobí-li se jednotlivec dobrovolně vyšší moci.

Téměř všude provozují nejvyšší moc hlavy rodin; jiné
nadvlády tam neznají, o politické organisaci není nikde řeči,
jenom v Mudšu je vyšší, zvláštními právy obdařená třída,
guyau-ové. Na západě rozšířeno je též otroctví. Druhdy pro-
vozován byl čilý obchod s mladými otroky a s otrokyněmi,
jež dováželi naMolukky; sice vláda nizozemská vydala přísná
nařízení, ale přece nebyla s to, aby zlořád ten úplně zamezila.
Ostatek nakládá se s otroky jako se členy vlastní rodiny.

Tím nepravíme, že by se soucitně nakládalo s ubožáky
svobody zbavenými. Jest zejména osud otrokyň trudný, jakož
vůbec u všech nevzdělaných národů. Žena musí konati skoro
všechny práce v domě i 11a sadech a nosí 11a cestách veškerý
náklad. A přece jsou vdané ženy mužům svým věrny a od-
dány, kdežto muž, stačí-li 11a to jeho živnost, nahrazuje ženu
ženou, jakmile vnada první družky odkvetla. Mnohoženství
je mimo Doreh a průplav Torresův všude pravidlem a ženy
se prodávají a kupují. Na západní straně rovná se cena ženy

316

Obyvatelé.

ceně šesti až desíti otroků, nebo ceně 30 až 60 kusu modrého
kartounu. Vyjednávání odbude se obyčejně beze svolení osob,
jichž se týče, a zasnoubení koná se již v dětství. Někdy však
vzbudí se pravá náklonnost a tu v krajinách západních, zvláště
pohorských, prchají milující do lesů; záliv však bývají vy-
slíděni a zpět přivedeni, aby se vyjednávalo o cenu kupní.

Obr. 80. Bubny: 1. 5. od Hall-Soundu, 2. 3. 4. od řeky Fly-a.

Zaplacena-li, poraní se zasnoubená vzájemně na čele do krve
a podobně učiní ostatní příbuzní; tím uzavřen jest mezi všemi
pevný svazek.

S dětmi nakládá se všude velmi laskavě; ale nevšecky
dožijí se té něžnosti rodičů, nebot veliká jich část bývá hned
po narození zabita. Tento hrozný, všeobecně rozšířený zlořád
odtud pochází, že jsou ženy pracemi přetíženy a že by se

Obyvatelé.

317

nemohly o všecky děti starati. Proto bývá zřídka více než
dvé dětí z jednoho manželství a ty různí se věkem nejméně
o tři nebo čtyři léta. Děti na živé ponechané milují upřímně,
a smrť dítěte, zejména prvorozence, želí hluboce. Umře-li
jinoch v Dorehu, vloží jeho mrtvolu na člunek, jejž postaví
na lešení; pod ním matka postíc se, udržuje oheň, pokud se
hlava od těla neoddělí. Tělo pak zakopají, hlavu však od-
nesou do obydlí rodičů a tam ji usuší; uši a nos nahradí
vyřezáváním ze dřeva, oči pestrými jádry plodů. Také jiným
členům rodiny prokazují tuto čest. To jsou pak „korwary“,
domácí bůžkové, kteří na vždy v domě zůstanou a při každé
příležitosti bývají tázáni o radu; jim však Činí též trpké vý-
čitky, zemře-li statečný bojovník. Na hroby u Doreha kladou
namnoze slavný náhrobek, do něhož postaví modlu; na jiných
místech ozdobují hroby lebkami zabitých nepřátel anebo po-
hřbívají mrtvé v rakvi do velikých slují. Pravé, upřímné úcty
k tělesným pozůstatkům svých soukmenovců však přese všecky
ty obřady nechovají. O tom svědčí následující událost. Raffray
snadno shromáždil si bohatou sbírku lebek, které mu domo-
rodci přinášeli, dozvěděvše se, že za ně mohou něco dostati.
Jednou přivezli mu člun plný lebek, jichž nabyli krádeží;
ovšem Raffray ani za levnou cenu nemohl jich koupiti, ne-
chtěl-li za ně několikráte platiti.

Neboť domorodci ve výdělkářství výborně se znají a po-
ctivost necení právě vysoko. Většina krade, kde může, jen
málokterý kmen činí čestnou výjimku. D’Albertis použil dyna-
mitu, raket a jiných důkazů své převahy, aby mu zastrašení
domorodci, kteří byli chýži jeho úplně vyloupili, ukradené
věci zase vrátili. Zrádnými, lstivými a ukrutnými objevili se
Novoguineané často, jsou však též srdnatí a bojovní. Jich
nemalá rozumnost objevuje se zejména v písních, v přirozené
zručnosti v kreslení; mnozí nakreslili tužkou na papíru, ač
pisadel nikdy předtím nebyli viděli, hbitě a bez rozmýšlení

SlB

Pokusy kolonisační.

rozličná zvířata. Počítají na prstech u rukou a nohou až do sta.
Tiok obyčejně rozdělují dle monsunů, v Dorehu vsak i dle
měsíců. Mimo to mají jakési lékařské vědomosti, přece však
léčíce se, raději užívají všelikých kouzel, aby zahnali původce
nemoci, zlé duchy. Pozdravujíce se dotýkají se navzájem
nosem, polívají též hlavu vodou na znamení přátelského úmyslu
a potřásají si navzájem rukou. Původu polyneského je také
zvyk, že si sdělují na potkání jméno s přátely.

Cizí vliv pozorujeme zejména na straně západní. Již po
staletí provozován byl obchod s Molukkami. Kupci z Ternatea,
Tidorea a Ceramu odváželi plodiny ostrovů Papuanských a
krajin u zálivu Geelvinského ; k nim se přidali také Číňané,
Buggisové a Arabové. Odváželi ořechy muškátové, kůru
stromů, z níž připravují Malajové mast, dále ságo, perly,
trepang, rájovky a druhdy též veliký počet otroků. Za to
přiváželi látky, nápoje, nože a jiné nástroje železné, ručnice
a mnohé jiné výrobky. Tím obchodem rozšířil se islám, pročež
nyní všude na západním pobřeží mohamedánské vesnice jsou
střediskem obchodu.

7. Pokusy kolonisační.

Novou Guineji rozděluje 141. poledník na dva téměř
rovné díly. Západní osobují si Hollandané, východní je posud
evropské moci prost. Ale nizozemská vláda neučinila ničeho,
čím by si upevnila svá práva k této državě, leda že založila
na zátoce Tritonské osady, záhy opuštěné, že vysýlá někdy
válečné lodi na pobřeží a že zřizuje sloupy se lvem domu
Nassavského.

Sultán v Tidore-u měl druhdy s jinými moluekými vládci
právo na západní Novou Guineji. Toto právo nizozemská vláda
uznává jen u panovníka Tidorského, který stal se vasallem
nizozemsko-východoindické společnosti obchodní, jejíž práva
přešla pak na vládu nizozemskou. Sultán Tidorský ustanovuje

Fokusy kolonieační.

319

11a pobřeží a ostrovech rozličné úředníky, jichž jedinou
úlohou jest, vybírati a do Tidore-a posýlati poplatky. Tyto
skládají se z plodin země; Salawati na př. odvádí ročně sto
rájovek a sto pytlů rýže. Vyšší i nižší úředníci ovšem též

o sebe se starají, užívajíce surového násilí. Někdy nebylo
domorodcům možno odvésti poplatku, pročež opřeli se po-
tlačovatelum. Tu vysláno bylo lodstvo na exekucí, které pusto-
šilo vesnice, zničilo sady, obyvatele pobilo neb zajalo a kde
co bylo pobrati, odvezlo. Obyvatelé pobřežní tudíž rychle se
skrývali, jakmile se dovídali, že se blíží lodi, jichž se tolik
báli. Vláda nizozemská musila tyto hanebnosti po dlouhý čas
trpěti ; konečně uzavřela se sultánem tidorským smlouvu, jíž
vysýlání takých lodí exekučních bylo zakázáno. Ale starý
zlořád trval tajně až do nejnovější doby, kde přestal zajisté
jen proto, že tidorský vladař neměl peněz, aby vydíračům
vystrojil lodi. Domorodci, zakusivše jeho moci, obávají se
tudíž jen jeho, ale Hollandaníi zhola nedbají. Od té doby, co
vydírá vé lodstvo tidorské neukazuje se již na pobřeží, jsou
kmenové ti skutečně nezávislí jako kmenové vnitrozemští.

Na východní polovici Nové Guineje vztyčil jen na ostro-
vech Moresby-u, Murilyanu a Hayteru kapitán Moresby r. 1873.
vlajku anglickou. Již r. 1864. utvořila se v Sydney-i společ-
nost pro kolonisaci ostrova; avšak vláda londýnská nepřivolila
ku založení britské kolonie. Mínění, že je Nová Guinea bohata
zlatém, přivábilo sem r. 1872. několik zlatokopův a dobro-
druhův; ale lod s nimi se na korálových útesech ztroskotala
a mnoho lidí zbaveno bylo života. Ani výprava, kterou zřídil
vlastním nákladem bohatý Australan William Macleay, ne-
vzbudila naděje na výhodnou kolonisaci na Nové Guineji.
Macleay vyplul na „Chevertu" r. 1875. ze Sydney-e, sebral
za několik měsíců hojnost zajímavých přírodnin, ale vrátil se
jako rozhodný odpůrce kolonisace ostrova. Anglická vláda
přidavši se k jeho mínění, odpovídala k návrhům australských

S20

Souostroví Nové Britannie.

osadníkův a anglických společností, jako Koval Colonial In-
stitute a New Guinea Colonisation Association, zcela záporně.
Výpravy z Austrálie učiněné r. 1878., za vyhledáním zlatých
ložisk, byly bud zcela marné, aneb měly výsledek zcela ne-
patrný; konečně pro finanční nehody bylo zcela od dalších
pokusův upuštěno.

Souostroví Nové Britannie.

Doba, kdy toto souostroví poprvé bylo odhaleno, není
určitě známa. Dle Tasinana byl již v šestnáctém století vý-
chodní mys Nové Britannie, dlouho pokládané za část Nové
Guineje, od španělských plavců nazýván Cabo de Santa Maria.
Teprv o Nizozemčánech Schoutenu a le Maire-u víme s určitostí,
že pluli r. 161G. podél východního a severního pobřeží, a že
Tasman r. 1643. touž cestu vykonal a z Nového Hannoveranska
plul na Novou Guineji. Že Nová Britannie nesouvisí s Novou
Guinejí, dokázal r. 1699. Dampier, propluv průplavem, jenž
má nyní jeho jméno. Carteret, hledaje ostrovy Šalamounovy,
připlul r. 1767. na břehy Nové Britannie a rozdělil ji na
dvě části, oddělené průlivem, kterýž po něm jest nazván;
jižní část nazval Novou Britannií, severní Novým Irskem.
Další výzkumy v tomto souostroví podnikli Bougainville,
Hunter, d^Entrecasteaux, ďUrville a Simpson. Bližších zpráv
o obyvatelích některých ostrovů dostalo se v novější době
výpravou lodi „ChallengeraB (r. 1875.) skrze Wesleyana
Browna, pak skrze prvního poručíka na „GazelleK Straucha,
a konečně skrze Hůbnera a Kleinschmidta. Zde onde byly
založeny kupecké osady, jimiž zároveň mnohé vědomosti se
získaly.

Jméno Nová Britannie dal Dampier vlastně jen západ-
nímu velikému ostrovu; ale užívá se ho nyní o celém sou-
ostroví, obsahujícím hlavní ostrov Novou Britannii, pak Nové

Souostroví Nové Britannie

321

Obr. 81. Domorodec z Mioka v ostroví Prince Yorského.

Jitng, Austrálie.

322

Souostroví Nové Britannie.

Irsko, N. Hannover ansko, ostrovy Admiralní, ostrovy Fran-
couzské, Matthiasovy a mnohé ostrůvky mezi nimi ležící.

Veškerý povrch obnáší 47.100 □ km. č. 855*4 □ mil,
tedy jest asi o 100 □ mil menší nežli Čechy. Obyvatelstvo
páčí se asi na 220.000 duší; mimo některé korálové jespy
jsou veškeré ostrovy velmi úrodné a uživily by četné oby-
vatelstvo.

Ostrovy jsou téměř vesměs hornaté, ale jich složení jest
úplně neznámo. Ze splaveného kamení můžeme hádati na
příbuznost s Novou Guinejí. Činnost sopečná je posud velmi
značná, a ještě před nedávném bylo pozurovati sopečné vý-
buchy a veliké změny na půdě i pod ní. Daleko od břehu
počalo moře vřítí a tisíce mrtvých ryb' pokrývaly vřelou
hladinu.

Flora i fauna jest novoguinejské příbuzná. Mezi vysokými
stromy, jež pokryty jsou mocnými rostlinami úponkovými,
nacházíme mimo druhy australské též molucké, a mezi roz-
ličnými druhy palmových stromů vyskytuje se skutečná palma
ságová a Cycas circinalis. Ticho temných lesů zřídka bývá
porušeno; na vlhké půdě, k níž slunce nemá přístupu pro
husté koruny stromů, roste bujné rostlinstvo, pokrývající zvrá-
cené, hnijící kmeny. Domorodci pěstují banány, yams, taro
a sladké brambory; mango a palma kokosová rostou divoce,
pěstují se však od té doby, co se na úrodném pomoří usa-
dili Evropané.

Zvěř novoguinejškou spatřujeme také zde ; jenom rájovky
nebyly posud nalezeny, ale husté, neproniknuté lesy, jich nej-
milejší obydlí, skrývají zajisté tyto nádherné druhy ptáků.
Z vačnatců známe mimo jiné kangurua, též psa, kterýž je
příbuzným australského dinga, a několik druhů kuskusů ; pak
krotkého i divokého vepře a babirusu. Z četných druhů ptáků
nacházíme zvláštního kasuara (Casuarius Bennettii), pak led-
ňáčky, papoušky, holuby a mnohé jiné ptáky, kteří se též na

Souostroví Nové Britannie.

323

Nové Guinei vyskytují. Y ústích řek žijí krokodilové (Croco-

Obr. 82. Oliva ríižoústá. Oliva erythrostoma.

dilus biporcatus), v moři želvy, mořští hadi, měkkýši a kameno-
žilci. Na zemi jest hojnost hmyzuv a nádherných motýlů.

Obyvatelé veškerého souostroví patří k melaneskému
kmeni; o tom svědci jich podivně kudrnaté vlasy a tmavá
plet, ačkoli jsou někteří barvy světle mědihnědé, jako: na
Amakatě, v se-
verní Tombaře,
na ostrovech Sa-
motářských a ve
Squalley-i, a jiní
barvy leskle čer-
né. Jest často vů-
bec nesnadno ro-
zeznati pravou
plet, neboť domo-
rodci malují se
bílou, černou neb červenou barvou ; červená je zvláště oblí-
bena. Při návštěvě „Gazelly* jeden Novo-Irčan, jejž k jeho
prosbě na červeno obarvili, vzbudil pravý obdiv u svých kra-
janu, kteří lakotně chtěli část
jeho ozdoby prsty svými převésti
11a vlastní tělo. Průřezem jsou
tu domorodci postavy střední,
v Novém Irsku však vysoké.

Oděvu někde ani ženy nemají; ^r. 83. iritonka veliká.

jinde nosí muži mezi nohama kus plátna, na pasu ze šňůr
připevněný, a ženské pokrývají se barevnou zástěrou z vláken.
Za to ozdobují tělo své na krku, ruce, čele, nose a vlasech.
Za okrasu na krk nosí nejraději perly, pásky, rozmanitými
zuby vykládané, články z brouků, pletiva s malými mušlemi
a perlet; ruce zdobí kruhy ze želvoviny a mušlí. Na prsou
nosí veliké, kulaté lastury, na širokých šňůrách kolem krku

324

Souostroví Nové Britannic.

zavěšené. Uši si prorážejí a nepoměrně rozšiřují, ano i ua-
trhují a zavěšují na ně za dřívka malé plíšky, které jim sá-
hají až téměř po ramena. Vlasy barví 11a žluto nebo je bělí
vápnem, často jen na jedné straně, druhá pak bývá ostříhána.
Taetovování bylo jen velmi zřídka pozorováno, ale za to častěji
australské nádory jizev a těla pomalovaná. Při zvláštních
příležitostech zavěšují si v Novo-Hannoversku zvonečky vy-
robené ze skořepin mušle, oliv zvané (Oliva erythrostoma). do
nichž dávají zub místo paličky; tamtéž jakož i v Novo-Irsku
berou na sebe podivné, hnědě, bíle a černě omalované masky
při tancích bud náboženských, bud zábavných. Hudbu k nim
dělají drnkačkami, troubami a bambusovými bubny; trubka
urobená z mušle, tritonky řečené, oznamuje příchod nepřítele
neb zahání zlé duch v.

Patříce na ozdobné řezby 11a Člunech, obdivujeme se zruč-
nosti domorodců. Teprve po delším zkoumání rozeznáváme
z rozličných závitkíiv arabeskovité propletení ptáku, ryb, kro-
kodilův a j. A přec mají nástroje nejjednodušší: kameny s to-
půrkem i bez něho a mušle. Podobně ozdobují zbraně své:
oštěpy, praky a kyje. V Novém Irsku nemají lukuv ani šípňv.
ale v Nové Britannii je mají; Dampier nalezl tam i štíty. Jich
úzké, až 30 m. dlouhé lodice pohybují se veslován ku po-
divu rychle. Užívání plachet však neznají; jenom na ostro-
vech Admiralních mají kromě vesel čtverhranné rohož o vé
plachty, někdy dvě v jednom člunu; takový Člun bývá však
u nich poněkud vyšší.

Domy jejich jsou zpravidla velmi jednoduché; zde onde
vyskytují se však i příbytky velmi úhledné, zdělané ze třtiny
bambusové, již pokrývají listím z palmy kokosové. Některé
takové domky stojí ve stinném háji kokosovém volně vedle
sebe, jinde z ohledů na vzájemnou pomoc těsněji jsou spojeny
a silnou ohradou s úzkými vchody obklíčeny. Na Nové Britannii
stavějí po způsobů papuanském na jehlicích. \ Novém Hanno-

Souostroví Nové Britannie

32h

Obr. 84. Xovobritský domorodec. (Nos ozdoben dřevěnými hřeby.)

326

Souostroví Nové Britannie.

versku zpozorován byl u vnitrozemí vršek, kamennými vály
opatřený, jenž sloužil bezpochyby v nebezpečí za útulek.

Kolem čistých vesnic rozkládají se 11a návrších sady pe-
člivě vzdělávané. Úhledné ploty obmezují pole. 11a nichž pě-
stují se hlavně yams, banány a palma kokosová. Obyvatelé
neštítí se žádného namáhání, kácejíce lesy, aby dobyli orné
půdy. Ku potravným plodinám svrchu jmenovaným druží se
ještě divoce rostoucí třtina cukrová; mnoho ku výživě při-
spívá také chov vepřového dobytka a slepic a rybolov, k ně-
muž moře podává hojné zásoby. Ořech kokosový jest jim oblí-
beným nápojem, a čím dále na jih, tím více žvýkají betel,
při němž užívají, jako jinde, vápna. Iv uchování potřebných
součástek mají malé lýkové váčky.

O náboženství Novobritů přinesli v nejnovější době za-
jímavé zprávy Hiibner a Kleinschmidt. Dampier nalezl u Portu
Montaguea modly, ale nedostalo se posud určitějších zpráv
o bohoslužbě novobritské.

Zdá se, že jest tu jako ve veškeré Melanesii rozšířeno
uctívání lebek, což záleží na zbožňování předku. Zajíma-
vým zjevem tohoto kultu je slavnost ,.Duk-Duk“. K tancům,
jež při ní provádějí, užívají zvláště připravovaných a omalo-
vaných lebních mask, které drží v ústech za příčku, u hlávky
kloubové v dolní čelisti upevněnou. Lebku snaží se připodo-
bit! zemřelému hrdinovi, jemuž náležela, napodobujíce masité
části plastikou i malbou. Slavnost Duk-Duka koná se každý
rok, a pokaždé užívají těch škrabošek.

Domorodci nad Duk-Duka neznají vyšší bytosti. Předsta-
vují si ho v obrovské postavě, zároveň jako ducha, který pu-
tuje od ostrova k ostrovu a na každém byv pohoštěn, umírá
a pohřben bývá, aby na nejbližším ostrově opět se objevil.
V určitou dobu prohlísí pohlavár k tomu oprávněný, že přijde
Duk-Duk. Tu připravují zasvěcenci v domě Duk-Dukově masky.
Do posvátné místnosti vstoupili smějí jen členové tajného

Souostroví Nové Britanme.

3ÍÍ7

spolku. Kdo by prozradil některý z obvyklých obřadů, na toho
vynesou ortel smrti. Ano tanečník, jemuž by pádem nebo pro
jinou příčinu upadla škraboška, propadá ihned smrti. Týž
osud stihl by vetřelce, který by chtěl pozorovati zasvěcence
spolku, když konají příprávy ku slavnosti. Osoby, které jsou
při slavnosti zaměstnány, oblékají na sebe sukni upletenou
z listí bodlinaté třtiny, kterou přivážejí ze západní strany
ostrova Ba Ula řečeného. Na ohbí, jímž se prostrčí ruce, visí
sukně volně na těle. Na něm poklopena je veliká homoloviitá
maska z palmových vláken, fantasticky pomalovaná a vyzdo-
bená listím dracaenovým nebo chocholem, věnci vláknovými
a mušlemi. Tuto hořejší část musí oděnec stále rukama držeti.

Když jest všecko připraveno, plují účastníci ve vyzdobe-
ném člunu od ostrova k ostrovu, přijímajíce všude mušlové
peníze, jimž říkají „de\varo“, na třtinových bidélkách připra-
vené. Pak vracejí se do budovy Duk-Duka, kde provádějí
tance a statně hodují. Asi za 14 dní Duk-Duk nabaživ se
světa, musí zemřítí. Zásoba potravin se rozdělí a předloží před
věžovité masky: Duk-Duk má jisti. Čekají nějakou chvíli, pak
uchopí mladí lidé masky, aby je spálili. Tím slavnost Duk-
Duka pro tento rok je skončena.

O politickém zřízení Novobritů víme jen málo. Dampier
a po něm i jiní tvrdí, že domorodci dělí se na malé kmeny
pod jednotlivými náčelníky, kteří mají sice skutečnou moc,
ale od ostatních ničím se neliší. I zde bylo pozorováno, že
se obyvatelstvo dělí ve dvě třídy zcela od sebe odloučené,
ale že jest zakázáno manželství mezi členy téže třídy. Podiv-
ným jest obyčej, mladé, šesti- až desítileté dívky zavírati ve
veliké kuželovité schránky z listí, z nichž je pouštějí jen jednou
neb dvakrát za den, ale ne dále, než do obvodu chýže, v níž
jest ta jejich klec, a tato chýže jest obklopena vysokým plo-
tem třtinovým. Tak zůstávají pod dozorem starých žen, až
dospějí a provdáním svolmdv nabudou. Muž nabývá ženy

3?8

Souostroví Nové Bvitannie.

koupí; železné nástroje, kartoun a podobné věci jsou kupní
cenou, a kdo má čím platiti, dostane i dvě družky. Stav žen
jest ostatek lepší než u jiných nevzdělaných národů; „Ga-
zella" aspoň pozorovala, že při prodeji ženy vždy je třeba
svolení jejího, a že jí přísluší právo nositi šarlatové roucho,

v krajinách těch ve-
lice oblíbené, což po-
kládati lze za jakýsi
důkaz úcty k ženám.

O povaze Novobritu
soudilo se rozdílně;
jevit se 11a rozličných
ostrovech tu příjem-
nou, tu odpornou. Ze-
jména obyvatelé ostro-
vův Admiralních byli
k cizincům vždy přá-
telskými, ač i při nich
třeba jest největší opa-
trnosti. Jest i jim jako
ostatním Melanesa-
nům lidské maso po-
choutkou. Naresovi a
průvodcům jeho dali
neklamnými posuňky
11a jevo, že i zemřelé

Obr. 85. Novo-irský domorodce s parukou krajan v rozkrajují a
ze vláken rostlinných. ,

van. Král Balick na
Novém Irsku zjevil prvnímu poručíkovi Strauchovi po krátkém
otálení, že maso jeho krajanů je velmi chutné. Zrádní, lstiví
a nedůvěřiví jsou ostrované po velké většině, a Novo-Hanno-
verané ukázali se při návštěvě „Gazellyu docela prohnanými
zloději. Neschází jim však ani odvahy ani bojovnosti. Sezná-

Souostroví Nové Britannie.

329

mivše se blíže, jsou veselí a bodří. Nicméně vraždí nezřídka
bělochy, a před nedávném zabit byl Kleinschmidt na Mioku
v souostroví vévody Yorského.

Evropané již dlouho jsou v obchodních stycích s ostro-
vany, plavci však neodvažovali se vystoupiti na zem, nejsouce
jisti od náhlých útoků zrádných. Ale mnozí obchodníci zaří-
dili si 11a některých místech osady, kteréž jsou středem ob-
chodního spojení.

Hlavní ostrov Nová Britannie nebo Birara (vlastně jen
název východní části) jest úzký, od východu 11a západ se šířící
ostrov, o 24900 Q km. č. 452*3 □ mílích, pokrytý vysokými
vrchy a hustými lesy. Půvabná, dobře ovlažovaná údolí jsou
velice úrodná, ale 11a severu vypínají se tři sopečné vrchy,
které nazval Carteret matkou s dvěma dcerami, a nedaleko
nich menší krátery, které pokrývají okolí lávou. Jich žár do-
posud nevyhasl, jakož v novější době se ukázalo. Průplav sv.
Jiří dělí Novou Britannii od Nového Irska č. Tombary, dlou-
hého to úzkého ostrova (12950 □ km. č. 225*2 □ mil). Jest
vysoký a hornatý, zvláště v části jižní, velice úrodný a hu-
stými lesy porostlý. Má dobré přístavy: Gowcr č. Praslin a
Carteret. Y průplavu mezi těmito velkými ostrovy leží krásný
ostrov vévody Yorského (Duke of York), jenž má 58 □ km.
Na západ od západního konce Nového Irska nachází se Nové
Hannoversko (1467 □ km. č. 26*8 □ mil); jest téhož rázu jako
oba veliké ostrovy předešlé. Dále 11a severozápad nachází se
osamocené souostroví Admiralní (2276 □ km. = 41*3 □ mil),
z nichž je největší vlastní ostrov Admiralní (1952 □ km. =
35*4 □ mil). Jest celkem nízký, má však vrchy zvýší 500 m.
a jest, jako téměř celé souostroví, vlhký a hustými lesy po-
rostlý. Podivuhodný jsou ostrovy francouzské (na severním
břehu Birary) s horkými prameny, které metají vřelou vodu
proudem do výše až šesti metrů, 11a jednom místě dokonce
až 11a 50 metrů.

330

Ostrovy Šalomounovy.

Toto krásné souostroví odhalil Alvaro Mendana de Neyra
na výzkumné cestě z Callaa r. 1561. Spatřil ostrovy Ysabel.
Malanta, Guadalkanar a San Cristobal, i poznal poněkud tmavo-
barevné, nahé lidojedy s kudrnatými vlasy. Mendana pokládal
ostrovy ty za velmi bohaté na zlato a proto dal jim jméno,
kteréž nám připomíná biblického Šalamouna jakožto původce
cest do záhadné země „Ophir“ zvané, kde prý rovněž byla
veliká ložiska zlata.

Právě tato domněnka byla příčinou četných plaveb do
Jižního Moře; ale žádnému plavci nepodařilo se ostrov}' ty
vyhledati, ba ani Mendanovi na druhé cestě r. 1595. Mnozí
domnívali se již, že jich vůbec ani není, an tu dne 28. června
roku 1768. Bougainville znova objevil souostroví dávno
hledané a po delší dobu prodlel ve přístavu Praslinském v prů-
plavu mezi ostrovy Choiseulským a Bougainvilleským. V roce
následujícím plul Surville podél východního pobřeží. Ale te-
prve zeměpisci Buache a Fleurieu dokázali, že to jsou ostrovy
Mendanou objevené. Západní pobřeží ohledal r. 1788. Sliort-
land a r. 1792. D’Entrecasteaux. Důkladnějších vědomostí
nabyli jsme teprve od D’Urville-a r. 1838. a později od mis-
sionářův a skrze válečné lodi anglické.

Souostroví Šalomounovo rozkládá se od severozápadu
k jihovýchodu mezi 5 a 10° 54' j. šířky a mezi 154“ 40' a
162° 30' vých. délky. Četné ostrovy, z nichž je sedm větších
a množství malých, tvoří dvě souběžné řady. Iv východní ná-
ležejí ostrovy Bougainville, Choiseul, Ysabel a Malanta, k zá-
padní pak Nová Georgie, Guadalkanar a San Cristobal. Ve-
škeré ostrovy zaujímají povrch 43.900 □ km. č. 797*2 □ mil ;
obvod mnohých ostrovů však není posud přesně určen.

Téměř všechny ostrovy jsou dlouhé, úzké a vysoké; ně-
které hory dosahují značných výšek: na Guadalkanaru 2600,

Obr. 86. Domorodec z ostrovů Šalomounových se zvláštním kyjem, pleteným
štítem, s ozdobami na hlavě, v nosu. na krku. nažioh a nohou.

• t i 7 r ” — "

Ostrovy balomounovy.

332

na Cristobalu 1300 metrů. Jako 11a Nové Britaunii, jsou i zde
živé sopky: hory skládají se většinou z hornin usazených (vrst-
vitých). Hustý prales v bujné náplni tropických přírodnin po-
krývá pudu, která by zajisté hojný mohla poskytovat! užitek.
Z nádherných stromu lesních spatřujeme strom sandálový,
ebenový a lignum vitae; stromy kapradové dosahují výše 10
až 13 metrů. Vůbec podobá se rostlinstvo i zvířena novo-

guinejské. Žijí tu kuskusy, červení lorisové, papouškové, mega-
podius, rallus; také krokodily zde onde nacházíme a mnoho
druhů zvířat, která na východních ostrovech již vyhynula.
Podnebí je horké, vlhké a podobá se parnému pomoří Nové
Guineje.

Obyvatelé Šalomounových ostrovů jsou Melanesané, jakž
tomu nasvědčuje plet jejich i tvar obličeje a těla i vlasy.
Vlasy nečešou jako praví Papuané do výšky, nýbrž je ostři-
hují, anebo je nosí splývající neb v chochol svázané, nebo je
pletou v malé copy; zpravidla barví si je vápnem na žluto
neb na červeno. Na ostatních částech těla však vlasy pečlivě
vytrhávají. Postavy jsou spíše malé než velké, údy a tělo jsou
však mocné a silné. Také oni rádi se vyšňořují. Do vlasu
zastrkují si péra a květiny, jichž vůbec si váží i pro barev-
nost i pro vůni. Krk a čelo ozdobují pasy z mušlí, zejména
bílých, a také na rukou a nohou nosí pásky ze zubů, korálů,
listí a p., často dosti uměle zhotovené. Umělé vytvořování jizev
spatřujeme na Ysabele, a taetovování na jižních ostrovech;
všude barví tělo černě, červeně neb bíle. Šatův ovšem ani
ženy neznají; nosí leda krátkou zástěru z listí nebo ze tkaniny.
Obydlí svá zařizují s velikou pečlivostí. Jich čtverhranné chýže
pokryty jsou vysokou střechou z palmových listů nebo z trávy,
která daleko vyčnívá nad rákosové stěny. Obecní domy a byty
náčelníkův ozdobují malbami a řezbami i lebkami. Velmi krásné
jsou jich lodi; oba konce jsou bohatě vyřezávány a jako boky
a vesla peřím a per letovými skořepinami ozdobeny. Tyto lehké,

Ostrovy Šalomounovy.

33$

z tenkých prken zbudované čluny předčí rychlostí i nad tahi-
tianské a samoanské. Také ve zhotovování jiných předmětu,
jako bambusových krabic, perletí vykládaných, kalvasek a p.,
jsou velmi obratní a zruční. A přec měli za nástroje jen za-
ostřené kameny a skořepiny, než seznámili se se železem a
sklem. Hlavní jich zbraní jsou oštěpy, luk a šípy. Také mají
hezky vyřezávané kyje a štíty z bambusové třtiny, nezřídka
úhledně perletí a žel vinou vykládané. Hroty šípů napouštějí
jedem z mrtvol a rozličných rostlin, a připevňují je nepevné
k šipišti, tak že v ráně uváznou, a nemožno jich vytáhnouti.
Je-li bojovník takto smrtelně poraněn, vrhá se s jedovatými
šípy mezi nepřátel), aby jim ještě před smrtí veliké ztráty
způsobil. V odporu s touto zprávou jest, že hlavním účelem
válečných tažení, často daleko podnikaných, jest ukořistiti
lidské mrtvoly, které tito vášniví lidojedi jako pochoutku po-
žívají. Když přistal Mendana r. 15G7. na ostrově řečeném
Santa Ysabel, nabízeli mu ostrované kusy „Indiánů", jako
„velmi chutný a jim vzácný pokrm". Anglický kapitán Simpson,
který navštívil týž ostrov r. 1872., shledal 11a domě náčelníkově
přibitých 25 hlav, zbytky to nepřátel, kteří byli tři neděle
nřpíl tím nřenadeni Kiiéripni Káni tán Típrtlir.h nnápl v zátnrp

Markira (na Banru č. San Cristobalu) ve člunu lidskou mrtvolu
úplně uvařenou. A přece byli tito lidojedi celkem dosti míru-
milovní. Že i podivné náboženské představy přispívají ku za-
chování zmíněného zlořádu, tomu nasvědčuje zpívání posvát-
ných písní při lidojedských slavnostech na Ysabele. Mimo to
pojídají vepře, slepice, želvy, ryby a mušle, živí se však hlavně
stravou rostlinnou. Proto věnují téměř všude všelikou ppi
rolnictví a pěstují yam a jiné kořeny, zejména však kokosové
palmy, banány a palmy arekové. Vaří pokrmy své na kamnech
jako Polynesané. Také mají rozličné požitky ; betel hojně žvýkají,
připravují též jakési víno palmové, na jižních ostrovech i nápoj
„kawa" řečený. I kouření tabáku brzy se od Evropanů přiučili.

Obr. 87. Domorodec z ostrovů Šalomounových s nácelni ozdobou z perleti
a s nákrčním pasem ze zubů morvanich.

Ostrovy Šalomounovy.

335

O politických a společenských poměrech víme jen málo.
Obyvatelé všude se dělí ve více kmenu, které uznávají nad
sebou náčelníka. Je-li tato hodnost dědičnou, jest nejisto;
náčelníku prokazují však úctu velikou. Také kupují a pro-
dávají otroky, ale jich
postavení jest, jako u ji-
ných kmenů melanes-
ských. rovněž zcela sne-
sitelné, alespoň v poměru
k osudu žen. Nakládáť se
tu se ženami zeela bez-
ohledně, nelépe nežli
s tažným dobytkem; na
Bauru smí muž ženu i za-
biti. Při tom všude pa-
nuje mnolioženství. ale
zřídka mívají po více
než dvou ženách.

Mnohem neurčitější
máme zprávy o nábožen-
ských představách. Zdá

m/ M-

se, že ještě všude jest
rozšířeno modlářství : ale
mnohým modlám, které
spatřujeme ve chrámích,
jen mužům přístupných,
nebývá prokazována ni-
žádná úcta. Snad podle
náboženského učení ty modly pozbyly své moci a byly zatlačeny
novými. Domorodci ostrovů Šalomounských utvořili si totiž
celou třídu bohův, altaro řečených, z duší svých předků, kteří
prý přebývají ve vyřezaných obrazech. Tímto vzýváním předků
přibližují se Polynesanům ; ještě větší podoba jeví se však

Obr. 88. Modla s ozdobou na hlavě
a s nákrčníkem z peří.

336

Ostrovy Šalomounovy.

na ostrovech jižních vírou v „tabu", taj úplnou moc to, již
mají jen zvláštní vyvolenci. Na Bauru i tohoto slova užívají.
Aby si naklonili bohy, přinášejí oběti, které házejí do moře.
a konají slavnosti bohům na počest. Věří-li v život po smrti.

a jak si jej představují,
o tom nemáme zpráv.
Mrtvoly ukládají na le-
šení, aby setlely, až z nich
zbudou jen kosti, kteréž
pak 11a společném pohře-
bišti pochovávají.

Dle posavadních zná-
mostí jsou tito ostrované
duševně velmi nadaní.
Jich divokost a bojovnost
byla tudíž Evropanům
velmi nebezpečná. Nedů-
věřivostí, nevěrou a lsti-
vostí, všem Melanesanum
společnou, předčí prý
obyvatelé ostrovů Šalo-
mouuských nad ostatní
soukmenovce. Proto te-
prve pozdě odvážili se
Evropané zde obchod
provozovali, ač jsou do-
morodci obchodův i vý-
dělku chtiví, a jakkoli
dřevo sandálové vábilo lakotné kupce. Nyní přistávají hlavně
k jižním ostrovům lodi ze Sydney-e a odvážejí plodiny, želvo-
vinu a ze Simbo-a též síru. Zde onde usadili se jednatelé ně-
mecké obchodní a osadnické společnosti. Ale nepřátelské smý-
šlení domorodců zhoršilo se ještě od té doby, jelikož bývají

Obr. 89. Vyřezávaná modla.

Ostrovy sv. Křiže.

B37

zhusta dělníci unášeni a do otroctví prodáváni, zášt domo-
rodců nezřídka propuká — přes mnohá opatření — ve krvavou
vzpouru. Za to však missie, zařídivši na Anudě, Bauru, Ma-
lantě a Ysabele stanice, hledí nakloniti ostrovany k mravům
mírnějším.

Ostrovy sv. Křiže.

Mendana, pluje od Markes, právě objevených, spatřil
dne 8. září r. 1595. sopky ostrovů sv. Kříže, oné doby ještě
nevyhaslé. Na největším z nich hodlal založiti osadu, ale po
smrti jeho 18. října upustil nástupce jeho Quiros od pokusu
toho. a ostrovy po 3 nedělích byly zas opuštěny. Potom uply-
nulo téměř 200 let, než je Carteret, hledaje ostrovy Šalomou-
novy, dne 12. srpna 1767. zase objevil; týž nazval je „Ostrovy
královny Charlotty*. Lapérouse-a stihlo r. 1788. na úskalích
nejjižnějšího ostrova Vanikoro-a neštěstí, a pátrání po osudu
jeho přivedlo sem D'Entrecasteaux-a r. 1793., Dillona 1827..
D’Urville-a roku 1828., tak že aspoň tento ostrov blíže byl
ohledán. Ostrovy severní vyobrazil r. 1869. Tilly. Nejnovější
zprávy o souostroví sv. Kříže a spolu o Nových Hebridách
podal poručík Markham, který přistal na každém větším ostrově
obou souostroví.

Souostroví táhne se směrem od severozápadu na jihovýchod
mezi 10° 4' a 11° 45' j. š. a 165° 05' a 166° 52' v. d. ; zaujímá
pak plochu 17 □ mil. Nej důležitější jsou Santacruz (ostrov
sv. Kříže) a Vanikoro. Většina ostatních ostrovů jsou malé,
nízké útvary korálové; ostrovy nekorálové jsou vysoké a so-
pečné. Vrchy nepřesahují asi výšky 1000 m. Útesy korálové
obklopují ostrovy jihovýchodní, kdežto u ostatních nejsou úskalí
pobřežní tak častá, a moře je tu hned u země značně hluboké.

Rostlinstvo je totéž jako na severnějších ostrovech mela-
neských, ale nacházíme na Vanikoru již dlouhojehličnou jedli

Jung, Austrálie.

Obr. 90. Evropská osada na ostrovech Šalomounových.

Ostrovy bv. Kříže.

339

damtnarovou (Dammara macrophyllaj ; z rostlin potravních
pěstují zde tytéž druhy jako na Nové Britannii. Zvířena vsak
je, pokud známo, velmi chudá. Ze ssavců nacházíme divokého
vepře a myš, i ptactvo je málo zastoupeno. Hmyzů nenalézá
se tam veliké množství, leda mravenci velikou v těch kraji-
nách rozšířeností obtěžují člověka. Ale mořských zvířat je tu
za to hojnost. Podnebí je nad míru vlhké a horké, a proto
tam strašně řádívají zimnice bařinné, pro kteréž zvláště ostrov
Vanikoro jest vykřičen.

Z ostrovanů známe poněkud lépe jen obyvatele Vanikoro-a.
Tito jsou lidé duchem i tělem sešlí, čehož asi hlavní příčinou
je podnebí. Na Vanikoronech jeví se působení Polynesanů
bydlících na blízkém ostrově Tukopii; ostatní ostrované řadí
se určitě k Melanesanum i tvarem těla i duševním nadáním,
bojovností a lstivostí neméně než ukrutností. Při slušném
s nimi obcování a správném jednání jevily se však při nich
i vlastnosti zcela dobré. Počet jich udává Goodenough na
5000 duší.

Ozdobami a oděvem podobají se úplné svým severním
kmenovcům, užívají však u větší míře zástěry bederní. Na
Vanikoru rozčesávají si vlasy na dlouho a připlétají k nim

vlasy zemřelých podvazujíce je v cop, kterýž obtočen jsa
červeným suknem nebo listím, splývá jim na hřbet. Ženy
však si ustřihují vlasy na krátko. Všude mají obyčej malovati
si tělo, ale jenom záda taetovovují. Ozdobou zvláště oblíbenou
jsou jim náprsní štítky z lesklých broušených lastur. Ve zho-
tovování rozličného nářadí nejsou tak vtipní a obratní jako
ve výrobě věcí ozdobných a malých krabic bambusových, do
kterých ukrývají součástky betelu. Kopí ani kyjů prý na Va-
nikoru nemají; nejvíce užívají silných, tři metry dlouhých
lukův a šípů ze třtiny, jichž kostěný neb želvový hrot bývá
jedem napuštěn. Domky stavějí čtverrohé a kryjí je palmovým
listím. Budovy ty, celkem dosti úhledné, spojují se ve vesnice,

340

Ostrovy sv. Kříže.

jichž ulice, palmami ovroubeué, zhusta pravým úhlem se pro-
tínají; jinde bývají domy obehnány kamennou zdí čtyř stop
zvýší, kudy vede několikerý vchod do nádvoří. Kolem vesnic
prostírají se sady; na ostrově sv. Kříže bývají pečlivě ohrazeny
na ochranu proti divokému dobytku vepřovému, jehož jest
tam hojně, ano se krotkých zvířat nedostává. Více nežli vzdě-
láváním pudy zanášejí se domorodci rybářstvím, užívajíce
kromě sítě i luku. Čluny jsou z kmenu vyhloubeny a velmi
úzké, pročež je opatřují velikými pavezami, aby sě nepře-
vrhovaly. Malé ty lodky pohybují vesly, však lodi válečné a
koráby obchodní opatřeny jsou velikými plachtami. Ostrované
provozují obchod s velikou zálibou a plují až ku Toumaku,
Tukopii, ba i k ostrovům Banksovým.

Ženy zaujímají ovšem postavení velmi nízké; mnohoženství
je dovoleno sice, ale jenom vznešení mají více žen. Děvčata
již v útlém mládí se zaslibují, při sňatku není pak mimo
hostinu žádných obřadů. Politické jich poměry jsou velmi
rozervané; moc a vláda náčelníkova spočívající na osobních
vlastnostech nesáhá za obvod nemnohých vesnic.

Kusé jsou zprávy o náboženských představách ostrovanův
Svatokřížských. I zde mají chrámy s modlami, kde ukládají
lebky zabitých; tyto budovy jsou však i zde zároveň nocle-
hárnou neženatým jinochům a místem poradním.

Evropané nechovají ostrovy sv. Kříže v dobré paměti.
Na pobřeží jižních ostrovů zahynul Lapérouse, na Nukapu-u
zavražděn byl biskup Patteson a na hlavním ostrově sv. Kříže
commodore Goodenough. ByliC domorodci popuzeni unášením
krajanů, kteří byli odváženi jakožto „svobodní" dělníci do
cizích končin. Nyní usadili se missionáři mezi těmito velmi
divokými Melanesany, kteří mají před jinými svého kmene
tu vzácnou přednost, že jim posud nebylo lidojedství dokázáno.

Nové Hebridy.

341

Nové Hebridy.

Španěl Pedro Fernandez de Quiros, pluje z Callaa, za-
kotvil dne 30. dubna roku 100b. ve prostranném přístave San
Felipe a Santiago (na ostrově Espiritu Santo) a pokládal na-
lezené pobřeží za část hledané pevniny australské. Tyto špa-
nělské ostrovy sv. Ducha byly půl druhého století zanedbávány,
neboť teprve r. 1708. Bougainville spatřil severní jich část a
nazval je Velikými Cycladami. Vhodné toto jméno zatlačeno
bylo autoritou Jamesa Cooka, kterýž jim dal jméno, jež posud
mají. Bylt Cook jediný, jenž podal spolehlivé zprávy zeměpisné
o souostroví, posud velmi málo prozkoumaném. Výzkumy roz-
ličných plavců, zejména Tillyho, jakož i missionářův a z nej-
novější doby zprávy poručíka Markhama vyžadují ještě znač-
ných oprav a doplňků.

Nové Hebridy rozkládají se od Ababy (13° 4' j. š.) až
k sopečnému kuželu Fearn (22° 24' j. š.) a od 166° 30' ku
100" 53 ‘ v. délky. Zahrnují množství velkých i malých ostrovů,
které zaujímají dohromady na 13227 □ km. č. 240*2 □ mil.
Souostroví jest odděleno mořským průlivem ve dvě skupiny:
severní, k níž náleží asi 32 ostrovův a četné skalnaté útesy
a ostrůvky, a jižní s pěti ostrovy; z oné nejčastěji bývají
jmenovány Espiritu Santo, Mallicollo, Aurora, • Pentecost a
Ambrym, z této Eromango, Tanna a Aneityum.

Veškeré tyto ostrovy jsou původu sopečného, jakož do-
svědčuje množství vyhaslých sopek. Živé sopky spatřujeme
na Ambrymu, na Lopewi-u a na Taiině. Na Tanně popelový
kužel Yasowa řečený v obdobích pěti až desíti minut vyhazuje
kusy lávy a síru; ze zálivu Sirného vyváží se veliké množství
té síry. Na Tanně, a tož na západní straně přístavu Erupabo
vyskytují se četné horké prameny minerální s horkými vřídly
a výpary sirnatými. Také na AVanualawě prýští se na svazích
Nordnika sirnaté nraineiiv které 7 iírnů vvnonštěií horké nárv

X' 1 7 ,} ' X' J — 1 J

‘■••v.v.V/

Obr. 91 Novo-hebridská rodina

•yiíři

Nové Hebridy.

343

a sirnaté potoky vlévají se do moře. Roku 1872. byla po-
zorována téměř všude (mimo Lopewi) veliká činnost sopečná.
Vnitrozemí je všude vysoké, hory však nepřesahují výšky
1650 metrfi. Často vystupuje půda příkře z moře a sklání se
náhle ve srázné nížiny. Útvary korálové jsou řídké a vyskytují
se jen jako pobřežní úskalí; celé souostroví má málo dobrých
přístavů.

Jak zajímavá a jak úhledná je půda, tak bujné je ro-
stlinstvo. iež pokrvvá tam hory a rovin v. Palmv kokosové vroubí
břehy a tvoří na úrodné půdě daleké stinné háje. Nacházíme
tu indickou a novozelandskou Floru. Indická převládá s palmou
arekovou a ságovou na severních ostrovech, ale na jižních
ostrovech mísí se již dammara a podocarpus mezi indické
rostlinstvo. Ivasuariny upomínají na Austrálii a druhy fíkovníkři
bují ve vlhkých pralesích. Přes to nespatřujeme tu již roz-
manitosti melanesských druhů. Zvířena je chudá. Ze ssavců
nacházíme jen vepře, psa a myš. Ptáků je sice dosti, není
tu však kakaduův ani červených loriň; za to dva druhy lori-

ketů (Trichoglossus) a druh tabonů. Ryby, plazi, hmyz i měk-
kýši jsou vesměs rázu indického. Hadi prý nejsou jedovatí, ale
za to některé druhy ryb bývají prý — aspoň ob čas — jedovaté.
Podnebí je horké a vlhké a v době pršek (od listopadu do
března) nezdravé ; v té době řádívají pak nebezpečné zimnice
a touž dobou pustoší také zhoubné vichřice.

Ostrované, jichž počet udává se na 70000, náležejí ku
kmeni melanesskému, ačkoli jest i vliv polvnesský zcela zřejmý.
Jevit se zejména v řeči, jakož i v dosti příjemných rysech
tváře. Obyvatelstva, jež druhdy bylo mnohem četnější, stálými
válkami, nezdravým podnebím a neinocmi značně ubývá.

Zcela melanesskou zvláštností jest podivná úprava vlasů,
jež zde vysoko načesávají, onde v copy splétají; také si nejen
vlasy, ale i celé tělo natírají bílou, černou a červenou barvou.
Polynesského původu je taetovování na ostrovech Banksových

344

Nové Hebridy.

a na Eromangu, jinde dělají si na tělo jizvy jako na pevnině
australské. Také tito ostrované Libují si v rozličných ozdobách
na krk, na paže, na nos i na uši, ale šatu 11a těle netrpí.

U mužů spatřujeme toliko pás, u žen krátkou zástěrku. Na
zhotovování ozdobných tretek mnoho péče a práce vynakládají,
ale ve výrobě nářadí, sítí, košů, plachet a jiných věcí po-
třebných nejsou tuze obratní. Hrubé čluny vydlabány jsou
ze stromuv a opatřeny oporami, čtyrrohé bambusové chalupy
jejich mají vysoké střechy z palmového listí, a jen chrámy
jsou výstavnější. Zbraně mají však úhledné; hlavní zbraní
jsou luky půl druhého metru dlouhé ze dřeva kasuarin a
delší než metr šípy třtinové s tvrdým dřevěným hrotem. Na
severních ostrovech napouštějí šípy, často zuby opatřené, ro-
stlinným jedem. Mimo to mají praky a dosti ostré dřevěné
kyje. Na ochranu proti přepadům obtáčejí zde onde vesnice
náspy a plochými, listím pokrytými příkopy, do nichž zarážejí
hroty neb ostré tříšťky bambusové, aby odstrašovali bosé ve-
třelce od nevítaných návštěv.

«/

Mužové zaměstnávají se téměř jediné válkou, která vede
se s velikou divokostí. Zabitý nepřítel bývá hned sněden, nebot
ostrované tito jsou náruživí lidojedi. Lodníky bouří sem za-
nesené stihl vždy tento osud; ba ani vlastních kmenovců ne-
šetří ostrované uovo-liebridští. Když missionář Turner jednomu
z nich proto domlouval, že lidské maso jedí, odpověděl mu
divoch s hrubým smíchem: „Vepřové maso je Vám dobré, ale
pro nás je toto.“ Labužníci mezi lidojedy váží prý si masa
z černochů více než z bělochu ; maso bílých je prý jim „příliš -
slané1*. Podivný jest jejich právnický důvod, kterýmž omlouvají
svoji ukrutnost: pokládají vše, co k nim přichází, za „rybu1*,
a vetřelce, kde mohou, ubíjejí. Celkem však živí se potravou
rostlinnou, i mají proto pečlivě a pravidelně vzdělávaná pole,
úhlednými ploty ohrazená. Pokrmy připravují si jako Poly-
nesané v kamnech, požívají též nápoje „ka\va“ řečeného, ale

Nové Hebridj\

Obr. 92. Lidojedi.

346

Nové Hebridy.

betel žvýkají jen na ostrovech Banksových. Večerních pitek
kawových nesmějí se však účastniti ženy, jimž ani není do-
voleno jídati společně s muži, nýbrž mají zvláštní jídelny.

Vůbec pokládají ženy za nižší bytosti, jimž nepřísluší
hodovati s pokolením bytostí vyšších — mužů. Jest i zde osud
všeho pohlaví ženského velmi krutý; práce a nic než práce
jak v domě, tak i na plantážích jest jejich údělem. Kupují
je od příbuzných — tři kusy vepřového dobytka jsou obyčejná
kupní cena za vtělený ideál novo-hebridský — a po několika
slavných obřadech je sňatek uzavřen. Z této nevážnosti k ženám
pochází též vraždění dítek, a zvláště pohlaví ženského. Na
Fate-u pohřbívají novorozence za živa. Přes to suroví tito
lidé jeví velikou lásku k dětem svým. Umřelo-li dítě, bývá
s ním i matka neb nejbližší příbuzná pochována, aby nebylo
samotno. Proto nosívala každá žena ode sňatku svého na
krku provaz, jehož by jí při ztrátň dítěte bylo třeba.

Na jižních ostrovech bývalo zvykem zemřelým dávati ně-
kolik lidí za průvod. Manžela následovala vdova, vznešenému
pohlaváru bývali kladeni do hrobu lidé bud živí, bud usmrcení.
Ale pochovávali též, jako na Vitiích, starce k jich přání za
živa, což spojeno bývalo zvláště při náčelnících se slavnými
obřady, nebot bylo velikou ctí starému muži, sestoupiti za
živa do hrobu. Mrtvoly však tam házeli do moře, jen zde
onde do země pochovávali na zvláštních pohřebištích; byli-ii
to vznešení, byli pohřbíváni do bud kolkolem ohrazených,
z nichž jen hlava vyčnívala. Když pak maso se rozpadlo byla
lebka vyndána a v obecných staveních vzývána.

Zejména duše zemřelých náčelníků byly za bohy uctívány.
Přinášeni jim byli v obět i lidé, kteří po kusech bývali há-
zeni do moře; k bohům těm volávali o pomoc, hlavně proti
nemocem. Vedle nich klaněli se však i kamenům a pařezům,
ale obrazů bůžku svých, jak se podobá, neměli. K jich božstvům
řadí se některá, jež od Polynesanů přijali. Po smrti stěhují

Obr. 93. Náčelník z ostrova Tanny, dohlížíte] nad sady vitskýrni.

348

Nové Hebridy.

se podle jejich mínění duše na západ, nebof tam jest podsvětí.
I novo-hebridští ostrované mají při vší své víře v bohy strach
ze čarodějů, kteří tvoří jaksi stav kněžský. Tito strašliví mu-
žové umějí prý lidi trápiti nemocni i, dešti a nepohodami;
všeliké odporné živočišstvo jest prý jejich dílem.

Tito knězi bývají někdy zároveň náčelníky kmene a po-
žívají pak dvojnásobné úcty. Zdá se, že jest moc pohlavárů
rozdílná, tak že někteří podvaděni jsou společnému náčelníku.
Avšak mimo onu nadvládu osobní, kterážto plyne z vynikajících
vlastností osobních, nemají jiné skutečné moci, a neliší se
ani zevnějškem od svých poddaných. Proto zřídka podaří se
autoritě náčelníkově urovnati spory mezi jednotlivci, a každý
spíše na sebe sama spoléhá. Jsout vůbec politická opatření
ve stavu velice primitivním. Zdá se, že půda každému kmeni
příslušná jest úplně majetkem společným, jenom obydlí a
palmy kokosové jsou vlastnictvím soukromým. Na způsob
tahitského zařízení rozděleni jsou mužové na třídy, do nichž
postupně se vřadují, ndadí mužové pak společně jídají ve
zvláštních budovách.

Jednotlivé kmeny žijí mezi sebou v stálém nepřátelství
a často se na vzájem úkladně přepadávají; proto ostrované
téměř zbraní ani neodkládají, nýbrž i spíce vždy po ruce je
mají. Czavře-li se mír, podají si palmové větve nebo kořen
kawový, polévají si hlavu mořskou vodou, nebo zasazují mladé
stromky.

Duševní vlohy Novohebridanů nejsou nepatrné; jsout pří-
buzní s Polynesany. Že dříve tito dva kmenové byli ve spojení,
dokazuje Gabelentz, jenž zkoumal četná nářečí, ve která se
dělí řeč ostrovanů. V těchto jazycích složili jednoduché písně,
které zpívají pěknými melodiemi, provázejíce je zvukem ná-
stroje podobného flétně a hlaholeni bubnu z vydutého dřeva.
Při této hudbě sp zpěvy provozují své tance a všecky slav-

350

Území.

nosti. Nový rok počítají ode žní yainsu, 110c pak dělí dle
hvězd, jež si sami seiailili v souhvězdí.

Před ostatními Melanesany vyznamenávají se tím, že mají
i jistý druh penez. Na ostrově Eromanga-u mají totiž mimo
mušle peníze, jimž říkají nawalae, kruhy živcové 5 až G palců
tlusté, 2 až 40 liber těžké. Evropanům, kteří sem zprvu při-
jížděli pro dřevo sandálové, prodávají potraviny, arrowroot.
pomoranče, na Tanně vepře a kokosové ořechy, v Aneytumu
bavlnu, ovšem i náčiní a zbraně sběratelům a vyměňují za
ně železné nástroje, látky, tabák a ručnice. V tomto obchodě,
provozovaném ponejvíce lodmi Sydneyskými, osvědčili se ze-
jména ostrované z Tanny poctivými a zároveň obratnými kupci.
Ale přátelský styk ten vinou obchodníku se dřevem sandálo-
vým a ještě více darebnostmi otrokářů proměněn byl v ne-
návist, pro niž pak život mnohého Evropana byl na těchto
ostrovech nemilosrdně utracen. Missie, která po mnohých ne-
snázích se usadila mezi divokými ostrovany, zařídila nyní
několik stanic ku velikému prospěchu ostrovanu.

Nová Kaledonie.

1. tížemi.

Francouzové, kteří se usadili v Nové Kaledonii, rozumějí
názvem „Nová KaledonieM nejen hlavní ostrov, nýbrž i ostrovy
Lifu, na východ ležící, malý ostrov Jedlový a ostrovy Chester-
íieldské. Všechny tyto ostrovy a souostroví byly velmi pozdě
objeveny. Cook objevil dne 4. září roku 1744. východní břeh
hlavního ostrova a celý jej obeplul. Dle hornaté povahy severo-
východního břehu dal mu jméno, jež posud má. Určitějších
zpráv o tom ostrově nabyli jsme teprve, když jej zabrali Fran-
couzové r. 1853., jakož i z pozdějších výzkumuv a cest.

Území.

351

Ostrovy Lovaltv nalezl roku 1795. Raven, ale až (lo času
ďUrvilleových nevědělo se nic více, nežli že v oněch moř-
ských končinách jest něco souše. ITUrville na první cestě
r. 1827. prozkoumal východní, na druhé pak výpravě r. 1840.
břehy západní; pozdější, bližší zprávy podali hlavně Erskine
r. 1849., missionáři, někteří Francouzové a Angličan Cheyne.

Souostroví prostírá se od severozápadu na jihovýchod
mezi 17° 53' a 22° 38' a zaujímá 19823 0 km. čili 360 0 mil,
z čehož připadá na hlavní ostrov 303'5 0 mil. Roku 1878. po-
čítalo se obyvatelstva jen 54.868 duší. Země je ku kolonisaci
velmi příhodná a také podnebí příznivé. Východní pobřeží je
vlhké a velmi úrodné; než i na západní straně má hlavní
ostrov téměř všude úrodnou půdu. Ovšem nejsou přímořní
roviny v době letní vždy příjemné; mezi vyprahlým rostlin-
stvem zachovávají si jenom nepotřebné kapradiny a jednotlivé
zakrnělé stromy svěží barvu listí; i stráně hor, nedaleko od
moře vystupujících, jsou holé a suché. Ale jdouce poněkud
dále do kraje, shledáváme rostlinstvo nad míru bujné ; staleté
mohutné stromy propleteny jsou lianami, vysokou travou a
hustým křovím.

Příbuznost Nové Ivaledonie s Austrálií shledáváme v mno-
hých věcech. Hory, které se táhnou j)o celé délce ostrova,
jsou svým vložením patrně podobny australským. I v nich na-
chází se zlato, měd, nikl, antimon a jiné kovy. Pohoří ne-
dosahují veliké výšky ; Pie Humboldt (1650 m.) a Pie St. Vin-
cent (1547) v jižní části jsou, pokud je známo, nejvyšší hory.
Jako řeky australské, tak i novo-kaledonské vysýchají v době
letní zejména v jižní části břehu západního. Mají jen krátký
běh ; výjimku činí pouze Diahot, jenž jest po 30 moř. mil splav-
ným. V jihovýchodní části dopouští Yate na dolním toku,
kde se značně rozšiřuje, přístup i velikým lodím; na řece
zvané Foa (v západní části) plují bárky až na 30 km. od
ústí. Některé řeky se řítí šumným vodopádem přes skalnaté

Územ!

Obr. í)5. Vodopád v zátoce Lebréské

Jung, Austrálie

Obr. 96. Zátoka Yengen (Tours Notredame).

354

Území.

pobřeží k moři, tak v zátoce Lebréské, 11a mysu Colnettu a j.
Na jibu od tohoto mysu otvírá se zátoka Yeugen (Tours Notre-
dame, Gates of Yeugen) mezi vysokými a nevlídnými skalna-
tými vrcholy, až do výše 300 metrů příkře se pnoucími ; jest
to jedna z nejkrásnéjších a nejpamětnějších krajin ostrova.

Rostlinstvo je většinou australské, ač se přimísily druhy
indické a novozelandské. Indické rostlinstvo převládá 11a vý-
chodním severu, australské na jižním západu. Nacházíme ko-
kosové palmy, clileboviiíky a banány vedle novozelandských
dammar, arek a kapradin ; druhy australské, mezi nimi vzácné
aromatické mauli (Melaleuca viridiflora) a nádherné araukarie,
které tvoří úhledné lesy, rozšířeny jsou po celém ostrově.
Jmenujeme dále dřevo sandálové (Santalum austro-caledoni-
cum), téměř docela vypleněné, a palmu zvanou Kentia exor-
rhiza. Veliké části krajin pobřežních ovroubeny jsou sukova-
tými rhizophorami, přes jejichž kořeny, vysoko nad tichou,
bahnitou vodou mořskou vyčnívající, cestovatelé s velikým na-
máháním si proklestují dráhu.

Zvířena jest nad míru chudá; domorodci neznali ani
psův ani vepřového dobytka, až je tam Evropané zanesli. Zdá

se, že jenom myš a létaví vačnatci jsou domorodá zvířata
novo-kaledonská. Ovce a dobytek našly ovšem 11a praeriích
západu dosti příhodnou krajinu. Ptáků, které by bylo lze po-
kládati za speciality Nové Guineje, docela nenacházíme; ze
70 druhů, jež popsal Verreaux, náleží původem 18 Austrálii.
13 Polynesii a 45 druhů Nové Kaledonii. Nejpodivnějšími
tvary jsou zajisté kagu (Rhinochetus jubatus) a notu (Carpo-
phage Goliath). Onen patří mezi běžce; jeho zakrnělá křídla
nedopouštějí mu létati. Notu je druh holubů obrovské veli-
kosti; vyráží podivné, bučení vola podobné zvuky, skrývá se
však mezi listím tak, že jen vycvičené oko domorodce jej
může vyslíditi. Obojživelníků není mnoho, za to však hemží
se tu četní brouci a škodlivý hmyz; moskity jsou na velikou

* <V"‘

Obr. 97. Rhizophory na pobřeží.

obtíž, hejna kobylek bývají pak rolníkovi často skutečnou
útrapou. Z mořských zvířat jmenujeme jen dugonga a sumýše,
kteréžto jako trepang vyvážejí. Na mnohých neobydlených
ostrovech jsou cenná ložiska guana, tak zejména na souostroví
Huonu a na ostrovech Chesterfieldských.

Již dlouho soudilo se z příbuznosti ostrova s Austrálií,
že se zde nalezne zlato; avšak mimo nepatrné kousky nebylo

r VT- *. - w ■ w '

Území.

Obr. 98. Araukarie ua ostrově Lifu.

po dlouhý čas zhola nic dobyto. Přece však se nyní doluje na
zlato na mnohých místech. Nej důležitější doly jsou nad Diabe-
tem, z něhož vytěženo bylo od r. 1872. — 1878. za million
franků zlata. Y údolí této řeky jsou též četné doly mědi.
Velice bohata jest Nová Kaledonie niklem ; nejhlavnější doly,
jichž ruda dává 15 — 17% čistého kovu, jsou v okolí Huailu,
pak u Yate-a, Naketi-a, Čio-a, Uarai-e a j. Výroba uhlí je
posud nedostatečná, pročež rudy netaveny musí býti vyváženy.

Praobyvatelé.

357

Ostrovy Loyalty skládají se z vápna madreporového, kteréž
sopečnou silou vyzdviženo bylo do výše několika set stop.
Kolem planin vnitrozemských táhne se úzký, úrodný pruh
země obydlené. Zvířena i rostlinstvo rovná se úplně novokale-
donskému; niuali se tu sice nevyskytuje, za to však dřevo
sandálové a nádherné araukarie, které často na suchých ska-
lách pomořských bují. Podnebí jest naskrze zdravé. Ku sou-
ostroví náležejí hlavní ostrov Lifu, menší ostrovy Maré, Uea
a ostrovy Beaupréské; zaujímá plochu 2743 □ km. č. 40*8 □ m.

2. Praobyvatelé.

Obyvatelé Nové Kaledonie patří zajisté k Melanesanům,
mezi které zde onde, hlavně na březích východních přimísili
se Polynesané. Tyto snadno poznati lze dle světlejší pleti
a hladkých vlasů, kdežto Novokaledoňané jsou barvy mědi-
hnědé a vlasů kudrnatých. Zevnějšek jejich není příjemný.
Tvář mají šerednou, zvláště ženské, které brzy po dospělosti
všelikého pozbývají půvabu. Mezi muži ovšem setkáváme se
často se silnými, mnohdy obrovskými postavami, jichž údy
dobře vyvinuté hodí se ku každé práci, která vyžaduje síly
sloučené s obratností. Mužové nosí často jen tenký provaz
kolem těla, ženy pak úzkou zástěru z korových vláken, na
žluto neb černo barvenou, někdy též mušlemi pokrytou. Masy
ustřihují si ženy na krátko, mužové však je nechávají růsti,
svazují je v chochol, prostrkují je bambusovou třtinou nebo
kruhem z mušlí a obtáčejí je černým suknem neb listím ; zde
onde vyzdobují je ještě dlouhými péry. Zcela melanesský je
také způsob prorážeti a výtah ováti boltce, propichovati pře-
hrádku nosní, ozdobovati krk, paže a nohy. Zřídka však vy-
skytuje se vytvořování jizev na hořejší části těla * taetovování
spatřujeme jen zde onde u ženských. Rádi však natírají tělo
své lojem a uhlím, nastává-li slavnost nějaká neb válka.

Obr. 99. Zlaté doly nad řekou Diahotem.

Praobyvatelé.

35Í)

Při obou těchto příležitostech nejlépe seznáváme povahu
národa. Pilu-pilu jsou slavnostní shromáždění, k nimž přichá-
zejí zdaleka členové národů, sousedních, přinášejíce dary yamsu
a p. ; tu provádějí pak po celé dni a noci tance, při nichž se
rozčilují jako kdysi bacchanti, aniž jim k tomu třeba dráždi-
výcli nápojů. Poj jest těmto silným lidem nejmilejším zaměst-
náním; o své odvaze a srdnatosti podali Francouzům stkvělé
důkazy. Umějí se výborně krýti a unikají, posměšně nepřítele
popuzujíce, za strom, jakmile spatřili kouř z ručnice, tak že
kule neškodný letí kolem nich.

Nyní mají mnozí z nich střelnou zbraň, jíž dobře umějí
užívati; vlastní jich zbraní jsou dlouhá dřevěná kopí, po-
dlouhlé vyřezávané a vyzdobené kyje, praky s uhlazenými ka-
meny a sekery hadcové, jež nyní zhusta nahrazují železnými.
Luku a šípu původně neměli, seznali je teprve v době no-
vější, ale užívají jich pouze při lovu ryb. Mimo to loví ryby
kopím a šití, zřídka udicí; dělají též hráze, přes něž proud
unáší ryby, které pak opojují jakousi štavou rostlinnou.

Ryby bud čerstvé, bud uzené jsou hlavní jich výživou;
mimo to jídají netopýry a ptáky, jež velmi obratně chytají
smyčkou, nepohrdávají však ani myšmi, pavouky, kobylkami,
larvami broukův a hmyzem všelikým. Želvy jsou vyhrazeny za
lahůdku jediné náčelníkům. Masa lidského požívati bývalo
dříve zakázáno ženám a dětem, od některé doby však vše-
obecně ho požívají. Zprvu bývali jenom zabití nepřátelé po-
jídáni; ale nepřestávali jen na tak vzácné pochoutce, nýbrž
mnohý Evropan i v době míru byl zavražděn, vzbudil-li lasko-
miny domorodcům, a začasté dával náčelník některé kmenovce
zabiti, aby svou žádost po mase ukojil. Rozčilujících požitků
Novokaledoňané před příchodem Evropanů vůbec neznali ; ani
nežvýkají betelu, jako jich severní soukmenovci, ani nepři-
pravují si kawového nápoje jako východní Polynesané. Ko-
řalku, která záhy mezi divochy řádí, nikdy si neoblíbili; za

360

Praobyvatelé.

to jsou náruživí kuřáci tabáku, s nímž je osadníci seznámili.
Je to vždy první, čeho si žádají; spatřujeme i malé děti
s krátkou dýmkou, naplněnou těžkým anglickým tabákem,
nebofc lehkými druhy povrhují. Zvláštní jest pojídání jakési
hlíny, jíž užívají ženy v neniocech ; nepožívají však jí více,
než co by obsáhl lískový oříšek. Tato hlína, druh mastku, od
domorodců „payut“ zvaná, je barvy zelenavé, snad od pří-
měsku mědi. Hlavní potravinou však jsou jim plodiny polí
a plantáží.

Ostrované ode dávna půdu vzdělávali s podivuhodnou pílí
a obratností; v tom směru předčí nade všechny Melanesany
i nad polynesské sousedy. Kdežto jinde divoši provozují orbu
loupežnou a lesy spalují, aby 11a získané pudě seli a žali,
pokud není půda vyčerpána, provedli domorodci v krajinách,
kde příroda je štědře neobdařila, znamenité práce, by zvýšili
úrodnost půdy, jež nevyhovovala jejich potřebám s dostatek.
Tak zřídili na stráních tarasy, podepřeli je kamennými zděmi,
v koších přenášeli prst na půdu neplodnou a zároveň umě-
lými průplavy zavlažovali svá pole. Mušlemi a hnijícími ostatky
rostlinnými hnojili pudu, již ostrými tyčemi rozrývali. Na
polích a sadech pěstují se hlavně jam, taro, bataty, cukrová
třtina, banany, clilebo vniky, palmy kokosové, tabák a melouny.

Ve stínu ovocných stromů rozkládají se chatrče, podivné
to stavby ze dřeva a slámy, které podobají se velikánským
oulům. Prostřední pilíř, nad chýži vynikající, z pravidla ozdoben
bývá vyřezávanými modlami nebo lebkami. Nízkými úzkými
dveřmi vchází se dovnitř, kde hoří neustále oheň, aby odpu-
zovány byly trapné inoskity. Chatrče bývají ohrazeny plotem.
Budovy ku pohoštění cizinců mívají zde onde ještě hořejší
patro; chrámy jsou právě tak stavěny jako jiná obydli, jsou
však bohatě vyzdobeny vyřezávanými obrazy na sloupích dve-
řejních a na sloupořadí, které vede ke vchodu. Uvnitř domu
spatřujeme jen rohože a dřevěné podušky ku spaní, kamenné

362

Praobyvatelé.

palice a nože z mušlí a křemene, ve dřívějších dobách lido-
jedství bvly tu zvláštní nástroje ku rozřezávání mrtvol.

Malá obratnost jeví se ve výrobě lodí; jsout to většinou
jenom vyduté stromy; na východním pomoří mají též dvojité
čluny se stožáry a trojhrannými plachtami.

Podobu s Polynesany pozorujeme v jich politickém zřízení
a v rozličných bájích, z nichž ovšem těžko je vybrati jádro
jich náboženských náhledu. Vypravují o bohu Diaua řečeném,
k němuž se dostávají duše zemřelých, aby požívaly všech mož-
ných radostí. Ale duše nemohou zdržeti se krádeží, proto je
Diaua zabíjí a proměňuje ve stíny. I vracejí se zase na zemi
a požívají tu božské úcty. Největší úcty dostává se zemřelým
náčelníkům, kteří již za živa jsou váženi jako bytosti vyšší.
Modlářství u nich zajisté nikdy nebylo, nemáme alespoň dů-
kazů, že by vyřezávané obrazy v obydlí pokládali za bůžky ;
uctívají však ostatky mrtvých, jich vlasy a zuby. Mrtvoly oby-
čejně slavnostně pochovávali, jenom lebku zemřelého stále
uschovávali. Na hrobech vztyčují bidla, ozdobená mušlemi,
a navěšují na ně barevné šátky a jiné dary. Smutek za zemře-
lým vyjadřují tím, že si tělo popalují, vlasy nabarvují a uši

n£»řp7flvíiií

m«i vcjli « tt/j t«

Vliv polynesský ještě více pozorujeme ve státním a spole-
čenském řádu. Národ dělí se na množství kmenů, z nichž
každý jest veden náčelníkem. Někteří kmenové spojeni jsou
zase ve spolek na odboj i výboj. Náčelník, na severu Teama
č. Tea, na jihu Akati zvaný, požívá božské úcty, jemu smějí
se přibližovati jen s hlavou nakloněnou, zevnějškem však se
nijak od ostatních kmenovců neliší, leda že při velikých slav-
nostech nosí za znak své hodnosti krásně ozdobenou sekyru.
Téměř téže pocty dostává se synu jeho nebo bratru, za ná-
stupce určeného; hodnost ta je totiž dědičná. Vedle náčelníka
bývá jiný pohlavár, který vládne za nezletilosti nástupce trůnu,
jemu nej bližší jest jakási šlechta, jíž patří veškeré pozemky

Praobyvatelé.

363

kmene, konečně jsou prostí nemajetní, kteří jsou tak podruž -
nou částí společnosti, že při slavnostech lidojedských z nich
vybírali ubohé oběti.

Poměry rodinné jsou více způsobu melanesského. Žena
jest i tu souženou pracovnicí. Mnohoženství je dovoleno
a zvláště mezi vznešenými zvykem, ale žena prostá nemůže
býti právní manželkou vznešeného, a žena vznešená, provdá-li
se za prostého, sestupuje ve stav jeho. Mnohoženství je zřídka
jen možné. Garnier shledal, že v kmeni Baladskéni byli téměř
všichni z narozených chlapci, a dívek téměř ani nespatřil ;
proto mladí mužové, aby nebyli nuceni k doživotnímu bez-
ženství, raději stěhují se k jiným kmenům, ačkoli lnou ku
své otčině láskou velikou. Na Uenu byly dle Chapuis-e sňatky
vůbec nečetné, a při tom úmrtnost nepoměrně veliká. Vymí-
rání domorodců pozoruje se všude, kde se Evropané usadili.
Kmen v Poebo-u (na severovýchodním břehu) měl r. 1856;
ještě 15u0 duší, když pak r. 1864. Garnier tuto krajinu na-
vštívil, napočítal jen 7 — 800 obyvatelů kmene toho, tedy sotva
polovičku. U Numey zříme stopy bývalých obyvatelů pouze
ve zbytku rozsáhlého hospodářství. Domorodci ovšem trpí

iy» nnlivmi
iiiiivu v mi.

n um auiyi i
m>iiiu\^iiii

n 1 i

nr\ lim
'livillilll.

ucvr\l/Q m i

UOJ [-/IVUUll

uol/o f7A11
UťllVUZiUU

1*1 J 11 Oll

Ul/J uu ll

avšak i v krajinách, kde nemoci tyto neřádily, ubývalo oby-
vatelstva jako všude, kde přišel běloch do styku s tmavým domo -
rodcem. Kolik obyvatelstva celkem ubylo, nemůžeme ani udati,
protože o kmenech u vnitrozemí posud jen málo víme. Ze
kmenů pobřežních počítalo se r. 1877. na více než 21.500
duší, můžeme tedy analogicky souditi, že bylo obyvatelstvo dří-

vější nejméně dvakrát tak četné. Jest to počet dosti malý na
půdu tak rozsáhlou a úrodnou.

Neúrodné souostroví Loyalty, jehož půda zaujímá přes '/R
Nové Kaledonie, mělo r. 1877. na ostrovech Lifu a Maré
a na ostroví Uea přes 13.000 obyvatelů, mezi nimiž bylo jen
63 osadníků. Tito domorodci náležejí ještě k Melanesanůmi,

364

Osadnici.

ale jsou patrně smíšeni s Polynesany. Jsou většír hezké po-
stavy a světlejší barvy. Povahou svou i jazykem, jejž Gabe-
lentz zkoumal, jsou praví Melanesané ; mluví ovšem obyvatelé
severní Uey, nepochybně přistěhovalci ocl východu, nářečím
polynesským. Co se týče jich potravy, k níž patří též lidské
maso. jich oděvu a ozdob, stavby chýží a lodi, platí vše, co
bylo řečeno o Novokaledoňanech. I jejich náboženské před-
stavy a politické zásady jsou těmto velice příbuzný; však
možno je s určitostí dokázati, že se klanějí modlám z kamene.
Jejich práce řezbářské jsou podivuhodné; dfiležité příhody
naznačují vyřezávanými aneb černou barvou provedenými
obrazy na třtině bambusové. Rok rozdělují na 12 měsíců,
měsíc na 4 týdny a užívají mušlí jako peněz. Polynesský vliv
pozorujeme též ve větší úctě, s jakou se chovají k ženám.
Mnohoženství však tu bylo velice rozšířeno, i nejprostší muž
míval 3 — 4, náčelníci často 20 — 40 žen. Ženské na tomto
souostroví jsou mnohem příjemnějšího zevnějšku než-li na
Nové Kaledonii. Jsout tak úhledné, že dovolení, aby směli
stavěti lodi na pobřežích novokaledonských, na dříví bohatých,
získáno bylo hezkými dívkami, které náčelníkům byly přive-
deny. Do Nové Kaledonie tito ostrované často se stěhovali,
nenacházejíce výživy v chudé otčině. Neúrodnost půdy učinila
však ostrovany Loyaltské pilnými a činnými lidmi. Evropané
stýkali se s nimi, jdouce za obchodem se dřevem sandálovým,
jemuž se dobře daří i na suché vápenné půdě ostrova. Pře-
hmaty, jichž se kupci často dopouštěli, nezůstaly ovšem beze
smutných následků. Dřevo sandálové je však i zde nyní vy-
čerpáno, a působením missie nabyli domorodci povahy mírnější.

3. Osadnici.

První osady na Nové Kaledonii zřízeny byly anglickými
obchodníky a missionáři; ony zejména přivábilo dřevo sandá-
lové. Ale francouzští missionáři, kteří tu po nějaký čas puso-

Osadníci.

365

bili, obrátili pozornost Ludvíka Napoleona k těmto krajům,
jichžto získání tím bylo výhodnější, čím nepříznivěji pohlí-
ženo bylo na šíření se moci anglické po Oceánii. Tu prohlásil
admirál Despoiutes v září r. 1853. Novou Kaledonii za ma-
jetek francouzský a ustanovil v Baladu na severovýchodním
pomoří vojenskou posádku, která však roku příštího přelo-
žena byla v kraj zcela onomu opačný. Místo nazýváno Port
de France, později Numea, jakž domorodci nazývali krajinu
okolní. Krajina byla v ohledu válečném výhodně volena, ale
pro rozvoj města suchá a neúrodná krajina úplně se nehodila.
Přes to Numea značně rozkvetla, zvláště v době novější. Po-
krývá nyní 200 ha. půdy a má 8000 obyvatelstva. Ulice jsou
souměrné, domy pak po většině kamenné. Vodojem přivádí
městu vodu z Pontu des Frangais, 10 km. vzdáleného. Numea
je středem obchodu s Austrálií a Francií. Každý měsíc při-
jíždí sem parník ze Sydney-e, kamž po 8 dnech se zase vrací.
V novější době posýlá sem parníky společnost Messageries
maritimes z Mauritia kol Melbourna a Sydney-e. Živobytí je
v Numeji poměrně drahé, nebot maso hovězí, vepřové a telecí
se většinou přiváží.

Naproti Numeji leží ostrov Nu, na němž je stanice od-
souzenců k práci; r. 1878. bylo jich zde a ve stanicích vedlej-
ších přes 6000. Na ostrůvku Amide, ležícímu proti úžině Bu-
lari, jest maják, jehož světlo zříti je z dálky 21 mořských mil.

Druhým místem ostrova je Kanala, dříve Napoleonville,
na východním pobřeží a na jižním konci příhodné zátoky téhož
jména. Břehy jsou úrodné a krásnými lesy pokryty, vodohojná
řeka vtéká do zátoky, ovlaživši nádhernou krajinu; zde usa-
dili se četní osadníci, kteří pěstují kávu, rýži a tabák a pro-
vozují chov dobytka. Odtud vede silnice do Uarai na břehu
západním. Odtud na sever spatřujeme na řece Něvě Burai,
nej důležitější stanici trestanců; zde provozují též mnozí pro-
puštěnci orbu. Mimo to usadili se kolonisté poblíž posádek

Obr. 101. Pohled na Numeu z ostrova Nua.

Osadníci.

3G7

vojenských, které zde onde na hřehu byly zřízeny, a u stanic
missionářských, jakož jsou St. Louis, Conception, Yate. Na-
keti, Čio, Hua gap, Hienguen, Pueblo, Balad, Banda, Arama,
na ostrově Belep-u, u Paity a na Konici. Katoličtí missionáři
mají tudíž velmi cenné pozemky, jež pilně vzdělávají ; v Paitě
mají i cukrovar.

Až do r. 18(50. byla Nová Ivaledonie pod správou gouver-
neura Tahitského, a téhož roku prohlášena byla za samostat-
nou kolonii. Sousední souostroví Loyaltské vždy bylo poklá-
dáno za příslušenství N. Ivaledonie; ale Francouzové posýlali
jen ob čas náčelníkům dary, které ovšem vždy byly vítány.
Když však mezi ob}vatelstvem vypukly vážné nepokoje dílem
pro konkurrující protestantské a katolické missionáře, dílem
pro rozepře politické, uchopil se tehdejší gouverneur této pří-
ležitosti, aby vzal souostroví ve skutečné držení. Vyslal 25 vo-

jínů 11a Lifu, kteří tu při zátoce Wide 2. května 1864. vzty-
čili vlajku francouzskou. Aby obyvatelstvo, jež se vzbouřilo,
podrobeno bylo vládě francouzské, zůstavena tu vojenská po-
sádka, která však r. 1870. byla zrušena. Totéž se stalo na
Ueji a Nengone-i až konečně zlomen byl odpor svobodymilov-
ného obyvatelstva.

S většími obtížemi setkávali se Francouzové na Nové
Kaledonii. Domorodci stále snažili se setřásti nenáviděné jlio
a prudce útočili na opevněná místa v Pueblu, Wagapu, Gatou
a Konici. Větší osady evropské jsou posud jen na' břehu severo-
západním od přístavu St. Vincence až ku jižnímu cípu. Že
právě tato chudá část ostrova se vyhledává, možno si jen vy-
světliti z nevýhodné polohy hlavního města, kteréž jediné sil-
nou posádkou může větší bezpečnost pojistiti.

Část domorodců záhy se přidala k Francouzům; při ne-
ustálých bojích kmenů mezi sebou není čemu se diviti. Náčel-
níkům za nadvládu bojujícím nebo pomstu vyhledávajícím byl
každý spojenec vítaným, a ručnice \viwis-ů, jak domorodci 11a-

Osadnici.

zývali vetřelce, přinášely vítězství. Bratr zradil bratra a zohavil
v ďábelské radosti bezduché tělo, jen když měl naději, že touto
zradou dojde žádané moci. Francouzové odměňovali takové
služby svým způsobem. Ovšem poznali asi pozdě náčelníci,
zlatými medaillemi ozdobení, že ani nejhorlivější služby no-
vým pánům, ani nejčernější zrada na soukmenovcícli nechrání

Obr. 102. Silnice v Kanale.

je od osudu, kterýž byl určen všem. Jich pozemky byly právě
tak dány Evropanům jako půda jejich soků, k jichž záhubě
byli přispěli.

Poslední vzpoura r. 1878. propukla, jak vyšetřování zave-
dené ukázalo, ne bez viny vládních úředníků, kteří domorodce
přímo popouzeli. Byla to vzpoura, k níž se spojilo neméně než
3000 domorodců, což bylo protš 1150 francouzským vojákům

Osadnici.

369

přesilou hroznou ; bylof některých nezbytně třeba k dohlídce
na odsouzence, jiní byli roztroušeni v jednotlivých posádkách.
Ale vláda francouzská záhy poslala pomoc, takže gouverneur
novokaledonský se 4000 vojáky vzpouru již r. 1879. potlačil
a spiklence, již počtem seřídlé, zavedl na malé území Koniě,
ležící na jihovýchodním cípu hlavního ostrova. Od té doby
mír nebyl porušen.

Na západní části hodí se půda výborně ku chovu dobytka,
z plodin zvláště rýže, kukuřice, káva, kakao, maniok, vanilka
a tabák daří se velmi dobře. K tomu se řadí výrobky hor-
nictví : měd, nikl, zlato, antimon a kobalt. Také odtud, jakož
i ze souostroví Lifuského hojně se vyváží trepang a yams;
obojí druh zboží má dobrou cenu. Avšak maso a jiné potra-
viny posud jest třeba přivážeti. Do přístavů, z nichž jediný
Numejský jest důležitý, vplulo 101 lodí o 29.500 tunách, a vy-
plulo 94 lodí o 28.800 tunách, sotva třetina francouzských.
Na 22 místech jsou úřady poštovní, jichž výlohy jsou ovšem
mnohem větší než příjmy.

Obyvatelstvo skládalo se dle sčítání r. 1876. z 2983 evrop-
ských soukromých osob, 3032 vojínů, úředníkův atd. s rodi-
nami, tedy ze 6015 svobodných bělochů, dále z 2983 deporto-
vaných (čili internovaných), 6080 transportovaných, t. j. tako-
vých, kteří byvše vůbec z vlasti vypovězeni, sem se dali za-
vézti, a jich 735 žen a dětí a pak 1532 propuštěnců, takže
veškeré evropské obyvatelstvo páčilo se na 17.345 duší. Při-
počteine-li k tomu 35.301 domorodců, 1909 přistěhovalců z ji-
ných ostrovů Tichého moře a 313 Asiatův a Afričanů, jest
počet veškerého obyvatelstva 54.868.

Oněch 2983 Evropanů většinou se přistěhovalo z pevniny
australské, převládá pak na Nové Kaledonii řeč anglická, takže
domorodci spíše mluví anglicky než francouzský. Deportace
počala se r. 1871 ; potlačení kommuny v Paříži mělo za ná-
sledek vypovědění mnoha tisíc lidí. Rozeznávaly se dvě třídy.

Jung, Austrálie.

370

Osadnici.

Jedna s těžším trestem odkázána byla na určitou část půl-
QStrova Ducos naproti ostrovu Nu-u, druhá byla na ostrově
Koniě-i. Onino zaměstnávali se všelikými pracemi řemeslni-
ckými, tito provozovali většinou orbu a drubežnictví, a jim
bylo dovoleno ostrov opustiti a na hlavním ostrově se usaditi.
Počet deportovaných sklesl 11a malý zbytek; Mac Malion
a Grévy dovolili mnohým návrat do Francie, amnestií pak
ze dne 10. července 1880. dána byla všem kommunardům,
vyjímajíc 17 z nich, úplná svoboda.

• _ Transportovaní přivezeni sem již r. 1864. Zdravá Kale-
ďonie nahraditi měla Guianu, pověstnou záhubným podnebím.
První osada zločinců založena 11a ostrově Nu, vedlejší stanice
zřízeny pak v Bourai, Uarai, Ivanale a při zátoce Prony. Trest-
nici, jimž možno za jistých podmínek státi se svobodnými
osadníky, zaměstnávají se hlavně rolnictvím; mimo to užívá
se jich při zřizování vodojemů, telegrafů, cest, mostů v a při
jiných veřejných pracích.

> í

-H

IV.

Polynesie.

Všeobecná povaha.

Při výměře území Polynesie nehledíme ku rozdílům ná-
rodopisným. Tu musili bychom vyloučiti papuanské ostrovy
Viti a přibrati souostroví novozelandské. Takové rozdělení
odporovalo by však přirozené povaze země. Pokládáme tudíž
ostrovy Tukopijské za nejzápadnější část Polynesie, jejíž nej-
krajnější výběžky jsou na východ ostrov Velkonoční a Šala
y Gomez, na sever souostroví Hawaii a na jih holé skalnaté
ostrovy Morotiri, které Angličané po jich objeviteli Baszrocks
pojmenovali. Polynesie skládá se tedy z 15 souostroví a ně-
kolika malých ostrovů. Tato souostroví mimo uvedená již
Tucopijské a Vitiské jsou Tonga, Samoa, Ellice, Union, ostrovy
Phonix, Manihiki a Fanning, ostrovy Cookovy nebo Herveyské,
Tubuai a ostrovy Společenské, Tuamotu čili ostrovy Nízké,
Markesas, konečně Hawaii. Tato Polynesie zabírá dle výpočtu
Behma a Wagnera 866’7 □ mil č. 47.666 □ km., neboli asi
dvakrát tolik co Morava. Na těchto ostrovech, místy neobyčejně
krásných a úrodných, obývá něco více než 300.000 lidí.

Ovšem nemohou všechny ostrovy poskytovati četnějšímu
obyvatelstvu s dostatek výživy. Na nízkých ostrovech lagunových
pravidelně se objevuje po velikém suchu a neúrodě nouze,
jíž nezřídka podléhá značná část obyvatelstva. Avšak i za
časů dobrých žijí obyvatelé na těchto ostrovech velmi nuzně,
i ochotni jsou téměř vždy vlast svou opustiti a za dělníky'
se najímati.

Ale též ony ostrovy, líčené barvami nejskvělejšími, bující
tropickou vegetací, jichž sopečná půda chová nekonečný pramen

374

Polypi Jižního moře.

síly tvořivé, při bližším ohledání neukazují se způsobilými
ku vzdělávání a k osazení. Zde jen úzký pruh pobřežní nebo
údolí poskytuje člověku příhodné bydliště, vnitrozemí pak
bývá skupinou příkrých homolí nebo Špičáků, zbytk ů vyhaslých
sopek. Onde táhnou se, kde síla sopečná posud nevyhasla,
od jírfhňv až k moři nesmírné opálené plochy, hlubok ými pro-
pastmi rozervané; pokrývají-li se pak časem tyto lávové pouště
zeleným kobercem, padá zajisté jiná úrodná půda zhoubnému
podzemskému ohni za oběf.

Žádný z těchto ostrovů není sice veliký a větry mořské
odevšad k nim mají přístup, ale přece nacházíme mnohé kraje,
jimž se nedostává ovlažujících pršek. Proto čilí Hawaiiové
již záhy vymyslili podivuhodnou methodu ovlažovací, kterouž
chtěli vyprahlým rovinám Honolulu-a získati zúrodňující vláhu.

Bohatství Polynesie záleží v její rostlinstvu; nikde snad
na světě není chudšího živočišstva, a ni říše nerostná nepo-
poskytuje nic cenného. Nález kovů na Markesách je zcela
osamocený. Za to moře poskytuje přehojných pokladů, které
již nyní obchod silně oživují.

Polypi Jižního moře.

Korály Jižního moře nepatří mezi pravé, červené korály,
které jen v moři Středozemním se vyskytují a k nám se do-
vážejí za zboží ozdobné. Obchodní cenu mají korály oněch
končin jen pro sbírky přírodovědecké nebo jako zvláštnost pro
neobyčejné tvary. Červené barvy jsou jen varhanice (Tubi-
porida), ostatní druhy, mezi nimiž nejdůležitější jsou větevníky
(Madrepora), jsou většinou šedivé nebo bělavé. Všechny sklá-
dají se z množství vápenitých buněk, v pevné útvary spojených.
Vápenitou hmotu vylučují polypové z mořské vody; proto
nikdv nenacházíme korálů Doblíž ústí řek. PolvDOvé bvdlí ien

v 1 f A. ■/ v

Polypi Jižního moře.

375

v mořích, kde teplota neklesá pod 12 8° It., nejčinnějšími jsou
v pásmu horkém. Mohou však žiti jen v hořejších vrstvách
moře; Quoy a Gaimard, Darwin a jiní dokázali, že polypové,
kteří vytvořují trsy korálové (číšníci, větevníci a j.), mohou
žiti nejvýš ve hloubce 20 až 30 sáhft.

Na této vlastnosti polypu spočívá důvtipná Darwinova
domněnka, že útesy z ohromných hlubin moře vystupující
povstaly pozvolným snižováním se ostrovu, jimi obklíčených.
Quoy a Gaimard, průvodci Freycinetovi na plavbě kolem
světa, domnívali se, že stavby korálové zřízeny jsou na hřbetech
podmořských hor nebo na okrajích podmořských jícnů sopeč-
ných. Ale neznáme kráteru tak velikého, jako jsou na př.
atoly v moři Itadaskském, mezi nimiž jest jeden 80 km. dlouhý
a 30 km. široký. Chamisso, jenž s Kotzebuem proplul Tichým
oceánem, tvrdil, že veliké lagunovité prostory, z jichžto středu
zase zdvihají se malé atoly, táhnou původ svůj ze silnějšího
vzrůstu a množení se oněch polypů, kteří jsou v otevřeném
moři. Tato theorie, prve zamítnutá, dochází v novější době
zase uznání. Theorie, dle které polypové své kruhové stavby
budují z instinktu, aby částkám do vnitř obráceným podali
ochranu, spočívá na nedostatečných vědomostech o přirozenosti
těchto tvorů.

Tuto geologickou záhadu rozřešil Darwin způsobem velmi
uspokojujícím. Y díle svém „Cesta přírodozpytce kolem světau,
výsledku to jeho pozorování na výpravě Fitzroyově, podal
myšlénky zcela nové a překvapující. Dle jeho náhledu pod-
míněno bylo tvoření se útesů oscillacemi mořského dna, peri-
odickým jeho stoupáním a klesáním. Nauka Darwinova, jak
později ukážeme, byla novými výzkumy v některém směru
opravena.

Darwin rozeznává tři třídy korálových útesů: atoly čili
útesy lagunové, útesy průplavu í č. přehradní, a útesy pobřežní.
Pobřežní, Darwinem sbore reefs č. fringing reefs nazvané, jsou

376

Pólypi Jižního moře.

důležitosti nejmenší. Táhnou se těsně po kraji země, kterou
oddělují od moře, propouštějíce jen zde onde úzkým průplavem
malé čluny do mělkého moře pobřežního. Útes bývá většinou
neširoký, a neutvořují se tudíž na něm ostrůvky. Útesy prů-
plavní č. hřbetové (nádorové) táhnou se bud ve přímém směru
před břehy pevniny neb velikého ostrova (barrier reefs), bud
obklopují v kruhu malé ostrovy (encircling reefs). V obojím
případě oddělen jest útes širokým a hlubokým průlivem od
země: tato země bývá obyčejně jediný ostrov, ale znám jest
i případ, že dvanáct jednotlivých ostrovů tím způsobem je
uzavřeno. Útes obklopuje ostrov do vzdálenosti jedné míle,
jako v moři ostrovů Společenských, však u ostrova Ruku
v Karolinách ve vzdálenosti 14 i 20 mil. Dovnitř sklání se
útes bud ponenáhlu v tichý průplav nebo strmě spadá do ve-
likých hloubek, jako na př. u Vanikora do hloubky 56 sáhů;
na straně vnější však vystupuje vždy příkře z nezměrných
hlubin mořských. „Což je nad tyto útvary podivnějšího? Vi-
díme ostrov, kterýž přirovnati můžeme zámku na vrcholu
podmořské hory vystavěnému, chráněnému velikou zdí korá-
lovou, zde onde úzkým vchodem opatřenou, jímž mohou nej-
větší lodi vplouti jako do širokého a hlubokého příkopu. “

Útesy, které neobklopují zemi, nýbrž jen uzavírají hladké
jezero, nazýváme indickým jménem atoly. V Korálovém moři,
v souostroví Tuamotu a Marshallově jest jich hojnost.

Polypové mohou žiti jen v mořské vodě ; proto nikdy ne-
dosahují ani nejnižší výšky vody. Hořejší část útesu leží ne-
zřídka pod hladinou tak hluboko, že mohou přes ně lodi
plouti do koryta, které přece silným náspem jest odloučeno
od hlubin mořských. Povznesení útesu nad hladinu může se
státi bud zvýšením dna mořského, bud mocí příboje, který
na příkré náspy ohromnou silou neustále naráží. Valící se
vlny urývají z bokův útesu veliké balvany a vyhodí je nad
povrch. Menšími kusy vyplňují se mezery, a tvoří se půda.

Poiypi Jižního moře.

377

která neustálou činností vln se pozdvihuje; parné paprsky
sluneční ponenáhlu veliké balvany v menší kousky rozkládají.
Mořské proudy zanášejí sem zrna a plody, které na půdě
nově povstalé vzrůstají a lesklou půdu korálovou čerstvým
zelením pokrývají. Příboj přivalí na břeh stromy, které se
rozkládajíce tvoří novou úrodnou půdu; přinášejí též ve svých

Obr. 103. Ostrov Velkonořní v souostroví Tuamotském.

větvích, v kůře, malé živočichy: ještěrky a hmyzy, mořští ptáci
se tu usazují, zahnaní ptáci pozemní nacházejí tam útočiště,
a za vzájemné podpory daří se rostlinstvu i živočišstvu. Ko-
kosové palmy vroubí ostrov a vábí sem člověka, který se ko-
nečně v bydlišti, pozvolna připravovaném usadí.

Tím způsobem vznikly kraje ohromné. Atoly Kadacké jsou
nepravidelný čtyřúhelník 250 mil zdéií a 240 mil zšíří, ellip-

378

Polypi Jižního moře.

tické souostroví Tuamotu má delší osu 840 mil dlouhou, kratší
jest o polovici menší. Mezi těmito dvěma souostrovími jsou
ještě jiná malá a jednotlivé nízké ostrovy, které dohromady
mají přes 4000 mil zdélí.

Do vody, útesy uzavřené, vedou užší a širší průplavy,
obyčejně na stranách proti větrům chráněných. V těchto prů-
livech prudký proud pravidelně odporuje plavbě lodí, nebot
vlny moře valí se přes útesy a lagunu zvyšují nad hladinu
vod je obklopujících.

Zřídka se vyskytuje, aby útesy lagunové na vrchu vůbec
žádné země neměly; nejčastěji ještě v moři Korálovém, kde

jenom příboj nebo jednotlivé vyčnívající trsy dosvědčují, že
jsou tam útesy. Ale právě tak zřídka obklopuje souvislý pruh
země vnitřní jezero ; většinou malé neb i větší ostrovy, hustě
vedle sebe seřaděné neb jednotlivě daleko od sebe vzdálené,
zaujímají velikou část náspu. Někdy vyplňují se malé a mělké
laguny, tak že jenom nížina u vnitrozemí potomního ostrova
korálového naznačuje místo zmizelého jezera. Také na útesech
průplavních tvoří se jednotlivé malé ostrovy, anebo se celý
útes, jako u Borabory, promění v zelený věnec palem, který
obklopuje pevnou zemi, uvnitř ležící.

Mimo tyto nízké ostrovy máme však též korálové ostrovy,
které vyčnívají z moře až do výše 100 metrů. Zde onde pro-
lilubenina u vnitrozemí nebo rozsedliny svědčí o bývalé laguně
a průlivech, k ní z moře vedoucích, kdežto kamení sopečné,
prostupující vápno korálové, ukazuje k sopečnému původu vy-
výšení. V Nové Guineji, N. Britannii a na N. Hebridáclh na-
cházíme vápno madreporové na kraji hor, složených ze starších
hornin, a to ve výškách velmi značných.

Theorie Darwinovy, ač pojaly správně jádro těchto zjevů,
nevyloučily mnohé nesnáze. Hlavní z nich je předpokládání
stálého snižování se dna mořského. Ovšem bylo výměry hloubek
ze Challengera a Tuscarory dokázáno, že na některých mí-

Polypi Jižního moře.

379

stech sklání se půda ve velikých mořských korytech na straně
sopečných ostrovův a atolův, avšak místa, kde jsou ostrovy so-
pečné a korálové, bezpochyby vždy byla dějištěm povlovného
zdvihu. První pochybnosti o velikolepé Darwinově domněnce
projevil K. Semper a po něm Rein. Pozorování onoho na
ostrovech Palau, tohoto na Bermudách zcela se příčila této
theorii. Další doklady sebral Murray, přírodozpytec na výpravě
Challengerské. Týž jasně dokázal, že hlavní ráz útesů prů-
plavních a atolft jest nezávislý na snižování se, že mohou
býti na půdě pevné i na pudě, která se pomalu bud zvyšuje
nebo klesá, a že hlavní činnost při vzniku rozličných útesů
má rušící síla mořské vody.

Myslíme-li si velikou čeled polypů, kteří zároveň stavějí
na skále, dosáhnou oni, kteří na zevní straně pracují, povrchu
nejdříve, dostávajíce stále hojné potravy. Je-li osada malá nebo
dlouhá a úzká, vyplní se vnitřek a neutvoří se žádná laguna
Při stavbách rozsáhlejších byly vnitřní části v postavení ne-
příznivějším, i utvořila se laguna, která rozkladnou silou moř-
ské vody byla prohloubena a rozšířena, kdežto atol rozšířil
se na stranu zevní. Týmž rozkladným účinkem mořské vody

nfirniílr cp nci 1 o miti Air^ nrrllATV ěímí ni»Amntio»ur Ktrlr
Utvui lij OC tl< Ol. Ulg U11U \ Cj jíl lili V J 5 UJ JLJ ULUOJ

pobřežní ve průplavní. Kde podmořské vyvýšeniny nebyly
příhodný vzniku korálových jespů, mohly se později vrstvami,
časem z odumírajících globigerin, mušlí a p. utvořenými, stati
k tomu způsobilými. Tím je theorie o rozsáhlém klesání půdy,
jímž Darwin vysvětloval povstání daleko široko rozvětvených
staveb korálových, valně změněna. Žádným vysvětlením ne-
změní se však podivení nad těmito nepřekonatelnými zjevy.
„S úžasem nasloucháme," můžeme zvolati s Darwinem, „vypra-
vují-li nám cestovatelé o nesmírných rozměrech pyramid a
jiných velikých zřícenin; jak nepatrné jsou však největší
z nich, srovnáme-li je s těmito kamennými horami, které na-
neseny byly neúnavnou činností rozličných malých a útlých

Rostlinstvo.

380

zvířátek !“ Kolik století bylo třeba ku provedení těchto ohrom-
ných staveb! D’Urville nalezl u Vanikora, kde 40 let před
tím Lapérouse byl zhynul, ve hloubce 15 stop kotvu z jeho lodi
pokrytou korálovým obalem, jen málo palců tlustým; sotva
tlustší vrstvou pokryli neúnavní polypové v době dvakrát
tak dlouhé kotvu, kterou Anson pluje kolem světa zanechal
u ostrova Tinianu (v Marianách) ve hloubce 22 sáhů. Žádny

, cestovatel, který plul Tichým oceánem, neubránil se úžasu
nad těmito podivnými stavbami. Pyrard de Laval psal již
v r. 1605.: „Pravý div to patřiti na kterýkoli z oněch atolův.
obklíčených kolkolem velikou řadou skal, pomyslíme-li, že
umění ruky lidské nemělo v díle tom nižádného účastenství."

i ».]>!

.111'

Rostlinstvo.

Tropická souostroví Tichého oceánu mají rostlinstvo ná-
padně podobné indickému, zejména moluckému. Amerických
čeledí nacházíme nejvíce na Hawaii, australské druhy však
vůbec velmi zřídka se vyskytují. Domácí rostlinstvo závisí
na činnosti sopečné; ostrovy Sandwichské mají poměrně nej-
více rostlin domácích, čím dále na východ, tím více ubývá
vynikajících čeledí, rostlinstvo je chudší a jednodušší, ráz
indický však trvá, tak že i na Rapanui mimo některé tvary
novozelandské je rostlinstvo rázu indického. Na Hawaii ovšem
nejsou epifytické orchidee aniž mezi stromovím fíkusy, ale
jednoděložné keře a stromy jsou většinou indické. V údolích
Tahiti-a převládá rod pisangů, na příkrých stráních jsou
ozdobné stromy přesličníkové otočeny propletenými přesličníky,
které výše tvoří neschůdné houští. Husté tropické lesy, vy-
plněné lianami a epifytami, pokrývají souostroví Viti a Samoa;
i zde jsou přesličníky ve společnosti palem, pandaneí a ba-
nianů. Nezřídka v bujné prsti dosahují tyto stromy ohromných

Rostlinstvo.

381

rozměrů. V údolí ostrova Nukuhivy, kterým vtéká příjemný
potok do zátoky Taiohaě, vypíná se ohromný banian, jehož
kmen má ve výši dvou metrů nad zemí objem 26 metrův, a
tuto tlouštku drží až do výše 13 metrů, kde se rozděluje
v četné větve, tvoře mocnou korunu, jejíž stín padá na plochu
více než 100 m. v průměru.

K této velikosti druží se zároveň lepost, jež okouzluje
každého cestovatel *. Štíhlá palma kokosová všude zdobí břehy;
nízká palma ilipa pokrývá tu svými ohromnými listy močálovou
půdu, na vysokém porno ří prostírá své mohutné kořeny po-
divný strom pandanus. Nádherné rostliny cizopaspé, pnouce
se od stromu ke stromu v nesčíslných barvách, šperkují stromy
i jich koruny. Na okraji lesa jsou krásné stromy hu^a (Bar-
ringtonia), z jichž lesklých listí prosvitají veliké hrozny bílých
květů s červenou obrubou; bílé a světle červené květiny zdobí
též hvězdové myrty (Sonneratia) s hladkými lesklými listy, až
šest palců dlouhými, ze světle zeleného listí stkvějí se červené
motýlové květy erythrin, a palma majestátně zdvihá svou ko-
runu nad utěšenými lesy. Žádné dravé zvíře, žádný jedovatý
had neohrožuje kroky cestovatele, ovšem mu překážejí téměř
neodolatelně sta rozličných rostlin, které zrádně pokrývají
skalné balvany, zvrácené kmeny a veliké jámy ; další překážkou
jsou pak liány, které se na všechny strany vinou a chodcům
při každém kroku se kolem prsou a krku, rukou a nohou
otáčejí a dávno shnilé velikány odívají zelenou rouškou, až
malý náraz je proměňuje v hromadu shnilého dříví. Takové
lesy mají však některé velmi vzácné dříví a poskytují šťastným
obyvatelům Polynesie též hojnost výživy.

Nejdůležitější zástupci polyneského rostlinstva jsou palmy
kokosové, chlebovník, pisang, pandanus, yams, taro a batát.
Jsou vesměs užitečné, ba na nízkých ostrovech korálových
bývá kokosová palma stromem jediným; ostrovanům poskytuje
pokrm i nápoj, materiál k nářadím, provazům a sítím, k lodím

KoBtlinstvo.

383

a chýžím. Pro obchod důležitým jest jen sušené jádro a vlákna.
Kopra neboli kopperá dobývá se z rozřezaného a sušeného
jádra, které se tak snáze dováží na místa, kde z něho vytlačují
olej. Vývoz kopry jest velmi značný.

Jiné rostliny, olej poskytující, jsou Aleurites triloba,
tiairi, tutui č. kukui, a Calophyllum inophyllum, jinak tamanu,
ati nebo dilo zvané.

Chlebovník roste většinou jen na ostrovech vysokých a bývá
přední rostlinou potravnou. Plod tohoto nádherného stromu
má sněhobílou, kyprou moučnatou dřeň. Pečeno byvši mezi
horkými kameny, nabývá chuti pšeničného chleba; surové není
k jídlu. Aby plody uchovali, kladou je do jam, kde kysají.
Zápach takové konservy podobá se smíšenině shnilého sýra
a zeleniny, a chut je podobná. Na mnohých ostrovech otcové
sázejí novorozeňátkům chlebovník, kterýž pak je všem ostatním
„tabu“. Pisang (Musa paradisiaca a M. sapientium), též ba-
nánem a jablkem Adamovým zvaný, nacházíme v 50 odrůdách.
Jeho plodnost je taková, že na stejné půdě dává 44krát více
potravně látky než zemčata a 133krát více než pšenice. Pan-
danus (Pandanus odoratissimus) poskytuje plody, které Evro-
pané prohlašují sice za nechutné neb nejedlé, ale ostrované
je přece pojídají, a na ostrovech Gilbertových a Marshallových
bývají jim často jedinou potravou. Mimo to dává pandanus olej-
natou šťávu a silná vlákna; z jeho listí umějí Polynesané vy-
ráběti podivuhodně jemný a měkký oděv.

Yamsu (Dioscorea alata), všeobecně pěstovaného, je 80,
tara (Arům esculentum) přes 30 odrůd. Jiné potravně rostliny
jsou skromný batát (Convolvulus batatas, chrysorrhizus), četný
arrowroot (Tacca pinnatifida), třtina cukrová, divoká i pěsto-
vaná, dále nesčíslné citroníky, oranžovníky, ananas, mangivy,
guavy, houba Excidia auricula judae, nejvíce do San Franciska
a Hongkongu prodávaná a j. K těm druží se otáčivý druh pe-

I 'ML . ■ — ^ T WH-IWP

-■’ * ? ■;«.■?■ • *^i • - «■- ■ " *. ■ ‘ t,

384 ŽivočiŠBtvo.

přo vniká (Piper methysticum), z něhož připravují za mysticko-
náboženských obřadův oblíbený nápoj kawa.

Mimo listí pisangu a pandanu hodil by se ku výrobě
papíru ještě strom řečený Broussonetia papyrifera, jehož kůra
dává látku pro oděv Polynesanů, známá to „tapa“. Také
z kůry chlebovníka, Paritium tiliaceum, Bbhmerie a kopřivy
uměli domorodci připravovati krásné látky a z jich listí plésti
umělé rohože.

Živočišstvo.

Jako rostlinstvo, tak i živočišstvo jeví příbuznost s indi-
ckým, zejména moluckým ; živočišstva také ubývá směrem na
východ. Vepř, pes a kohout nejsou zajisté zvířaty domácími,
nýbrž byli sem zavedeni až později. Z dravců nacházíme jenom
netopýry, z hlodavců myši, které jediné jsou všem ostrovům
společné.

-Ptactvo je četněji zastoupeno; dravci žijí jen na západ-
ním souostroví Viti, sovy však vyskytují se i na Tonze a Ha-
waii. Z drůbežnatých vyznamenávají se holubi počtem, veli-
kostí a krásou; nacházíme je až k ostrovům Tuamotu, také
vrabcovití až sem jsou rozšířeni, jednotlivé druhy papouškův
až k Hawaii, Markesám a Tuamotu. Tallegallus žije na Samoi
a Tonze, rallus na Viti, Tonze, Samoi a na ostrovech polo-
koule severní.

Hadi vyskytují se na východ až k Tonze, jen východní
ltapa chová slepáka. Žáby znají jen na Viti. Ještěrky však
jsou všude, i na malých atolech. Na hmyz jsou všechna sou-
ostroví chudá, vyjímajíc Viti, které se vyznamenává však spíše
rozmanitostí druhů než množstvím. Mouchy, moskity, šváby,
mravence a jiná zvířátka mají ovšem všechny ostrovy v počtu
velmi nepříjemném. Motýlů přibývá směrem 11a východ; na

ŽivočiSstvo.

385

malém korálovém ostrovu Tikei v souostroví Tuamotu byli
motýlové jediný hmyz, který Chamisso nalezl.

Zvířena mořská zahrnuje tvory indické, mírnopásné i po-
lární. Nejdůležitéjší zvířata jsou vorvani, perlonosky, želvy,
ryby, měkkýši a zoofvti, všecka mimo zoofyty jsou výživou
Polynesanuv a cenným předmětem obchodu; zoofyti jsou pak
tvůrcové ostrovnv a mocných ochranných náspů, spolu však
i zrádných úskalí.

Dle ceny obchodní jsou hlavní plodiny Jižního moře per-
leť, perle a trepang, pak velrybí tuk, želvovina a guano.
Perlorodka (Meleagrina a Avicula margaritifera) nalézá se na
mnohých místech Tichého moře; nejvíce se jich loví u Tua-
motu (as 200 tun lastur roěně). Trepang č. Beche de Mer
loví se výhradně pro trh čínský (též pro San Francisko); je
to sušený a nasolený sumýš jedlý (Holothuria edulis), jehož
jsou čtyři druhy. Lov suinýšů provozují oni bělochové, kteří
putují z ostrova na ostrov, aby získali peněz na živobytí;
usadí-li se kde stále, nazývají je Beachcombers. Jakožto perlo-
lovci provozují svou živnost pomocí domorodců, s nimiž uzaví-

rají smlouvy o práci, stravě atd. Roční přívoz trepang u do
Číny obnáší přes tři milliony mark.

Lov velryb stále nyní klesá. Loví se tu vorvaň (Physeter
macrocephalus) ; v severních a jižních studených částech jsou
Balaena mysticetus a B. australis. Honolulu je střediskem lovu,
jehož se ročně účastní as 30 amerických, anglických a austral-
ských velrybolovcu.

Želva karetová (Uhelonia imbricata) dává vzácnou želvo-
vinu; želva obrovská (Ch. Midas) připravuje se do polévky.

Guano, jehož dobývají Angličané a Američané z neobydle-
ných ostrovů korálových, je dešti propláchnuto a proto nemá
valné ceny. Přece vyváží se z ostrovů Fanninga, Maldena,
Starbucka a j. guana ročně za 1 million mark přímo do Lon-
dýna; ostrovy Tuamotu vyvážejí ročně 428.000 kilogrammů.

Jung, Austrálie.

Polynesané.

380

Polynesané.

Polynesané patří k veliké čeledi, která obsahuje všechny
národy podobné Mongolům. Jisté tělesné znaky, jako zvláštní
vzrůst vlasů, nedostatek vousů, barva těla, položení oěí a kost
jařmová jsou všem příslušníkům této veliké čeledi znaky pří-
buzenství.

Určujíce Polynesany blíže, spojujeme je s Malaji v jeden
kmen. Z pravlasti své v jihovýchodní Asii, snad na velikých
ostrovech Sundaských, stěhovala se část Malajftv, a jsouce smělí
plavci, pluli dalekým mořem až ku souostroví Hawaii a k ostrovu
Velkonočnímu.

Proudy a větry snadno mohli býti plavci zaneseni do
ohromných končin, v nichž nyní roztroušeni bytují; passátv
východní a proudy západní nepřekážely šíření se jich od zá-
padu na východ, nebot působí též větry a proudy opačné.
Tyto plavby byly z části dobrovolné, z části nucené ; pro oboje
máme důkazy velice pozoruhodné.

Kadu, přítel Chainissův, zahnán byv z ostrova Uley
(v Karolínách), bloudil ve Člunu po pět měsíců na otevřeném
moři, nuzně se vyživuje se třemi soudruhy sbíráním dešťové

»U uý O, V-Ilý utmui uiuisivycu lýu, <X.L A.U11CC11C pilný 1 K AU1U

v souostroví Iladaku (v ostrovech Maršálových). Cook seznal na
Tahitiu tři domorodce z vitské Yatoy, kteří zaneseni byli na
550 mořských mil. Williams vypravuje, že jistý domorodec
z Rurutu po šestinedělním bloudění zahnán byl až ku Mani-
hiki-u. Že jest možno na několikaměsíční plavbě živiti se
jen rybami a dešťovou vodou, dokázal Lyell, sestaviv vylíčení
podivných a ověřených toho příkladů.

Polynesané, jsouce v plavbě zběhlí, podnikali sami da-
leké plavby. Hojností ostrovů v Tichém moři byly podniky ty
podporovány ; Humboldt nám dosvědčuje, že možná je plavba
z Japanu do Ameriky, aniž třeba plavci býti déle dvou dní

Polynesané.

387

od suché země vzdálenu. Karoliňané pluli k ostrovům Marián-
ským, Rotumané na Viti a Samou, Tahitíané navštěvovali
ostrovy Cookovy a Tuamotu, a dle novozelamlské háje pluli
přistěhovalci často k staré otčině Havvaiki, za niž někteří po-
kládají samoanský ostrov Sawaii, jiní docela souostroví Hawaii.

Na svých poutích na východ Polynesané zajisté přišli ve
styky s Papuany, a z těchto styků povstali na třech severo-
západních souostrovích míšenci, jež nazýváme Mikronesany.
Polynesané a Mikronesané jsou si však tak blízko příbuzní,
že můžeme oba kmeny líčiti zároveň.

Vitiané jsou řečí a tělem národ melanesský, který se arcit
s Polynesany smísil a těsně spojil; proto je z tohoto líčení
vylučujeme, ač se na ně v mnohém hodí. Musíme však při
všeobecném popisu míti na zřeteli i Maory na Novém Zé-
landě, kteří jsou praví, nesmíšení Polynesané.

Polynesané jsou hezkého, velkého vzrůstu, pravidelných
tahů v obličeji, černých vlasů nezřídka kadeřnatých, čela vy-
soko klenutého, lícních kostí poněkud vyčnívajících; oči mají
lesklé, nos ohnutý, zpředu splosklý, plné pysky a hezké zuby,
uši malé a bradu okrouhlou. Lebka je široká jako u Malajů ;
to pozorujeme zejména na Tonze a Samoji, kdež každá matka
snad vzhledem k úzkolebým Papuanům, chtíc svému dítěti
hlavu ušlechtiti, stlačuje mu ji čtyřmi střepinami ztvrdlé lávy.
„O, jaká šiškatá hlava !“ pokřikují na vzrostlého člověka, který
má lebku jiného tvaru, „což neměl ten člověk matky, která
by mu hlavu upravila?1* Nejméně hezkými ale nejstatnějšími
jsou obyvatelé lagunových ostrovů, kteří se též různí tmavší
pletí. Vůbec odstiňuje se plet od světlohnědé barvy ku tmavo-
hnědé, někdy s tonem do žlutá. Protože pak světlá piet, jsouc
sloučena s krásným, často obrovským vzrůstem, vždy se vy-
skytuje u vznešených, kdežto ostatní bývají šerední a postavy
prostřední, domnívali se dřívější pozorovatelé, že jsou tu dvě

388

Polynesané.

plemena; lidé barvy tmavější a kudrnatých vlasů, upomínající
na Papuany, pokládáni byli za obyvatelstvo původní, které prý
podrobeno bylo světlejšími přistěhovalci. Ale úkaz, že pohodlný
život oněch stavů, které mají rozličné výhody, tělesnému vý-
voji značně jest na prospěch, kdežto trudné poměry opačně
působí na nižší třídy obyvatelstva, pozorujeme i v krajinách
jiných. Jak nyní jest přesvědčení, náležejí obyvatelé polynes-
ských ostrovů společně jedinému kmeni.

Obr. 105. Taetovovaná ruka Obr. 106. Taetovovaná hlava domo-
královny markesské Valken. rodee z Hiwa Oy.

Kůže Polynesanů je měkká a hladká, kdežto u Melane-
sanů je vždy jaksi hrubá. Zvláštní Polynesanům ozdoba jest
taetovování, které ovšem, čím větší jsou styky s Evropany, tím
více vychází z obyčeje. Nebot taetovování mělo původně význam
náboženský a vztahovalo se i na části zakryté ; vypálené kresby
byly znaky bůžat. Na některých ostrovech prováděno bylo
taetovování způsobem tak dokonalým, že tělo bývalo jako po-
kryto úzce přilehlým oděvem ; zejména obyvatelé Markes, Man-

Polynesané.

389

garevy, ltapanui, ostrovů Marshallových a Gilbertových a No-
vého Zelanda v té příčině vynikali. Za to by la tato ozdoba
u Hawajanfi, Tuamotaanův a j. nepatrná a hrubě provedena.
Na některých ostrovech Vitiskýcli byly druhdy ženy náčelníků
taetovovány, a to na obou koutcích retních, muži pak vůbec
nikdy.

Taetovování spojeno bylo s veli-
kými bolestmi, takže ti, na nichž bylo
konáno, upadali do mdlob : záněty,
jež pak následovaly, bývaly často
smrtonosné. Proto dálo se jenom po-
nenáhlu, na některých ostrovech od
osmého roku počínajíc trvalo až do
pozdního stáří. Ostrý hřeben z lastury
s jemnými zuby namočen byl do černé
barvy, na příslušné místo přiložen a
tam určitou holí zarážen. Za ctnost
bylo pokládáno, nebylo-li slyšeti bo-
lestného výkřiku. Často knězi zpívali
k tomuto výkonu nábožné písně. Nej-
bolestnější bylo taetovování na špičce
jazyku, na znamení smutku žen :

„Větší než bolest jest má láska,"
zvolala hawajská kněžna, když se při
smrti své tchyně podrobovala této
operaci.

/-x -i v T'. i o 'iv, , , Obr. 107. Taetovovaná noha

Oděv Polynesnnu zalezl nvni z to- domorodce z Nukukivy.

lika evropských výrobků, že s pů-
vodním jen zřídka se shledáváme. Pestrým látkám bavlněným
dává se čím dále tím více přednost před látkami domácími,

které zdělávají z kor rozličných stromův a vláken rostlinných,,
zvláště z papírové moruše. Připravování látky „tapa" děje

se takto: u klády, na kamenech spočívající, sedí 2 — 3 ženy,,

390

Polynesané.

mající před sebou kusy kůry. Kůra ta byla v pruzích velmi
dlouhých a do 20 centimetrů širokých po několik dní ve
vodě máčena, a potom ji pilně proklepávají čtyrrohými pali-
čkami z tvrdého a těžkého dřeva, 11a jehož čtyřech stranách
jsou rozličné zářezy; to se děje dotud, až se kůra náležitě
ztenčí, k čemuž třeba asi půl hodiny času. Více pruhů spo-
jují pak neustálým klepáním ; bud je šfáva tkaniva pojítkem,
anebo je též sešívají. Mnohé z vyrobených látek jsou ku po
divu jemné jako nejkrásnější mušelín. Užívají jich bud bílých,
bud barvených ; k barvení látek, jež bývají až 50 m. dlouhé
a 20 111. široké, užívají vyřezávaných nebo pletených razítek,
aneb i obratně zrobených skruží (šablon) a rozličných barev,
zejména červenohnědé, jíž dobývají ze šťávy stromu tui-tui.
Za tichého dne je příjemno slyšeti, jak ženy kde která do
taktu klepají. Odměřený klepot je pro vesnici Vitiskou právě
tak zvláštním a příjemným zjevem jako u nás ve vesnicích
na podzim mlácení. Starý průmysl posud pilně provozují,
ačkoli jsou evropské látky v oblibě; domácí práce má cenu
snad i proto, že cestující rádi kousek prohlášeného výrobku
draze zaplatí. Ohledně jídel svých a jich přípravy zůstali
Polynesané starým zvykům zcela věrnými. Tosud rádi vaří ve
svých kamnech obzvláštního způsobu, totiž v okrouhlých, ne-
hlubokých jamách, na jichž dně, plochými kameny pokrytém,
zapalují suché chrastí. Jsou-li kameny dosti rozpáleny, položí
se 11a ně pokrm, v listy banánové zabalený, větší zvířata na-
plňují též horkými kameny, pokryjí pak je listím a zase hor-
kými kameny, konečně zemí. Maso takto pečené je velice
chutné a šťavnaté; tím způsobem připravují však též ovoce.
Ovšem snědí Folynesané též mnoho syrového a nejsou vůbec
vyběračnými. Nejmilejším jich pokrmem jest kyselé, knihař-
skému lepu podobné poi z mouky taroové, jež nabírají, jako
všecka jiná jídla, jen prsty. Ryby, které v lagunách loví ko-
pím a udicí, anebo v čas přílivu ua útesích obratně umějí

Polynesané.

39 L

vháněti do košů, bud syrové, bud vařené, bývaly jindy hlavní
částí polynesské stravy, jakož u ostrovanů bývá vůbec.

Polynesské ostrovy jsou téměř vesměs bohaté, a přece
řádil 11a nejbohatších z nich nedostatek potravin, ba i hlad,
druhdy též následkem nesmyslné marnotratnosti. Na tyto okol-
nosti sváděla se příčina lidojedství, na všech ostrovech poly-
nesských rozšířeného; vlastní původ však byl jiný. Na Tua-
motu jídali ovšem lidské maso zhola pro pochoutku, nestydíce
se za hrozný nemrav právě jako na ostrovech Herveyských
nebo Mangarevě. Na ostatních ostrovech však lidojedství při
příchodu Evropanu téměř vymizelo, nyní pak posud trvá jen
11a některých ostrovech Tuamotu. Lidojedstvím patrně přiná-
šeli oběti bohům, a krom toho i věřili, že vlastnosti sněde-
ného přecházejí na lidojeda. Požitek tento zakázán byl všude
ženám a dětem, namnoze i mužům z nejnižších tříd, z kterých
brány byly ubohé oběti.

S náboženskými představami bývalo spojeno a slavnost-
ními obřady provázeno požívání rozčilujícího nápoje, který
připravovali z kořenů byliny řečené Piper methysticum. Tento
nápoj, kawa, ava, na Viti-u ýangona zvaný, znají všichni Poly-
nesané, vyjímajíc Maory. Připravují si jej, žvýkajíce kořen na
kousky rozřezaný ; žvýkání jest prací dívek, na Viti-u též mla-
dých mužů. Podle našeho mínění nebyla by hrubě lahodná
taká příprava, ale dodává prý nápoji jakési příchuti, nebot
i Evropané na Viti-u tvrdí, že kawa takto připravená je
mnohem příjemnější než ona, kterouž vaří uvnitř Viti-Levu-a
z rozetřeného kořene. Odkud tato „říznost“ pochází, ukázal
vládní lékař Macgregor v Levuce, jenž vážením se přesvědčil,
že 6 uncí kawovélio kořene nabude o 11 uncí, projde-li mezi
zuby vitiského děvčete ! Bylo dříve tvrzeno, že je při tom dů-
ležito kysání ; však třeba jest k tomu přihlížeti, že je kawa
prostý náliv, při němž asi málo škroboviny kořene proměňuje

392

Polynesané.

se slinami v cukr, a že kvašení vždy delší doby potřebuje, kdežto
připravená kawa pije se hned-

Způsob přípravy jest tento. Děvčata nebo mladíci, jimž
se ukládá žvýkati kořen, vyčistí si pečlivě ústa a dají se do
kořene, jim odevzdaného a rozsekaného. Uprostřed jich stojí na
čtyřech nohách veliká dřevěná nádoba, jejíž vnitřek od častého
upotřebení nabyl takového lesku, jako by byl einaillovaný.
Je-li kus kořene rozežvýkán, hodí se do nádoby, muž pak

Obr. 108. Polyneská pec ua Touze.

k tomu určený vlévá 11a to vodu z kokosových skořepin, pro-
michuje smíšeninu prsty a odděluje dřevnaté zbytky kořene,
namáčeje ve smíšenině vlákna hibisku, která pak v ruce vy-
ždimuje. To vše se děje určitými pohyby rukou. Za připravo-
vání nápoje neustále zpívají se písně.

Kawa takto připravená jest kalná, žlutá tekutina, jejíž
chut Buchner přirovnává smíšenině vody mýdlové s tanuinem,
kawa však příjemně chladí v krku a mimo to zajisté vzbuzuje

PolyneBané.

393

pot. Ovšem se tvrdí, že častým jí požíváním povstávají ochrnutí,
vyrážky a zánět oční. Jest popouzející, a evropští osadníci
záliy navykli ji piti. Následek nemírného požitku je zvláštní,
svaly, však nikoli mozek, se tím dojímají, tak že opilý leží
bezvládný s plným vědomím všeho, co se kolem něho děje.
Evropané na Viti-u nazývají kawu obyčejně anglickým slovem
grog, i rozeznávají „Fiji grog“ a „White Mans Grog“, rozu-
mějíce posledním názvem obyčejnou kořalku.

Požitek kawy zprvu dovolen byl jenom náčelníkům a jich
příbuzným, na Tukopii pouze kněžím, ponenáhlu přešel však
na celý národ. Nyní jsou opojné nápoje evropské zavedeny —
11a Hawaii jsou ovšem přísně zakázány — mimo to naučili se
páliti z kořenů Cordyline australis, ze šťávy pomorančů a j.
nápoje lihové.

Povahu Polynesanů vyličovali Evropané, kteří první s nimi
přišli ve styky, téměř všichni velmi příznivě. Ovšem často
opominuli nemravnosti věru děsné a neukrotitelné náklonnosti
ku krádeži; byliť všichni dojati jich srdečností a přítulností,
s jakou se družili k cizincům. Proto byli ostrované záhy
ochutni, zanechati svých starých, arci již skleslých institucí.

Mezi těmito pronikalo celým státním, náboženským a spole-
čenským životem tápu č. tabu, zvláštní síla, jíž opatřeni byli
bohové a vznešení lidé s božskou přirozeností. Věcí, kterých
příslušníci této přední třídy se dotekli, ostatní nesměli uží-
vati, mimo to byly jiné věci již samy sebou pokládány za
„tapu“. Bylo-li vloženo tápu od oprávněných, mohlo zase jen
těmito za jistých obřadů býti zrušeno. Na porušení jeho byl
neodvolatelný trest smrti. Tápu tvořilo tudíž propast mezi
vznešenými a nízkými, a na jeho posvátnosti spočívá větším
dílem též dřívější feudální ústava Polynesanů. Ale již dlouho
před příchodem Evropanů stará zařízení a staré zvyky mizely,
a všecky polvnesské státy nacházely se v úpadku.

Obr. 110. Kamenné sochy na Rapanui

Obr. 111. Zříceniny na ostrově Rapanui.

396

Polynesané.

staveb, které nacházíme na některých ostrovech. Největší vý-
kony toho druhu spatřujeme na Rapanui, kde Roggeveen na-
lezl mohutné bal van v s lid-
skon hlavou, která měla vě-
nec jako mosaikou ozdobený.
Tyto sochy, 10 — 13 m. vy-
soké obkličovaly celý ostrov
jako znamení bolui-ochráncti.
Také na Tongatabu a Tahitiu
jsou mnohé ohromné stavby
a veliké kamenné tarasy. Že
rozsáhlé budovy z kamenných
desk na Rapanui, které jsou
nyní zpustlé, ještě před 150
letv bvlv obvdlenv, vvsvítá
z vyobrazení ovcí, koní a
lodí, provedených na stěnách
v bílé, černé a červené barvě.

Právem očekáváme hojnost
ústních podání, nebot poly-
nesský obor myšlénkový jest
vedle buddhistského vůbec
nejširší. Mnohé však vymi-
zelo. z veliké části proto, že
mnozí missionáři pokládali
za svůj cíl, vyhubiti domácí
tradice. Proto byly nám za-
chovány jen jednotlivé zma-
tené báje; z hlubšího vý-
znamu jejich vlastního ná-
boženství nacházíme pouze nesouvislé a téměř nesrozumitelné
úryvky.

Čiunosf missionářů.

397

Činnost missionářů.

První podnět ku rozšíření křesťanské víry a vzdělanosti
nevyšel vlastně z náboženské třídy evropské. Cookovými ob-
jevy a líčením jeho průvodců stalo se Jižní moře předmětem
mocné romantické snahy. Mnozí hledali v prosté přirozenosti
dalekých ostrovu, aspoň v myšlénkách svých, útočiště před
přesycenou vzdělaností. Byla to doba robinsonad. Toto pohnutí
nebylo ovšem bez účinku na křesťanský život, a ona touha
po cizině vedla sama ku podnikům missionářským.

Blouznivé záměry spojily anglikány, independenty a pres-
byteriány ku společné činnosti. Jimi byla založena v září
r. 1795. v Londýně „Missionarv Society”,*) která později změ-
nila jméno dle názvu sídla svého. Za účel prohlášeno bylo
rozšíření základních pravd křesťanských ; žádné z oněch vy-
znání však nemělo býti závazným pro nové osady. Během času
stala se londýnská společnost ústavem anglických indepen-
dentů ; ona missie bez vyznání ukázala se totiž býti nemožnou.

Za působiště vyvolila si společnost Tahiti, ostrovy Samoa,
Tonga, Markesy, Hawaii a Mikronésy. Pomocí velikých pří-
spěvků zakoupena a vypravena byla missionářská lod „Duff”,
která 10. srpna 1796. za nadšeného jásotu vyplula z loděnice
Towerské. Na lodi vlál missionářský prapor: tři stříbrné holu-
bice s ratolestí olivovou na šarlatovém rouše. Vedení svěřeno
bylo zkušenému kapitánu Wilsonovi, jenž stal se po bouřlivém
životě horlivým křesťanem ; na palubě byli čtyři svěcení kněží,
lékař a 24 jiných mužů, nejvíce řemeslníků.

„Duff” zakotvila 6. března 1797. v zátoce Matavě na Ta-
hiti-u. Začátek byl příznivý, neboť král i královna byli ochotni.
Wilson zůstavil na Tahiti-u velkou část missionářů, ostatní

*) Missionářská Bpolečnosf.

308 Činnost missionářft.

zavezl na Eirneo, Markesy a Tongu. Missionářům však nikde
se nedařilo. Z Markes musili bytí záhy odvezeni, na Touze
někteří byli zabiti, a i Tahitiané takým nepřátelstvím zane-
vřeli, že missionáři uprchli většinou do N. J. Walesa. Teprve
když Pomare II. dal se pokřtiti a panství své štastnými boji
sesílil, nabyla missie pevné půdy. Horlivý král dal v krajině
nynější Papeety vystavěti velikou „královskou kapli missionář-
skouM, budovu to 230 m. dlouhou a 18 m. širokou, jež měla
uvnitř 30 pilířů z chlebovníkíiv a 280 sloupů vnějších, 133
oken a 29 dveří. Na třech kazatelnách, 80 ln. od sebe vzdá-
lených, kázali při zasvěcení missionáři 6000 posluchačům.
Založeny byly četné školy, zřízeny tiskárny, a na znamení
vítězství křesťanského poslány byly zavržené inodly do Lon-
dýna. Hlavním činitelem při této missii byl „apoštol Jižního
mořeM John Williams, o němž jsme již dříve se zmínili (srovnej
str. 274.).

Útokem Francouzů na neodvislost ostrovů, zavedením fran-
couzských jesuitů, kteří nejprve zřídili raissii na ostrovech
Gambierových a odtud přišli na Tahiti, konečně pak i pro-
následováním anglických missionářův obmezila se činnost lon-
dýnské missie. Pařížská missionářská společnost, taktéž prote-
stantská, z části na její místo nastoupila; londýnská missie
však přes to má na Tahiti-u a Mooreji 13 kazatelů, více než
2500 vyznavačův a 40 škol s 1000 žáky a žákyněmi, na západ-
ních ostrovech pak jsou 3 domácí pastorové a 138 kazatelův
a skoro 1700 věncích.

Na ostrovech Tuamotu měli dříve angličtí missionáři sta-
nice ; nyní mají je katolíci na Anaa, Makemo a Takume ; zde
však mají missionáři zlé odpůrce v Mormonech, jichž učení
o mnohoženství je pro domorodce svůdným.

Na souostroví Tonga byla missionářská činnost r. 1826.
opět počata, ale teprv po dvou letech, když byli sem posláni
Turner a Gross z Austrálie, křesťanství se ujímalo zprvu na

Činnost missionářů.

399

Tongatabu. pak na všech ostatních ostrovech. Král Jiří stal
se nej horlivějším jeho přívržencem. Všem svým otrokům vrátil
svobodu a dal vystavěti kapli 38 in. dlouhou a 15 m. širokou.
Missionářem Wilsonem otevřen byl r. 1841. v Neiafu theo-
logický ústav.

Týmž Časem přibyl sem katolický biskup Pompallier
z Nového Zelanda. Na Wawau-u jej ovšem král Jiří nepřijal,
ale náčelníci z Bey a Muy (na Tongatabu) přijali papežství
s tou podmínkou, že nevzdají se svých žen ani tanců neb
jiných starých zvyků. Katolíci mají asi 2000 přívrženců na
stanicích v Mokoíanze, kde nedávno vystavěn byl nádherný
kostel, pak v Mua-u a Hihifo-u. Ostatní Tongané jsou prote-
stanti a tvoří zvláštní distrikt australsko-asijské konference
wesleyanských methodistu.

Sousední ostrovy Uea a Futuna jsou katolické. Řízením
missionářů stal se ostrov Uea vzorným státem, v němž není
třeba zákonníku, nebot vzešlé rozepře rozhodují missionáři,
a zločiny téměř se nevyskytují. Obyvatelé Niue-a (ostrov Di-
vochů) jsou však horlivými protestanty.

Z Tongy podnikla wesleyanská missie pokřestění Vitianů.
První missionáři přibyli r. 1835. na Lakembu, kdež byly ton-
gaské osady. Odtud obsadila Yivu, Newu a Mbuu; missio-
nářský pokus na Somo-somu nezdařil se pro hroznou divokost
obyvatelů. Od těchto prvních počátků rozšířilo se křesťanství,
zejména obětavou horlivostí Crossa a Williamse, po všech
ostrovech, takže z obyvatelstva (120.000 duší) navštěvuje přes
102.000 wesleyanské kostely; ostatní jsou po většině vyzna-
vači jiných církví, někteří jsou ještě pohané. Katolická církev
založila tu r. 1844. inissii a má asi 8000 přívrženců.

Na jihozápad od Tahiti-a jsou ostrovy Cookovy č. Her-
veyské. Zde učinil neúnavný John Williams pokusy obrátit!
domorodce, vyslav z Raiatey dva členy této obce na Aitutaki.
Odsud rozšířilo se křesťanství do Mangaiy, Atiu a Rarotongy,

400 ČinnoBÍ miBsionáfft.

kterýž ostrov později vyslal mnoho missionářu do krajin jiných.
V malých obcích zavládl nyní velmi čilý život bohoslužebný.
Písmo sv. jest tu více rozšířeno než kde jinde ve světě, a ná-
vštěva škol je všeobecná. Nemalé důležitosti byl seminář
v Avaruji, kdež připravují se kazatelé a učitelé.

Ale Williamsovi byla činnost „v úzkých mezích jednoho
útesu “ příliš malou; se svou lodí „Messenger ofPace“ (posel
míru) opustil r. 1830. Iiaiateu a odplul 11a ostrovy Samoa,
kde nalezl již pole připravené, i docílil za krátkou dobu znač-
ných úspěchů. Bohužel byl neúnavný, obětavý muž, navštíví v
otčinu svou, již r. 1839. na Erroraanze zavražděn. Missie mezi
Samoany přes to činila pokroky, v Maluji zřízen seminář,
a dokončen byl překlad Nového Zákona. Dle výkazu z r. 1878.
měla londýnská missie 8 hlavních stanic a přes 27.300 vyzna-
vačů. Školy všech ostrovů navštěvovalo 4500 chlapcův a více
než 4000 děvčat. Mimo to mají tu missionářské stanice Wes-
leyané a katolíci. Onino měli asi 7600 přívrženců; počet
katolíků jest menší, mají však hojně sil účinlivých, a tož
2 biskupy, 14 kněží a několik milosrdných sester. Tato kon-
kurrence rozličných vyznání ovšem věci málo prospívá, a každý
vzdorovitý náčelník, který by rád si osoboval působení ve
věcech církevních, hrozí jednoduše, že přistoupí k jinému vy-
znání, neučiní-li se mu po vůli.

V souostroví hawajském mělo křesťanství snazší přístup
hnutím, zde náhle povstalým, které chtělo tápu zrušiti a modly
odstraniti. O křesťanství nebo náklonnosti k němu nebylo posud
ani zdání, ač tu bylo mnoho osadníkův, a ač na lodi Freyei-
netově byl královským vdovám Kaahuinanu a Keopulani
udělen křest. Vznešené novokřesťanky neměly zajisté ani tu-
šení o vvznamu onoho obřadu.

Ale Hawajané častěji zavítali do Ameriky, mnozí z nich
byli tam i vychováni v missionářské škole v Cornwallu (ve
státu Connecticutj. li. 1819. vyslala pak americká společnost

činnost missionářft.

401

missionářská Binghama a Thurstona s několika pomocníky do
Hawaii. Křesťanství rychle se ujímalo; r. 1825. bylo již 0
stanic: Honolulu, Waimea, Lahaina, Kailua, Waiakea (Hilo)
a Kaowalea při zátoce Kealakekua. Dvě léta potom přistal na
Honolulu jesuita Bachelot s dvěma knězi a 6 řeholníky přes
všechen protest vladařky; r. 1832. byli však vypověděni a do
Kalifornie odvezeni. Ale již r. 1836. vrátili se někteří z nich ;
Dupetit-Thouars a (r. 1839.) Laplace vynutili úplnou svobodu
katolické bohoslužby a právní rovnosť katolíků s protestanty.
Katolická církev dělala rychlé pokroky ; již v letech šedesátých
bylo na Hawajských ostrovech činno 18 knězi a 12 domo-

rodých katechistů. Mimo veliký chrám v Honolulu měli 58 kaplí.
50 škol, seminář a klášter jeptišek a 23.000 vyznavačů. Za
to vyznavačů protestantských patrně ubývá. Americká missie
ovšem usilovně pracovala; r. 1831. zřídila v Lanaiholuně na
Maui-u seminář, vydávala náboženský časopis: rLo Kama Ha-
waii" (Hawajský učitel), a vytiskla v Honolulu již r. 1838.
překlad písma sv. a zpěvník v řeči domácí. Ale dle nejnověj-
ších zpráv má jen 7 — 8000 členů v 56 obcích. Spojení s ameri-
ckou missionářskou společností bylo r. 1853. zrušeno a samo-
statná společnost nazvala se Hawaiian Evangeiica! Association.

Vedle ní působí ještě jedna protestantská missie, refor-
movaná katolická s anglikánským biskupem v čele, založená
anglikánskou státní církví a Societou of the Propagation of
the Gospel. Jest sice malá, ale hlásí se k ní i dvůr i mnozí
vznešení Hawajané a četní Angličané. Také pro přistěhovalé
Číňany vystavěn je v Honolulu kostel ; většina z nich jsou
ovšem ještě pohané.

Z Hawaii konány byly missionářské pokusy v Mikronesii,
o čemž později promluvíme. Hawaiian Evangelical Association
obrátila činnost svou k Markesám. Protestantští missionáři
z Tahitia již záhy sem přibyli, musili však ustoupiti katoli-
ckým missionářům, francouzskou vládou podporovaným. Tato

Jungj Austrálie.

činnost missionářů.

katolická missie zastoupena je nyní biskupem v Nukuhiwě,
8 kněžími a třemi sestrami na rozličných ostrovech. Hawaja-
nům přes to podařilo se založiti na Futuhivě, Hivaoji, Uahuce

Obr. 112. Modla z ostrova Rapanui.

a Uapou-u malé stanice. Ale velikých výsledků nedocílila
žádná missie ; Markesané jsou téměř vesměs pohané a vzývají
posud veliké dřevěné sochy s velikými rozšklebenými ústy,
jako by po oběti toužícími, s vypoulenýma očima, s rukama

Snahy evropské.

403

na břichu složenýma, i obětují jim plody, potraviny a při
slavnostech i lidi.

V jiných částech Folvnesie dařilo se missii velmi dobře,
tak že nyní asi jsou mimo Markesy pohané pouze ještě na
východních ostrovech Tuamotu a na Kapanui. Posud modlí
se tu k dřevěným modlám s obrovskou hlavou a s očima z kosti
neb obsidianu vyrobenýma.

Byli a jsou asi mnozí, kteří missii a její sluhy opovrhují
a jc tupí. V mnohé příčině ovšem i missie ubíraly se blud-
nou cestou; bylvt i mezi hlasateli víry ovce prašivé. Nejvíce
stížností pronesl Kotzebue. Darwin, jehož přec nikdo nebude
viniti z nábožnůstkářství, odpovídá k tomu vzhledem k Tahitiu
a zároveň k ostatním krajům velmi trefně: „Jsou mnozí,"
praví ve svém díle , Cesta kolem světa4, „kteří jsou ještě více
roztrpčeni nad missionáři a jich jediíáním než sám Kotzebue.

Tito kritikové nikdy nesrovnávají stav nynějšího Tahitia s do-
bou, jaká bývala před 20 lety, nýbrž měří jej nepříslušným
měřítkem křesťanské dokonalosti. Činí-li to cestující, je to
holý nevděk. Neboť kdyby ho stihla na neznámém břehu bouře
mořská a ztroskotání lodi, modlil by se vroucně : kéž by čin-
nost missionářův až sem byla zasáhla!" Ovšem nedodělali se
missionáři všude nejlepších účinků, ale zajisté zavedli všude
lepší stav na místo horšího.

Snahy evropské.

Ani Portugalci ani Španělové, kteří pluli oceánem obje-
veným, ani pozdější Hollandané, Angličané a Francouzové do-
cela nebyli ochotni, vztyčiti vlajku na jednom z oněch ostrovů,
které vracející se cestovatelé popisovali jako pravé ráje. Pří-
činou takovéto zdrželivosti nebyla však nechuť rozšířiti osady
novými krajinami, tím méně šetrnost ku právům domorodců ;

404

Snahy evropské.

spíše úplný nedostatek všelio toho, co láká zištnost: drahé
kovy, vzácné koření a bohaté látky, způsobil, že Polynesané
nebyli rušeni ve svém vlastnictví.

Francouzové první zmocnili se části Polynesie. Ludvík
Filip chtěl zalichotit! ctižádosti svých poddaných a spolu
upevniti své postavení výboji v Africe a získáním zemí v Ti-
chém oceánu. Za Tahiti em a Mooreou, jež bylv přijaty r. 1842.
pod jakýs protektorát, následovaly záhy Markesy, některé
ostrovy Tubuaiské, souostroví Tuamotu s ostrovy Gambiero-
vými a malý neobydlený ostrov Clipperton, tak že má Francie
nyní 3667*5 0 km. č. 66 64 0 mil Polynesie v držení. Ostrovy
prvních dvou souostroví jsou přímo majetkem republiky, ostatní
jsou v poměru ochranném. Obsazením souostroví Viti vláda
anglická Francii předešla. Tím získala v Polynesii pevné po-
stavení, neboť malé ostrovy Karolina, Starbuck, Malden a Fan-
ning, z nichž jen dva první jsou obydleny, zaujímají málo
přes dvě □ míle a mají pouze 230 obyvatelů. Co však anglická
vlajka zdvižena na onom nej důležitějším souostroví, a co milo-
stivě vyhověno žádosti rotumahnskýcli náčelníků za annexi,
vládne královna anglická územím 20.974*5 □ kui. č. 380*9 □
mil na němž bvdlí asi 128=000 lidí=

Majíce zřetel též ku Mikronesii, spatřujeme, že ještě jiná
moc nároky činí na velikou čásť její. Španělsko osobuje si nad-
vládu nad Marianami, ostrovy Palau a Karolinami, t. j. nad
2590 Q km. č. 47 0 mílemi s 45.000 obyvateli. Mariany jsou
skutečně již po dlouhou dobu spravovány od španělské vlády,
ač dosti bídně ; její práva na Karoliny a Palauy jsou však
jen na papíře.

Američanům patří jenom některé malé ostrovy skalnaté,
které obsadili pro těžení z tamějších ložisk guana. Stálé usa-
zení není tu ani možno; jsou-li ložiska vyčerpány, jsou zas
ostrovy opuštěny, jako stalo se s ostrovem Bakerem v sou-
ostroví Fónixu, kde r. 1858. United States Guano Company

Země a plodiny její. 405

v Novém Yorku počala těžiti, a později do Howlanda se pře-
sídlila. Americká společnost, Phónix Company v Honolulu, zří-
dila osadu 11a Mac Keanu, pak 11a Birney-i, které však po-
zději zrušila a novou zřídila na Enderbury. Také na Jervisu
v souostroví Fanning má tato společnost dělníky k vytěžení
ložisk guanových ; 11a korálových ostrůvcích Nukunono a Olo-
senga č. Solitaria v souostroví Tokelau vyrábí americký pod-
nikatel se samoanskými dělníky olej kokosový. To vše není
vsak kolmí i sace 7 po níž Američané podle výroku ministra Se-
warda: „We want only trade, no dominion “ snad ani netouží.
Pokus ctižádostivého dobrodruha Steinbergera a později ameri-
ckého konsula Grifíina v Apii, podrobili souostroví Samoa
hvězdové vlajce, byl vládou ve Washingtonu ihned odvolán,
a jenom krásný přístav Pago Pago na Tutuile jest americkým
vlastnictvím. Ovšem je království Hawaii úplně pod působe-
ním americkým a zajisté v čase nedalekém bude se uchá-
zeti o spojení s Unií. Také Němci hledí zde nabyti vlády.

Hawaii.

1. Země a plodiny jeji.

Podobá se k pravdě, že Španěl Gaetano spatřil toto sou-
ostroví již v polovici 16. století, nebot staré mapky španělské
naznačují v místech, kdež Hawaii jest, veliký ostrov la Mesa
a dále 11a severozápad souostroví los Monjes nazvané. Objevení
to Španělové asi tajili. Pravým objevitelem je Cook, jenž při-
pluv (19. ledna 1778.) před Kauai a Nihau uvedl ve vše-
obecnou známost nové souostroví. Bohužel, slavný plavec tu
zahynul. Zprvu pokládán byl za boha Rono, i vzdávána mu
pocta božská, ale r. 1779. byl zavražděn. Mrtvolu jeho odvlekli
a jen část ostatků byla Angličanům vydána; ostatní zanesli
Hawajané na vzdálený cíp ostrova, kde je v chrámu Ronově

406

Země a plodiny její.

uložili a každoročně v slavném průvodů po ostrově nosili.
Až do nedávná naznačovala měděná deska v palmě kokosové
místo, kde Cook zahynul, nyní vypíná se tu pomník.

Po Cookovi Vancouver v letech 1792. a 1793. ostrovy
pozorněji ohledal. V nejnovější době cestovali na nich Wilkes
a Dana, Brigham pak důkladněji prozkoumal geologii. Manu
rostlinstvo souostroví

Cook nazval souostroví po svém příznivci hraběti ze Saiul-
wiche; pojmenování to zatlačeno bylo nyní úředním názvem
stanoveným dle největšího ostrova Hawaii. Na sever dosahuje
souostroví až k 22° 10' (mys Kauai), na jih k 18° 52' s. š.
(mys Kalae na Hawaii), na východ až k 154° 43' z. d. (vrch
Kapoho na Hawaii) a na západ k 1G0U 32' z. d. (skalný ostrov
Kaula). Y těchto mezích rozkládá se osm největších ostrovu:
Hawaii, Maui, Kaliulaui, Lanai, Molokai, Oahu, Kauai a Niihau
(s Kaulou). Směrem severozápadním roztroušeno je sedm skal-
natých ostrovů, patřících ještě k Hawaii, jediné bydliště ne-
sčetných ptáků mořských. Celé souostroví zaujímá 17.0U8 □ km.
č. 308'9 □ mil, je tedy menší než ostrovy Yiti a Nová Kale-
donie, a rovná se asi třetině Čech.

Zdá se. že jsou všechny ostrovy původu sopečného ; láva

je velmi rozličná,

z části pórovatá, z části tutová, většinou

však čedičová. Hory chovají uvnitř trachyt a phonolith, zde

onde nacházíme též vrstvy vápence madreporového. Kde láva

pochází z doby staré, vyvinulo se hojné rostlinstvo; země
však není vůbec tak vábná, jako byla v dobách objevu, a
mnohé kraje, tehdy vzdělávané, jsou nyní pusté a holé.

Zemětřesení a soptění vyskytuje se časem na všech téměř

ostrovech; 30. září 1881. stihlo Honolulu a jiné ostrovy velmi
prudké zemětřesení, které způsobilo nesmírné škody.

Nej vyšší sopečné kužely jsou na Hawaii Mauna Kea (Bílá
hora, 4253 m.), Mauna Loa (Veliká hora, 4194) Mauna Hua-
lalai (2522) a Kilauea (1210 m.); na Lahaině jsou nejvyšší

Země a plodiny její.

407

hory Mauna Haleakala (3100) a Mauna o Eka (1808 m.).
Hory na ostrovech ostatních jsou daleko nižší, jen na Kanai-i
dosahuje Waialeale 1000 m. Jest podivno, že ostrovy, ač jsou
sopečné, nemají žádných pramenil minerálních.

Mezi horami rozkládají se četná údolí velice půvabná a
úrodná, ovlažovaná říčkami a potoky, které přes balvany a

stráně se šumotem pospíchají k moři ; ale mnohé nedosahují
ho, nýbrž zanikají již před pobřežím. Proto bývá krajina po-
mocní suchá a pustá.

Všude pozorujeme veliký rozdíl mezi pobřežními krajinami
západními, které po dlouhou dobu v roce jsou téměř pustinami,
a svahnatými krajinami východními, jež mají velmi krásné
lesy. Příčinou toho rozdílu jsou poměry klimatické, neboť vý-
chodní passát přivádí vlhké mraky a častější pršky; nejvíce
pak rozhoduje tu vyšší, tu nižší poloha kraje. Na rovinách
poinořních bývá horko a sucho, dále na stráních hor vlhko
a horko, a ještě výše počasí mírné a suché. V Honolulu je
průměrná teplota 24°, a teploměr zřídka vystupuje přes 35° C.,
neboť téměř nepřetržitě vane chladivý passát přes skalní hřbet
Oahu-a a údolím Nuanu, parno letní umírněno bývá častými
občerstvujícími prškami; podnebí je tudíž zdraví zcela příznivo.

Již na hodinu do kraje spatřujeme rostlinstvo velmi
bohaté. Sady palem kokosových a chleboňů střídají se s poli
cukrovými, a nad úrodnou nížinou prostírá se les kolem ne-
činných sopek. Můžeme rozeznávat! tři kraje : pomočí a nížiny,
pás lesů pod 2000 m. a kraje výše položené, kde jen zakrnělé
křoví roste aneb hrubá rozeklaná půda pokryta jest chudým
mechem a lišejníkem.

Ve vysokých horách vypíná koa (Acacia Ivoa) korunu
svou nad hustým, vždy zeleným roštím, z její kmenů domo-
rodci druhdy vyráběli veliké čluny. Mezi stromovím nacházíme
mnohé druhy australské. Boelimeria stipularis, Carex Com-
mersoniana, Metrosideros, Myoporum, Santalum, kterého však

Země a plodiny její.

stálými vývoz}' do Číny již značně ubylo. Že se tak stalo,
jest chudému, utiskovanému lidu událostí velevítanou; nebot
jindy bývali nuceni vláčeti na holých plecích dříví z neschud-
ných lesft ku břehům mořským, pročež tisíce jich umíralo,
jiní pak opouštěli svá obydlí a potulovali se v lesích, aby
zbavili se nenáviděné práce.

Krajina nad lesy jest na rostlinstvo velmi chudá; na
Mauna Loji mizí ve výši 2200 m. koberec rostlinný téměř
všude, a ve výši 2800 m. živí se ještě jen mech vlhkostí
sopečných par. Ale Mauna Kea, nesestávající z tvrdých trusek,
nýbrž ze drobné hmoty sopečné, jest porostlá ve větších výš-
kách nejen travinami a keři, ale až do výše 2800 m. nacházíme
íj m. vysoký strom manati (Edwardsia grandiflora) a jiné ro-
stliny i ještě OOO m. výše.

Rostlinstvo hawajské valně různí se od ostatních ostrovů
Jižního moře. Fíkovníků, které dosahují vPolynesii obrovských
rozměrů, vůbec tu není, chleboň spatřujeme téměř jenom na
Hilu, orchidee jsou velice vzácné, a cizopasné druhy této po-
divné čeledi vůbec se nevyskytují, kdežto složnokvětné mnohem
jsou častější než na souostrovích polynesských. Za to mají
nejvíce rostlin domácích; jen 20 druhů nacházíme též jinde.
Mezi rostlinami přenesenými jest asi polovička tropických,
čtvrtina pochází z Indie, osmina je společná s ostatními ostrovy
jihomořskými a osmina s americkými. Mezi domácími čeledmi
vynikají především synantheree a lobeliacee, pak mořenovité,
routo vité a břečtanovité.

Hawaii má mnoho užitečných rostlin, jako Pandanus,
Broussonetia, Dracaena, Hibiscus, Curcuma, Tacea, Amomum,
Saccharum, kteréž nalézáme i na jiných ostrovech polynesských.
Evropští přistěhovalci zavedli sem : yams, batát, zemčata, tabák,
kávu, révu vinnou, citronníky, čočku a boby, mimo to pěsto-
vané rostliny Číny a Japana. Vedle domácí palmy kokosové
stojí královská palma ze Západní Indie, datlová palma z Afriky.

41U

Země a plodiny její.

Východoindické papayy a stromy mangové, čínské bambusy
a brasilské araukarie, banány a jiné rostliny, jichž vlast ani
neznáme, zde zdomácněly. Ovšem veliká část pudy je vzdělá-
vání vůbec neschopna, ale kde zvětralá půda dostává dosti
vláhy, budsi prškami, budsi způsobem umělým, dává výtěžek
bohatý.

Pěstování cukrové třtiny nadmíru rozkvetlo smlouvou se
Spojenými státy, dle níž plodiny hawajské nepodléhají tam clu:
r. 1881. vyvezeno bylo 94.789.483 liber cukru. U větší ještě
míře rozšířilo se pěstování rýže, tak že téhož roku bylo jí
vyvezeno 7,785.070 liber; méně daří se sadům kávovým. Však
i domácí rostlinstvo dává mnohé důležité předměty vývozu.

Je to předem pulu, rostlinná vlna barvy nahnědlé, která
nachází se na listové stopce kapradí (Cibotium glaucuin),
zvláště na Hawaii divoce rostoucího; užívá se jí k vycpávání.
ve San Francisku dělají z ní klobouky. Na hnijících kmenech
zvrácených stromů roste ve vlhkých lesích druh houby, kteiTi
se jako oblíbený pokrm vyváží do činy a Kalifornie. Mimo
to v Americe malíři rádi kupují místo oleje lněného výborný
olej z ořechů stříbrolesklého stromu kukui (Aleurites triloba),
který dává i domorodcům pohodlné svítivo, a též arrowroot
z takky (Tacca piunatifida) má v cizině odbyt.

Zvířena je na souostroví Hawaii právě tak chudá jako
na ostatní Polynesii. První objevitelé nalezli ze ssavců jen
netopýra (Lasiurus Gravi), též v Chile žijícího, myš, vepře
a psa. Domácí pes, malé, líné zvíře s liščí hlavou, dlouhým
hřbetem, křivýma předníma nohama a srstí hnědou, býval
živen jediné tarovou moukou a byl pochoutkou náčelníků;
nyní je vzácným. Importovaní psi se však rozmnožili tou měrou,
že jsou téměř útrapou obyvatelů; zdivočilé smečky pobíhají
v horách a napadají stáda ovcí a koz. Krásní koňové, po-
cházející z chilských a kalifornských hřebců, jsou nadmíru
vytrvalí a všude rozšířeni. Pravý Hawajan, budsi hnědý nebo

Země a plodiny její.

411

bílý, vsedá na ně, má-li vykonali sebe menší cestu. Hovězí
dobytek zaveden byl Vancouverem a v polodivokém stavu tak
se rozmnožil, že někteří osadníci zaměstnávají se jen lovem
jicli ; loví je bud ručnicí, nebo je chytají lassem nebo do jam.
V takové jámě bídně zahynul r. 1S33. Skot Douglais; sbíraje
rostliny, padnul do ní, kde od býka, již před ním chyceného,
byl rohama probodnut, Kůže a lůj jsou nyní dfiležitým zbožím
vývozu liawajského.

Zavezeny byly též ovce, a to hnědé, kalifornské, však

nedaří se tou měrou jako hovězí dobytek, ale přece se silně
rozmnožily; vlna vyváží se do San Františka. Koz je nyní
veliké množství, podobně zdivočilých koček, které v lesích po
ptactvu slídí. Ptáci, vypuzeni byvše osadníky od pomoří, ustu-
pují stále do vnitrozemských neobydlených krajin.

Tam nacházíme posud nádherné černé mohoy (Melithreptes
paciticia), jichž dvě žlutá péra křídelní zdobívala krásné pláště
vysokých náčelníků, a posud jsou vznešeným dámám nejoblí-
benější ozdobou hlavy; platívá mnohá 60 až 100 dollarů za
takou okrasu vlasů. Z nejlepších per, která mimo čistou barvu
mají zcela zvláštní, krásný lesk kovový, zhotoveny jsou plášť,
nákrčník a pás Kamehamehfi, jichž užívá se jen při korunovaci
a křtu; tento plást má 3 V2 m. délky a 17., m. šířky. Jiní
vynikající ptáci jsou šarlatová Certhia s černým peřím ocasním,
olivově zelená Certhia peregrina a malý papoušek horský se
šarlatovým rouchem. Holubů znám jest jediný druh, kukaček,

ledňáčkův a divokých kur vůbec není. Krotkou drůbež Hawa-

jané chovají však u velikém množství ; tichými ulicemi Hono-
lulu-a v noci neustále se rozléhá kokrhání kohoutů. Ze ptáků
dravých žije tu sokol a sova; slípek (Uallus ecaudatus), divo-
kých kachen a kulíků je dosti. Zvláštní husa (Bernicla sand-
vicensis), veliký to, hezký pták, našla již v Anglii novou otčinu.
Z plazů spatřujeme pouze ještěrky; nečetný domácí hmyz
velice podobá se taliitskému. Nejméně příjemné zavezeny byly

412

Hlavní ostrovy.

lodmi, tak šváb a blecha; stonožka, škorpion domácí a moskity
pocházejí prý z Mazatlana.

Moře chová množství ryb a měKkýšů, zejména mnoho ere-
taceí a zoophytů. S ubýváním velryb klesl též čilý obchod,
jenž se s velrybolovem spojoval. Malé perlové mušle loví se
v zátoce Oahu-a, jich perly jsou však ceny malé. Ostřice jedlá
ani se nevyskytuje, ale ovšem šášeň, a to tak hojně, že lod
v jediné noci může jím značně býti poškozena.

2. Hlavni ostrovy.

Největší a nejdále na východ ležící ostrov je Hawaii, po-
dobný rovnoramennému trojúhelníku, jenž zabírá 11.356 □ kin.
č. 206’4 0 mil. Vystupuje někde příkře z moře, jehož pěnivé
vlny se odrážejí na holých skalách lávových a s hukotem
vtékají do pobřežních jeskyň. Klokotem a jekotem vrací se
zase voda z hlubokých jícnů nebo vytryskuje průlomem mezi
kapradinami a plazivými rostlinami vysoko do vzduchu. Útesy
korálové u břehů jen zřídka se nacházejí a nejsou plavci
s nebezpečím, ale nedostává se také dobrých přístavů. Nejlepší
jest na východním břehu zátoky Hilo, též Waiakea nazvané,
kteráž velikým útesem poněkud je chráněna. Na západní straně
poskytuje zátoka Kealakeakua, proslulá smrtí Cookovou, jakés
takés útočiště.

Západní část ostrova, chráněná vysokým vnitrozemím od
vlhkých větrů východních, jest úplně pustá. Úzké pomoří
z holých skal lávových, zde onde sopečnými kužely přetrže-
ných, je hrozně neplodné, nebot všechen déšt rychle stéká
mnohými trhlinami do veliké hloubky, voda pak je hořká a
slaná; přes to je i tento nehostinný kraj obydlen. Skromná
palma kokosová roste i zde, a moře poskytuje rozličnou po-
travu, doplněnou plodinami zahrad a polí, které ovšem teprv
ve výši 230 m. na stráních a za hojnějších pršek jsou vý-
nosnými. Východní strana mnohem štědřeji jest obdařena.

Hlavni ostrovy.

413

Plavec, pluje od severu podél pobřeží, tu strmého, tu půvab-
ného, téměř neustále zří některý z hojných vodopádů, které se
stěn, 20 až 2U0 m. vysokých, se řítí k moři. Na půdě, zvolna vy-
stupující, táhnou se tmavé lesy kov, oliinie, mamany, střídajíce
se se světlými cukrovišti, k oběma velikánům, Mauna Loa a
Mauna Kea. Ze zelenavých údolí vykukují malé osady s obíle-
nými kostelíky.

Na jižní straně krásné, palmami kokosovými a jinými
tropickými rostlinami ovroubené zátoky Byronovy (č. Waiakea)
je hlavní město ostrova a sídlo gouverneura, Hilo, rozkošné
místo s 1000 obvvatelů. Bvvši v létě r. 1877. velikým země-

třesením téměř úplně sbořeno, při čemž 100 lidí zahynulo,
rychle zas rozkvétalo a má nyní dva vysoké kostely. Mezi
stinnými stromy zpola ukryty jsou chýže domorodců, ale na
pomoří, kdež soustředuje se veškerý obchod, spatřujeme ně-
kolik bílých budov dřevěných; mezi nimi největší a nejpouta-
vější stavbu na celém ostrově, budovu soudní, loubím a nád-
hernými cizozemskými stromy obklíčenou. Ostatní budovy
poutají nás dlouhými slaměnými střechami a fantasticky za-
mřížovanými besídkami, jasmínem, barvínkem a mučenkou
vyzdobenými a ochlazovanými.

Vedle Hila vtéká Wailuku do moře. Jako horská by-
střina řítí se úžlabinami skal lávových, romanticky prorvaných,
z Mauna Key; mezi vysokými černými balvany se v několik
ramen rozděluje, pak zase spojuje, zde vrhaje se vodopádem,
onde rozčeřené vlnky unášeje po široké ploše, kamením po-
kryté. Je to divadlo velkolepé a divoké, jako vůbec vše na
tomto ostrově. Vedle prudké řeky naplnily se tichou vodou
prostranné tůně, v nichž ostrované se koupají. Podivné pandany,
upevněny jsouce na skalách rozvětvenými kořeny, visí ve výšce
a houpají šumné chumáče v teplém větru passatním. U města
rozděluje se řeka ve tři ramena, úzké to průplavy, mohutnými
balvany lávovými utvořené, které střelhbitě se ženou a pak

Ubr. 114. Pobřeží Hawajské.

Hlavni ostrovy.

415

vrhají se vodopádem, deseti metrů zvýší do koryta, strmými
skalami uzavřeného. Jest to hlavní zábavou domorodců, takořka
obojživelných, podniknouti divokou, nebezpečnou plavbu prud-
kými průplavy a hučivým vodopádem. Majíce ruce vábně nad
hlavou sepjaty, dívky z Hila dávají se unášeti prudkou ručeji,
objevujíce se na okamžik na vrcholu vodopádu, a v okamžiku
zase jako víly z víru se vynořujíce.

Jedouce asi půl hodiny hezkými zahradami, octneme se
u nádherného vodopádu Itainbow (duhového). Wailuku řítí
se tu dvěma rameny se skály 20 m. vysoké do okrouhlého
koryta. Paprsky sluneční lámcu se v páře, z rozčeřené vody
vystupující, v nesčíslné duhy. Proti vodopádu vystupuje 30 m.
vysoká skalní zed, s jejíž výběžku odvážili se mladí mužové
nebezpečného skoku do hlubiny, když Mrs. Brassey navštívila
ostrov. V závratné výši nad hlavami žasnoucích diváků bylo
zříti statné postavy; dlouhé černé vlasy sepjaty byly věnci
z květin a listí, a touž ozdobou pokryty byly jich hnědé boky.
Orlím zrakem změřili vzdálenost, prudký rozběh, skok, ně-
kolikerý obrat ve vzduchu a zmizeli ve vodě, na jejíž povrch
zase jako korek vyplavali, a vylézali na stěnu, jakoby nebyli
vykonali nic neobyčejného.

Mauna Loa vystupuje zvolna od roviny Hila v plochou
kupli, která zaujímá svým úpatím celou jižní část ostrova.
Xa vrcholu táhne se od severu na jih řada sopečných jícnů;
nejčinnější z nich a největší div souostroví je Kilauea na
straně východní, vzdálený od Hila 44 km. Je to obtížná cesta
přes balvany tvrdé lávy, na úzké pěšince mezi kapradími a
kmeny kukuie a množstvím otáčivých rostlin. Ale žádný cesto-
vatel neopomine Kilaueu navštíviti, a již v polovici cesty je
nyní zřízen čistý, bílý hostinec ze dřeva na místě, kde dříve
stála hrubá bouda z trávy, a nahoře na severním kraji jícnu
pohodlný volcano-hotel přijme cestujícího, který s radostí vítá
toto pohodlí ve výši L210 m. nad mořem.

Hlavní ostrovy.

417

Právě u místa, kde je hostinec, sřítila se 1SU m. vysoká
stráň, a odtud vede klikatá cesta, ovroubená zeleným kapradím
a borůvčím s velkými růžovými jahodami, dolu ke duu jícnu.
Láva, jež se tu jako kov třpytí, má rozličnou podobu. Tu
vystupují kopce a kužele, onde zdvihají se vysoké vlny, jinde
spatřujeme píštaly varhanové; 11a některých místech podobá
se ustydlá láva nesčetným propleteným provazům, 11a jiných
zdá se nám, že patříme do ohromného kotlá, v němž láva
právě za varu zkameněla. Široké a hluboké rozsedliny zejí
z černého, zelenavého proudu lávového. Cím dále kráčíme, tím
půda je teplejší a z otvorů vystupují sírové plyny. Krystaly
síry, kamence a j. blyští se duhovými barvami v žáru slunce,

a v záhybech proudu pozorujeme ve skelné prtdiledné půdě
dlouhé pruhy vypředených trusek, vlasy bohyně Pely, zvláštní
to nerost, též pelenit nazvaný, jenž úplně se podobá škvárům
hutnickým. Větrem jsouce zaneseny, věšejí se vlasy Peliny 11a
křoví a pokrývají půdu jako jemnou pavučinou.,

Mrs. Brassey, která nynější jícen vzlezla, při čemž vůdce
její častěji bořil se v tenké vrstvě a rychle unikati musil
vyrážejícím horkým parám, popisuje nám velikolepý, hrozný
výjev. „Do sto stop pod námi vlnilo se ohnivé jezero, asi
jednu míli široké. Rozežhavené proudy lámaly se s rachotem
rozzuřeného moře na břehu. Nesmírné vlny červené lávy
valily se divokým jekem 11a vyčnívající úskalí, vzepjaly se a
vrhaly plamennou pěnu vysoko vzhůru. Příboj nejvíce bouřil
kolem malého ostrova. Stále a stále hrnuly se na něj hrozué
proudy, jakoby nechtěly ustátí, dokud by nestrhly ostrov ve
propast, příšerně se vařící. Na druhé straně hrnou se vlny
k veliké jeskyni; s hromovým rachotem do ní vrážejí, strhají
ohromné stalaktity, u vchodu visící, a vyvrhly hořící látku
vzhůru k utvoření nových. Každým okamžikem měnil se obraz :
brzy to byla řeka, jako tekoucí zlato se skvoucí, která maje-
státně se valila, pak zas čtyři nebo pět žhavých proudů roz-

Jung, Austrálie.

Hlavní ostrovy.

419

dělovalo tmavočervendu hmotu, pokrytou šedou pěnou. Bez
ustání to klokotalo a syčelo, hned zase vřelo a bouřilo silněji,
ohnivé vlny zdvihaly se a klesaly, a pak náhle jako z beze-
dného jícnu vystoupily mohutné červené a žluté ohnivé sloupy,
metly a snopy zde — tam — všude !M

Roztavená láva zřídka z kráteru vytéká přes okraj nebo
stěnami, nýbrž odtéká pod zemí jeskyněmi sopečných hor;
doleji, není-li povrch již dosti tlustý, otvírají se nezřídka
rozsedliny, na jichž dně spatřujeme odtékající lávu. Časem
však prodere se stranami hory, a pak ohnivý proud ničí vše,
co mu je v cestě : lesy, sady, obydlí a živočichy. V červnu
r. 1840. vyvalil se z postranní rozsedliny Kilauey lávový proud,
jenž stékaje až k moři, valil se s děsným hlomozem přes pro-
past 1G metru vysokou do hlubiny; po tři neděle proud ne-
ustával. Někde byl 3 až 30 m. hluboký, pobřeží se rozšířilo
a povstal písečný břeh s novou ostrožnou. Od té doby událo
se neméně než šest prudkých výbuchů.

Od Mauna Loy na sever, oddělena od ní velikou rovinou
lávovou, jest nejvyšší hora hawajská, Mauna Kea (bílá hora)
zvaná, protože vrchol v zimě daleko pokryt bývá sněhovým
rubášem; v létě vydrží sníh však jenom na místech chráněných.
Vrchol je veliká plocha; snad je to bývalé dno jícnu, jehož
ohrada časem úplně byla zničena. Na jihozápadě nachází se vy-
haslá sopka Hualalai, v jehož 20 jícnech živoří nyní rostlinstvo.

Těmito třemi sopkami, které se mírně a pomalu zdvihají,
jest planina na severozápadě a jihovýchodě obmezena. Je-
nom severozápadní část, okres Waimea jest obydlen a vzdě-
láván; na této chladné a zdravé planině byly staré lesy vy-
mýtány a zřízeny pastvy pro dobytek. Cukrová třtina pěstuje
se na mnohých místech ostrova se zdarem, tak v okolí Hila,
v Kohale, rozsáhlé vesnici na severním výběžku, a jinde. Počet
obyvatelstva udává se na více než 17.000 duší.

420

Hlavní ostrovy.

Na severozápadu od Hawaii leží za nebezpečným průlivem
Alenuihaha ostrov Maui o 1268 Q km. č. 23 Q mílích. Skládá
se ze dvou vysokých hornatých půlostrovů, které spojuje písečný
násep úzké šíje Wa i kapské. Větší pfilostrov jihovýchodní s vy-
haslou sopkou Heleakalou, „domem slunce", podobá se kuželové
hoře liawajské. Stráně západní a jižní mírně k vrcholu vy-
stupují, kdežto na severu a východu nesmírné hvězdové sloupy
hory příkře a ostře se z moře zdvihají. Vrchol obkličuje nej-
větší jícen země, mající 7 — 8 mil v objemu a 848 m. hloubky.
Z jeho dna vystupuje 16 kuželů, 200 m. vysokých, z nichž
některé jsou jícny prorvány. Ale sopka již dlouho jest vyhaslá,
tak že ani v podáních domorodců nenalézáme stopy o její
výbuchu; ovšem se bájí, že Pele, která nyní trůní na Kila-
ueji, kdysi bydlela na Haleakale, až ji strach před vystupujícím'
mořem zahnal na Hawaii.

Na severozápadním, mnohem menším půlostrově leží La-
haina, po Honolulu nejdůležitější přístav v souostroví, na zelené
ostrožně, která vybíhá z bílých a holých hor do moře. Malé
domy malebně jsou skryty mezi palmami a banány. Za Iva-
mehamehy III., dokud Lahaina byla sídlem královským, měla
3000 obyvatelů, nyní však asi 500, hlavně Kanaků, jen ně-
kolik bělochův a Číňanů. U přístavu je slará věž, zbytek
pevnůstky, která byla k ochraně přístavu ; nedaleko odtud na-
chází se veliká dvoupatrová budova vládní, obklopená loubím,
bývalý to palác královský. Z Lahainy veden jest telegraf do
Wailuku, 64 km. vzdáleného. Na Maui počítalo se v r. 1878.
přes 12100 obyvatelů.

Koliulaui (143 Q km. = 2*6 □ míle), na jih od Maui,
od něhož oddělen je průlivem, v kterém leží skalnatý ostrůvek
Molokini, je suchoparný; provozuje se však nyní na něm
značný chov ovcí, moře pak je velmi bohaté na ryby. Poněkud
lepší je Lanai (801 □ km. = 5*5 □ mil), v jehož vzděláva-
ných údolích bydlí přes 200 lidí. Daleko úrodnější a místy

Hlavni ostrovy.

421

hustými lesy pokryt jest ostrov Molokai (491 □ km. č. 8'9 čtv.
mil), oddělený od Maui průlivem Pailolo. Nejhustěji obydleno
jest jižní, mnohdy velmi píivabné pobřeží a na severním břehu
daleké údolí Halawa, nejkrásnější a nejúrodnější na ostrově.
Pohoří dosahuje největší výšky v 7G0 m. vysokém Olokuji,
hustými lesy porostlém. Molokai jest smutným vyhnanstvím
pro ty, kdož jsou stiženi nezhojitelnou nemocí leprou; tito
zavedeni jsou policií v uzavřené a nepřístupné údolí ostrova,
kde se jim neposkytne ani řádné stravy ; hynou tu bídně vzdá-
leni jsouce přátel a příbuzných. Francouzský kněz věnuje
se s podivuhodnou obětavostí duchovní péči o nešťastníky;
i on jest odsouzen zde žiti a um řiti, neboť, byť i nestihla ho
nákaza, nemůže se již vrátiti z hrobu, jejž byl si sám zvolil.
Tvrdí se, že nezhojitelná nemoc zanesena byla Číňany, a při
neštovicích, kde nejen lékaři, ale i missionáři o překot vše
očkovali, jed leprosy přenesen byl na množství lidí.

Z celého souostroví jest Oahu, ač menší sice než Hawaii
(1680 Q km. =: 30 5 □ mil), přece nejdůležitější jakožto sídlo
vlády, středisko obchodu a nad jiné části království vynikají-
cího průmyslu. Na jiných ostrovech zdvihá se půda od břehu
obyčejně vysokého zvolna k jednomu neb více vrcholům ; na
Oahu však táhnou se od severozápadu na jihovýchod dvě
horská pásma, se břehy souběžná, a uzavírají velikou nížinu,
která prostírá se po celé délce západního, širšího vnitrozemí.
Obě pohoří jsou sopečná, ale stop jícnů v jižním pásmu vůbec
nenacházíme a v severním jenom na straně přímořské. Jižní

pomoří, okres Waianae jest, protože ho passátní vítr nezasa-
huje, velmi suché a hodí se tudíž jen chovu dobytka. Odtud
zdvihá se pásmo Waianae č. Kaala, úzký hřeben s mnohými
Špičáky a roklemi, příkře do výše 1186 metrů. Na severní
straně je svah mírnější, a pohoří se více rozvětvuje. Za ním
pak prostírá se suchá krajina od východu na západ až ku
bažinatému pomoří, na sever až k pásmu Konahuanui; dříve

422

Hlavni ostrovy.

byla uměle ovlažována a vzdělávána, nyní však užívá s e jí
jen za pastvu ovcí a hovězího dobytka. Na této rovině vyční-
vají však zde onde jícny, naplněné z části vyměsenou vodou,
z níž se dobývá sůl, z části vodou dešťovou. Veliká laguna
Ewa, zvaná též jezerem perlovým, na západě od Honolulu,
byla by velmi krásným přístavem, kdyby spojení její s mořem
nebylo tak mělké.

Severní pásmo Konaliuanui jest příkré a úzké, i má bahni-
tou půdu 11a vrších, lesem porostlých. Příkré stěny lávové
a čedičové obkličují zde onde krásná a úrodná údolí, která
často se končí ve starých, vyhaslých jícnech, jako na př. utě-
šené údolí Nuanu ve střední části pásma.

Z Honolulu vede cesta stínem letohrádku a krásnvch za-
hrad „bílé čtvrti", pak podél hřbitovu, v dolině ležících,
a kolem mausolea pěti Kamehamehů. Údolí se zužuje; několi-
kráte ubíhá přes cestu točivý potok Nuanu; užito ho bylo
ke službám rozličným: zvláště ovlažuje tarové močály, které
se po obou stranách cesty rozkládají. Výš a výše stoupáme
rozkošným samorostlým parkem, příkré hory rozervány jsou
v podivné tvary a klesají náhle v příkré propasti, zde „pali“
nazvané. Po obou stranách průsmyku vystupují nesmírné skály
čedičové Konahuanui-e a Waolani-a, a půda bujným rostlin-
stvem pokrytá náhle spadá v děsnou propast, 400 m. hlubokou.
Teprve před nedávném vytesána byla do příkré skály cesta
pro koně. Zde byly dříve kamenné obrazy bohů propastí, akua
no ka pal i, před nimiž domorodec, jenž s namáháním vylezl po
nebezpečné pěšině chytaje se lián, skládal v obět zelené větve,
věnce a květiny. Zde bojována též rozhodná bitva, kterouž
slavný Kamehameha dobyl si nadvlády nad celým Hawaiim.

Honolulu, hlavní město hawajského království a nejdůleži-
tější obchodní město Polynesie, leží na jižním břehu Oahu-a.
Korálové útesy a písečné, za odlivu suché mělčiny (náspy)
daleko se táhnou do moře a nechávají jen úzký vchod, v němž

\Y'*-

& 9**

Obr. 117. Honolulu.

424

Hlavni ostrovy.

stále bouří vysoký příboj. Za náspy jest přístav úplně klidný.
Město vystavěno jest na úzkém pruhu země, nevysoko nad
hladinou moře vyčnívajícím : ale z města sama, v hustém tropi-
ckém zelení zahrad skrytého, spatřujeme od moře jen vyšší
budovy, věže a tyče k vlajkám.

Mezi veřejnými budovami jest vládní palác nejkrásnější;
jest vystavěn v renaissančním slohu dle plánů jistého archi-
tekta svdneyského; jest jen ze dřeva, ano i sloupy, zdánlivě
tak solidní, ale vše jen obratně natřeno cementem a barvou
s pískem smíšenou, že se domníváme zříti kámen, nejkrásněji

tesaný. V přízemku mívá parlament hawajský sezení. Na stě-
nách prostě obílených visí obrazy pěti Kamehamehii, Luna-
lila a Kalakauy, jakož i královen a princezen v šatech, hluboko
vystřižených. Dřívější panovníci zobrazeni jsou domácími
umělci, první Kamehameha ve svém červeném plášti z peří,
pozdější v oděvu evropském, bud v uniformě generalské, bud
ve fraku. Obrazy krále Kamehamehy II. a jeho manželky zhoto-
veny byly v Anglii. Y zasedacím sále nejvyššího soudu spatřu-
jeme obrazy Ludvíka Filippa, Napoleona III., Bedřicha Vi-
léma lil. a zesnulého cárá ruského. V budově jest mimo to
bohatá knihovna a museum se starožitnostmi hawaiskými a p.

V ť M.

Naproti je sídlo krále, palác Jolaniův, jenž skládá se
posud z více nízkých domu ; nyní však staví se budova větší.
Vnitřek skrovného obydlí je vyzdoben skvostnými tapetami;
budova obklopena je několikerým stinným stromořadím a za-
hradami, a vše jest obehnáno vysokou kamennou zdí se čtyřmi
vraty, jež vedou na silnici. Vysoký stožár, na jehož konci za
přítomnosti královy vlaje prapor, jest vše, nač patřiti lze
cizinci.

V Honolulu je sedm kostelů: anglikánský, katolický, \ve-
slevanský, ostatní patli kongregationalistům. Když v neděli
za zvučí zvony, objevují se odevšad pěší, jezdci i mnohé vozv,
.a u stromů pře 1 kostelem spatříš uvázané koně. Dámy pu-

Hlavni oBtrovy.

425

tují, pyšně se vztyčenou hlavou a s nepřekonatelnou vzneše-
ností v černých neupjatých talárech, s černými slunečníky a
černými rukavičkami, za nimi nesou služky veliké knihy
modlitební se zlatým křížkem. Vedle kostela Kavaiahao je
mausoleum posledního ze zemřelých králů. „Lunaiilo ka Moi
t 1877“ jest nápis 11a gothické stavbě, kolem je 6 kahili-ů, ve-
liké to chumáče z peří a květin nastrčené na tyčích ; železné
mříže ohrazují pomník.

^Na cestě k Pali, nade vchodem do údolí Nuanu leží krá-
lovské mausoleum, malá, ale hezká kamenná budova v slohu
gothickém. Odtud je krásný rozhled 11a zem i moře, a mírné
vánky zanášejí vůni květin do ložnice zemřelých. Tu odpo-
čívají hawajští králové a jich manželky i děti. Rakve jsou
většinou zhotoveny ze dřeva koa, hezky leštěného, některé
zahaleny v červený, sametový koberec, zlatém protkávaný.
Ostatky Kamehamehy I. odpočívají v čtyrrohé dubové bedně.
Dva ohromné, 4 111. vysoké kahily, jeden z růžových, druhý
z černých per na hezké rukojeti ze želvoviny, stojí u nohou
Kamehamehy IV. V předsíni je postavena rakev bývalého mi-
nistra Wylie-a, „onoho Evropana, jenž byl největším dobro-
dincem hawajského národa".

Z ostatních budov jmenovati sluší vězení a úhlednou,
dobře zařízenou nemocnici. I zde pozorujeme velikou zálibu
Hawajanů ve květinách; kam jen možno, dávají květiny, ano
i nápisy v jednotlivých odděleních dělají z malých květin, na
bílé látce upevněných. Věnce a kytice zdobí pozdravující se,
na loži těžce nemocného leží květiny, jimiž by se těšilo oko jeho.

V městě je několik značných skladišť a krámů, pak slé-
várny, ledárny, veliká prádelna a j., dále dvě veliké knihovny,
několik dobrovolných sborů hasičských, divadlo a jiné zábavné
místnosti. Vychází tu šest časopisů (4 týdenní, 2 měsíční),
jimž arci ledakdy nedostává se vhodného předmětu.

426

Hlavo! ostrovy.

Pozoruhoden je trh na ryby. zde panuje zvláště před ne-
dělí čilý život, nebot- ze všech stran přijíždějí jezdci a jezd-
ily ně, aby kupovali a prodávali, aneb aby se aspoň se svými
známými setkali. Ve množství budek prodávají se mořské
ryby: červené, modré, žlu'é, podivně kropenaté, skvrnité a
žíhané. Vedle raku mořských a říčních, zvláštních růžových
medús nahromaděny jsou v koších mušle a hlemýždi, hvězdice,
mořští ježkové a sumýši. Za každým Stánkem visí veliké svazky
úzkých listí z cordyliny, do nichž zboží rychle zavazují.

Tu spatříš muže, který s podivuhodnou obratností rybám
stahuje kůži, kromě svých zubů jiného nástroje k tomu ne-
užívaje; jinde hezké, velkooké dívky štíhlého vzrůstu vijí ba-
revné věnce a vonné pletence z pandanu. Poi stojí ve velikých
mísách tykvových na stolech a mezi nimi a pod nimi sedí
malé společnosti a s chutí nabírají rukou kyselé krmě. Gardoví
vojíni ve světle modrých kabátcích chodí od budky k budce
a pyšně si vyšlapují před hezkými prodavačkami ; z blízké la-
guny přiženou se nazí hoši do zástupu, který je s křikem
i pěstí odhání, uprostřed veselého zástupu spatřujeme tváře
čínské, v místech skrytých polodivoké psy, pravzory omrzelcu.
S vážným pohledem stojí opodál policista, jehož poznati lze
dle plechového štítu na kabátě, dbaje o pořádek na trhu.

Honolulu mělo dle posledního sčítání (1877) 14.114 oby-
vatelů, mezi nimiž vedle domorodých Kanaků byli Angličané,
Američané, Číňané, Němci a j.

V přístavě Honolulském soustřeďuje se téměř veškerý
obchod souostroví. Zde zakotvují každý měsíc parníky společ-
nosti Pacific Mail, plující mezi San Franciskem, Aucklandem
a Sydneyem, jakož i lodi společnosti Shanghaiské China Mer-
chants Steam Navigation. Třináct rozličných států je zde za-
stoupeno svými konsul).

Na západ od Honolulua za solnými pánvemi, v nichž do-
bývají mořské soli, leží Waikiki, dříve pobyt havajských králů.

HlavnJ ostrovy.

427

nyní oblíbené výletní místo obyvatelů Honolulských. Král,
princ Leleiolioku a jedna sestra Kalakauova posud zde žijí
prostě v úpravných domech, zřízených z rohoží. Kaple, ně-
kolik dřevěných donikúv a slaměných chýží tvoří malou osadu.
Za řídkou lesinou palmy kokosové zříme Diamond Head,
známku Honolulua. Na sedle, jež spojuje horu 230 m. vy-
sokou s ostrovem, je stanice telegrafní do Honolulua, 3 km.
vzdáleného, oznamující příchod lodi.

Veškeré obyvatelstvo ostrova čítalo se v r. 1878. na více
než 20.200 duší.

Na severozápad od Oahu, odděleno jsouc širokým prů-
plavem Jeiewaho, leží souostroví, záležející ze čtyř ostrovů,
z nichž největší, téměř okrouhlý, Kauai má 1418 □ km.
č. 25*7 □ mil. a 5034 obyvatelů. Kauai právem nazývá se pro
svou svěžest a úrodnost zahradou Hawaii. Z nej vyšší hory (ve
středu ostrova) Waialely stékají četné potoky divokoromanti-
ckými roklemi, řítíce se pěnivými vodopády s čedičových zdí,
sloupovitě rourkovaných, jako v rozkošném údolí Hanapepe,
a vinouce se travnatým pomočím, padají téměř kolmo do moře
s příkrého břehu. Veliké nadmuté vrstvy lávové tvoří u moř-
ského břehu široké a vysoké jeskyně, do nichž vlny vrážejí a
děravým klenutím mocnými proudy vy try skují. Nánosem řek
utvořily se často u pomoří bohaté nivy, jako krásné údolí
Hanalei na severu, kdežto na suchém jihu prostírá se široká
rovina Waimea, kudy protéká Hanapepe. Zde je též zátoka
Waimeská, již lodi četněji navštěvují než lepší přístav Hana-
leiský na severu. Od Kauaie na západ je malý, z části so-
pečný, z části korálový ostrov Niihau, jehož obyvatelé (r. 1878.
asi 180) dobývají soli z jezer na straně západní; dříve však
pilně vzdělávali pudu, kteráž jim pak nesla značný užitek.
Malé ostrovy Kaula a Lehua jsou neobydleny; na Kaulu za-
vítává člověk jen za tím účelem, aby vybral vejce mořských
ptáků, do Lehuy proto, aby lovil králíky.

Obr. 118. Waikiki.

•Ví * ■< , *

W' .1

- ' *"V

.* i. ť

v Í*N

Hawajané.

420

3. Hawajané.

Jako Maorové nejjižnějších ostrovů novozelandských, přišili
též obyvatelé tohoto nejse věrnějšího souostroví polynesskélio
ze společné vlasti Samoa; neboť jména tamějších ostrovů na-
cházíme i zde, jako Hawaii, Upolu a Leliua. Vystěliovalci brali
se snad přes Markesy a Tahiti, o nichž ve svých zpěvech se
zmiňují, a odtud již v dávné době přišli ku vzdálenému
bydlišti.

Hawajané dvojím různí se od ostatních Polynesanů, zvlášt-
ním tvarem úst, tak že hořejší pysk jako pravoúhelný troj-
úhelník visí, a nápadně ploským týlem při nepoměrně široké
spodině lehni. Toto sploštění pokládáno bylo za hezké a dětem
bývalo uměle způsobeno. Taetovování na pažích, nohou a hrudi
nebylo tak úhledné jako jinde v Polynesii, a nyní úplně vy-
mizelo.

Mužové odívali se obyčejně pasem bederním „maro“, ženy
otáčely si kolem kyčli dlouhý kus látky, sáhající nad kolena.
K tomu nosili pláště, náčelníci při slavnostech a ve válce
drahocenné červené a žluté pláště „mamou z peří; jen králové
mívali žlutý plášť ze vzácného peří moha. Takový plášť, jejž
daroval Liloliho na cestě do Evropy císaři brasilskému, měl
cenu as 24.000 mark. Přílbice, z pletiva zrobené a hustě peřím
pokryté, podobaly se řeckým; nositi je měli právo jen králové
a pohlaváři. Nyní odívají se mužové skrovným šatem evrop-
ským, ženy volnými dlouhými taláry. Všechny ženské, i staré
babičky, ověnčují se za jitra čerstvými květinami a listím.

Hawajané jsou národ lehkomyslný, zábavě náruživě od-
daný. Však mnohé starší zvyky u nich hynou. Tance hulá
hulá, u staršího pokolení ještě velmi oblíbené, jsou mladším
pokolením zanedbávány neb opovrhovány. Podobně jenom ně-
kteří ještě znají se v plavbě v příboji, druhdy náruživě pro-
vozované; užívají přitom velmi tenkých ostrohranných prken.

' •

•V*

Hawajané

as 1% sáhu dlouhých a V3 sáhu širokých. Potápějíce se, kdy-
koli se blíží rozpěněná vlna, dílem plovou, dílem nohama od
mělkého dna se odrážejí a vzdalují se s podivuhodnou rych-
lostí od břehu, až se oku jeví jen jako černé body v pěnivých
vlnách. Pak vyšvihnou se na prkna a klikatým směrem plují
k zemi, s vlnami závodíce. Ležíce nataženi 11a prkně, vrhají
se do sváru vln, vynořujíce se pak na zpěněný povrch vlny,
vyskakují a tak okamžik vznášejí se nad vodou.

Obr. 119. Plášť a přilbice z peří.

Když běloši importovali koně, Hawajané stali se náruži-
vými jezdci. S hrubým sedlovím, s mexickými ostruhami a
širokým koženým střemením uhánějí tryskem jezdci, neméně
četně i hnědé jezdkyně, které právě tak sedí v sedle jako
mužové.

Obydlí ve vesnicích a na samotách jsou posud bídné chýže
ze slámy ; ve městech ovšem budovy jsou většinou rázu evrop-

Hawajanó

ského, ale sám král a rodina jeho bydlí raději ve vzdušných
rohožových domcích ve Waikiki než v moderních, uzavřených
budovách Honolulua. Neméně zastali Hawajané věrni své
stravě. I princezna Keelikolani a gouverneur hawajský, slušný
staiý pán v evropském oděvu, dle zprávy Buchnerovy na-
kyslému poi, jež si dvěma prsty půvabně nabírali, a syrovým
rybám se .solí dávali přednost před hostinou v palubě parníku

Obr. 120. Plováni v příboji.

„Kilauea1*. Požívání soli Hawajanům je zvláštní; připravují
si ji vypařováním mořské vody. Pokrmy nejedli však zpra-
vidla za syrová, nýbrž je pekli ve známých polynesských
kamnech. Také pijí kawu, zde awa nazvanou; k výrobě a pro-
ději její třeba je svolení vlády, což stojí měsíčně 25 cents.
Lihoviny a pivo jsou mimo Honolulu zakázány v celém krá-

Hawajané.

433

Hlavní potravou Hawajanů je posud taro; i vedli s ve-
likým namáháním malé potůčky a řeky na pole, která zřídili
na svazích hor. V rovině Niihau byla vytesána v tvrdé hornině
veliká koryta, jimiž ovlažují okolní pole; nyní téměř úplně
zašla. Mimo taro pěstovali hlavně sladké batáty, yams, banány
a třtinu cukrovou; menší pozornost věnovali kokosovníkům
a chlebo vnikům, kterým vůbec tak se nedaří jako dále na jihu.

Ryby a jiná mořská zvířata jsou výživou chudého lidu,
a rybolov je oblíbeným záměstnáním vznešených i prostých.
Na pomoří mívali dříve vznešení mezi útesy veliké rybníky,
zřízené hrázemi z korálového kamene a opatřené stavidly. Při ,
lovu ryb velmi jim prospívala podivná obratnost v plování a
potápění. Zprávy o tom jsou téměř neuvěřitelné; úplně spo-
lehlivý Meares vypravuje, že z osmi potápěčů královských
zůstali kdysi čtyři jen čtyři minuty pod vodou, pátý, jenž vy-
tažen byl již bez vědomí, pět minut, šestý, jenž vynesen na
břeh taktéž bez vědomí a krváeeje z úst a nosu, vydržel sedm
a půl minuty ve hloubce SO sáhů! Ký div, že mohly býti ze
zpoda lodi Cookovy ukradeny hřebíky. Hawajané jsou takořka
obojživelníci ; kolik hodin za sebou vyleží na vodě a v líném
klidu pohodlně se pohybiyí. Stalo se, že při ztroskotání lodi
pluli 25 mořských mil, aby se dostali ke břehu.

Byli proto též dobrými námořníky a konají posud dobré
služby na lodích evropských. Nemají však již takých úzkých
člunů z vyhloubených kmenův a přivázaných trámů s rohožo-
vými plachtami, nýbrž lodky evropského složení i tvaru. Také
staré nářadí, jako ozdobné misky kawové s lidskými soškami
místo nohou, vkusně vyřezávané láhve tykvicové, kamenné
sekery, nože a nůžky z bambusu a mušlí, veliké vějíře (ka-
hili) z pestrých per s rukojetí vyřezávanou a perletí ozdo-
benou. dřevěné palice a dýky, ozubené oštěpy a praky, vá-
lečné masky a kroje doby dřívější náležejí nyní s mnohými
jinými věcmi časům dávno zapomenutým, a ethnologieká sbírka

Jung, Austrálie.

Hawajané.

tohoto souostroví byla by na něm pokládána za cizozemskou
zvláštnost právě jako u nás.

Jako tyto vnější známky dřívější vzdělanosti vymizely,
tak rozpadly se i staré společenské řády. Zřízení absolutně
monarchické, ba despotické, jež dal první Kamebameha svému
státu, zřízení, které velice různilo se od ústav ostatních Póly-
nesanů, spíše k republikánství se klonících, bylo zákonodár-
stvím od roku 1839. značně změněno.

Tak příkrého rozdílu mezi vznešenými, zde alii řečenými,
a prostými, jaký panoval jinde, zde nikdy nebylo, a zbytky
rozdílu nyní téměř zcela vymizely. Odstraněním tapu-a po
smrti prvního samovládce Hawajanů odpadla mocná hráz mezi
vznešenými a prostými, a zároveň urvána jim záštita jejich
nadvlády. Mnohoženství bylo odstraněno a vražda dítěte pro-
hlášena za zločin, ale posud se asi tak nebo onak v tajnosti
páše, a obyvatelstva úžasně ubývá. Přes mnohé evropské mravy
a zařízení, jež byly přijaty, nevymizelo posud mnohé zlo, jež

tmhí intlrn nnrnHn

V J.1VVX

Obr. 122. Válečné masky a kroje v museu Honolulském.

Hawajané.

435

K úzkému a vroucnému přilnutí Hawajanů k Evropanům
vedla jich veliká náklonnost k obchodu, jevící se ode dávna ve
vzájemné výměně rozličných výrobků jednotlivých ostrovů na
trzích. Tak scházeli se obyvatelé Hawaii od severu a jihu na
březích Wailuku-a u Hila a vykládali zboží své na ploché
skále v řece. Zvláštní úředník vedl dozor nad trhem a vybíral
od každého prodávajícího poplatek. Hawaii dováželo západním
ostrovům ryby a sůl ze solných polí v Kowaihae, Oahu vy-
váželo výrobky sadciv a látky na Kauai a ostrovy východní,
Kauai pak čluny a vesla na Oahu.

Náboženské názory Hawajanů jsou celkem tytéž jako již-
ních příbuzných jejich. Dějiny stvoření, jak nám praví Bastian
ve svaté pověsti Polynesanů, počínají povstáním nového světa
ze stínu zašlého, všecko obklopeno Poem, temnotou tiché pra-
noci. Z ní vystupují zjevy. Tak počíná se stará theogonie,
chrámová píseň, již recitovali o velikých svátcích:

Časů v obrat spěje ku světa vyhaslině,

Zpět časův obrat vzhůru zase do výše,

Bezeslunný ještě čas světla zakrytého ;

A míhaje se ve mdlém luny kmitu,

Z noění mrako roušky Mokalie
Vychvívá ze stínů praobraz příštího světa.

Počátek temna v kořenech propasti,

Prapůvod noci v noci,

Z nejdálnějších končin, z nejdálnějšich končin,

Daleko z končin slunce, daleko z končin noci.

Pak byly v sedmi rozličných periodách, připojujících se ku
předešlému konci světa, stvořeny všecky organismy, konečně

V osmé Narozen člověk jako list.

Zrozeni bohové skryti:

Šedovousý, šedovlasý člověk,

A rudě plane čelo bohů.

Tvořivé síly, jež do té doby bez ustání a prudce přírodě
vládly, nabývají shody a ztišují se= Rozšíří se radostny mír

Hawajané.

(lailai) a v lesku, svět odtud ozařujícím, vzala původ svůj
žena, a proto nazvána lailai. Sloupy se zdvihnou a tím upevněn
je svět.

I zde nacházíme báji o Mauiovi, po celé Polynesii roz-
šířenou. Dle staré písně „Mo1 ooelelo Hawaii“ panoval před
nepamětným Časem na Hawaii král Atalanga, jehož nejmladší
syn Maui-atalanga vystoupil ke slunci, aby zachytil jeho pa-
prsky. Pak chtěl souostroví spojití v ostrov jediný, a proto je
naložil na člun, jejž svorem za sebou vlekl. Ale svor se pře-
lomil, a ostrovy zůstaly zase odděleny. Kane, Kanaloa (Ton-
galoa) a Maui tvořily křesťanskou trojici, když sem přišli
missionáři. Kane nebo Maui přinesli zase z Tahiti-a slunce,
jež bylo ve válce ztraceno, neboť tam bydlel Kahoa-alii, zhoto-
vitel slunce.

■ Tato tři božstva a Kaili, Ku a Lono čili Rono byli na
souostroví všeobecně přijati. Rono, za kterého Cook byl s po-
čátku pokládán, opustil ostrovy, ale jeho návrat stále byl oče-
káván. Za těmito nejvyššími bohy, atua, následovali aumakua,
povstalí z duší zemřelých náčelníkův a vznešených. Mezi čet-
nými bohy, kteří byli původci a vládci sopečných zjevů, byla
strašlivá Pele, královna „Veliké hory“, trůníc na Kilaueji, nej-
větší a nejmocnější; mince a jiné klenoty, kozy a vepře há-
zeli jako smírčí oběť rozzlobené vládkyni podzemních moc-
ností do ohnivého jícnu.

Měli též obrazy těchto božstev z kamene a ze dřeva, ozdo-
bené vzácným červeným peřím ; ale jen potud věřilo se v jich
svatost a moc, pokud se bůh v obrazu zdržoval. Tyto bůžky
stavěli ve chrámích, heiau-ích; byla to Čtyřhranná, zdí nebo
plotem ohražená prostranství na návrších nebo blíže moře.
Nahoru vedly schody, kolem pak byly palmy, anuu, obelisky
z rohoží na kamenech pro augurie kněží, oltáře, dům s mo-
dlami, obydlí pro kněze Heiau, jež věnoval Kamehameha I.
bohu války Kailiovi, bylo 70 m. dlouhé, 80 m. široké, a ob-

Hawajané.

437

klíčeno vysokými a širokými zdmi, mezi nimiž vedl úzký
vchod k posvátné místnosti. Ohavné modly šklebily se na
zdech, ale modla boha chrámu stála v nejsvětějším místě, na
uěinž bylo při zasvěcení chrámu obětováno jedenáct lidí.

Lidské oběti byly druhdy pojídány, ale již za Cooka lido-
jedství na hawajských ostrovech mizelo nebo zcela přestalo.

Obr. 123. Zříceniny heiau-a na Oahu.

Přes to dlouho udržel se obyčej při smrti knížete a vzneše-
ných zabij eti lidi z nej nižší třídy, aby zemřelým pánttm i na
onom světě dále sloužili. Zákony přesně ustanovovaly, koho
zastihne osud při takových úmrtích. Měl-li býti člověk obě-,
tován bohu, zabil kněz obět na oltáři a podal modle to nej-
lepší, oko zavražděného na listu banánovém. Ale nesměl každý
obětovati člověka, to bylo vyhraženo rodině královské; i bylo

438

Hawajané.

znamením vzpoury, kdo si toto právo osvojoval. A jenom nej-
vyšší kněz. kuhuna, mohl obét bohům přinášeti. Kaulo, hod-
ností druhy, dostav v anuu chrámů vnuknutí, prohlašoval vůli
bohů ; kilo, jenž náležel do nejnižší třídy knězi, tropil kouzla.

Příští život končil se v noci, Po-u ; tam zavedl bůh Kao-
nohiokala, oko sluneční, duše vznešených — prostí nemělit
duše — a zde je bohové pohltili. V tomto pou. této pranoci,
vše se končilo, právě jako bylo z něho pošlo, ve věčném
oběhu věcí.

Jazyk ukazuje blízké příbuzenství s tahitským a novo-
zelandským. Přes vzdálenost 4000 moř. mil, jež dělí nejsever-
nější souostroví polyneské od nej jižnějšího, mají řeči obou
tolik společného, že Máori a Kanaka by se i nyní dorozuměli.
Kdežto však maorština je velmi zvučná, zní hawajština hrubě
a barbarsky. Má-li se psáti l či r, t či k, není z výřečnosti
zcela patrno; Cook psal Honoruru na místě Honolulu, a Ta-
mehameha čteme právě tak často jako Kamehameha.

Písmo zavedli teprve missionáři; Hawajané vůbec psaní
neznali, a proto jsou zbytky jich posvátných písní tak ne-
patrné. Z kuhuny přecházely na kuhunu ; ale toto podání kře-
sťanstvím zaniklo, nebot missionáři nepřáli jich zachování,
a jednotlivci, již dříve požívali hodnosti a znali stará podání,
znenáhla vymírali. Posud jich žije několik a ti vědomosti své
sepsali; ty pak nám dosvědčují, na jakém stupni vzdělanosti

byli staří Hawajané.

Bylot to veliké nadání, kterým tak rychle poznali před-
nosti evropské vzdělanosti, s ní se spřátelili a starých zvyků
brzy se vzdali. Byla však to i milá povaha, která dovolila, že
se přizpůsobili k cizímu tak rychle a úplně. Krásný a nejvýš
poetický jest jejich pozdrav: aloha oe, miluji tě! Proto jen
s teskností a zármutkem pozorujeme vymírání kmene, který
úžasně rychle nahražován jest odpornými Číňany a nehezkými
Portugalci z Azor. Však podivná je lhostejnost, s jakou král

Dějiny souostroví.

439

a jeho rádcové pozorují hynutí plemene, jemuž přece sami
přináležejí.

4. Dějiny souostroví.

Vše, co víme o dějinách hawajských před objevením sou-
ostroví Cookem, má ráz legendy. V té době měl každý ostrov
jednoho neb více vládců, kteří se často potýkali. Teprve slav-
nému Kamehamehovi podařilo se vládu, jež původně sáhala
na polovinu ostrova, rozšířiti po celém souostroví.

Nejlepšími jeho pomocníky byli při tom dva Evropané,
prostí námořníci, hodní důvěry královy, neboť ozbrojením
a vycvičením vojska v evropské zbrani, a tož ručnicích i dě-
lech, prokázali mu výborné služby a přivedli jej k vrcholu
moci a slávy. Young, jeden z nich, byl sňatkem povýšen mezi
nejpřednější v zemi, a jeho potomci posud mají velikou moc

i vážnosť. Na náhrobku jeho vytesán je čestný název „přítel
a druh Kamehamehy“.

Rozhodná bitva svedena byla na Oahu. Zde král Kala-
nikupuli se svými spojenci ohradil se zdánlivě nedobytnou zdí
v údolí Nuanu. Ale Youngova děla rozvalila kamennou hradbu
a Kamehameha se svým vojskem vrazil v uděšené nepřátely.
Tu rozzuřil se zoufalý boj na kraji propasti Pali, jež příkře
se rozvírá ve hroznou hloubku. Zatlačeni byvše až k pokrajní
skále, poražení znova se vzmužili, aby draho smrt svou po-
mstili, než houfně sřítí se do děsné propasti. Posud ukazují
domorodci skálu, na níž padl poslední král Oahu-a.

Kamehameha stal se pánem veškerého souostroví i pomý-
šlel již na to, aby vítězné zbraně zanesl i na Tahiti, když
r. 1796. vypuklo na Hawaii povstání. Zjednal však záhy pokoj,
který až do smrti jeho (r. 1819.) nebyl porušen.

S vládou tohoto slavného a rázného Póly nesáná nastala
nová doba hawajským ostrovům. Utvořena byla říše jednotná,
vnitřní správa přiměřeně zřízena, a pečováno o hmotný blaho-

440

Dějiny souostroví.

byt a rozkvět obchodu. Ale právě cizinci, kteří králi proká-
zali mnohé služby, zanesli símě k rozkladu starých řádů.
Kamehameha ovšem objevoval se posud svým hnědým podda-
ným jako vládce bohorovný, jemuž příslušela otrocká úcta.
i zůstal věren starým podáním a starým bohům. „Jsou to
naši bohové, jimž se klaním/ pravil ke Kotzebuovi. „Činím-li
tak dobře ěi zle, nevím, ale jsem poslušen své víry, která za-
jisté není špatná, nebot mi káže, bych nikdy nečinil bezpráví/
Nad jeho hrobem nepadly sice již lidské oběti, ale hrozné
orgie posud svědčily o surovosti lidu. Že však cizinci, které
každvm způsobem podporoval, přispěli k brzkému rozkladu
národních názorů náboženských a mravův, ukázalo se, kd>ž
Liholiho (Kamehameha II.) dosedl po něm 11a trůn. Nejprve
okázalým způsobem porušil posvátné tabu, nutě ženy účast-
nit! se veřejné hostiny a pojídati vepřové maso, které jisti
jim dříve bylo zakázáno. Když pak nenásledoval trest bohu,
vyrazili s králem v čele, aby zničili heiauy a jich modly. Po-
sud však byla silná strana, která skutky ty pokládala za bez-
božné a ohavné, v její čele stál Kekuokalani, strýc králův.
Došlo ke vzpouře a krutému boji na Hawaii. Královské vojsko
vedl Kareimoku, potomek královského domu Maui, jehož byl
Kamehameha I. ušetřil, vychoval a později za prvního ministra
-povýšil; Angličané nazývali jej Billy Pitt dle svého slavného
státníka. Rozhodná bitva svedena r. 1819.; smrtí Kekuokala-
niho, vedle něhož hrdinně padla žena jeho Manona, rozhodnut
byl osud povstalcův, a utvrzena moc králova.

Zatím navštěvována byla souostroví lodmi rozličných ná-
rodností, zde onde projevujících touhu, zabrati je navždy. Hawa-
jané obávali se hlavně Ruska a Severní Ameriky a domnívali
se, zajisté po domluvách prvních osadníků anglických, že do-
budou si ochrany proti takovým snahám, jestliže se těsněji
připojí k Anglii. Proto mladý král se svou manželkou Kama-
malou r. 1823. cestovali do Anglie, kde tito zajímaví královští

Dějiny souostroví.

441

manželé přijati byli králem Jiřím III. a ministrem Canningem
velmi přívětivě. Pohříchu podlehli královští manželé osypkám,'
kteréžto stihly všechny Hawajany. Mrtvoly jich odvezla britská
vláda kapitánem Byronem zpět do vlasti; nyní odpočívají v ro-
dinném mausoleu.

Bratru a spolu nástupci zemřelého krále, Kanikeaouli
bylo teprve 9 let; za nezletilosti jeho spravovala stát hrdo-
vládná Kohumana, manželka slavného Kamehamehy, a jeho
starý, věrný sluha Kareiinoku. Y té době rozšířilo se křesťanství
missionáři, kteří stále nabývali moci. Jich působením vy-
pracoval missionář Richards ústavu, která r. 1840. byla pro-
hlášena; je to podivná směs starých feudálních řádů s anglo-
americkým parlamentarním zřízením. Ministři byli téměř
všichni cizinci; Richards stal se ministrem osvěty, Wylie,
skotský lékař, ministrem zahraničních záležitostí, lékař Judd
ministrem financí, a předseda ministerstva byl syn Younga,
přítele prvního Kamehamehy. Judd obratnou správou ryzmnožil
státní příjmy ze 41.000 dollarů v r. 1842. na 284.000 dollarů
v r. 1852.

Evropské mravy a škrobené dvorní obřady byly zavedeny,
ale prostým Hawajanům dokonce neslušely. Královna a její
průvodkyně žvýkaly cukrovou třtinu na ulici, a malíř expedice
podniknuté Steenem Billem nalezl sluhu, kterého byl pro
špatnou práci vystrčil ze dveří, hned potom hráti v kulečník
s hawajským veličenstvem, které chtělo býti vyobrazeno.

Ústava z r. 1840. byla v letech 1852. a 1864. změněna,
tak že se podobá ústavním formám evropským. Král opatřen
jest tajnou radou, složenou z ministrův a členů králem jmeno-
vaných. Kabinet skládá se ze čtyř členů: ministra vnitřních
a zevnějších záležitostí, financí a vrchního státního zástupce.
Jiní vznešení úředníci jsou královský kancléř, maršál hawaj-
ských ostrovův a generální výběrčí cla. Skoro všecky tyto
úřady obsazeny jsou Američany neb Angličany. Sněmovna

442

Dějiny souostroví.

záleží z panské sněmovny (house of nobles) o 20 členech,
doživotně jmenovaných, a sněmovny poslanecké o 24 až 42
členech, kteří se volí na 2 léta. Dle ústavy musí dolní sně-
movna ob rok svolána býti. Třetina poslanců jsou běloši;
mluví pak se hawajskou mateřštinou i angličinou. Na inter-
pellaci hawajskou často následuje odpověd anglicky, často
mluví dva řečníci zároveň, Hawajan zuřivě, Angličan chladně
a posměšně.

Vrchní soud sestává z královského kancléře a dvou soudců;
vrchní státní zástupce jest zároveň správcem policie.

Král má právo povolati veškeré domorodce do zbraně,
ale stálé vojsko je velmi skrovné a skládá se ze sboru hudeb-
ního a asi 30 dvorních gardistů. Onino mají tmavomodré
kabáty, tito světle modré husarské kabátce s bílými šňůrami,
oba sbory bílé kalhoty a bílé čapky. Po většině zaměstnává
se toto vojsko potulkou na* ulicích a náměstích. Hudebníci,
mladí Kanakové, hrají každou sobotu na Queen Emmas Squaru,
místu s hezkými sady, v nichž se pak veškeré krásné a vznešené

třídy Honolula procházejí. Za městem, na holém jícnu Punscli-
bowlu stojí šest starých lodních děl u velikého praporu, při-
pravených k pozdravu, vedle pak vystavěn je z lávových
balvanů domek pro strážníka.

Vedle oněch gardistů a hudebníkův utvořil se sbor 400
dobrovolníků, pěších, jízdních a dělostřeleb, kteří se občas
v Honolulu scházejí. Předešlý král měl více vojenského ducha
a zřídil značnější sbor pěších a jízdních, ale vojenské cvičení,
jež pořádal, vypadlo nešťastně, at nedím příliš dobře. Jízdectvo
udeřilo na pěchotu, jakoby to byli skuteční nepřátelé, a pěší
pomstili svou porážku, nebot při návratu napadli vítěze od ■
zadu bajonetty, což mělo za následek smrt dvaceti jezdcův a
čtyřiceti koní a rychlý útěk ostatních.

Válečného námořnictva není; vláda má nyní jen obstárlý
parník, jenž obstarává poštu z Honolulua do Hila. Kameha-

Dějiny souostroví.

443

rneha III., který náruživě miloval moře, měl zcela slušné lod-
stvo, skládající se z lodi o 14 dělech, brigy a několika schoonru;
ale vydržování této námořní moci nebylo se silami malého
státu, a tudíž pomalu zašlo.

Zemské harvy jsou bílá, červená a modrá ve vodorovných
pruzích, vlajka totiž má osm pruhů; dvakrát bílé, červené a
modré za sebou a na konci bílý a červený pruh. V levém
rohu je anglický, modrý Union Jack se třemi křížky svátého
Jiřího, Ondřeje a Patricka, červené pruhy jsou však užší.
Znakem království je štít o čtyřech polích, ze kterých vždy
dvě proti sobě ležící mají stejnou barvu ; v jedněch jsou barvy
praporu, ale bez Union Jacku, ve druhých je ve zlatém poli
černá koule na stříbrné holi. znak hawajského království.
Uprostřed přiložen jest malý zelený štít se stříbrným kahilim,
přes něž přeložena jsou křížem černá kopí se stříbrným hrotem.
Veliký znak ovrouben je zeleným, arabeskovým okrajem. Nad
štítem je zlatá koruna, po obou stranách stojí na červené
ploše dva hawajští bojovníci s červenou, černou a žlutou přílbou
a plášti z peří, držíce znak; jeden z nich má v ruce kopí,
druhý kahili. Kolem plošiny otočena je žlutá stužka, na níž
černými písmenami jsou slova: Ua Mau Ke Ea Oka Ainai
Ka Pono, t. j. Krátký život, usilující o počestnost.

Domácí řád Kamehamehy I. záleží z bílého emailovaného
kříže se zlatou obrubou a zlatými paprsky v koutcích, na bílém
štítku uprostřed je zlaté písmeno K, a na tmavě modrém okraji
zlatý nápis Kamehameha. Nad křížem nachází se zlatá krá-
lovská koruna na stužce se sedmi červenými a bílými pruhy.

V Honolulu zastoupeno jest mnoho států. Spojené Státy
mají zde ministerského residenta, Anglie generálního konsula,
jenž je zároveň vládním kommissarem, podobně Francie; ostatní
mocnosti : Belgie, Dánsko, Chile, Itálie, Německo, Nizozemsko,
Peru, Rakousko- Uhersko, Piusko, Švédsko a Norvéžsko zřídily
tu jen obchodní konsuly.

444

Dějiny souostroví.

Hawajané zcela kloní se ke Spojeným státům, od jichž ob-
čanů přijali nynější svou civilisaci. Byly sice s rozličnými státy
uzavřeny obchodní smlouvy, ale království vešlo s Unií v těsný
svazek smlouvou o reciprocitě z r. 1876., dle kteréž hlavní
výrobky hawajských ostrovů: cukr, rýže a j. beze cla se při-
vážejí do Ameriky, a naopak plodiny a výrobky americké
volně na Hawaii.

Státní finance jsou spořádané. Dvouroění rozpočet do
31. března 1884. obnáší 372 milí- dollarů. Příjmu počítá se
jen I1/* milí. dollarů; třetina plyne ze cla, druhá třetina ze
přímých daní, ostatek z rozličných poplatků. Daň platí se
z pozemku, jmění, koní, psň, mezků, vozů ; vybírá se i daň
z hlavy a z cest. Lihoviny jsou domorodcům úplně zakázány
a jenom cizincům v Honolulu jest povolen přívoz ku vlastní
spotřebě. Daň z cest málo vynáší, neboť jednotlivci je volno,
daň prací odčiniti ; výsledek toho pak jest, že jsou cesty téměř
všude hanebné, protože se dělníci tím spokojují, každý měsíc
sehrabati hromádku prsti a nasypati ji na cestu.

Na útraty členům královského domu vyměřeno je 90.025
dollarů. Státní dluh obnáší 444.800 dollarů.

Obchod v poslední době podivuhodně rozkvetl. R. 1881.
páčil se přívoz na 4,548.000, vývoz na 6,855.000 dollarů; vy-
váží se hlavně cukr, rýže, káva, lůj, pulu, vlna, kůže, ovoce,
trochu soli a velrybího tuku.

Obchodní lodstvo hawajské skládá se ze 45 lodí o 6753
tunách, mezi nimiž jest jeden parník, ona přistárlá poštovní
lod „Kilauea“, o 414 tunách.

Dráha vede z přístavu Mahukona k cukrovištím Kohala na
Hawaii, a má 32 km. délky; koňské dráhy budou vystavěny
v okolí Honolulua. Telegrafní drát (64 km.) je mezi Wailu-
kuem a Lahainou; záhy spoj ováti bude podmořský telegraf
hlavní město s ostatními ostrovy.

Dějiny souostroví.

445

Poštovní spojení s Amerikou a Austrálií obstarávají každý
měsíc parníky společnosti Pacific Mail; spojení s ostatními
ostrovy, Hilo vyjímajíc, není zcela pravidelné.

Obyvatelstvo souostroví obnášelo dle sčítání ze 27. pro-
since 1878. téměř 58.000 duší, přes 34.000 mužuv a méně než
24.000 žen. Kanaků hroznou měrou ubývá, kdežto přistěhovalci
se množí. Dlouholetým pozorováním byl dokázán ustavičný
úmor domorodců.

Roku

Domorodců

Smišenců

Cizinců

Úhrnem

Ubylo domo-
rodců

1823

. -

142.050

1832

—

130.315

11.735

1836

—

108.579

21.736

1850

82.203

—

1.912

84.165

24.414

1853

71.019

—

2.119

73.138

11.194

1860

67.084

—

2.716

69.800

4.035

1866

58.765

—

4.194

62.959

8.319

1872

49.044

2.487

5.366

56.897

9.721

1878

44.088

3.420

10.477

57.985

4.956

Dle

toho není doba úplného vymření Hawajanů daleka.

Zejména mezi vznešenými nalézáme jen málo dětí; v královské
rodině Mrs. Brassey spatřila jediné dítě, tříletou princeznu
Kauilani, kteráž bezpochyby bude nástupkyní trůnu. Smíšenců
však je dosti; běloši všech stavů uzavírali sňatky s Kanakan-
kami, ale i Číňané, kteří jen málo žen z vlasti převezli, po-
jímali Hawajanky. Dle posledního sčítání bylo 4561 bělochů,
a to 1276 Američanů, 883 Angličanů, 436 Portugalců, 81
Francouzův a 938 jiných cizinců. Číňanů stále přibývá; bylo
jich třeba na rozsáhlá cukroviště, i byli houfně sem přiváženi,
tak že r. 1881. počet jich udával se na 10.807. Zaměstnávají
se však též jako obuvníci, kramáři a hostinští ve špinavých
jídelnách; v každém větším místě hawajském vyskytuje se
některý Mongol. Ale vláda pozoruje již, že domácí krásné
plémě může snadno zatlačeno býti šerednými Číňany, kteří

přinesli již ostrovům osudnou nemoc lepru. Proto chtěla na

446

Dějiny souostroví.

jich místo zavěsti východoindické Kuli, kdyby dala Velká
Britannie a Nizozemsko svolení k najímání dělníků v Indii
a Javé. Za tím úCelem vydal se král Kalakaua s ministrem
Armstrongem r. 1881. na cestu do Evropy. Za devět měsíců
vrátil se domů. Armstrong prohlásil se rozhodně proti za-
vedení Číňanů, Kuliův a Malajů, přimlouval se však za při-
vezení obyvatelův azorských, kteří podnebím i mravy jsou nej-
schopnějšími dělníky na cukrovištích. Skutečně 4000 vystěho-
valců ze San Miguelu r. 1880. a 1882. domněnku tuto po-
tvrzovalo. Vyslán tudíž ministr Carter jako mimořádný po-
slanec do Lissabonu, aby uzavřel s portugalskon vládou smlouvu
o vystěhování.

Nynější král není Kamehamehovec. Již po smrti pátého
člena tohoto rodu zvolen byl za krále Lunalino. Po jeho smrti
r. 1874. ucházela se o trůn Emma, vdova po Kamehamehovi IV.
a pohlavár Kalakaua, jenž také 12. února 1874. od parlamentu
39 hlasy proti 6 byl zvolen. Eminini přívrženci zosnovali
vzpouru, která však pomocí anglických a amerických námořních
vojáků rychle byla potlačena. Na Hawaii není trůn dědičný,
nástupce ustanovuje král anebo parlament. Nástupkyní bude
asi. starší sestra králova, Lydia Kamakaelia, provdaná za ame-
rického kupce, v Honolulu usedlého.

Král Kalakaua jest veliký silný muž výrazu spíše dobroti-
vého než duchaplného, je příjemný a vznešený jako pravý
gentleman a mluví anglicky velmi plynně a správně. Oředníky
své rád vídá ve skvostných uniformách, ale sám šatí se prostě.
Při návštěvě „Challengeru“ objevil se král v jednoduchém
společenském obleku se hvězdou řádu Kamehamehy na prsou,
kdežto jeho průvodci, gouverneuři, ministři a jiní hodnostáři
stkvěli se nádhernými uniformami se zlatými límci. V takové
nádheře objevují se tito páni jen při mimořádných příležito-
stech, nebof vlastní jejich povolání vykazuje jim prostší oblek.
Tak na př. mladý Američan, jenž při slavnostech jakožto po-

Ostrovy Fanningské čili Americké. 447

bočník ve zlatotkaném obleku se širokým pasem, kordem a
kloboukem generálů jezdí vedle veličenstva, zaměstnává se ve
všední dni v kanceláři některé větší společnosti obchodní.

Po příkladu evropských dvorů konají se někdy veliké
slavnosti, a to v zasedací síni parlamentu, protože komnaty
královské k tomu nepostačují. Na trůně pak rozestřen je krá-
lovský plášť, zhotovený z nejlepších, zlatých peří moha. Po
obou stranách stojí hlasatelé odění černým frakem, na hlavě
mají vysoké cylindry, šíji zdobí límec z černých, žlutých a
červených per. v rukou drží ohromné, asi tři metry vysoké
kahili z černého peří „oo-a“ s rukojetí se želvoviny a slono-
viny. Ostatní pak objeví se v evropských oblecích, jenom
stará Ruth Keelikolani, nevlastní sestra posledních Kameha-
mehův a vladařka za nepřítomnosti královy, jest i tu věrna
domácímu taláru.

Neodvislosť souostroví je pro tu dobu zajištěna. V listo-
padu roku 1843. uznán byl hawajský stát Anglií, Francií a
Spojenými státy za neodvislý. Ale svým časem zajisté při-
padne Spojeným státům. Působení americké jeví se všude;
amerického původu i rázu jsou šaty i příbytek, pokrmy a ná-
poje, náčiní a nářadí, míry a váhy i soustava mincovní.

Malá souostroví v západní Polynesii.

Ostrovy Fanningské Čili Americké.

Na jihu od souostroví hawajského je několik korálových
ostrovů, které zahrnujeme společným jménem. Ostrovy : Jarvis,
Christmas, Fanning, Washington čili Newyork a Palmyra
(úhrnem 668 □ km. = 12’ 1 □ míle) vynikají nad jiné po-
dobné ostrovy. Rostlinstvo je bohaté; vedle rostlin na lagu-
nových ostrovech obyčejných nacházíme i jiné druhy, jako

448

Ostrovy PhBnixovy.

tahitskou Erithalys póly gama a hawajskou Sida rotundifolia.
Ssavců však docela zde není. Za to je ptáků hojně: jestřáb,
Coryphus Kulili s červeným peřím na prsou, zeleným na
hřbetu, černým ve křídlech a ocasu, pak křepelka a druh
vrabců. První objevitelé (Cook, Fanning a j.) nalezli ostrovy
neobydleny ; ale základy domů z korálových skal, hroby s vy-
dlabanými okrasami, kamenné sekery a jiné zbytky svědčí
o dřívějším vymizelém obyvatelstvu. Nynější obyvatelstvo, asi
200 lidí na Fanningu, Palmyře a Jarvisi bylo sem převezeno
anglickými a americkými podnikateli z jiných ostrovů. Na
Fanningu (40 □ km.) usadili se již před 50 lety Angličané,
aby lovili hawajskými dělníky trepang, roku 1847. zřídil tu
jistý kupec osadu k dobývání kokosového oleje. Ostrov má
dobrou vodu k pití; důležitý je velikými ložisky guana. Od
roku 1859. jest ostrov v držení britském, guano pak těží lon-
dýnská firma, která vyváží ročně až 12 lodí po 1000 tunách
guana. Dělníci (asi 150) pocházejí z ostrovů Cookových, jsou
křestané a umějí čisti a psáti. Palmyra je korálový útes, na
němž nachází se 58 malých ostrůvků, zabírá však jen 1 □ km.
•Obývalo na něm roku 1869. jen pět rybářů trepangu, usta-
novených tu vládou hawajskou, kteráž byla roku 1861. ostrov
obsadila. Na Jarvisi zřídila honolulská společnost osadu k do-
bývání guana, které však je smíšeno se sádrou.

Ostrovy Ph.ónixovy.

Na jihozápadu od Fanningských ostrovův a po obou stra-
nách rovníku je deset plochých korálových ostrůvků (dohro-
mady zabírají 42 Q km.) pokrytých jen travou a nízkými by-
linami; zřídka spatřujeme osamělé palmy na těchto nehostin-
ných ostrovech, kde hnízdí nepočetní ptáci mořští. Poskytují
tudíž jediné guana, jehož dobývaly dvě americké společnosti:
. United States Guano Cy. v New Yorku a Phonix Guano Cy.
'v Honolulu. Ona obsadila Baker a Howland, tato Mac Kean,

Ostrovy Unionské čili TokelauBké.

449

později Birney. Osady tyto byly po vyčerpání ložisk opuštěny
a nyní jest jen Enderbury, 8 □ km. veliká korálová skála,
obydlena; těží tu od roku 1870. společnost posléze jmenovaná
z dobrých ložisk guanových pomocí osmi bělochův a 55 Ha-
wajanii.

I tyto světa končiny bývaly dříve zajisté lidmi obydleny.
Na ostrově Swallow spatřujeme čtyřhranné zříceniny z velikých
korálových balvanů, na Howlandu prohlubeniny, tři až pět
metrů hluboké, zdmi obklíčené, hroby s kostmi, dlážděné cesty,
vedoucí k pobřeží a m. j. Oba ostrovy mají sice na některých
místech skupiny stromů, jsou však neplodný jako ostatní, takže
nevíme, z čeho mohlo jeho obyvatelstvo se živiti.

Ostrovy Unionské čili Tokelauské.

Na severu od Samoa nacházíme čtyři lagunové ostrůvky,
na jichž půdě, složené z korálových zrn a písku a nuzně
•ovlažované, daří se rostlinstvo dosti četné. Američan Hudson,
navštíviv roku 1841. ostrovy, nalezl 19 druhů stromů, mnohé
velmi mohutné. Mimo kokosové palmy, na všech lagunových
ostrovech se nacházející, a pandanus, vyskytuje se tu Morinda
citrifolia, krásný druh smokvoně a vonný jasmín tahitský (Gar-
denia taitensis), jakož i palma vějířová, již pěstují Samoané
a Tongané. Pisonia, 40 stop vysoká, měla nad kořeny více
než 20 stop v objemu, a veliké, kapradím porostlé tourne-
fortie byly zjevem zajisté ctihodným. Domorodci snažili se též
domácí rostlinstvo obohatiti, pěstujíce rostliny ze semen mořem
zanesených ; tak vypěstili obyvatelé Fakaafa keř z plodu Her-
nandia sonora. Ze zvířat jsou tu jen myš, pes a žlutí holu-
bové se šarlatovým chocholem. Celé souostroví zaujímá jen
14 □ km. čili V4 □ míle a má 514 obyvatelů kmene samoan-
skélio; na Oatafu a Nukunonu žije jich po 140, na Fakaafu
čili Bowditchi 207 a na Olosenze čili Swainu 27. Všichni jsou
již kiesfané; Oatafu je protestantské, Nukunono katolické a

Jung, Austrálie

450

Ostrovy Elicejské.

Fakaafo z větší části (102) protestantské, z menší (45) kato-
lické. Vládu nad tímto malým souostrovím vždy měl náčelník
z Fakaafa, kde byla druhdy veliká modlárna a studně korálo-
vými balvany vyzděná; tato byla pečlivě chráněna, nebot měla
jediná na ostrově sladkou vodu, kdežto jinde odkázáni jsou
ostrované na vodu dešfovou. Na Olosenze usadil se jakýs Ame-
ričan a připravuje tam samoanskými dělníky kokosový olej.

Ostrovy Ellicejské,

kteréžto leží na západě od předešlých, nazývají se druhdy,
ač málo přesně, ostrovy Lagunovými. Těchto devět ostrovů má
37 □ km. a jsou většinou ostrovy lagunové, všecky pak ko-
rálové, a nerůzní se ničím od jiných četných ostrovů Tichého
moře. Rostlinstvo mají bohatší než ostrovy Unionské; mimo
kokosové palmy a pandanus rostou zde i chlebovníky, banány
a arům. Zvířena obohacena je vepři a drůbeží. Obyvatelé
jsou původu samoanského, od missionářů byli z větší části po-
křestěni. Dle Turnéra měly jednotlivé ostrovy roku 1876. oby-
vatelstva :

ostrov-: obyvatelů: ss nich protestantů:

Funafuti (o. Ellice) 146 146

Nukulailai (Mitchell) 106 106

Vaitupu (Oaitupu) 441 388

Nukufetau 440 116

Lynx (Speiden) 460 197

Nanomea (Sv. Augustina) .... 440 229

Hudson 236 11

Nui Eeg (Nizozemský o.) . . . . 233 225

Úhrnem 2502 1373

Funafuti, největší z nich, měl roku 1878. obyvatelů 156;
mohl by však uživiti počet mnohem značnější, neboť má nad-
bytek potravin. Nyní vyváží se odtud as 50 tun kopry ročně,
a 200 — 300 tun kokosových ořechů nřichází řmlně na. zmar=

Ostrovy Tukopia. Území.

451

Ostrovy Tukopia

nejdále na západě, na jihovýchod od Wanikora, jsou tak blízko
u melanesského souostroví sv. Kříže, že by k němu zajisté byly
počítány, kdyby obyvatelstvo nebylo tělem, mravy a řečí zcela
polynesské. Jsou to tři sopečné ostrůvky: Tukopia, Anuda
čili Cherry a Fataka čili Mitře, zabírajíce celkem 66 □ km.
Jenom ostrovy Tukopia a Anuda mají (dohromady 650) oby-
vatelů, příbuzných se Samoany a Tongany. Missie již po delší
dobu působí na Anudě.

Ostrovy Tonga.

1. Území.

Souostroví toto první objevil slavný hollandský plavec
Tasman ; týž 19. ledna 1643. odkryl vysoký a skalnatý ostrov
Ata, jejž nazval po množství fáetonů Pylstaartem, a druhý
den nalezl jiné dva ostrovy, jež nazval Middelburg a Amster-
dam. Jsou to bezpochyby Kattow a Eua. Nálezy tyto byly

vsfllf v HrtliP flnftlrnvp ííitlnp 7»nnmpniitv Ílnnlí navštívil snu-

» K/iVlk. » V* V w V V/ \/ %-ř 1A a v V/ V/ Atl t4 WJ « V/ V/ V/ U Ajft Ml V M VA V AA k/%/ V«.

ostroví na druhé (r. 1773.) i třetí cestě (1777.) a delší dobu
tam prodlel. Dle vlídného přijetí, jakéhož se mu dostalo, po-
jmenoval souostroví Friendly Islands (ostrovy Přátelské), kterýž
název nyní ustoupil jménu domácímu. Severní ostrovy obje-
veny byly r. 1781. Španělem Maurellem. Známost ostrovův
a jich obyvatelů, jíž se nám dostalo anglickým námořníkem
Marinerem, který byl od r. 1806. do 1811. na Tonže zajat-
cem, doplněna byla výzkumy ďUrville-a, Wilkesa a Erskinea
a missionáři Lawrym a Western.

Souostroví skládá se sice z více než 150 ostrovův, ale
zabírá jen 997 □ km. (~ 18'1 □míle); království tonganské
jest tedy desetkrát menší než Krajina.

452

Ůzemi.

„Tonga dělí se na dvě souběžné řady; západní skládá se
ze mnoha vysokých, hornatých ostrovft, východní má vesměs
ostrovy nízké z vápna madreporového. Ostrovy vysoké jsou
z pravidla pouhé sopečné kužele, které z ohromné hloubky
příkře vystupují z moře. Kde sopky doposud činné nezničily
bujné rostlinstvo, jsou úbočí pokryta nádhernými lesy. Po-
hříchu hrozné výbuchy sopek na Tofoji, Kau, Latě a Fonua-
leii půdu kolem hlubokých jícnů pokryly popelem, truskami
a lávou ; zahrady domorodců byly zničeny, a domorodci sami
se utekli do Wawaua. Jenom vyhaslý sopečný kužel Kao,
1524 m. vysoký, jest obydlen, ostatní jsou opuštěny. Chrlíce
neustale husté mraky páry, nezřídka i plameny, jsou plavcům
přirozenými majáky.

Korálové ostrovy tonganské velice různí se od jiných po-
dobných útvarů. Nejsou nízké, nýbrž zdvihají se průměrně
do výše 13 — 14 m. nad mořem; u vnitrozemí dosahují až
200 m. Mimo to nejsou skalnaté, suché a neplodné; ze silné
a bohaté prsti vyrůstá bujné rostlinstvo.

Rostlinstvo souostroví má spíše ráz indický, obsahuje však
všechny druhy, na východních ostrovech rostoucí, a druhy,
jichž na východních nenalézáme. Ze čtyř druhů palmy jest
nejdůležitější palma kokosová, která v nesčetných sadech sklání
svou korunu nad křovinami, pokrývajícími ploché přímoří;
kapradí na vyšších ostrovech dosahuje mohutnosti stromů.
Tongané obratně uměli rozmnožovat] plodnost půdy; nevě-
děli sice nic o mrvení, ale dopřáli půdě přiměřeného odpo-
činku a provozovali hospodářství střídavé. D’Urville se divil
čistotě polí, úhlednými ploty ohraničených, a pravil, že v tom
směru vynikají tonganské sady daleko nad evropské veřejné
zahrady. Na polích pěstují hlavně yams a to pravidelně vždy
ob dvě až i tři léta; v určité vzdálenosti sázejí pak řady ba-
nánů (Musa sapientium), jež dávají po 30 — 80 librách ovoce.
Když bylo ovoce sebráno, useká vají měkké kmeny, ale z ko-

řenů rychle vyrážejí nové pupence. Protože však děsné orkány
často veliké zpousty způsobovaly mezi stromy. 4 — 5 m. vyso-
kými, zavedeny bylv v novější době čínské banány, jež dosa-
hují jen 1V3 m. výšky, tak že vichřicemi tou měrou netrpí.
Široké a dlouhé listy banánů chrání yams, pod nimi rostoucí ;
yams pěstuje se dříve ve zvláštních záhoncích a pak teprv
se přesazuje na vlastní pole. Na něm vykopávají jámy 2 — 4
stopy v průměru a 3—7 stop hloubky; vykopaná půda vy-
dána jest delší dobu působení vzduchu, a pak se nazpět na-
hází. Yams tím způsobem velmi zmohutní; nejmenší druhy
váží asi 7 liber, největší jsou však 5 až 6 stop dlouhé a mí-
vají 70 — 80 liber váhy. S největší pečlivostí hubí veškerý
plevel a rovněž opatrně počínají si při žních, nebot nejmen-
ším poškozením povrchu záhy kořenová hlíza hnije. Mimo
yams daří se zemčata, chlebovník, cukrová třtina, guavo, ja-
blka mangová, bavlník a kávovník.

Zvířena jest, jako v Polynesii vůbec, velmi chudá. Před
příchodem Evropanu žili tu ze ssavců malý druh myší, zvláštní
obrovský netopýr (Pteropus tonganus) a vepř, jejž chovají
v domácnosti. Pes byl sem zavezen z Vitia, osadníci evropští
pak převezli svá zvířata domácí. Ptactvo a rvbv isou četnější
a jsou tytéž jako na ostrovech vitiských a samoanských. Kromě
toho žijí tu někteří hadové .zemní a malé ještěrky, ale žádné
žáby a jen málo druhu hmyzu; za to jsou mnohé z nich,
jako mravenci a moskyty, tím nepříjemnější.

Podnebí na souostroví nebývá vždy zdravé, nebot horko
je značné (průměrná teplota 24 — 25" C.) a silné pršky a noční
rosa jsou časté; na štěstí není tu močálů se zhoubnými vý-
pary, tak že se nevyskytují úmorné zimnice melanessské.
V době pršek (od prosince do února) zuřívají náhlé vichřice.
Při takové bouři zdá se, jakoby nebe i země se byly otřásly;
nejvelikolepější však je vlnící se moře. Jekot větru, lomoz
řítících se stromů, praskot větví, kokosové ořechy s hukotem

poletující jako dělové koule, hrozný liják, neobyčejná temnota,
bortící se domy — tot jest nejděsnější zjev, který vytvořitl
mohou síly přírodní. Nedávno tomu, co hnala se vichřice přes
souostroví; nejvíce utrpělo Tongatabu. Všech 13 kostelů 11a
Tongatabu, missionářský chrám na Niafu a asi 1500 domu,
lodi a čluny domorodců byly zničeny. Rozbouřené moře vy-
neslo škonar na břehy, německá lod s 5U0 tunami kopry roz-
bita byla o korálové skály. V sadech zničena byla čtvrtina
kokosového palmoví a třetina pomorančovníků, takže souostroví
bylo všecko zpustošeno.

Tongatabu, t. j. svaté Tonga, jest největší a nejdůleži-
tější ostrov tonganský; zaujímá 422 □ km. č. 7'7 □ mil. Po-
dobá se poněkud nepravidelnému půlměsíci, mezi jehož konci
otvírá se na severu veliká laguna. Nesmírné korálové náspy
táhnou se podél celého severního pobřeží, uzavírajíce bezpeč-
nou rejdu, k níž lodi mají několik vjezdů. Úzké útesy po-
břežní mimo to všude pomoří obkličují; ploché ostrůvky, lesy
pokryté, vystupují na severu z útesů. Ostrov zde onde zdvihá
se k nízkým kopcům, které však 20 m. nepřesahují, a pokryt
jest úrodnou prstí. Ale vody není s dostatek ; voda ze studnic
a tůní není ani chutná ani zdravá.

Na severním pobřeží jest hlavní město Nukalofa mezi
palmami kokosovými a chlebovníky. U břehu jest vládní bu-
dova, sídlo královské, budovy gouverneura, cizích obchodní-
kův á j. Dále v příjemném údolí skrývají se chýže domo-
rodců ze třtiny bambusové a palmových listů v zeleni chle-
boňův a jiných tropických rostlin. Jsou tak rozloženy na stin-
ných místech háje, že cizinec zprvu marně pátrá po obydlích.
Na nejvyšším vrcholu ostrova, malém to kopci, na němž bylo
dříve kolo neboli pevnost, stojí nyní kostel, hezká budova
s lodí a dvěma křídly. Střecha ze trámův a krokví kokoso-
vých pokryta je palmovým listím a spočívá na sloupcích
z tvrdého dříví. Kostel může pojmouti 800 osob, a má hezkou

kazatelnu a veliké varhany. Tongané sami ke stavbě této při-
spěli, platíce koprou; mimo tento jsou na ostrově ještě jiné
kostely, i katolické i protestantské. Důležitější místa jsou Mua
v jižní části, Foshall a Bea na cípu jihozápadním. Ves Hifo-

Obr. 124. Ve velikém kostele na Tonze.

hifo na severozápadním konci ostrova a j. obydlena je pouze
domorodci.

Na jihovýchodě od Tongatabua leží Eua (171 Q km. ==.
3*1 □ míle) s malými horami, krásnými lesy a zelenými luči-
nami, jimiž přes balvany, mechem pokryté, malý potok spěchá

k tiché laguně. Eua jest krásnější a půvabnější než ostatní
ostrovy, jest však méně vzdělána a nemá přístavu.

Plujíce z Tongatabua kolem Nomuky, Kotua a Hapaie.
staneme brzy u ostrova Wawauu (rozměru 145 Q km.), dle
něhož nazývá se nejsevernějši ostroví, též Haafuluhao řečené.
Jest to krásný a úrodný ostrov, jehož vlnitý povrch všude

pokryt jest rostlinstvem. Z hlubokého moře vystupují příkré
stěny korálové, na nichž uložena jest tlustá vrstva hlíny a

Obr. 125. Ves Bea na Tongatabu.

prsti. V těchto vápenných skalách jsou často veliké jeskyně,
v nichž bývá čistá voda, kterou domorodci v době sucha vy-
bírají, nebofc ostrov má velmi málo dobré vody k pití. Takové
jeskyně jsou i na jiných ostrovech; na severozápadní straně
ostrůvku Ninatabu nachází se jeskyně, krásnou romancí Byro-
novou „The Island u oslavená, jejíž otvor zakryt je mořem,
takže jen potápěčům možno do ní vniknouti. Zde prý mladý
náčelník dlouho skrýval svou milenku, která byla s celou
rodinou k smrti odsouzena, až mohl se svými přátely vlasi

Území.

opustiti a usaditi se na ostrovech Vitiských. Také ostrůvek
Falewaj má pozoruhodnou jeskyni krápníkovou, do níž možno
vplouti se člunem. Neméně krásná jest jeskyně na Ninafu,
na severozápadu od Wawau-a; vjezd nízkým otvorem je možný
jen za odlivu, za přílivu je zcela uzavřena. Překrásné jsou
barvy, jaké vyluzují vnikající paprsky světla v prostranné
jeskyni; podobají se modré jeskyni na Capri.

Niafu jest ostrov zcela sopečný. Z hlubin moře, útesů

Obr. 126. Na ostrově Nomuka.

prostého, příkře vystupují černé skaliny lávové do výše 200. m.,
tvoříce úzký, velmi úrodný pruh, jenž obkličuje veliký, dávno
vyhaslý jícen ; tiché, modré jezero vyplňuje hlubinu, ale voda
jeho jest braková a neživí ryb. Není tomu dávno, co vypl-
nilo jezero žhavé ohniště, nebot ještě v první polovici tohoto
století chrlil tento jícen proudy lávové; sopečná činnost do-
posud zúplna neustala. Na březích jezera prýští se horké
sírové prameny, a ještě r. 1867. udál se mocný výbuch z devate-
nácti tehdy povstalých malých jícnů; žhavé proudy lávové

• .

468

Tongané.

jižní stranu ostrova hrozně zpustošily, až se konečně vrhly
přes příkré skaliny do moře, daleko vroucího a klokotajícího.
Niafu jest sídlem korunního prince tonganského a bydlištěm
mnoha bílých osadníků. Počet domorodců páčí se na 1200
až 1500.

S Tongou politicky spojeny jsou dva ostrovy Niua, mezi
Samoou a Wawau-em. I tyto ostrovy jsou sopečné, ačkoli pod-
zemní oheň již dávno vyhasl; nyní pokrývá hustý les příkré
kužele. Z obyvatelů, jichž počítá se na tisíc, obývají tři čtvr-
tiny na menším Niuatobutabu, čtvrtina na vysokém Tafalii-u.

2. Tongané.

Obyvatelé Tongy jsou blízcí příbuzní Samoami. Jsou to
velicí a silní, krásní lidé s pravidelnými rysy, evropským po-
dobnými, světlé kaštanové pleti, černých, kadeřnatých vlasův
a tmavých, živých očí; vlídným, ale mužným chováním vždy
dobyli si přízně navštěvovatelů souostroví. Mariner ovšem
tvrdí, že by Cook nebyl ostrovy nazval Friendly Islands, kdyby
byl věděl, že jen nešvár mezi pohlaváry zachránil jej a prů-
vodce jeho ód smrti, kterou jim domorodci zrádně chystali.
Tongané skutečně nezřídka osvědčili své nepřátelství Evropa-
nům, kteří přicházeli na jich břehy za obchodem nebo za
výzkumy vědeckými; ale tyto skutky byly jen odplatou za
bezpráví dříve spáchaná.

■ Počestným smýšlením, hrdostí a láskou k svobodě, spo-
jenou s velikou odvahou a tělesní silou, vyznamenávají se
obyvatelé tohoto souostroví nade všechny Polynesany. V době
Cookově odváželi z ostrovů Yitiských dřevo sandálové, ale
vedle tohoto zaměstnání rádi se účastnili neustálých bojů,
které vedli pohlaváři jednotlivých ostrovů. Od Yitianů naučili
se zhotovovati lepší kopí, než jaká mívali dříve, a poznali
u nich papuansky luk a šípy. Před tím měli jen kyje ze dřeva
kasuarin se hrotem kostěným, kopí a praky. Z Yitia přivezli

Tongaoe.

459

si větší lodi, nebot ve své otčině měli málo příhodného síta-
viva. Na velikých, dvojitých člunech, na nichž mohlo se ueqí-
stiti více než 150 bojovníků, s vesly a plachtami podnikali
válečné výpravy do daleké ciziny. Všude byli na postrach;
nebyli však tak ukrutní jako jejich sousedé, a odnášeli sice
hlavy zabitých nepřátel na znamení vítězství, ale masa lid-
ského, aspoň za časů Cookových, nepožívali. Ve dřívějších do-
bách donuceni bývali k této ohavnosti hladem, snad i ze
msty a na potupu tak činili, čemuž nasvědčují proklínání,
Marinerem nám sepsaná, jako: „Uvař svého dědečka !“ nebo
„Vykopej otce svého za svitu měsíce a sněz ho!K Maso bělo-
chů pokládáno bylo však za škodlivé. Lidojedství však již na„
Tonze dávno vymizelo. V bojích na Vitiu tonganští bojovníci
účastnili se sice hrozného tohoto nemravu svých spojenců, iale
na Tonze samé příklad ten nebyl následován.

Potrava Tonganů byla z větší části vždy rostlinná ;
ovšem pojídali též ryby, žraloky, drůbež, psy, myši, netopýry
a jiná zvířátka, nám nechutná. Vepře pekli jen při slavno-
stech, želvy pak vyhrazeny byly toliko vznešeným. Druhdy
vařili vždy v polynesských kamnech, nyní užívají však hrnců
hliněných a železných. Ve vaření dobře se znají, podobně
i v jídle, nebot' někdy s chutí pojídají veliké zásoby; oběd
i snídaně jsou sice pravidlem, ale krom toho pojídají, kdy-
koli hrdlo ráčí. K tomu pijí velmi oblíbenou kawu, nyní ne-
zřídka smíšenu se štavou citrónovou.

Mužové dříve odívali se marem nebo nosili na pasu kusy
látky, několikráte kolem těla obtočené. Tento šat byl všeobec-
ným krojem a jenom děti rády běhaly uvnitř obydlí v rajské
nahotě. Křesťanstvím a zvláště přičiněním krále Jiřího za-
váděn byl s civilisací též oděv evropský.

Látku k oděvům poskytovala hlavně kůra stromu tapy;
ale nošení a zhotovování tapy bylo zakázáno, aby bylo pěsto-
vání bavlny rozšířeno a blahobyt ostrova zveleben. Ale tento

460

Tongané.

zákaz byl r. 1879. zase odvolán, a nyní Šatí se každý, jak
chce a jak může. Pouze do kostela v Nukualofě mohou vstou-
piti ti, kdož oděni jsou šatem evropským, ostatní poslouchají
bohoslužby za otevřenými dveřmi. Král, ministři, bohatí oby-
vatelé rádi šatí se nádherně; ale jádro lidu posud raději
užívá starého, lehkého oděvu z látek domácích.

Látky tonganské jsou
velmi krásné; nejjemnější
jsou z Wawau-a. Nejlep-
ším, ano nedostiženým vý-
robkem jsou však jejich
nádherné rohože, sítě a ko-
šíky ; zejména obyvatelé
Hapaie jeví v pletení
zvláštní umělost. Neméně
úhledno jest dřevěné ná-
činí, jež nezřídka velmi
vkusně vykládají velrybími
zuby. Ze dřeva vyráběli
nádoby kawové a číšky;
košíkův užívali místo mis,
a banánových listů místo
talířů; žraločí zuby slou-
žili jim za nebozez, so-
pečné kamení dávalo látku
k nožům, jež mimo to zho-
tovovali ze třtiny bambusové. Hliněné hrnce přinášeli si dříve
od Vitianů, kteří se naučili papuanskému hrnčířství a velmi
obratně je provozovali.

Obydlí Tonganů jsou však nízká a nepohodlná, aspoň
byla taková prve než missionáři působiti počali. Do dlouhé
chýže, pokryté střechou z listů palmových nebo bambusových,
vedly dvéře, jimiž bylo možno prolézti jen po čtyřech. Třti-

Obr. 127. Jinoch tonganský.

Tongané.

461

nové rohože rozdělovaly nízkou chýži v rozličné oddíly. Va-
ření a vyrábění látek nedálo se v obydlích, kteráž určena
byla výhradně pro spaní, nýbrž ve zvláštních chýžích ; nocleh
mívali však též na vysokých sloupích, aby unikli trapným
moskytům. Mezi budovami, ve stínu stromů rozloženými, byla
malae, tržiště, v němž byly prostranné budovy ke schůzím
a ku přijímání cizinců.

Budovy náčelníků lišily se
od obydlí ostatních domo-
rodců velikosti, úhledností
a rozličnými ozdobami ;
bývaly uprostřed velikých
dvorců, hezkými ploty uza-
vřených. Ve vsi všude hle-
děli si největší čistoty, a
tož i na cestách kokoso-
vníky o vroubených, jež
vedou vesnicí.

Nyní král a jeho gou-
verneuři obývají v leto-
hrádcích, stavěných ve
slohu anglicko-australské
architektury. Byt gouver-
neura wawauského snad
předčí nad královský ; vy-
stavěn je z přivezeného
staviva, stěny z drahého desko vání, podlaha jest parketovaná,
nábytek pak, z Nov. Jižního Walesa přivezený, jest vkusné
ozdobený. Prostřed budovy jest jídelna, mající na obou kon-
cích okna z barevného skla. Dává-li tu gouverneur dvorní ho-
stinu, bývají stoly pokryty nejjemnějšími koberci, stříbrem a
sklem; Číňan bývá výmyslným^ kuchařem, číšníkem rozumný
černoch.

Obr. 128. Tonganské děvče.

462

Tongané.

V jednom směru Tongané vždy se vyznamenávali : v úctě
k ženskému pohlaví. Mnohoženství arci bylo dovoleno, ale
mimo náčelníky nemíval nikdo více než jednu ženu. Ženy
staraly se o vychování dětí, zhotovovaly látky a sbíraly mušle ;
vaření příslušelo mužfim, kteří vůbec všechny těžší práce,
jako zejména vzdělávání půdy, sami na se brali. Tongianky
riiznř se oá svých polynesských sester mravností. Při uzaví-
rání manželství konali ja-
kési slavné obřady, hlavní
věcí byly však hody. Roz-
vedení dálo se bez veli-
kých překážek.

S dětmi zacházeli lásky-
plně, ale přec je obětovali
druhdy bohům. V pohan-
ských dobách až do po-
čátku tohoto století byla
hlavní manželka náčelní-
kova po smrti jeho s ním
zahrabána.

Pohřeb vznešených by-
val vždy velmi slavný. Roz-
šířila-li se zvěst o smrti
muže vznešeného, veškeré
obyvatelstvo — muži i ženy
i děti — oholilo si hlavu a shromáždilo se u příbytku zemře-
lého. Zde Matabulové, třetí třída vznešených, vykopali na
pohřebišti „feitoka“ hrob; byl to nasypaný, 6 — 8 m. vysoký
rov, pokrytý po stranách kameny korálovými, na kterýž se po
stupních stoupalo. Ale prst nesměla se dotknouti mrtvoly ;
proto truchlící dlouhou řadou přinášeli od břehu v koších
mořský písek, kterým pokryli zemřelého. Na vršku byl hrob
uměle pokryt černými a bílými oblázky, a nad hrobem vy-

Tongané.

463

stavěn pak malý dům, chrám to zemřelému, nyní za boha
povýšenému. Vůkol nasázeny byly na znamení obecné strasti
smutečné kasuariny. Smutek za náčelníkem trval 10 dní, za
vrchním pohlavárem na Touze 4 neděle. V této době proje-
vovali truchlící svou úctu k zemřelému, zraňujíce se doutna-
jícími látkami anebo zuby žraločími, ale přes to horlivě účast-
nili se také slavnostních
hodů. Kdo mimo matabule,
k tomu určené, detekl se
mrtvoly nebo něčeho, co
měla na sobě, byl aspoň
po osm měsíců tabu.

Tabu mohlo se státi
vše, co vznešení chtěli tím
učiniti ; vždy byly to chrá-
my, pohřebiště, vše, co
bylo ve spojení s bohy a
s náčelníky. Náčelníci sami
sebou byli tabu; kdo se
jich svévolně dotekl, pro-

mrll trpcfn cmrH vq nn.

piVUi VÍ VUUIA kjtlil lil |JU

rušení posvátnosti tabua;
kdož učinil tak nevědom-
ky, tomu bylo očistiti se
moemoem, t. j. dotknouti
se svojí hlavou nohy vzne-

Obr. 130. Vznešený jinoch tonganaký!

šeného. Byl-li kdo tabu, nesměl jisti vlastníma rukama. Tyto
názory zakládaly se na vznešeném postavení, jakéhož požívaly
vyšší třídy nad ostatním národem, postavení, v němžto již

za živa jim náležela bohorovná pocta, po smrti pak skutečné
božství. Náčelníci po smrti měli místo své mezi nižšími bohy,
jichž ovšem bylo pak množství. Nacházíme tudíž u Tonganů
bohoslužebné uctívání předků jako jinde u polynesských i me-

464

Tongané.

lanesských národů. Prabohů měli . do tří set ; některým z nich
stavěny byly chrámy, vlastně obyčejné ehýže, jenže poněkud
pečlivěji. Nejvyšší bohové byli: Táli y Tubo, ochránce králů
tonganských a též bůh války, Tui fua Bolótuh, bůh spole-
čenských tříd, Tubo Totai, ochránce lodí, Alo Alo, bůh větruv
a počasí, žní a rostlinstva, Tongaloa, bůh řemesel a umění.

Po nej vyšších bozích pů-
vodních následují duše
vznešených, egi-ův a ma-
tabule-ů. Všichni tito bo-
hové, hotuah, podle jejich
učení bydlí v Bolótuhu,
velikém ostrovu na severo-
západě, na němž kvetou
nesmrtelné rostliny s lí-
beznou vůní. Ptáci nád-
herných barev švitoří ve
větvích, a lesy mají hoj-
nost vepřů, kteří — rovněž
jako ptáci — jsou ne-

cmrťplní • 7«ihiií-li co viaV

UUl* WXAll j CiM/IL/lJli 11 VJ V> 1 UI.V1V

za potravu bohům, nahra-
ženi jsou ihned jinými.

Před dávnými časy byl
prý zanesen tonganský
člun k tomuto dalekému
ostrovu. Když však mužstvo chtělo trhati lahodné plody se
stromů, nemohlo prý jich uchopiti, jakoby to stíny byly. Ton-
gané chodili skrze stromy, zdi domů, podobných jich vlast-
ním, a necítili odporu. Konečně spozorovali několik hotuahů,
kteří ubírali se skrz jejich těla, jakoby jim nic nestálo v cestě.
Tito bohové prý jim řekli, aby hned zase rychle se vrátili,
protože tu není příhodné potravy pro smrtelníky. Tongané

bOr. 131. Vznešené děvče tonganeké.

Tougané.

465

pak, vrátivše se s příznivým větrem do vlasti, všichni zemřeli,
ne snad za trest, že byli v Bolótuhu, nýbrž proto, že požili
vzduchu toho ostrova, který smrtelným tělům jest zhoubný.

Z části na Bolótuhu, z části na Tonze žijí četní bohové
zlí. Rozličné nepříjemnosti posýlají prý oni schválně na lidi,
kdežto veliké nehody jsou trestem od bohů. Tito Hotuah-Pau
zavádějí cizince na bezcestí, štípou je, skáčou jim ve tmě
na záda a způsobují zlé úzkostlivé sny, však není jich nikdy
viděti.

Muoi, bůh obrovské postavy, leže drží zemi : je-li mu to
časem nepohodlno, otočí se, a pak nastane zemětřesení. Tu
Tongané velice křičívali a tloukli na zemi, čímž přiměli boha,
aby tiše ležel.

Na počátku vystupoval z vody jediné Bolótuh. Jednoho
dne spustil Tongaloa s nebe udici, chtěje v moři loviti. Na-
jednou pocítil silný odpor; i tahal vší silou, a na udici, jež
se byla zachytila na skalnatém dně mořském, vynořilo se nej-
dříve několik hor, pak celé ostrovy, z nichž by byla zajisté
povstala velká pevnina. Ale šňůra se přetrhla, a jen ostrovy
zůstaly na hladině. Posud lze zříti na ostrově Hunga skálu,
za kterou se udice zachytila.

Duše — jenom Tuahové nemají života po smrti, jich duše
sní pták lota — má se k tělu jako vůně květiny k její pevné
podstatě; podrží v Bolótuhu totéž jméno a postavení, které
měla za živa. Trestů po smrti není, vše odpyká se za živa.
„V Bolótuhu jsou všichni bohové a vidí jasným rozumem, co
je dobré, a neprovinují se již pošetilostí boje“ — tak jedna
jich píseň. Dojde-li však ku hádce, s božskou mírností ve-
dené, hučí nad Tongou bouře a hrom i blesky.

Ústava tonganská nejvíce zachovala základní rysy pů-
vodní polynesské ústavy. Éíše Tonga, k níž dříve náležely též
Futuna a Uia, měla zřízení dle stavů přesně rozdělené. V čele
stál Tuitonga, vládce a velekněz zároveň, s neobmezenou mocí

Jung, Austrálie.

Obr. 132. Hlava jistého náčelníka.

Národ dělil se ve šlechtu a prostý lid. Šlechta záležela
ze tří tříd: Hau, Eiki a Matabule. K Hau-ům patřil král s ro-
dinou. Z Eiki-ů bráni byli představení okresů, na které krá-
lovství bylo rozděleno; usazováni byli sice králem, ale jejich
hodnost byla dědičnou. Jich titul byl Tui, t. j. pán. K Eiki-ům
náleželi též rádcové panovníkovi: ministr vnitra, Tui Hata-
kalawa, ministr války, Tui Kanakubolu a ministr vzdělání,
Lavaka. Po nich následovali Matabule: služebníci a úředníci

466

Tongané.

nad lidmi a statky, osobnost svátá, bohům rovná. Proto nebyl
ani tettovován ani obřezán jako jeho poddaní ; neboť obřady
tyto, jež měly člověka přivésti ve styky s božstvem, nemohly
provedeny býti na zástupci božstva. Jemu vážností a svatostí
roven byl Tui Ardeo, jemuž i Tuitonga musil prokazovati
úctu; neměl však politické moci i byl snad potomek svržené
rodiny panovnické.

Tongané.

467

Eiki-ů, také zástupcové řemesla v některých čestných odvět-
vích, jako jsou stavba člunů, zhotovování zbraní a nářadí,
uměle kostmi vykládaného. Měli též dohled nad mladými
Eiki-y, a na nich bylo, naučiti a zachovati novému pokolení
vědomosti národa. Matabulové pocházeli od mladších, neopráv-
něných Eiki-ů, ale i zasloužilí mužové z lidu mohli povýšeni
býti za dědičné Matabule. Tyto tři třídy byly jedinými vlast-
níky pozemků.

Ze dvou tříd prostých, Mua a Tua, byli onino řemesl-
níky, tito nájemci pozemků šlechtických. Tua mimo orbu pro-
vozovali řemesla nejméně čestná a vařili, nebot kuchaři byli
ve veškeré Polynesii nej nižší třídou lidu. Tua ovšem neměli
postavení otroků ve válce zajatých, ale jich osud byl velmi
trapný. Snášeli jej však bez reptání, spoléhajíce na nábožen-
ské představy, dle nichž pokládána byla šlechta za bohům
blízkou. Tak veliká byla tato úcta, že nikdo nesměl před
vyšším státi; kdo tohoto potkal, musil se posaditi, byl-li to
Tuitonga, vrhl se před ním na zem a položil nohu jeho na
svůj krk.

Stav určoval se dle matky; děti krále ze ženy nižší ná-
ležely tudíž její stavu, a tito nejraději bráni byli k obětem.
Protože stav a hodnost i majetek: sady, domy, čluny a j.
dědil se od žen, byly sestry nebo- tety Tuitongovy světější než
on sám Ovšem hodnost královská přecházela na mužské po-
kolení; nejstarší syn hlavní manželky královy, Fohatabu čili
svátý syn, nastupoval po otci. Ale dcera této hlavní manželky
byla světější ještě než její matka, nemohla se státi řádnou
manželkou muže, a měla-li jinak dceru, tož byla tato, Tumaha,
ze všech nejsvětější. Poslední žena této hodnosti zemřela roku
1852. majíc 80 let a s ní hodnost ta zmizela. *

Tuitonga byl sice vládcem neobmezeným, ale jeho moc
patriarchálně- theokratická později obmezena byla zvykem a
mocí knížat; usnesením, jež učinili šlechtici na shromážděních.

468

Tong&né.

sotva mohl Ódporovati. Skutečně lid vydán byl moci předsta-
vených okresův a jiných šlechticů, nebot zákonů nebylo. Těmto
představeným určeny byly rozličné dávky, polovice rybolovu,
všechny želvy a j. Za pozemek Tua platili roční nájemné
vlastníkům. Králi pak příslušely pololetní dávky, které vy-
bíral představený a které záležely z rohoží, tapy, yamsu, ryb,
ptákův a j.

Fři obydlí a sadech šlechticů byla družina, kau nofo,
z nižších náčelníkův a matabule-ů, někdy i tělesná stráž viti-
ských bojovníků. Menší náčelníci měli též kolem sebe muž-
stvo, kau tangata, t. j. tlupu zápasníků. Brannou povinností
byl každý Tongan vázán; uvedli jsme již, že boje milovali.

By lot válčení hlavním zaměstnáním šlechticů. Mimo to
rádi se zanášeli lovem ptáků, k čemuž obratně vycvičovali
malé ptáky za vábníky; bohatí lidé měli pro každý párek
zvláštního strážce. Této zábavy mohli se účastnit! jen šlech-
tici, ale k národní honbě myší připuštěni byli i mua. Honební
společnost, luky a šípy ozbrojená, rozdělila se na dvě strany ;
která z nich ulovila nejdříve deset myší, zvítězila v zápase,
jenž pak se skončil slavnou hostinou.

Tance ode dávna byly a jsou velmi oblíbeny; chtějí-li
hosta potěšiti, dají před ním prováděti tance mladých dívek.
Nejpodivnější tanec představuje dva bojující kohouty, upo-
mínku to na zábavu, již missionáři odstranili. Ale nástroje,
při těchto tancích užívané, vzala církev ve své služby. Veliký
buben z dutých kmenů, láli řečený, svolává nyní k bohoslužbě
jako druhdy k pohanským slavnostem, a flétna, na níž se píská
nosem, jakož i flétna ze 5 — 10 kousků bambusových dopro-
vází nábožné zpěvy křesíanů.

Řeč Tonganů jest nářečí polynesské, různící se od ostat-
ních zhměždědými hláskami dz a tš. Nosovka ng píše se pro-
stým g\ píše se tedy Tóga, ne Tonga. E nahraženo jest jako

* . ■

^.0

Básníci všech stavů byli velmi ctěni. Jedni brali si látku
vážnější, jiní veselejší; zároveň skládali melodii, v jaké jich
básně meh se zpívati. Aby nebyli vyrušováni, často se uchy-

470

^ *

Tongané.

lili do osamocených a krásných krajin, nebot Tongany velmi
dojímaly pftvaby přírody; vraceli pak se s plody svými zpět.
Mnohé básně byly rýmované a rhythmieké. Jednu tu po-
dáváme :

Seděli jsme hovoříce o Wawau Tua Liku, tu pravily k nám ženy:

Putujme na Liku spatřit západ slunce; naslouchejme cvrlikáni ptákův
a žalobám hrdličky!

Trhejme květy na stráních u Matata. Zůstaňme a rozdělme pokrmy
přinesené nám z Liko One.

Koupejme se v moři, pak se umývejme ve sladké vodě Wau Aky,
mažme se vonným olejem; pleťme věnce a kytky, jež bychom natrhaly
na Matatu.

Stojíce nehybně na stráni u Ana Manu hledíme se zatajeným de-
chem dolů do dálky moře.

Srdce naše přemítá, z vysokých stromů toa na rovinách této země
vane k nám mocný vítr.

Moje mysl se šíří, zřim-li ve hlubině příboj, jenž touží, nesmyslný,
proraziti pevnou skálu.

Jak šťastným je náš pobyt zde proti pobytu na Mue!

Jest večer, jděme k místu! Slyš! zaznívá sem zpěv! Připravují
tanéc, chtíce Btráviti noc na hrobech v Taneji?

Tam putujme!

Neměli bychom se rozpomínati svého dřívějšího stavu, kdy válka
ještě nerozrývala naši zemi?

Běda! strašná věc je válka. Pohleďte! Pusta je země a krůtě za-
bito množství lidí.

Bez přístřeší jsou náčelníci; nepliži se již za svitu luny ke svým
milenkám.

Zanechte takých myšlének! Jest to přáni! Válkou stísněna je naše
země.

Země Viti zanesla sem válku v naši zemi Tongu; jednejme nyní
jako oni!

Nechrne trudného přemítání ! Zítra budeme snad mezi mrtvými. Odě-
jeme se čikulou, oblečeme tápu, čelo ozdobíme plnými věnci jaleovými
a krk obtočíme bílými květy huni, abychom ukázali své osmahlé tváře.

Slyšte velebeni lidu!

Tanec chýlí se ku konci a rozděluji pochoutku naši slavnosti.
Vraťme se ráno na Muu!

Tonganó- 471

1 %

Jak dotěraví jsou tito muži! Prosí nás za naše věnce květinové,
jich slova úlisná zni takto:

Hezké jsou naše ženy z Liku-a, půvabná je tmavá jich kůže, jich
vůně podobá se květné stráni Mataloka a Weilu-y ; chce se mi jiti na
Liku, zítra, zítra pojďme tam l

Nacházíme pak pověsti a legendy o stvoření světa, o vy-
stěhování z otěiny Hawaiki a činech slavných reku. Několik
ukázek :

Dříve než obývali na Tonze lidé přirozené velikosti, byl
ostrov sídlem dvou obru. Tito rozzlobili kdysi bohy, za trest
pak stiženi byli hladem, i musili se z ostrovu vystěhovati. Ma-
jíce ohromné tělo, mohli překročovati průplavy a broditi se
mořem. Konečně spatřili v dálce malý ostrov Alofi. Jeden
z obrů, domnívaje se, že tam asi nebude dosti pro oba po-
travy, zabil svého soudruha. Došed pak na Alofi, byl tak ze-
mdlen, že přes všechen hlad si chtěl chvíli odpočinouti. Ale
ostrov neměl dosti místa pro takového velikána, proto roz-
táhl obr nohy své na blízkou Futunu. Záhy zachvěly se oba
ostrovy pod chrápajícím obrem, a ustrašení obyvatelé Alofia
spěchali se dívat na hrozného hosta. Bojíce se ho, chtěli jej
ve spaní zavražditi; ozbrojeni jsouce sekerami, postavili se
u jeho hlavy a na znamení všichni do ní uhodili. Zařvav
obr vyskočil, ale ihned nazpět se skácel do moře, a jen nohy
mu na břehu uvázly. Do nedávná ukazovali na důkaz prav-
divosti této povídky dvě kosti neobyčejné velikosti.

V nebi bydlel Langi s krásnými dcerami. Jednou musil
jiti do schůze bohů do Bolótuhu a zůstaviti dcery samotný.
To jej velmi znepokojovalo, nebot věděl, že ze zvědavosti by
snad sestoupily na Tongu, uvidět krásná knížata, i varoval je
zlých následků takové vycházky. Sotva však otec odešel, pra-
vily si: „V nebi nikdo se nediví naší kráse, nebot zde jsou
všichni krásní, jděme na Tongu, tam budou žasnouti nad nebe-
štankami.“ Přišedše na Tongu, ozdobily se krásnými věnci a

472

Dějiny říše tong&nské.

šly k místu, kde náčelníci byli shromážděni, pijíce kawu. Sty-
dlivě zastavily se opodál. Sotva však mužové spatřili překrásné
panny, hned zmocnila se jich touha po nich. „Má je tato
dívka/ zvolal jeden, a „ne, má jestu křičel druhý. Z toho
povstala hrozná hádka, tak že křik rozlehl se až na Bolótuh.
Bohové rozzlobení poslali Langi-a na Tongu, aby odvedl dcery.
Nežli však přišel, bjla jedna mrtva, požilat ovuce ostrova, on
sám pak ve vášnivém hněvu utrhl druhé hlavu a hodil ji do
moře. Ale hlava plavala 11a vodě, i utvořila se z ní želva; to
je příčina, proč prostí dopouštěli se požíváním želv hříchu
proti bohům.

Tongané znali se do jisté míry v lékařství; uměli léčiti
rány, zlámaniny, pouštěti žilou a též amputovati. Pro vnitřní
nemoci užívali šfav z rozličných rostlin. Ovšem jich lékaři,
kau faitoo, dědičná to zvláštní třída, často spoléhali také na
oběti a výroky knězi.

Rok dědili na 12 měsíců,
rok vítali velkou slavností.

i měli přestupný měsíc; nový

Dle tohoto líčení zajisté jest nám pokládati Tongany za
národ, nad ostatní Polynesany duševním nadáním a vzděláním
vynikající.

8. Dějiny říše tonganské.

O dějinách souostroví před příchodem Cookovým udržely
se nám jen pověsti, jichž obsah podobá se však tomu, co Cook
a nástupci jeho nám zachovali. Bylyt vedeny dříve války mezi
knížaty jako později.

Několik let po návštěvě Cookově Tui Hala Fatai s 250
muži odplul na vitiský ostrov Lakembu ; zde bojoval půl tře-
tího roku tu pomáhaje tomu, tu onomu knížeti, a vrátil se
pak na Tongu. Tehdá panoval zde král Tóga Ahu, tyran nej-
krutější. Jednou kázal svým dvanácti kuchařům, kteří vždy

Dějiny říše ton^anské.

473

musili býti přítomni slavnému obřadu pití kawy, utnouti levou
ruku, aby měl něco zvláštního.

Výstřednosti tonganské Výsosti pobouřily jeho knížata,
takže dva z nich. Tubu Neulia a bratr jeho Finau se usnesli,
že jej zavraždí. Z večera oba bratři s četným průvodem přišli
k Tóga Ahu-ovi, nesouce mu, dle starého mravu dary kawy,
tapy, yamsu a vepře; že se pak uložili před domem králo-
vým, nebylo nikomu s podivením. O půlnoci obklíčili jeho
dům mužstvem, které mělo každého prokláti, kdo by chtěl
uniknouti. Finau postavil se u dveří, kdežto Tubu Neuha
vstoupil do domu a připlížil se řadami spících žen k loži
králově. Políčkem probudil jej ze sna; král uděšen vyskočil.

„Já, Tubu Neuha, tě usmrcuji," zvolal strašný náčelník
a hluboko vrazil kamennou sekeru v lebku despotovu.

Přívrženci zavražděného krále však se zdvihli a v boji
úplně pokořili buřiče. Tu přišel Hala Fatai s bojovníhy z Viti-a
na bojiště, přidal se k Finau-ovi a po tříhodinném boji po-
mohl mu k vítězství. Finau prohlášen pak za krále souostroví
Hapai, Tubu Neuha za místodržitele na Wawau-i; tento po-
zději usmrcen byl Tubu Toa-em, synem zavražděného krále.
Tubu Toa panoval potom na Tonze.

Finau byl muž velmi rázný a ctižádostivý. „Kdybych byl
králem Anglie," zvolal kdysi, „vše by se mně podrobilo, vše-
cky ostrovy světa. Na Tongu nepřišel bych prosit o vepře a
yams, ale s děly. Jenom podnikavým měla by děla náležeti,
ostatní musili by se podrobiti mým dělostřelcům.“ Byl také
muž výmluvný; nabízeje ostrovu Wawau mír, mluvil plnou
hodinu s úchvatným zápalem.

O křestanství nechtěl ani slyšeti. „Křesťanské nauky,"
říkával, „jsou v odporu s mým názorem o neobmezené vládě."
Většina prvních missionářů, kteří přistali na Tongu, byli
z rozkazu jeho zabiti.

474 V'

Dějiny říše tonganské-

Synové Finauovi, kteří vládli po sobě až do r. 1823., ob-
mezili panování své na Wawau, a to připadlo po smrti po-
sledního z nich r. 1845. králi hapajskému. Jím byl Jiří Tubou,
nynější vládce veškerého souostroví. Na Tonze však tehdá
vládl jeho prastrýc Josiali Tubou. Oba byli jíž záhy přestou-
pili na křesťanství, z čehož povstaly dlouhé boje mezi jich
přívrženci a pohanskými náčelníky, kteří chtěli státi se samo-
statnými. Ale král Jiří v bojích vítězil, tělesní silou a opatr-
ností zastrašoval nepřátele a získal si lásku přívrženci.

Po smrti Josiahově v. 1845. stal se král Jiří jeho nástup-
cem, i vládl celému souostroví. Ovšem nechtěli ho na Tonze
všude uznati. Sliby francouzských inissionářů povzbuzeni jsouce,
počali tamější náčelníci novou válku r. 1851., ale byli po pěti
měsících pokořeni. Opevněná místa Houma a Bea se vzdala,
náčelníci pak se skloněnou hlavou, majíce věnec z listí ifiových
na krku na znamení hluboké pokory, přišli před krále. Tento
však hlasatelem jim kázal sníti věnce ifiové, což znamenalo
úplné odpuštění, vykázal jim při obřadu pití kawy bývalá

jich místa a ponechal jim takto dřívější úřady a hodnosti.
Touto mírností král Jiří panství své úplně upevnil.

Potom usilovně se zasazoval o vnitřní úpravu své říše.
Dříve nebylo vlastně žádného práva, každý náčelník rozsuzo-
val dle svého zdání. Ani soudní dvůr ze čtyř členů, r. 1839.
ustanovený, a sepsání krátkého zákonníka nedostačovalo.
K radě missionářů král Jiří obrátil se k soudním úředníkům
novozelandským ; tito doporučili mu zavedení zákonníka ta-
hitského, přizpůsobeného poměrům tonganským. Král zacho-
val se dle jejich rady, ale snažil se obmeziti práva náčelníků
a vybaviti lid z jejich moci.

Y červnu r. 1862. ukončil ve shromáždění 57 náčelníků
ústavu. Jí byli prohlášeni nevolníci za svobodné nájemce po-
zemku, z něhož nemohli býti vypuzeni, pokud platili nájemné.
Král vzdal se práva žádati bezplatné služby od svých poddá-

Dějiny říše tongsnské.

475

ných, a všechny daně byly uloženy veškerým mužským oby-
vatelům, kteří dokonali šestnáctý rok. Tato daň obnáší 0 dol-
larů ročně.

Tonganské zákony svědčí o působení, za kterého vznikly ;
mají příznak puritánský. Jest ovšem lépe, že domorodci mají
o svěcení neděle pojem dle našeho názoru příliš přísný, než
aby modlám děti přinášeli. Domorodci shromažďují se v ko-
stelích nejen ve svátek a v neděli, ale i z večera scházívají
se naslouchat modlitbám missionářů. Ve své pobožnosti ne-
dají se ničím vyrušiti. Jistý novější cestovatel vypravuje, že
domorodec při bohoslužbě kdysi malého chlapce, který po
něm házel papírovými kuličkami, na místě uchopil a řádně
mu vybil, aniž vzbudil nejmenší pohnutí mezi modlícími se;
ba ani duchovní od knihy své zraku neodvrátil. Ale vzne-
šený svět tonganský hledí již napodobovati mravy anglického
high life. „Byl jsem ráno v kostele, w odpověděl gouveraeur
wawauský David, „mnoho se modliti není dobře. Slyším,- že
angličtí gentlemani účastní se bohoslužby jen jednou v neděli.
Máme náboženství své od Angličanů, proč bychom se jich
příkladem neřídili ve věcech církevních?”

Tongané seznali, že všude, kde se běloši usazují, domo-
rodci jsou zatlačováni, a kde toho sami nepoznali, bylo jim
to řečeno wesleyanskými missionáři. Na radu missionáře Ba-
kera bylo tudíž zákony tonganskými zakázáno, prodávati po-
zemky Evropanům. Chtějí-li Tongané půdu cizincům prona-
jati, musí to dříve oznámiti vládě, aby, jak ústava významně
praví, Tongané nebyli zahnáni do moře. Všechna půda je po-
sud v rukou náčelníků, u nichž je totéž právo dědičské jako
v rodině královské.

Působením Bakera uzavřel král Jiří r. 1876. přátelskou
smlouvu s Německem ; před tím byl r. 1855. uzavřel smlouvu
s Francií a r. 1878. obchodní a přátelskou smlouvu s Anglií.
Baker byl pro pletichy, jimiž dosáhl smlouvy s Německem,

47£

Dějiny říše tonganské.

wesleyanskou konferencí v Austrálii prohlášen za tajného
agenta německého, obžalován z velezrady proti anglické vládě
a odsouzen ku přesazení z trestu. Ale Baker složil svůj úřad
jako wesleyanský duchovní, a posud požívá přízné krále
Jiřího.

Ostrovy za stálého míru utěšeně vzkvétají, sady kokosové
se množí, takže se hojně vyváží kopra, ořechy a něco bavlny.
Všechny ostrovy mají široké silnice, ktei*é upravují trestanci.
Ve své snaze, uděliti poddaným vzdělanost evropskou, král
Jiří často daleko zabíhal ; proto v nové době vrátily se staré
mravy. Ústava byla vysokým a nízkým úplně nesrozumitelnou,
proto měla nahrazena býti jinou, srovnávající se s názory
národními.

Nynější ústava pochází ze dne 4. listopadu 1875., byla
později změněna a roku 1877. v anglické řeči tiskem uveřej-
něna. Vzorem byla zřízení anglická. Král musí přísahati na
ústavu. Jest nejvyšším vojevůdcem, o válce a míru rozhoduje
jen se svolením komory a má právo udělovati milost. Dle dě-
dičského práva připuštěna je ženská posloupnost až ve druhé
linii, nástupcem trůnu bude tedy vnuk králův, generál princ
Wellington Gu, gouverneur wawauský. Vydá-li se král na cesty,
musí se ustanoviti vláda, a vymře- li rod královský, má šlechtická
část zákonodárného sboru voliti nového krále. Králi přidělena
jest kabinetní rada z gouverneurů provincií, ministrův a vrch-
ního soudního úředníka. Jsou čtyři provincie: Haabai, Wawau,
Niaufu a Niautobutabu ; hlavní ostrov Tongatabu spravuje
přímo král. Ze tří ministrů má první ministr zahraniční,
vnitřní, válečné a námořní záležitosti, ministr policie vyko-
nává spravedlnost a ministr zemský bdí nad velkostatky a ve-
řejnými pracemi. O veřejné vyučování starají se missionáři,
kteří zřídili na všech ostrovech školy, jež navštěvuje asi 5500
dítek. Také založena byla dvě vyšší učiliště : škola průmyslová

Dějiny řiSe tonganské.

477

a seminář, Tubow College, který měl roku 1871. v pěti třídách
skoro sto studujících, kteří mimochodem se živí rolnictvím.

Soudnictví svěřeno je nejvyššímu soudnímu dvoru, jme-
novanému králem, porotě a soudům policejním. Zákonodárná
komora má 40 členů, z polovice králem jmenovaných pánů,
z polovice každých pět let volených z poplatníků, majících
přes 21 let. Daně platí se od 16. roku, ovšem že v přírod-
ninách, ale stáří a chudoba od nich osvobozuje. Hodnost sně-
movního pána je dědičná a souvisí s pozemkem; připadne-li
však na paní, musí tato, nemá-li syna nebo muže, voliti si
do sněmovny zástupce. Komora schází se v hlavním městě
Nukulofě, král jmenuje předsedu, nyní jest jím Uilíami Tupi,
a má právo ji rozpustiti; shromáždění se může usnášeti za
přítomnosti 10 členů. Její práva vztahují se hlavně na zále-
žitosti peněžní. Komora sama si ustanovuje jednací řád a může
na jistá provinění: neuctivé řeči, nepřítomnost po vyzvání,
závadné články časopisecké, určiti trest vězení až do 30 dnů.
Je-li však pán pohnán před soud, nemá komora žádného pů-
sobení.

Právo voliti a volenu býti nemají ti, kdož dopustili se
zločinu, byt i trest již byli přestáli. Ústavou slíbena je všem
rovnost před zákonem, osobní, církevní, tisková a petiční svo-
boda; jenom Číňané jsou z těchto výsad vyloučeni.

Stálé vojsko, 500 mužů gardistův a dělostřeleb, jest dosti
vycvičeno. Na větších pochodech jest jim však dovoleno boty
nésti v rukou. Oblek má garda červený, dělostřelci modrý, a
bílé přílbice. Zbraní jsou ručnice starších systémů s bajonettem,
dělostřelectvo má šest bronzových a dvě železná děla, jichž
prozatím užívá se jen k ranám na pozdrav. Každý Tongan je
vázán povinností brannou; o skládání této povinnosti rozho-
duje se mezi neženatými losem, doba služební u praporu je
sedm let. Zemské barvy tonganské jsou červená a bílá. V čas
války možno veškeré muže svolati do zbraně; o šat musil by

478

Dějiny Hše tonganeké.

se pak postarati každý sám, a zbroj záležela by asi většinou
ze starých kyjův a oštěpů. Policisté, modře odění, jsou právě
tak ozbrojeni jako vojsko.

Král Jiří I. nosí při velikých slavnostech šarlatovou,
zlatoprýmkovou uniformu generála tonganské gardy s hedváb-
nou stužkou přes prsa, někdy i modrý stejnokroj dělostřelců,
podobný oděvu anglického admirála. Takto oděn jsa, zahajuje
v sále nejvyššího soudu sněm. Jeho úředníci nosí pak modrou
uniformu, určenou pro služby civilní. Když král odchází k této
slavnosti a pak ze sálu vyjde, pozdravován je 21 ranami z děl.

Koruna, v Sydney-i zhotovená, je zlatá bez drahokamů v a stojí
5000 mark. Říšský znak má na poli, ve čtyři díly rozděleném,
korunu, holubici, tři hvězdy a tři meče, narážka na ona tři
souostroví. Nad tím jest ověnčená královská koruna, a celý
znak jest mezi dvěma červenobílými prapory. Pod znakem
nápis : Koe otua mo Tóga ko Hoka Tofia, t. j. Bůh tonganský
je bohem všech.

Král Jiří jest ctihodný pán, s pronikavým zrakem a dů-
stojnou postavou, ač má již věku svého více než 80 let. Mluví
málo, ale slova vybraná. Váží si Evropanův a má je rád ve
svém okolí. Jeho privátní sekretar jest řlvi opan, podobné
zeměměřič, lékař, též je mnoho řemeslníků ve službách vlády.

Tonga nemá vlastních peněz; zákonně užívá se všech
zlatých mincí a všech mincí anglických, francouzských a ame-
rických. Hojně obíhají chilské piastry malé ceny a jiné pe-
níze stříbrné. Zákonem jest oběh těchto mincí jistou měrou
obmezen, protože kupci v obchodu s jinými zeměmi než Sa-
moou, odkudž ony mince přicházejí, při výplatách bývají
značně zkráceni.

Území.

479

Ostrovy Samoanské.

1. Území.

Téměř všechny ostrovy tohoto souostroví byly objeveny
Hollandanem Jakubem Roggeveenem, jenž r. 1722. poslán byv
vyhledat veliké země australské, proplul Tichým oceánem od
východu na západ. Bougainville přistál u souostroví r. 1760.
a dal mu jméno ostrovů Plaveckých. Ne snad proto, že by
vynikali obyvatelé jich jako velmi smělí plavci, nebot oni dle
vlastního udání nepřišli daleko od vlasti, kdežto jiní Polyne-
sané podnikali daleké cesty do cizích krajů; Bougainville je
tak pojmenoval, protože se v této krajině stýkaly směry dří-
vějších plavců. Po něm ohledali souostroví r. 1787. Lapérouse,
r. 1794. Edwards a r. 1824. Kotzebue; ale mimo přesnější
udání jeho polohy zeměpisné nebylo o souostroví nic urči-
tého známo. Teprve v době novější byly ostrovy důkladně
prozkoumány, zejména londýnskou missií, jež r. 1830. zřídila
na Upolu stanici, Wilkes-em, jenž vyslán byl vládou Spoje-
ných států, a cestovatelem Gráffem. Pojmenování „ostrovy Pla-
vecké" bylo zatlačeno názvem Samoa u domorodcův obvyklým,
kteří odvozovali jej od báječného náčelníka Moa, jenž prý při-
vedl sem první přistěhovalce.

Souostroví Samoa rozkládá se mezi 13° 31' j. š. a 172°
45' z. d. (mys Falealupo na Sawaii) a 14° 32* j. š. a 168° 9'
z. d. (ostrov Rosa) na severu od souostroví Tonga směrem
západoseverozápadním. Jest to celkem deset obydlených ostro-
vův, a to od východu na západ : Tau (50*5 □ km.), Olosenga,
Ofu, Annuu, Tutuila (139 □ km.), Nutele, Manono, Upolu
s vedlejšími ostrůvky (881 □ km. =r 16 □ mil), Apolima a Sa-
waii (1707 □ km. 31 □ mil), a zaujímají 2787 Q km. čili
50*6 □ mil.

Veškeré ostrovy mimo osamocený ostrov Rosa, na vý-
chodě ležící, jsou společné. Ještě r. 1866. udál se podivu-

480

laemí.

hodný podmořský výbuch mezi ostrovy východními. Dne 12. září
téhož roku vyvalil se dvě mořské míle od Olosengy z moře
hustý mrak popelu do výše 8 — 900 metrů. Výbuch trval čtyři
neděle a zbarvil moře daleko vroucí, v němž zhynulo nesčí-
slné množství ryb. Na ostrově samém činnost sopečná již
dávno vyhasla, ale jest zřejmě znatelná. Na Sawaii skládá se
pohoří bud z řady sopek, bud z jednotlivých jícnů. U nej-
vyšší vyhaslé sopky, hory Mua u vsi Aopo, jest vrstva po-
pelu, snad teprve sto let stará. U domorodců posud ne vy hasla
upomínka na dřívější výbuchy, o čemž svědčí název, který
dali rozsáhlým polím lávovým, zejména na severozápadním
pobřeží, neboť je jmenují Olemu, t. j. žhoucí. Zde onde prýští
se též horké prameny, a druhdy podzemskou činnost lze pozo-
rovati v mírném zemětřesení.

Břehy ostrovů jsou většinou příkré, obyčejně nemají zá-
tok, bezpečných pak přístavišť pro lodi jen poskrovnu. Větší
ostrovy odděleny jsou širokými průplavy, prostými skal, mělčin
a útesů. Útesy pobřežní jen tam se vyskytují, kde pohoří jest
od plochého pornoří vzdáleno.

Z dálky podobají se ostrovy dlouhé řadě hor, jichž kuželo-
vitý vrchol nepřesahuje 1300 metrů. Blížíce se spatřujeme
malebné hory s hlubokým údolím a mírným svahem, pokry-
tým od vrcholu až k moři bujným rostlinstvem. Také roviny,
vlnící se ve smaragdové zeleni, poskytují rozkošný obraz vedle
statných vrchů, zvláště objeví-li se pozorovateli krajina ve
vonné ranní svěžesti. Pěstované rostliny, jako velebné háje
kokosové, sady bavlníku a pole banánová zatlačují původní
rostlinstvo, méně užitečné.

Vodstva jest všude hojnost; na Sawaii ovšem porosní
tufová půda vyšších krajin pohlcuje pršky tou měrou, že
teprve u pomoří zase vystupují v čistých pramenech. Ale
všude jinde s hor, hustými lesy porostlých, četné potoky sté-
kají k moři, tu s vysoké stráně v hlubiny padajíce, tam zase

-JV-. I r

Území.

481

ztrativše se v hustém tmavozeleném loubí, vystupují znova
na světlo. Podzemní reky se šumotem se valí skrytými jesky-
němi sopečných hornin, na nižších místech vyrážejí ze země
a spěšně ubíhají k tiché zelené laguně, na níž houpají se
čluny pobřežních obyvatelů.

K této přírodní kráse druží se velmi mírné podnebí.
V Apii nestoupá teplo nad 32*2U C. a neklesá pod 15*6° C.,
střední teplota pak jest 21— 26° C. Nejchladněji jest mezi
3. a 4., nejtepleji mezi 8. a 9. hodinou ranní. Horko velice
jest zmírněno blízkým oceánem a občerstvujícími větry, jež
téměř ustavičně dují. Červen a červenec jsou měsíce nejchlad-
nější, září a říjen nejteplejší. Po nich nastává doba pršek,
jejíž počátek oznamují mraky, v listopadu kolem hor se hroma-
dící. Pršky trvají až do dubna, potom nastává doba suchá,
nejpříjemnější v roce, která však není prosta přeháněk. V té
době vane vítr jihovýchodní, nejpatrnější na jižní straně ostro-
vův; od října do března dují na krátko větry západní, V lednu
nebo březnu přicházejí po několika letech zuřivé orkány, často
však ženou se západně podél ostrovův a pak zhusta řádí na
ostrovech Tonga a Viti.

Tak příhodným jest poduebí Evropanům, že beze strachu
mohou pod nebem vykonávati všechny práce. Výborné zdraví
a značné stáří, jemuž těší se Evropané střídmě žijící, jsou
toho nejlepším důkazem. Krajinných nemocí jest málo; arci
bývají četné za doby pršek zimnice, katarrhy a chřipka. A mimo
ostrůvek Anuu (na východ od Pago-Paga na Tutuile) není
žádný ostrov prost oblitiny (elepliantiasis) ; ani Evropané ne-
bývají od ní ušetřeni, zvláště osadníci, kteří na ostrovech žijí
déle než 12 let, jí podléhají. Nemírné pití kawy zhoršuje
symptomy této nemoci, jakož vůbec velikou část nemocí při-
číst! dlužno nemírnému požívání rozčilujících nápojů.

Rostlinstvo ostroví Samoa jest celkem příbuzno s ton-
ganským, ale má ještě více indických druhů. Hlavní čeledí jsou

Jang, Austrálie.

' * • - . * > ; ■

4B2 * •- Území.

kapradiny se 150 druhy, mezi nimiž stromovité, které nejsou
sice tak četné jako na Tahiti, ale dosahují značnějších výšek.
Kapradí obkličuje dole mohutné stromy, jichž přímé kmeny
a vysoká koruna pokryta jest množstvím otáčivých rostlin;
tyto však přece propouštějí něco paprsku slunečních na nižší
květenu, různé to rostliny širokolisté a květiny s vysokou lody-
hou, obyčejně bílé nebo šedé barvy. Druh cerberu s nádher-
nými hrozny bílých vonných květů chová mléčnou šťávu kauču-
kovou, kopřivy pak bojí se Samoané, neboť dotknutím, ze-
jména na mokrém těle, způsobuje bolestnou vyrážku. Rozma-
nité loubí palem dává krajině zvláštní ráz. ale v lesích jen
porůznu vyrůstají mezi křovím palmy kokosové. Ohiva, druh
banánů, zapouští do země tisíce kořenů, které pak ve výši
25 metrů spojují se se kmenem a tvoří takto ohromný štít,
jenž zastiňuje rostlinstvo pod ním bující. Mimo to divoce
tu rostou stromy muškátové s větvemi přeslenovitě vyrůsta-
jícími, zázvor a třtina cukrová, bambus a rotang.

Samoa má hojnost stromů, poskytujících cenné dříví ku
pracím truhlářským a soustružnickým. Mimo obal ořechů koko-
sových- jest dostatek vláknitých látek, potřebných na lanoví
a přízi ; mimo moruši papírovou, z jejíž kůry zhotovují domo-
rodci tápu. sluší zvláště jmenovati banány a ananas. Banány,
ananas a chleboň, yams a taro pěstují se hlavně pro potravu.

Mimo to výborně se tu daří plodiny od Evropanů zave-
zené. Že se daří všeliké zeleniny, dokazuje zahrada katoli-
ckých kněží, jež má karfiol, chřest, boby, hrách a okurky.
Ovšem brambory a cibule v nížinách se velmi scvrkají, ale
zajisté na planinách by prospívaly.

Vůbec jest porósní půda velice vydatná, i na příkrých
stráních* kdežto údolí mají hlubokou vrstvu naplaveniny se
shnilými látkami rostlinnými a s lávou, jen málo rozrušenou. ,
U pomoří smíšena jest prsť s pískem a odpadky korálovými,
a zde trpí rostlinstvo v době sucha nedostatkem vláhy. Ale

Území.

483

ostrovy Upolu a Tutuila jsou tak úrodný, že se na nich všude
dařiti mohou všeliké plodiny, podobně na Sawaii, kde však
některé kraje pokryty jsou nezvětralou lávou.

Na ostroví Samoa jest přes 400.000 liektarův orné půdy,
doposud jest však jen asi 2000 ha. vzděláváno.

Rýže pěstuje se s dobrým výsledkem. Tabák roste divoce,
ale též se seje; jest silný, má výbornou chuť, ale domorodci
neumějí jej řádně přizpůsobovati. O pěstování kávovníku, kte-
rýžto zde roste rovněž na piano, také se již pokusili, a to
se zdarem. Cukrové třtině jest i půda tak příhodná a pod'
nebí tak příznivo jako na Hawaii a Viti.

Nad všechny tyto plodiny jest však důležitější bavlník
a palma kokosová. Bavlník bylinný poskytuje krásnou, sněho-
bílou dlouhou bavlnu; nejlépe se daří bavlník kidneyský,
sea - islandský a peruánský. Pěstování bavlníku nevyžaduje
mnoho práce a dává do roka dvojí žeň, takže se páčí výnos
z akreu (0*4 ha.) na 500 liber. Nad ostatní daleko vyniká
palma kokosová, zejména hlavní svou plodinou, koprou.

Neméně daří se tamarinda, vanilka, arrowroot, zázvor a
skořice; také s čajem učiněny byly zdařilé začátky.

Ale živočišstvo jest i zde velmi chudé. Domorodci měli
před příchodem Evropanů jen vepře a psa. Z Austrálie při-
vezeny byly koně, hovězí dobytek a ovce. Z jiných ssavců vy-
skytují se tu mimo myši jen Pteropus Samoěnsis a dva jiné
druhy netopýrů. Ptactvo však jest bohatěji zastoupeno než
na ostatních ostrovech; nejpodivnější jest vymírající již manu-
mea (Didunculus strigirostris) a zvláštní druh megapodia.
Mimo to nacházíme několik druhů hadů, též ještěrky a hmyz.
Bohatá zvířena mořská podobá se indické.

Největší z ostrovů samoanských je Sawaii, jenž leží nej-
dále na západe. Kolem ostrova táhne se široký pruh rovinaté,
velmi úrodné země; jižní pobřeží, o jehož lávové balvany se
moře odráží, je skalnaté a příkré, severní pobřeží není tak

484

Území.

hrubé a má jediné přístaviště ostrova, zátoku Matautu, kdež
vetší lodi za passátních větrů bezpečně mohou zakotviti blízko
země.

Na pobřeží jsou většinou chýže domorodců, tvoříce téměř
nepřetržitou řadu vesnic. Nejčetněji obydleno je pobřeží jižní;
zde je též Safotulafai, dávné sídlo předních náčelníku.

Od moře půda zdvihá se zvolna k velikým planinám,
z nichž zde onde vyčnívají vyhaslé kuželovité sopky. Vnitro-
zemí pokryto je hustým pralesem a je zcela neobydleno. Palmy,
platány, citroníky, mangoe a chleboně tvoří s četnými rostli-
nami otáčivými neprostupné houští. Dvě veliká jezera vypl-
ňují hluboká koryta, četné potoky se řinou se strání, a dvě
značné řeky vpadají na jižní straně do moře.

V průplavě mezi Hawaiem a Upoluem jsou skalné ostrůvky
Apolima a Manono, jichž obyvatelé pokládají se za elitu Sa-
moanskou. Apolima, „dlaň“, je kraj starého jícnu, jenž pří-
kře vystupuje z moře do výše 144 m. Na západě pokrajní
hradba se sřítila, i možno odtud dostali se do starého kory-
tového dna jícnu, jež nyní vyzdobeno je krásným rostlinstvem.
Zde jsou vystavěny lehké budovy domorodců prostřed bujných
hájů palmových. Jenom dům náčelníkův je z kamene ; před
ním postaveny jsou dvě staré houfnice. Dříve byla Apolima
útočištěm přívrženců krále Malietoy proti jeho odpůrcům sa-
wajským; průtrž jícnu uzavřeli zdí a tak učinili z ostrova
silnou pevnost. Jsouce smělými plavci a udatnými bojovníky,
nabyli tamější Samoané ve dřívějších dobách jakési nadvlády
nad sousedními většími ostrovy, ta však byla jim odňata ve
válkách od r. 1847. do 1854. Německá korvetta odňala jim
a obyvatelům Upola, Sawaii a Tutuily veškeré střelné zbraně,
„aby zamezila nové lioje“. Na Apolimě není posud bílých
osadníků. Na východ ležící Manono jest nízké a podobá se
trojúhelníku; ve středu ostrova vypíná se kopec, z něhož je

Území.

485

rozkošný rozhled na břehy okolních ostrovů. Manono je ve-
lice úrodné a hustě obydleno.

Vzhledem k osadám Evropanů nej důležitějším jest ostrov
U p o 1 u. jenž má tvar elliptický. Břehy všude jsou obklopeny
korálovými útesy, v nichž jsou otvory k několika dobrým pří-
stavům. Na severním břehu je přístav Apia a zátoka Fanga-
loa, na jižním břehu Falealili a zátoka Safata. Upolu prostou-
peno je pohořím, které na jih příkře se sklání, na sever však
zvolna se snižuje. Na západě Aany, nej plodnějšího okresu
ostrova, vyčnívá vyhaslá sopka Tofua do výše 612 metrů ; její
strmé stěny pokryty jsou hustým rostlinstvem. Širokou rovi-
nou oddělena jest od hřebenu, až na východní konec prodlou-
ženého, na němž zdvihá se množství vrchů v rozmanitých tva-
rech ; příkré skály střídají se s basaltovými homolemi a so-
pečnými Špičáky. Tyto vrchy dosahují výše 600 metrů; La-
nutoo však 783, Malata 914 metrů. Lanutoo, stará sopka,
uzavírá překrásné okrouhlé jezero. Tmavomodrá tichá hladina

obklíčena je věncem skal 30 m. vysokých, které zastiňují ši-
roké koruny stromovitého kapradí a úhledné listy horské
palmy. O tomto jezeru bájí pověra, že obývají v něm zlí du-
chové* v podobě mohutných, sáhodlouhých úhořů; jezeru prý
nesmí nikdo se přiblížiti, neboť oni duchové prý by mohli
silným chrupem člověku nohu ukousnouti. Když Dana po
ostrově cestoval, utekli mu průvodčí, jakmile přicházel k je-
zeru ; nenašel však ani úhořův ani jiných ryb. Kraj, v němž
Lanutoo se vypíná, zove se Tuamasanga; zde vede pohořím
průsmyk, kterým jde silnice z Apie do Lafaty.

Nej východnější okres Atua jest dosti drsný; hory jsou
blíže u moře a zúžují pás pobřežní. Jako na Sawaii, tak i zde
pohlcuje porósní půda vodu, a tím tvoří se veliké podzemní
jeskyně a chodby ; taková klenba sáhá na 300 m. až k moři,
majíc šířku 5 m. a výšku 2 — 3 m. Žlutavé koroviny pokrý-
vají stěny, a na všech výstupcích vlaštovky upevnily mechová

svá hnízda. I tímto krajem vede horská silnice, a to ze Sa-
lani-a 11a jihu do Falefy na břehu severním.

Upolu dostává stálou vláhu z mraků, které hromadí se
u nejvyšších vrcholův a bohatý déšt sesýlají na rostlinný ko-
berec. Tu tvoří se prameny četných potoků.

Nejdůležitějším místem ostrova jest Apia na severním
břehu Upola. Zátoka Apijská má podobu půlměsíce, břehy
však ovroubeny jsou širokými útesy, bud výše bud níže pod
hladinou ležícími, které někde sáhají až do prostřed zátoky;
proto není všude pro větší lodi dostatečná hloubka. Mimo to
neposkytuje přístav za větrů severních dostatečné ochrany, a
není tu dobrých přístavišt pro čluny. V době vichrů začasté
nejen lodi a náklad, ale i mužstvo zhynulo ve přístavu Apij-
ském. Přes to Apia jest tak důležitým přístavem, že obchod
jeho rovná se téměř Honolulskému, Papeetskému a Levuckému,
neboř vztahuje se na všechna souostroví Jižního moře.

Ploché břehy zátoky jsou porostlé chlebovníky, banány,
pomorančovníky a kokosovníky; mezi nimi prosvitají šedé
chýže domorodcův a červené střechy domuv a chýží bílých
osadníků.

Apia skládá se ze tří částí, vedle sebe u pomoří ležících.
Západní cíp, dlouhý půlostrov, Molinu, obydlen jest jen domo-
rodci a je sídlem krále Malietoy, vládce ostrovů samoanských.
Před půlostrovem rozkládá se daleko do moře útes, jenž za
odlivu je vody prost. Dále na východ je Sowalalo, a k němu
^připojuje se Matafele s anglickým konsulatem a katolickým
kostelem, jehož věž a hodiny z daleka lze zříti, za ním pak
obydlí biskupovo a několika kněží. Na východním kraji zá-
toky jest anglický kostel, bílá kamenná budova, a kolkolem
několik stavení. To je vlastní Apia; zde a ve svrchu jmeno-
vaných dvou částech usadily se nejvíce živly cizí : kramáři a
hospodští počtem k obyvatelstvu nepoměrným. Poblíž angli-

siřili

Olf O A oií Ct/vn/VA / C * *>+ •> o* A ^ 4- fs o /l »» ^v* a1 hwf

xvvolcia uoti oigagu oi^íui^uj, leníci vz» u> mtutv}.

488

Území.

Jiných přístavů pro větší lodi na severním hřeliu není,
hluboká zátoka Fangaloa má příkré břehy a na severu není
chráněna.

Na jižní straně je zátoka Safata, v níž mohou zakotvovat!
i větší lodi; břehy jsou sice nízké a močálovité, ale dobře
obydleny. Dále na východ rozkládá se největší místo ostrova
Falealili, mající as 4000 obyvatelů; leží při ploché, korálo-
vými útesy ovroubené zátoce, na jejíž břehu táhnou se četné
chýže nepřívětivých obyvatelů.

Dále na východ je záliv Saluafata, dobré přístaviště s pří"
jemným okolím.

Od Upolu 62 mořské míle na jihovýchod nalézá se
sopečný ostrov Tu tu i I a; jest nejdivočejší a nejmalebnější
z celého souostroví. . Prostoupen jest horami nevysokými, které
však srázností svahů jsou velkolepé. Na severu stráně příkře
spadají k moři, ale všude pokryty jsou bujným rostlinstvem ;
jenom na pomoří jsou v tichých zátokách holá, černá úskalí,
mezi nimiž vinou se zelená údolí. Pobřeží je hojně rozekláno ;
skalnatý břeh severní tvoří mnoho zátok s dobrými přístavy
a bezpečnými kotvišti, na jihu pak zabíhá daleko do ostrova
přístav Pago-Pago (vysl. Pango).

Jeho známkami jsou štíhlý, homoloví tý vrch na západě
a čtyřhranná hora s vysokým vrcholem na východě. Ať při-
jíždíme odkudkoli, spatříme úzký vchod teprve, když jsme
před ním, a spatřujeme pak veliký přístav zevní. Hned
u západního břehu je Goat Island a za ním přístav vnitřní.
Táhne se zprvu směrem jihoseverním, pak obrací se v pravém
úhlu k západu, i podobá se pravoúhelné retortě. Zátoka všude
obklíčena je příkrými stěnami, podél tiché hladiny táhne se
úzký pruh země s krásnými háji kokosovými a úrodnými
sady. Přístav je dosti rozsáhlý pro lodstvo veliké, jest úplně
bezpečný a možno v něj vždy za dne i v noci bez nebezpečí
vploutí ; ovšem výjezd v době východního passátu jest obtížný.

Území.

489

Američané dali si tento přístav odstoupiti k založení osady
plavební a uhelné. „

Na severu, proti Pago-Pagu je zátoka Ofu čili zátoka
krveprolití, v níž zahynulo deset mužů Lapérouse-a. Hlavním
obchodním místem ostrova a sídlem několika Američanů jest
Leoni při zátoce téhož jména, která však přístupna jest

Obr. 135. Kostel na ostrově Tanu.

pouze pobřežním škonařům a mimo to nemá dobré kotviště.
Za Leonim rozkládá se krásná kopcovitá krajina, nejúrodnější
čásť Tutuily.

Souostroví Manu a leží asi jeden stupeň délky na východ
od Tutuily. Jsou to tři ostrovy: Tau, Olosenga a Ofu, všechny
vysoké a hornaté. Největší z nich Tau jest jediná, asi 1000 m.

490

Samoané.

vysoká hora s ploským vrcholem a příkrými svahy. Ostrov
nemá přístayu, a lodi mohou zakotviti jen za passátu na
severním nebo západním břehu. Zde bydlí nejvznešenější
náčelník a zdržují se tu obyčejně jednatelé, kteří pro spo-
lečnosti kupují plodiny ostrovů.

Asi 70 mořských mil na východ vystupuje osamocený
lagunový útes Ilosa, nazvaný tak dle manželky Freycinetovy,
která jej na cestě provázela. Na útesu jsou dva ostrůvky,
z části pokryté kokosovníky. Laguna má hojnost ryb, mimo
to přichází sem v srpnu a září mnoho želv klást vejce.
Konsul Weber na Apii koupil ostrov za 100 dollarů na pro-
vozování rybolovu; ale pokus nebyl s užitkem, tak že zjed-
naní dělníci zase byli odvezeni. Jenom jeden domorodec tu
zůstal s rodinou, a může se tento nový Robinson * pokládati
za pána ostrova.

2. Samoané.

Samoané jsou polynesský krásný národ, podobný Ton-
ganňm, velicí, silní, ale štíhlí lidé pleti olivově hnědé, vlasů
černých, kadeřavých, tmavých očí a příjemných rysů tváře.
Ovšem mají dle našeho pojmu o kráse nos příliš široký, ústa
tlustá a kosti lícní poněkud vysedlé. Ženské nejsou tak hezké
jako mužoyé, jsou postavy příliš zavalité; mile však nás do-
jímá jich stydlivost, kterouž na jiných ostrovech polynesských
zřídka nalézáme. Neméně vynikají všechny třídy samoanské
velikou čistotou tělesní i nad národy civilisované. Každý den
zříme koupati se celé zástupy.

Samoané vůbec jsou dbalí svého zevnějšku. Zavedením
křesťanství arci mnohé staré zvyky vymizely anebo se udržely
jen u starého pokolení. Dříve ženy vlasy si krátko ustřiho-
valy, muži však nosili je dlouhé; nyní tomu naopak. Jako
Tongané barvili si je žlutou hlinkou. Taetovování byl mrav
dříve všeobecně rozšířený; u žen však nebylo konáno tou

Samoané.

491

měrou jako u mužů, kteří tělo své taetovovali od prsou až ke
kolenu. Tento obyčej však rychle mizí, za to posud rádi mažou
se vonným olejem kokosovým, jemuž druhdy přidávají kurkumy.

Obyčejný oděv prve skládal se ze zástěry na pasu za-
věšené, která u žen celé tělo kryla, a posud jest „lava lava“
z tapy nebo barveného
kartounu i u vznešených
osob jediným oděvem.

Sám král Malietoa no-
síval jen tápu, dosahu-
jící až k pažím, kolem
těla ci-ci, pás pletený
z tenkých větví s von-
nými listy, z lýčí a čer-
vených semenic. Košile
a kalhoty posud poklá-
dají za předmět zby-
tečný, a na punčochy a
boty nikdo ani nemyslí.

Missionáři zavedli však
pro ženy tiputu, svrchní
šat na Tahiti-u obvyklý,
z kusu látky s otvorem
kterým se prostrčí hla-
va. Téměř všeobecně A. 1QÍ. , ,, „

Obr. 13b. Nacclmk Moeona 8 tápou.

nosí muži i ženy sla-
měné klobouky rozličných tvarů, i

Okrasy ode dávna oblíbené Samoané podrželi. Vznešení
nosí při slavnostech sítě skořepinami loděnek ozdobené, ženy
pak hřebeny ze žeber kokosových listů, milují vonné, pestré
květiny, rády nosí náramky a nákrčníky z červeného peří,
želvoviny, zubů žraločícli a kančícli a po příchodu Evropanů
též skleněné korálky. *

492

Samoané.

Budovy zřizují si po většině dle starého vzoru. Někteří
náčelníci arci mají již domy opatřené nábytkem po způsobu
evropském; ale vůbec stavějí chýže, které podobají se pře-
vrácenému Člunu, se strany pak oulu, právě jak popisuje
Lapérouse. Vyvýšenou podlahu tvoří malé oblásky, které po-
krývají jemnými, úhlednými rohožemi, kteréž chrání takto
před vlhkem a zároveň slouží k noclehu. Prostranný vnitřek
domu je všude velmi čistý. Stěny jsou z fošen, 4— -5 stop
vysokých, mezi nimi jsou rohože, které za dne obyčejně vy-
tahují do výše. Střecha skládá se z listí kokoso vniká nebo
třtiny cukrové. Vše upevňují provazy z lýčí kokosového, jehož
barva dodává celku úhlednosti. Chýže jsou nepravidelně roz-
troušeny mezi kokosovníky; na malae-u, okrouhlém trávníku,
krásnými stromy zastíněném, je větší a pečlivěji stavěná budova
faletele, jíž užívá se k veřejným schůzím a slavnostem, k při-
jímání cizincův a druhdy i k bohoslužbě.

Rohože, jež zdobí vnitřek obydlí anebo jichž užívají za
oděv, plachty a m. j., jsou vesměs výrobkem žen. Jsou to
druhdy mistrovská díla pletení; nejjemnější jsou jetonga z listí
pandanu a posázená červeným peřím, jesina z kůry hibisku.
Samoané jsou hrdi na tyto vzory své dovednosti a cení
některé z nich výše než podobné výrobky evropské. Rohože
ty přecházejí v rodině z pokolení na pokolení jako nescizitelná
posvátná věc, jejíž cena stářím vzrůstá. Jednotlivé kusy známy
jsou po veškerém souostroví; moe-e-fui fui, t. j. rohožka, jež
spala pod rostlinami otáčivými, nazývá se jedna z nejstarších,
protože dlouho skryta byla. v divokém houští. Takové rohože,
ať- si nesou známky stáří a opotřebení, jsou velmi váženy
a dopomáhají k hodnostem i jmění. Vzorky jsou úhledně
černě, červeně u jinak zbarveny.

Ostatek je domácí nábytek velmi jednoduchý. Krátké,
tlusté kusy bambusu na dvou nohách jsou poduškou; ze žeber
listů kokosových velmi obratně vyrábějí vějíře a koše, koko-

494 -

Bamoané.

sové skořepiny jsou mísou a sklenicí, velikých dřevěných mis •
užívají ku vyrábění kawového nápoje. Listy zastupují místo
talířů při jídle, u něhožto jen za večera členové rodiny se
shromažďují.

Potrava je většinou rostlinná, nebot živočišstvo je velmi
chudé. Lahůdkou bylo prve maso psů, při slavnostech po-
jídali maso vepřů divokých i domácích, proti nimž chrání
sady své kamennými zdmi. Připravování jídel jest úplně, jako
na Tonze, úlohou mužů; děje se to v polynesském krbu
s horkými kameny. Pojídají však i maso a ryby syrové;
dovedou však přípravo váti jídla z rozličných součástek. Velmi
oblíbeny jsou plody chlebovníka, které zahrabují do země
a po někoíik měsíců je tu nechávají, až zkysají.

Dle Turnéra a mladšího Pritcharda nemůžeme asi viniti
Samoany lidojedstvím. Byl-li tento skutek kdy spáchán, nestal
se z choutky, ale z pomsty. Proto někdy uvařili nepřítele,
ukrutností proslulého. „Upeku tě,u byla největší urážka, již
bylo možno komu způsobiti. Z té příčiny pyšní náčelníci
byli uraženi, když kazatelé mluvili o pekelném ohni. Jako
upomínkou na starou ohavnost přemoženého nepřítele snísti,
poražení náčelníci na znamení podrobení se držívali palivo
a listí nad hlavou svou, chtíce vyjádři ti: „Zabij a upec mě,
chceš-li !“

• Obyčejným nápojem jest voda a mléko z ořechu kokoso-
vého a velmi oblíbená kawa. Jest s potěšením, že Samoané
neuvykli si kořalce tou měrou, jako jiní Polynesané a jich
bílí sousedé.

Místo soli užívali mořské vody a z moře vůbec brali
velikou část své potravy: ryby, mušle, sumýše a j. Ryby
chytají velmi obratně udicí, síti, též při světle pochodní
a omamováním jich semenem barringtonie. K rybolovu mají
malé Čluny pro 1 až 6 osob; mimo to mají veliké lodi,

Samoané. *

495

10 — 16 metrů dlouhé a dvojité lodi i pro 300 mužů. Ale
lodi domácí stavby zatlačeny jsou lodmi vzorů evropských.

Duševní nadání Samoanů nebylo dlouhý čas náležitě
oceněno; po ukrutenství na mužích Lapérousea spáchaném
pokládáni byli za nebezpečné divochy a kruté lidojedy. Bližším
poznáním však opak toho se ukázal. Samoané jsou zcela
bezstarostní, přívětiví a stále veselí. Missionářův ochotně
poslouchali a ani ve spojení se špatnými živly evropskými
nezanechali své úslužnosti, slušnosti, štědrosti a poctivosti.
Jakási vážnost všech tříd velmi dobře jim sluší. Jsou též
mezi Polynesany jediní, kteří mají výraz pro „díky“ ; děkujíce
kladou dar na svou hlavu ; dar odmítnouti je velikou urážkou.
Potkávajíce se pozdravují se přívětivým „talofa“ a potřásají
si dle anglického způsobu srdečně rukama, nebot starý po-
zdrav tlačením nosu záhy byl odstraněn missionáři. Blížil-li
se vznešený, musil se nižší posaditi na znamení úcty; vždy
sedávali s nohama přeloženýma. Z tohoto zvyku udrželo se
jen tolik, že za bohoslužby bud klečí nebo sedí, ale nikdy
nestojí.

Jsouce mysli veselé, měli mnohé tance a hry; o jich
duševním vzdělání svědčí jich popěvky, báje a nadání řeč-
nické. Písně byly obsahu bud mravního, bud milostného, někdy
plny perné satiry, kteráž pak bývala příčinou bojů. V tom
směru prominulo se vše pouze dvornímu šaškovi náčelníků,
který sám jsa tabu, mohl bez trestu porušiti tabu svého pána.

Samoané měli bohatou zásobu hádanek. Stůjtež tu některé
z nich. Stojí muž mezi dvěma žravými rybami — jazyk mezi
zuby. Čtyři bratři nesou otce — poduška na čtyřech nohou.
Kdo opouští les malý a přichází velký na pomoří? Moruš
papírová, z jejíž kůry vyrábí se tapa.

O stvoření světa, o činech svých hrdinův, o bojích měli
všeliké pověsti a báje. Jednu vypravuje Walpole. Před lety
žil na Samoji muž, jenž, jako běloši, vždy byl nespokojen

496

Samoané.

s tím, co měl. Poi mu stále nevyhovoval, i trápil svou rodinu
novými napády. Konečně mu cliýže nevystačovala, i chtěl si
vystavět! novou. „Musí býti,“ pravil, „z velikých kamenův
a věčně musí trvati.“ I vstal časně z rána a pracoval až do
noci, ale kameny byly těžké a vzdálené, tak že mnoho ne-
urobil. Tak namáhal se několik duí. Jednou večer mu při-
padlo, aby slunce, které vždy touže cestou se ubíralo, zadržel,
až by s prací svou byl hotov. Vstal tudíž před úsvitem, vyjel
si na moře a hodil slunci provaz kolem krku; ale marně!
I nalíčil tam, kde vycházelo, sítě; ale to slunci zcela nepře-
káželo, i ztrestalo jej horkými větry. Zatím stavba nepokra-
čovala a muž téměř zoufal. Konečně smiloval se nad ním
Itu obtáčející stromy a dal mu své dlouhé pevné ostny k pevné
smyčce. S touto pak vydal se v člunu na širé moře. Byla
právě doba, kdy je slunce temné a ospalé; líně vylezlo na-
horu, neohlédlo se a strčilo hlavu do smyčky. Tahalo a šku-
balo, ale Itův provaz byl velmi pevný, i nemohlo dále. Nyní
muž dostavoval svůj dům; slunce křičelo a již tonulo, ale
nebylo puštěno, až poslední kámen byl postaven. „Provaz
Itua nemůže nikdo roztrhnouti,“ dodal samoanský vůdce
k poučení Walpole-a, jenž právě byl se marně pokoušel zlo-
miti úponku Itua.

Jinou pověst vypravuje Turner. Talanga byl přítel Mafuika,
podzemního boha zemětřesení. Chodíval k němu skrze skálu,
již uměl zaříkáním otvírati a zavírati. Jednou se vplížil za
ním syn jeho Tiitii, aby si vzal ohně Mafuikeova. Již se ho
zmocnil, a již vařil si pokrm, tu ho Mafuike napadl; ale ne-
mohl mu oheň odníti, nebot ztratil jednu ruku. Od té doby
Mafuike nese Samou jen v jedné ruce. „Je štěstí, “ říkávají
Samoané při zemětřesení, „že má Mafuike jen jednu ruku,
sic by s námi zle bylo.“

Písně, velmi oblíbené, doprovázejí nástroji velmi jedno-
duchými: duté kmeny, napjaté rohože, bambusové hůlky roz-

■3 "

Samoané.

497

ličné velikosti. Při hudbě, souměrném tleskání rukama a při
zpěvu provozují, nejraději za svitu měsíce, své tance.

Vášnivě oddáni jsou hrám. Při timuri sedí proti sobě
dvě strany a hledí ostrými tyčemi nabodnouti citron, na pro-
vazu zavěšený a dokola kroužící; ta strana zvítězí, která má

Obr. 138. Vznešená Sainoanka ve svatební úpravě.

prvních 50 tref. Mnohdy hrají o vepře, kterýž pak upeče se -
ku společným hodům. Při hře litia závodí celé vesnice, házejíce
lehkými oštěpy ze dřeva hibisku do dálky 25 metrů.

Lov holubů vyhrazen jest náčelníkům. Na volném, okrou-
hlém místě, v jehož křovinatém okraji jsou mnohé úkryty.

Jung, Austrálie.

498

Samoané.

shromažctují se majíce každý vycvičeného vábivce, jehož nyní
pustí. Holubi vábivci poletují nad lovištěm, přivábí divoké
holuby, kteréž lovci z úkrytu chytají smyčkou, upevněnou
na 10 — 12 metru dlouhé třtině bambusové.

Reč Samoanů je blízce příbuzná s tonganskou. Místo r
říkají Z, místo s mají h, a místo slabého nádechu hlásku k\
g je vždy nosové a vyslovuje se jako ng. Jest to řeč velmi
plynná a jemná. „Tahitiané nenaučí se naší řeči,“ říkají
Samoané, „majíť příliš tuhé čelisti.4*

Ženy, jichžto vůbec* si váží, nejsou tak stiženy pracemi,
jako na jiných ostrovech. Sňatek ovšem i Samoané uzavírali
koupí, a příslušné obřady nikterak nebyly rázu náboženského.

Ženil-li se Malietoa, vrchní náčelník souostroví, byly při
tom obřady velmi slavné. V určitý den přišla nevěsta na
Faletele, prostranství uprostřed vesnice, kteréž k tomu konci
pokryto bylo rohožemi. Majíc okrasu na čele, jen pro dcery
náčelníkovy určenou, a vonné věnce a perlové pásky na krku,
splývající po celém horním těle obnaženém a kokosovým
olejem natřeném, boky a nohy až po kolena majíc zahaleny
jemným šátkem tapovým, usadila se u paty chlebovníka, bohatě
ozdobeného. Proti ní, ve stínu jiného vzácného stromu shro-
máždil se sbor žen, které opěvovaly v slavnostní hymně činy
Malietoy a předků jeho. Pak provádělo osm dívek, květinami
ozdobených, ve dvou řadách úhledný tanec. K němu pak
nevěsta zpívala slavnou píseň o činech svých otců, kdežto
tři staré ženy tloukly souměrně krátkými holmi o rohože.
Tyto tance i zpěvy byly zcela slušné a prosty nemravné roz-
pustilosti, s jakou jiné slavnosti byly konány. Na konec slav-
nosti zavedena byla nevěsta do bytu manželova.

Vznešení obyčejně na jediné ženě nepřestávali; nýbrž
volili si z prostých — lid se dělil ve dvě třídy — tolik,
tolik chtěli, mohli však je zase propustiti. Propuštěným byl
opětný sňatek zakázán.

* *

Obr. 139. Náčelník s rodinou

Lékařské vědomosti vůbec byly nepatrné; přes to každá
nemoc měla zvláštního lékaře. Protože však každé zlo při-
pisovali zlobě bohů, nezáleželo přátelům nemocného na lécích,
ale na příčině zla I hledali tudíž rady u vrchního kněze
ve vsi, jenž pak žádal obét, na př. člun, kus země a j.

500

Samoané. '

Někdy též svolal rodinu, jež pak musila se zpovídati a „vy-
plivnouti4*: Při tomto obřadu každý své hříchy musil oznáiniti,
zejména, přál-li nemocnému zlého, a musil na znamení od-
volání vžiti trochu vody do úst a ji proti nemocnému vy-
plivnouti. Ostatek hýli k nemocnému velmi pozorlivi a hleděli
mu všemožně vy hově ti.

Blížila-li se smrt, vysláni byli poslové k přátelům a pří-
buzným, kteříž pak s dary přišli s nemocným se rozloučit.
Po smrti pak dary ty rozděleny mezi příslušníky rodiny.
U lože zemřelého ozýval se hlasitý nářek; truchlící roztrhali
své šaty, zranili se na hlavě, tváři a těle rukama, ohněm
a kameny. Obličej mrtvoly pomalovali kurkumou, tělo natřeli
olejem, zabalili v několik šatův a vložili takto do země. Jenom
náčelníky pohřbívali v rakvích ; nyní však užívají k pohřbení
malých člunu, jichž konce uříznou a vše pak látkami zahalí.
Hlavu mrtvoly kladli směrem k východu, nohy na západ.
Zemřelému dán do hrobu pohár k pití, dřevěná poduška a
šaty, jež nosil v poslední nemoci, nebot báli se, aby nemoc
a smrt nepřešla na toho, kdo by šatů těch užil.

Pokud byla mrtvola v domě, nesmělo se tam nic jisti;
dům i ti, kdož byli nemocného ošetřovali, byli tabu. Nesměli
se vlastníma rukama dotknouti jídel i musili se dáti krmiti;
teprve pátým dnem byli očištěni, když byli prve umyli si
hlavu a ruce. Kdo nechoval se dle těchto předpisů, toho
ztrestal domácí bůh ztrátou vlasů v a zubův.

Nebylo-li tělo pochováno, neměla duše pokoje; ve dne
i v noci zoufale pobíhala a bědovala: „Jest zima, zima!“
Aby ji vysvobodili, shromáždili se přátelé zesnulého u zátoky
mořské, kdež byl utonul, nebo na bojišti, kde padl, a hleděli
zmocnit! se duše, kteráž vzala na se podobu zvířete. Maje
kus tapy před sebou na zemi jeden z nich se posadil a vzýval
bohy o pomoc. První věc, myslili, která se na šátek dostane,
je bludná duše. Neobjevilo-li se po chvilce nic, usedl druhý.

Samoané.

501

třetí atd., až konečně snad na plátno zalezl nějaký brouk,
jejž pak ihned zaobalili, rodině zpět přinesli a s obvyklými
obřady pochovali.

Tím duše mohla se dostati do nové vlasti. Vchod do
podsvětí byl 11a západním konci Sawaii ve veliké skalní
jeskyni. Tam byli zemřelí doprovoděni zástupem duchů; kdo
patřil k jinému ostrovu, běžel na západní konec domova,
vrhl se tu do moře se „skákadla“, a bylo-li mezi ním a Sawaii
několik ostrovů, musil totéž učiniti s každého skákadla. V oné
jeskyni, Fafa nazvané, rostla palma kokosová; mohla-li se duše
jí dotknouti, vrátila se na svět. Ale vchod na Sawaii byl jen
pro vznešené, prostí i po smrti byli od nich odděleni a ubírali
se jinou cestou do podsvětí.

Duše vznešených bydlily v Polutu, kdež panoval mocný
bůh Laveasuileo, který zpola byl člověk, zpola had nebo
ryba; vznešení byli bohy druhé třídy. Mezi vyšším božstvem
byl Tangaloa, tvůrce světa, nejvznešenějším, po něm dcera
jeho Siná, jež byla prostřednicí mezi ním a lidstvem, pak
Mafuike, původce zemětřesení, bohové války Moso a Sepo,
bohyně rolnictví Lesaa a m. j. Každý okres, každá rodina,
každá ves, ba téměř každý jednotlivec měl zvláštní božstvo.
Vyšších bohů \šak jen málo si všímali a ctili pouze nízké.

Věřili, že každý bůh může libovolný předmět zvoliti za
dočasný příbytek. Tyto schránky bohů: náčiní, kameny, rostliny,
zvířata, ba i jednotlivé údy těchto, jako na př. pravá noha
neb ocas psa, byly „etuM pro domorodce, kterýž pečlivě se
střehl, byla-li to rostlina nebo zvíře, je pojisti, nebof by
takový přestupek potrestán byl smrtí.

Obrazy bohů neměli, ale kostely neb aspoň posvátné
háje; mimo to zajisté „faletele“ zastupovalo svatyni. Posud
vidíme u Apie na břehu Sigaga zříceniny po starém božstvu
„fala of Lefee“ nazvané.

502

Sainoané.

Každý bůh měl zvláštního kněze. Ale i náčelníci vesnice
byli knězi příslušného boha. a hlavy rodiny knězi boha
rodinného. Otcové rodin při večeři konali dle předepsaného
způsobu domácí bohoslužbu, při níž byla pita kawa, nebo
když jí nebylo, oheň rozdmýclián. Kdy konána býti měla
bohům obět, určovali vlastní kněží; obětovali hlavně potra-
viny a kawu, ale pak je snědli sami. Všechny obřady konány
byly přesně dle předpisů.

Státní poměry byly za příchodu Evropanů zcela nezřízené.
Prve byla ústava bezpochyby monarchickou, neboť nejváženější
a nejbohatší náčelník měl zvláštní titul ; ale moc, kterou snad
kdysi měl, úplně přestala. Hodnost duchovního „tamafaingy14,
v němž bydlil „duch bohů44 vzala za své zabitím posledního
její držitele v r. 1830.

V dřívější době neměl stát společenského středu. Sou-
ostroví rozděleno bylo v 10 žup, které však byly druhdy od
sebe zcela neodvislé. Až do nejnovější doby byla rodina
s hlavou svou, „tulafale“, základem státního zřízení. Nad
tulafaly stál „alii“, mající jakési dědičné přednosti a svobody;
několik vesnic tvořilo pak okres, v jehož čele byl tupu.
a okresy spojeny zas byly v župu, nad kterou vládl tui.
Nejpřednější tuiové sawajští měli ještě vyšší hodnosti s tituli
Tamofainga a Maliteoa; tyto pokládati můžeme za zástupce
národu. V žádném okresu nerozhodoval představený sám, nýbrž
shromáždění zástupcův obcí, a to po důkladném rokování, upra-
veném přesnými řády. Náčelníci neměli tudíž značné moci,
ale požívali veliké úcty. Nejvyšší z nich sproštěn byl všech
dávek a obýval v domě, od obce vystavěném, i prokazována
mu pocta bohorovná a obětovány mu prvotiny plodů; jemu
blížiti se bylo pro svatost jeho nebezpečno.

Po náčelnících byla druhá třída tulafale-ů, kteří tvořili
jádro lidu, po nich pak lidé bez práv.

Samoané

Poměr mezi vládcem a
poddaným zmírněn byl
stálými boji dvou stran;
byli to maló a waiwai, t. j.
vítězi a poražení, kmenové
totiž, kteří se oněm za
mnohých obřady pokořili.
Tyto boje přiměly náčel-
níky waiwaiů, že s pod-
danými mírně zacházeli,
aby od nich neodpadli a
k protivníkům se nepři-
pojili.

Nyní jsou na Samoji dvě
královské rodiny : stará ro-
dina Tupua a Malietoa.
Jméno Malietoa jest pů-
vodu novějšího a pochází
z války mezi Samoji a Ton-
gou; tehdy udatný samo-
anský náčelník zahnal lou-
peživé Tongany z Upola
od jednoho konce ostrova
ku druhému, i dostalo se
mu za to od vděčných kra-
janfi názvu Malietoa, t. j.
statečný bojovník. Pří-
vrženci rodiny Malietoů
byli náčelníci v Sawaji, Ma-
nonu, Apolimě a ve střední
části Upola, kdežto rodina
Tupua opírala se o Atuu
a Aanu na Upolu. Ná-

Obr. 140. Válečný člun ze Soluafaty

50Í

Samoané.

»• •

stupce slavného Malietoy zmocnil se těchto dvou malých krajů v
i panoval pak nad Upolem, Manonem, Apolimou a Sawají,
Byl však záhy úkladně zavražděn; ale nástupce jeho Tawita
(f 1840.) vládl delší čas nad celou Samoou. Od té doby ne-
měl nikdo všech pět titulů souostroví najednou. Nynější král
má titul sawajský: Malietoa. Ony čtyry, z Upola pocházející:
Tui Atua, Tui Aana, Natoaitele a Tamasoali, nebyly v poslední
době nikomu uděleny.

Když r. 1859. zemřel syn a nástupce Tavitův, dána hodnost
královská synu jeho Laupepovi a strýci tohoto Pea-ovi č. Talavu;
tato vláda dvou mužů trvala bez překážky až do r. 1868. Týmž
rokem zavedena byla působením kolonistů ústava dle cizích
vzorův a určeno, aby v čele státu byl jediný vladař. Shro-
máždění nekonala se pak na Manonu, nýbrž v Molinu u Apie.
Ale obyvatelé Manona opřeli se tomuto rozhodnutí a zvolili
si Peu za krále. Ve válce, která z toho vzešla a do nedávná
trvala, z obou stran provolána byla hesla válečná. Samoa ua
tasi, t. j. Samoa jest jednotná. Přívrženci Laupepovi byli
poraženi i rozprchli se přes hory na jižní část Upola, z části
spasili se na lodích. Asi 20 vesnic bylo zničeno, při čemž
však ušetřeno útočišf pro ženy, děti a raněné, rovněž i kostelův
a kazatelův i jich majetku. Pozemky bílých osadníků pro-
hlášeny byly za neutrální. Válka byla po většině vedena
s dávnou divokostí; padlým odřezávali hlavy a na znamení
vítězství je přinášeli vůdci, ale posýlali je též hned po bitvě
příbuzným zabitého.

Konečně v listopadu ř. 187B. působením konsulů došlo
k míru obou stran, a vladařství svěřeno bylo sedmi mužům,
taimua (t. j. ti, kdož nahoru jdou ukazujíce cestu). Tato ústava
v lednu r. 1875. byla změněna povýšením Laupepy z rodiny
Malietoa a Pulapula z rodiny Tupua za krále, zároveň pak
ustanoveno bylo 14 Taimuu. Vedle toho posud trvala shro-
máždění faipulů, představených vesnic. Až do dubna r. 1875.

Samoané. 505

na Samoji panoval mír a pokoj, který znova přerušen působe-
ním vnějším.

V r. 1873. poslán byl Američan Steinberger jako vládní
kommissař 11a Samou, aby zkoumal bohatství země. Steiin-
berger však při té příležitosti přemluvil Samoany, aby žádali
za protektorát Spojených Států. I vrátil se téhož roku do
Ameriky, maje žádost k praesidentu Grantoví za podporu při
opravě formy vládní. Vláda Spojených Států dala si sice již
17. února 1872. postoupiti krásný přístav Pago-Pago na Tutuile,
ale k obsazení souostroví nebyla ochotna. Steinberger v dubnu
r. 1875. vrátil se na americké válečné lodi „Tuscarora*, maje
odporučení Grantovo, a odevzdal Samoanům čtyři děla a Gat-
lingovu mitrailleusu jako dary vlády Washingtonské. Jeho
působením dána byla nová ústava, a za krále dosazen Ma-
lietoa Laupepa; Steinberger byl prvním ministrem, ve skuteč-
nosti však diktátorem Samoy. Když vypukly na Tutuile ne-
pokoje, rychle je potlačil americkým škonařem „Peerless“.
Aby moc svou pojistil, povolával Američany a dával jim úřady,
takže získal záhy hojně přívrženců.

Král však, jenž stal se jeho pouhým stínem, záhy sé
opřel Steinbergrovi, jenž i u Evropanů, zejména u missionářů,
svým pustým životem vzbudil nevoli. Proto když 12. prosince
r. 1875. anglická válečná lod „Barracoota“ vplula do přístavu
Apijského, žádali konsulové americký a anglický za odstranění
nebezpečného Steinbergera. Král zbavil Steinbergera úřadu, sile
on dal Malietou zajati a dovézti na Sawaii. „Barracoota“ však
krále ihned osvobodila, i povstal boj, který skončen zajetím
Steinbergera a odvezením jeho na Nový Zéland, odkudž vrátil
se do vlasti.

V roku 1877. Le Mamea, vyslanec Taimuů, vydal se do
Washingtonu, aby vládě americké nabídl protektorát, ale do-
cílil jen, že 17. ledna 1878. uzavřena byla přátelská smlouva.
Ale Německo, opírajíc se o smlouvu ze dne 3. června 1877.,

Malá souostroví.

607

zmocnilo se válečnou lodí přístavfi Saluafaty a FatealiH na
Upolu, a vydalo je teprve v lednu r. 1879., kdy uzavřena hýla
smlouva nová.

Od té doby rušen byl mír ještě vnitřními boji stran, ale
působením anglických, amerických a německých lodí válečných
zajištěn byl konečně pokoj na dobu příští.

Malá souostroví.

Mezi Viti, Tongou a Sarnojí, jakož i na východ od Tongy
jest několik neodvislých ostrovův a ostrůvků. Jsou to souostroví
Futuna s Alofou (159 □ km. a 2560 obyv.), Uea čili Wallis
(96 □ km. a 3500 obyv.) a ostrov Niue čili Savage (94 čtv.
km., 5124 obyv.); všecky ty ostrovy vyjímajíc Niue jsou pů-
vodu sopečného. Posud jsou staré jícny, na Ueji jezery na-
plněné, zřejmě znatelný, a ze skalných roklí Alofských vy-
stupují horké prameny a pára. Niue jest ostrov korálový,
jenž od břehu příkře se zdvihá; rostlinstvo dosti bohaté na
vnitrozemské vysočině není arci tak hojné jako na ostrovech

sopečných. Řízením missionářů pěstují ostrované v míře roz-
sáhlé kokosovníky a bavlníky, mimo to vyváží se na trhy
čínské kopra, bavlna, arrowroot a fungus. Domorodci Niuy a
Uey příbuzni jsou nejen tělem, ale i mravy a zřízením Ton-
ganům a Samoanům; obyvatelé Futuny smísili se s Vitiany,
podobajíce se však ostatně nejvíce Samoanům. Obyvatelé ostrova
Niue, jejž Cook r. 1774. objevil, zprvu prosluli svou divokostí,
takže dle Cooka podobali se spíše divokým medvědům než
lidem; proto nazval jich ostrov Savage, t. j. Divokým. Byli
to statní, bojovní lidé, kteří dělili se ve dva nebo tři kmeny,
kteří stále byli ve sporu mezi sebou. K ochraně proti pře-
padům a za útočiště poraženým upevňovali zde onde příhodná
místa korálovými zdmi.

Obr. 142. Hájení opevněného místa na ositrově Niue.

fc...

Ostrovy Manihiki.

509

Obyvatelé Niue jsou nyní vesměs náboženství protestant-
ského, Ueané a Futunané jsou katolíci. Právě tito Niuané,
kteří ve své divokosti kladli missii největší překážky, jsou
horlivými podporovateli její v krajinách jiných. Bývalý „ostrov
divokým má nyní vlastní tiskárnu, v níž tiskne se i časopis,
ovšem že skromný.

Ostrovy Manitiiki

roztroušeny jsou mezi Tokelauy a Markesy a na severu od
ostrovů Společenských; jsou vesměs korálové, některé z nich
ostrovy lagunové. Souostroví, sestávající z 10 ostrůvků, roz-
kládá se mezi 150w a 165° z. d. a 4° až 14° j. š. Rostlinstvo
jest většinou velmi chudé, ale větší ostrovy mají přece háje ko-
kosové, a damana (Calophyllum), jež dává cenné dříví pro
lodi a práce truhlářské, dosahuje až 70 m. výšky a 4 m.
v průřezu. Jiné vzácné druhy stromů jsou pandanus a nangiia.
Zvířena je zcela chudá. Vepřů dříve nebylo ani na obydlených
ostrovech, ptactva mimo ptáky mořské není, za to četně se
tu zdržují želvy, moře pak má hojnost ryb. Souostroví zabírá
187 □ km. čili 2'5 □ míle, z čehož připadá 89 □ km. na
ostrov Malden, důležitý guanem. Malden byl v r. 1825, kdy
jej Byron objevil, zcela neobydlen, ale nalezeny tu stopy bý-
valého obyvatelstva, čtyřhranné terrassy z otesaných balvanů
korálových, bezpochyby bývalé to marae, ve skalách studnice
a hroby s kostmi a ozdobami z lastur. Jistý obchodník z Mel-
bourna zřídil tu r. 1864. osadu k těžení guana, jež však smí-
cháno je s korálovým pískem. R. 1866. pak Anglie tento
ostrov a dále na jihozápadě Starbuck vzala v držení. Jižní
ostrov Karolina má dosti hojně palem kokosových; osazen
byl před více než 80 lety anglickým kupcem v Papeete, jenžto
zavedl sem několik tahitských rodin na dobývání oleje koko-
sového. Anglie obsadila ostrov r. 1868. Mimo tyto obydlen
jest ostrov Pukapuka (850), Manihiki (880), Rakaeanga (400),

510

Ostrovy Mtmihiki.

a Penrhyn čili Tongarewa (300 obyvatelů), také Nassau je
prý obydlen; obyvatelstvo souostroví páčí se tudíž asi na

1600 Tluší.

Pukapuka, jejž počítají někteří k ostrovům tokelau-
ským, je lesnatý, palmami bohatý ostrov, jenž uživiti by mohl
četné obyvatelstvo; byl dříve mnohem hustěji zalidněn, ale
peruánští otrokáři většinu obyvatelstva zavezli v otroctví. Ny-

nější obyvatelé jsou vesměs křesťany. Hlavní jich stravou jsou
trepang a ořechy kokosové, jichž dávají krásné háje koko-
sové asi 100 tun ročně; ostrované však je marnotratně spo-
třebují. Na jihovýchod od předešlého leží menší ostrov Nas-
sau nebo Lydra, na jehož velmi úrodné půdě daří se bavlník
akokosovník; na ostrově nacházejí se též studnice s čerstvou
vodou.

Manihiki jest důležitý perlonosnou lagunou. Tahitská
společnost vytěžila tu za 18 měsíců více než sto tun perleťo-
vých skořepin; ale podniku toho zanecháno pro četné únosy
žen, při potápění zaměstnaných, jihomořskými otrokáři. Ostro-
vané velmi obratně budují lodi a kamenné domy. Odívají se
bavlněnými šaty, jež od Evropanů si opatřují; jsou vesměs
křesťany a umějí většinou čisti a psáti.

Rakáanga čili Rakahanga, Bellingshausenem (jenž jej
r. 1820. objevil) ostrov velkoknížete Alexandra zvaný, vyniká
bujnými háji kokosovníkův a poměrně vysokou vzdělaností
svých rarotonganských obyvatelů. Vesnice na jihozápadním
břehu je souměrná, domy kamenné jsou korálovým vápnem
obmítnuty a mají hezké dvéře a okna, podlaha pak pokryta
jest úhlednými rohožemi. Prostřed vsi je kostel, jehož dře-
věné sloupy a trámy všude jsou bohatě vykládány perletí.
Manihikiané umějí vyráběti rozličné dřevěné náčiní, stavětí
velmi dobré rybářské čluny a plésti výborné klobouky, jež
velmi jsou podobny panamským. Jsou všichni křesťané ; oproti
cizincům vždy byli velmi přívětiví.

Ostrovy Cookovy čili Herveyské.

511

Ostrovy Cookovy čili Herveyské.

Mezi Tongou a souostrovím Společenským, mezi 18 a 22°
j. š. a 157° a 163° z. d. nachází se toto malé, hezké sou-
ostroví. Skládá se z 9 ostrovův a ostrůvků, z nichž jeden je
hornatý a sopečný, dva jsou ostrovy lagunové, ostatní pak
korálové. Vyšší ostrovy jsou velmi půvabné, zejména hlavní
ostrov Rarotonga je malebný. Kolem ostrova na úzkém
pomočí vede široká cesta, ara medua zvaná, ovroubená ba-<
nány, horskými platány, barringtoniemi a jinými stinnými
stromy. Mezi ohromným tarein a dračinci vinou se čisté, plo-
chými kameny pokryté stezky k obydlím domorodců. Před
chýžemi jsou zřízena sedátka k odpočívání ze dvou hladkých
kamenů, z nichž jeden ku podepření zad do země je zaražen.
V tomto úrodném pomoří až k úpatí pohoří pěstují se v pra-
videlných řadách nádherné kaštany jihomořské (Inocarpus
edulis), taro a chleboň. S čedičového pohoří, v němž se vy-
píná Tuputea do výše 890 m., řinou se četné potoky, udržu-
jíce úrodné doliny ve stálé kráse a svěžesti. Ostatní ostrovy,
z nichž Atiu a Mangaia jsou pozoruhodný pro nádherné je-
skyně krápníkové, nemají půdy tak úrodné. Výšiny bývají
často pokryty jen travou, kapradím a křovím, čerstvá pak
voda je v době sucha velmi vzácná.

Jako rostlinstvo tak i zvířena je podobna tahitské. Pů-
vodně nacházeli se tu jen vepři a myši; missionáři však za-
vedli nyní téměř všechna domácí zvířata evropská. Papoušků
tu není, za to tři druhy holubů, na Ilarotonze pak, jakož
Pritchard udává, kivi (apteryx). Mezi hmyzem uvésti dlužno
kudlanku, kteráž na rostlinstvu rarotonganském způsobuje ve-
liké škody.

Podnebí ostrovů je dosti příjemné; východní vítr, jenž
- vane v zimě, působí jasné počasí, ale západní vítr přináší ve-
liké lijáky, a v té době občasné prudké vichřice v krátkém

512

Ostrovy Coofcovy čili Herveyské.

čase pustoší celé ostrovy. V prosinci r. 1831. vichřice zni-
čila za tři dni téměř všechny stromy rarotonganské ; z tiších
banánů, chleboňův a statných kaštanů. jež po dlouhá léta vzdo-
rovaly bouřím, byly přemnohé vyvráceny, a na rovinách i na
horách zůstalo jen několik bezlistých kmenů. Přes tisíc cha-
trčí bylo bouří zničeno. Rozčeřené moře zatopilo roviny a vy-
vrhlo missionářskou lod daleko do kraje.

Souostroví objímá 368 □ km. (= 6’7 □ mil) a má 7400
obyvatelů, jichž připadá na Rarotougu (87 □ km.) 2U0U1, na
Mangaju (67 □ km.) 2266, na Aitutaki (50 □ km.) 1550. na
Munuae č. Hervey (50 Q km.) 10, na Atiu (70 □ km.) 900,
na Mitiaro (20 □ km.) 200 a na Mauki (10 □ km.) 434 oby-
vatelů; Palmerston, nejdále na sever ležící, je neobydlen.

Domorodci, nazývaní vůbec dle hlavního ostrova liaro-
tongany, jsou blízce příbuzní s Tahitiauy; mají všechny jich
přednosti, ale nejsou poskvrněni znemravnělostí. Dle staré
pověsti pocházejí z části z Tahitia, z části z Manuky. Odtud
pocházel mocný bojovník a slavný plavec Karika, praotec
posud panující rodiny Makeů. Z Tahitia byl náčelník Tamgiia,
jenž od bratra svého Tutabu-a byl stále pronásledován, že
usekl zalíbený jemu strom, i musil prchnout! na moře. Ka-
rika a Tangiia usadili se na Rarotonze a společně porazili
pomsty chtivého Tutabua, jenž byl se až sem odvážil. O správ-
nosti této legendy svědčí povaha i řeč Rarotonganů. Tělem
podobají se na severních ostrovech Tahitianům, na Mangaji
Novozelandanům. Jich řeč je sloučena s tahitskou a novo-
zelandskou ; zvláštním jest, že chybí hláska f a h, a že často
vyskytuje se Jc a ng.

Rarotongané jsou lid velmi nadaný a působením missio-
nářů vynikají nyní vzděláním téměř nade všechny Polyne-
sany. S počátku byli však velmi suroví, jakož ukazuje se
v jich krutém nakládání se ženami. Mimo to oddáni bylii ne-
malou měrou lidojedství; pojídali v bitvě zabité, ano i pří-

Ostrovy Cookovy čili Herveyské.

513

slušníky vlastního kmene, často též zabíjeli zajaté ženy a ma-
lým dětem proráželi kopí ušima, aby je takto odnesli do
marae. Přemoženému nepříteli rozbili lebku, vyňali část mozku
a předložili ji na listech chleboně modlám. Při obecných po-
hromách přinášeli bohíím oběti lidí; to byla tarangaaera čili

Obr. 143. Domorodec z ostrovů Herveyských v námořním kroji
evropském s domácí ozdobou nákrčni.

smíření. Dva nebo tři nejhorší mužové z vlastního nebo cizího
kmene byli totiž svázáni, odvedeni do marae a zde položeni
do jámy palivem naplněné na horké kameny. Také při naro -
* zení královského syna byli dva lidé obětováni. Nyní jsou
všichni ostrované křesťany a přijali všude mravy -evropské.
Obvyklé jindy oddělení žen od mužft při hostinách vymizelo.

Jung, Austrálie.

514

Ostrovy Cookovy čili HerveyBké.

a vůbec žena dosáhla stejného postavení s muži. Na místě
maroův a rohožovýcli kabátců, kuželovitých bílých čepic, ozdo-
bených u náčelníků lasturami a červeným peřím, nosí nyní
bavlněné šaty evropské a tahitské klobouky a čepice. Na roz-
díl od ostatních Folynesauů nosili trepky, z trávy pletené na
ochranu proti ostrým skalám korálovým. Ozdoby ze škeblí,
peří, květin a vlasů posud do uší, na krk a ruce rádi za-
věšují. Jindy malovali tělo okrem, uhlím, kurkumou a zá-
zvorem a mazali olejem. Ohledné, čistotné domky kamenné
zaujaly místo nízkých chýží z palmových listův a združily se
v příjemné vesničky, jako Oneroa na severozápadním, Iwirua
na východním cípu Mangaje, Awarua a Arorangi na Raro-
tonze. Že na cesty velikou píli vynakládají, již z předu bylo
uvedeno ; v Ajtutaki zřídili 2U0 m. dlouhou hráz z korálového
-dsamene ku přistání lodí, neboř jako v Rarotonze, ročně při-
stává zde asi sto lodí obchodních a velrybářských. Čilí oby-
yatelé rádi provozují obchod, jenž upraven je zvláštním řádem ;
určité osoby prodávají zboží u přístavišř nahromaděné : arrow-
root, kokosový olej, citrony, kávu, bavlnu a jiné plodiny pě-
stované nad vlastní potřebu na výdělek. Rarotongané byli ode
dávna pečliví a obratní rolníci;" 11a svazích mangajských zří-
dili tarrassová pole tarová, na něž vedli vodu provrtanými
stromy. Dříve vzdělávali půdu jen ko-em, přiostřenou holí
z tvrdého dřeva ; i jiné jich nástroje byly ze dřeva nebo z ka-
mene a škeblí, ale nyní mají všeliké nářadí a výrobky evrop-
ské. Jsou též dobrými kováři a tesaři a vůbec obratnými ře-
meslníky. Dřevěné své nářadí dovedně ozdobovali krásnými
řezbami, v pletení pak rohoží a košů, ve shotovování provazův
a sítí byli ku podivu zruční.

Příbuznosř Rarotonganů s Tahitiany zračí se i ve stejných
náboženských představách. Měli dřevěné bůžky ozdobené čer-
veným peřím a pletencem kousků perletových, duší to boží.
Tyto modly vzývali jen tehdy, zvolil-li si bůh je za příbytek,

Ostrovy Cookovy čili HerveyBké.

515

jímž inu byly ostatně i želvy, žraloci a i nářadí. O přízeň
bohův ucházeli se obětmi, jež přinášeli při slavnostech kněží-
čarodějníci; bohům zaslibovali též děti své.

Lid dělil se na čtyři třídy, z nichž první tři vládly ve -
škerým pozemkem a měly moc tabu-a, čtvrtá skládala se z pro-
stých, kteří pronajímali a vzdělávali pole vznešených. V první
době příchodu missionářů bylo souostroví rozděleno ve čtyři
státy: Mangaia, Rarotonga. Aitutaki a Katutia; tyto pak se-
stávaly z částí mnohdy úplně samostatných. O zákonodárství
nevěděli ničeho, rozhodovalit náčelníci libovolně dle vlastního
rozumu; ale i zde zavedlo křesťanství zřízení evropská: zá-
kony, soudní dvory, poroty, policii. Křesťanství odstranilo též
mnohé dávné nemravy, jako mnohoženství a vraždění nemluv-
ňat; zvláště tento zvyk byl rozšířen, zabíjeny však hlavně
děti pohlaví ženského.

Rarotongané jsou sice k Evropanům přívětiví a hledají
výživu jako lodníci na evropských lodích nebo jako dělníci
na jiných ostrovech, ale osadám evropským na svých ostro-
vech nepřejí. Příklad na sousedním Tahitiu dal jim dosti po-
učení. Zákony brání Evropanům vůbec nabývání pozemků,
na Mangaii docela i najímání jich; zákony ty dány zajisté
k návrhu protestantských missionářů, kteří se tu jediní usa-
dili. Obchod provozuje se hlavně s Novým Jižním Walesem
a Novým Zélandem; hlavní část dovozu tvoří látky bavlněné,
které jsou tu vůbec za nedostatku oběžných peněz prostředkem
výměnným. Bohužel i sem zavezena byla kořalka; v Aitutaki
ovšem jest zakázána, ale obyvatelstvo naučilo se ze šťávy ci-
troníku kytajského a z rozmačkaných čínských banánů pří-
pravo váti nápoj, který obsahuje něco lihoviny. Rarotongané
nejsou sice vydáni zhoubnému působení, pocházejícímu ze
styku s Evropany, ale přes to počet jich se velmi zmenšil.
Hlavní toho příčinou jsou zanesené nemoci. K domácím, aé

516

Země a plodiny.

řídkým nemocem kožním přidružily se osypky, chřipka a j.,
kteréž v některých letech obyvatelstvo značně ztenčily.

Tahiti a jeho součásti.

1. Země a plodiny.

Ostrovy Společenské, k nimž náleží Tahiti a s tímto po-
liticky souvislá Moorea, snad již r. 160G. Quiros nalezl, zů-
staly však Evropě úplně neznámy, takže můžeme pokládati
anglického kapitána Wallise za vlastního jich objevitele. Týž
18. června 1767. uzřel vysoký vrch tahitský a nalezl pak
ostatní součástky souostroví. Y roce potomním připlul Bou-
gainville a nazval ostrov Nouvelle Cythěre, a rokem později
dlel tu Cook, chtěje pozorovati průchod Venuše. Těmito vý-
zkumy nabyla Evropa o souostroví a jeho obyvatelích dosti
obsáhlé známosti, kteráž doplněna byla druhou výpravou,
jižto podnikl Cook v září roku 1773. Roku 1789. přibyl sem
Bligh, r. 1797. Wilson, jenž přivedl protestantské missionáře,
a od těch dob byly ostrovy několikráte prozkoumány, takže
ie známe léně než kteroukoli část Polvnesie. Neilenší obraz

U X mf UM.

jejich území i zároveň obyvatelstva vylíčil nám missionář Ellis.

Ostrovy Společenské pojmenoval Cook dle královské spo-
lečnosti londýnské; název ten vztahoval se původně jenom na
část západní, byl však později rozšířen na celé souostroví.
Tato část, zvaná „Ostrovy za větrem u, oddělena je širokým
průlivem od části východní ostrovů podvětrných. Ona skládá
se z 10 ostrůvků, k této přísluší hlavní ostrov Tahiti, Moorea,
lagunové souostroví Tetuaroa a Maitia, hora 435 m. vysoká.

Tato východní část jest pod vládou francouzskou a má
8 Markesami, se souostrovím Mangarewským, Tuamotským a
třemi ostrovy Tubuanskými společného gouverneura, sídlícího
na Tahitiu.

Země

a plodiny.

517

Francouzské osady:

O km.

□ mil

obyvatelů

Tahiti a Moorea

1179

21-40

11.172

Markesy

1274

2314

5.754

Tubuai, Vavitao, Rapa . . .

209

3-80

793

Souostroví Tuamotu . . . .

1000

18-20^

7.300

langareva

0-30|

Clippertonův ostrov . . . .

5-5

010

—

Francouzské osady:

3684-5

66 94

25.019

Ostrovy, Francii nepříslušej ící, jsou si tvarem tou měrou
podobny, že popis hlavního ostrova hodí se tcž na ostatní.
Ostrovy rozkládají se mezi 148° a 155° z. d. a 16u a 18°
jižní šířky a mají podnebí velmi příjemné a zdravé. Parno
mírněno jest působením mořských větrů v a vysokých hor. „Stále
vystupují, “ praví Forster, „páry z moře na hory a jako ranní
rosa kanou do údolí. Mořský vítr ochlazuje roviny a mírní
parné paprsky sluneční, v noci pak přináší vnitrozemský vánek
chladnou rosu z hor.“ Průměrná teplota je 25° C., maximum
31", minimum 17° C. Nejvíce pršek padá v horké roční době:
od prosince do března ; pak střídá se passát s prudkými větry
severními, jež někdy i zhoubně působívají.

Zemětřesení velmi zřídka bývá pozorováno, a stopy so-
pečné činnosti nacházíme jen v nečetných vyhaslých jícnech.
Horniny jsou však všude sopečné: trachyt, dolerit, čedič a
láva tvoří příkré Špičáky, dosahující výšky až 2000 m. Po-
hoří prorváno je roklovými údolími, která se obracejí směrem
k pomoří. Na hřbetech skalních usazena je červená hlína, po-
vstalá zvětráním hornin ; údolí však mají půdu namnoze velmi
úrodnou, která vznikla nahromaděním se látek rostlinných.
Jest nemožno proniknouti těmito údolími ku vrcholu hor,
nebot každé z nich končí se před vysokými skalními stěnami,
které vystupují ku společnému vrcholu. Kolem příkré horna-
tíny ostrova rozkládá se široká, velmi úrodná a jediné oby-
dlená rovina, která zde onde prorvána je skalními výběžky.
S hor řinou se z jeskyní a roklí hojné potoky, které jako by-

518

Země a plodiny.

střiny naplňují údolí a s jekotem valí se prese stráně a bal-
vany, potom se vinou klidně k tiché laguně, kteráž odloučena
jest od příboje mořského korálovým náspem.

Údolí a stráně pokryty jsou bujným lesem, a kde strom
nemá výživy, vyrůstá keř a kapradí. Rostlinstvo taliitské není
tak bohaté jako na ostrovech západních, aniž tu je mnoho
rostlin nádherných; z rodti mají nejvíce druhů kapradiny, lu-
štinaté, řasovité a mechy, palmy však mají jen dva druhy:
kokosovník a areku. Vůbec je rostlinstvo rázu indického, je-
nom některé rostliny jsou příbuzný s novozelandskými, jiné
s jihoamerickými.

Živných rostlin měly Společenské ostrovy s dostatek již
před tím, než Evropané přivezli cizí stromy ovocné a byliny
obilné. Mimo kokosovník hojně asi ve 13 odrůdách byl pě-
stován banán, dále batata se sladkými hlízami, smldinec kří-
dlatý (Dioscorea alata, jam), užovník (tarro), úhledný strom
vi (Spondias dulcis), který v letní době mění listí jako Ery-
thrina corallodendrum. Plodů uzrávajících v květnu bylo vždy
nad potřebu. Růžové plody vysokých jambusů (Eugenia ma-
lacensis), které opatřeny jsou hustým, tmavozeleným listím a
květem šarlatovým, mají sladkou bílou dřeň. Ve tmavozeleném
listí kaštanu jiliomořského (Inocarpus edulis) skrývá se vonný,
žlutý květ a ledvinitý plod, podobný našemu kaštanu. Lilio-
vitá Dracaena terminalis má sladký, jedlý kořen. Cukrovník
žvýkají domorodci pro sladkou šfávu. Tmavozelené, hrbolaté
kmeny pepře opojného (Piper methysticum) nacházíme jen
v odlehlých roklích, nebot missionáři zakázali vyrábění awy
čili kawy a strom ten po většině vyhubili.

Tykev hruškovitou (Cucurbita lagenaria) a tykev koulo-
vitou (Cucurbita pruriens) pěstují netoliko pro požitek, nýbrž
i za tím účelem, aby jim poskytovaly nádob na olej a na jiné
tekutiny. Z lýčí chlebovníka, smokvoně a moruše papírodajné

Zemí a plodiny.

519

(Broussonetia papyrifera) vyrábějí látku tapa, z palmovitých
listů pandanu a buraa (Hibiscus tiliaceus) pletou rohože.
K budování chýží výborným stavivém je zásobuje bambus rá-
kosovitý (Bambusa arundinacea), Tacca pinnatifida; pevné a
trvanlivé látky dává banán (Musa paradisiaca), smokvoň, Piptu-
rus velutinus, Asclepias gigantea. Z bambusu rákosového sho-
tovují rozličné nože a udice, z přepevného dřeva aito (Casua-
vina equisetifolia) vyráběli zbraně. Dříví chleboně užívají ku
stavbě člunu, červenavého dříví tamanu (Calophyllum inophyl-
lum) k rozličným náčiním a plodu jeho za žluté barvivo. Sto-

lařům dává výborné dříví miro (Thespisia populnea), lodařům
Spondias dulcis, Ilhus tahitensis ; velmi tvrdé dřevo má Phyl-
lantus tahitensis a Pomaderris zizyphoides, od domorodců
„maharne" a „to'i“ zvané. Užitečný je též statný pobřežní
strom hutu (Barringtonia speciosa) s velikými vejčitými listy
a bílými květy, v nichžto jsou růžové prašníky. U moře i na
svahu hor snadno poznáme kukui (Aleurites triloba) po jeho
širokých, laločnatých listech, na líci šedě lesklých, na rubu
hnědě srstnatých ; oleje z jeho tvrdých ořechů zde upotřebují
ku svícení. Druhdy hojný santalový strom (Santalum insulare)
roste již jen ve vnitrozemí ve výši 700 až 1000 metrů; žlu-
tým jeho dřevem dávají kokosovému oleji vůni podobně jako
korou, již dává Alyxia stellata, na Tuamotu velmi rozšířená, a
ze 13 jiných divoce rostoucích rostlin. Dobrého barviva čer-
veného dobývají ze stonků matia, smokvoně barvířské (Ficus
tinctoria), žlutého z kořenův a dřeva nono-a (Morinda citrifo-
lia), z kůry Peperomiae rhomboideae, z listí Cordiae subcor-
datae a j. Mnohé rostliny jsou léčivé, jako Wickstroemeria
Forsteri, Hernandia peltata, napata a paketa; těchto dvou
užívají zejména na otevřené rány. Dobrou pryskyřici posky-
tují kokosovník, tamanu, kapinice nikotová a kukui ; ze všech
těchto užitečných stromů vyváží se hlavně jen tamanu a miro.
Z hub v obchodě důležitá jest Excidia auricula judae, rostouc!

520

Země a plodiny.

hojně na kmenech starých tamanu; dováží se hlavně přes
San Francisko do Číny jménem fungus.

Opojných rostlin užívali domorodci k omámení a chytání
ryb ; házeli rozmačkané plody Barringtoniae speciosae do
vody, užívali páchnoucího lýkovce (Daphne foetida), jedovaté
řeřichy (Lepidium piscidium) a skvrnitého býlí (Tephrosia
piscatoria).

Evropané přivezli tam rozličné rostliny, jako ananas, ci-
troníky a čínské pomoranče, peruánskou chirimoyi, kávu, ba-
vlník, kakao a vanilku ; jiné však se tak rozmnožily, že jsou
útrapou rolníkům, jako z Ameriky přivezená guava (Psidiuin
pyriferum), keř s malinovými plody, jenž na rovinách tahit-
ských ostatní rostlinstvo potlačuje.

Na francouzských ostrovech polynesskýcli daří se velmi
bílá, jemná a čistá bavlna; pěstuje se na rozsáhlých sadech
na Tahiti-u, Mooreji, Mangarevě a Rurutu. Cena nečištěné
bavlny počítá se v Papeiti-u 50 až 60 centimů za kilogramm.
Káva pěstuje se na Tahiti-u a zvláště na Mooreji. Také pě-
stování vanilky nabývá důležitosti, vyžaduje však veliké péče,
nebot je třeba jí chrániti před sluncem, držeti ve vlhku ; lu-
štiny před úplným uzráním natrhané musí se opatrně mezi
peřinami a přikrývkami sušiti, aby nepopukaly a nevy čichly.
Nemálo důležitý je cukrovník, jehož výtěžek zpracovávají na
Tahiti-u čtyři továrny. Mimo to destillují něco rumu; ve vět-
ším množství vyrábějí lihové nápoje z pomorancú. Také ze
stromů evi-a (Spondias cytherea) a z pepře opojného pálí
kořalku.

Zvířena pozemní je na druhy velmi chudá, ale mořská
dosti bohata. Ze ssavců nalezli první evropští plavci jen myš,
vepře se špičatýma ušima a psa, živícího se pouze rostlinami;
oba tyto druhy však vymizely a zavedena byla domácí zví-
řata evropská, koně z Jižní Ameriky, hovězí dobytek z No-
vého J. Walesa. Ovcím nedaří se tu tak dobře jako kozám.

Země a plodiny.

521

K masu kozímu domorodci mají nepřekonatelnou nechuť, kdežto
předsudkuv o masu hovězím a mléku kravím záhy se zhostili.
Nejvíce chovají vepře, dle něhož pak nazvali téměř všechna
větší domácí zvířata. Buaa toro (vepř s dlouhým krkem) na-
zývají krávu; buaa horofenua (vepř rychle po zemi běžící)
nazývá se kůň ; buaa niho (vepř se zuby na hlavě) jest do
máčí jméno kozy.

Ptáků je pouze 20 druhů, jsou však některé druhy zvláštní.
Nej užitečnějším jest ovšem domácí kouř, který bývá též ob-
chodním zbožím. Zde onde usazeny jsou i krocani a kachny.
Dravých ptáků vůbec tu není. Zdá se, že někteří ptáci, druhdy
dosti četní byvše, nyní vymizeli, jako červený medossávek
(Melithreptes coccineus), zelený dloulioocasý papoušek a modrý
holub. Veliký v Nové Kaledonii rozšířený holub chocholatý
(Serresius galeatus) nemá v těchto krajích peří tak nádher-
ného jako jinde ; zejména purpurový chochol jest velmi bledý.
Z papoušků nachází se Coryphilus taitianus a dryas, na Mar-
kesách obecný. Evini, malí, modří papouškové velikosti vrabce,
s bílým peřím na prsou, červenými nohami a zobákem, pro-
hánějí se ve vysokých kokosovnících a ssají z jich květů
sladkou šťávu.

Vodních ptáků je hojně; na pomoří hnízdí se rackové,
buřuáci (Procellaria fuliginosa), kropenatí ledňáčkové (Alcedo
rudis) a snadno krotnoucí mořské vlaštovky (Sterna stolida).
Na zevních útesech loví modrá volavka (Ardea caerulea), na
skalách pomořských hnízdí se korábník, jehož dlouhá, černá
péra ocasní zdobívala oděv náčelníků. Vzácná jsou též péra
faetona (Phaéton aethereus) a šarlatová péra Phaětonis phae-
nicuri, jež nositi směli jenom náčelníci. Překvapovali ptáka
v hnízdě, vytáhli mu péra a nechali jej na živu, by znova
mohli jej olupovati. Ostrůvky Tetuaroa, Tubuai a jiné poklá-
dány byly za soukromé loviště královských náčelníků ta-
hitských.

' •

Cv * t*

522 Země a plodiny.

Z obojživelníků známe několik druhů ještěrek ; veliký,
žlutě skvrnitý geko leze na stěnách chýží a zbavuje střechy
hmyzů. Hadi vůbec nevyskytují se, druh štírů není nebez-
pečný. Za to je much, moskytův a švábu, evropskými loděmi
zanesených, ohromné množství. Moskyti hemží se nejen ve
vlhkých houštinách, nýbrž přilétají v noci do domů, pronika-
jíce nejmenšími otvory záclon; k tomu běhají sta a sta švábů
po zemi a na stěnách, odkudž se spouštějí na postel a takto
utrpiteli ujímají toužený spánek.

Moře u souostroví jsou na živočichy velmi bohata; již
Banks poznal 150 rozličných druhů. Žije tu několik druhů
žraloků, patřících po většině mezi hnědé nebo bílé (Squalus
carcharias); ostrované je rádi pojídají, zejména jich játra po-
kládají za pochoutku. Podivné ryby jsou rejnoci, jichžto hrubé
kůže užívají jako pily, červená, černě pruhovaná skorpaena
(Scorpaena antennata), podobná mořskému ježku, tři druhy
klípek. Chalcedon Imperator, Zeus ciliaris a j. Želvy přichá-
zejí hlavně na břehy nízkých ostrovův a do lagun ; nacházíme
želvy karetové (Chelonia imbricata) i obrovské (Chelonia Mi-
das). Mezi četnými korýši je pozoruhodná hyas, která skrývá
se v písku a bahnu, a jen očima, na dlouhých násadách umí-
stěnýma, slídí po kořisti. Druh krabů (Calappa tuberculata)
skrývá nohy pod štítem tak, že na pohled jest jako podivný
kámen. Velicí raci poustevničtí zalézají do skořepin donek
(Turbo setosus), malý, černý, pobřežní krab (Gelasimus Du-
perreyi) na pobřeží vyvrtává hluboké díry ; jiné druhy bývají
v kraji nebezpečnými škůdci v sadech cukro vniků. Na útesích
nacházíme při odlivu překrásné ulity hlavně ze zavinutců.
nachovců, čepicovek, jehlanek a j., ale i z druhů, v evropských
mořích obecných, jako jsou srdcovky, zévnatky, donky. Domo-
rodci mnohé z těchto měkkýšů pojídají.

Důležitý jsou perlorodky (Meleagrina margaritifera). Nej-
více loví se na Tuamotu a ostrovech Gambierových ; mnohá

Tahiti a Moorea.

523

místa vsak, zejména mělké laguny, byly perlolovci úplně vy-
kořistěna. Pokusy s umělým pěstováním perlorodek u Tuamotů
měly zdárného výsledku. Perlef od ostrovů Tuamotu je černá,
vyjímaje onu lovenou při ostrovu Maruteji. který je nedaleko
ostrovů Garabierových. Tento černý druh prodává se nyní po
L franku 25 centimech za kilogramm. Perly zde vylovené jsou
krásnější nežli ceylonské. Nejvíce perel nachází se u ostrovů
Tuamotských: Arutea, Kaukura, Fakarava, Aratika a To au.
Perlorodka i*. 1876. 11 Toau-u vylovená měla 115 perel.
Z ostrovů Gambierových jsou největší loviště perel Tokaai,
Te Aria, Tokaerero a Te Arai. Výnos lovu perel z obou těchto
souostroví páčí se na 2 milí. kilograminň perleti a černých a
bílých perel v ceně 5—600.000 franků. Téměř všechny perly
dovážejí se do Petrohrad u, Amsterodamu, Hamburku a Londýna.

2. Tahiti a Moorea.

Ostrov Tahiti, Cookem Otaheite zvaný, střed francouz-
ských osad ve východní Oceánii, skládá se ze dvou okrouh-
lých částí: severozápadní Porinui čili Tahiti-nui (velké Ta-
hiti) a jihovýchodní Taiarapu neboli Tahiti-iti (malé Tahiti)
spojeny jsou úžinou Taravao, 2200 m. širokou, kteráž při
stejnojmenné tvrzi dostupuje výše 14 m. nad mořem.

Obě části mají jen úzký pruh rovné půdy vyčnívající
z lagun, mohutnými útesy ohrazených ; ostatek vyplněn jest
příkrou, divoce rozervanou hornatinou. Na Tahiti-nui dostu-
puje Aorai výšky 2064, Orohena 2236, na Tahiti-iti vypíná
se Niu do výšky 1324 metrů.

Aorai a Orohena tvoří s několika menšími Špičáky pře-
krásné souhoří, podobné val&rn vyhaslého kráteru. Z tohoto
věnce hor paprskovitě vybíhají hřebeny, které zvolna se zužu-
jíce sklánějí se k pomoří. Mezi nimi protékají úzkými údo-
lími bystřiny, jež od příkré skalní stěny šumnými vodopády
v bujném rostlinstvu si razí cestu k laguně.

524

Tahiti a Moorea.

Nejkrásnější vodopád spatřujeme nedaleko hlavního města
Papeiti. Cestou, která vede cukrovými poli a dále zužuje
se v úzkou pěšinu mezi palmami, pomoranči a guavami, které
purpurové mučenky, a jiné otáčivé rostliny spletly v nepro-
stupné houští, přicházíme k nádherné vyhlídce. „Mysleme si
švýcarský vodopád Štaubbašský ve větších rozměrech, před-
stavme si k tomu v pozadí hory s nejbujnějším rostlinstvem,
množství palem, širokolistých banánu, hustou směs rostlin
otáčivých a kapradin, pak máme jakýsi pojem o překrásném
vodopádu Faatauy.“ Vysoko na hřebenu vrchu zakrývají vonné
růže rozpadávající se vály z poslední tvrze Tahitianů, která po
krutém boji zradou přišla v moc Francouzů. Na tomto místě,
430 m. nad mořem ležícím, je posádka francouzská.

Nejsevernější cíp ostrova je Point Venus, nazvaný tak
Cookem, jenž tu r. 1709. pozoroval průchod Venuše před
sluncem. Z Papeiti vede tam cesta rozkošnými hájky koko-
sovníkův a chlebovníků, mezi nimiž zde onde vyrůstají citro-
níky, banány a guajavy; stromovité bobkovnice a nádherné,
červenokvěté proskurníky zvyšují půvab krajiny. Point Venus
má maják, jehož světlo zříti lze do 14 moř. mil; nedaleko
prostým plotem ohražen je tamarind, jejž tu Cook vsadil, kde
ukončil svá proslulá pozorování.

Podél pomoří Tahiti-nui až k úžině Taravao zřízena jest
přes nízké pásmo dobrá silnice; práci tu vykonali trestanci,
jakož posud je všeobecným trestem za opilství, že vinník
musí část cesty, svému obydlí nejbližší, mésti, po případě
opraviti.

O zaopatření cestujícího jest na této silnici znamenitě
postaráno. V Hotelu de Plsthme je sice jen velmi málo po-
kojů, které nemají skla v oknech a od sebe odděleny jsou
pouhými latěmi, ale jídelní lístek dvou bývalých francouz-
ských lodníků, kteří závod řídí, mohl by Epikureovce uspo-
kojiti.

Tahiti a Moorea. *

525

Půda tahitská 11a vrcholí cli hor je tvrdá a kamenitá, na
planinách skládá se z chudé hlíny; ale v údolích a na pomoří
je tlustá vrstva úrodné prsti. Tento pomořský pruh je plochý,
někde velmi úzký, jinde i tři km. široký; je bydlištěm téměř
všech ostrovanu, jichž nízké větrné chýže ovšem v bujném
rostlinstvu často zcela oku unikají.

Kolem ostrova táhne se útes, který jen na několika mí-
stech nechává lodím průchodu : často však s pobřežním úte-
sem se spojuje a ztrácí tak povahu vlastního útesu hrázového
a plavbu mezi jednotlivými místy pomořními zamezuje. Jediné
díiležitým jest přístav Papeiti na severozápadní straně ostrova,
mimo to Pueu, Papeuriri, Vairao, Taravao (Port Phaeton) a
Papeari, odkudž vyvážejí se hlavně pomoranče.

Papeiti, t. j. vak vody, hlavní město bývalého tahit-
ského státu, sídlo krále Pomare a, gouverneura francouzských
východooceanských osad, sídlo anglického, severoamerického,
německého a chilského konsula, jest skladiště ostrovů Spole-
čenských, Tuamotských, Tubaiských a Cookových; zde sou-
středí se veškerý obchod. Přes to Papeiti jest dle evropských
názorů pouze velikou vesnicí, kteráž arci od tropické přírody
všemi půvaby jest obdařena. Od moře je pohled rozkošný.
Zdá se nám, že patříme na zemi báječnou. „Nádherné stromy
šacholánovité, žlutý a šarlatový prosvirník obráží se v jasné
vodní hladině ; sametový zelený koberec rozprostírá se až
k zátoce; po obou stranách silnice sotva vykukují z bohaté
zahradní květeny řady úhledných nízkých domků. Muži a ženy
oděni jsou pestrými rouchy a ozdobeni květinami; na trávě
nakupeny jsou celé pyramidy ovoce, jež připraveno k nákladu
lodnímu ; za rozkošnou krajinou výčnívají půvabné vrchy, bo-
hatě porostlé/

Město je vystavěno úplně souměrně. Ulice, souběžné a
v pravém úhlu se protínající, mají názvy velmi zvučné, jako
Rue de Rivoli, Rue de Paris a j. Dlouhé řady chleboňův a

Obr. 144. Obydlí krále Pomare-a,

Tahiti a Moorea.

527

citroníkuv a palem klenou se v husté besídky, jimiž vanou
občerstvující větry mořské. Podél moře, rovnoběžně s nábřežím
Napoleonovým, loděnicemi a skladišti, vyčnívají budovy kupců,
nemocnice a soudu. Y rozsáhlé budově uprostřed přístavu je
pekárna a sklady pro francouzskou posádku. Na veliké planině,
jíž užívá se ku cvičení vojska, spatřujeme hezkou, jednoduchou
budovu francouzského gouverneura s velikým vodotryskem.
Právě naproti jest jednoduchý dům královský se širokou ve-
randou, na niž vedou vysoké skleněné dvéře z pokojů. Y městě
-jsou dva dobré hostince, několik kaváren, všeliké krámy, po
většině zřízené ze dřeva a pokryté palmovým listím. V Rue
de Pologne, v čínské čtvrti, s čínskými budami čajovými, je
bambus jediným stavivém. Chýže domorodců, které skládají
se z bambusových a prosvirníkových tyčí, do země na několik
palcův od sebe zaražených, podobají se velikým klecím. Na
katolický chrám věnovala vláda mnoho peněz; kostel prote-
stantský je mnohem prostší. Mají však vždy dosti navštěvo-
vatelů. Často sedí nábožní posluchači před otevřenými dveřmi
a okny, na ulici a trávníku, nádherným prosvirníkem zastí-
něném, a pozorně naslouchají kázání, kteréž mnozí starší mu-
žové a ženy, jež dělají si zápisky, potom s jakýmsi sebevědomím
a hrdostí opakují. Při rozdělování svátosti oltářní užívá se
plodů chlebovníka místo chleba, kokosového mléka místo vína,
nebot druhdy se stávalo, že první dva nebo tři kommunikanti
pohár vína až na dno vyprázdnili.

Y neděli okolní obyvatelé přijíždějí do města bud jízdmo
nebo po lodích, nebot časně z rána je trh. Mnozí přicházejí

již o den dříve a zřídí si nocleh z rohoží a houní v obou
velikých tržnicích, které jsou ve městě zřízeny. Na příčných
provazích zavěšeno je množství citroníků, banánův a různé
zeleniuy. Mnozí nosí zboží své na bambusových tyčích na
ramenou. Zde přinášejí ženy v zeleném listovém koši pstruha,
několik garnátů, raka, jedno nebo dvě vejce, onde mužové

i •

Tahiti a Moorea.

ke koupi nabízejí několik mangasů nebo malé ryby, jež hou-
pají se na tlustém bidle. Kolem tržnice jsou stinné banány,
skupiny jasmínuv a šarlatových prosvirníků, pomoraněových
stromňv a mangio; i zde usadili se prodavači s rybami, ovocem
a květinami, kteréž jsou velmi oblíbeny. Každý má na klo-
bouce, ve vlasech, kolem krku i prsou květiny, takže celá
společnost činí dojem veselé maškarády. Oděvy z barevných
látek bavlněných: červených a bílých, tmavomodrých s bílými
nebo žlutými pruhy, červených žlutě tečkovaných a modrých
se žlutými kříži, volně visí od ramenou až k nohám, hojný -
černý vlas s nádhernými květinami pokryt je stříbrolesklou
reva-revou nebo malým kloboukem námořnickým — to je kroj
žen. I mužové ovinují věnce kolem klobouku nebo hlavy, již
někteří zavinují v červené a žluté hedvábné šátky ; barevné
košile a krátké pestré kalhoty hodí se k malebnému příjem-
nému obrazu.

Na Královnině náměstí občas za tichého chladného večera,
hraje-li hudba na válečné lodi právě zakotvivší, shromažďuje
se pestrá společnost: francouzští důstojníci, úředníci, kupci a
domorodci, ženy a dívky, tmavohnědé Tahitianky i Angličanky
a Francouzkv. Malé skuDinv sedí na Dřinesenvch rohožích,
naslouchajíce hudbě, vesele hovoříce a žertujíce, až koncert
se skončí, a rohože, košíčky a děti se seberou, a společnost
se k svému obydlí rozchází.

Na východě od města při výběžku Farauti jest loděnice,
v níž opravují se lodi o 500 tunách. Zde francouzská vláda
založila zásobárnu, ač-li tak jmenovati chceme několik kolen,
kovárnu a j.

Papeiti je přístavem svobodným; lodi platí zde určité,
mírné poplatky za přistání v loděnicích a lodivodné. Obchod
je téměř výhradně v rukou anglických, amerických a něme-
ckých velkoobchodníků. Francouzové obstarávají jen obchody
malé. Předměty vývozu jsou hlavně perleť, kopra, pomoranče

630

Tahiti a Moorea

a guano ; 11a ně není uloženo clo vývozně. Ale za perlet, která
vytěžena byla na ostrovech Tuamotu a sousedních souostrovích
a odtud do Papeiti k vývozu byla poslána, jest určen poplatek
40 franků za tunu. Přívozné clo 12 °/0 z opověděné ceny uloženo
je na všechno zboží mimo dobytek, stroje, školní knihy a po-
třeby vládní a z lihovin, na něž je přirážka 75 centiraů za
litr. Z Papeiti bylo r. 1881. vyvezeno: perleti za 546.000 zl.,
bavlny za 480.000 zl., kopry za 228.100 zl., dále citrónové
štávv, pomorančů, hub, vanilky, semen bavlníku a j., úhrnem
za 1,097.210 zl. Pomoranče vyvážejí se do San Franciska.
kdež je prodávají za cenu 8- až 12násobnou. Tahifané za-
obalují plody neuzralé do listů pandanu a ukládají je po
500 až 1000 kusech v bednách, shotovených z oloupaných
větví puraua (Hibiscus tiliaceus). Hlavním zbožím přívozu
jsou látky bavlněné (Indiennes), pak mouka a suchary a vše-
liké konservy. Z Ameriky a Nového Zelanda přiváží se solené
a v krabicích uschované maso hovězí a skopové, z ostrovů
Jižního moře maso vepřové, z Ameriky zavařené ovoce a ze-
lenina. Z Yalparaisa přiváží se také seno pro koně, nebot
domácí seno není výživné.

Papeiti a tudy i francouzské osady jsou čtverým způsobem
spojeny s ostatními díly světa. Předkem plují lodi francouz-
ského námořnictva kolem země a dvakráte do roka u Tahiti a
přistanou; plachetní lodi závodu Tandonnet v Bordeaux dle
smlouvy s vládou uzavřené konají ročně 6 plaveb a u Tahitia
přistávají ; dále plují pravidelně lodi Sociéty commerciale
de FOcéanie, a konečně každý měsíc přijíždějí sem plachetní
lodi ze San Franciska. Při plavbě ze San Franciska přistane
lod v přístavu Taiohaě v Markesách, zpáteční plavba je však
přímá. Dovozné z Francie přímo na Tahiti obnáší 80 až 100
franků za tunu.

V Papeiti obývá asi 5000 lidí, z nichž jest asi 500 Fran-
couzů, několik Angličanů, Němců, Severoameričanův a Číňanů.

Tahiti a Moorea.

531

Pro pole bavlníková a cukrovníková a pro tři cukrovary za-
vezeni byli ostrované KingsmillŠtí, jichž podivné chýže jsou
v sadech roztroušeny. Dle sčítání z r. 1879. žilo na Tahiti-u
9745 lidí, totiž 6820 Tahitanti, 982 Ostrovanů, 830 Francouzů,
6U0 Číňanů, 263 Angličanů, 144 Američanův a 40 příslušníků
národností jiných.

Prve byly v oběhu mince kovové, kteréž missionáři dali
v Anglii raziti za 3000 liber šterlinků. Na jedné straně vy-
tlačena byla lod, na druhé: Copper preferable to páper, t. j.
měd lepší než papír. Měly cenu půl penny. Francouzové, při-
šedše na ostrov, tyto peníze zabavili a do moře hodili, jich
pak rozšiřovatele tresty shrožovali, a zavedli franky jako peníz
oběžný. Dříve počítali domorodci dle piastrů nebo dollarů,
i kolovaly mince španělské, mexické, středo- a jihoamerické,
i severoamerické a východoindické mince stříbrné; mnohé
z nich domorodci posud přijímají, ale při úřadech fraucouz-
ských platí se jen franky, kteréž jsou nyní všeobecně roz-
šířeny. Tahifané nazývají frank toata, půlfrank rena.

Míry a váhy jsou francouzské, ale i anglické jsou posud
z části užívány ; tak obnáší tuna 2000 liber angl. avoirdupoidů.

Banky zde není, francouzský úřatl prodává své směnky
do Paříže, splatné 20 neb 30 dní po viděné (a vista) průměrně
s třípercentovou praemií. Vůbec pak vydávají se směnky proti
zaslání výrobků do Londýna na lhůtu tříměsíční, do San Fran-
ciska na dobu 15 neb 30 dnů po viděné.

Na východě od Taiarapu je malý (3 □ km.) ostrov Matia
čili Maitea, pouhý vrch 435 m. zvýší s ploským vrcholem;
ostrov má na východním konci útesy, ale není tu místa pro
zakotvení příhodného. Chýže domorodců skrývají se mezi ko-
kosovníky, banány a j. na úzkém pomoří. Bujné rostlinstvo
vysoko pokrývá rozervané stěny skalní, ba i na plochém te-
meni ostrova vyrůstají mohutné stromy. Domorodci, nesmíšení
Tahifané, jsou přátelští, pohostinní a dobří obchodníci. Když

532'

Tahiti a Moorea.

tu locl „Sunbeam14 přistala nakoupit nějaké zvláštnosti, dovedli
ostrované správně uvážiti cenu jednotlivých mincí; peněz bra-
silských odmítli, ale čílské a severoamerické dollary ochotně
přijímali. Náčelník uvítal cestující přívětivě, ale vážně a s dů-
stojností, i nepřijal odměny za předměty cizincům darované.

Asi 18 km. na západ od Tahitia je téměř tříhranný, ostřím

k jihu směřující ostrov Moorea, kterýž půvabnou a roman-
tickou krásou předčí snad i nad Tahiti. Vidličnaté, divoobrazné
hor>, podobné zašlým hradům a obeliskům, rozkládají se

Obr. 146. Maitea.

u vnitrozemí a dostupují největší výše v hoře Tohinea (1212 m.),
jejíž hořejší část je na způsob tunnelu prorvána. Pověst vy-
pravuje, že bůh Oro ve hněvu na malého boha moorejského
z Tahitia mrštil oštěpem a horu prorazil. Pohoří jsou tam
úrodná, hojně ovlažovaná údolí, jimižto spěchají potoky k moři.
Na severním břehu, kde moře dále do země zasáhá, je při
krásném zálivu Opunohu, pro četné muskyty též Baie des
moustiques zvaném, veliká vesnice Papetoai, středisko obchodu.
Chobotový přístav jest asi 5 kra. zdélí, po obou stranách
uzavřen je kolmými až tiUU ra. vysokými stěnami skalními ;

534

Tahifané.

úrodná půda pobřežní zvolna se zvyšuje a vzadu ovroubena
jest holými, podivnými skalami. Naproti přístavu vypíná se
ohromná skála, jejíž ostrý vrchol mizí v oblacích. Moorea za-
bírá 132 □ km. čili 13.237 ha. a měla r. 1879. celkem 1427
obyvatelů, totiž 1203 Tahitanů, 113 jiných Polynesanů, 77
Číňanův a 34 Evropanů.

3. Tahiťané.

Obyvatelé Tahiti a vždy byli pokládáni za nej krásnější
národ Jižního moře, a věru posud jim tato chvála přísluší ;
nesmíme však z líčení přemnohých cestovatelů souditi, že toto
plémě snad předčí nad ostatní národy světa. Zejména ženské
pokládány za neobyčejně příjemné krasotiny ; všeobecnou však
je zkušeností, že u národů přírodních ženy vůbec nevynikají
nad muže. Nicméně vzbuzuje v nás obdiv toto hezké plémě

s vysokou a silnou, při tom pravidelnou postavou a tvarem.
Zejména vynikají členové rodin vznešených; mužové bývali
většinou dva metry zvýší, ženy pak ne o mnoho menší. Vyšší
třídy vždy se lišily od nižších světlejší pletí, jakož vyplývá
z bohatšího odění a pohodlnějšího života; barva pleti vůbec
kolísala mezi světle žlutohnědou a tmavohnědou, již měli třídy
chudší, dělníci. Přes to byla tmavá plet oblíbena, spatřováno
v ní znamení síly ; missionář Ellis nejednou slyšel Tahitany
volati: „Jak tmavý je ten člověk, ten má silné kosti !“

V dřívějších dobách ovšem nebylo tak snadno poznati
vlastní plet ostrovanů. Nebot již dětem osmi- neb desítiletým
vypichovali na celém těle mimo obličej rozličné figury. V roce
třicátém bylo taetovování ukončeno, i bylo tím hojnější, čím
většího důstojenství kdo požíval. Výkresy pokrývaly celé tělo,
takže vypadalo jako oděno v těsně přilehlý šat, a to tím spíše,
protože většina obyvatelstva mívala oděv velmi jednoduchý.
Mužové* nosili jen maro, vznešení jakési poncho, kus látky

Tahifané.

5 m

v prostředku rozříznuté, kterýmž otvorem se prostrčila hlava.
Tato „tiputa“ byla též krojem žen, kteréž raději oblékaly
pestré, ozdobené ahubuu, z něhož jim pravá ruka volně vy-
čnívala. Vlastním jejich oděvem bylo však pareu, dlouhý kus
látky, kolem pasu několikráte otočený, jehož cípy bud pře-
hozeny byly na záda anebo na lokti nošeny. Nyní však odívají
se ženy dlouhými, volnými šaty, které zavedli missionáři,
hlavu pokrývají slaměnými klobouky nebo raději věnci z von-
ných listův a květin. „Jest to malebný pohled, “ praví cesto-
vatel Roughi, jenž r. 1869. navštívil Tahiti, „na jejich hedvábné
a lehké, pestré šaty, když o svátku císařově užívají radovánek,
vládou jim připravených. “ Vznešené třídy jen neřády oblékají
se v nepohodlné šaty evropské. Bývalá královna Pomare nosila
při slavných příležitostech nádherný sametový šat a diadém
drahokamy posázený. Když Ida Pfeifferová na svých cestách
i*! 1846. — 48. Tahiti navštívila, pozvána byla k velikému plesu.
Mezi četnými hosty, Francouzi i domorodci, byla též královna,
veliká, tělnatá dáma v modré atlasové bluse, na níž přišity
byly ve dvojích řadách nádherné černé krajky hedvábné.
V uších měla veliké květy domácího jasmínu, v černých vla-
sech věnec, v ruce držela velmi způsobně jemný, vyšívaný a
širokými krajkami ovroubený kapesní šátek. Na nohy oblékla
s patrnou nelibostí punčochy a střevíce. Tomu sebezapření ne-
podrobil se „kanárožlutý král“, jemuž více záleželo na vlast-
ním pohodlí nežli na evropských módách; procházel se bos.
Vznešená jeho osoba oblečena byla v bílé kalhoty a kabát
ze žlutého kartounu. Bylo tancováno, ale královna neúčastnila
se této zábavy, nýbrž kouřila ve vedlejším pokoji několik
doutníků. Při stole jí tak chutnalo, že si nabrala plný talíř
zákusků, aby si je odnesla domů. Někteří páni a dámy, kteří
snad neznali účinky šampaňského vína, musili býti něžně
nuceni, aby sklenice příliš často nevyprazdňovali. V celku
však ukončena hostina dosti slušně, a kanárožlutý král, jako

Tahifané.

537

soused paní Pfeifferové, snažil se ctěné cestovatelce prokázatí
co možná nejvíce pozornosti.

Nyní zvolna evropské mravy zdomácněly, a ony malé
hříchy proti etiketě jsou řídkými. Když tu lod „Challenger**
na cestě kolem světa přistala, byli důstojníci v paláci se vsí
formalitou představeni královně, kteráž pak navštívila ples
na lodi pořádaný. Projíždky kolem útesů súěastnila se Moa,
královna Raiatejská, korunní princezna tahitská, kněžna z Moo-
rey, nyní paní Branderová. mezi pány vynikal král z Raiatey.

Mrs. Brassev byla u oné paní Branderové velmi vlídně
přijata. Ku slavnosti na rozloučenou, na statku Fataua ne-
daleko Papeiti konané, sešli se všichni tahitští Členové krá-
lovské rodiny, mezi nimi následník trůnu s bratrem a sestrou.
Všichni dostavili se v kroji národním a s věnci kolem hlavy
a šíje. Na břehu bystřiny zřízena byla v banánovém háji jídelna.
Dvě řady štíhlých kmenů spojeny byly bambusovými tyčemi
a pokryty rohožemi z listů kokosových. Kolem této zelené
střechy a mezi zelenými sloupy byly navěšeny věnce ze hně-
dých a žlutých listů thevy, na zemi pak prostřeny byly hezké
rohože. Široké listy byly místo ubrouskův, a nádoby a koše,
utvořené ze sešitvoh listů, ohsahovalv všeliké domácí lahůdkv:
ústřice, homary, dušená kuřata, vařené sele, banány, plody
chleboně, pomoranče a angrešt. Před každým hostem byla
skořápka z kokosového ořechu s Čerstvou vodou, jiná s kousky
kokosových jader a třetí s mlékem, dále dvě bambusové tyčky,
košík s poi, půl plodu chleboně a několik zelených listů, které
po každé krmi se vyměnily. Slanou vodou polívali kokosová
jádra a v ní jídla omáčeli, prázdná pak skořepina naplněna
čistou vodou k umytí úst a prstů, nebot nožů a vidliček v Ta-
hitiu ani nyní neužívají. Po jídle pak vykouřily mnohé dámy
několik cigarret.

Jesti tabák velmi oblíben, jakož vůbec i jiné požitky.
Pití kawy, zde awa zvané, arci působením missionářův odstra-

538

Tahifané.

něno. Zato vyráběli z kořenů Cordyline australis a z cukrov-
inku kořalku, později též ze chleboně, ananasu a ze štávy
pomoraněů. Vláda francouzská zakázala sice na ostrovech pálení

Obr. 149. Královna Pomare.

kořalky, ale to se stalo spíše z ohledu k dovážejícím obchod-
níkům nežli z péče o blaho národa ; zákaz ten tudíž nechrání
Tahítany před nepravostí opilství.

Tahifané.

539

Obydlí tahitská byla vždy velmi jednoduchá, tvaru vejči-
tého neb elliptického ; některá byla velmi rozsáhlá i bydlelo
v nich několik rodin. Veliká střecha z listů pandanů hluboko
dolu zasahovala, místo pak mezi kůly bylo bud bambusovými
tyčemi nebo rohožemi zakryto, bývalo však často i zcela ne-
ohrazeno. Vnitřní prostory bývaly bambusovými stěnami roz-
děleny ve více pokojů, mimo to vykázáno zde bylo místo pro
vepře. Nábytek měli velmi jednoduchý. Sedávali sice většinou
se sklízenýma nohama na rohožích, měli však přece jedno
nebo dvě iri čili nohoroa, sesle, podobné poduškám shora již
popsaným ; byly z tvrdého dřeva tamanu, nahoře v prostředku
vyhloubeny a pečlivě uhlazeny. Dle hodnosti hosta nabídli mu
větší nebo menší iri. Z tamanu shotovovali také mělké nádoby
o čtyřech nohách, sloužící k přípravě popoi-e; byly až 2VQ m.
dlouhé a V3 m- hluboké, podobajíce se pak neckám. Na místě
hmoždíře sloužilo papahia, kulatý, čtyřnohý špalek z tvrdého
dřeva, na jehožto hlazeném povrchu roztloukány byly kořeny
a ovoce penu-em, jakýmsi kyjem z černého čediče. Uprostřed
domu stálo fata. kmen s větvemi vidlicovitě utatvmi, na něž
navěšovali rozličné koše na potraviny, láhve a misky bam-
busové a kokosové, lampy z kokosových skořepin s bavlněným
knotem a p. Dole položen byl kolem kmene kulatý talíř, jehož
dolejší vypouklá část bránila myším přístupu. Za lože sloužily
jim rohože, jiné pak, ahu taooeto, byly pokrývkou; hlava kla-
dena na dřevěné tuaurua, nízkou, nahoře vyhloubenou stoličku,
často uměle vyřezávanou. Nyní však mají namnoze výrobky
evropské.

Dům náčelníka z Papeiti a švakra královny Pomare IV.
při návštěvě Mrs. Brassey-ovy měl dvě postele, čtyři žíňovky
11a zemi rozložené, dva nebo tři kufry a stůl s psacími po-
třebami a několika knihami. Vepř a jedenáct selat, která
dámě nabízel, nebyla s vysokým hodnostářem pod touže střechou,
nýbrž jim vykázána místa oddělená.

Tahifané.

541*

Všichni cestovatelé vychvalují čistotu celého příbytku
i všech předmětu. Tahifané umývali se vždy před i po jídle
a třikrát denně sp koupali v řece nebo v laguně. Ale s pří-
jímáním civilisace odložili tento dobrý obyčej a vůbec mnohou
svou dobrou vlastnost' ztratili.

Neobyčejně obrátili byli v pletení rohoží, košův a látky
tapa. Jich rohože z listů pandana, kůry paritia, z kopřiv, ko-
kosových listů, z trávy a třtiny vynikaly nad podobné výrobky
evropské. Tápu i zde shotovovaly ženy z lýka rozličných ro-
stlin ; z moruše papírodajné vyráběny látky nejjemnější, z chle-
boně látky hrubší pro nízké třídy obyvatelstva, smokvoň po-
divná poskytovala látku hrubou, kteráž však nepropouštěla
vodu a tudíž dlouho vytrvala. Měkké látky chránili proti
vlhkosti, natírajíce je klejopryskyřicovou štavou z maranty
třtinovité nebo z maukeše (Aleurites triloba). Látky barvili
na žluto kořeny z morindy, plody a listím callophylla. stop-
kami Thespesiae populneae, listím amomu (Ainomum obuhi)
a kurkumou, hnědě korou maukeše a kasuariny. Barvu čer-
venou si připravovali, polévajíce mlékově bílou štavou plodu
' smokvouě (Ficus prolixa) listí Cordiae sebestinae. Jako vzorků
užívali listů kaDradin. mosvirníkův a bambusů.

Tahifané mají nyní lodi evropské, s nimiž plují k ostro-
vům sousedním. Dříve měli válečné čluny 20 ba i 36 metrů
dlouhé ; přední a zadní jich konec býval vzhůru ohnut až do
výše 3 metrů. Dva čluny spojovali dřevy, na něž položili plo-
chatinu, opatřenou často chýží. Konce lodi byly uměle vyře-
závány a ozdobeny, se stožárů vlály dlouhé praporce, takže
toto lodstvo a bojovníci v barevných pláštích bylo velice ma-
lebné. Měli však též jednoduché čluny s ochranným okrajem ;
užívali plachet i vesel. Již v době Cookově Tahifané měli
pozoruhodné známosti plavecké. Dovedli předpovídati změnu
větrů mnohem lépe než Evropané a neznajíce kompasu vý-
borně se vyznali ve siněru dle slunce a hvězd; určitě vě-

-W '

542

« Tahifané.

děli, kdy jednotlivé hvězdy v rozličných ročních dobách vy-
cházejí a zapadají.

Doposud jsou výbornými a téměř vášnivými rybáři. Každý
večer zátoka Papeiti osvětlena jest pochodněmi rybařících
domorodců. V každé lodičce jsou aspoň tři muži; jeden jest
u vesel, druhý mává pochodní pryskyřicí napuštěnou a třetí
má připraveno kopí, na konci v několik hrotů vybíhající.
Touto zbraní umějí velmi obratně házeti. Mimo to užívají
též sítí a udic ze dřeva, lastur nebo kostí. Také chytávali
ryby omamujíce je plody Barringtonie, listím tephrosie ry-
bářské, lýkovcem smrdutým a řeřichou rybářskou (Lepidium
piscidium). Na mělkých místech stavěli hráze, přes něž příliv
ryby zanášel, a v nich též uchovávali ryby a želvy.

Vzdělávání půdy však málo péče věnovali, nebot půda
sama jim hojnost plodů nesla. Nejvíce pěstovali chlebovník a
plodiny v Polynesii rozšířené. Přivezené rostliny, jako tabák,
bavlník, vanilku, ananas, pomoranče, pěstují většinou pouze
cizinci.

Příchodem Evropanův a rozšířením víry křesťanské úplně'
změněnv bvlv společenské poměrv Tahifanů. Jich mravy ne-

■J mí Ai A. M. V

byly příznivý životu rodinnému; ani otec ani matka ani děti
nejedli společně. Nejenom že nesměla žena týchž pokrmů
s mužem pojídati, ba nesměla ani svůj oběd na témže krbu
si připraviti; zákaz ten vztahoval se na celé pokolení a trval
až do smrti. Muži pokládáni za „rau neboli posvěcené, kdežto
ženy byly „roa“, z třídy nižší. Ženám bylo pod trestem smrti
zakázáno pojídati vepřové maso a kuřata, ryby, kokosové oře-
chy a rozličné plodiny, které v oběť byly přinášeny bohům.
Ženy nesměly užiti košů, v nichž uschovány byly zásoby pro
muže, smrtí byly by potrestány, kdyby uvnitř domů, v nichž
mužové jedli, oběd byly pojedly. Odsouzeny byly k hanebnému
ponížení a chudobnou potravu, jíž jim bylo dopřáno, pojídaly

Tabifané.

543

v odlehlých zvláštních chýžích. Nikdy nesměly vstoupiti do
marae anebo účastniti se bohoslužebných úkonů.

Mnohoženství bylo pravidlem, zvláště u vznešených, a to
v ten způsob, že nejvznešenější žena měla hodnost manželky,
ostatní pak byly jí poddány jako služky. Zvláštních obřadů
při uzavírání manželství mezi prostými nebylo, dostačovalo
dobyti si svolení otcova nějakým darem. Vznešení byli však
v rodinném marae-u oddáváni, při čemž kněz jich se otázal :
zůstanete si věrni? a odříkával modlitby za blaho snoubenců.
Tito pak postavili se na kus látky, jiné sukno přes ně bylo
přehozeno a třetí položeno k jich nohám, na kterémžto za-
chycována byla krev příbuzných, kteří se k oslavě tohoto
sňatku pořezávali zuby žraločími. Tím uzavřen sňatek man-
želský; užité sukno zůstalo posvátným a připadlo králi nebo
arreoy-ům.

Společnost arreoy nejvíce rozšířena byla na Tahitiu, pak
na Rarotonze, Nukuhivě a na Hawaii. Dle pověsti jsou arreoy
tak staří jako lidstvo. Oro, syn Taaroův, nejvyššího boha,
chtěl se zasnoubiti s dcerou Taaty, prvního člověka, i poslal
své bratry Orotetefu a Urutetefu, by mu vyhledali manželku.
Po dlouhém pátrání potkali v údolí Boraborském krásnou
Vairumati a zvolali: „Tato budiž manželkou našeho bratra.1*
Oro pak sestoupil v ono údolí po duze, již byl vzepjal ze
svého bydliště na vrchol Borabory, a zasnoubil se s krásnou
ženou. Protože nyní často z nebe odcházel, hledali jej bratři
a přišli po duze k domu, kdež Oro dlel s manželkou. Nechtě-
jíce přijití bez darů, proměnil se jeden z nich ve vepře a věnec
z červeného peří, druhý pak tyto dary přinesl Oro-ovi. Týž
v odměnu povýšil bratry své (proměněný vzal na se zas dří-
vější podobu, ale dary zůstaly bez pohromy) za bohy a arreoy.
Na památku toho kladeny byly při slavnostech vepř a věnec
na oltář chrámový. Oba bratři, kteří takto byli zakladatelé

544

Tahifané.

společnosti, se neženili; ale svým přívržencům přikázali, aby
všecky děti ze svých manželství hned po narození zabíjeli.
Tomuto zákonu nebylo podrobeno jen několik mužův a žen.
kteří nejsouce pravými členy společnosti konali pouze výkony
služebné. Vlastní arreoy dělili se v sedm tříd, které od sebe
se rozeznávaly různým taetovováním a malováním těla. Nejvyšší
třída byli Awa-parai čili pomalovaná noha, protože její čle-
nové měli nohu počerněnou; byli pokládáni za bytosti nad
člověkem stojící, ačkoli bývali zlomyslní ukrutníci. Jim bylo
skoro vše dovoleno, neboť náčelníci sami ujímali se zařízení,
z něhož jako členové měli prospěchu. Časem stali se arreoy
potulnými komedianty ; táhli z kraje do kraje, od ostrova na
ostrov, prováděli němohry a tance, oddávajíce se při tom nej-
větším výstřednostem a žijíce na útraty ubohého lidu. Tato
divadla často po celé noci byla provozována, a to hlavně tří-
dou nejnižší. Kamkoli přišli, byli postrachem obyvatelstva a
jeho majetku, neboť nikdo z prostého lidu neodvážil se ode-
příti arreoy-ům věc žádanou, věda, že tento spolek smrtí nebo
vypovězením tresce neposlušné. Jest na snadě, že mnozí chtěli
účastni býti výhod a rozkoší tohoto spolku. Chtěl -li kdo za
člena přijat býti, přišel do veřejného představení maje kolem
těla pás ze žlutých listů ti-a, obličej červeně obarvený, vlasy
namazané olejem a květinami ozdobené, a jako šílený vrhl
se mezi tanečníky a herce. Nebyl však vždy přijat, často bylo
mu dříve konati přemnohé služby vznešeným členům spolku.
Velmi nesnadno bylo však dostati se z třídy nejnižší do vyšší.

Počet arreoyů býval asi velmi veliký; vidělť Cook odjí-
žděti z Huahiny 70 lodí s touto ničemnou chasou. Jenom Ta-
hiti, přírodou tak bohatě obdařené, mohlo snésti vydírání této
cizopasné společnosti. Arreoy dostal se po smrti do jakéhos
mohamedanského nebe; maje dosti prostředků, může získati
si kněze Romatana, jenž uchovává klíče rohutu-noanoy, ta-
hitského sídla blažených. Tento ráj byl na ostrově Raiateji

Tahtfáné.

545

u pohoří Temehani-Unauna, ale ve vyšších vrstvách, takže
smrtelníkům byl neviditelným.

Vraždění dítek, arreoyům zákonem kázané, bylo též u ostat-
ního obyvatelstva obvyklé, a zdá se, že doposud není úplně
- odstraněno. Missionář Nott nepoznal matky, která by nebyla
několik dětí zabila. Ellis vypravuje, že mnozí rodičové dle
vlastního přiznání nebo dle svědectví jich sousedův a přátel
deset i více dětí zardousili. Dělo se to způsobem rozličným,
často velmi ukrutným; nevinné oběti bývaly dle způsobu své
násilné smrti zvlášt pojmenovány. Nikomu ani nepřipadlo, že
se tu tropí hnusný zločin, každý o tom mluvil bez ostychu a
tvrdil, že vraždění dětí je nutno, protože by prý ostrov tak
četné obyvatelstvo neuživil. Nejvíce vražděny byly dívky, takže
za příchodu prvních missionářů bylo mužů pětkrát více nežli
žen. Nyní jest obyvatelstvo vzhledem ku pohlaví zase skoro
v pravém poměru.

Zavražděné děti byly beze všech okolků zahrabány pod
křoví nedaleko obydlí. Dorostlí pochováni však velmi slav-
nostně, zejména vznešení. Mrtvoly jich byly jaksi taksi bal-
zamovány, ovinuty bílým plátnem a položeny na lešení, zří-
zené v rodiném marae. Mrtvolu nechali takto ležeti, až hlava
odpadla; tělo pochovali pak v marae, lebku však vzali si pří-
buzní domů. Smutek nad zemřelým projevovali divoce křičíce,
vlasy si škubajíce a na těle do krve se zraňujíce.

Vznešení požívali již za živa veliké úcty, po smrti pak
povýšeni na bohy, oramatua, kteří pokládáni za duchy zlé a
usmiřováni obětmi; patřili mezi Tii, bohy druhé třídy.

Nejvyšším bohem byl Taaroa (na jiných polynesských
ostrovech Tangaloa, Kanaloa zvaný), tvůrce všech věcí. Takž
obsaženo je v jedné posvátné písni : „On dlí, Taaroa jest jeho
jméno, v nekonečně prázdném prostoru; posud žádná není
země, žádné nebe, žádné moře, žádný člověk. Taaroa s hůry
volá, putuje v nových tvarech, Taaroa jako půda, jako pod-

Jung, Austrálie.

546 v Tahiťané. *

klad skal, Taaroa jako mořský písek, Taaroa v šíré dáli. Taa-
roa objeví se jako světlo. Taaroa vládne uvnitř, Taaroa všude.
Taaroa moudrost.** Když probudily se lidské city a vášně, vznikla
radost, blahobyt a spokojenost. Taaroa (jakž v oné písni dále
se vypravuje) oženil se s Ohinatua tai-í, bohyní zevního světa,
která působí mraky, déšť a j., pak s Ohinatua outai-í, bohyní
vnitřního světa, kteráž je zárodkem pohybu, dále s Tuanií,
bohyní vzduchu, duhy a povětroňů, konečně s Tuararo-í, bo-
hyní podzemního ohně.

Druhý bůh velice ctěný a strachoplodný byl Oro, válečný
bůh Tahitský a ochránce Tahitia a Moorey. Jiný Hiro, buh
zlodějův a námořníků, kdysi byl ve hlubinách moře nestvů-
rami, tam bydlícími, uspán, a tu způsobil bůh větrů hroznou
bouřku, aby zničil lod, v níž bylo několik přátel Hiroa. K jich
nářku spěchal kýs dobrý duch ku spícímu a probudil jej,
Hiro pak zahnal boha bouřek. Také bůh Maui, známý v ji-
ných částech Polynesie, byl Tahitany vzýván.

Pro vyšší bohy měli modly, hrubé to špalky nebo vyře-
závané figury, ovinuté plátnem nebo lýčím a ozdobené čer-
veným peřím; také jen hrubé kusy hranatých sloupů čedičo-
vých. Tyto modly nebyly však obrazy bohů, nýbrž pokládány
za dočasné jich bydliště a potud jen byly ctěny. Bohové však
bydlívali též ve zvířatech a stromech.

Chrámy čili marae byly stavby velikolepé ; jich četné roz-
valiny podivem nás naplňují, uvážíme-li nedokonalé nástroje
tahitské. Marae bylo bud rodinné, krajové neb národní ; všechny
byly stavěny týmže způsobem. Na prostoře, z předu nízkým
plotem, v levo a v právo zdí ohražené, byla vzadu vysoká je-
hlan cová stavba a na její plochém vrcholu stály oltáře a modly.
Chrámová pyramida v Atahuru byla u země 90 m. dl. a 31. m.
široká. Byla přes 16 m. vysoká a měla 10 schodů z velikých
čtyrbokých korálových balvanů. Budova byla celá kamenná,
zevně pokryta byla rozličnými kameny, bez malty na sebe

Tahitané.

547

položenými. Na hořejší ploše, 66 m. dlouhé a 4 m. široké,
byly obětní oltáře, veliké desky na sloupech uměle vyřezá-
vaných; zde Cook a Banks nalezli ptáka vyřezávaného ze
dřeva a rybu z kamene. Nádvoří, plochými kameny vydlá-
žděné, zastíněno bylo vysokými stromy, jichžto husté koruny
dodávaly místu tajemné velebnosti. Ze šumotu kaštanů knězi
dovedli seznati hlas bohů.

Knězi obývali v domcích nalézajících se uvnitř i za ohradní
zdí. Jim příslušelo konati určité modlitby a přinášeti oběti.
Lidé obětováni byli sice pouze nej vyšším bohům, a tož v ná-
rodních marae-jícli, ale za každé důležité události, při nemoci
nebo smrti králově, při velikých slavnostech národních, za
války a při stavbě chrámu, na jehož každý pilíř byla napích-
nuta lidská mrtvola. K obětem bráni byli zajatci nebo muži
z nižší třídy, začasté ti, jichž král nebo kněží chtěli se zba-
viti. Obětováni byli tím způsobem, že mrtvoly jich složeny
byly do velikého koše z kokosových listův a v chrámu před modlu
položeny. Velekněz vyřízl oko, nejchutnější část lidského těla,
a podal je králi, který je dal k ústům, jakoby je snísti chtěl,
ale pak knězi zas odevzdal. Byla to upomínka na lidojedství,
které na Tahitiu bývalo velmi rozšířeno, ale v době objevení
úplně zaniklo.

Cookem zachována jest nám báj, z níž souditi můžeme
o někdejším lidojedství. Kdysi žili v horách tahitských dva
lidojedi, jichž rodná země byla neznáma, a byli postrachem
obyvatelstva. Proto dva bratři se usnesli na jich smrti. Po-
zvali oba lidojedy a hostili je knedlíky z těsta chlebovníko-
vého, v kterýchž ukryli žhavé kameny. Jeden lidojed ihned
skonal, druhý, slyše sykot v hrdle svého společníka, zdráhal
se jisti, ale nechal se přece přemluviti a taktéž zhynul. Oba
bratři rozřízli pak mrtvoly a zahrabali je. Jeden z lidojedů
měl ženu s dvěma ohromnými zuby ; ta však lidského masa
nejedla a povýšena po smrti mužově mezi bohy.

Tahiťané.

Již Cook pozoroval, že státní zřízení Tahifanů jest v úpadku.
Veliká říše, jejíž střed byla Raiatea, sáhala kdysi na západ
až k ostrovům Herveyským, na východ za Tuamotu ; ale roz-
padla se, a panovníku tahitskému byly podrobeny jen vý-
chodní ostrovy Společenské a některé ostrovy Tuamotské.

Národ se dělil ve tři třídy: árie, členové královské ro-
diny a vysoká šlechta, raatira, majitelé pozemkův, a manahua,
prostý lid, kterýž byl ve svazku manském, přijímaje od vyš-
ších tříd půdu v léno, a konaje za to jim práce služebné.
Raatira byli již ve spojení s bohy a mohli užívati tabu ; byli
svobodní vlastníci pozemků, které nedostávali jako prostí od
krále v léno. Měli proto velikou moc, jíž ovšem byli si též
vědomi; když řečníce ve veřejných schůzích srovnávali stát
s lodí a krále se stožárem jeho, tu mluvili o svém stavu jako
o lánech, která ten stožár drží. K třídě raatira náleželi též
po většině kněží. Árii skládali se z několika pododdělení;
k nejvznešenějšímu z nich patřili náčelníci jednotlivých okresův
a král sám, árii rabi t. j. veliký kníže. Hodnost krále a vzne-
šených velmožů byla dědičnou a přecházela na následníka
ihned po jeho narození. Poslové rozhlásili po zemi jméno no-
vého krále, a nebylo-li proti němu nic namítáno, byl tím za
krále uznán. Otec jeho však dále vedl moc vládní, dokud syn
osmnáctého nebo dvacátého roku nedospěl ; nebylo-li mužského
vladaře, mohla vlásti žena. Oznakem královské důstojnosti
byl maro ura, svátý pás, jehož jemná, bílá látka protkána
byla červeným peřím, modlám odňatým. Při početí pasu, při
dokonání jeho a v den holdování přinášeny byly bohům oběti
lidské. Tímto pasem, jenž při novém nastoupení trůnu byl
zvětšen, král na roven byl postaven bohům.

Proto lpělo na něm tabu ve veškeré jeho moci ; král ne-
směl nikdy vkročiti do cizího domu, na cizí pozemek, ač-li
nechtěl vlastníka jeho majetku zbaviti. Byl tudíž nošen svými
sluhy a měl v každém kraji zvláštní budovy. Všude mu vzdá-

Tahifané.

549

vána božská pocta, v jeho přítomnosti a před jeho domem
každý musil hořejší trup obnažiti.

Moc králova byla neobmezena, nebylo-li odporu se strany
náčelníků; závazných zákon 4 nebylo. Ovšem zvykem ustálila
se míra dávek potravin, látek a p. ; tím však nebyla vylou-
čena králova libovůle a vydírání. Teprve působením missio-
nářů zavedeny byly zákonníkv; tak na př. na Tahitiu r. 1819.,
kterýž rozšířen byl r. 1824. a 1826., v Huahine r. 1824.,
v Raiateji a Boraboře r. 1820. a 1826.

Tímto zákonodárstvím a upevněnými právními poměry
odklizeny byly přečasté války — missionář Nott zažilt jich
za 15 let deset. Nebot boje tyto nebyly vedeny mezi jedno-
tlivými státy, bývaly z pravidla domácí a tím zhoubnější a
ukrutnější. Vždyt byly bohům obětovány lidské životy: při
poradě válečné, při vypovědění války a při tažení. Bojovníci
oděli se pletenými přílbami, pokrytými peřím, náprsním ští-

tem z peří a lastur, nezřídka ještě i tiputou. Prostí vojáci
pro ochranu si tělo zakrývali turbany, rohožemi a tiputami,
začasté tou měrou, že v boji byli zcela neohrabáni. Boje po
většině sváděny byly na moři; lodstvo vyplulo třemi řadami
a tvořilo aiouhý řetěz. Všecky boje byiy veimi zuřivé, a ne-
šetřeno lidských životů. Byla-li nepřátelská vojska hotova
k boji, předstoupili vůdcové a vyzývali chvástavou a pohrdli-
vou řečí nepřítele k boji. Padl-li některý z nich, rozzuřil se
všeobecný boj o jeho mrtvolu. Radami bojujících stále pobí-
hali rauti, váleční řečníci, majíce kol pasu a v rukou listy
dračincové. „Hrňte se těsně za sebou,“ křičeli, „jako vinyl
valte se na ně s jekem a silou jako příboj na úskalí S Zjevte
■svou sílu, svůj vztek, vztek hltavého divokého psa, až prora-
zíte jich řady, a oni prchati budou jako moře za odlivu. “
O prvního padlého bojováno se vším úsilím; podařilo-li se,
zmocniti se ho za živa, odnesen byl na špičatých kopích do
ch

rámu Orn-íi q 7 íalm cmrtúlnálin pnlrání irocíil tnov vvclo.

M ^ unii u^iuvuu vumiui i vy o un v j uiu

- u a. lajuí ia v/ m.

550

Tahitané.

dek boje. Děsnou ozdobu opatřil si tahitský vojín, rozbodnuv
mrtvolu poraženého nepřítele a na hlavu si ji nasadiv. Tak
spěchal pak vítěz do boje k hrůze nepřátel. Bojovníci nespo-
kojili se zabíjením nepřátel; vraždili ve vsích kmety, ženy
a dítky, budovy zapalovali a plodné stromy podtínali. Zabití
zůstaveni divokým psům a dravým ptákíím, jenom dolejší če-
list a několik kostí bylo jim odňato na znamení vítězství a
ku shotovení nástrojů.

Toto umírněné líčení jich ukrutných bojů, ohavných or-
gií arreoy-ův, obecné nemravnosti a lenosti svědčí, že neprá-
vem někteří vychvalují ctnostnost a šlechetnost Tahifanů.
Mnohé zlé vlastnosti jejich ovšem nyní zmizely, mnohé však
posud trvají, a Tahitané nad očekávání malé učinili pokroky,
ačkoliv již dlouho s Evropany se stýkají a záhy objevili přání
se sdružiti. Již r. 1768., když Bougainville k Tahitiu připlul,
žádal jeden domorodec. Aotouru, aby mohl cesty se účast-
niti; zůstal 11 měsíců v Paříži a pak poslán zpět. Tupia,
velekněz, plul s Cookem kolem Nového Zelanda a N. Hol-
landa do Batavie, kdež zemřel. Cook na druhé své plavbě
vzal Raiateana Omai-e do Londýna, kde týž dvorem i šlech-
tou byv laskavě přijat, osvojil si způsoby anglické společnosti,
ano i hře v šachy dobře se přiučil Omai po čtyřech letech
vrátil se do vlasti, a v domě, jejž Cook mu dal zříditi, uložil
přinesené dary: brnění, ručnice, bambitky a náboj, ohňostroje,
kolovrátek a j. Ale záhy setřel se sebe evropský nátěr a žil
dle zvyků svých krajanů.

Zdá se, že posud neodstraněná a v lidu zakořeněná le-
nost je příčinou, že všechny duševní pokroky národa jsou po-
chybnými. Že však Tahitané jsou lidé velmi nadaní, tomu
svědčí jich písně náboženské, hrdinné a lyrické. Missionář
Ellis (viz výše) a kupec Moerenhout některé ukázky nám zů-
stavili, jako na př. o bohyni měsíce Hině.

Tahiťané.

651

Hina řekla k Fátu (zemi):

Dej zas povstati lidem.

Pravila země :

Já je již nezbudím.

Zemře země:

zemrou rostliny, zemrou lidé,

zemře slunce,

zemře země, změní se,

skončí a nikdy nevstane.

Praví Hina: To stačí,

dělej co chceš; já, já

dám povstati měsíci.

Zůstala Hina; umírá,

co země jest: člověku je zemříti.

■

Mimo to ony válečné písné, jimiž Rauti vojíny povzbuzují;
dle Ellise znél konec jakés válečné písně:

Bože země, bože moře,

dej vojsku pevnu býti a věrnu!

Jen hanebník utíká.

Státi musíme jak skála korálová,
hrozně postupovati jak mořský ježek!

Ten tlustý, krátkodechý chlap, náš nepřítel!

Dobudeme úžlabí.

Buďte jako velký divý pes, nevyhýbejte se ráně!

Buďme v boji jako tlupa ptáků,
kteří na moři spějí za bouře!

Zapějte válečnou píseň!

Buďte srdnatí, ostražití a pevní!

Nechte mrtvého mezi mrtvými!

Pronikněte proti spojeným kopím sveřepého nepřítele!

Písně tohoto druhu byly složeny pro okamžik, větší písně,
zvláště epické, přecházely z pokolení na pokolení a byly hi-
storickým dokladem důležitých událostí dob minulých. Ellis
sděluje nám též písně obsahu lyrického. Tak vypravuje o ža-
lostné písni nad ztrátou syna jedináčka, končící se slovy:

Hustě padají kapky deště na tvář moře;
ne déšf, bIzv isou to Ořovy.

/ k) 1/ w

552

Tahifané.

Krátké popěvky o některé události rychle si dovedli vy-
tvoří ti a často je pak dlouhá léta zpívali.

Jich bohatá obrazotvornost vytvořila mnoho pověstí a bájí,
které sepsány rovnaly by se stkvělé mythologii Orientalů. Jich
pověsti jsou sice hrubé, ale gigantskýini činy a smělým, bo-
hatým líčením provívá přec poesie, svědčící o nemalé fantasii
národa.

O povstání chleboně vypravují tuto pověst. Za časů jed-
noho krále, kdy lidé ještě červenou zemi jedli, žili muž a žena,
kteří měli jediného syna; byl jich miláčkem, byl však velmi
sláb. Jednoho dne pravil muž kženě: „Jest mi líto našeho

syna, on nesnese červenou hlínu. Chci zemříti a potravou
býti pro našeho syna.u .Jak chceš mu býti potravou ?“ odpo-
věděla žena. Tu on: „Budu prošiti boha, on je mocný a dá
mi síly, abych to vykonal. “ I prosil domácího boha a dostal
odpověď příznivou. Večer pak zavolal ženu a pravil: „Nyní
zemru ; ty potom rozřezej mé tělo, zahrabej hlavu na některé
místo, srdce mé a žaludek pak na jiné. Uslyšíš-li pak jakýsi
zvuk, nejprve jako od listu, potom jak od květiny, nezralého
plodu a konečně jako od zralého plodu, jež padá k zemi, věz,
že já to jsem, pokrm pro našeho syna.“ Brzy potom zemřel.
Žena uposlechla jeho příkazů. Za malou chvíli slyšela padati
list, pak dlouhé obaly květné, pak malý nezralý plod a ko-
nečně dlouhé zralé ovoce. Zatím se rozednilo ; i vzbudila syna.
vyvedla jej ven a spatřila krásný strom se širokými lesklými
listy, obtěžkaný ovocem. Kázala chlapci, aby několik plodů
sebral domácímu bohu a králi přinesl a aby místo červené
země pojídal pražené plody stromu.

V takovýchto povídkách Tahiíané měli veliké zalíbení a
rádi naslouchali obratným vyprávěčům. Jich bohatá fantasie
vynalézala všelijaké povídky, z nichž mnohé Evropanům vy-
pravovali, zpozorovavše, že jich výmysly považují za pravdu.
Sem dlužno vřaditi pověst o veliké opici, kterou zde prý

Tahiřané.

553

Cook zůstavil a která prý povýšena byla za náčelníka okresu.
Jich zálibu v netvorném a směšném prozrazují jejich drama’
tické skladby, jakož Forster vypravuje nám jednu frašku, dle
níž děvče, jejíž otec zvoleného milovníka nechce přijmouti
za zetě, uprchne a pak synem svým, jenž ihned objeví se
jako veliký chlap, smíru s rodiči dobude. S těmito divadly
bývaly spojeny mimické tance, které ovšem často byly hrubé
a neslušné. Směšnými byly však zajisté, tak tomu chtěl lehko-
myslný, požitkářský lid, který lehce v protivu upadal, v trudnou
těžkomyslnosf; o této svědčí víra ve vyhynutí národa. „Pro-
svirník roste, korál se šíří, člověk umírá,14 je smutná předtucha
Tahitanů.

Ne zcela bezdůvodně. Wilson počítal r. 1797. obyvatelstvo
tahitské na 16.000 duší, dle sčítání v r. 1879. bylo na Tahitiu
jen 6820 domorodců. Ale tyto smutné skutečnosti derou se
do veselé mysli Tahitanů jen jako prchavé mráčky. Veselost
byla vždy jejich výraznou vlastností, kterou záhy zjednali si
náklonnost Evropanů.

Hrám oddávají se náruživě. Nejoblíbenější byly společné
zápasy, při kterých utvořily se dvě strany, z nichž jedna ví-
tězství svého chráněnce pozdravovala rozpustilým jásáním a
hlomozem bubnův a trub, kdežto druhá tuto vítězoslávu ještě
větším hlukem chtěla zakryti. Pěstních zápasů, běhání a ve-
slování o závod a jiných her mohl se každý účastniti. Knížatům
bylo však vyhrazeno střílení šípů do dálky; mladíci označovali
bílými praporečky místo, jehož střelou bylo dosaženo. Při této
hře oblékali závodníci zvláštní oděvy, ve chrámu skrývané,
a po hře bylo jim se sprostiti vodou tabu, jež s oděvem tím
je spojeno. Doposud oddávají se Tahitané- plování v příboji
mořském; v tom směru však je Hawajané předstihli.

K nejstarším obecným hrám, chráněným zvláštním bož-
stvem, náležely boje kohoutů. V každém domě tahitském chovali
bojovného kohouta, uvázaného hebkým provazem na sloupu;

554

Tajiifané.

pečovali a chránili tato zvířata velmi pečlivě. K zápasům při-
pínali jim též ostruhy; někdy bojovali proti sobě kohouti
z mnoha okresů.

Při všech radovánkách Tahitanfi nezbytnou byla hudba,
ovšem ne právě příjemná. Nástrojem byla flétna, do níž se
nosem dýchalo, a polynesské bubny, obé z bambusu. Lasturo-
vých trubek užívalo se z pravidla jen při válečném tažení.

Reč tahitská vyniká jemností nad jiná nářečí polynesská.
Tvrdé hlásky k, g a ng nahraženy jsou slabým přídechem;
ostatně příbuzná je tahitština řeči rarotonganské a rnarke-
sanské. Dříve byla též zvláštní řeč obřadní. Písma neměli,
ani znamének pro soustavu číselnou, velmi vyvinutou. Byla
to soustava desetinná, sáhající až do millionu, kteréhož čísla
ovšem nemohli užiti. Při počítání pomáhali si větvičkami ko-
koso vniků. Rok dělili na tři díly, na 13 měsíců měsícových,
den pak na 12 hodin. Peněz neměli, mezi sebou a s počátku
i s Evropany vedli obchod směnný, žádajíce hlavně železo a
železné nástroje a skelné korálky. Nyní však perly, lastury
a kokosové ořechy vyměňují jen za dobré americké peníze.
Když však po výplatě po lodi se rozhlížejí, spatří v otevřené
kajutě pestré látky bavlněné, různé tretky, rum a tabák,
úmyslně tam rozložené. Nemohou odolati pokušení, smlouvají
se o kupní cenu — a dollary vandrují zase do kapes kapitá-
nových.

Tahifané již dlouho jsou křestany ; jsou pod dvojím ve-
dením: duchovních a vlády francouzské. Tvrdívalo se, že od
francouzské okkupace neučinilo obyvatelstvo pokroků. Nehledíc
k vadám plynoucím z nemírného oddávání se národním slav-
nostem francouzským a znemravňujícím tancům upauga, uzná
sama londýnská missijní společnost, že nemalý prospěch má
obyvatelstvo z vlády francouzské. Tato poskytla bezpečnost
vnitř i zevně a dala příležitost k vývoji lidu. Prameny blaho-

1*\¥t1 xr vAm-MtiArřAViv v\«»a1vii rrnv. TkvřlTYÍVcl imlll^ir <1 A_

uj LU UJ 1J piuuu^cn [JI Ulil J V Cimj puLCt UU-

Dějiny tahiteké.

555

mácích rodin domohl se jmění a pohodlí, a zamezeny plány
cizozemských dobrodruhů.

4. Dějiny tahitské.

Dějiny tohoto souostroví jsou nám známy jen od objevení
jeho Wallisem, totiž od r. 1767. Na Tahitiu byly tehdy tři
státy, největšímu z nich vládla královna Oberea. Oberea byla
před příchodem Cooka vypuzena, a trůnu zmocnil se muž,
dle něhož nazývali se pak všichni následovníci. Jméno jeho
má zvláštní původ. Král totiž putuje pohořím zřídil si stan
na místě větrném a silně se nastudil. Průvodcové jeho nazvali
proto onu noc Po-Mare, t. j. noc kašle ; králi pak název tento
tak se zalíbil, že jej přijal pro sebe.

Za tohoto Pomarea I. zůstali někteří zbrojníci z lodi
„Bounty“ na Tahiti-u a prokázali svými zbraněmi králi vý-
borné služby v bojích s nepřátelskými náčelníky. Král podobné
pomoci očekával též od missionářů z lodi rDuff“ ; když pak
naděje jeho byly sklamány, činil missionářům pobyt na ostrově
tak nemilým, že se zase vrátili.

Pomare záhy zapletl se ve vážné spory s náčelníky tahit-
skými. Odnesl totiž z maraea v Pare modlu Ořovu a vozil ji
s sebou na cestách. Konečně přinucen byl modlu vydati, a po
smrti jeho syn a nástupce Otu, nyní Pomare II., utéci se
musil na Mooreu. Zde však Pomare II. přijal křestanství,
spojil se s missionáři a získal zase mnoho přívrženců. Když
pak odbojníky v půtce porazil a milostivě k pokořeným ne-
přátelům, dobrotivě ku svým přívržencům se choval, dobyl si
zase veliké moci.

Vlády své užil ku zlepšení vnitřních poměrů. Předem
zrušil spolek arreoy-ů, r. 1819. předložil ve schůzi náčelníků
zákonní k, který schválen byl a i na sousední ostrovy přenesen.
Téhož roku dal vystavěti velikým nákladem ohromný kostel,
který měl 287 m. zdélí a 21 m. zšíří. Střecha spočívala na

556

Dějiny tahitské.

36 sloupích z chleboňův a na 280 tenčích sloupích, umístěných
u krajů střechy. Kostel měl 133 oken, 20 dveří a tři kazatelny
tak od sebe vzdálené, že současně kazatelé mohli s nich ká-
zati, navzájem se nevyrušujíce. V této budově byl Pomare
křtěn; dvě léta potom zemřel. Na výběžku Papaonském na
břehu tiché laguny skrývá se mezi kasuarinami jednoduchý
pomník prvního křesťanského krále tahitského. Prostá rakev
je v jehlancovém dřevěném mausoleu, které jest obklopeno
korálovými balvany, pokrytými listím palmovým.

Malý. několik měších starý syn Pomare II. zemřel týmž
rokem co jeho otec, za královnu Pomare IV. tudíž prohlášena
byla jeho šestnáctiletá dcera Aimatea, manželka jednoho ná-
čelníka. Za její vlády Tahiti bylo pokořeno a pozbylo samo-
statnosti.

Bylit TahiCané pro křesťanství získáni missionáři prote-
stantskými. Katolická církev chtěla však tyto nevěrce ve své
láno uvésti; proto přišli r. 1835. z ostrovů Gambierských dva
francouzští jezovité Caret a Laval do Papeiti. Ale dle zákonů
tahitských nesměli cizinci bez dovolení vlády na ostrovy
vstoupiti ; kněžím bylo tudíž přikázáno, aby se vzdálili ; když
pak neuposlechli, mocí byli odneseni na svou lod v přístavě.
Po několika marných pokusech dostati se na půdu, vrátili se
do Mangarevy.

Ludvík Filip uchopil se této příležitosti, aby se Fran-
couzům zavděčil a na trůnu se pojistil. R. 1838. připlul ka-
pitán Dupetit Thouars s fregatou „Venuše" na rejdu Papeit-
skou a žádal jménem Francie, která prý v její příslušnících,
missionáři ch, byla pohaněna: aby královna Pomare písemné
u krále Francouzů se omluvila, aby během 24 hodin zaplatila
2000 piastrů za škodu Caretem a Lavalem utrpěnou, a aby
1. září v poledne na ostrově Matuatě vyvěšena byla vlajka
francouzská a 21 ranami z děla poctěna. V případě nesplnění

7 v"*-** cr^r"s? 7 ’ r’* 7 ;

Dějiny tahitské

yyhrožoval válkou. Hledíc k 60 dělům „Venuše“ bylo královně
dané příkazy splniti. Mimo to smluveno, že všichni Francou-
zové mají chráněni býti jako ostatní trpění cizinci; konečně

Obr. 151. Pomare V.

královna musila Moerenhouta, belgického kupce, jenž při
této věci hlavní slovo měl, uznati za konsula.

Sotva že tyto úmluvy se staly, Dumont ďUrville s lodmi
„Astrolabew a „Zeliew připlul z Nukahivy i schválil činnost

558

Dějiny tahitské.

Thouaršovu. To osmi měsících připlul pak Laplace s lodí
„Artemise" a dokonal dílo počaté. Lod plujíc mimo mys Ve-
nušin byla značně porouchána, takže po dva měsíce byla
opravována. Tahitané při tom ochotně pomáhali a přátelsky
obcovali s důstojníky a lodníky, „hledajíce z přirozeného pudu —
jak dí jistý francouzský důstojník — ochrany před utisková-
ním zamračených missionářů". Když lod byla spravena, po-
zval Laplace královnu a náčelníky ke schůzi a požadoval, aby
katolická bohoslužba ve veškerém území královny Poinare byla
dovolena a katolíkům dopřány byly všecky výhody protestantů,
dále aby vláda vykázala pozemek pro katolický kostel. Krá-
lovna a náčelníci ovšem nemohli dlouho váhati a vše povolili.

Tím ještě věc nebyla skončena Dne 1. září 1842. Du-
petit Thouars připlul zase do Papeíti; záminkou mu byl slí-
bený kus půdy pro kostel, i žádal za to lO.Ouu piastrů ná-
hrady, arci dobře věda, že tuto summu je nemožno sehnati.
K radě známého Moerenhouta pozváni byli čtyři přední ná-
čelníci k obědu na lod. Bavili se tu až do rána, dříve však
podepsali listinu, dle které „královna a nejvyšší náčelníci
tahitští“ prosí admirála, aby nad nimi se rozestřel „stín krále
Francouzů". Pomare zvěděvši o tom, nechtěla této úmluvě se
podrobiti; když však Dupetit Thouars pohrozil děly a obsa-
zením, dala své svolení. Tím uznán protektorát Francie, a
moc královny, jíž ponechána jen důstojnost a titul, zničena.

Již v roce příštím Dupetit Thouars po třetí přirazil k Pa-
peiti a vzal Tahiti v držení. Příčinou toho byla tato událost.
Když anglická fregata „Talbot" 15. ledna 1843. k ostrovu
přistala, vzdala úctu královně Pomare 21 ranami dělovými.
V národním shromáždění potom konaném bylo pak jednohlasně
prohlášeno, že je Pomare jediná panovnice a že jediné vlajka
od Anglie přijatá bude podržena. Vlajka francouzská byla
večer odstraněna, pročež velitel korvety „Boussole", v přístavě
dlící, hrozil, že na město bude stříleti, nebude-ii vlajka zase

Dějiny tahits^é.

559

vytažena. Ale anglický velitel „Talbotu* prohlásil, že po prv-
ním výstřelu na město hnedle do „Boussoly“ bude stříleti.

Když 1. listopadu 1843. Dupetit Thouars zakotvil s třemi
loďmi v přístavu Papeitskéra, posud vlál prapor s tahitskou
korunou na skrovné budově královnině. Francouzsky admirál

žádal za její odstranění. Pomare toho rozhodně odepřela, a
tu francouzští vojáci vlajku strhli, a královna prohlášena za
sesazenu. Pomare se svými dětmi prchla do bytu anglického
konsula Pritcliarda a pak na malou anglickou lod válečnou.
Pritchard však vsazen byl clo vězení a za týden ze země vy-
pověděn.

Tyto příběhy vzbudily v Anglii trpkou nevoli, tak že
Ludvík Filip strachuje se zlých následků, admirála odvolal,
jeho opatření zrušil, Pritcliardovi značné odškodné vyplatiti
kázal a uznal suverenitu královny Pomare, protektorát nad
ostrovem však si podržel. Ale královna, marně žádajíc pomoci
z Anglie, zůstala na Raiateji, nebof nechtěla se podrobiti fran-
couzskému poručenství.

Na Tahitiu propukla po odjezdu Priteharda válka mezi
domorodci a Francouzi. Dne 18. března 1844. sveden u Ma-
hainy boj, v němž domorodci, jsouce jen z části ručnicemi
ozbrojeni, podlehli, ale na straně Francouzů bylo 48 zabitých
a 70 raněných. Tahitané, celkem 1500 mužů, ohradili se u Pa-
penoo, chtějíce rodnou zemi brániti do poslední krůpěje krve.

Po nějaký čas bylo příměří. Válka vypukla znova, když
v lednu 1846. Francouzové, kteří qa Huahinu přistali a hlavní
město zničili, krvavě byli odraženi. Domorodci šťastně vítě-
zili, takže Francouzové v dubnu téhož roku odkázáni byli
pouze na Papeiti. Kryti jsouce hustým křovím guavovým,
plížili se až ku předním strážím, které postříleli, sami pak
bezpečni byli v horských pevnostech.

Francouzům však podařilo se úkryt jejich přepadnouti.
Zrádce dovedl 17. prosince 1846. tlupu 30 Francouzů po

560

Dějiny tahitské.

cestách neznámých v týl pevnosti Fataua, které pak ostatní
mužstvo v nastalém zmatku se zmocnilo. Tahitané vzdali se
na milost i nemilost; jenom dva mužové, vrhnuvše se v pro-
past, ušli porobě. Hned potom přepadeno a dobyto bylo ležení
u Punavie, a tím ostrov podroben. Tahitané přísahali věrnost,
a královna Pomare se vrátila na Tahiti.

Po smrti její r. 1877. nastoupil syn její Ariiaue jakožto
Pomare V. Hodnost svou jen kratičkou měl dobu. Po dlouhé
nemoci, která — jak dí francouzská zpráva — mysl jeho k onomu
světu obrátila, prohlásil francouzskému gouverneurovi, že chce
práva svá postoupiti Francii. Tak učiněn 29. června 1880.
poslední krok. „Messager de Tahiti" líčil tuto událost takto:

O třetí hodině odpolední odebrali se paní Chessé (man-
želka velitelova) po boku králově, velitel a princové Ariipeu
a Teriitapunui na nábřeží, kdež je očekávali francouzští úřed-
níci a panstvo tahitské. Při jich příchodu hraje se marseil-
laisa. U stožáru stojí Tahitané a Francouzové připraveni vzty-
Čiti trikoloru. Yedle nich jsou děla, která pozdraviti mají ze
svých kovových hrdel obraz spojení Tahitia s Francií. Utvořen
je kruh, a velitel za hlubokého ticha pevným hlasem předčítá
provolání k Tahiťanfim, které jim tlumočník ihned překládá.
Vivat a nadšené urrá! Potom králův pobočník předčítá jeho
provolání. Opětné urrá ! Tu vystupuje několik tahitských řeč-
níkův, a po jich řeči propuká lid v bouřlivé Vive la France !
Vive Tahiti! Vive Pomaré! — Překvapení. Jménem krále a
velitele rozevrou se všecka vězení, udělenat všeobecná amne-
stie. Nadšení roste. A nyní nastává slavný okamžik. Na dané
znamení zvedá se zvolna trikolora po stožáru, hudba hraje
marseillaisu, děla v to houkají, nadšení nelze popsati !

Tak aspoň úřední Messager. Zdali Tahitané vskutku
dobrodiní francouzské vlády uznávají? Nebude ho jim asi na
dlouho, nebot jich ubývá. Na jich místo nastupují Evropané,

Neodvislé ostrovy pod větrem.

561

Mikronesané, Číňané, nebot Tahifané neradi se dají najati
ku stálé práci hospodářské.

Francouzům osady tyto nevynášejí ani na útraty, nejsout
posud prameny náležité rozvinuty. Zajisté bylo by s větším
prospěchem pro vládce i poddané, kdyby Francie řídila se
příkladem Hollandu na Jávě neb Anglie na Viti-u. Obchod
(r. 1881. vývoz 2,192.340 franků) od r. 1867. nezvýšil se
valně, a hlavní jeho část tvoří výrobky, které (jako na př.
kopra, perleť, perly a. j.) teprve se přivážejí z Tuamotů.

Neodvislé ostrovy pod větrem.

Západní část ostrovů Společenských, oddělená od přede-
šlé širokým průlivem, je posud neodvislou. Protestem Anglie
a Německa přinucena byla Francie okkupaci r. 1880. doko-
nanou zase zrušiti. Tento díl sestává z desíti malých ostrovů,
z nichž poněkud důležité jsou: Raiatea (194 □km. [r. 1878.]
1400 obyvatelů), Huahine (73 □ km. a 1665 ob.); ostrov
Rorabora (24 □ km.) má 800 obyvatelů, Tohaa (82 □ km.) 700,
Maupiti (12 □ km.) 400 a Tubai manu (34 □ km.) má
200 obyvatelů. Ostatní ostrovy : Mopiha čili Lord Howe, Scilly,
Bellingshausen a Tubai jsou neobydleny. Celá západní část
ostrovů Společenských zabírá 471 □ km. čili 8*5 □ mil a
má 5165 obvvatelů.

Bellingshausen, Scilly, Lord Howe a Tubai jsou nízké
lagunové ostrovy, zde onde kokosovníky porostlé : jsou obydlím
mořských ptáků. Tubai bývá navštěvován námořníky, kteří
odtud odvážejí želvy a vzácné červené peří tropika. Ostatní
ostrovy jsou vysoké a divotvárně rozervány jako Tahiti a
Moorea. Borabora, podivný ostrov, v jehož středu jsou veliké,
jehlancovité hory, vyznamenává se velikým útesem, na kte-
rémž je dvanáct ostrůvků, porostlých kokosovníky; čtyři
z těchto mají sopečné hory. Raiatea taktéž obklopena jest
útesem, má několik dobrých přístavu, zejména Uroa na cípu

Jung, Austrálie.

J-

V.,, }

r ámm^

W " x'

i •

« - *Íj> 1 f*f ftt: . *>

£&>' T r

.a -,S- .ijr*

v - J^íiV ^

. ..' 'í-

OBtrovy Tubnai Čili Australy.

663

severovýchodním. Při něm je Utuma oro, hlavní město ostrova
a celého souostroví.

Ostrovy Tubuai čili Austrály

na jihu od ostrovu Společenských jen z části Francii přísluší,
totiž ostrovy: Tubuai, Wawitao a Oparo; ostatní: Hulí čili
Narurota. Rimitara, Rurutu a Morotiri čili Bass jsou ještě
neodvisly. Hulí je malé, neobydlené souostroví lagunové, tak-
též holý skalnatý ostrov Morotiri je neobydlen; Rimitara má
250, Rurutu 300 obyvatelů. Oba jsou vysoké, hornaté, dobře
svlažované a úrodné, ale malé. Z oněch tří francouzských
ostrovů je Tubuai (103 □ km., 343 obyv.) nej důležitější ;
Wawitao, též Raiwawai zvaný, zabírá 66 □ km. a má 350
obyv., Oparo, správně Rapa, má 42 □ km. a 100 obyvatelů.
Jsou to ostrovy vysoké, z části malebně složené z hornin
sopečných; zvláště ostrov Rapa má hory, které svými roze-
rvanými tvary podobají se věžím a zámkům. Hory jsou pů-
vodu sopečného, tomu nasvědčuje vyvýšené vápno korálové;
též nachází se tu hnědé uhlí dřevnaté čili lignit. Již Van-
couver nalezl na Rapě čtyřhranné stavby z hlazených, velikých
kamenů, i pokládal je za stavby pevnostní; mezi kameny byly
však nalezeny kosti, i možno se domnívati, že to bývaly
marae-y. Podnebí souostroví Tubuajského 'jest jiné nežli
v ostatní Polynesii. Od května do září západní větry od vyš-
ších jižních šířek vnikají často až k ostrovům východním, a
proto na nich neroste chlebovník, kokosovník méně prospívá
a na Rapě již vůbec ani nenese plodů. Evropské rostliny
tudíž by tu snadno zdomácněly, a cukrovník, bavlník, káva
a tabák mohly by se pěstovati s úspěchem. Přívětiví domo-
rodci, úplně podobní Tahifanům, nepřekáželi by zajisté tako-
vým pokusům.

564

Tuamotu čili Paumotu.

Tuamotu Čili Paumotu,

též Nízkými ostrovy zvané, na východě od Tahiti -a, jsou též
pod protektorátem Francie, která získáním vlády nad Tahiti-em
zároveň vešla ve styky s tímto souostrovím. Králové tahitští
vykonávalit nad ním nadvládu, která brzy mocnější,, brzy
slabší byla, občas pak úplně zanikala. Jenom Makotea byla
vždy, jak se podobá, od Tahiti-a odvislá; sem byli vypovídáni

zločinci. V době novější však rázní králové Otu a Pomare I.
dovedli svou nadvládu nad ostrovy těmito utužiti a je k urči-
tým poplatkům zavázati. Nynější jméno souostroví přijato bylo
tahitským parlamentem k návrhu poslance z Anay. Znamená
„ostrovy vzdálené", kdežto dřívější jméno Paumotu dle fran-
couzských překladů znamená prý „ostrovy pokořené", pře-
klad to neoprávněný právě jako Haleův „ostrovní mrak",
nebo Moerenhoutův „ostrovy noci". Význam toho slova není
určitě znám; domorodci vůbec neměli nikdy všeobecného po-
jmenování pro celé souostroví. Jednotlivé části jeho evrop-
skými plavci nazvány byly rozličně. Bougainville „nebezpečné
ostrovy", Fleurieu, Le Maire a Schouten „zlé moře", a Krusen-
st.prn 11Í7W nsfrovv" * trdintn nnslpdníl'^ názvu UŽÍvá se tip-

k-» yj ju v/ u v/ 1 I ^ uvil v u v v •^Ix^uMUll i i v/ a a uvcj v m. i uw k_í V> AI

zřídka pro celé souostroví. Obchodníci nazývají je všeobecně
ostrovy Perlovými.

Tuamotu, jak zní nyní úřední jméno, prostírají se v ně-
kolika řadách, k V. J. V. směřujících, mezi 14° 5' a 23° 12'
již. šířky a od 135° 33' do 148° 45' vých. délky. Skládají se
z 78 plochých korálových, téměř vesměs lagunových ostrůvků,
největší z nich Rangiroa čili Rairoa zabírá jen 60 □ km.,
veliká jich část má jen 1 — 2 □km.; dělí se ve tři díly:
střední hlavní souostroví a severní a jižní souostroví vedlejší.
Veškerá půda páčí se na 1000 □ km. čili 18 □ mil. Mnoho
ostrovů jest neobydleno. Dne 30. června 1878. vykonáno bylo
první sčítání, dle něhož má:

Ttiamotu čili Paumotu.

565

Střední hlavni souostroví

Tahifanů

Evropanův a j.

Úhrnem

Rang roa

. . 472

475

Fakarawa

. . 317

325

Anaa

. . 923

958

Makemo Marutea ....

. . 292

293

Hao

. . 342

344

Manuhangi-Papakena . .

. . 393

—

393

Na severním a jižním souostroví vedlejším žilo 1181 oby-
vatelů, takže tehdy na cclcm souostroví bylo 3969 duší. Až
do r. 1878. byl nejlidnatější ostrov Anaa sídlem francouzských
úřadů; protože však nízký průplav u vsi Tuuhora obchodu
nedostačoval, přeloženo bylo sídlo do Fakarawy, která má
velmi dobrý přístav, nebol laguna, na jejíž severní straně jest,
není nebezpečna korálovými náspy. Dobré přístavy mají též
ostrovy Kawehi, Makemo a Hao; ostatní vhodný jsou pouze
malým lodím.

Jediné výrobky tohoto souostroví jsou kokosové ořechy,
perlet a perly (srv. str. 522.). Z 78 ostrovů má 35 ve svých
lagunách perlová loviště. Veliké, drahocenné perly jsou nyní
po řídku; nejkrásnější perla, zde vylovená, je majetkem krá-
lovny anglické a prodána byla za 65.000 zl. Ivokosníky, které
vedle chleboňů, banánů, arumů, ananasů, ze západních ostrovů
přivezených, téměř veškeré rostlinstvo ostrovů tvoří, pěstují
se v míře rozsáhlé, nebot poptávka po kopře stoupá.

Malé obchodní lodi stále vodami těmito plují, vyměňu-
jíce kopru a jiné plodiny za rozličné zboží. Za libru kopry
platí se tu 2 až 3 cents. Ale barvené látky, za které kupec
dává 9 neb 8 penceů za sáh (= 1*8 m.), neprodá tu pod
2 šilinky; košile, které stály v Sydney-i 15 šilinků za tucet,
prodá kus za 6 šilinků, jedna jehla stojí penny a závitek
nití jeden šilink. Hřebeny, zrcadla, pozlacené šperky, hed-
vábné stužky, barvená péra, udice, pilníky a rozličné nástroje
jdou výborně na odbyt. Oblíbený tabák má zde cenu jednoho

566

Tnamotu čili Paumofcu

dollaru za libru, kdežto v Sydneyi stojí 7 penceíi až jeden
šilink. Kupec vyhlašuje zboží své a vábí asi tímto způsobem.
Oblékne na sebe několik párů kalhot toho druhu, který by
nejraději prodal, a hodně strakatou košili. Kolem těla ovine
si muŠelínovou zástěru nebo šátek z nepravého hedvábí, na
hlavě má cylindr s velikou přaskou a chocholem křiklavě
zbarveným. Na uších má množství zlatých náušnic, na krku
několik yardů pestrých stužek, korálových šňůr a řetězu, celý

jeho oděv jest napuštěn vo-
ňavkami, které Polynésané
velmi mají rádi. Tak jsa vy-
šňořen kráčí vesnicí ostro-
vanů, kteří žasnouce a obdi-
vujíce se za ním se hrnou,
a jde přímo ku chýži náčel-
níka, jemuž darem dá toho
zboží, kterého by rád nejvíce
prodal. Dal-li náčelník a man-
želka jeho příklad, tu jest
otevřena cesta nové módě,
nebot poddaní rychle násle-
dují příkladu velkých pánu.
Tím způsobem prodá obchod-
ník zboží za cenu dvoj- i troj-
násobnou. Tento směnný ob-
chod provozuje se Evropany též na jiných ostrovech.

Obyvatelé Tuamotu vynikají silou a obratností nad Tahi-
tany; pleti jsou však tmavější a nedbají příliš čistoty, což
jejich zevnějšku, jinak dosti příjemnému, je velmi na závadu.
Původně měli řeč jinou než Tahitané, která podobna je raro-
tonganské a posud na východních ostrovech jest obvykla. Zá-
padní ostrované mluví tahitsky, nebot ode dávna jsou v těsném
svazku s říší tahitskou. Vždycky vynikali silou, rázností a od-

Obr. 153. Děvce Tuamotské.

Ostrovy Mangarewa čili Gambierské.

567

vahou, ale též velikou divokostí. Lidojedství ve východní řadě
ostrovů je posud rozšířeno, pouze na západních ostrovech bylo
křesťanstvím potlačeno. Pojídali maso lidské bud z pouhé po-
choutky nebo z nouze, neboť ani pověra ani mstivosť je k tomu
nepohádala. Nedostatkem potravin byli ostrované nuceni pu-
tovati z ostrova k ostrovu, aby dosáhli dostatečných zásob.
Odtud snad pochodí, že cestující často nalezli ostrov úplné
opuštěný, který předchůdcové jich poznali obydleným, a na-
opak. Proto byli tito ostrované velmi chudí, jich potrava, jíž
jim poskytovalo hlavně moře, jich oděv, obydlí a nářadí byly
velmi jednoduché a hrubé. Jenom lodi jejich byly budovány
obratněji nežli tahitské, jakož plyne z jich života. Odkázáni
byvše na moře, musili se ovšem snažiti, aby lodi své dělali
dokonale. Y ostatním, zvláště v náboženských představách a
bohoslužbě, nacházíme mnoho příbuzného s tahitským. Politické
poměry byly ar ciť nevyvinuty.

Ostrovy Mangarewa čili Gambierské

jsou také v držení Francouzův a administračně přísluší k Tua-
inotům. Od těchto různí se nejen svým útvarem sopečným
ale i obyvatelstvem, které jest rarotonganské. Celé souostroví
zaujímá 31 □ km. čili 0*56 □ míle, z čehož připadá 24 □ km.
na vlastní ostrovy Mangarewské, totiž čtyři větší ostrovy a
9 — 10 ostrůvkův a skal. které všechny jsou uzavřeny laguno-
vým útesem. K nim patří též korálové útesy Timoe a Ebrill,
z části křovinami porostlé. Obyvatelů počítá se na 1500. Byli
dříve krutými lidojedy, pojídali v boji zabité i své kmenovce,
které též k tomu cíli vyměňovali za příslušníky kmene jiného ;
nyní však jsou katolickými křesťany. Původní oděv, skládající
se z pašův a rohoží, většinou zatlačen byl evropským, jejž
ostatně velmi rychle přijali. D’Urville viděl krále pyšně si
vykračovati v modrém kabátu bez knotííkuv a s děrami na lok-
tech, a v kalhotách, které však sáhaly jen po lýtka. Bývalý

Obr. 154. Ves Rikitea na Mangarewě.

Ostrov Pitcairn.

669

velkokněz, tučný obr, spokoj oval se starým slaměným klobou-
kem, pestrou vestou a plovacími spodky.

Orba, dříve velmi zanedbávaná, v nové době poněkud se
šíří. Missionáři zavedli pěstování tara a bavlníku. Čluny shoto-
vují nyní z dutých stromů, dříve měli prosté vory. Nábožen-
ství podobalo se rarotonganskému, zřízení pak takitskému.
Bylo zde podivným obyčejem, nástupce trůnu, na nějž hned
po narození přecházela hodnost královská, jakmile nepotřeboval
mateřské péče, odnésti na horu Duff, 300 m. vysokou, kde
ve zvláštním domě s několika sluhy dlel až do dokonaného
roku dvanáctého. Y té době jen občas bylo dovoleno kněžím
a náčelníkům k němu putovati, pro ostatní lid byl on, jeho
dům i sám vrch přísně tabu. Sešel-li konečně s hory, ujal se
vlády, v níž otec ho posud zastupoval, nesměl však až do
18. roku s lidmi oDcovati.

Přijetím křesťanství, které tu katoličtí missionáři od
r. 1834. v krátké době rozšířili, původní mravy ovšem se
změnily neb vymizely. Spisovatel díla Rovings in the Pacific
již r. 1842. na všech ostrovech nalezl kostely. Veliký ka-
menný chrám na Mangarewě měl tři lodi a pokryt byl kle-
nutou střechou spočívající na dvou řadách celistvých sloupů;
podlaha byla pokryta bílými a černými kameny, a na hlavním
oltáři byl obraz Ukřižovaného, darovaný královnou Amalií,
chotí Ludvíka Filipa. Na holém výběžku hory Duff byl klášter
jeptišek, do něhož kněží mohli již 90 novosvěcenek přijati;
měl takovou polohu, že nemohl se nikdo k tomuto asylu při-
blížiti aby nebyl od kněží pozorován.

Na jihovýchodě od těchto ostrovů z hlubokého moře vy-
stupuje

ostrov Pitcairn

a zdvihá se tu příkře, tu pozvolna k rovině, 100 m. vysoké.
Porůzné štíty dostupují výšky 338 m. Ve zvětralé čedičové

•W.

OBtrov Pitcairn

* 7

571

lávě, z níž ostrov většinou sestává, daří se rozličné plodiny,
ale pro chleboně a kokosníky, které byly sem zavezeny, půda
není příhodnou. Korálových útesův u ostrova není, čímž ná-
padně se různí oí! blízkého ostrova Oeno, Henderson a Ducie,
které jsou vesměs útesy korálové a s ostrovem Pitcairn země-
pisně tvoří souostroví Pitcairn ské. Pitcairn má břehy příkré,
skalnaté jeho svahy pokryty jsou bujným rostlinstvem i po-
skytují půvabný obraz uprostřed oceánu, jehožto zpěněné vlny

Obr. 156. Na ostrově Pitcairn.

od ostrova se odrážejí. Nemá však bezpečného přístavu a
vůbec možno jest jen na třech místech k ostrovu se dostati;
ale i to nejlepší přístaviště v zátoce Bounty na břehu sever-
ním je vždy nebezpečno.

Tato zátoka nám připomíná dějiny nynějších obyvatelů.
Jak četné ostatky: kamenné palice, zbytky marae-a s kamen-
nými sochami, hroby a kostry a j. nasvědčují, ostrov měl dříve
obyvatelstvo, které později vymřelo nebo se vystěhovalo. Když

572

Ostrov Pitcairn

Carteret r. 1767. ostrov Pitcairn odhalil, byl úplně neobydlen;
nynějšího obyvatelstva dostalo se mu následkem zločinu.

Anglická vláda přikázala totiž Blighovi, průvodci Cookovu,
aby přivezl z Tahitia chleboně do Západní Indie k pěstování.
Lod jeho „Bounty“ vyplula s nákladem 26. října 1788. z Ta-
hitia, ale za několik dní mužstvo vedené podkonnidelníkem
Christianem spiklo se proti Blighovi, kterého s osmnácti lod-
níky a troškou potravin do člunu vsadili a osudu zůstavili.

Obr. 157. Přístaviště v zátoce Bounty.

Bligh však šťastně se svými druhy dostal se do Batavie, od-
kudž je nizozemská vláda vypravila do Anglie. Ale zbojníci
pluli zas na Tahiti, kdež někteří zůstali, Christian pak s osmi
druhy, šesti Tahifany a dvanácti tahitskými ženami r. 1790. od-
plul na neobydlený Pitcairn a zde se usadil. Aby návrat
z ostrova byl nemožným, spálil „Bounty “, jejíž vysoké stožáry
mohly by okoloplu jícím lodím uprchlíky prozraditi. Mezi osad-
níky propukly nešváry, mužové padli ve vzájemném boji, takže

r. 1800. byl John Adams, tehdy 361etý, jediným mužem na
ostrově a hlavou obyvatelstva, skládajícího se z několika žen
a dvaceti dětí po zemřelých soudruzích. Adams chvályhodným
způsobem staral se o vzdělání dorůstajících dětí, o jich vy-
chování k pořádku, pracovitosti a svornosti. Když pak byla
r. 1814. anglická výprava způsobena tím, že americká loď
nalezla zde námořní kompas a chronometr v chýžích z bázně
opuštěných, poznán zde malý národ, který svou příjemností a
bezúhonností mravů zatlačil všechen hněv na jediného zbylého
vinníka, který spíše se svou velkou rodinou vzbuzoval podiv.
Z obavy, že malé zásoby vody na ostrově nedostačí pro vzrů-
stající obyvatelstvo, vláda anglická r. 1831. odvezla ostrovany
(87 lidí) na Tahiti. Pitcairňané však jen krátký čas tam zů-
stali a zase vrátili se do staré vlasti. Když později počet jich
vzrostl na 200, pro něž nebylo na ostrově výživy, přijali
r. 1856. návrh anglické vlády, která jim v majetek dala celý
ostrov Norfolk, dřívější stanici trestanců. I vystěhovali se a
do r. 1871. vzrostli na 340 hlav. Ale někteří odtud opět se
vrátili do staré vlasti, takže lod „Opal“ na konci r. 1879.
nalezla na Pitcairnu 79 obyvatelů. .

Markesy.

Markesy rozkládají se na severovýchodu od Tahitia, od
něhož odděleny jsou nebezpečným labyrintem tuamotským, a
na jihovýchodě od Hawaii ; táhnou se od severozápadu k jiho-
východu téměř třemi stupni délkovými a třemi šířkovými.
Širokým průlivem ostrovy rozděleny jsou ve dvě skupiny:
severní se sedmi ostrovy, z nichž je nejdůležitější Nukahiva
(482 Dkrn.), Uapou (83 Okm.) a Uauka (65 Dkm.). a jižní
s hlavními ostrovy Hiva-Oa (400 Dkm.), Taouata (70 Dkm.)
a Fatuhiva (77 Dkm.) a s menším ostrovem Motané a Feto-
hougo. které jsou jako severní Motuiti, Hiahu, Fetu-lmhu a

574

MarkeBy.

Clark, většinou skalnaté, suché a holé, tudíž neobydlené. Celé
souostroví zabírá 1274 Dkrn. čili 2314 Omíle.

První objevitel spatřil pouze skupinu jižní. Mendana,
pluje z Callaa, zakotvil 21. července 1795. u Fatuhivy a na-
zval čtyři odhalené ostrovy po svém příznivci Marquesas de
Mendoza, tehdejším místokráli v Peru. Po příkladu Fleu-
rieuově a Krusensternově mnozí název Markesy ke cti objevitele
chtěli změniti v souostroví Mendanovo, avšak bez výsledku.
Ostrovy ty byly přišly v zapomenutí, až Cook r. 1774. je zase
vyhledal. Po něm r. 1791. Američan Ingraham náhodou k nim
se dostal; Marchand a Hergest r. 1791. a 1792. je bezpečněji
určili. Důkladnější známosti ostrovův a jich obyvatelů dostalo
se nám teprve Krusensternem r. 1804.; také pozdější plavci
mnohé nové zprávy přinesli, nejvíce ovšem od té doby, kdy
ostrovy tyto dostaly se v držení Francouzů.

Markesy různí se od ostatních ostrovů Tichého moře tím,
že nemají velkých korálových útesů; nacházíme je pouze
v jednotlivých písčitých zátokách. Čedičové, protrhané hory
příkře vystupují od břehu mořského, nezůstavujíce místa pro
roviny pobřežní. Pouze na některých místech utvořila se ne-
ustálou činností horských bystřin široká údolí, v jejichž úrodné
půdě roste bujné rostlinstvo.

V této rozkošné zeleni, ze které na mnohých místech
zvláště ve výši hor vážně a malebně vystupují holé temné
skály čedičové, v těchto údolích, která obyčejně po obou stra-
nách bývají uzavřena příkrými skalami, jichž podivné hroty
a výřezy vyčnívají nad hustým loubím tropického lesa, v těchto
skalách a štítech spočívá ráz těchto ostrovů : jest vážný, spíše
vznešený než krásný, ačkoli četné vodopády, které se řítí
s příkrých skalních stěn, poskytují milý obrázek v této vážné
krajině.

Vyjímajíc některé holé hroty horské, je veškera země
porostla nádherným rostlinstvem; toto jeví se bujným a bo-

•T • *’\é

/ 1 * ' / 0

Markesy 575

■4 |

hatým, je však též jednotvárným. Druhy jsou tytéž jako na
Tahitiu. ale jest jich méně; dospívají ovšem ve zvětralé půdě
sopečné rozměrů ohromných. Také rostliny pěstované jsou
tytéž jako na Tahitiu, a bylv bezpochyby z něho prvními při-
stěhovalci přeneseny. Když se zde Evropané usadili, pěstují
se též kukuřice, bataty, tykve a melouny, tabák a cukrovník ;
osadníci evropští i čínští však nejvíce pěstují kokosníky a
dobývají kopry.

Zvířena je tu chudá jako na sousedních ostrovech, jenom
ptactvo je četnější, moře pak chová množství rozličných živo-
čichů. I zde provozuje se lov perel, není však té důležitosti
jako na ostrovech jižněji položených. Z nerostů známo je posud
železo, výborná hlína a jemnozrný pískovec barvy bledošedé.

Markesané mezi ostatními Polynesany vynikají krásným
vzrostem a příjemnými rysy obličeje. Tento jeví v plné míře
charakteristické znaky polyneské; Markesané jsou si těchto
národních vlastností vědomi a vždy je vyznačovali na modlách
a jiných řezbách. Plet přechází od barvy bledožluté do za-
černalé; vlastní barva zhusta však bývá zakryta taetovováním.
které v té bohatosti a umělosti nikde jinde nenalézáme. (Srv.
obr. 105. — 7.) Kdežto taetovování v jiných Částech Polynesie
téměř vymizelo, jest u Markesanů dosud obyčejem. Temně
modročerné čáry pokrývají tělo od hlavy až k patě jakoby těsně
přilehlým oděvem, který téměř ani nepohřešujeme. Oděv jes*
nad míru jednoduchý, sestává nejvíce z pouhého kusu plátna,
kolem boků otočeného; missionáři zavedli pro ženy dlouhé
roucho, jaké nosí Tahitanky. Okrasy jsou velmi oblíbeny.

Přilba spletená z vláken kokosových, ozdobená deskami per-
letovými a chocholem z peří tropika a kohouta, nákrčník ze
zubů, chumáče vlasů nebo kokosových vláken kol rukou, no-
hou i boků, vějíř a m. j. jsou hlavní Části slavnostního oděvu
vznešeného vojína, jakž ho představuje obraz 158.

W/mí

WĚá

Markeey.

577

Oblekou-li se Markesané v šaty evropské, nevypadají
v nich výhodně a muž přírody prozrazuje se v nezvyklém
oděvu. Když anglická lod v pří stavě Taiohaě zakotvila, na-
vštívil ji s francouzskými důstojníky Mowana, bývalý náčelník
z Nukahivy, od Francouzů za krále všech ostrovů povýšený.
Jeho Veličenstvo vězelo ve stkvělé uniformě vojenské, poseté
zlatém a vyšíváním, oholenou hlavu měl pokrytu ohromným
kloboukem třírohým s množstvím pštrosích per. Královna měla
na sobě šaty ze šarlatového sukna, na hlavě pak trčel jí divo-
tvárný turban látky purpurové. Když mezi lodníky spatřila
starého muže majícího na prsou, pažích a nohou kresby a
písmo, prohlížela tyto obrazy velmi důkladně přese všecky
varující pohledy důstojníků. Ku hrůze jich konečně její veli-
čenstvo tak porušilo etikettu, že náhle obnažila svá záda, aby
vystavila na odiv obrazy tam vytaetovované.

Markesané nebyli nuceni k těžké práci, mělit na zemi
i v moři potravy s dostatek. Z chleboně připravují nakyslou
kaši, pekou ve známých kamnech a kawu připravují žvýká-
ním kořene právě jako jinde. Jsou náruživí přívrženci ko-
řalky a tabáku ; ty požitky rádi přijali z evropské vzdělanosti,
ale lidojedy zůstali doposud. Zabíjejí zajatce a pojídají hlavně
oči a srdce padlého nepřítele a to sýrový. Pojídání lidského
masa bylo původně zajisté obřad symbolicko-náboženský, a při
velkých slavnostech vždy konány byly oběti lidí. Ženy a mu-
žové netaetovovaní nesměli však takovýchto hodů se účastnit!.

Budovy stavěli na plochatinách z kamenů nebo na vy-
sokých sloupích, takže jen po žebříku bylo možno do nich se
dostati. Ale uměle nebyly stavěny, jakož Markesané vůbec
i na stavbu lodí a nářadí málo píle věnovali. Že však ne-
scházelo ani dovednosti ani vkusu, tomu svědčí některé před-
měty, velmi hezky vyřezávané, jako rukojeti sekyr, vějíře a
chůdky, jichž užívají.

Jung, Austrálie.

578 Murkegy.

V náboženských představách, a ve zřízení politickém pa-
trně se jeví úpadek a zmatek. Dřívější modloslužbu nyní téměř
docela potlačilo vzývání předků ; mají též modly, velmi hrubě
ze dřeva vyřezané, s ohromnou hubou, velikýma očima, obrazy
to Tiki-ů. strážných boliů. které vystaveny jsou na posvátných
místech. Chrámy, zevnějškem obyčejným domům podobné, ale
větší, bývaly ve stinných hájích, u nich pak byla obydlí kněží
a sluhů. Doposud se udrželo vzývání lebek: vyvěšujít k okrase
svých obydlí na kokosových provazích nejen lebky zemřelých
předkův, ale i zabitých nepřátel.

Národ tento býval dříve mnohem četnější ; Ellis r. 1830.
odhadoval počet jeho na 30.000, a Krusenstern r. 1804. páčil
pouze obyvatelstvo Nukaliivy na 12.000 duší. Hlavní příčinou
tohoto vymírání jest asi veliká nemravnost a občasné nemoci,
zejména neštovice, nebot vraždění dítek nikdy nebylo tu oby-
čejem. V r. 1876. konáno bylo na některých ostrovech sčítání,
na ostatních určil se počet obyvatelstva odhadem. Výsledek
jeho byl tento:

Ostrovy

Domorodců

Cizích

Úhrnem

Nukahiva .

. . . . ?

1215

Uauka . .

. . 155

—

155

Uapou . .

... 314

325

Hiva-Oa . .

2950

104

3055

Taou-ata

400

402

Fatuhiva .

600

602

Celkem: ?

5754

Markesané vždy měli zálibu v obchodě a horlivě jej pro-
vozovali s jednotlivými ostrovy; tak na př. dodával ostrov
Hiva-Oa tápu, Fatuhiva vějíře a Nukahiva olej kokosový. Na
pomoří jest sice přístavů s dostatek, ale jsou z větší části
příliš hluboké a mimo to nejsou chráněny proti náhlým ná-
razům větrů z úžlabin horských. Nejlépe chráněno a nejvíce
navštěvováno jest kotviště v zátoce Taiohaě na jižním břehu

'""■řŇ «#

'?x-

Jte

ílY.SBfe
*rV *-a«

wp^T

V?!r -. '•‘'-V

^ŽiSufoi:

M8C&SS

}í- •; 6* -

Obr. 159. Modla Markesanfl.

580

MarkeBy

Nukahivském. "Vchod vede úzkým průlivem mezi dvěma
ostrůvky, nazvanými „Sentinelles11, strážemi. Na úzkém pruhu
pobřežním je Taiohaě, hlavní místo Nukahivy a vůbec celé
skupiny. Přístav chráněn jest tvrzí Collet, na malém kopci
zřízenou. Zde bydlí nyní zástupce francouzské vlády a má
k ruce brigádníka, dva četníky, šest vojínů, jednoho lodivodu
a deset markesanských policistů. Na ostrově Hiva-Oa katoličtí
missionáři se zdarem zařídili sady bavlníkové, z nichžto ročně
těží 20 až 80 tisíc zlatých. Bavlna je vůbec hlavní pěstovanou
plodinou usedlých zde Evropanův a Američanů, kteří po vět-
šině měli minulost velmi pochybnou, zločinců nebo sběhů,
kteří pojali za manželky ženy domorodé a po způsobu jich
žijí. Dle posledního sčítání žilo zde celkem 100 bělochů, dále
69 Číňanů, kteří najati byli jako děluíci na polích, a 182 ne-
markesanských Polynesanů. Záliv Taiohaě byl nedávno pří-
stupným učiněn lodím cizím, podobně též zátoka Taahuku na
jižním břehu Hiva-Ov, která však je příliš úzkou. V Taiohaě
pravidelně se zastavují lodi. které ze San Francisca do Papeiti
vysýlá americká společnost, dostávající francouzské podpory.

Markesané s Evropany vedou obchod od r. 1810.. kdy
zde nalezeno bylo dřevo santalové. V krátké době usadili se
tu evropští námořníci, arci ne ku blahu domorodců. Lon-
dýnská missijní společnost marně se pokoušela o pokřestění
domorodcův a byla zatlačena missionáři katolickými, což bylo
podnětem, že souostroví bylo v držení vzato Francouzi. Ale
vláda francouzská nedodělala se úspěchu; překládajíc sídlo
vlády z místa na místo, vzdala se r. 1861. drahé osady a zů-
stavila v Nukahivě pouze residenta. Později dosazen byl na
každý ostrov magistrátní úředník a malá posádka Jakých vý-
sledků mezi domorodci docílila missí katolická a protestantská,
bylo vylíčeno na str. 401.

581

Kaj i tuii a éala y Gomcz.

Rapamii a Šala y Gomez.

Daleko na východě od polynesských ostrovů vyčnívají dva
ostrůvky, vzniklé podmořskou, dávno utichlou činností sopeč-
nou. Ostrov Rapanui spatřil snad již Davys r. 1687., ale vlast-
ním jeho odhalitelein je Hollandan Roggeween, jenž jej našel
v den velikonoční a proto nazval ostrovem Velkonočním; názvu
toho užívá se často vedle domácího jména. Rapanui zaujímá
118 Dkin. čili 21 □míle; je podoben pravoúhlému trojúhel-
níku. Jeho břehy jsou jednotvárné a nemají přístavu; balvany
hrubé lávy pokrývají suchou půdu, která však na úbočích a
v údolích vlhkým podnebím zvětrala, takže vyživuje bohaté
rostlinstvo. Vnitř ostrova jsou nízké hory, které ve východní
části dosahují 400 metrů.

Rostlinstvo bývalo dříve hustější, většina půdy pokryta
byla lesem, jehož skrovné zbytky posud se zachovaly v ně-
kterých údolích ; nyní nacházíme tu skoro pouhé křoviny, ma-
jící nejvýš SVs metru zvýší. Druh edwardsie jest jedinou stro-
movitou rostlinou. Důležitý jsou cordyline, divoce rostoucí
cukrovník a kapradiny. Jako palma kokosová, která již vy-
hubena jest, zajisté by se dařily též tabák, víno, pomoranče,
fíky a chirimoya na teplých, zvětralých dnech sopečných, kde
slunečním teplem a vlhkostí daří se bujné rostlinstvo, chrá-
něné jako ve výhřevně před větrem. Zvířena je nad míru
chudá. Ze ssavců byly na zemi myši, v moři kytovití; po-
zději přivezena byla koza. Krotký kúr jest jediným zástupcem
pozemského ptactva, za to mořských ptáků je dosti. Mezi chu-
dým hmyzem je hojnost domácích much na útrapu obyvatelstva.

Ostrované jsou původu rarotonganskélio ; tomu svědčí jich
řeč i vlastní jich tradice, které se táhnou k Rapě. Mají všecky
vlastnosti Polynesanů, pro které tito jsou nám příjemnými,
totiž lásku ku svobodě, veselost a důvěrnost, ale nejsou prosti
hříchů, které toto pokolení hyzdí, jsout zlodějští, líní a ne-

> A

1 Uf

lífítTíif

pniSFRORK

n n^vinWuiiv

inil

rT^VT/ii iun roiu*3

[mHi

fTiTTOTg Q

■m

1 1" t % vVB

fóre

Všeobecná povaha a plodiny.

583

se do moře doufajíce, že se ještě dostanou k rodnému ostrovu.
V r. 1863. zřídili tu peruánští otrokáři sklad, do něhož od-
váděli nešťastníky, na sousedních ostrovech uloupené; při tom
odvezli větší část obyvatelstva z Rapanui. Tito byli sice k rázné
žádosti francouzské vlády zase domů zavezeni, ale s nimi přišla
nákaza neštoviční, která mnoho si vyžádala obětí. Katoličtí
duchovní již od r. 1866. zde působili, ale s výsledkem ne-
patrným, tak že záhy s malým počtem novokřtěnců se pře-
stěhovali do Mangarewy. (Srv. str. 402.) Loupením otrokářův
a neštovicemi ubylo značně obyvatelstva, jež Cook na 1700,
pozdější cestovatelé na 1500 duší počítali ; nyní jest jich prý
jen 600.

Největší znamenitostí ostrova jsou velkolepé kamenné
stavby a sochy, které naplňují nás větším podivem nežli dolmy
druidu. sluneční chrámy peruánské, nádherné ulice mexické
nebo památky staroaegyptské, máme-li na zřeteli nedokonalé
nástroje, jichž užívali při tom ostrované. Forster, který s Coo-
kem ostrov prozkoumal, a všichni pozdější cestovatelé pro-
jevují nad nimi největší podivení. (Srv. obr. 110. — 112.)

Ještě dále na východ, při 26° 28' jižní šířky a 105° 20'
záp. délky, je nejzazši ostrov polynesský, Šala y Gomez, na-
zvaný tak po španělském plavci, který jej byl r. 1793. objevil.
Jsou to dvě šedé skály, nízkým pruhem země spojené, které
zabírají 4 □km. Mimo nesčetné mořské ptáky není na nich
živoucího tvora. Těmto „kamenným druhům bez trávy a mechu*
dostalo se oslavení Chamissovou krásnou básní „Tři tabulky".

Ostrovy Viti.

1. Všeobecná povaha a plodiny.

První zprávu o tomto souostroví podal slavný Tasman;
týž pluje od východu, objevil 5. května 1643. ostrov Taviuni

584

VSeobecná -povaha a plodiny.

♦

a Vanua Levu a nazval souostroví to Prins Willeins Eylanden.
Po něm byly tyto ostrovy nepovšimnuty, až teprve r. 1774.
Cook spatřil Vatou, již pojmenoval Turtle Island. Kapitán
Bligh r. 1789. plul v těchto končinách ve člunu, do něhož
odbojnými lodníky byl vsazen, a po třech letech je uzřel zase.
Ale žádný Evropan neodvážil se vstoupiti na tyto ostrovy,
korálovými útesy obklíčené ; kapitán Wilson r. 1797. s missio-
nářskou lodí „Duffw o to sice se pokusil, byl však odstrašen
výhrůžným jednáním domorodců. Avšak přece blíže ohledal
ostrovy východní, ač lod jeho málem by se byla na zrádných
úskalích ostrova Taviuni ztroskotala. Bohatostí několika ostrovů
na dříví santalové později sem byli přilákáni obchodníci, ač-
koliv obcování s ostrovany, nejkrutějšími lidojedy v moři
Jižním, bylo velmi nebezpečné. Souostroví pro zeměpis zí-
skáno bylo teprve ďUrvilleovou výzkumnou plavbou v r. 1827.
a 1838. Ale důkladné ohledání vykonal pak Američan Wilkes
r. 1840. a po něm Angličan Denham r. 1857. Hydrografická
měření, konaná od r. 1876. anglickou admiralitou, v mnohém
směru opravila a vyměřila zevnější obrysy jednotlivých ostro-
vův a polohu a rozsáhlost útesů.

O vnitřní části ostrovů po dlouhou dobu nebylo možno
nabyti vědomostí pro divoké obyvatelstvo. Bylo se spokojiti
s udáním inissionářů. mezi nimiž Williams, Calvert a Water-
house podali velmi cenné zprávy národopisné. O zeměpis
ostrovů mají zásluhu Erskine, Pritchard a Seemann; tento
prozkoumal ostrovy Viti r. 1860. k pokynu vlády anglické
a zvláště věnoval pozornost rostlinstvu. Dr. Graeffe r. 1865.
procestoval Viti Levu a určil jeho topografické poměry, rovněž
Kleinschmidt s Buchnerem mnohé kraje prošli, a konečně
Horné, ředitel botanické zahrady v Mauritiu, věnoval se, vy-
bídnut gouvemeurem Sirem Arthurem Gordonem, po celý rok
studiu rostlinstva Vitského. Putuje doposud nepřístupnými
krajinami na Viti Levu, ale zvláště neznámým vnitrozemím

Všeobecná povaha a plodiny.

* 585

ostrova Vanua Levu, šťastně doplnil výzkumy svých před-
chtidcfi.

Souostroví Viti rozkládá se mezi Novými Hebridami (na
západě) a ostrovy Tonganskými (na východě). Nejsevernější
bod jest ostrov Thikombia při 15° 48' již. šíř., nejjižnější
Tuvana-i-tholo čili Simonoff při 21° 4' již. šíř., nejdále na
východ jest útes Reid při 181° 38', nejdále na západ Viva
při 176° 51' východní délky. Všecky ostrovy a ostrůvky (cel-
kem 255) zabírají 20.801 "D km. čili 377*8 Dmíle, tedy o něco
více nežli Dolní Rakousy.

Výhodnou polohou zeměpisnou jsou střediskem ostroví
daleko v okolí rozptýleného, od kterého výhodně se různí
větším objemem. Na mappě arci vypadají jako malé nepatrné
ostrůvky, ale o jiném se přesvědčíme, hledíme-li blíže. Hlavní
ostrov Viti Levu o málo jest menší nežli Horní Rakousy, a
Vanua Levu rovná se polovici Dalmácie.

Rozloženy za stříbrným pruhem mocného příboje, jenž
neustále se odráží od útesů korálových, poskytují pohled tu
podivuhodně líbezný, tu divoce romanticky krásný. Tyto ostrovy,
dílem sopečné, dílem korálové jsou velice úrodný. Vyhaslé
jícny, zde onde prýštící se prameny svědčí o původu ostrovů.
Vysoké homole, hezké kuželovité kopce, pak zase děsné pro-
pasti, divotvamé skály a sloupy, podobné zříceninám hradů,
střídají se v nekonečné rozmanitosti s nebetyčnými horami.
Zde onde jako hnízdo takořka visí ves domorodců na kraji
zdánlivě nepřístupné skály; v hluboké rokli hučí po kamen-
ném korytě bystřina, tu s jekotem se vrhá přes tmavé bal-
vany čedičové, tu zadržena skalními stěnami tvoří tiché je-
zírko. V příjemných údolích spatřujeme skupinu štíhlých ko-
kosníků, tam háje stinných kaštanů a mohutných chleboňů,
onde v polích tarových bující banány.

Ostrovy skupiny východní jsou po většině malé, ploché
útvary korálové, pokryté úrodnou vrstvou země a ovroubené

586

Všeobecná povaha a plodiny.

pruhem bílého písku a stále zeleným věncem vysokých kokos-
níků, které potřebují vánku mořského.

Přístup k těmto krásným ostrovům je však spojen s ne-
bezpečím ; nebot kolem břehů táhnou se útesy, bud daleko do
moře vynikající, bud jen zde onde úzce otevřené útesy hra-
dební, jimiž pro prudkost a nepravidelnost proudů jen s těží
lze proniknouti. Když lod štastně proplula úzkým průlivem,
jenž útes prorývá, vepluje na širokou, tichou hladinu, úzký

průliv rozšiřuje se v moře, na němž bez nebezpečí mohou
plouti lodi největší. Takové zátoky, jako na př. Suva-Harbour
na jižním břehu Viti Leva, Savu-Savu na jihu Vanua Leva,
jsou tak hluboké, že i lod o 600 tunách může zrovna ku
břehu přistati.

Vlastní nějakou soustavu hor nemůžeme na žádném ostrově
určiti, nebot sopečná činnost četnými převraty vytvořila horstvo
nad míru složité, což je při cestách velikou obtíží. Hory však
nedosahují značné výše; na Viti Levu, Vanua Levu a Taviuni
nepřesahují 1200 m., na menších ostrovech sotva 600 metrů
dostupují. Husté rostlinstvo, které pokrývá hory od úpatí
k vrcholu, často úplně rozhledu překáží, ale s nejvyšších hor
Voma (1220 m.) a Mbuke Levu (1143 m.) na Viti Levu na-
skýtaje se cestovateli rozkošný pohled.

Horniny vitské jsou většinou sopečné; četné atoly jsou
arci pouze korálové. Nejvíce převládá čedič, trachyt a sopečný
a&glomerat, na mnohých vrcholích pozorujeme vápno korálové,
patrné to znamení, že se půda v nové době pozdvihla. Avšak
na mnohých ostrovech, jakož Macdonald, Seemann, Graelffe a
Horné dokázali, nachází se i pískovec a ruda měděná, nerosty
železité, zlato, křesá vec a tuha. Nálezy těchto starších útvarů
budí v nás domnění, že tu je pohroužena pevnina, jejíž nej-
vyšší vyvýšeniny posud nad moře vyčnívají.

Známky sopečné činnosti doposud se objevují. Ůetné
jícny, dosud zvláště na Taviuni znatelné, již dávno jsou ne-

■HHr'-' ^ * -Rrra. MftJ?»J

' »k^ - -3T*«. -- »/í- • -V • ^ • j k-

7 *'* * <* _

Všeobecná povaha a plodiny. 587

činnvmi, ale otřesení půdy nejsou řídká, a na četných místech
nacházíme horké prameny; tak jsou čtyři při zátoce Savu-
Savu, jiné při zátoce Nateva (obojí na Vanua Levu), 11a ostrově
Rambi, u Wai Basangy při horním toku Singa-Toky na Viti
Levu, 11a hoře Mbuke Levu na Kandavu, na Ngau a na ji-
ných ostrovech. Že by však voda těchto pramenu, v níž mnozí
se koupají, měla vskutku moc léčivou, chemický rozbor vody
z pramenu Savu-Savu nepotvrdil.

Obr. 161. Horké prameny na ostrově Ngau.

Řeky, kterým tento název přísluší, jsou ovšem jen na
Viti Levu a na Vanua Levu. Následkem zvláštního přešinutí
hor činí jednotlivé řeky prapodivnou sít. V údolích, těsně
vedle sebe se táhnoucích, tekou řeky směrem opačným ; Singa-
Toka protéká tak hlubokou a úzkou roklí, že jí paprsky slu-
neční jen v poledne proniknou ke vsi Nandrau, v lůně rokle
nad Singa-Tokou ležící; četné přítoky Rewy pramení se na
blízké, 300 m. vysoké skále pobřežní, že by od nich člověk

588

Všeobecná povaha a plodiny.

dohoditi mohl kamenem do řeky, hluboko dole tekoucí. Na
cestě z Namosi do Vienungy šel Horné kolem místa, kde dříve
stával stinný strom Citrus decumana; plody jeho padaly na
jedné straně do Wai-Ndiny, přítoku Rewy, na druhé straně do
přítoku řeky Navuy. Splavnými jsou pro silný spád jenom ně-
které, Vitiané však odvažují se plaviti se po nich na vorech.
S přibýváním osadníků stanou se asi řeky obou hlavních
ostrovů důležitý pro spojení.

v ^

Reky vitské zásobovány jsou vodními parami, které stále
se zhuštují na vyšších úbočích. Jihovýchodní část ostrovů má
však mnohem více pršek nežli severozápadní, protože jest
obrácena k monsunu jihovýchodnímu, vanoucímu po větší díl
roku. Tyto meteorologické poměry jsou příčinou, že na jiho-
východní části je hojnější rostlinstvo; zde pokryta je půda
všude hustým lesem, ale na severozápadě jsou na velikých
místech, travou a kapradím porostlých, pouze jednotlivé sku-
piny stromů, zejména pandanů. Doba pršek a sucha není tak
přesně od sebe odloučena jako v jiných krajinách tropických.
Doba pršek sáhá od října do dubna ; v té době zuřívají hrozné
vichřice, které ničí rostlinstvo a ovšem i lehké budovy domo-
rodcův i osadníků. Jimi zpustošeny bývají sady, a i plavbu
mezi ostrovy činí velmi nebezpečnou. Doba pršek je zároveň
nejteplejším časem ročním, který však přes to nemůže nazván
býti nezdravým ; pro Evropany jest tu nej nebezpečnější nemoc
červenka. Prostřední teplota na pobřeží je 26" C., v dobé
sucha klesá teploměr až na 16°, nejvýše vystoupl na 50° C.
Nejobtížnějším je parno, vanou-li větry severní, v řeči domo-
rodců tokelau zvané.

Známost rostlinstva vitského obohacena byla výzkumy
rostlinozpytce Horne-a; není to však znalost úplná, nebot
větší ostrovy jen v některých částech byly vědecky prozkou-
mány, a menších sotva bylo povšimnuto. Posud známe z rostlin
ostrovů 1086 jevnosn libných a 245 kapradin a tajnosnubných,

YSeobecná povaha a plodiny.

589'

a z těch mají 620 resp. 15 výhradně tyto ostrovy. Celkem
však má rostlinstvo ráz indický, což jeví se ve množství pa-
lem, kapradin, banánovitých, bambusovitých, vstavačo vitých
a jiných. Lesy s listnatými korunami mají málo podrostu,
kmeny ovinuty jsou epiphyty a lianami; na vyšších místech
jsou však již řidší. Na bczlesých luzích pobřeží západního

nacházíme však též druhv novozelandsko-australské. Z omladí

•>

a kapradinového houští vyčnívají porfiznu pandanus, kasua-
riny, acacia laurifolia, raetrosideros, druhy damaroiíů, podo-
carpus, santál, který nyní arci jest obmezen na západní část
Vanua Levu. V krajinách vyšších pro lepší vláhu nabývá tro-
pický les převahu. Zvláštním je zjevem, že mnohé rostliny,
na př. strom ndralla, jistou dobou ztrácejí i květy i listí. Ne-
dostatek lesů na severozápadních savanách a z toho pochodící
nepříznivé poměry podnební přiměly vládu, že k návrhu Hor-
neovu zakázala kácení stromů, nemajících určitého stáří a
tloušťky, a přikazuje jednotlivým krajům, aby každý rok nové
stromy zasazovaly.

Santalové dříví je nyní nej vzácnějším; velmi řídkým je
též tvrdé vesi (Afzelia bijuga) a dilo (Calophyllum inophyl-
lum), které důležito je pryskyřicí a olejnatými plody. Výborné
tvrdé dřevo poskytují damanu a vaivai (Calophyllum specta-
bile, C. Burmanni, Serianthes myradenia a S. Vitiensis). Dříví
z dakuy (Dammara Vitiensis), která dává drahou pryskyřici,,
jest lepší než jedlové; neméně užitečné jsou rozličné druhy
podocarpu : kau solo, ko tabua, levinimini a kausia. Dříví sta-
vební však posud se přiváží (r. 188U. za více než 55.000 zl.) ;;
ale nyní zřízeny byly u Rewy a Suwy pily na zdělání do-
mácího staviva. Stromy, na kaučuk bohaté, jsou bohužel tak
roztroušeny, že sbírati z nich šťávu bylo by příliš namáha-
vým. Rostlin obsahujících vlákna jest hojnost, tak že by do-
bývání jich a zpracování bylo vděčným zaměstnáním. Aleu-
rites triloba roste divoce všude a dováží se již do Anglie a

590

Všeobecná povaha a plodiny.

Německa (r. 1880. za 35.140 zl.). Barvivo obsahují přemnohé
kůry. Nejdůležitější plodinou je však nyní kopra, usušené
jádro ořechu kokosového.

Palina kokosová daří se jen na pomoří; na všech ostro-
vech jest sice jen úzký pruh země kolem vnitrozemských hor,
ale přece je dosti místa pro rozsáhlé sady. Ze všech pěstova-
ných rostlin je kokosník nejdfiležitější. Na konci r. 1879. bylo
celkfm 12.U00 hektarů piuly vzděláváno, a z toho připadalo
6540 ha. na kokosníkové sady. Cena kopry, v kolonii vytěžené
a vyvezené, obnášela r. 1875., v prvním to roce po připojení,
jen 400.000 zl.. ale r. 1880. již více než 1,080.000 zl. ; v téže
době vzrostl vývoz kokosových vláken z 17.900 zl. na 49.000 zl.

Neméně důležit jest bavlník. Krásné plodiny známého
druhu „Sea Island44 byly vyznamenány zlatými medaillemi ve
Filadelfii r. 1876. a v Paříži r. 1878. . Pěstuje se nyní na
2070 hektarech; r. 1880. vyvezeno bylo bavln v za 455.300 zl.
Průměrně dobude se z acreu (0*4 ha.) 400 liber bavlny; či-
štěním přichází 75w/o na zmar, takže je výtěžek 100 liber
čisté bavlny. Avšak pěstování bavlníku zvolna ubývá a více
vzmáhá se cukrovnik, nebot půda a podnebí ostrovu vitskych
je mu velmi příznivá. Příhodné pozemky jsou všude, i u vnitro-
zemí Viti Levu, i na březích Rewv, Singatoky a j., ve mno-
hých krajích na ostrovech Vanua Levu, Taviuni, Rambi, Ovalau
a jiných ostrůvcích. Pěstování třtiny cukrové je posud v po-
čátcích (r. 1880. jen 864 ha.), ale zajisté se stane velmi dů-
ležitým. Vývoz cukru páčil se r. 1875. na 34.170, v r. 1880.
již na 209.200 zl., kteráž summa byla by mnohem větší, kdyby
se hospodařilo rozuměji a třtina nesekala před úplným uzrá-
ním. Bylat toho dříve nutnost, nebot nebylo tu dosti velikých
mlýnů na rychlé zpracování. Ale v nejnovější době zřídili ka-
pitalisté z Nového J. Walesa velkolepý mlýn v novém hlavním
městě Sůva, takže možno bude třtiny náležitě zužitkovali.

Všeobecná povaha a plodiny.

.591

Valná část vnitrozemská na Vjti Levu, Vanua Levu, Ta-
viuni, Rambi, Ovalau a j. zdá se býti pro pěstování kávov-
níku velmi příhodnou. Podporou vlády zřízeny byly četné sady
kávové 11a Viti Levu, Vanua Levu a Taviuni, které zabírají
611 ha. půdy; vývoz r. 1877., kdy poprvé káva byla vyvážena,
obnášel 1680 zl. a r. 1878 jen 150 zl., ale r. 1880. vzrostl
na 74.10U zl.

S dobrým výsledkem byly činěny pokusy s pěstováním
kakaovníku (Theobroma Cacao), skořicovníku, hřebíčku a va-
nilky. Ale ku zdárnému pěstování těchto a podobných plodin
potřebí je zkušenosti, kterouž osadníci vitští zpravidla ne-
mají. Tabák má zde půdu příhodnou, avšak osadníci neumějí
listy dobře připravovati, takže jich výrobky nemají velkou
hodnotu. Čajovník a chynovník, jakž bylo dokázáno, na mno-
hých ostrovech by se dařily; podobně i pěstování rozličných
druhů tropického ovoce k zásobování Nového Zelanda a mimo-
tropické Austrálie i západní Ameriky bylo by velmi výnosné.

Ostrovy Viti mnoho mají rostlin léčivých, jichžto vlast-
nost domorodci ode dávna znali. Dr. Seemann však praví, žn
jest nesnadno zpráv o nich dostati, nebot štastní přechová-
vatelé těchto vědomostí nechtějí prozraditi a jiným přepustiti
výnosné tajemství. Shledal, že ohřívají nad ohněm listí „kura“
(Morinda citrifolia), jich štávu na vředy vymačkávají a listí
jak obvazek na ně kladou. Kůru z danidani (Panax fruti-
cosum) užívali proti zánětům chřtánu a patra. Že sarsaparilla
krev čistí, jest jim známo, neužívají však kořenů její, nýbrž
listí, které jako kawový kořen, zde angona zvaný, žvýkají a
tak z něho nápoj připravují. Listí z vasy čili rewy (Cerbera
lactoria) velmi počištuje, laka (Plectranthus Forsteri) léčí prý
záněty oční a bolení hlavy; jsou to rostliny příjemné vůně,
podobně Adenosma triflora, bahenní rostlina, kterou se léčí
kašel po zastuzení. K témuž užívá se listí keře, na pomoří
rostoucího, sinu mataiavi (Wikstroemia Indica), kdežto kůra

592

Všeobecná povaha a plodiny.

jeho rány hojí. Obyvatelé Somo Sóma do vyhlodaných zubů
dávají si rozžvýkané listí vulokaky íVitis trifoliata), která
hojně roste na březích mořských. Že olej z ořechů dílových
je výborným, zevním lékem proti hostci, přesvědčili se sami
Evropané.

Zvířena ostrovů vitských je velmi chudá. Ze ssavců na-
lezli tu Evropané mimo vepře a psa druh myší a pět druhů
netopýrů. Vepři se, jako vůbec na všech ostrovech jihomoř-
ských, velmi rozmnožili. Kuně, hovězí dobytek a ovce při-
vedeny byly teprve před nedávném od osadníků, i daří se jim
znamenitě. V r. 1880. čítalo se asi 360 koní, 5000 kusfi ho-
vězího dobytka a 4750 ovcí. Kozy angorské na některých
ostrovech jsou chovány ve větších stádech, na ostrůvku Na-
nanu při severním břehu Viti Levu má jich Angličan, tam
v samotě bydlící, již 3000 kusů ; začátky ty byly tak zdárné,
že angorská vlna vitská vyznamenána byla na výstavě Syd-
neyské.

Na druhy je ptactvo bohatší a skládá se z rodův indi-
ckých a australských. Známe dva druhy sokolů, pět druhů
papoušků (Domicella, lóriové širokoocasí a Pyrrhulopsis), mezi

nimi n {trhaví sp krásný rinrnhiliis snlitnrius Irťprá Tnncrnná

kdysi velmi draze kupovali, ano i ženy a dcery za ně nabí-
zeli. Dále žijí zde dva druhy sov, červená a černá: ngandamu
a nga loa, devět druhá holubovitých, mezi těmito jeden ve-
liký, jehož drsné „huhu huhuhu“ připomíná štěkot psa, a j.
Z obojživelníků známe deset druhů velikých, ale neškodných
hadů, patnáct druhů ještěrek, zejména krásný, zelený Choro-
scartes fasciatus, na stromech žijící, a několik žab. Hmyzu
do počtu je hojnost, co do druhft však málo; nejnepříjem-
nější jsou obtížné moskyty, četné stonožky a mravenci, kte-
rých je deset druhů. Motýlové a brouci jsou krásně zbarveni.
K těmto přidružena byla v nové době včela ligurská, jíž se
v cizí zemi velmi dobře daří.

Hlávni ostrovy.

593

Ěeky i moře mají hojnost přerozinanitých ryb. V řece
Rewě má druh sladkovodního žraloka své loviště, v moři pak
známe devět druhů tohoto strachovaného ukrutníka. Mimo to
nacházíme Čtyři druhy kytovitých a živočichy v Tichém moři
obecné. Z mnohých krásných mušlí nejdrahocennější je pomo-
rančově žlutá kaurie (Cypra aurantium), jíž upotřebuje se k vě-
cem ozdobným ; ústřice pro nedostatek ochrany stále ubývají.
Lov perel a surnýšů je však posud výnosným, jakož i chytání
želv, jichžto štíty a „zelené sádlo" hojně se vyváží. Hoinarův
a raků bývá časem na několika ostrovech množství; na ně-
kterých pak ostrůvcích vyskytuje se pozemní rak agavule,
který jako příbuzný jeho na Samoji vylézá na kokosník a na-
vrtává jeho plody. Na ostrově Vatu Lele nalezl Kleinschmidt
ve velké mořské jeskyni asi osm centimetrů dlouhého, gra-
nátového raka (Stenopus hispidus) barvy šarlatové, který pouze
tam prý se nachází. Dle báje dostali kdysi obyvatelé Vatu
Lelští při slavnosti na Viti Levu, k níž byli pozváni, pouze
vařené raky ; i odnesli je na důkaz špatného pohoštění domů
a s nevolí je odhodili do oné jeskyně, kde se na věčnou paměf
oné události rozmnožují.

2. Hlavni ostrovy.

Největší, nejlidnatější a politicky nejdůležitější jest ostrov
Viti Levu, t. j. Veliké Viti. Zabírá 11.600 □ km. čilí
210*7 □ míle, tedy přes polovici celého souostroví. Náležejí
k němu některé ostrůvky vedlejší: Vatu Lele a Mbengha na
jihu, Malolo a ostrovy Hudsonovy na západě, a jiné menší,
mezi nimiž ostrůvek Mbau (na východní straně zálivu téhož
jména) je proto důležitým, že býval kdysi politickým středem
ostrova a posud je sídlem bývalého krále Thakombau-a. Ale
všecky ty ostrůvky dohromady zabírají málo přes 2 □ míle.
Hlavní ostrov je veskrz hornatý, pouze na některých místech

Jung, Austrálie.

594

HIhvdí ostřeny.

jsou malé roviny; jediná rozsáhlejší rovina je při ústí ne-
důležitější řeky Wai Levu, která se ve čtyřech ramenech,
široké delta tvoříc, vlévá do moře. Její prameny Wai ni
Mbuka a Wai ni Mala, jakož i přítoky na pravé straně Wai
Ndina a Wai Manu jí hojně zásobují vodou. Při svém ústí
u veliké vsi Rewy, jejíž jméno též má, je tak široká jako
Temže u Londýna a ještě 15U kilometrů proti vodě je tak
hluboká, že možno po ní plouti s plochými loděmi: lodi

Obr. 162. Pohled s Viti Levu na Ovalau, Mbau a Xgau.

o patnácti tunách mohou se dostati až ku vtoku obou pra-
menů. Tyto prýští se s jižních svahů pohoří Tavua Raki Raki,
které se táhne nedaleko moře podél zátoky Sakau a na vý-
chod od ní. Tamtéž pramení se nejdelší řeka vitská Singa
Toká, která však jenom na krátko je splavná, nebot při svém
ústí má nebezpečný násep a dále vzhůru nedopouští plavbu
pro peřeje a prudký spád. Tytéž vady mají ostatní řeky :
Koroi Luba, Navua, Randi, Ba a j.

Hlavní ostrovy.

595

Ostrov je namnoze velmi úrodný; pro pěstování kokos-
níkfi však není tak příhodným jako Vanua Levu. Od té doby.
co Slíva (na jihovýchodním břehu) prohlášeno bylo za hlavní
město souostroví, nabývá vždy větší dfiležitosti. Sůva posud
má málo přes 200 obyvatelů, ale vyniká tím nad Levukou,
že v něm je veliký mlýn na cukrovník a anglický obchodní
dfnu ; mimo to je položeno příznivě, že v okolí jeho je dosti
místa k rozvinutí se ve velké město. S důležitými místy je ve
spojení pobřežním parníkem. V okolí města jakož i v kraji
Ba na západě jsou dosti značné sady tabákové. Ulice v pra-
vém úhlu se protínající, z' části již inakadainované, utvořeny
jsou několika prostými vládními budovami, krámy, dvěma
hospodami, celnicí, nemocnicí pro melaneské dělníky a něko-
likem obydlí soukromých. Bohužel pitná voda, na kterou jsou
v městě odkázáni, není dobrá.

Druhé místo v souostroví zaujímá Vanua Levu. který
s pobřežními ostrůvky měří 0406 □ km. čili 116 3 □ míle.
Na severovýchodě hluboko v ostrov zasahuje zátoka Nateva.
též Na Vai Tui Matei, t. j. mrtvá solná voda zvaná; plavbě
však není k užitku, nebot pro hloubku její možno zakotvit!
jen zcela blízko u ostrova, a mimo to nikterak není chráněna..
Domorodci však snadno se dostanou ze zálivu přes úzkou úžinu
zemskou na jižní břeh ostrova. Tato úžina skládá se sice
z příkrých hřbetu, ale lodníci vytáhnou své čluny až ku sol -
nému jezeru, z něhož vytéká říčka do moře; tím cestu valně
si ukrátí. Jiná veliká zátoka je na jihu Sávu Sávu s horkými
prameny u Wai Lewu, na západě Mbua č. zátoka santálová
a Ruku Ruku; ony první dvě mají dobrá kotviště, třetí je
ohroženo útesy. Ostrov je sice hornatý, má však některé větší
roviny; ale pouze jedna řeka je důležitá, totiž Ndreketi, do-
pouštějíc plavbu po 40 Q km. od ústí, kdežto na ostatních
řekách jen na některých místech mohou plouti lehké čluny.
Při zátoce Sávu Sávu zřizují se nyní pomocí trestanců silnice.

Hlavni ostrovy.

které budou k rozmnožení osady. Od Vanua Levu oddělen jest
průlivem Somo Somo ostrov

Taviuni (553 □km.), nejúrodnější a nejpříjemnější
z celého souostroví; nazýván je zahradou vitskou. Vnitrozemí
vyplněno je pohořím, které nejvyššího vrcholu dosahuje ve
vyhaslé sopce, 1200 metrů vysoké. Jícen její vyplňuje dosti
rozsáhlé jezero; které na západě proráží ohradu svou a vrhá
se pěnivě od stupně k stupni, až na rovině zase klidně pro-

Obr. 163. Levuka.

téká hlavní místo ostrova, Somo Somo na břehu západním.
Na tomto západním břehu, který sice pro menší hojnost pršek
je chudší nežli břehy východní, ale lodím spíše poskytuje
ochrany, usadili se Evropané. Cukrovníkové sady a mlýn, sady
kávovníkové, kukuřicové a kokosníkové, stáda skotu a ovec,
kostely, školy a hospoda svědčí o příchodu evropské civilisace.
Dle velikosti čtvrtý ostrov, na jihu od Viti Levu, od něhož
oddělen je průlivem Kandavským, jest

Hlavni ostrovy.

597

Kandavu (535 □ km.), podlouhlý ostrov, na dvou mí-
stech úzkou úžinou spojený. Je zcela hornatý ; na jihozápad-
ním cípu zdvihá se do výše 838 metrů kuželovitá vyhaslá
sopka, na jejíž úpatí prýští se horké prameny, a porostla jest
až k vrcholu hustým neschůdnýín lesem. Seemann, Kleinschmidt
a Buchner s velikým namáháním vylezli na tuto horu; tito
dva poslední přenocovali na ní nedaleko veliké, stále vlhké
sníženiny na severozápadním vrcholu, která je bývalým jícnem.
Avšak i nahoře bylo bujné rostlinstvo tak husté, že s napje-
tím všech sil vysekána býti musila ulice, aby získán byl roz-
hled na okolní krajinu a širé moře. Na severovýchodě, kde
země se sňžuje v úžinu Yarambali, leží na jihovýchodním
břehu Ngaloa Harboru víska Wai Levu, kdysi živé místo,
pokud zde přistávaly parníky společnosti Pacific Mail, zboží
a cestující odvážejíce do San Franciska neb Aucklandu; to
nyní zrušeno, a tím Wai Levu upadlo v zapomenutí. Kandavu
je posud z nejlidnatějších Částí souostroví; máť asi 10.000
obvvatelů.

Z ostatních obydlených ostrovů sluší ještě jmenovati malý
ale malebný ostrov Wulanga, který je za bouře útočištěm
plavců, Moala, Koro, Nairai. Totoya, Narua, Mo-
enga. Matu ku, Lakemba (asi 2000 obyv.) a Vanu a
M bal a vu, dlouhá země, s přístavem Loma Loma, v kterémž
jest jako v Slívě a Levuce celnice; konečně ostrůvek Ova-
lau, na kterém je nejdůležitější místo souostroví a střed
obchodu.

Levuka leží na východní straně jeho, právě naproti dvěma
otvorům v korálovém útesu, kterým jest celý ostrov obklíčen.
Tyto dva vjezdy nazývají se průplav Levucký a Wakaya. Na
úzkém pomoří a na úpatí hor, které náhle se zdvihají a jen
skalnatými vrcholy z bohatého tropického rostlinstva vyčnívají,
rozkládají se v dlouhé řadě bílé domy až k jižnímu konci
zátoky, kde jednoduché, dříve gouverneurem a jeho úředníky

598

Vitíané.

obývané domy tvoří vísku Nasova. Přístavní mosty a loděnice
jsou všude před velikými skladišti, osm hospod a množství
krámfi jsou v řadě roztroušeny, dvě banky (New Zealand a
Union) mají zde komandity, jiných peněžních a pojišťovacích
ustavti je dosti, je zde obchodní komora, spolek osadníku,
nemocnice, řemeslnický spolek s knihovnou o 2500 svazcích
Vydávají se čtyři časopisy, mezi nimiž „Na Matau v řeči
domorodců. Zde sídlí též konsul německý, italský a Spojených.
Států. Obyvatelstvo, mající asi 600 duší, je podivnou směsí
rozličných národností; mimo Brity, Francouze a příslušníky
rozličných evropských států žijí zde též Asiati, Afričané.
Američané a Polvnesané. Jsou tudíž i rozličná náboženství
zastoupena; mezi církevními budovami vyniká katolicky kostel
se zvony a pak hezká anglická kaple.

3. Vitiané.

Obyvatelé tolioto souostroví náležejí ke kmenu rnelane-
skému, různí se však valně od ostatních Melanesanů. nad které
daleko vynikají duševním vzděláním ; poněkud se tím blíží
k Polynesanům. od kterých mnohému se byli přiučili. Zejména
Tongané bývali jich učiteli, zřídivše na Viti-u několik osad;
tím povstali hlavně na ostrovech Lakemba smíšenci, zvaní
Kaitongaviti. Podobně pozorujeme na severním břehu Vanua
Levu působení Ilotumahanň.

Obyvatelstvo bývalo dříve mnohem četnější; neboť udání,
že za příchodu evropských osadníků měly ostrovy 200.000 až
300.000 domorodců, je sice nemírné, ale za přibližně správný
můžeme považovati odhad z r. 1871., v němž udává se oby-
vatelstvo Viti Levu na 70.000, Vanua Levu na 33.000 a pro
celé souostroví na 146.000. Nákazou osypkovou, ze Sidneye
zanesenou, bylo obyvatelstvo r. 1875. děsně ztenčeno; počet
obětí udává se na 40.000. Od té doby zjištěn byl přírůstek

ěnkí
za i

obyvatelstva, nebot dle sčítání z r. 1881. bylo zde 115.036
duší (01.830 mužů, 53.799 žen); je-li však tento příbytek
skutečny anebo jen výsledek určitějšího sčítání, nemožno je

pokládati za pra-
nglické vlády oby-

600

Vídané.

Vitiané jsou lidé krásní, štíhlí a svalnatí; nejsou tak
velicí jako Tongané, ale průměrem jsou větší a silnější než
Evropané. Zejména mezi vznešenými, muži i ženami, často
spatřujeme veliké, krásné postavy. Všichni jsou statně rostlí,
krk je krátký, prsa široká a ódy silné. Obličej jest hezky
oblý, rysy tváře většinou příjemné, často ušlechtilé, zřídka
tak hrubé, jak bychom je hledali u těchto nejhorších lidojedů.
Oči jsou tmavohnědé, nos široký, chřípě jako u Polynesanů
poněkud rozevřená, oblouk jařmový málo vyčnívající. ÍJsta
jsou smyslně plná, ale nikoliv nehezká; mezi silnými pysky

zříme dvě řady krásných zubů, brada jest obyčejně krátká a
široká. Mnohdy upomíná nás nos, zpředu poněkud tlustý, na
fysiognomie arabské. Mezi mladšími ženami bývají postavy

půvabné s přívětivými rysy ; ale příliš záhy blíží se tvářnosti
mužův a rychle vadnou a stárnou. Barva kůže, poněkud hrubé,
jest čokoládová až červenohnědá, tu světlejší, tu tmavší. Ja-
kousi zamodralosf, jak udává Gerland, Pescliel a j., Buchner
nepozoroval. Vlastní barva často nebývá znatelná pro obvyklé
natírání těla kokosovým olejem a barvením žlutou kurkumou.
Polynesské taetovování bývalo u žen náčelníkův obvyklým, ob-

mpynvflln vSnlr na kniifr.kv úst. ílprné vlnsv ktpré st.pino-

AAA\-CJ\f W kJU I (vJIjIIU. JL1.4.V llV U Úl! » VI.IU VI V/ AI V< W y »» VV. i v vw ■ AS v

měrně po celé hlavě rostou a nikoli, jak bývalo tvrzeno,
v chomáčích, byly dříve předmětem veliké péče mužů ; nebot
se snažili je co možná vyvýšiti, tak že povstaly mohutné pa-

ruky, které i ránu kyjem značně seslabovaly. Iv okrase, též
ku zahubení četných vetřelců, často vlasy barvili vápněni na
červeno. Ku zhotovení takové umělé frisury potřebují obratní
v tom umělci nezřídka šesti hodin. Ženy dříve si vlasy krátce
ustřihovaly; nyní činí tak mužové všude, kde vládnou inis-

sionáři.

Oděv mužů byl dříve „malo“, úzký kus tapy se svislými
cípy, z nichž zadní cíp vznešení zpravidla za sebou vlekli.
Ženy přivazovaly si kolem boků „liku“, 50 — 80 centimetrů

Vitianč.

601

dlouhou řízu z úzkých listu rákosových, zavěšených na pro-
vaze z kokosových vláken. Tento kroj posud obvyklým jest
u vnitrozemí. Nyní muži i ženy nosí sulu, sáhodlouhý kus
bavlněné látky; k lovení ryb však ženy posud oblékají liku.

Odpočívaje v chýži sedí Vitian se skříženýma nohama
11a rohoži, venku však rád sedává ve dřepu, tak totiž, že pata
je zcela na zemi a 011 sedí téměř na lýtkách. V noci spí na
rohožích na zemi, ničím se nepřikrývaje, vedle něho u stěny

Obr. 1(í5. Y kuchyni náčelníkově.

hoří k odpuzení moskytu malý oheň. který občas vějířem roz-
dinychuje; poduškou jest mu tlustá třtina bambusová, pode-
přená 11a dvou nohách. Za velmi chladných nocí z té příčiny
vznikají častá nastuzení.

Chýže jsou, až na malé výjimky, stavěny týmž způsobem :
jsou to nízké, čtyrrohé stavby ze sloupů, mezi nimiž upevněno
jest kokosovým lýčím listí palmové nebo rákosí v rozličných
vzorcích. U vysokých, špičatých střech, z listů palmových a

Vitiané.

cukrovinkových nebo z trávy zřízených, na metr vyčnívají krovu í
trámy, do černá opálené a zevně kuželovité vypouklé. Jsou
obyčejně ozdobeny lasturami a jakož i dřevěné části vnitř
domu, kokosovými provazy kolem nich obtočenými. Dvéře
umístěny jsou bud jen na zúženém konci anebo i na obou a
chráněny jsou nízkou ohradou proti vepřům, svobodně pobíha-
jícím. Bývají obyčejně tak nízké, že se musí jimi prolézati.
Podlaha vnitřku, který tvořívá jedinou místnost, je hustě po-
kryta kapradím, přes něž rozloženy jsou rohože. Tyto rohože
jsou lůžkem Vitiana a jsou \ždy, zvláště u vznešených, velmi
čisty. U prostých domorodců je v chýži též ohniště k vaření.
Na něm leží téměř vodorovně těžké hrnce hliněné, které mají
půl metru v průměru a podobají se hnízdu včely hrnčířské.
Do těchto hrnců nastrkají nebo nalejí vařivo a úzký otvor
zacpou pak zátkou z listí cordvliny.

Vaření v hrncích je způsob melaneský; Póly nesáné ho
neznali a vůbec ani neuměli shotovovati hliněné nádoby.
V tom směru Vitiané však jsou velmi obratní. Mají hrnce
výše naznačené podoby v rozličných velikostech od malé misky
až do vařáků jeden meter hlubokých. Čtyři nebo šest koulo-
vitých nádob, mající velikost pomoranče, spojují trubicemi,
vytvořují též hrubé napodobeniny člunů, želv a p.

Hrnčířství je věcí žen, které k tomu užívají pouze kula-
tého kamene a dřevěného lžicovitého nástroje. Nejprve smísí
hlínu s pískem a sválí pak ji na dlouhé válce, které tak na
sebe kladou, že tvoří dno vyráběné nádoby. Pak dělnice dře-
věnou lžicí zevnějšek náležitě upraví, držíc při tom levou
rukou hladký kulatý kámen na stranu vnitřní. Takto ukládá
vrstvu na vrstvu až k úzkému hrdlu, do něhož jen malík
strčiti možno. Potom zevní stranu pečlivě ozdobí geometri-
ckými vzorci nebo prací vypuklou. Nyní nechají hrnce v domě
po šest až osm dní schnouti a odnesou je pak na tiché místo
mezi mořem a vysokým úskalím. Zde nahromadí chrastí, po-

Vitiané.

(303

loží na ně hrnce, které pak pokryjí suchou travou a větvi-
čkami. Dříví podpálí a hrnce za určitou, nedlouhou dobu
vyndají a louhem z kůry tiri (mangrove) pilně natírají, čímž
nabudou tmavočervené barvy a zároveň slabou jakousi glasuru.
Pro jemnější druhy užívají pryskyřice z jedle ndakua, která
téměř se rovná známému kauri-u. Barvy mají všechny odstíny
od zlatožlutá do tmavočervena. v čemž mísí se nádech zelený.

Jinými předměty v domácnosti jsou dřevěné láhve, často
velmi hezké a ozdobné, zvláště ty, jež určeny jsou k pitce
kawové. Ku pití vody slouží kokosové skořepiny nebo celé
duté ořechy, kterými též nabírají
vodu. Visívnjí v každé chýži po
několika kuších. V jednom otvoru
na tupém konci ořechu upevněna
jest klínem šňůra ; ostatní dvě díry
uzavřeny jsou stočen vmi listv. Na
každé šňůře takto zavěšeny jsou
dva ořechy, tak že možno jest po-
hodlně na krku několik jich nésti.

Z těchto nádob piti není zcela
snadné; musit se z jakési vzdále-
nosti voda do úst liti, neboť klásti
pysky až k otvorům pokládá se za
neslušné. Uvedeme-li asi šest párů takových nádob na vodu,
několik vějířů, hrncuv a podušek, struhadlo z korálového ka-
mene, nože ze žraločích zubů, z bambusů nebo lastur, ně-
kolik kamenných sekyr, pochodně z rozštěpeného bambusu
olejem pokapaného nebo ze seřaděných plodův Aleurites tri-
loba, svítilny s bavlněným knotem a -pryskyřicí damaroňovou,
jehly z kostí nepřátel, vyčerpali jsme asi seznam movitého
zařízení v chýži vitské.

Talíře a vidličky, jimiž pojídali jediné maso lidské —
jinak užívali vždy jen prstů — dávno se dostaly do rukou

Obr. 166. Vidličky na lidské
maso.

604

Yitiané.

sběratelů, nebot lidojedství zajisté všude pominulo. Dříve bylo

zde v té míře rozšířeno jako snad nikde na celé zeměkouli.

Nebot i když nedáme víry úmyslnému snad přepínání, zbude

dosti děsnvch ohavností.

•>

Cestovatel Graeffe domnívá se. že lidojedství zde a vůbec
na ostrovech jihomořských bylo následkem nedostatku větších
ssavců, anebo aspoň že proto dosáhlo takového rozšíření.
Jediné z pomstychtivosti zajisté lidojedství vysvětlit! nelze.

Obr. 167. Lidojedi nesou svoji kořist.

Nebot náčelníci v Mbau a Taviuni často odváželi válečné za-
jatce na ostrůvky Yokaia, Moluriki a j. a zde je usazovali,
aby z jich potomků mohli hověti svým lidojedským choutkám.
Náčelníci, daleko od sehe vzdálení, navzájem darem si dávali
těla zabitých nepřátel, při čemž oběti ty nebyly ve spojení
s kmenem, kterému byly darovány. Jak udává Wilkes, po-
kládalo se bukola. lidské maso, za nejlepší lahůdku, a poře-
kadlem bylo „něžné jako lidské maso“. Lidojedství konečně

• • ■' *** \ • Z * - , \JU

Vitiané. 005

stalo se zde pouhým labužnictvím ; ale přece původem byly,
jak Andree správně připomíná, pohnutky náboženské, nebot
oběti byly bohům zasvěceny, a vidličky, při těchto hostinách
užívané, byly posvátné. Užívali živých lidí jako válců, na
nichž nový člun spouštěli do moře, a jich těla pak snědli.
Pomstychtivosť arci též valně působila; jistý vitský náčelník
zabil a snědl svou ženu, protože ho — rozzlobila. Oběti pečeny
byly ve zvláštních kamnech, které posud všude na ostrovech
vitských spatřujeme ; byly do nich vstrčeny ne zřídka za živa,
jsouce svázány ve dřepu. Mužové z nižších tříd, kteří z pra-
vidla k hodům byli určeni, ženy a děti od pojídání byli vy-
loučeni. Každá snědená žertva byla vyznačena známkami na
stromech nebo kameny do země zaraženými; tak Miss Cum-
ming spatřila u Báli Báli na Viti Levu řadu 872 malých
červenavých kamenů, upomínku to na lidojedské hody náčel-
níků Wanga Levu a Undri Undri. Thakombau, poslední kfál,
kterýž odevzdal Viti vládě anglické, před přestoupením ku
křesťanství býval vášnivým lidožroutem ; pece na Mbau-u, kde
sídlel, málo kdy byly chladné.

S lidským masem, které prý se těžko tráví, zároveň po-
jídali určité rostliny ; tak na př. boro dina (Solanum anthro-
pophagorum), hustý to keř s lesklým listím a plody tomatu
podobnými, užívali k témuž účelu též Novozelandané. Do listí
tohoto keře a dvou nevelikých stromů: mala wathi (Trophis
antropophagorum) a tudano (Omalanthus pedicellatus) zavíjeli
kusy lidského masa, jež pak pekli na horkých kamenech.

Ostatně byla potrava převahou rostlinná. Vitiané velmi
obratně a pečlivě pěstovali taro a jam na polích, úhlednými
ploty ohražených ; mimo to též banány, chleboně, bataty, cu-
krovník a j. Taro, jam a bataty, banány a chleboně jedí pe-
čené. Z chleboně připravují též kysáním onu zákyslou, pách-
noucí kaši, kterou Polynesané velmi mají rádi. Kokosových
ořechů je hojnost, ale missionáři je prohlásili za „tabu“ a

<»0G

Vitiané.

u každého háje vztyčeny jsou tři neb čtyři dlouhé tyče s vý-
stražným slaměným věchtem. Musit domorodci kokosovými
ořechy platiti missionářům desátky a vládě anglické daň.
Vitiané nazývají olej „wai wai“ a náboženství „lotuK ; od té
pak daně v olejodárných ořeších a oleje sama nazývají wesley-
anské náboženství „lotu wai waiu.

Potravy živočišné Vitiané nemají nadbytek. Moře arci
má hojnost ryb, které domorodci každodenně na útesích chy-
tají a často ihned pojídají, jakž takž usinažíce menší, ještě
živé ryby na přineseném ohni. Mužové rybaří pomocí kopí.
udice, luku a šípu a mluvy, ženy a děti krátkými sítěmi, a
to na úskalích a v řekách. Všecky ženy, i ženy náčelníků,
velmi náruživě ryby loví. Rostlina nduva (Dorris ulliginosa)
chová v lodyze oinamující jed; lodyhy ty roztlukou a hodí je
za nízké vody mezi korálové balvany. Malé ryby ihned po
nich zahynou, veliké se jen omráčí a pak snadno schytají:
pojídání takových ryb není však člověku nikterak škodlivo.

Želvy, kterých není příliš mnoho, nesměl žádný kaisi čili
otrok bez dovolení svého pána jisti pod trestem smrti. Maso
je nejlepší lahůdkou při poradách náčelníku z rozličných okresu ;
ale ^ 1 íi> JÍCÍfeUld li íí »] á>lv 1 i i J ^ O U iiiO> de všecko. Když Sir

Arthur Gordon svolal na Taviuni shromáždění náčelníků z ce-
lého souostroví, snědeno bylo kromě několik vepřů, dvou
volův a j. též sto želv, okolnost, která zajisté lépe utkvěla
v mysli účastníků nežli konaná vyjednávání. Pro slavnostní
příležitosti jsou též určeni vepři a drůbež, kterou všude ve
vsi nacházíme; ale ptactvo dosti četné mimo zdivočilé kúry,
které chytají do ok, Vitianu ničeho neposkytuje k hodování.

Z rozčilujících požitkův obyvatelé vitští mají nápoj ka-
wový a tabák. Kawa, zde yangona zvaná, vyrábí a pije se za
jistých obřadu. Shromáždění zpívají a rukama tleskají, zatím
k tomu určení kořeny žvýkají a jiný odstraňuje kal svazkem
lýkovým. Jest-ii nápuj hotov, složí lýková vlákna v ruce a

Vitianč.

G07

třikráte jimi zaklepá. Nejpřednější pohlavár zvolá pak: „bulau,
to je zdraví, což ostatní opakují; hlasatel potom ve dřepu se
přiblíží k nádobě a naplní kokosovou skořepinu, namáčeje
svazky vláken do kawy, a podá ji nej vznešenějšímu, který ji
11a jednou vypije, ostatní k tomu tleskají souměrně rukama.
Na všeobecný výkřik „o'inadaw odpoví pak „mole*. Tak to
jde po řadě se všemi ostatními. Lihovin Vítiané nemají, neboť
vláda je přísně zakázala. Kouření tabáku je dovoleno a velmi
oblíbeno; tabák zavinují do suchého listu banánového a na-
zývají takovýto doutník rsulukaM.

Rodinný život Yitianu má vedle mnohých známek od-
porné surovosti mnohou stránku hezkou a příjemnou. Nežli
missí dodělala se rozhodných úspěchu, bylo postavení žen
velmi bídné. Vládlo mnohoženství, a tož měli vynikající ná-
čelníci vedle hlavní manželky někdy 50 až HO žen. Ovšem
nepřechovávali celý tento harém ve vlastním domě; mnohé
ženy vracely se po některé době zase k rodičům, jiné zas
posud nebyly dospěly, takže často polovice žen byla nepří-
tomna. Bylyt dívky v rodinách vznešených a zejména náčel-
nickýcli již velmi záhy zasnubovány, Často s chlapci stejného
věku, nejednou však i se starými muži. Je pochopitelno, že
v takových okolnostech osud žen nikterak nebyl blaženým ;
jich mužové měli nad nimi neobmezenou moc, ba směli je
z hněvu i zabiti, upéci a snísti. Ale i mezi ženami samými
byly stálé sváry a boje. Missionář Williams uvádí nám pří-
klady strašných zohavení, která 11a sobě páchaly žárlivé ženy
náčelníkovy ; ukousnutí neb uříznutí nosu nebylo nic neobyčej-
ného.

Avšak i pravá vroucí láska se vyskytovala. Bylo-li děvče
donuceno proti své vůli se zasnoubiti a vlastní náklonnosti
se sříci, začasté samovraždou zbavilo se nenáviděného man-
želství. Rovněž jest nám pokládati za důkaz oddanosti, že
manželky zemřelého jednoho náčelníka nechtěly přijmouti život,

608

Vitiané.

působením missionářů jim darovaný, nýbrž chtěly zemřelého
manžela do hrobu provázeti. Když nevěsta opustila se snou-
bencem dům rodičů, přinášeli jí přátelé ženichovi rozličné
dary, aby ji při loučení potěšili; hezký tento zvyk nazýván
jest velmi významně „sušení slzíw. U vyšších stavů dostačo-
vala k uzavření sňatku úmluva příbuzných, u nižších kněz
dával posvěcení. Pokud jen prostředky zde byly, vystrojily se
vždy veliké slavnosti na oslavu sňatku.

Zbytkem původních, později potlačených mravů jest únos
žen, který snad doposud udržel se u vnitrozemí velikých
ostrovův ; ovšem bylo k tomu třeba svolení unesené, jinak mohla
ve vlasti svého uchazeče dáti se v ochranu jiného muže.

Přijetím křesťanství ovšem u Vitianů innohoženství vy-
mizelo ; Thakombau sám* dal dobrý příklad, propustiv mimo
jedinou všecky své ženy. Působením pak missionářův a zákonův
anglických vytvořily se poměry zcela jiné. Dřívější zvyk, že
mužové ženatí v noci spali v jedné chýži, mladíci pak v jiné
a tak obě pohlaví odděleně žila, byl odstraněn, a jest za-
veden rozumnější život rodinný.

Také vraždění dítek bylo arci za vlády anglické potla-
čeno. Dříve bylo zde tak rozšířeno, že dvě třetiny novorozenců
umíraly rukou matčinou; jako u všech surových národů byly
nejvíce zabíjeny dívky, vůbec za nižší tvory pokládané. Po-
hnutky k tomuto ohavnému činu byly rozličné: lenost, žárli-
vost a pomsta na otci, také však prostý zvyk. Někdy snad
i útrpnost rozhodovala; tak vypravuje Williams, že jakási
matka zabila své vlastní dítě, aby mohla v ochranu vžiti dva
sirotky; ovšem je to pochod myšlénkový nám zcela nepocho-
pitelný. S dětmi na živu ponechanými však Vitiané velmi
shovívavě a laskavě zacházeli a bedlivě je cvičili ve všech
uměních; proto zdá se nám ono vraždění tím nepochopitel-
nější, avšak věru nejeví se zcela tak ohavným, seznáme-li
názory Vitianů o životě posmrtním.

Vitiáné.

0(H1

Život ten prý rovnal se úplně životu na zemi. Proto
bývalo zvykem, že staří lidé, mužové i ženy, od nejbližších
příbuzných bývali zabíjeni. Bylí tázáni, chtějí-li býti uškrceni
anebo za živa pohřbeni, a položeni pak za obvyklého nářku
do připraveného hrobu. Když syn svého starého otce takto
pohřbil, šel příští noc samoten ke hrobu a položil na hrob
kus kawovélio kořenu jakožto „vaitala", na rozloučenou.

Muže následovaly ženy do hrobu, jich mrtvoly nazývány
ložem zemřelého: to jest tak zvané „loloku“. Nebylo však
k tomu žádného příkazu ani nucení ; ale ženy pokládaly tuto
smrť za své právo a snášely ji s největší odevzdaností, neboť
v říši duchů budou prý vyvolenou ženou zemřelého. Erskine
vypravuje, že kdysi missionář vysvobodil takovouto vdovu,
ale ta v noci prchla a přeplovala průliv, aby se dostala ku
svým příbuzným, od nichžto žádala smrť uškrcením jako své
právo.

Nebeský život musil si však každý svými skutky zašlou-
žiti. Muž, který na zemi zabil kyjem člověka, zajisté dosáhl
nebeské blaženosti. Nižším třídám nebyla však, jak na Tonze
se dělo, nesmrtelnost upírána: ta příslušela nejen celému lid-
stvu, ale i zvířatům, rostlinám, ba i kamenům a nástrojům,.
Byla-li sekyra opotřebována nebo zlomena, tož odletěla její
duše, aby sloužila bohům.

Tito bohové dělili se na prvotní a na duše předků, k té
hodnosti povznesené. Nejvyšší z oněch, Kalou vu, byl Ndengei,
stvořitel světa, který žil v hoře Kauvandra na Viti Levu v po-
době hada. Otočí-li se, otřese se země. Ale dostávalo se mu
málo pocty, a často hladem trápen vyslal svého sluhu Uto-a,
aby přinesl oběti ; ale vždy marně. Ndengei stvořil lidi a zví-
řata. Nedaleko jeho obydlí vystavil si malý sokol hnízdo. Jed-
noho dne spatřil v něm bůh dvě vajíčka i rozhodl se, že je
sám vysedí ; skutečně tak učinil, a z vajec vylíhly se dvě děti,
chlapec a děvče. Ndengei staral se o ně, ukázal jim připravo-

Jung, Austrálie.

610

Vftiáné.

vání jamů a tara ohněm a j.; od nich pocházejí všichni lidé.
Později přišla veliká potopa na celou zemi; jen osm osob
zachránilo se v lodi, která pak, když voda odpadla, uvízla na
ostrůvku Mbenga; proto obyvatelé jeho osobují si přednost
přede všemi Yitiany.

Mimo Ndengei-e bylo ještě množství bohu. Missionáři
rozeznávají čtyři třídy: bohy všeobecné, národní, krajové a
rodinné; jako pátou třídu můžeme uvésti bohy podzemní
(v podsvětí). Jeden z těchto posledních byl Rati mbati ndua,
jednozubý bůh, který pekl duše a je pohlcoval. Měli boha
války ohromné velikosti, boha plavců, kterýž objevoval se jako
žralok, dále boha, který dával polím zdar a úrodnost a v kaž-
dém roce jeden měsíc na zemi dlel, v které době zanecháno
všech prací. K tomu druží se bohové krajoví, jichž missionář
Waterhouse vypočítává 34; mimo to měla každá rodina určité
božstvo. Kalou yalo, duše vznešených na bohy povýšené, třebas
tito zemřeli hned jako děti, dělili se na více tříd dle hodnosti,
která jim na zemi příslušela.

Mělo se za pravdu, že Yitiané nemají obrazy svých bohův,
ale Kleinschmidt se přesvědčil, že bylo dříve dvanácte ma-
lých, z velrybích zubů vyřezávaných model na celém sou-
ostroví. Byly postaveny v malém kostele, který se nacházel
ve větším. V noci uloženy do koše ku spaní, přinesena jim
jídla, pro něž prý někdy kvíkavým hlasem křičely. Nebot
všechny mohly mluviti, ba i ve chrámu se pohybovati a na
střechu vylézti. Zavedením křestanství modly pozbyly diva-
tvorné moci a nemohou nyní již státi nebo mluviti.

Chrámy, mbure, byly právě tak stavěny jako vitská obydlí ;
byly však menší a měly vyšší střechu. Stály na malých ko-
pečcích, zřízených z kamení neb země a opatřených schody.
Když byly zaráženy chrámové sloupy, musily býti obětovány
lidské životy, podobně po dokončení stavby ; hrozné lidojedské
hody oslavily vždy takovou událost. Při vysvěcování chrámu

Vitiané.

611

Tavaraha na Somo-somu obětováno bylo dvě stě lidí. Místo
latí užívali k pokrytí střechy často kopí, kterýmiž byla střecha
též na hořejším konci upevněna; na vyčnívajících špicích za-
věšeny byly bílé lastury nebo dlouhé šňůry. Pletené, barvené
stužky pokrývaly ostatní trámoví a dvéře. Uvnitř byly dary
bohům věnované, oltář obětní, s něhož odstraňován byl popel
jednou ročně za jistých
obřadů. Mbure bývaly
též shromáždištěm po-
radním.

Představenými těchto
chrámů byli mbete, kněží,
kteří nosili jako odznaky
své důstojnosti dlouho-
zubý hřeben a náčelnou
úponku z červeného peří.

Udíleli vnuknutím božím
věštecké odpovědi táza-
jícím se, ovšem že za
dobrou odměnu, na př.
za zuby velrybí. Vše, co
vypovídali ve svém na-
dšení, pokládalo se za
vnuknutí boží ; neopomí-
jeli tudíž při té příleži- <>*■ lc^"y ffivské 0^“'

tosti vlastní chválou si

vážnosti získati. Úřad kněžský byl zpravidla dědičný; moc a
důstojnost kněží závisela jednak na hodnosti boha, jemužtu
sloužili, jednak i na poměru k náčelníkům. Byli-li s těmito
v dobré shodě, měli arci vážnost a moc velikou.

Zřízení vitské v mnohém podobalo se státním formám,
které nacházíme u národů polynesských. Podobá se k pravdě,
že i v tom směru obcování s Tongany, z nichž mnozí žili na

O !2

Vitiané.

ostrovech vitsk\ch, nezůstalo bez účinků. Národ dělil se na
několik tříd: knížata, jich sluhové, nižší lid a v boji zajatí
otroci. Někteří kmenové téměř výhradně jedinou živnosti se
zaměstnávali, jako lodníci, tesaři, rybáři, kteří na jedné tře-
tině Mbau-a obvvali a vlastního náčelníka měli. Bvla však

*j •

též v každém okresu místa, v nichž výlučně provozována
zvláštní živnost.

Knížata, tui nebo turanga zvaní, byli bud králové nebo
představení jednotlivých okresů. Král, tui lovu, měl docela
neobmezenou moc, utvrzenou tabu-em, které na něm lpělo.
Znamení jeho důstojnosti byly při slavnostech konce tapy,
daleko po zemi vlečené, a zvláštní hůl. Nikdo nesměl před
ním zpříma státi, a blížil-li se kdo z lidu k osobě nebo bu-
dově králově, musil vždy provolati tama. Tui byl posvátnou
osobou a po smrti dostal se mezi bohy.

Hodnost tato přecházela na bratra, a nemél-li žádného,
na syna; ale dle práva náležela mu teprve, když mu ji ná-
čelníci při veřejné kawové hostině, brzy po smrti králově ko-
nané, odevzdali. Několik měsíců potom uvázal mu kněz bílý
šátek, šala, kolem ruky, a tím prohlášen byl za krále. I zde
nacházíme zřízení, které na Tonze a Samoji panovalo, že totiž
„vasuw, synovci královi se strany matčiny, mohli si v domo-
vině matčině vše osvojiti, cokoli chtěli, vyjímajíc jediné ženy
a majetek králův.

Ještě r. 1840. bylo, jak udává Wilkes, sedm rozličných
států: Mbau, Verata, Kewa, Naitasiri, Mbua, Matliuata a Somo-
somo; ale spíše jich bylo ještě více, takže státy tyto nebyly
asi rozsáhlé. Mezi nimi vedeny byly neustálé boje. Williams
odhadoval roční úbytek obyvatelstva válkami na 1500 — 2000
lidí; v bitvě u Rewy r. 1846. padlo 400 bojovníků. Když
r. 1839. Seru dobyl dvou nepřátelských pevností, zahynulo
250 lidí, ale větší ještě počet byl zajat, v otroctví odveden
nebo zavražděn. Třicet dětí bylo strčeno do košův a na zna-

Vitiané.

613

mění vítězství zavěšeno na stožáry vracejících se lodí ; že ne-
božáci kolísáním lodí otloukáni bvli o stožáry a hrozně zoha-
veni, ve vítězích nikterak nevzbuzovalo útrpnost. Kdož po
příjezdu zbyli na živu, postaveni za terč, aby chlapci cvičiti
se mohli ve střelbě. Ku konci uspořádány byly hrozné roz-
sáhlé slavnosti lidožroutské.

Boj byl hlavním zaměstnáním Vitianft, kteří vůbec nikdy
nechodili neozbrojeni. Zbraněmi byly kyje, kopí, luk a šípy
a praky. Kyje z tvrdého dřeva, na hořejším konci často po-
sázené lidskými zuby, byly nej oblíbenější ; nyní mají všude
ručnice. Ochranných zbraní neměli, ale výborně uměli opev-
ň ováti příhodná místa. K vesnici na příkré stěně skalní vedla
uzounká pěšinka; koloví a kamenné hradby se střelnými dě-
rami ještě pojišťovaly místo již přírodou chráněné. Kolem

velikých vsí kopaly náspy, na kterých zřizovali kůly z koko-

sovníkův a ploty, a podél náspů vedli močálovité příkopy. Dle
melaneského obyčeje činili pěšiny neschůdnými, zarážejíce do
země ostré, špičaté kusy bambusové a kopajíce lapačky rovněž
ostrými koly opatřené. Do přímého boje Vitian se obyčejně
nepouštěl, neboť přes chvástavé vychloubání byl vlastně zba-
bělým a raději nepřítele z úkrytu přepadal. Válku však vy-
povídali si ve vší formě. Odeslaný hlasatel odevzdal nepřátel-
ským náčelníkům kawový kořen se slovy: „Loučím se s tebou!
Jest válka !w Odpověd pak zněla: „Je dobře; vrať se domů !w
Po tom konáno zbrojení a přehlídka nejvyšším vojevůdcem.
Bojovníci, majíce obličej začerněný, na těle černé liku, na
hlavě a rukou bílé vlající stužky tapové, provedli nejdříve
meke-meke a pak táhli kolem náčelníků, při čemž každý vůdce
chvástavě se vychloubal udatností. Když Sir Arthur Gordon
křesťanské obyvatelstvo do zbraně povolal proti lidojedům Kai
Tholo-y na Viti Levu, konáno před jeho domem takové bole-
bole, t. j. vyzývání nepřítele. „Neboj se,“ volal jeden, „zde
je tvá stráž bezpečnosti." Jiný, křesťan sice, dle dávného vá-

Obr. 169. Meke*Meke vitskýcb bojovníků.

Vitiané.

615

léčného hesla volal: „Jdeme do boje, kdo nám zabrání, aby-
chom všecky pece nenaplnili?" Jiný rozumoval: „Proč na-
říkají běloši? Jdeme do hor a rozdrtíme i skály !“ a t. d. Přes
tuto chvástavost byli všichni nad míru obezřelí, a války se
mnohdy skončily bez krveprolití; jenom sady seznaly vždy
krutost válek. Žádala-li některá strana mír, vyslala posly,
zpravidla vznešené ženy, které na znamení podrobení se při-
nesly velrybí zub. Žádali-li vítězové postoupení země, přinesli
jim pokoření, kteří pak upadli v otroctví, koš s hlinou.

Povaha Vitianů je zvláštní směs dobrých a špatných vlast-
ností. Bývali nad míru ukrutní, zrádní a úskoční; těchto
vlastností Evropané začasté zakusili. Ale přes zdánlivou zba-
bělost a častou zrádnost podali přečasto důkazy udatnosti a
pohrdání vlastním životem; mimo to jsou velmi pohostinní,
a změní-li se někdy přirozená jich přívětivost náhle v opak,
bylo toho zajisté příčinou uražení jich velmi vyvinutého sebe-

_ _ v_

vědomí. „Ani Ríman,“ praví Seemann, „nemohl své Civis ro-
manus sum s větší hrdostí a vážností prosloviti, nežli Vitian
nyní své Kai Viti." Sami jsouce v obcování velmi zdvořilí
a obřadů dbalí, téhož od bělochů požadují, kteří zřídka si
vážíce zevnějších způsobů nechtěli tmavým ostrovanům pro-
kazovali jakoukoliv úctu.

f * i

U Vitianů však obvyklá byla přísná etiketta, takže když
náčelník upadl, prostý muž ihned k zemi klesl, aby náčelník
nemusil s hanbou sám vstávati. Při hodech a pitkách s ve-
likou bedlivostí zachovávány byly určité způsoby, jichž po-
rušení, týkalo-li se zejména pořádku hostí dle důstojenství,
rovnalo se největší urážce a mívalo boj v zápětí. Prostý nikdy
nestál před vznešeným, nýbrž ihned se posadil, a doposud
přemnozí tomuto pokornému shrbenému držení těla neodvykli ;
starý zvyk, jen takto před hodnostáři se pohybovali, posud
nevymizel.

616

Vitiané.

Ale knížata sama přese všechno tyranství i vzhledem
k nižšímu lidu zachovávala jistá pravidla zdvořilosti. Vždv
přívětivě děkovali za učiněný pozdrav ; tento záležel v dlouze
modulovaném volání. Nyní jest obvyklým pozdrav, missionáři
hawajskými zavedený „Alofa", t. j. miluji tě, a stisknutí ruky
na místě bývalého očmuchávání. Stejnorodí očnmchávali si
obličej, méně vznešení vznešenějším ruku, a prostí vznešeným
koleno a nohu. „Pojd v pokoji," voláno na cizího příchozího
a při tom třikráte zatleskáno ; toto tleskání rukama posud
při každé příležitosti se zachovává.

Značnou duševní převahu Vitianů nad jiné Melanesany
spatřujeme v jich básních. Není v životě Vitianů ničeho, co
by nebylo básní opěvováno. Bývají někdy velmi vážné, jako
na příklad:

Smrť jest lehká.

Žiti — což prospívá?

Smrt jest pokoj.

Smrt nazývá se spánek, spánkem je též pevný stav te-
kutin, umírání má název od zapadání slunce, nevědomost je
tma ducha, skromnost srovnává se s klidným světlem večer
ním, svíjení plachet nazyva se složeni křidel člunu a pod.
Pohříchu byly nám jen skrovné zbytky vitského básnictví za-
chovány ; missionáři arci přáli si jich zničení, nebot namnoze
byly nekřesťanské. Doposud udržela se ve mluvě některá pří-
sloví, bud v rouše básnickém bud v prose, jako: „neupotře-
bený den se nepočítá" a „Nakondané uřezali nejprve stožár",
obdobné našemu „začíti dílo své od konce". Jich básně jsou
však též veselé a satirické, jakož Vitiané vůbec mají nadání
k ironii. Wilkes, kázav svým námořníkům provésti cvičení ve
zbrani a tázaje se jednoho z pozvaných náčelníkův o úsudek,
obdržel v odpověd: „Ti mužové jsou možná dobří bojovníci,
ale batolí se jako husy-" Vitiané velmi rádi provozují šašky
a jsou ochotnými vyprávěči a rovněž rádi poslouchají povídky.

Vitiaiié.

617

„Jest velmi zajímavo,1* praví Kleinschmidt, „naslouchá ti z ve-
čera v kruhu tmavých postav vypravování, často velkolepým
přepínáním a mocným pathosem vyzdobené, a pozorovati po
šunky udivených a věřících posluchačů/ Seemann udává, že
jakýs Evropan uživil pohodlně sebe a četnou rodinu z vý-
těžku, kterého dosáhl vypravováním povídek z „Tisíc a jedna
noc“. K posměchu mnohých upejpavých umělců vymyslili si
tuto bájku. Platejs, davilai zvaný, byl kdysi předním zpěvá-
kem mezi rybami, ale jednou nechtěl a nechtěl zpívati přes
naléhavé prosby ostatních ryb. Tu rozzlobeny vrhly se tyto
naň a ušlapaly jej tak na plocho, jak ho nyní spatřujeme.
Proto říkají i nyní, když se nějaký umělec upejpá: „Ejhle,
toť pan Davilai!4*

Velmi zvučná řeč Vitianů v ohledu mluvnickém shoduje
se celkem, jakož Gabelentz ukázal, s ostatními jazyky mela-
neskými; ovšem působením polynesským, zejména tonganským

byla ve mnohém změněna. Missionáři vypočítávají 15 nářečí,
z nichž nejdůležitější jest Rewské, Soraosomské, Lakembské a
Mbauské. Nářečí Mbauské je nyní základem řeči písemné, pro
kterou missionáři zavedli písmo latinské, a to tím způsobem,
ze /? vždy znamená ir/Z>, a Z/, 6r a Q vždy Nd, Ny a A7},
C pak rovná se anglickému Th. Vitiané touto řečí složili již
několik duchovních písní ; v Levuce je vydáván již i časopis :
Na Mata, hlasatel.

Vitiané, jako vůbec všichni obyvatelé jihomořští, náruživě
oddávají se tancům a hrám. V každé vesnici jsou místa, na
kterých zvláště v noci provádějí tance válečné nebo smírné.
Tyto meke meke vždy jsou provázeny zpěvem a hudbou. Za
pobytu Wilkesova pořádán byl k jeho poctě slavnostní tanec
kyjový, k němuž byl tui Levucký sezval všechny sousední
knížata a lenníky. Hudební sbor do sta mužův a chlapců při
tom zpíval a na bubnech a holích bambusových hrál, a šašek,
zcela oděný zelenými listy a maje čerň ožnutou škrabošku,

618

Vitiané.

vzbuzoval nesmírnou radost Tanec, který proveden byl ne bez
půvabu, trval přes hodinu.

Buchner vyličuje nám tanec jiný. Ve dvojitých řadách
tancovali mladíci a děvčata, mimo šátek kolem boků zcela
nazí a květinami a listím ozdobení. Jako slavnostní ozdobu
měli kolem čela uvázány červené listy cordylin a na kolenou
podvazky z travin žlutých a červených. Majíce obratná těla
natřena olejem, pohybovali se kolem ohně, nejprve na právo
a na levo, pak všichni, mladíci i děvčata, směrem opačným,
proplétali se mezi sebou, zdvihali a spouštěli ruce, prohýbali
se v bocích a tleskali rukama. Vedle seděl hudebník a bubno-
val takt na bambusové holi; k tomu všichni zpívali, taneč-
níci i diváci. Rhythmus skládal se z daktylu, stále se vracejí-
cího, až náhle krátkým, hrubým zvukem zakončila se sloka
a zároveň jedna taneční skupina. Při těchto tancích opásají
se místo bavlněného šatu černým liku-em anebo jen ovinou
kolem těla masi, jehož dlouhé cípy ve vzduchu vlají.

Nástroje při tancích užívané jsou malé bubny mekeové
a větší, často tři metry dlouhé láli, vyřezávané z vesi (Afzelia
bijuga) nebo tovoly (Terminalia Catappa). Veliké láli leží
obyčejně po dvou, menší a větší (tenor a bas), s paličkami
v ra ra (shromaždišti) vesnice nebo u kostela a zvučným hla-
sem zvou, jako dříve k lidojedské slavnosti, nyní k pokojným
shromážděním, k večerní modlitbě a v neděli k bohoslužbám.
Nosovou flétnu a svázané píštaly třtinové málo je slyšeti ; ale
daleko se rozléhá zvuk veliké lastury (Triton tritonis) z váleč-
ných člunňv anebo když v noci chytají se želvy do sítě.

Některé hry Vitiané sami vynalezli, jiným se přiučili,
jako na př. hře v karty. Národní jich hry jsou wietinga, lávo
a wiedenga. Při první jde o to, aby hladká třtina těžkým
kyjem co možná .nejdále byla mrštěna, a to tak, aby nějaký
kus po zemi letěla. Při této hře soupeří celé vesnice; usta-
noví se ceny v rohožích a p., které prohrávající strana mimo

Vitiané.

619

slavnostní hostinu musí zaplatiti. Lávo hraje se s okrouhlými
plody Entada scandens, které samy jsou lávo nazývány. Hráč
hledí z vypouklé rohože sraziti lávo protivníkovo tak, aby
jeho vlastní lávo tam zůstalo. Je to klidná hra pro starší
muže, kteří při ní rádi vyprázdní nádobu kawy. Mužnější
hra je wiedenga. Záleží v tom, že mají býti hozeny kameny
za záda do řady holí, za sebou do země zastrčených, uprostřed
kterých je zřízen čtverec ze sloupu. Muž u čtverce stojící

má kameny klackem odrážeti. Nejšpatnější hazeč je pak
terčem svých soudruhů, kteří po něm házejí malými kaménky.
Dále bodají třtinou do pomoranče, na niti zavěšeného a rychle
v kole se pohybujícího, a baví se schytanými a ochočenými
kohouty, s kterými se takořka mazlí.

Před styky s Evropany bylo na vitských ostrovech jen
málo nemocí; v první polovici r. 1875. však zanesena sem
byla lodí ze Sydneye nákaza osypková. V některých vesnicích
polovice obyvatelstva jí zahynulo ; počet úmrtí v tom roce na
celém souostroví udává se na 40.000 lidí, bez rozdílův stáří.
V roce 1859. odhadnut byl počet obyvatelstva na 200.000,
v roce 1874. páčil se prý jen na 140.000, a z těch onou ná-
kazou zahynulo asi 28 procent. Panovala domněnka, že i Vi-
tiané vymírají, avšak sčítání v poslední době konaná domněnku
tuto vyvracejí, nebof sčítáním r. 1879. zjištěno 108.924 oby-
vatelův (57.493 muž., 51.431 žen.), a r. 1881. napočteno
115.635 duší (61.836 muž. a 53.799 pohlaví ženského). Kdežto
na Novém Zélandě a Hawaii malé děti mezi domorodci dosti
zřídka spatřujeme, hemží se v každé vitské vesnici malé po,-

tomstvo, a téměř z každé chýže ozývá se křik kojencův. Zdá
se tudy, že styk s civilisací není nutně záhubným jedem pro
národy přírodní.

620

Viti pod anglickou vládou.

4. Viti pod anglickou vládou.

Ostrovy Viti Evropanům blíže známy jsou teprve od
konce předešlého století; odvažovaly t se hlavně lodi anglické
a americké na tyto ostrovy, divokým obyvatelstvem a úskalím
nebezpečné, protože kynul veliký zisk z obchodu s dřevem
santalovýin. Při tom obchodu často byly páchány odporné ha-
nebnosti. Aby získali drahocenné dříví, Angličané i Francou-
zové ochotné pomáhali svým dodavatelům proti jich nepřáte-
lům a poskytovali jim příležitosti k lidojedství. Na půdu
však Evropané jen zřídka se odvažovali a i na vlastních
lodích necítili se dosti bezpečnými, a proto vždy hleděli do-
stat! rukojmí.

První bělochy na tuto nehostinnou půdu zanesla bouře
nebo ztroskotání. Vitiané vždy každého, kdo neštěstím sem byl
zanesen, a cizince, který na ostrovy jich vystoupil, bez milosti
zabili a snědli. R. 1808. ztroskotala se na plavbě ze Sydneye
„Eliza“ na východním břehu Viti Levu. Lodníci a cestující,
většinou uprchlí trestanci, zachránili se na ostrově před smrtí
jen rázností a zbraní. Majíce ručnice, zde úplně neznámé,
byli tito běloši, počtem 27 osob, neodolatelnou mocí, a v bo-
jích mezi náčelníky vždy vítězila ta strana, ku které se při-
dali. Usadili se na ostrově Mbau. s jehož náčelníkem se spo-
jili: od té doby měli panovníci tohoto ostrova rozhodnou
nadvládu v souostroví. Tehdy kraloval zde Na Ulivau; pro
své válečné činy nazván byl Vůni Valu, kořen války, a název
ten stál se v rodině jeho dědičným.

Po Vůni Valu prvním nastoupil r. 1829. bratr jeho Tanoa,
nejzuřivější lidojed, a po nepokojné vládě jeho syn Cakobou
čili Tkakombau. Zatím již r. 1835. usadila se tu wesleyanská
missí, a Thakombau, ač nechtěl vzdáti se pohanství, nahlížel,
že tyto novoty zvítězí. Panoval tehdá jen v západní části sou-
ostroví. kdežto ve vvchodní nabýval převahv Tonean Maafu.

Viti pod anglickou vládou.

621

příbuzný krále Jiřího. Další šíření moci jeho zamezeno bylo
anglickým konsulem Pritchardem, kterému Thakombau se na-
bídl, že postoupí Anglii svá práva na souostroví. Práva k tomu
Thakombau vlastně neměl ; bylot mimo Maafu-a několik zcela
neodvislýcli náčelníků vitských. Ale všichni uznávali, že když
ne Anglii, tedy jiné moci ostrovy připadnou, i dali na do-
mluvu missionářu přednost Anglii.

V Levuce bydlelo r. 1849. asi 50 bělochu, mezi nimi
více Američanů. Tito již po dlouhý čas závistivě pozorovali
rostoucí vliv Angličanů, přicházejících z australských kolonií,
a podezřívali anglické duchovní. Když pak při požáru domu
amerického konsula Williainse domorodci všechno mu odnesli,
udal Williams ztrátu svou americké válečné lodi „St. MarysM
r. 1851. na 5001 dollar a 38 cents. Tato pohledávka po ně-
kolika rocích a opětné krádeži vzrostla na 45.000 dollarů.
Působením Williamse a hrozbami kapitána Boutwella přinucen
byl Thakombau, že uznal tento dluh a písemně se musil za-
vázati za škody Američanům způsobené.

Brzy hrozily i zápletky s Francií. Náčelníci, poučeni
událostmi na Tabitiu a Hawaii, zakázali francouzským raissio-
nářům r. 1844. a 1850. pobvt na ostrovech vitskvch. Ale iako

m. mJ |/ 1/

na Tongu r. 1858. tak i sem zavedeni byli katolíci pomocí
válečných lodí francouzských. Thakombau v nebezpečí jsa před
americkou a francouzskou annexí, chtěl postoupiti svou zemi
Anglii a přiměl k tomu i ostatní náčelníky. Ale vláda angli-
cká jaksi váhala nabídnutí to přijati. A tu zas Američané
pronesli své nároky, mimo to tonganský král Jiří žádal
12.000 liber šterl. za pomoc dříve poskytnutou.

Postavení Vitska bylo obtížné ; proto Thakombau ochotně
přijal návrh Melbournského úřadu, který po přepuštění země
slíbil ukojiti nároky americké. Polynesian Company, která se
utvořila, dostala ihned 45.000 hektarů půdy a zaplatila z větší
části americkou pohledávku.

Viti pod anglickou vládou.

Tím a zřízením správy králem, který s většinou Vitianů
na křesťanství přestoupil, nebylo dosaženo bezpečnosti poměřil.
Mnozí osadníci posud byli nespokojeni, takže Thakombau
v březnu r. 1874. souostroví po druhé Anglii nabídl. Tato
konečně, obávajíc se obsazení mocí jinou, třetí jeho nabíd-
nutí 30. září 1874.
přijala, a tím staly
se ostrovy vitské ko-
lonií britské koruny.

Dne 24. září 1875.
připlul nově jmeno-
vaný gouverneur Sir
Arthur Gordon do
Levuky a přijal hol-
■ dování náčelníků,
kteří mu tím ode-
vzdali hodnost Vůni
Valu. Obřad vykonán
na Mbau u; záležel
v podstatě v slav-
nostním pití misky
kawy, kterou Tha-
kombau gouverneu-
rovi podal, při čemž
bylo souměrně ru-
kama tleskáno. Tha-
Obr. 170. Thakombau. , , M

kombau nemel pn

tom již dlouhou vlečku tapy, kterou dříve nosíval na znamení
nejvyšší hodnosti, nýbrž oblečen byl jako ostatních dvě stě
náčelníků dlouhým sulu-em ze světlohnědé, bíle skvrnité tapy
náčelnické, kdežto náčelníci z ostrovů Lau oděni byli černě a
vitské duchovenstvo bíle. Tama, hluboké volání : Ndua woh !
Ndua woh!, pozdrav to vasalův pro svého pána, prohlásilo

Viti pod anglickou vládou.

• ^

623

gouverneura za předního v souostroví. Nyní tak z povinnosti
volá každý, kdo jde kolem obydlí gouverneura.

Thakombau za své postoupení zbaven byl všech dřívěj-
ších závazktiv a dostává ročně 1500 liber šterl. ; mimo to da-
rovala mu vláda britská hezkou jachtu plachetní. Mezi ostat-
ními náčelníky má posud vynikající postavení. Je muž po-
stavy veliké, krásně souměrné, s příjemným, vzdělaným vý-
razem obličeje. Když Erskine jej navštívil, podobal se ohrom-
ným ústrojem vlasů, bílou šalou otočeným, zcela orientalskému

sultánu. Žádný šat nepokrýval jeho mohutná prsa a tmavou
plet, a přece skrz na skrz byl král. Kolem ležely svazky tapy a j.
na důkaz, že nikoli z nouze takto uskrovííuje se ve svém oděvu.
Zajisté je lépe, že on a poddaní jeho v tom směru zachová-
vají dávný obyčej ; tělesnému jich zdraví je lehký oděv pří-
znivější nežli kroj evropský, přemnohým synům přírody zá-
hubný.

Stará ústava vitská byla velmi moudře zachována. Každý
rok koná se „vei boseu, shromáždění všech náčelníků. Gou-
verneur Sir Arthur Gordon vždy při tom objevoval přepych
veličenstva anglického. Ozdoben jsa velkokřížem a řetězem

řádu sv. Michala a sv. Jiřího, odén rytířským pláštěm, jehož
vlečku nosili synové bývalého krále, obklopen vyšňořenými
úředníky, zahajoval tyto schůze, pei bose mělo vždy konáno
hýti u nejvznešenějších náčelníků, roko tui; jsou posud jako
dříve velikými slavnostmi, při kterých se hostitel prokazuje
až marnotratně štědrým. Když první bei bose za anglické
vlády konáno bylo na Mbau-u, daroval Thakombau náčelníkům
tapy 2000 m. zdélí a 4 metry zšíří a mimo to 50 plachetních
člunů. Gouverneurovi podal dar, který jen náčelníci si dávají,
totiž několik velrybích zubův a na důkaz úcty své nabídl mu
104 vepře a pečeného celého žraloka.

Souostroví dělí se v deset provincií, nad každou z nich
ustanoven je roko tui. Tento spravuje s bose vaka yasana.

Viti pod anglickou vládou.

G24 *

radou složenou ž okresních náčelníku, buli-ů, všecky záleži-
tosti provincie; zejména přísluší mu správné rozdělení daní
na každý okres. V okresích přidána je buli-ovi bose ni tikina,
shromáždění starostů vesnických, v něinžto rozděluje se daň,
okresu připadající, na jednotlivé vesnice. Konečně ve vesnici,
která má představeného, rozvrhne se daň na hlavy rodin. Je
to tedy totéž zařízení, které bývalo ode dávna.

Pouze odstraněny byly rozličné nepořádky. Dle starého
zřízení feudálního povinni byli nižší konati robotu vyšším :
vzdělávali jich pole, stavěli jim domy a lodi a p., nemajíce
při tom nároku na odměnu. Právo to, zvané lala, příslušelo
náčelníku a všem podřízeným jeho postupně až ku prostému
lidu. Bylo však zvykem, že za tyto služby rozdělovány byly
hojné dary; tui-ům arci všecko náleželo, ale též jejich pod-
daným, kterým povinni byli z toho dostatek udílet!. Ale toho
práva „lala“ druhdy bylo velmi zle užíváno, a poddaní od
vrchností hanebně vydíráni.

Sir Arthur Gordon obmezil toto právo na roko-y v pro-
vinciích a buli y v okresích. Jiní náčelníci práva toho nabyti
mohou jen k žádosti na tyto hodnostáře. Lala vztahuje se na
stavbu domů, vzdělávání půdy, opravu cest, stavbu lodí, po-
hoštění cizinců, lov želv a práce pro obecné blaho. Robotníci
dostávají ud pána potravu^nebo plat; kdyby jim nebyl vy-
placen, mohou se po dva roky všech prací neplatícímu náčel-
níku zdržovati, a roko tui pak může naříditi, aby dělníci,
kteří nedostávají výživy, náležitou náhradu dostali.

Daň vládě odvádí se in natura, i zůstaveno jest okresům
a vsím, které plodiny chtějí odváděti. Nyní pěstují kávovník,
cukrovník, kakaovník, vanilku, Pandanus utilis k výrobě pytlů,
mango a pak bavlník, kukuřici, tabák a zvláště kopru, kteréžto
plodiny již ode dávna byly pěstovány; i trepang přijímá se
místo placení. Některé obce slučují se a společně pěstují plo-
diny k dani určené.

Viti pod anglickou vládou.

625

Následkem tohoto u Vitianův obvyklého zařízení, kteréž
u bílých osadníků zpočátku s odporem se potkalo, vzrostla
cena plodin vyvážených. Poplatníci nemalý měli zisk z tohoto
způsobil vybírání daně, něhot vláda nezřídka dostala za ode-
vzdané plodiny více, nežli pro některý okres bylo určeno;
přebytek pak (r. L878 : 2O.U0O zl.) byl poplatníkům vrácen.
Vláda r. 1877. vytěžila za tunu kopry 10 liber, 10 šil., 6 p.
šterl., kdežto kupci platili jen 5 liber, a to ne v hotovosti,
nýbrž ve zboží, na kterém ještě několik set procent získali.
Není divu, že vláda narazila na odpor.

Daň, kterou Vitiané r. 1879. vládě zaplatili, záležela
z 1100 tun kopry, 300 tun bavlny, 180 tun ořechů, 30 tun
rozličných plodin a 10.500 hektolitrů kukuřice, začež úhrnem
vytěženo bylo 22.514 liber šterl. Větší díl státních příjmů
plyne ze cel a z koncessí na provozování obchodu. Příjmy
státní r. 1880. páčily se na 80.678 liber šterl., výdaje na
91.102 lib. šterl. Ale zdá se, že již r. 1881. docíleno bylo
rovnováhy, něhot za jedenáct měsíců obnášely příjmy 72.486,
a vydání 72.673 lib. šterl. Zajisté dosaženo této utěšené sku-
tečnosti v době krátké, li. 1875., v době přivtělení, obnášely
příjmy jen 16.438 lib. šterl., kdežto výdaje 41.523 liber. VÝ-

v mr v i j mr ml

daje se tedy od té doby jen zdvojnásobily, ale příjmy zpatero-
násobily.

Anglie arcit, aby při převzetí kolonie vykonána byla po-
třebná zařízení, půjčila na stavby, platy a p. značné summy
peněz. S jinými závazky obnášel veškerý dluh mladého státu
r. 1878. 100.000 lib. šterl. a r. 1880. již 210.000 lib. šterl.
Vydání mateřské země rozpočteno bylo pro Viti na rok 1878. —
1879. a 1879. — 1880. jenom na 159 lib. šterl. Finance mladé
kolonie nejsou tedy nepříznivé.

Rychlou pomocí vlády, která hned po obsazení poskytla
půjčku správní o 40.000 lib. šterl., kolonie rychle rozkvétala.
Cena vývozu (v r. 1875. jen 94.266 1. št.) obnášela r* 1880.

Jung, Austrálie.

626 Viti pod anglickou vládou.

již 229.528 lib. šterl. ; z toho připadalo na Anglii (r. 1875.
58.572 lib. Čili 62"/,,) r. 1880. 212.144 lib. šterl. čili 93 pro-
cent. V téže době vzrostl i přívoz ze 118.646 na 185.740 lib.
šterl. a z toho anglický podíl z L 12.827 na 18U.452 lib. šterl.,
tedy z 95 na 97 procent.

Zároveň rozšířil se též obchod lodní. Počet lodí ve hlav-
ních přístavech souostroví, totiž v Levuce, Sůvě a Lorao Lomě,
přistávajících vzrostl od r. 1877. do 1880. ze 100 lodí o 20.192
tunách na 157 lodí o 32.933 tunách; jsou to lodi většinou
anglické (r. 1880. 76 lodí plachetních o 7338 tunách a 40
parníkňv o 17.591 tunách, na ostatní státy připadají 34 lodi
plachetní o 7916 tunách a jeden parník o 88 tunách.

S Novým Zélandem je pravidelné spojení parníky, s No-
vým Jižním Walesem již po delší dobu je ve spojení s par-
níky společnosti Australian Steam Navigation od té doby, kdy
parníky Pacific Mail na Kandavu nedojíždějí. Třetí linie je
mezi Levukou a Nukalotou na Touze. V Levuce jsou již větve
dvou australských a novozelandskýcli bank, mimo to obchodní
komora a společenstvo osadníků, všude po kolonii rozvětvené.
V Londýně utvořil se ústav : The Mortgage and Agency Com-
pany of Australasia pro úvěr pozemkový s jistinou 500.000
lib. šterl., který hlavně ve Viti působiti bude. Všude pozoru-
jeme pokrok, a jak z výše uvedeného patrno. Angličané zde
uchopili se systému správného. Kolonii zajisté náleží stkvělá
budoucnost.

Souostroví má ještě dosti místa pro několik millionův
obyvatelstva; mimo 115.635 Vitianů má (dle sčítání z r. 1881.)
2293 bělochů: Angličanů, Němců, Američana, dále 5634 po-
lynesských dělníků, 753 míšenců, 528 kuliův a 156 jiných Po-
lynesanů. Veškeré obyvatelstvo páčilo se jenom na 125.000
duší, na jednu čtvereční míli připadá tedy 330 obyvatelů,
kdežto na př. chudé Solnohradsko má na jedné čtverečné míli
více npž čtyřikráte tolik obyvatelů.

.. -t " ' i r m

,rv

• » ♦

Viti pod Anglickou vládou.

G27

Shora uvedení dělníci polynesští jsou vlastně Melanesany,
ueboC se nejvíce přivážejí z ostrovů Šalamounských a z No-
vých Hebrid. Asi deset lodí stále sice odváží a přiváží děl-
níky, ale přece poptávce po nich nevyhovují. Proto učiněn
pokus s východoindickými kuliy, ale při plavbě propukly ne-
štovice. Přes to úmysl ten bude proveden, nebot pro pěsto-
vání kávy, cukrovníku, skořice a p. východoindický dělník
lépe se hodí nežli Melanesan. Výlohy 11a indického dělníka
obnášejí ročně 175 zl., 11a melaneského 165 zl., z čehož připadá
30 zl. jako třetina závdavku 11a tři léta placeného, 30 zl. 11a
roční mzdu, 47 zl. 11a stravu, 20 zl. na dovoz zpáteční, 5 zl. na
byt, na rohože a deky 7 zl., po 5 zl. na sulu a léky a j. Vláda
dohlíží na najímání a zaměstnávání dělníkův a žádá. aby po
třech letech do vlasti byli odvezeni. Mnozí ovšem z ostrovův
opět se vrací. Domorodci vitští, neradi v sadech pracujíce,
konávají na krátký čas služby u větších evropských osadníků;
dle rozkazu gouverneurova nesmějí k práci rolnické déle je-
dnoho měsíce býti přidržováni.

Všichni domorodci nyní hlásí se ku křesťanství; horalé
u vnitrozemí (počtem asi 7000), kteří teprve nedávno byli
k pokoji přinuceni, ovšem doposud nejsou snad ani zevně
křesťany. Byliť ještě r. 1876. lidojedy, a nechtíce podrobili

se vládě anglické, vzbouřili se, neboť Thakombau byl, jak
správně pravili, králem ve Viti-u, ale ne nad Viti-ein. Ale
Lotu-Vitiané (Lotu = evangelium) vedením Angličanův a střel-
nou zbraní snadno porazili pohany a zmocnili se jich pevností
Nasaukoko a Nadrau, náspy, pallisadami a příkopy ohrazených.
Od té doby zjednán byl pokoj, a missionáři horlivě starají se
o pokřestění a civilisování těchto kmenů. Ze tří panujících
vyznání : wesleyanského, katolického a anglikánského, má ono
první nejvíce vyznavačů (v r. 1881. asi 103.000). Tito mají
776 kostelův a 432 budovy i jiným účelům sloužící, v nichž
zaměstnáno jest osm anglických missionářův a 47 domo-

$28

Viti pod anglickou vládou.

rodých duchovních. Katolíci mají asi 8000 přívrženců. Blaho-
dárný účinek missí je patrný. Tyranství a lidojedství šlechty,
bázeň, nejistota života a majetku, neustálé válčení kruté dříve
tížilo obyvatelstvo. Nyní v době křestanství zavládl mír a po-
řádek.

V Sanimě na Kandavu konány za cesty Buelmera boho-
služby. Láli svolávaly do chrámu. Uvnitř na rohožích, po zemi

Obr. 171. Noatau.

rozložených, seděli věřící, oděni čistým, pestrým sulu-em, ženy
pak měly náprsní zástěrku. Dorostlí byli velmi zbožní, jenom
ta mládež tropila nepřístojné věci ; kostelník, jenž tenkou holí
hleděl je pobádati k slušnosti, nedodělal se úspěchu. Náruživé,
ale důstojné kázání missionáře, zvučný příjemný jeho hlas,
melodická samohlásková řeč vzbudily v Buchnerovi dojem
půvabný.

Rotumah.

629

Na západě od Yitia nalézá se malá skupina ostrovů

Rotumah,

která skládá se z hlavního ostrova téhož jména a z osmi ne-
patrných blízkých ostrůvků skalních; zabírá 86 □ km. čili
0*65 □ míle a má 2500 mediím ěd>eh Polynesanů. Břehy hlav-
ního ostrova obklopeny jsou pobřežním útesem, ale jsou bez-
pečny; východní cíp tvoří písčitý mys Noatau s vesnicí téhož
jména, za jižním výběžkem, podobně utvářeným, vypíná se
osamělá kuželovitá hora. Vnitrozemí vyplněno je nevysokými
horami, které svým složením a jícny, vysokým stromovím po-
rostlými, svědčí o bývalé sopečné činnosti. Ve zvětralých hor-
ninách daří se bujné rostlinstvo, které dává obyvatelstvu s do-
statek potravy. Přes to občasný nedostatek býval příčinou vy-
stěhování, zejména na severní břehy Vanua Levu, kdež utvořily
se rotumahanské osady. S Evropany již po dlouhý čas se stý-
kají ; velrybolovci a kupci zajížděli sem pro potraviny, a domo-
rodci ochotně se jim dávali za lodníky nebo dělníky a s nimi
odjížděli. Protestantství získáni byli missionářem Williamsem;
později přišli katolíci a nabyli několik set přívrženců. Nábo-
ženské spory vzbudily všeliké různice a nepokoje; zdá se, že
ani když náčelníci britskou vládu povolali, a Rotumah pak
r. 1869. přivtěleno bylo osadě vitiské, ještě zcela nepřestaly-

Nový Zéland.

1. Poloha a území.

Plavci obyčejně nazývali objevené země jmény vzatými
ze své vlasti, nehledíce vždy ku podobnostem země nové s kraji
domovskými. Tím způsobem dostalo se i tomuto souostroví
jména úplně nenvíhodného. Malý, plochý ostrov dánský po-
dobá se jihomorskému ostrovu, sopkami prorvanému a sněž-
nými horami pokrytému, asi „jako slaneček velrybě". Na-
vrženy byly tudíž jiné názvy : Austral- Albion, Australská Bri-
tannie, ale žádný z nich se neudržel.

Objevení Nového Zelanda Tasmanem a druhé nalezení
jeho Cookem bylo již dříve vylíčeno (str. 248.). Po Cookově
poslední návštěvě v březnu roku 1777. zkoumali ostrovy Fran-
couzové Surville a Mariou du Fresne; tento byl se 14 lodníky
zabit od domorodců, kteří se mstili za bezpráví předchůdcem
jeho způsobená. Ale přes tyto cesty a výzkumy ďUrvilleovy
Nový Zéland byl zemí téměř neznámou. Teprve cestami Dieffen-
bacha, Hochstetteia a Julia Haasta podány byly zprávy bez-
pečné a důkladné.

Obyvatelé Novozelandského souostroví jsou skoro naši.
protichůdci. Lesnatá pohoří a kuželovité sněžné hory vyční-
vají na Novém Zélandě z nepřehledné spousty vod. Jest to
poslední článek řady sopečné, kteráž obkličuje východní Asii
a východní Austrálii. Zdá se však, že sopečné i vodní živly
ce vy bouřily, a že s pokojem v příridě zahosfuje se i mír
společenský v místě krutých bojů.

634

Poloha a území.

Novozelandské ostrovy zaujímají 270.053 □ kin. č. 4904*4
□ míle, tedy téměř třikráte tolik co Čechy s Moravou. Jsou
to dva veliké ostrovy : Severní, v řeči Maoriň Te Ika a Maui
zvaný, a Jižní čili Te Wahi Punaniu, pak ostrůvek Stewart

(Rakiura). Nejsevernějším bodem jest mys Severní (mys Otu)
při 34” 25' již. šířky. íiejjižnéjším mys Southwest na ostrově
Stewartu při 47” 17' jižní šířky; nejdále na východ je mys
Waiapu (East Cápe) na Severním ostrově při 178u 36', nej-
dále na západ mys Západní na Jižním ostrově při 166"’ 26'
východní délky.

Daleko v okruhu portiznu leží několik ostroviiv a skupin,

které jest pokládati za příslušné k Novému Zélandu, s nímž
v nedohledné dávnověkosti bezpochyby tvořily rozsáhlý ostrov.
Tyto části byly skupina Aucklandská, ostrov Campbellův,
Macquarieův a ostrov Protinožcův, ostrovy Chathamské, Ker-

madecké, Norfolcké a ostrov Lorda Howea. Od Austrálie od-

dělen jest Nový Zéland nesmírnou hlubinou mořskou.

Z těchto ostrovů jen některé jsou obydleny; ale jsou
způsobilé k osazení. Na ostrovech Aucklandskýcli, Campbell-
* ském a Macquarieově druhdy zdržují se lovci velryb a tuleňů ;
na prvních dvou ostrovech mívala novozelandská vláda sklady
zásob pro lodi ztroskotané. Také drsná, skalnatá skupina Ker-
madecká jest neobydlena ; po prvním přistěhování se Maoriův
asi byla střední stanicí mezi starou vlastí a novým domovem.

Ostrovy Chathamské, největší ze skupin okolních (1627
□ km. čili 29*54 □ míle), jeví velikou podobu s Novým Zé-
landem. Domorodci tvrdí, že tu ještě roku 1835. nacházel se
kivi i papoušek soví kakapo (Stringops). Na největším ostrově
Rangahauria je veliké jezero; rostlinstvo je bujné, mimo
mnohou půdu slatinnou nalézáme též dobrou hlinovatku, ve
které výborně se daří pšenice. Ale hlavním zaměstnáním je
chov dobytka; chová se asi 70.000 ovcí, 900 koní a 500 ho-
vězího dobytka. Obyvatelstvo záleží ze 200 bělochů přerůzných

Tvar půdy, vodstvo a podnebí.

635

národností, 100 Maoríův a 40 Maorioriů, kteří jsou zbytkem
obyvatelstva, jež přistěhovalými Maoriy tou měrou bylo vy-
hubeno.

Ostrov Norfolcký a Lorda Howea politicky přísluší sice
k Novému J. Walesu, ale zeměpisně a zvláště vzhledem ku
zvířené počítáme je k Novému Zélandu. Zvláštní novozelandští
ptáci. Nestor productus, Cvanoramphus rayneri, Notornis alba,
nasvědčují bývalé souvislosti. Ostrov Norfolcký zabírá 44 □ km.
a roku 1877. měl 481 obyvatelů, kteří sem byli r. 1856. se
přistěhovali z ostrova Pitcairn. Ostrov Lorda Howea jest vy-
soký a sopečný ; obývá na něm několik velrybolovcův a těch,
kdo jim prodávají vepře, kozy, drůbež a zeleninu.

Poloha Nového Zelanda ve světovém obchodu je příhodná.
Rozkládaje se prostřed mořské polokoule zemské, míiže nad
ní míti nadvládu. S atlantickým oceánem spojen jest dvěma
námořními cestami, bud při pobřeží Afriky, bud Ameriky.
Přímá cesta vede z Londýna přes úžinu Panamskou do Auck-
landu. Pevniny australské je Nový Zéland dosti blízký, takže
má prospěch ze spojení s ní, ale je přece tak vzdálen, že
může zachovati si jakousi samostatnost. Vůbec je příhodným
středem, který by ovládati mohl okolní ostrovy a moře.

2. Tvar půdy, vodstvo a podnebí.

Obrysy obou velikých ostrovů jsou velmi rozdílné. Severní
ostrov má na východní straně mnoho zátok a zálivů : Ostrovní,
Hauraki, Plenty, Poverty a Hawke, na jižním břehu záliv
Pallisser a Port Nicholson. Na jižním břehu průlivu Cookova,
kterýž dělí oba ostrovy, jest pak několik značných zářezů.
Na severovýchodě jest zátoka Cloudy, na západ od ní je řada
hlubokých sundů, dále zátoka Tasmanova a Massacre. Východní
břeh ostrova Jižního je poněkud jednotvárný, ovšem mimo
vyčnívající půlostrov Banksův, kterým na severu jest utvo-
řena zátuka Pegasova, na jihu chobot Canterbury. Na jižním

-f*

Tvar půdy, vodstvo a podnebí.

břehu není velkých zálivu. Členitější jest ostrov Rakiura, prů-
livem Foveauským oddělený, jehož východní a jižní strana
jest prorvána Paterson Inleteni a Port Pegasem. Západní břehy
obou ostrovu jsou na přístavy velmi chudý. Na Severním
ostrově vnikají sice zátoky Hokianga, Ivaipara-, Manukau- a
lvawbia-Harbor daleko do kraje, ale tvoří většinou mělká ko-
ryta, jichž úzké vchody bývají zaneseny písčinami. Jižní ostrov
11a západní straně vůbec nemá přístavu a táhne se nerozčleněn
až ku jihozápadnímu cípu. kdež úzké fjordy, jako 11a př. průliv
Milfordův, příkrou zemi rozdělují v několik skalních ostrůvkův
a ostrých výběžků.

Hlavním rysem Nového Zelanda je veliké podlouhlé po-
hoří, které protrženo jsouc průlivem Cookovým, prostírá se
11a obou hlavních ostrovech od jihozápadu na severovýchod.
Hory 11a ostrově Stewart jsou pokračování tohoto pohoří.

Geologické složení obou ostrovů jest rozdílné. Na Jižním
převládají krystalické, vrstevnaté a starší i mladší horniny
sedimentární ; sopečné jen zřídka nalézáme, tak na půlostrově
Banksově. Ale ostrov Severní je větším dílem sopečný, zejména
v kraji na východě pohoří Kaimanawa, ačkoliv i na východním
břehu zátoky Plenty jest kraj sopečný. Východní část zaují-
mají téměř jen novější horniny vrstvité; úzký pruh starších
sedimentárních hornin probíhá od Wellingtona až k severu.

Severní ostrov skládá se téměř za třetinu z hornin so-
pečných. Asi 20 kilometrův od Aucklandu rozkládá se přes
60 kuželů, 100 až 300 metrů vysokých, nad které vyčnívá
ostrovní hora Rangitoto. Oheň sopečný ve všech již dávno
vyhasl; ani podoby dávných jícnů mnohdy nelze poznati. Da-
leko 11a jihozápadě vyčnívá sněžný vrchol osamocené hory
Taranaki (Mount Egmont). 2521 m. vysoké; v zátoce Plenty
zvané zdvihá se z vod malý skalný ostrov Bílý (White Island),
z jehož nejvyššího vrchu Mount Waikari posud vyrážejí pod-

638

Tvar pudy, vodstvo a podnebí.

zemní plameny, na březích pak tichého jezera Lake Hope
v jícnu vytryskují horké prameny.

Vlastním sopečným krajem je však vnitrozemí. Zde roz-
kládá se podél vyhaslého, mračny obklopeného velikána llua-
pahu a podél řady mocných, z části posud nevyhaslých sopek,
vůbec Tongariro zvaných, až ku severnímu pomoří známý,
podivuhodný okres Lake, vynikající solfatarami, bahnitými
sopkami a velikolepými horkými prameny.

Vrchol Ruapahua, 2h5<)3 metry vysokého, pokrývá věčný
sníh; Ngaurulioe, nejvvšší hora z Tongarira nedosahuje sněžné

čáry, ale v zimě hromadí se na nižších její vrcholích vrstvy
sněhu, který ovšem od popelového kuželu, vnitř ohřívaného,
se rozpouští. Na východním úbočí Ruapahua vyvěrá Waikato,
nejdůležitější řeka Nového Zelanda; přibírajíc na levé straně
Poutu, z krásného jezera Rotoairy vytékající, protéká jezerem
Taupo řečeným.

Jezero Taupo má 40 km. zdélí a až 30 km. zšíří a je skoro
vnitrozemským mořem. Dosahuje veliké, posud nevypátrané
hloubky, a povstalo zajisté průpadem podzemních jeskyň, které
souvisejí se sopečnou povahou krajiny. Západní břeh utvořen
fest kolmvmi stěnami skalními, takže nřistati možno ien v mí-

t? * * * v

stech, kde potoky nebo říčky do jezera vtékají. Východní po-
břeží jest ohraničeno třpytivými skalinami pemzovýmii. od
kterých pak lesnatá půda se terasovitě zvedá ku holým skalám
pohoří Kaimanawa ; jich alpský ráz jest malebnou protivou ku
pravidelným kuželovitým útvarům sopečným na jižní straně
jezera. Z tmavomodré hladiny vystupuje ostrůvek Motutaiko,
kolem něhož jsou nebezpečné víry. Bydlí 'zde prý tanivhaové,
vodní duchové. Chatrný malý parník pluje každý týden z Ta-
puaeharuru (při vtoku YVaikata) do Tokana, Maoriské vesnice
na straně protější. Ostatně jest hladina tak pustá a neoživená,
jako jednotvárné břehy, kapradím a křovím manuckým po-
kryté.

Obr. 173. Pohled na Tongaríro a Ruapahu s hory Ngahrihy.

640

Tvar půdy, vodstvo a podnebí.

Okres Lake, krajina jezerní, je velmi zajímavá; jest ob-
mezena dvěma rovnoběžnými čarami, které dotýkajíce se vý-
chodního a západního břehu jezera Taupoa, ve směru severo-
východním táhnou se až ku zátoce Plenty. Na právo rozkládá
se mírně skloněná Kaingaroa, pemzová bezlesá rovina, na levo
sopečná planina Patetere, hustými lesy porostlá. Asi na tisíci
místech valí se ze země horké páry, které rozmanitostí svou
živě upomínají na Island. Maoriové nazývají občasná, geysi-
vová vřídla slovem puia; ngavha jsou stálé, horkými prameny
opatřené solfatary, waiariki jsou všecka vřídla.

Jako na jižním, tak i 11a severním konci jezera Taupoa
vvtryskují skupiny horkých pramenuv, a nalézají se i nad
Waikatem od jeho výtoku až na rovinu Kaiwhitiwhiti, ze které
cestu si razí pohořím. Kde řeka chvatně se dere prorvaným
údolím, vystupují na březích mračna par z horkých kaskad,
které do řeky spadají, a ze vřídelních kotlů, bílým kamením
obklopených. Zde zvedá se v parách vodomet a zase klesá,
onde prýští se jiný vodotrysk a zase přestává, tu zároveň
počnou metati páru a vodu, jedno vřídlo při samém břehu,
jiné na druhé straně, a hra mění se neustále, jakoby někdo
zkoušel umělý velkolepý vodomet, jsou-li všecky roury v po-
řádku a je-li pro všecky dosti vody.

Mezi jezerem Taupoem a zátokou Plenty řečenou je sku-
pina jezer, sníženin to sopečného kraje. Největší a nejma-
lebnější z nich jest jezero Tarawera, nad kterým ční stejno-
jmenná hora se skalnatým vrcholem. Z druhého velikého je-
zera Rotorua, téměř kruhovitého, příkře se zvedá vyhaslý
kužel sopečný.

Nejpodivuhodnější částí kraje jezerního jest na jihu Ta-
rawery okolí Rotomahany. Toto malé chobotnaté jezero, jehož
kalná hladina a drsné parnaté břehy postrádají všelikého pů-
vabu, rozkládá se v úzkém údolí, jehož svahy všude proryty
jsou horkými prameny a bahnitými sopkami. Mezi nimi vy-

G42

.TVar pftdj', vudstvo a podnebí.

tvořila příroda dvě báječná díla, která nemají na světě rov-
ného. Směrem severovýchodním a jihozápadním od jezera
tekou dva ztuhlé proudy lá*ky velmi něžně zbarvené, dvě te-
rasy z pěny křemenné: Tetarata a Otukapuarangi. Podobají
«

se zmrzlým vodotryskCim, které ve výši 25 metrů na kapra-
ilinovém úbočí se prýští z jícnových, k moři otevřených kotlův
ít po úzkých stupních do moře se vlévají. Na každém z těchto
Stupňů, nepravidelně nahromaděných, jsou v\ hloubeny misky,
lpteré mají vodu přerůzné teploty; čím výše a čím blíže u kotlá,
ťím teplejší, čím níže, tím chladnější. Nádory ozdobných kráp-
níků vroubí alabastru podobné misky, jichž vnitřní plochy
posety, jsou jemnou pěnou křemencovou, povolující nejmen-

Šímu tlaku.

Nej zajímavějším divadlem na obou terasách jsou však
barvy. Tetarata, „taetovovaná skála-, jest leskle bílá a čer-
nými stromokamennýnii kresbami ozdobená; Otukapuarangi,
„mračné ovzduší-, má však barvu líbezně růžovou. Voda,
úplně čistá a průhledná, jeví se v barvě krásně modré, v barvě
to tyrkysů nebo některých vzácných modrých opálů. V pozadí
pak jsou zpola holé, temným křovím manuckým spoře pokryté
Skalní stěny barvy červené, bílé nebo žluté.

Ze sopečného pohoří Ruapahu a Tongariro a z pásma
drsných hor Tararua, Ruahine a Kaimarawa prýští se mnoho
Ýod a různými směry vpadají do moře. Největší a pro obchod
nej důležitější jsou řeky Waikato a Wanganui. Waikato vzniká
na východním svahu Ruapahua, protéká jezerem Taupoem a
padá na jihu přístavu Manukaua do moře. S levé strany při-
bírá největší svůj přítok, plynoucí od sopečného kužele Ran-
^itoto, totiž Waipau (= tichá voda oproti hlavní řece, vodě
proudící). Taiň kde Waipa tmavé hnědé vody spojuje se světle-
jfcelenými a čistými Waikata, vzniklo a rychle rozkvétá Ran-
gawhia, bývalé hlavní město spojených kmenů Maorských a
pohřebiště prvního jich krále Potataua. Obě řeky daleko jsou

Obr. 175. Horká vřídla u jeaera Hope na Bílém ostrově. .

644

Tvar pudy, vodstvo a podnebí.

•

splavný, Waikato, 270 km. dlouhé, je však při vtoku do moře
zahrazeno pískem. Poříčí obou, zejména Waipy, jest velmi
úrodné. Éeka Wanganui, 190 km. dlouhá, vzniká též na
Ruapahu a vlévá vody své do průlivu Cookova; není však
dosti hluboká a pro obchod není tudíž valně užitečná. Vhod-
nější jest Waiho, též Thames zvaná, vtékající do Firth of
Thames, větve to zátoky Hauraki ; jest od ústí svého při Gra-
hamstownu až ku přítoku Páko pro parníky splavna. Též
i Hutt, u Wellingtona ústící, dosti daleko plavbu dopouští.
K upravení ústí řek na Severním i Jižním ostrově pro stálou
plavbu potřebí jest mnohé práce a staveb.

Krajinský ráz ostrova Jižního velmi se různí od Sever-
ního ostrova. Trollope přirovnává krajinu, barvu a tvářnost
vodstva s islandským a skotským. „Kdyby byl jakýs ospalý
Brit přivezen do hor Otaga, a po procitnutí se mu řeklo, že
je v Galwayi nebo v západním Skotku, byl by jistě oklamán,
třebas ony krajiny úplně znal.“ Uprostřed ostrova vypíná se
velehorské pásmo, které výškou jednotlivých vrcholů, velikostí
věčných polí sněhových a ledových nezadá nejvyšším pennin-
ským a rhaetickým Alpám. Nejvýše strmí hora Cookova (Mount
Co ok), Ahoarangi čili bourač mraků Maoriův, kterou teprve
roku 1882. slezl podnikavý duchovní Green s dvěma tyrol-
skými vůdci. S této nejvyšší hory novozelandské (4024 metrů)
splývá pět velikých ledovcův údolních. Mezi nimi, jakož vůbec
mezi četnými velehorskými ledovci, které jako obrovské ram-
pouchy visí s plání, a mezi mnohými ledovci údolními, z jichžto
ledových bran řítí se bystřiny, vyniká ledovec Tasmanův 16 km.
dlouhý a 50 m. vysoký. Všechny ledovce jsou na mnohých
místech pokryty ohromnými rozvalinami horskými.

Mimo Mount Cook značné výšky dosahují: Arrowsmith
(3050), Tyndall (3350), Forbes (2896), Tasman (3755), Sefton-
pik (3560), Aspiring (3033), nejdále na jihu Humboldt (2438)
a Earnslaw (2804 metry). Ve střední nejvyšší části nazývá

<143

Tvar pády, vodstvo r podnebí.

se pohoří to vhodně Jižními Alpami; je však právě v těchto
místech nejužším (jen 80 km.). Četné průsmyky dopouštějí
přechod na druhou stranu velehor; v jižní části zejména prů-
smyk Haast v proluce 523 metrů nad mořem.

/ ledovců pramení se na západní straně četné říčky,
které v brzku do moře vtékají, ale na východní straně jsou
divoké bystřiny, které vyplňují veliká jezera, vzniknuvší na-

Obr. 177. Hora Arrowsraith s ledovcem Aehbnrtonským.

hrnutím se balvanů (morén) ledovcových. Některá z nich, jako
na př. Tekapo, jsou pravzorem krajinské krásy. Nyní plují
po velikých jezerech, jako po dlouhém Wakatipu, parníky,
které provozují obchod s osadami na úrodných březích rychle
zkvétajícími. Wakatipu má 80 km. zdélí, Wanaku 50 a roz-
větvené Te Anau 64 km. zdélí. Jezera ta, podobně jako švý-
carská, časem budou zanesena kamením, které v ně prudké
bystříce svalují; jsou však většinou velmi hluboká. Anglický

Rostlinstvo a živoéišstvo.

647

geolog Ramsay domnívá se, že povstala výmoly velikých le-
dovců, které dříve mnohem dále sáhaly.

Také na straně západní pokryty jsou příkré svahy le-
dovci; jeden z nich táhne se v rozsáhlé ploše od boku hory
Cookovv, poset jsa inetrosidery. stromovitým kapradím a fuch-
siemi, končí se teprve ve výši 230 m. nad mořem.

Řeky Jižního ostrova pro obchod nejsou důležitý. Od
pramene až po ústí rozdělují se v četná úzká ramena, řečiště
mají hluboké, spád silný, avšak netvoří vlastní proudy nebo
vodopády. Největší jsou Waitaki, odtok z jezer Tekapo, Pu-
taki a Ohau, dále Molyneux čili Klutha, která dostává vodu
z jezera Wanaky a Hawey, Mataura z jezera Wakatipu a Waiu,
která protéká jezery Te Anau a Manipori. Na západním po-
břeží protéká Hollyford jezerem Mac Kerrow a vlévá se do
zátoky Martinské; řeka Grey a Buller tvoří při svém ústí
dosti dobré přístavy.

Podnebí novozelandské je všude velmi souměrné a vlhké.
Na severu jest ještě polotropické, na jihu mírné. Prostřední
teplota na Aucklandu jest 19*4, v Dunedinu 15*6° C. Poloha
ostrova v širém moři ovšem působí, že místo zimy panuje tu

vÁtiinon Hí»hn nrínlr V A nrlrluiwln inct l«.»tní tonlnto 90* 1

« VI UA«I\/U

V* V/ »»li

• / a

a * ui- «kii%tau u

IVŮV IVjVIII WI^AV/Vt.*

zimní 11*7° C., v Dunedinu ona 14*2, tato 9° C. Doba i roz-
dělení pršek v roce jest v obou částech téměř stejné (177 až
178 dní). Západní břehy však jsou mnohem vlhčí, protože
větry severozápadní přinášejí déšt, jihovýchodní pak působí
jasné počasí. Přes časté větry a změny teploty jest podnebí
velmi zdravé a Evropanům přiměřené.

3. Rostlinstvo a živoCišstvo.

Nový Zéland stal se po důkladných výzkumech Hookera,
Dieffenbacha, Hochstettera. Haasta a j. pozoruhodnou zemí?
která příbuznost jeví s Austrálií, ale i s Jižní Amerikou,
Evropou a krajinami severními. Nejvíce je podoben Austrálii ;

648

Rostlinstvo a žjvoČišítvo.

ale akacií a blahovičníků původně nemá. Druhy, které má
společný s Amerikou, nacházíme většinou též v Austrálii a
v Evropě, a druhy, jemu s Evropou společné, jsou téměř po
celém světě. Rostlinstvo novozelandské není tudíž tak přesně
domácí (endemické), jak by snad někdo se domníval. Můžeme
z toho souditi, že před dávným časem býval Nový Zéland
spojen s větší pevninou. V té době pak po velikých geologi-
ckých a podnebních převratech nabyly ponenáhlu jednotlivé
druhy nynější proměny.

Novozelandské rostlinstvo jest nápadně cliudo, nebot ne-
chová ani čtvrtinu druhu v jižní Evropě domácích. Tak počet
kapradin (115 druhů), které přec v ohromném množství se
vyskytují, menší jest než na ostrovech Sandwišských. Kapra-
diny pokrývají téměř veškeru půdu. Jsou podobny naší ha-
sivce (kapradí orličí, Pteris esculenta) a bývaly dříve hlavní
potravou domorodců. V lesích nalézáme stromovité kapradí
*10 — 13 metrů vysoké se šupinatým kmenem a úhlednou ko-
runou (Dicksonia a Cyathea), podivné kapradí ledvinovité
(Trichomanes reniforme), kapradí na větvích stromů, kapradí
na zemi, kapradí všude a všelikých druhů. S roštím, nesčet-
nými cizopasnými a rostlinami otáčivými shlukují se v ne-
proniknutelná houští, kterými cestující nesnadno cestu si
prorazí.

Přes tuto rozmanitost jest les novozelandský na pohlfcd
velmi jednotvárný. Téměř nikde nespatřujeme pestré květy,
listí stromů podobá se po většině olivovému a vavřínovému,
keře pak upoinínají nás na myrty a bobkovnice. V hustších
lesích je ticho a mrtvo, ani pestří motýlové ani ptáci oku se
neobjevují a neoživují jednotvárnou pustinu.

Yykročíme-li z mocného pralesa, domníváme se, že zříme
před sebou rozsáhlé louky nebo travnatou step; ale přikro-
číme-li blíže, spatřujeme místo zeleného koberce s pestrými
květinami zasmušilé kapradí a křoví barvy hnědozelené, mezi

Rostlinstvo a živočiáetvo.

649

nimiž jen zde onde pronikají neúhledné bílé květy. Na pem-
zových pláních Severního ostrova a v alpských údolích ostrova

ijmtJiLL

Obr. 178. Z pralesa novozelandského.

Jižního, v nichž chudší traviny zaujímají místo křovin a ka-
pradí, rostou druhy opatřené ostnatými špicemi, pro které
často veliký kraj jest úplně neschůdným.

650

Rostlinstvo a živočišstvo. i

Vždy zelené lesy, z části jehličnaté, z části listnaté, výškou
vynikají nad lesy tropické, ale není zase v nich té bujnosti
a hojnosti. Známe více než sto stromu, které rostou výše
šesti metrů; mezi nimi je přes 40 druhů k užitku. Mimo
bambusy a palmy, které zastoupeny jsou jediné druhem níz-
kým, arekou chutnou (Areca sapida), nalézáme tu po většině
všecky rostlinné druhy tropických hor.

Nejduležitější strom Nového Zelanda je damaroň (kauri,
Dammara australis). Právem nazýván bývá králem novozeland-
ského lesa. Čím jest jedle lesům středoevropským, čím byl
libanonský cedr mohutným lesům přední Asie, z nichž odvá-

želo se dříví pro lodi Foiničanův a chrám Šalamounský, nebo
čím nyní jest v pralesích kalifornských obr mezi obry Sequoia
Wellingtonia, tím jest pralesu v severních, teplejších krajích
Nového Zelanda damaroň. Bohužel nalézá se tento vzácný
strom pouze na dlouhém severozápadním půlostrově Severního
ostrova mezi 34 V.." a 37 j. š. a 173—176° v. délky od Gr.
Nebot daří se mu jen tam, kde jest vlhký vzduch mořský a
suchá půda jílová. Lesy damaroňské nerozumným pustošením
valně vymizely. Roste vždy jen pospolitě; nechá-li osadník
zde onde k okrase dvorce nebo krajiny jednotlivý kmen rfisti,
tu zmírá syn stinného vlhkého pralesa. Pohled na skupení
těchto sosen jest nádherný ; sloup řadí se vedle sloupu, všecky
jsou až ku prvním větvím stejné tlusté a stejně vysoké jako
pilíře chrámové. Kmen mívá tři až sedm metrů tlouštky a
,25 — 30 metrů výšky, vypouští mohutné větve a tvoří velikou,
tmavozelenou korunu; mnozí velikáni z nich dosahují výše
40 — 50 metru. Dříví, kteréž podobá se jedlovému, rozmanitě
se užívá: na stožáry a sloupy, šindele, železniční prahy a ná-
bytek. Jest velmi trvanlivé, takže netrpí v zemi ani po 50
letech pražádné škody.

Největší díl novozelandského vývozu dříví (r. 1861. za
700.000 zl.) připadá tudíž na vývoz damaroně, ačkoliv i ji-

Rostlinstvo a živnčišstvo.

651

nýcli užitečných stromu jest hojnost. Jako kauri na severu,
roste i kahitea (Podocarpus dacryoides) na močálových březích
řek a tavai (Fagus fusca) na Jižním ostrově ve velikých sku-
pinách. Jinak jsou lesy novozelandské rozmanitá směs stromů.
Nejdaležitější a nejčetnější z nich je krásná totara (Podocarpus
totara), z nížto vyráběny byly největší čluny a pallisády pahů,
a matai (Podocarpus spicata). Dále miro (P. ferruginea), rimu

Obr. 179. Váleni kmenů

(Dacrydium cupressinum) krásného jehlancovitého tvaru a vi-
sutých větví ; monoao (Dacrydium colensoi), nej tvrdší to dřevo
novozelandské, rata (Metrosideros lucida). nádherné cedry ka-
waka (Libocedrus Doniana) a pahautea (L. Bidwillii), pukatea
(Atherosperma Novae Zealandiae) a přemnohé jiné užitečné
stromv.

Drahocennější nežli dříví kauriské jest jeho pryskyřice,
která dříve po řadu let v zemi ležela. Vvkopává se ve veli-

mr *

■ v

652

Rostlinstvo a. živoČiŠstvo.

kých kuších, které podobají se jantaru; zejména Maoriové
tím se zaměstnávají a v létě na Severní ostrov putují. Dlouhým
kopím vrážejí do země a hnedle cítí, naraz ili-li na pryskyřici
čili nic. Vývoz tohoto předmětu páčil se v roce 1881. již na
253.778 liber šterlinků.

Mnohé stromy korou svou dávají výborné barvivo a tříslo.
Černé barvivo dobývá se z hinaua (Elaeocarpus dentatus),
hnědé a červené z towaie (Weininannia racemosa), červené
z atawhera (Rhabdotliamnus solandri). Tří slov inu 13 — 23 pro-
cent obsahují kůry towaie, whawaka (Eugenia maire), tutua
(Coraria ruscifolia), hinaua a toa toay (Phyllocladus tricho-
manoides), kteráž má petruželovité listí.

Rostlinstvo je mimo to s nemalým užitkem množstvím
vláknitých druhů. Zejména uvésti dlužno liouheru (Hoheria
populuca) a tři druhy cordyliny (australis, indivisa a striclta)
a druh plaménku; ale nade všecky je důležitější lenovník čili
len novozelandský (Phormium tenax). Roste jedině na Novém
Zélandě, skupině Chathamské a na ostrovu Norfolckém. Roze-
znávají se tři odrůdy: tuhara čili len bahenní, wharariki čili
len horský, oba s vlákny hrubými, zažloutlými, a pěstovaná
odrůda tihore, jejížto jemných, běiolesklých vláken Maoriové
ode dávna užívají na pláště, rohože a j.

Lenovník daří se všude, v močálech, na rovině, na svazích
hor až do výše 1800 metru, v půdě suché i vlhké. Nejlépe
prospívá ve vlhké naplavené pudě ; tu mívá listy tři až čtyři
metry dlouhé a květové stopky pět až šest metrů vysoké.
Maori upotřebuje listů rozmanitě. „Za čerstva modernímu
Maoriovi, kterýž umí čisti a psáti, slouží místo papíru, v nějž
ostrou skořepinou své myšlénky rýpe. Rozříznuty ve širší nebo
užší pruhy a svázány nahrazují neobyčejnou pevností vláken
provazy, řemeny a všeliké druhy svazův a lan; jsou univer-
sálním prostředkem ku všelikému vázání, a domorodcům ku

Rostlinstvo a živočiě&tvon 053

stavbě chýží a člunů nezbytnými. Ženy pletou ze zelených
listův úhledné koše, jichž užívá se při jídle jako talířův a mis;
muži vyrábějí z nich provazy, sítě a plachty. u Maoriové k těmto
účelům užívali listů surových, ale uměli je též připravovati
a zpracovati. Obyčejný oděv weruweru shotovován byl z listů
na polo připravených, státní oděv kaitaku však byl z vláken
jemných a čistých. Přípravu lnu obstarávaly dříve ženy a
otroci; nyní se této práci nikdo nepodrobuje. V roce 1831.
vyvezeno bylo 1002 tun, ale později pro války nemohlo býti
vyváženo více než 60 až 70 tun ročně. Poptávka po lnu však
stále rostla, a když za severoamerické občanské války cena
za len manillský 800 zl. za tunu obnášela, vypsala novo-
zelandská vláda cenu 40.000 zl. na vynalezení stroje, kterým
by lenová vlákna ve velikém množství k vývozu mohla pe
připravovati. Takové stroje záhy byly zřízeny, a tím rychle
vzrostla výroba i vývoz (roku 1880. za 70.000 zl.). Lindley
udává pevnost hedvábí na 34, novozelandského lénu 23, evrop-
ského 16 a evropského konopí na 11.

Zvířena novozelandských ostrovů jest i u porovnání s po-
lynesskou velice chudá. Z pozemních ssavcův objevitelé na-
lezli pouze dva druhy netopýrů, malou krysu a psa, kararehe,
kterýž v krajích více obydlených již jest vyhuben, tuzemská
krysa pak, jak se podobá, zatlačena jest norvežskou svou pří-
buznou. Cook přivezl Maoriům vepře a osadníci všechna evropská
domácí zvířata, jakož i zajíce a králíky. Tito stali se zde, po-
dobně jako na pevnině australské, nebezpečnou útrapou, i byli
všemožně hubeni, takže roku 1881. vyvezeno bylo králičích
kozí za 850.000 zl. Hovězí dobytek a vepři v mnohých kra-
jinách zdivočeli, a zejména vepři, majíce v kořenech kapradí
dobrou potravu, nad míru se rozmnožili. Julius Haast praví,
že tři lovci, kteří uvázali se v hubení vepřů, jehňatům ne-
bezpečných, na půdě 100.000 hektarů za 20 měsíců zabili
25.000 kusů.

654

Rostlinstvo a Živočišstvo,

Ptactvo jest již bohatější. Známe 1BB druhy, Novému
Zélandu vlastní, z nichž jest 73 ptáků zemských. Ale jenom
nepatrná jich část vyniká nádherou barev. Pouze vzácní pa-
pouškové Nestor notabilis a Nestor Esslingii se zeleným, ko-
vově lesklým peřím, pod křídly červeným, žlutým a modrým,
činí výjimku. Vyznamenávají se vrchním zobákem, který je
ku podivu prodloužen a srpovitě ohnut, a hrubým, bručivým
hlasem, který někdy podobá se štěkotu psa. Hlavním zástupcem
této čeledi jest četný kaka (Nestor hyperpolius) s peřím tmavo-
nhědýin a šedě zeleným. Kakapo čili papoušek noční (Strigops
habroptilus) jest nejpodivnější ze všech papoušku. Žije v dě-
rách pod kořeny stromů nebo v jeskyních, za dne zřídka vy-
chází a křídel téměř neužívá. Býval tudíž loven pomocí psův
. a tak byl vyhuben, že se jenom v odlehlých údolích udržel.
Zpěvavých ptáků Nový Zéland nemá mnoho. Nejlepší zpěvák
Oceánie, dle Rochelasovy nemírné chvály nejlepší pěvec světa,
je zelený, kovově lesklý poě (Prosthemadera circinata), snadno
krotnoucí, zábavný pták, podobný vráně. Hlavním pěvcem
však jest kokorimoko (Anthornis melanura). Ve vysokých lesích
obývá veliký holub kuku (Carpophaga Novae Zealandiae).
Weka (Ocydromus australis), na Jižním ostrově hojný, jest
pták velmi zlodějský ; chtivý všeho lesklého, odnáší lžíce, vi-
dličky a j. a vypíjí v kurnících vejce.

Nejdivnějším ptákem novozelandským jest kivi (Apteryx
australis a Mantelli). Má velikost slepice, křídla úplně zakr-
nělá, nemá ocasu, krátké nohy jsou čtyřprsté, dlouhý zobák
podobá se slučímu, tělo pokryto je dlouhým chlupovitýra peřím
Irnrvy hnědé. Kůže z něho poprvé byla přivezena do Anglie
r. 1812. a vzbudila tu značné podivení. Nyní je ptákem velmi
vzácným, a podobá se, že po několika letech úplně vyhyne,
jako předchůdce jeho obrovská moa, jejíž kosti nalezeny byly
v četných jeskyních Severního i Jižního ostrova. Známe nyní
14 rozličných druhů, z nichž ty na ostrově Jižním se nalézající

• w

i '

Maoriové

655

(Dinornis robustus, elephantopus, crassus, Palapteryx ingens
a j.) mají kostru složitější a hřmotnější, kdežto Dinornis gi-
ganteus, gracilis a j. z ostrova Severního jsou štíhlejší. Dle
jednotlivých kostí a koster těchto ptáka soudí se na výšku
tří až čtyř metrů; vejce na východním pomoří ostrova nale-
zené mělo 23 etm. v průměru. 69 ctní. na obvodu a bylo
30 centimetru dlouhé. Většina druhu moa má po třech prstech
jako australské emu; druh Palapteryx má však čtyři prsty.
Podobá se ku pravdě, že tito podivní ptáci- velikáni ještě před
málo generacemi žili ; aspoň po přistěhování se Maoriu zajisté
žili po valný čas a ve značném počtu.

Z obojživelníka jsou zde jen žába a několik neškodných
ještěrek. Hadi a želvy docela scházejí. Neméně podivno jest,
že i hmyzu je poměrně málo. V jezerech a řekách není mnoho
ryb, jenom četní úhoři; ale zavedení a rozmnožení pstruhů,
lososů, kaprův a j podařilo se právě tak., jako s úspěchem
zavezeni byli evropští ptáci honební. U pomoří a v zátokách
jest však hojnost ryb, které arci nádherou těla a barev ni-
kterak nerovnají se obyvatelům moře indického. Dříve i vel-
ryby, plískavice a tuleni se hojně vyskytovali; onyno byly
záhy zcela zaplašeny, tito pak nacházejí pouze na divokém,
neobydleném jižním břehu ostrova Jižního bezpečného útulku.

4. Maoriové.

Obyvatelstvo Nového Zelanda jest poměrně z doby nové.
Podání, které je posud velmi nezkalené, udává za původní
otčinu Hawaiki, což snad je souostroví Samoanské. Odtud
prchl Ngahue, v boji vypuzen svými krajany, a po dlouhém
bloudění přistal na ostrově Tuhua, nyní též Mayor zvaném,
v zátoce Plenty. Ale i na tomto vzdáleném ostrůvků nebyl
před nepřátely bezpečen, i přeplavil se na Severní ostrov,
Rotearoa. Pak táhl podél západního pobřeží na Jižní ostrov,
až ku Arahura (nyní Brunner) ; zde nalezl drahocenný zeleno-

Maoriové,

kam, punamu, a vrátil se pak podél východního břehu Te Ika
a Maui na Hawaiki. Ale v otčině posud zuřila domácí válka,
a tu slabší strana, vypravováním Ngahua přemluvena byvši,
vystěhovala se do nové země.

Rodokmeny Maoriíi vykazují obyčejně 18 — 20 pokolení
od jich příchodu v Aotere čili Novém Zélandě z Hawaiki,

Obr. 180. Vznešený Maori.

takže tedy přistěhování událo se nejdéle před 400 lety. Počet
prvních přistěhovalců obnášel prý 800, ale později, ba ještě
před stoletím přijížděli noví přistěhovalci.

Jednotlivosti tohoto vystěhování velmi živě a přesně se
zachovaly od pokolení k pokolení. I názvy dvanácti lodí, na
nichž se přeplavili, posud znají. Též ukazují zbytky oněch
člunů na rozličných místech pomoří. U Maketu v zátoce Plenty

Maoriové

posud lze zřítí kamennou kotvu ze člunu Arawa, který na
souši ohněm byl zničen. Na Kawhia Harbor, západním břehu
Severního ostrova, vyčnívá z písečného násypu dlouhý špičatý
kus skály ; to jest zbytek člunu Tainui, na němž připluli předci
obyvatelů pobřežních. Dále na jih odtud spatřiti můžeme na

Obr. 181. Vznešená žena z kmene Maoriů.

úskalí Punga o Matori v ústí řeky Mokau kamennou kotvu
ze člunu Tokomaru.

Zároveň s přistěhovalci dostala prý se i některá zvířata
a rostliny ze severní tropické vlasti do studenější jižní země :
kumara čili sladký brambor (Convolvulus batata), taro (Arům
esculentum), hue (Lagenaria vulgaris), karaka (Corynocarpus

Jung, Austrálie.

658

Maoriové.

laevigatai, krysa kiore. pukeko (Porphyrio) a zelený papoušek
kakariki (Platycercus) ; hledě k vůkolnímu světu věru zdají
se býti cizinci.

Maori, t. j. domorodci, patří k plemeni polynesskému.
Jsou to lidé silní, dobře vzrostlí; tělesní silou předčí nad své
příbuzné Tongany a Tahitany. Nemají sice tvary těla za-
okrouhlené, jsou však svalnatější, výraz v obličeji mají smě-
lejší, ráznější. Průměrem jsou silnější než Evropané ; pozoru-
hodno jest, že mají delší předloktí a kratší nohy, zejména od
kolena, nežli u Evropanů spatřujeme. Rozdíl mezi vznešenými,
šlechtou a třídami nižšími jest velmi patrný. Onino mívají
většinou 6 stop, ba až 7 stop zvýší, kdežto tito jsou mnohem
menší a vzrůstu neúhlednějšího ; jsou též tmavší nežli vzne-
šení, jichžto plet jest většinou olivově hnědá ve všech možných
odstínech. Ženy vesměs nejsou tak hezké jako muži, ačkoliv
i mezi nimi spatřujeme někdy krásné postavy. Bohužel poko-
lení toto působením žalostné polocivilisace stále zakrňuje.

Hrubým a tvrdým rysům dodává taetovování výraz divoko-
sti. Tyto velmi umělé arabesky provedeny byly pomocí dlátka;
aby byly trvanlivější, byly několikráte přepracovány. Y rány
dlátkem vypíchané vetřeno bylo zuhelnělé dříví nebo prysky-
řice damaroňská. U mužů býval obyčejně celý obličej taetovován,
takže vypadal zcela modře; u žen okrasy ty obmezovaly se
na bradu a pysky, a požívaly tohoto vyznamenání jen ženy
vznešené. Nyní mnozí spokojují se několika okrouhlými, s nosem
souběžnými čarami na tvářích, jiní vůbec tím způsobem již
se nezdobí.

Podobně mizí původní kroj národní. Mužové nosívali
maro a rohožový plášt z lenovníku, pod ním pak i halenu až
po kolena. Ylasy svazovali vzadu v chochol, ozdobovali peřím
a květinami, v uších nosili všeliké okrasy z mušlí, dřeva a
kostí, na krku stuhy, mezi nimiž heitiki, malé obrazy lidí

Maoriové.

659

z nefritu, měly obzvláštní cenu a jako rodinný poklad pře-
cházely z pokolení na pokolení.

Nyní jen málo od tohoto kroje spatřujeme. Vznešení
Maoriové — mnozí z nich jsou velmi zámožní — většinou mají
kroj evropský. Šlechtici a dámy s vlajícím závojem na koni
jsou obyčejným zjevem v ulicích větších měst. Chudší třída
Maoriů — a ti mají převahu — touto změnou ničeho nezískala

Obr. 182. Řezby na dveřích domu

V městech chodí v roztrhaných evropských šatech, dále v kraji,
ve vlastním okresu maorském, bývá košile a strakatý šátek
veškerým oděvem mužův i žen.

Buchner byl na cestě od zlatých polí Thameských do
Aucklandu ve společnosti dvou obstárlých paní maorských.
Hojné taetovování na pyscích a bradě svědčilo o jich vznešeném
původu. Žraločí zuby s kapkami červeného pečetního vosku
v uších, na krku zelencové figury s perletí jako amulet, ne-

660

Maoriové.

pravé evropské náramky a prsteny na ruce, staré lněné pláště
s černými a červenými třásněmi na ramenou, pod tím červené
vlněné sukně a špinavé košile, černé vlasy nečesané, vlající,
ničím nepokryté, nohy bosé, lýtka taetovovaná vzorcem krátkých
čar — tak představovaly obraz vznešených manželek náčelníkfi
z venkova. Na pohovce po způsobu Pakehů seděti dlouho ne-
vydržely, nýbrž raději na zemi se uvelebily. Zde také obědvaly.

Obr. 183. Zásobárny.

při čemž dobře dovedly užívati nožův a vidliček ; po jídle pak
vytáhly z náprsí špinavé hliněné dýmky a statně pokuřovaly.

Stavitelství maorské vždy bylo a posud jest velmi jedno-
duché. Někteří boháči arci dali si vystavěti domy se zařízením
a p© způsobu evropském, ale většina Maoriů posud žije v níz-
kých chýžích, pokrytých rohožemi z rákosí a trávy. I starý
král Tawhiao podobné má obydlí. Bohatí ozdobovali dveřeje
umělými řezbami, divotvárnými obrazy a arabeskami, u chu

Maoriové.

661

dých však všecky tyto ozdoby odpadly. Uprostřed chýže,
která má za podlaha holou zem, jest ohnisko, z něhož kouř
valí se nízkými dveřmi, snad i nedalekým oknem. Tohoto
ohně užívá se jedině k zahřání, nebot pro vaření určena je
kauta, před domem zřízená kolna, v nížto se za Špatného po-
časí též obědvá. Zde obyčejně prodlévají i šfastní majitelé
drahých budov, které pro všední potřebu se jim zdají příliš
dobrými, anebo si vystaví druhé obydlí, rovné chýžím tříd
nižších.

Obr. 184. Mauuga Wao, hrad Maoriův.

Velmi úhledné jsou pataka, skříně na zásoby na vysokých
sloupích ; na štítu jsou vyřezávané figury a na krajích střechy
řezby, takže tyto zásobárny vypadají jako holubí budník slohu
švýcarského. Nyní však chrání evropský závěsný zámek jich
obsah před choutkou neoprávněných.

Jednotlivé chýže obehnány jsou nízkými ploty z pletiva ;
v tomto dvorečku volně se prohánějí vepři a psi. Chýže rozklá-
dají se volně beze všeho pořádku, ani obecní dům, whara,
nemá určité místo. Bývá to obyčejně dlouhá dřevěná budova

Maonové.

s nízkou střechou, která se téměř země dotýká, zevně i vně
však jest hojně dřevěnými řezbami okrášlena. Na jedné okrase
místo dřívějšího dřevěného bubnu visí nyní zvom

Týmž způsobem jsou i nynější kostely stavěny, ale střecha
bývá nahoře velmi zaostřena, takže podobá se gotické. Prkna
a pletivo z rákosí tvoří stěny a střechu ; pletivo jest bíle na-
třeno, prkna jsou ěerveně zbarvena a ozdobena podivnými bí-
lými nákresy. U těchto chrámů jakož i u obecních domů na-
hraženy jsou rohože skleněnými okny.

Obr. 185. Maunga Wao (Mount Eden) s nynějším okolím.

Všechny budovy vesnice ohrazeny byly dvojí řadou kolů,
z nichž přední byly 2 — 3, vnitřní 6 — 10 metrů vysoky; na
každé nalézala se ušklebená hlava — bezpochyby některého
boha — ze dřeva vyřezaná. Mezi oběma ohradami vykopán
byl příkop 8 metrů hluboký. Tyto pahy, jež objímaly 80 — 100
domů, bývaly zpravidla zřizovány na místě, které přirozenou
povahou poskytovalo bezpečnost

Na isthmu příkře vystupuje hora Maunga Wao, nyní
Mount Eden zvaná, dávný hrad Maoriů. Na vrcholu sídlel

Maoriové.

663

náčelník s rodinou a šlechtici, na úpatí rozkládala se obydlí
poddaných, kterým bylo vzdělávati pole kumarová.

Tyto pahy nyní zanikly, neboť proti evropskému umění
válečnému byly nedostatečnými. Novozelandské příkopy nejsou
mimo úmezí obranné jako příkopy našich pevností, nýbrž
v něm ; nemělyť zabraňovati postupu nepřátel, nýbrž poskyto-
vati obleženým bezpečný úkryt, z něhož mohli na útočníky
stříleti. Jest s podivením, kterak Maoriové v takovémto pahu
dovedli Angličanům vzdorovati. Proti pahu Gate u Taurengy
vytáhlo 1700 Angličanů se 14 děly a stodesítiliberním dějem
Armstrongovým a stříleli na 300 Maoriů, v pahu opevněných,
bez ustání od rána do 4 hodin odpoledne. A když konečně
útoku se odvážili a do pahu vnikli, vyhnáni a poraženi byli
se ztrátou 82 mužův a 11 důstojníků. Na tento boj u Rangariri
Maoriové posud vzpomínají s oprávněnou pýchou.

V těchto bojích arci měli již zbraně evropským rovné,
neboť kopí ze dřeva a kostí pestrým peřím ozdobená, ka-
menné nebo dřevěné sekery dávno nahradili železnými seke-
rami a ručnicemi. Kopí, které posud nosí náčelník, jest pouze
oznakem jeho hodnosti. Dříve bývalo kopí jedinou zbraní
útočnou, kdežto pro ochranu neměli ničeho. Nejvzácnější byly
mere, burdýře z nefritu; tyto zbraně nedokonalými nástroji
uhladiti, nabrousiti a ozdobiti, vyžadovalo dlouholeté práce.
Proto byly jako posvátná věc opatrovány. Nej drahocennější
věc, kterou mocný Te Heuheu svému hosti Hochstetterovi
s hrdostí ukázal, byl burdýř 15 palců dlouhý z krásného,
ohnivého a průsvitného nefritu (punamu); již pětkráte byla
tato hrozná zbraň s jeho předky pohřbena.

Ku shotovování zbraní, dřevěného nářadí, ku vyřezávání
okras na chýžích a člunech užívali Maoriové nástrojů velmi
jednoduchých : ostrých kamenův a lastur, žraločích zubův a p.

Novozelandské lodi jinak byly stavěny než polynesské,
zejména byly mnohem širší a nepotřebovaly tudíž ochranných

Maoriové.

665

prken. K jich stavbě poskytovaly stromy kauri a totara vý-
borné dříví. Cook líčí nám takový člun 68 V2 stopy dlouhý,
5 stop široký a 31/.. stopy hluboký; oba jeho konce ostře
vybíhajíce vysoko nad vodu vyčnívaly. Všude, hlavně však
vpředu, byly bohaté, pestře zbarvené řezby, peřím ozdobená
hlava s ušklebenou tváří a množství dírkovaných okras. Ve-
liké válečné lodi měly někdy dvě plachty a až 50 veslařů
na obou stranách. Vůdce, kaituki zvaný, řídil zpěvem a po-

Obr. 187. Válečná loď.

suňky pohyb člunu, dle taktu písně, kterou prozpěvoval, zvětšo-
vala nebo zmenšovala se rychlost veslování. Veliké lodi mí-
valy často dva kaituky. Vesla pak pohybovala se současně,
jakoby jednou rukou byla ovládána, mužové při rychlém tempu
divoce, téměř křečovitě veslovali.

Takových člunů nyní není, přestala jich potřeba. I dvojité
lodi se stavěly jako jinde v Polynesii, a v dávné době čluny
ze sítinového pletiva; ještě v pozdějším čase Moreoreové na

666

Maoriové.

ostrovech Chathamských pletli vory z len o vniku, jež ozdobovali
úhledně vyřezávaným zobákem.

Chudoba země již sama odkazovala obyvatelstvo k lovu
ryb, které vedle plodin země byly hlavní jeho výživou. Mao-
riové skutečně znamenitě uměli společně velikými sítěmi a
udicemi a kopím kořistiti z bohatství moře. Rostlinnou po-
travu z větší části tvořily kořeny rozličných kapradí (hlavně
Pteris esculenta) a dřeň z Cyathea medullaris ; pěstovali však
též bataty a taro. Pole na svazích kopců ohrazena byla třti-
novým plotem, pečlivě od kamenův a býlí očištěna a dřevěným,
rýčovitým koem, na jehož příční dřevo noha se opírala, oko-
pána a oseta. Byl to nástroj velmi hrubý, jakož jsou i jiná

rolní nářadí, a přec vypravují cestující, že jsou pole spořáda-
nější než u mnohých Evropanů. Staré nástroje a nářadí již
dávno zatlačil pluh, brána a j., a k dřívějším plodinám přibyly
pšenice, kukuřice, tabák a hlavně brambory, které jsou nyní
téměř jedinou potravou chudších Maoriův. Mimo to ve znač-
ném množství pojídají jemné, šedožluté bahno, které četné
sopky na Severním ostrově vychrlují; osadníci nazývají tuto
látku bez chuti a vůně native porridge, domácí jáhelná kaše.

Brambory, zeleninu a vepře přivezl Maoriům Cook. Každý
domorodec, praví Hochstetter, s hlubokou úctou vyslovuje
jméno muže, kterýž tuto novou potravu zavedl místo masa
lidského.

Příčinou lidojedství, které dříve děsně se provozovalo,
zajisté nebyl nedostatek živočišné potravy. Měliť domorodci
hojnost ryb a ptactva a chovali, jak Jiří Forster praví, mnoho
psů. Když Cook na první cestě s Banksem a Solanderem na

ostrov vystoupili, uzřeli, že domorodci mimo psí maso pojídají
i lidské, které vedle nich v koších leželo. Na otázku, proč
nejedí mrtvolu ženy, která ve vodě plavala, odpověděli Mao-
riové, že ona žena zemřela přirozenou smrtí a že jest jejich

nvíKu irn au
ptlWLUlUVU,

V AIX

irSalr

JV-UA

líin

J'-'"

tnrfvnliT

1AAJL V f V/A J

V»nií

XZV/JA

7Q hi fví>li

UU*V1.VJ via

TIP-

mmm

Maoriové

přátel. Pohnutkou byla tedy snad pomstychtivost, později však
stalo se lidojedství pochoutkou a zvykem. I náboženské ná-
zory měly zajisté veliké působení, čemuž nasvědčuje ta okol-
nost, že mrtvola i pece, v níž byla pečena, byly přísně „tápu",
a obsah pecí byl vždy určen bohům. Ale Maoriové nespokojo-

Obr. 188. Lidojed z dřívějších dob.

váli se pouze masem nepřátel, zabíjeli též otroky k lidojed-
ským hostinám.

Vzniklo-li lidojedství po příchodu Maoriův, anebo přine
sen-li tento ohavný zvyk z Hawaikia, jest neznámo. „Ale jisto
jest," praví dr. Thomson v úvahách o lidojedství, „že r. 1642.

668

MaorioYé.

sněden byl lodník z mužstva Tasmanova, že r. 1774. týž osud
stihl lodníky Cookovy, že Marion du Fresne a mnozí jiní
plavci touž hroznou smrtí zahynuli, a že první osadníci a
všichni missionáři potvrzují všeobecné rozšíření lidojedství na
Novém Zélandě až do r. 1843. Jest sice nemožno udati počet
lidí, kterým připraven byl hrob v žaludku Maoriův, ale že to
není počet skrovný, souditi lze ze dvou okolností, evropskými
svědky ověřených. R. 1822. snědli bojovníci Hongiovi po do-
bytí Totary 300 osob, a r. 1836. za války Roturské bylo 60 lidí
upečeno a snědeno ve dvou dnech. “ I jiné příklady lze vypo-
čísti, ale uvedené snad postačí. Stůjž zde ještě válečná píseň
ze jmenovaného díla:

r _ _

O! synáčku, pláčeš, voláš po potravě? Zde ji máš, maso
Hekamanua a Werata! Ačkoli jsem přesycen měkkým mozkem
Putu Riririkia a Raukauria, taková jest moje nenávist, že ještě
se nacpu masem Paua z Ngaraungy, Pipia a nejlepší lahůdkou,
masem nenáviděného Te ao.

Novozelandané v pojídání svých bližních nespatřovali pra-
žádné bezpráví. Když missionáři ohavnost tu kárali, dostali
v odpověd: „Veliké ryby požírají menší, psi žerou lidi, lidi
psa, psi sebe vespolek, ptáci sebe navzájem, jeden bůh dru-
hého. “

Ta doba již minula, a nynějšímu pokolení maorskému
zní upomínka na ony doby jako pohádka. Starý náčelník,
který s mladým Maorim kolem válečného pahu putoval, vzpo-
mněl si zašlé minulosti. „ Pohled, u pravil k mladému svému
příteli, „zde jsme tvého otce zajali a zabili, tamo jsme jej
upekli a snědli. u Mladý muž poslouchal, jakoby se ho to pranic
netýkalo; oba pak usnuli spokojeně v témže stánku, jedli
z téže mísy a zůstali přátely.

O posledním případu lidojedství, t. j. o snědení mrtvoly
zabitého, máme zprávu z r. 1843.; avšak náboženství hau-
hauské jistou měrou oživilo zase tento zlořád, nebot Maoriové,

Maoriové.

669

kteří se k této sektě přidali, vypíjeli krev nepřátel a pohlco-
vali jejich oěi. Zde patrně na jevo vychází blouznivá snaha,
tím způsobem sílu a schopnosti nepřítele na vlastní tělo pře-
vésti. Na štěstí i tento hnusný nemrav zanikl, a to snad

na vždv.

Připojujeme zde krátkou úvahu o uctívání lebek, kteréž
i u jiných kmenů bylo rozšířeno. Maorskému bojovníku nej-
milejší kořistí byla hlava, již uřízl poraženému nepříteli ; od-
nesl ji domů a nastrčil ji na kůl u svého obydlí jako čestné
znamení vítězství, jako talisman. Hlavu tu hleděli všelikými
prostředky uchovati. Také hlavy přátel byly týmž způsobem
připraveny, ale u těchto jsou ústa zavřena, kdežto u oněch
ze široce otevřených úst vyčnívají zuby. Po dlouhý čas pro-
vozován byl s nepřátelskými lebkami čilý obchod se Sydneyí.
Ale záhy zabíjel domorodec soukmenovce, jen aby zmocnil se
jeho hlavy, ji konservoval a prodal do Sydneye pro evropské
sbírky. Pravé vraždění nastalo, když poptávka vzrostla po
lebkách, na kterých znatelno bylo moko, taetovování. Ale pro-
dávány byly i lebky netaetovovaných otrokův a taetovovány po
smrti. Tehdy přivezeny byly i hrnce s nasoleným lidským
masem do Sydneye, až konečně tamější gouverneur tento
ohavný obchod zakázal.

Maoriové, v jichž povaze vyniká lakotnost, snadno se od-
lučovali od lebek svých příbuzných. Měliť jich uschováno hojný
počet, nebot jen se zemřelými otroky nedělali dlouhých okolků,
hodili je prostě do vody, do jeskyní. Ale svobodní, zejména
pak Šlechtici, pohřbíváni velmi slavnostně. Mrtvoly kladeny
na lešení, zahrabány do země anebo byly vystaveny v otevře-
ných rakvích. Za několik měsíců pak byly kosti očištěny, na-
třeny olejem a v rakvi, nádherně vyřezávané, do wahi tápu, <
zasvěceného místa, odneseny. Na skalním výběžku sopky Ton-
gariro posud nalézá se sarkophag s ostatky slavného Tukino
Te Heuheu, který při sesutí se hory s celou rodinou zahynul.

Místo aby prchal, vzdoroval mocný náčelník hrozícímu nebez-
pečí; kouzelnými slovy chtěl přírodní síly přemoci. Jícen
sopky určen mu za pohřebiště. Když však nosiči blížili se
ke kraji jícnu, zaduněl podzemní hukot, a všichni uděšeni
prchli. Proto byla tato hora až do nejnovější doby přísně tápu.

Na hrobech náčelníků zřizovali pomník, nízký to dřevěný
kůl, ovinutý šátky, takže jen hořejší část, představující obličej,
byla nezahalena. Dle taetovování věrně napodobeného poznal
Maori, který náčelník tu pohřben jest.

Náboženské názory Novozelandanů byly již za příchodu
Evropanů nejasné a zmatené. Byly nám sice zachovány mnohé
zprávy horlivými zkoumateli, ale teprve Bašti an podal jasný
přehled o světovém názoru tohoto národa; na tom základě
spočívá naše líčení.

Stvoření počíná se v Novém Zélandě jako vůbec v Poly-
nesii Po-em, t. j. pranocí. Nebesa spojena byla se zemí, a
všude vládla tma. Tento stav byl nesnesitelný/ neboř se lidé
množili. Aby vzniklo světlo, usmyslili se synové Rangia (nebe)
a Papay (země), že odtrhnou rodiče odsebe; jenom Tawhiri-
Matea, bůh větrů, měl s nimi soustrast. Y upomínku na tyto
věci říkají Maoriové: „Noc, noc! den, den! snaha, zápas
o světlo! o světlo!"

Všichni bratři povstali, aby oddělili nebesa od země:
Rongo-Matana, bůh žní, Haumia-Tikitiki, bůh divokých plodů,
Tangaroa, vládce moře, Tumatauenga, bůh války, ale nemohli
to zmoci. Konečně povstal Tane-Mahuta, lesní bůh, a odtrhl
nebe od země, skloniv hlavu a nohama se opřev. O nářek
jich se nestaral. Tu bylo zřítí lidi, kteří posud ukryti byli
v doupatech na prsou svých rodičů.

• Ale Tawhiri-Matea chtěl potrestati své bratry, že rodiče
odtrhli. I odebral se za svým otcem, nebem, bydlel u něho
v širých prostorách nebes, vychoval děti své a poslal je na
všecky strany. A nyní počal boj s bratry.

w % f r r ^ \r %r\ « - \ > * * _ f ^ j • ^uiy ■ *

Maoriové. # 671

Jediným zavátím porazil boha lesů. Leží tu na zemi se
vším listím a větvovím na pokrm zpuchlině a červům. Pak
vrhl se na vodstvo ; Tangaroa opustil vlnami ohlodané úskalí
a prchl do hlubin moře, ale synové jeho se odloučili. „Plující
ryba“ zvolila si moře, a „strach", veliký plaz, zůstal na zemi.
Od té doby zuřil neustálý boj mezi vodami a zemí.

Nyní obrátil se bůh bouře proti Rongo-Matanovi a Hau-
miovi ; ale země mu je urvala a skryla za svými ňadry, takže
je vítr marně hledal. Proti Tuovi bůh bouře ničeho nepořídil,
nebot Tu pevně se vztyčil na rovinách své matky země, až
popustil hněv nebes a větrův. Ale Tu rozhněval se na své
bratry, protože mu nepřispěli ku pomoci. I nadělal ok a kliček
a rozvěsil je po stromech. Ha ! děti Taneovy jsou zajaty. Na-
řezal lnu, upletl sít, vleče ji vodou. Ha! synové Tangaroy
zmírají na březích. Nyní hledal Rongoa a Haumiu; země je
skryla, ale jich vlasy ze země vyčnívajíce je prozradily. Tu
rozštěpil tvrdý strom kamenným klínem, vyrobil špičaté ko
a kopal v zemi. Nalezl Ronga a Haumiu, a ti nyní vysýchají
pod paprsky slunce. Tím způsobem přemohl Tu své bratry
a snědl je; ale mezi tím co s nimi vedl boj, byla větší část
země vodami zaplavena.

Světla však stále přibývalo a zároveň množilo se i lid-
stvo. Pokolení vzrůstalo za pokolením až k dobám Maui-Po-
tikia, který svým prohřešením se proti Hine Nui te Po-ovi
přinesl lidstvu smrt, nebot jinak žilo by věčně.

Nyní zůstalo nebe vzdáleno od své ženy, země; ale lásku
manželčinu odnášejí k muži vzdechy ženiny. To jsou oblaka,
jež vznášejí se nad vrcholky hor ; a slzy nebe padají dolů na
. jeho ženu. Viz, rosa !

Tato báje o stvoření jest allegorická; význam její byl
povědom jediné kněžím, prostý lid jí nerozuměl. Nejobecnější
byla báje o Mauiovi, v celé Polynesii známá. O Mauiovi
vypravují množství hrdinských skutků ; zažilí jako řecký Her-

Maoriové.

kules mnoho osudův a příhod. Uvedeme pouze některé z nich.
Pověst o útoku a spoutání slunce, které příliš rychle po nebi
se pohybovalo a člověka plamenným žárem trápilo, až na
malé odchylky je totožná s bájí samoanskou. Jiná báje vy-
pravuje o vzniku Severního ostrova, kterýž posud nazývá se
Te Ika a Maui, ryba Mauiova.

Na jihu jest hlava její; ostrožny, jež uzavírají Port Ni-
cholson, jsou žábra, Port Nicholson sám tvoří jedno její oko,
jezero Wairapa druhé. Mys Egmont, představuje hřbetní ploutve,
mys Východní ploutve břišní a ostrožna na severozápad vybíha-
jící jest ocas. Přirovnání toto není zcela nesprávné, i svědčí

0 tom, že Maoriové již dávno před příchodem Evropanův měli
správný názor o své zemi.

Maui, vykonav slavný čin proti slunci, dlel nečinně doma,
kdežto bratři jeho pilně zabývali se lovením ryb. Ženy i děti
jeho proto byly nespokojeny. „Ha!“ zvolal Maui, „myslíte,
že neumím chytati ryb? Brzy bude slunce svítiti na ně na
břehu nahromaděné." I zrobil si udici z čelisti své pramateře
Muri-ranga-whenua, „nejzazší hranice země", nepřemožitelné
zbraně, kterou mu k jeho žádosti půjčila; potom upletl si
provaz. „Nyní," pravil ku svým bratrům, „pojedme na moře
lovit ryb." Ale bratři bojíce se, že by jim zas něco nepříjem-
ného vyvedl, odpluli sami. Když pak se vrátili, Maui se schoval
ve člunu, a nazejtří nevědouce o něm bratři vypluli zase na
moře. Když Maui ž úkrytu vylezl, chtěli jej odvézti zpět, ale
on řekl jim : „Dovolte, abych zde zůstal, budu vám vyhazovati
vodu ze člunu;" i nechali ho na lodi. K jeho domlouvání
pluli dále než obyčejně lovívali, a tu jim pravil Maui: „Ne-
stojí za to, abychom zde lovili 1 Pojedme do proudů velikého
moře daleko od země a zajisté v okamžiku naplníme člun
rybami". A vskutku se tak stalo. Jen dvakráte vyhodili udici
a naplnili již člun, nebot ryby zástupem udici následovaly.

1 chtěli se vrátiti. Ale Maui pravil: „Posečkejte, též já vy-

Maoriové.

67B

hodím svou udici;" při tom vytáhl pod pláštěm udici, vyklá-
danou perlami, ozdobenou chumáči vlasův a peří: Čelist to své
pramateře Muri-ranga-whenua.

Ale scházelo mu vnadidlo, a když mu bratři nechtěli
žádné dáti, zatal pěst a uhodil se do nosu až krev vytryskla.

I natřel jí udici, kterou pak hodil do moře. Hluboko ponořila
se udice — dolů, dolů. Nyní je zrovna na dně a zasáhla štít
od doma Tongonuie, předka Mauiova, kterýž bydlí pod mořem.
Udice stále klesá, sveze se po střeše, po řezbách stěn. Tu
zachytila se v půdě, a Maui vytahuje provaz. Ha! dům onoho
Tongonuie jest na udici Maui-tikitiki-o-Taranga! S udicí vy-
stupuje nový svět. Kalné moře se bouří, vrcholy hor se blíží,
a tvoří se víry.

Ale Maui nemá dosti síly, neboť bojuje se stejnou bož-
skou mocí, a udice se neblíží. Hněvivě trhá provazem a zpívá .
při tom vítězně :

Proč, proč ó Tongonui, proč
držíš se hlubin mořských?

Posud se vzpíraje
sile Ranga-whenuaově,
ponořuje se v bouřné moře,
ponořuje se.

Zdvihaje se! Ooi!

Sila Ranga-whenuaova vítězi!

Ha! ryba Maui-ova vynořuje se z vody — pozemská
ryba — veliká země — Papa-tu-a-nuku, země velrybí !

Maui nyní odešel obětovat bohům a nařídil bratrům, aby
se neodvažovali sami rybu rozříznouti a masa její okusiti.
Ale bratři nedbali jeho příkazu, rozřízli rybu a pojedli. Nad
tím rozhněval se bůh moře Tangaroa i způsobil, že se ryba
vzpouzela a zuřivě sebou cukala. To je příčina ošklivého tvaru
země — hory, údolí, roviny, propasti, vše smícháno.

To jest pověst o Mauiovi, nejslavnějším hrdinovi maori-
ckého bajesloví. Božskou moc, kterou on byl opatřen, mohl

Jung, Austrálie.

674

Maoriové.

však i prostý člověk míti, znal-li všechny karakia, kouzelné
průpovědi. Pak přemáhal přírodní síly a bohů nepotřeboval.
Tato víra byla v Maoriech pevně zakořeněna, o čemž kolonisté
se přesvědčili, když při nebezpečné plavbě ve člunu za bouře
a vlnobití povstal • starv Tohunga a mohutným hlasem moři
a větru klid přikazoval. Maori nezaklínal, neprosil, on po-
roučel přírodě, neboř on, obraz Tui-ův, má k tomu právo.
Příroda ovšem často se nepodrobila ; Tě Heuheu marně kázal
řítící se hoře ,Stůju a pykal svou pošetilost smrtí.

Z té příčiny může býti o kněžstvu řeči jen ve smyslu
obmezeném ; zdá se ostatně, že každý šlechtic jako kněz mohl
působiti. Mana, moc kněze maorického vztahovala se jen na
záležitosti, v nichžto mohlo býti seznáno působení bohů. Ve
válce mohl poroučeti, po skončení její právo to pominulo.
Chtěl-li Hongi v pochodu ustati, řekl to starému Te Kama-
raovi, jenž jej provázel; týž odevzdal pak oděv svůj muži,
aby jej na určité místo na znamení přerušení pochodu položil.
Ale náčelník Korotiwah v jedné bitvě nestaral se o kněze
Te Rakinoa, protože byl jeho kmen urazil ; v nejprudším boji
se vzdálil se svým mužstvem a pozdě teprve boje se zase
účastnil. Kněz určoval též, kdy měl vložen býti plod do země
a měl i jiná práva.

Dle Bastianovy zprávy, čerpané z výpovědí starého kněze,
jest nebe vystavěno v deset tarasů. Na nej vyšším z nich trůní
ve chrámu, Naherangi čili Tuwarea zvaném, mezi ostatními
bohy nej vyšší bůh Rehua, který s první svou manželkou Ata-
tuhií zplodil měsíc, hvězdy, večerní šero a den, s druhou pak
manželkou Wero wero-í zplodil slunce. Y devátém tarasu
obývají Wairua, bohové duchů, kteří k sobě přijímají též duše
vznešených. Osmý taras je sídlem duší, v sedmém pak při-
pravují se duše ku vstoupení do těl lidských. Nad těmito
čtyřmi oddíly nebe panuje Rehua ; v následujících třech vládne
Tawhaki. Y šestém tarasu jsou menší bohové, v pátém polo-

Maoriové

675

bozi, a ve čtvrtém oživuje se duše z pramene života, Hauora,
v zárodek pro lidské narození. Tři nejnižší tarasy podrobeny
jsou Maruovi. Ve třetím jsou veliká jezera, která obsahují
vodstvo nebeské; když rozvlněná hladina přes břehy vytry-
skuje, objevuje se na zemi spadající péna jako déšť; nebo
krupobití. Druhý taras je sídlo deště nebo slunečních paprsků,
a první jest vzduch, říše Tawhiri-Matea, boha větrů.

Jako nebe, hořejší svět, tak i země rozdělena jest na
deset oddílů. Povrch zemský, pokrytý travou a stromovím,
jest pod panstvím boha Tane-mahuta. Níže jest říše bohů
Rongo Motané a Haumia Tiketike, kdež rostou jedlé hlízy;
pod ní jest pak Rainga, vchod do podsvětí Maoriův. U Raingy,
rozervaného pomoří mysu Severního, stojí prastarý strom Po-
hutukaua (Metrosideros tomentosa), který jeskyní na kraji
úskalí vypouští točivé kořeny hluboko do říše stínů. To jest
žebřík pro všechny zemřelé; za noci, zvláště po krutých bo-
jích, obyvatelé Severního mysu slýchají za bouřky a vlnobití
šumot duší, spěchajících do podsvětí.

Duše náčelníků vystupují nejdříve do nebe, kde zanechají
levé své oko jako hvězdu; ale potom též oni odcházejí do
Raingy, kde v noční temnotě dlí sešlá pramáti Hine nui te
po. Pod tímto oddělením jest Au Toia, říše Whiroa. Duši
stále ubývá sil, takže, když dospěla Uranga o tera, jen ne-
snadno vyvázne před pomstychtivou bohyní Rohe, která chce
všechny duše zabiti. Dostaly -li se duše šfastně do fíiku Toia
a pak do Pou Touri, tu zajisté podléhají bohu Meruovi, a
jenom některé plíží se krajem Toke do jícnu poslední, desáté
vrstvy Meto, kde vše končí se zpráchnivěním.

To byla představa Maoriův o životu po smrti; není to
představa potěšitelná, která by člověka sílila, by směle smrti
vzdoroval. Ale Maori přec nebál se smrti; on spokojil se,
když o činech jeho výpravo váti mohla budoucí pokolení. Tak
vysoko cenili si slávu, že hrdinské skutky synovy zemřelému

676

Maoriové.

otci nezpůsobily radost, jako Achillovi v Hádu, nýbrž vzbudily
jeho závist a ve hrobě nepokoj.

Statečný náčelník, potomek slavného hrdinného krále,
vrací se s vítězoslávou z boje. Když táhl s bojovnou družinou
podél rozbouřeného pomoří mysu Severního, rozstoupily se
vlny, a z nich vynořila se podsvětní postava, ozbrojená kopím
a kyjem. Když toto strašidlo se přibližovalo, poznal v něm
mladý kníže vlastního otce. „Synu,“ zvolal duch, „připrav se
k boji. Tvá slává až do podsvětí proniká a mou zastiňuje.

V srdci cítím závist; měřme se, kdo z nás jest mocnějším. M

V boji pak nastalém syn byl poražen, a duch starého bojov-
níka uspokojen se vrátil do podsvětí.

Osobám vznešeným kynul však po smrti osud lepší. Sta-
teční bojovníci dostali prý se 11a slunce; sluneční skvrny jsou
jich duše. Jako Rupe hledaje svou sestru Hinauri pronikl prý
až ku desátému nebi, kdež Rehua vládne, tak věřili kmenové
z Taranaki, že rozličnými oddíly nebe mohou se dostati až
do osmého, kde přebývají duchové.

Staré náboženství během času valně pokleslo a již za
příchodu Evropanů bylo v úpadku. Maoriové nepřijali sice
křesťanství tak rychle, jakož učinili mnozí jich polynesští pří-
buzní. Protože však staré náboženství nedostačovalo, přijali
z rozličných vyznání různé články a smísili je se svou po-
věrou. Nynější stav náboženství maorického trefně charakteri-
suje Bastian. „Náboženství Maoriů záleží v úctě sebe sama
a tím v úctě svých Atua, svých božských předků. Je-li Maori
v poměrech neznámých, jichžto přemoci má se podati, tu
s pyšným sebevědomím i bůh jeho mu zmizí a on záhy bez-
nadějně podá se osudu. “

Také státní poměry již za příchodu Evropanů byly v roz-
kladu, a působením evropským nabyly mnohé proměny. Neboť
o společném králi, všemi anebo větším počtem Maoriův uzna-
jiém, nebylo dříve ani slechu. Rozdíl mezi stavy byl tu značně

Maoriové.

677

vymizel; rozeznávaly se pouze dvě třídy: svobodní a otroci,
zajatci to ve válce, kteří sice všecky namáhavé práce svým
pánům vykonávali a časem tělem svým k lidojedským hosti-
nám musili přispívati, ale mimo to měli živobytí snesitelné.
Mezi svobodnými, Iíangatira, největší vážnosti, která přechá-
zela na nejstaršího syna, požívali Ariki. Ti měli moc, vše
prohlásiti za tápu a též tápu sproštovati. Ale jinak neměli
valného působení; poslušnost nemohli požadovati od žádného
člena kmene, vyjímajíc arci otroky. Ani nemohli říditi jednání
oddělení, Iwi, anebo pododdělení, Hapu. Když Heke poprvé
zvrátil u Kororareky vlajku anglickou, vyslána byla ze Sydneye
část vojska, a Ariki kmene Ngapuhi uzavřeli s gouverneurem
smlouvu, dle níž Heke neměl nadále rušiti mír. Heke byl jen
menší náčelník, ale onou smlouvou nikterak necítil se vázána
a o své újmě vlajku podruhé zvrátil a město Kororareku
ohněm zničil.

Ariki měli sice moc tápu, ale s tím nikterak nesouviselo
vůdcovství kmene. Ariki kmene Ngati kaihoro musil knížectví
odevzdati synovci, protože se byl dopustil krádeže, a i tápu,
jež lpělo na jednom poli, k naléhání kmene musil odstraniti.
Když Hape. nejvyšší náčelník Ngatiraukawů, na smrtelném
loži ležel, otázal se synů svých, mají-ii v sobě dosti síly, aby
vedli národ k novým vítězstvím a aby čest kmene zachovali.
Když neodpovídali, vystoupil muž z lidu Te Raugaraha a
pravil: „Jsem s to, abych vstoupil do tvých šlépějí a i to
vykonal, co’s ty vykonati nemohl. “ Tak stal se vůdcem kmene,
jemuž velel až do své smrti. Jako vůdce čety bojovníkův ani
slavným Hongiem nebyl přemožen, ale moc Arikiů, něco za
tápu prohlásiti, přes to neměl. Ariki vynikali nádherným
oblekem, nosili ve vlasech určitá péra a kolem krku tiki;
v ruce měli krásně vyřezávanou hůl z tvrdého dřeva.

Mezi Ariki nebylo lze přijatu býti muži, který již právem
svého původu k nim nepatřil, protože jich moc a síla byla

678

Maoriové.

původu božského. Ale mezi Rangatira mohl býti přijat i ne-
příslušník; této cti zvláště se dostávalo Evropanům, kteří za
manželky pojali ženy maorské a přijali taetovování; ale ani
těchto podmínek se někdy nežádalo. Novozelandský úředník
William Baker v oddělení pro domorodce byl slavným Te
Kaniatakirauem jmenován náčelníkem s názvem Te Huia,
jakož nám vypravuje Hochstetter, jemuž samému nabízeno
bylo toto vyznamenání a k tomu kus země, o kterou vznikl
spor mezi Ngaiterangi a Ngatihokoy.

Žena ovšem zaujímala postavení nižší nežli muž, ale ne-
žila v tak přísném odloučení od mužů jako na Hawaii nebo
dokonce na Tahitiu. Ženy maorické společně obědvaly se všemi
členy rodiny, dostávalo se jim téže poslušnosti od dětí jako
otcům a přítomny byly i veřejným schůzím a válečným po-
radám. Doprovázely muže své do boje a podněcovaly je
k udatnosti.

„ Novozelandané žili ve mnohoženství ; avšak jediné vzne-
šení měli více žen, z nichž ona, která stala se matkou prv-
ního syna, pokládána byla za vlastní manželku. Dle manželky
řídila se i mužova příslušnost ke kmeni a hodnost jeho, muž
byl jí povýšen. Při sňatcích manželských jen velmi zřídka
konány byly zvláštní obřady ; zpravidla udělil kněz novoman-
želům prosté požehnání. Ucházení se o ruku nevěstinu bývalo
však někdy velmi surové. Dieffenbach praví, že dva sokové
svou milenku za ruce uchopili a o ni se tahali; kdo ji dru-
hému urval, odvedl si ji domů jako manželku. Bez vyvrknutí
rukou nevěsty ovšem to zřídka se skončilo. Nevěsta zpravidla
nebyla táhána o své svolení ; to záviselo na rodičích a na sou-
hlasu nejstaršího bratra. Ale i případy, kde uzavřeno man-
želství přese všecky překážky z opravdové lásky, nejsou zcela
osamělými. Dobrou toho ukázkou jest legenda o krásné Hi-
namoji, podobná pověsti o Hero a Leandru, jenže zde slabší
straně plování se ukládá.

Maoriové.

670

Hinamoa, jediná dcera náčelníka Umukarie v Owhatě na
březích jezera Rotorua. milovala krásného, ale chudého Tutu-
nakaje, kterýž obýval na ostrůvku Mokoia prostřed jezera;
ale příbuzní její odpírali tomuto spojení. I rozhodla se, že
uprchne ; za noci tajně odběhla k jezeru, ale nenalezla člunu,
nebot všecky byly z opatrnosti vytaženy na břeh, a její síly
nedostačovaly. Z ostrůvku zaznívaly k ní žalostně a svůdně
zvuky z Tutunakajovy flauty; nemohla odolati, vrhla se do
vody a plavala na druhou stranu. A se šťastnějším výsledkem
nežli hellenský milovník.

Hochstetter zachoval nám báseň mladé ženy z kmene
Ngatikahunuaui, „přátelskou píseň14 na slavného cestovatele;

básně té, která svědčí o hlubokosti a něžnosti citův, i nyní
se užívá, má-li se vyjádřiti vážené osobě dík za zvláštní přá-
telskou pozornost.

Temně valí se chmurné mraky
kolem vrchů Pukehiny,
přes cestu, kde miláček můj
na věky mi zmizel s oči.

Vrať, ach vrať se ještě jednou!
Aby lásky proud moh1 téci
z oči pláčem umdlených,
odměna to pravé lásky.

Tvé paže kdys mě nehodnou
přivinuly k prsoum tvým;
od té doby mé tlukoucí srdce
objalo tě nezlomnými ůponky.

Novozelandanka, která schopna byla tak vřelé lásky, i ži-
vota se zbavila, nemohla-li touhy své dojiti. Davis ve svém
díle „Maori Mementos11 sděluje nám báseň ženy, která z ne-
šťastné lásky se vrhla s úskalí. Hluboce dojemné jsou žalo-
zpěvy nad milovanými zemřelými.

Podáváme zde konec žalozpěvu, který složila stjará žena
náčelníkova Patuwhakairi na Hokianze, když krásná mladá

680

Maoriové.

Ngaro zemřela, již srovnává s večernicí, která zachází, „aby
se odebrala do světlejšího nebe, kde jí tisíce očekávají, chtíce
ji uvítati. “

Vy modré vlny, jež přicházíte a Be vracíte,
nepřitékejte již a neodtékejte,
neboť vašeho miláčka odneBli.

Národ hlučně schází Be k slavnostem,
člun rychlým během brázdí vlny,
bílá pěna vod vysoko vytryskuje.

Ptáci semo tamo poletují,
tvoříce temné mraky na nebi,
a pak na strmých Bkalách usedají.

Jenom ty, milovaná, se nevracíš —
a nezbyla nám ani kadeř vlaBŮ tvých,
bychom mohli smáčeti ji hořkými slzami.

Z uvedených příkladů nemůžeme Maoriům odepříti ne-
malý něžný cit. Jich světorodství náleží mezi nejkrásnější a
básnickým názorem nejvíce vynikající plody, které nalézáme
u bájí pohanských národů. Jako nadání básnické bylo poklá-
dáno za nejvzácnější vlastnost člověka, tak i umění řečnické
bylo hlavní úlohou ve vychování maorického náčelníka. Čím
obratněji staré pověsti a zpěvy, přísloví a výroky slavných
náčelníků vpleteny byly v řeč, tím většího dojmu řečník v po-
sluchačstvu způsobil a tím větší pochvaly si dobyl. V posled-
ních letech toto nadání již tou měrou nepěstují, ačkoliv právě
náklonnost pokřestěnců, jako knězi působiti, má svou příčiuu
v onom přirozeném daru. Mladší pokolení velkou oblibu jeví
ve psaní a zasýlání dopisů, jež nazývají puká puká (od angli-
ckého slova book), a to takou měrou, že již před dvaceti lety
zřízena byla maorická pošta k dopravě živé korrespondence
mezi domorodci.

Vše, co známe z literatury Maoriů, zachováno bylo ústním
podáním; teprve Shortland, Dieffenbach a j. zvláště pak Sir
Grey utvořili sbírky pověstí a písní tohoto národa. Mimo báje

681

o bozích a bohatýrech měli množství povídek o duších: o Pa-
tupaearehech, ohromných praobyvatelích, jen čarodějníku zjev-
ných, kteří sídlí na vysokých horách, o Taniwhaech, příšerách
mořských, které se hlavně jako žraloci objevují, o saňovitých
Ngararaech, skrývajících se v jeskyních, z nichžto se na po-
cestné vrhají. Se všemi přírodními úkazy, s horami, zejména
sopkami, s prameny a řekami spojují rozmanité pověsti, které
vysvětlují původ jich pojmenování.

Připomínáme tu název, který má ostrov Severní. Právě
tento ostrov, který člověka přírody svými zjevy naplniti musí
bázní před podzemními duchy, jest hlavním dějištěm rozlič-
ných pověstí. Mezi sopkou Tongariro a Bílým ostrovem čili
Whakariem v zátoce Plenty jest několik horkých pramenů.
Kterak tyto prameny se sopkou souvisejí, bylo Maoriům dosti
jasno, jakož vysvítá z této pověsti velmi rozšířené.

Mezi prvními přistěhovalci z Hawaiki byl také náčelník
Ngatiroirangi. Z Maketu, kde byl přistál, vydal se se svým
otrokem Ngauruhoem do vnitrozemí, vypěchoval prameny ze
země, posil roviny nad jezerem Taupo stromy kowai, které
vyrostly z jeho šátku z listí kiekie, křovím roztrhaného, a vy-
lezl na Tongariro. Vrchol jeho pokrýval sníh a led, a pout-
níci byli by zhynuli zimou. Tu volal Ngatiroirangi na své
sestry ve Whakariu, aby mu přinesly posvátný neshasitelný
oheň, jejž byly přivezly z Hawaiki. Tyto ihned vyslaly pod
zemí duchy Pupu a Te Haeata na vrchol hory, takže náčelník
byl zachráněn, ale otrok jeho zahynul. Po tomto otroku posud
má jméno jeskyně, kterou oheň vyšlehl. A zde onen posvátný
oheň posud hoří a též i na jiných místech, kde byl jiskry
zůstavil, když jej oba duchové pod zemí odnášeli.

Maoriové rádi si ukracovali deštiyé dni a dlouhé zimní
večery rozličnými povídkami. Divy a zlá kouzla i u nich mají
důležitou úlohu. Hochstetterem nám vypravovaná pohádka

■■■■■■

Maoriové.

682

Maoriové.

o Kohukim a jeho dvou ženách, zlé Tuhoroponze a dobré a
hezké Korize, arci nemá smírného zakončení, neboť nevinnost
beztrestně podléhá zchytralosti a šalbě. Oklamaný Kohuki ani
se nedozví, že jeho milovaná manželka byla zlou čarodějnicí
zabita, a žije s touto svorně až do smrti. Nemůžeme proto již
tvrditi, že Maoriové špatně rozeznávali mezi právem a bez-
právím; vypravuje nám Davis o trestu, kterého zase dostalo
se muži, který chtěl bratra svého zabiti, protože manželky
jeho požadoval.

Heneitekakara byla velmi krásná žena, manžel její byl
Waihuka. Starší jeho bratr Tuteamoamo byl naň žárliv a zá-
vistiv, i obmýšlel jej zabiti. Vybídl jej kdysi, aby s ním vyjel
na moře lovit ryb; když pak po skončeném lovu těžký kámen
kotevní nemohl býti vyzdvižen, přemluvil starší bratr mlad-
šího, aby se proň do vody potopil. Když tento byl pod vodou,
přeřízl Tuteamoamo lano kotevní a rychle odplul. Na prosby
a nářky bratra svého mu hodil oděv a zlomyslně volal : „Toť
bude tvůj člun.“ Waihuka ploval na moři, vzýval bohy a volal
ptáky: toroa, karoro a kawau, aby jej odnesli na zem. Ale
nikdo ho neslyšel. Pak prosil ryby, ale i ty oň se nestaraly ;
konečně vzala jej velryba, jeho předek, na hřbet a odnesla
i>a břeh.

Když byl starší bratr s člunem se vrátil, Heneitekakara
se tázala, kde že jest její muž. „V jiném člunu. u odpověděl
Tuteamoamo. Ale manželka se zasmušila a znepokojila; do-
mnívalať se, že jest mrtev. Večer přišel starší bratr k její
dveřím a volal; „Heneitekakara, odstrč závoru. “ Ona však
odvětila :

Nech mě plakati!

Ať vyslovím svflj nářek
nad mladším tvým bratrem, Waihukóu;
viz, rok je dlouhý, o Tuteamoamo —
a ten dlouhý rok jest tvůj.

Maoríoyé.

683

Při tom vyhrazovala v chýži otvor, aby pod stěnou uprchla.
Po druhé volal Tuteamoamo: „Odstrč závoru !“ a ona tutéž
dala odpověd. Potom šťastně uprchla na pobřeží a hledala
mrtvolu manželovu. Tázala se ptáků, ptala se ryb, žádný
z nich manžela jejího neviděl; konečně ukázala jí \elryba,
kde Waihuka dlí. I zaplakali oba; muž pak pravil: „Jděme
do našeho obydlí!" Tam tiše se ukryli, aby je starší bratr
neslyšel. Waihuka zatím sčesal si vlasy a ozdobil péry. Pak
bral do rukou kopí, kvj, nůž a ptal se manželky: „Vypadám
v tom dobře?" Ale Heneitekakara pravila: „Vezmi si kopí
a budeš-Ii jím tak dobře točiti jako nyní, pak tvůj bratr pod-
lehne."

Z večera Tuteamoamo přišel ke dveřím a volal : „Henei-
tekakaro, otevři, otevři!" „Pojd sem, Tuteamoamo," pravila
ona. Tuteamoamo vstoupil, ale v tom bratr jeho vyskočil a
kopím jej probodl. Tak, to jest konec.

Jako Samoané, tak i Novozelandané měli bajky, rozmluvy
zvířat, v nichž vyličují jejich vlastnosti. Velikou zásobu měli
rozličných přísloví a průpovědí, často velmi trefných. Pes líže
ruku, která jej bila, ale muž ji tresce. Statečnost ve válce
lieiistv rná vvsledek fllp v rnlnirtví iistmi má odměnu

AS -WJI -M.KJ lij 1 J k/I VUV UIA V A i a. i/aaiau u < A JAUl Ví u AA1UI UAUWU %« •

Jídlo nevaří kameny, ale ruka mužova. Potrava, kterou do-
stáváš od jiných, ukájí hlad, potrava, jíž sám si dobudeš, sílí
a občerstvuje. Z rána slunce může mraky 'přemoci, z večera
nikoli. Kouty domu snadno vyhledati, kouty srdce jsou ne-
přístupny. Při setbě jsou přátelé po řídku, ke žním přicházejí
houfně. Maori prodá svou půdu a lehá pod sluncem, běloh
ji kupuje a vzdělává na chléb. Kmen náš vymře jako moa.

Maoriové měli mimo to hojnost písní a popěvků. Tak
náboženské karakia : kouzelná říkání, modlitby, zaklínání ; od
toho nazývají tak i křesťanské zpěvy kostelní. Mimo to zpí-
vali při práci, při veslování, při nesení toto-waka a tuti-waka,
obyčejně ve sboru s předním zpěvákem. Haka, písně milostné,

684

M&oiiové.

a ugeri, písně válečné, provázeli mimickými pohyby nebo
tancem.

Nejzdařilejší plody básnické nacházíme však ve waiata
aroha, písních milostných nebo přátelských, a ve waia tangi,
žalozpěvích, z nichž některé již svrchu jsme podali. Chceme
ještě uvésti píseň, kterou náčelník Wata Ranihi Tawia na
Waitakere u Aucklandu napsal na rozloučenou do památníku
Hochstetterova.

Vysoko kol vrchů Tararua táhnou mraky,
můj přítel dli v dalekém severu,
srdce mé nebije již mírně a pokojně,
ale prudce, prsa nepravidelně se dmou,
a samoten lkám; neboť neodluěuje nás řeka,
moře to jest, co nás dělí na věky.

Já zde na úskali Parituy,
ty daleko, daleko pod jiným nebem.

Nadání a náklonnost ku básnění je zajisté krásnou vlast-
ností Maoriův. Ale týž Maori, který tak něžně dovedl vyslo-
viti své city, objevoval často ohavnou divokost a surovost. Po-
mstychtivostí býval sváděn ku všelikým ukrutnostem. Jsa lstivý
a nedůvěřivý, pokládal takořka zrádu za ctnost, ale v boji
často zase osvědčil jakési rytířství. Novozelandané jsou vášniví
a velmi prchliví, ale náčelníci přece dovedou se ovládati, nebot
pokládají za nedůstojné ztratiti klid a rozvahu.

Hochstetter navštívil náčelníka Takereie, cizincům přátel-
ského; přijetí spojeno bylo s mnohými obřady. rNikdy jsem
nespatřil, “ praví cestovatel, „krásnější a vznešenější maorskou
lebku, než byla Takereiova pyšná hlava, ale nikde též chlad-
nějších a přísnějších rysů nežli na potaetovovaném obličeji
jeho. Ani vráska úsměvu nebo snad jen přívětivosti neobjevila
se na tváři tohoto muže po celý náš pobyt. Seděl tu skrčeň,
maje na sobě špinavou vlněnou přikrývku, kouřil z dýmky a
divoce, příšerně kolem pohlížel. Přítomným domorodcům dával

Maoriové.

685

krátké, rychlé rozkazy. V pyšné, vážné tváři jeho bylo něco
imponujícího, ale zároveň velmi divokého."

Maori nyní ua pozdrav podává ruku nejen pakehovi, ale
i vlastním krajanům. Starý obyčej tlačit! si navzájem nosy
posud nevymizel, ale mezi mladším pokolením se ztrácí. Jest
to podivný pohled, když mužové a ženy, kteří se po dlouhém
odloučení potkávají, se smutnou tváří, snad i za hlasitého
pláče k sobě se blíží a tuto ceremonii vykonávají ; když byli
chvíli hořekovali a plakali (nad známými zemřelými), oddá-
vají se zase veselosti. Evropské líbání a potřásání rukou na-
mnoze i zde se zahostilo.

Jest pozoruhodno, že Maoriové na rozdíl svých příbuzných
na Tonze, Samoji, Hawaii nemohou přemoci obtíže anglického
jazyka. Jakýs Maori pravil, že se mu zdá, že mu jde angli-
čina do ucha, ale že ji nemůže zas vypustiti. Příčina toho
jest namnoze v samé řeči Maoriů. Abeceda jejich má totiž
jen 14 hlásek, dvojhlásek pak úplně splynulých vůbec nemá.
Nemajíce s , vyslovují sixpence jako hikipennie, z New Zea-
land vytvořili Nuitireni, z Victoria Queen of England Wiki-
toria te Kuini o Ingarangi. Z té příčiny bylo osadníkům,
kteří jinak každému národu svůj jazyk vnucují, zde přiučit!
se řeči domácí. Také oba Maoriové, kteří jsou v horní sně-
movně, a oni čtyři, kteří zasedají v dolní sněmovně, proná-
šejíce své náhledy, vždy užívají jen své mateřské řeči. Mů-
žeme to nazvati třeba neohebností a neučelivostí, spíše však
to jest houževnatost a konservatismus, plynoucí z mocné ná-
rodní hrdosti Maoriův.

Věru s bolestí pozorujeme, že i tento národ, duševně vy-
soce nadaný, blíží se svému zahynutí. Roku 1856. páčil se
počet všech domorodců na 56.050 duší, a dle posledního sčí-
tání ze dne 3. dubna r. 1881. žije posud jen 44.100 domo-
rodců (24.370 mužského a 19.730 ženského pohlaví); tot za-
jisté značný úbytek. Uvážíme-li ještě nepoměrnost pohlaví.

(jgp, Poměr osadníků k Maoríům.

můžeme souditi, že tento národ v příštím století vyhyne. Mao-
riové sami ve smutné předtuše praví, že vymrou jako ti
obrovští ptáci moa. „Jako jetel zahubil kapradí a evropský
pes psa maorického, jako krysa maorická zničena byla krysou
Pakehů, tak i náš národ pozvolna jest Evropany zatlačován
a ničen. “

5. Poměr osadníků k Maoriům.

První zprávy, které dostaly se do Evropy o nově obje-
vených ostrovech v Jižním moři, byly velmi neutěšené. Od té
doby, kdy Tasman od domorodců byl přepaden a čtyři lod-
níky ztratil, vykazují dějiny Nového Zelanda neustálé krvavé
srážky mezi divokými ostrovany a násilnickými a bezohled-
nými zástupci evropské civilisace. Jediný Cook, vlastní obje-
vitel těchto ostrovů, jest čestnou toho výjimkou, a proto jméno
jeho posud žije ve vděčné paměti národa, jemuž mnohé dary
přinesl.

Hrozný osud, který přemnohé lodi a plavce stihl na ne-
hostinných ostrovech, zjednal ostrovanům u Evropanů pověst
nejkrutějšího národa lidojedského, jehož jméno jen s ošklivostí
bylo vyslovováno. Násilí na Maoriech zpáchaná vzbudila v nich
neukrotitelnou nenávist cizinců, pakeha; násilí však šfastně
zjednalo poměry příznivější mezi domorodci a Angličany.
Oouverneur King, chtěje totiž osadníky na ostrově Norfolckém
seznámiti s pěstováním lenovníka, dal roku 1793. unésti ně-
kolik Maoriů, nakládal s nimi velmi přívětivě a záhy je pro-
pustil zase do vlasti. Tím učiněn začátek obchodu, jemuž
otevřena nyní cesta. Nebot dobrodružné lovce velryb a tuleňů,
kteří ještě v tomto století dosti měli kořistí, neodstrašovala
bázeň před nebezpečím, poskytovaly-li jim dobré zátoky dosti
dříví a občerstvující potravy. Takto vznikla záhy osada při
zátoce Ostrovní u Kororareky. První osadníci arci nebyli osoby
nejlepší : uprchlí lodníci a trestanci z Nového Jižního Walesa,

w;-r >-

Poměr osadníků k Maoriům. 687

dobrodruzi všeho druhu, kteří tu se ženami maorickými vedli
málo potěšitelný život pakeha - maorický. Rum byl hlavním
předmětem spotřebním, a osadnictvo skládalo se dle výroku
starého osadníka z lidí, kteří rum prodávali, a těch, kteří ho
pili. Obchod s potravinami, lnem a vepři záhy se rozšířil i na
obchod s lidskými lebkami, Čímž upadali domorodci ještě ve
větší barbarství. Brzy zřízeny byly osady na východním břehu,
v průlivu Cookově a Foveaux; množící se osadníci domorodce
mnohému užitečnému naučili, ale přinesli jim i mnohé neřesti.

To byl první druh osadníků; v druhé řadě přišli missio-
náři. V téže zátoce Ostrovní, kde zřízena byla první osada
bělochů, přistali roku 1814. první šiřitelově křestanství a po-
čali zde činnost svou, po dlouhý čas neúspěšnou. Zejména
strašné boje na Severním ostrově zuřící překážely snahám
civilisačním. Boje ty způsobeny byly mužem, kterého právě
inissionáři pokládali za mocný nástroj k dosažení svého účelu.

Hongi byl náčelníkem kmene Ngapuhi a vládl též všem
kmenům v okolí zátoky Ostrovní; tím však jeho panstvíchti-
vosf nebyla uspokojena. Y průvodu missionáře Kendalla přišel
roku 1820. do Londýna a ihned byl krásný a pyšný lidojed
předmětem všeobecného podivu. Touto návštěvou nikterak
však nevzrostla úcta jeho před missionáři; jeho ideálem stal
se Napoleon, kterého pokládal za jediné po Evropanech na-
podobitelné. Anglický dvůr arci jeho ctižádostivé záměry ni-
kterak nechtě] podporovati. Obdařen různými dary, prodal
však Hongi v Sydneyi všecko své jmění, nakoupil z toho ručnic
a náboje, a doma pak ozbrojil tím silné vojsko, chtěje si pod-
maniti celý ostrov Severní. Tak rozzuřila se krutá válka, která
ostrov hubila až do roku 1828., kdy nepřátelská kule zmařia
záměry tohoto lidojedského knížete.

Přes to v této divoké, nebezpečné době rozmnožil se počet
Evropanův i osad. Obchod s lenem a dřívím rok do roka vzrů-
stal, a r. 1826. učiněn byl vystěhovaleckou společností pokus.

688

Poměr osadníků k Maoriům.

arci že marný, založiti tu kolonii. Snad podnik tento se ne-
zdařil pro opatrný odpor missionářů, kteří nechtěli vzdát! se
působení na osudy Nového Zelanda.

Po smrti Hongiově missionáři zjednali si rozhodného pů-
sobení a moci po celém ostrově Severním, a na jejich radu
vzneslo třinácte náčelníků r. 1833. na anglickou vládu prosbu,
aby k ochraně domorodcův a civilisace poslala do Kororareky
svého zástupce. Anglická vláda ovšem velmi ochotně vyhověla
této žádosti, zvláště pro to, že byla obava před okkupací fran-
couzskou. Plukovník Busby, který přidán byl missionářům
jako konsul, nyní marně se pokoušel sloučením kmenů maori-
ckých utvořiti jednotný stát, nad kterým by vládl on a mis-
sionáři.

Anglie tehdy nečinila tudíž nároků na Nový Zéland., Již
Cook sice vzal země objevené v držení jménem Jiřího III.,
ale anglická vláda nikdy o tuto vzdálenou državu se nesta-
rala. Když anglický ministr kolonií Lord Normanby konečně
chtěl zjednati průchod právu Anglie na tyto ostrovy, pravil,
že kolonisace Nového Zelanda proto nebyla posud provedena,
jelikož jest známo, že šířením se bělochů ničí se plémě domo-
rodé.

V Londýně již roku 1825. utvořila se působením Dur-
hama, Baringa a Edvarda Gibbona Wakefielda společnost (New
Zealand Land Company) ke kolonisaci Nového Zelanda. Mis-
sionáři však tomuto plánu rozhodně se opřeli a podobně o dvě
léta později baronu z Thierry, Angličanu to s francouzským
jménem, kterýž nazýval se neodvislým knížetem novozeland-
ským a králem Nukahivským a při zátoce Hokianga zříditi
chtěl samostatný stát.

Londýnská společnost, nenalezši podpory u vlády, chtěla
bez ní na svůj vrub jednati i vyslala roku 1839. z Dealu
první lod, aby od ostrovanů novozelandských zakoupila půdu
k anglické kolonii. Anglická vláda, nemohouc kolonisty jejich

Ppmér oeadnikft k Maoriám.

689

osudu zůstaviti, prohlásila konečně 15. června r. 1839. Nový
Zéland za odvislou část kolonie Nového Jižního Walesa. Kon-
sulem, později gouverneurem jmenován byl kapitán Hobson.

Angličtí osadníci přistali v srpnu roku 1839. na jižním
pobřeží ostrova Severního v zátoce, nyní přístavem Welling-
tonovým zvané. Kapitán Hobson přibyl pak v lednu r. 1840.
v zátoce Ostrovní; v témže měsíci připlula vlastní lod vy-
stěhovalecká, a založeno bylo město Wellington. Do konce
roku 1840. přistěhovalo se z Anglie a Austrálie celkem 1458
osob. Část vystěhovalců však odešla do Aucklandu, jejž ka-
pitán Hobson zvolil místo zátoky ostrovní. V roce následují-
cím zřízena byla kolonie New Plymouth a Nelson od New
Zealand Company, roku 1848. Otago společností skotskou a
r. 1850. Canterbury. K těmto šesti provinciím přibyly r. 1858.
zátoka Hawkeova rozdělením provincie Wellington, r. 1860.
Marlborough, kteráž od Nelsonu, a Westland, jež od Otaga
byla oddělena. Y roce 1876. zavedeno bylo místo provincií
rozdělení na hrabství; posud však mluví se o těchto devíti
provinciích, které mimo New Plymouth, nyní Taranaki zvaný,
podržely i původní názvy.

Osadníci u Wellingtonu hleděli nabyti půdy v čase co
nejkratším. Již před sklonkem r. 1839. byl kus půdy velikosti
Irska za ručnice a náboj, zrcadla, pečetní vosk, šátky a čer-
vené Čepice, za křesadla a mnohé tretky zakoupen a upra-
vován. Kapitán Hobson pak pomocí missionářů svolal do Wai-
tangi 46 náčelníkův a uzavřel s nimi smlouvu, kterou tito
navždy se vzdali práv svrchovanosti, královna však zaručuje
náčelníkům a kmenům, rodinám a jednotlivcům neporušitelné
právo na jejich pozemcích, vyhrazuje si při prodejích právo
předkupní, a béře konečně domorodce novozelandské pod svou
královskou ochranu a poskytuje jim všechna práva anglických
poddaných. Tuto smlouvu podepsalo všech oněch 46 náčelníkův
a později 512 Maoriů z rozličných krajin obou ostrovů.

Jung, Austrálie.

rr V

690 Poměr osadníků k Maoriům.

Praví se, že k uzavření této smlouvy užito bylo všelikých
prostředku, domluv a podplácení. A přec bylo tehdy i později
dosti lidí, kteří. ostře kárali závaznou smlouvu, kteráž uzná-
vala majetková práva domorodců; chtělit s Maorii právě tak
jednati jako s domorodci australskými, kterým odepřena veškerá
jich práva na vlastní pozemky. Z porušení práva, smlouvou
Waitangiskou uznaného, vznikly všechny boje mezi domorodci
a osadníky.

Vláda však hned z počátku o to pečovala, aby nebylo
Maoriům křivděno. New Zealand Land Company koupila za
malý náklad rozličného zboží 20 millionů acreů čili 8 inillionu
hektarů půdy; úředním vyšetřením byla však tato koupě ob-
mezena na 282.000 acreů. Z toho nacházelo se 60.000 acreů
v okolí mladé osady New Plymouth. Ale prodávající, tak totiž
tvrdil jiný kmen, neměli práva k tomuto pozemku, a opětným
vyšetřením zbylo z oněch 60.000 pouze 6500 acreů. Maoriové
dostali zaplaceno sice za celý pozemek, ale peněz nechtěli již
vydati; osadníci musili povoliti.

Prodej pozemků nebyl jedinou stížností domorodců. Dokud
nebylo tu vlády, nebylo cel, a všechny přístavy byly svobodné;
velrybolovci často sem zajížděli a provozován byl Čilý, neob-
mezovaný obchod. Nyní však věci se změnily; lovci nepři-
cházeli, prach a broky, tabák a vlněné deky staly se drahými.
V Kororarece zřízena byla celnice a vedle ní postavena byla
na znamení anglické výsosti tyč s praporem. Náčelník Heke,
rozhněván obmezením nyní zavedeným, 8. července r. 1844.
stožár skácel a spálil. Prapor sice brzy byl znova vztyčen,
ale zároveň prohlášena byla Kororareka za přístav svobodný.
Přes to a snad právě pro tu povolnost prapor opět byl skácen.
Konečně dána k němu vojenská stráž; ale Heke útoky své
opakoval, takže vojsko se vzdálilo a uchýlilo na lodi v při-
stává právě meškající. Tím počínají se maoriské boje, které
■ *

po krátkých přestávkách až do nejnovější doby potrvaly.

Poměr osadníků k Maoriům.

691 1

Vojsko osadnické útočilo na pah v Okaikau, kdež Heke
se ohradil, a dvakráte s velikými ztrátami bylo odraženo ; ale
v noci maoriové pah opustili. Na místo gouverneura Fitzroye
nastoupil nyní rázný Jiří Grey, který vzpouru brzy pokořil,
takže roku 1846. uzavřen byl mír. Grey však všude chránil
práva domorodcův. On toho dovedl, že anglická církev spo-
kojila se se 66.000 acreů půdy při zátoce Ostrovní, kdežto
posud 216.000 acreů požadovala ; mimo to odstranil pro Maori
trest vězení, jejž pokládali za velmi hanobící, a ustanovil, že
osadník siní kupovati půdu jen od vlády a nikoliv od domo-
rodců.

Tím zjednáno bylo zas utišení, ale ne nadlouho. Maoriové
dobře nahlíželi, že cizinci na jich škodu vzrůstají a bohatnou.
Aby tomu zabránili, spojili se kmenové, posud od sebe od-
loučení, v jediný národ pod jedním králem. „Žijme spořá-
daně/ volal jeden z jejich řečníkův, „abychom vzrůstali jako
Evropané! Proč máme vymizeti ze země? Nový Zéland je
náš. Miluji tu zein.“

Zvolený král byl Potatau te Wherowhero, náčelník mo-
hutného kmene Ngatimahuta nad Waitakem ; v mužném věku
byl statný hrdina, tehdy byl věkem sešlý, slepý a chromý.
Nazýval se králem míru a na znamení zásad nového království
zvolil do národního praporu červený kříž se třemi hvězdami :
víra, láska a zákon. Mimo to bylo na bílém poli, červeně
ovroubeném, slovo Nuitireni, t. j. Nový Zéland. Hlavním mě-
stem vyvoleno bylo Ngaruwahia nad stokem Waikata a Waipy.
Původcem celého tohoto hnutí byl však William Thompson
č. dle maoriské výslovnosti Wiremu Tamihana, velmi obratný,
čilý muž, který všeobecně nazýván Kingmaker, tvůrce krá-
lovství.

Týmž časem spojilo se několik mocných náčelníků nad
Waikatem v tak zvanou Land League, aby zabránili dalšímu
prodávání pozemkův Angličanům. Král míru Potatau zemřel,

692

Poměr osadníků k Ma orlům.

a y království se uvázal syn jeho Matutaora, t. j. Methusalem,
který pak přijav náboženství Hau hau nazýval se Tawhiao.
Za něho propukly boje znova.

Jakýs Maori prodal u Plymouthu malý kus pozemku svého
osadníkům. Náčelník Wiremu Kingi, t. j. William Iíing pro-
hlásil však tento prodej za neplatný a zřídil na onom po-
zemku pah. Byl sice zde i u Waireky poražen, ale angličtí
vojáci ženouce útokem na pah Waitara byli odraženi a utrpěli
značných ztrát. V roce 1861. nastalo příměří. Ale žádná strana
nevěřila v trvalý mír; kolonisté cvičili se ve zbrani, osadníci
z New Plymoutha poslali ženy své a děti na ostrov Jižní a
Maoriové zaopatřovali se válečnou zbrojí. Dle celních výkazu
nakoupili od roku 1857. do 1860. zbraní a náboje nejméně
za 50.000 liber šterl. ; Angličané s druhé strany sehnali 15.000
mužů vojska, mezi nimiž bylo 5000 dobrovolníků.

Na místo gouverneura Browna znova do Aucklanda po-
volán byl Sir Jiří Grey. Ale i jeho snaha, nespokojenost Mao-
riův umírniti tím, že jim dal ústavu, nemohla zameziti pro-
puknutí nepřátelství a boje.

Maoriové v Taranaki obsazovali i ty pozemky, které sku-
tečně a spravedlivě Evropany byly koupeny. K zachování práva
poslán byl na místo rozepří malý oddíl vojska. Ale Maoriové
jej z úkrytu přepadli a 4. května 1863. úplně pobili. Od té
doby trvaly boje až do polovice roku 1872.

Maoriové měli jen 2000 vyzbrojených bojovníkův, ale do-
vedli se brániti, přepadali jednotlivé tlupy anglického vojska
a potulnou válkou Angličany unavovali. Velmi vydatný odpor
kladli v ohrazeném pahu i mnohonásobné přesile řadového
vojska. Ale konečně hrdinní Maoriové ustupovali přemoci;
kmen Waikatský byl téměř úplně zničen, ti co zbyli, zatlačeni
byli do Taranaki. Dobytím pak pahu Orakau v hořejším údolí
Waikata dne 2. dubna 1864. zmocnila se anglická vláda vý-
hradnélm držení celé krajiny.

Poměr osadníků k Maoriflm.

V Taranaki posud měli Maoriové v držení pozemky, které
po právu náležely osadníkům; i propukla zde zas roku 1864.
válka, ve které mnozí Maoriové vydatně pomáhali osadníkům.
Tak byl na ostrově Montona v dolním toku Wanganuie konán
jakýsi souboj, pro nějž obě strany, Maoriové nepřátelští i spřáte-
lení, určili bojovníky; vítězství zůstalo po velikých ztrátách
na straně Maoriů s osadníky spřátelených. Teuto rozkol, oby-
čejně se vyskytující ve válkách necivilisovaných národů proti
vetřelcům, pomohl Angličanům ke konečným výsledkům.

Náčelník Te Kooti čili Scott byl též Maoriem přátelským.
Ale shledalo se, že je srozuměn s Hau hauy, nepřátelskými
Maoriy. I byl Te Kooti zajat a se 300 jinými Novozelau daný
roku 1866. vypovězen na ostrovy Chathamské. O dvě léta
později však Te Kooti zakotvil v zátoce Poverty, doprovázen
téměř všemi zajatými kmenovci ; bylt se zmocnil škonara,
kterýž na ono souostroví dojížděl, a kapitána přinutil k p<F-
slušenství.* Odtud odebral se do Taranaki a po čtyři léta
s úspěchem se bránil anglickým četám. Jako dříve Thompson,
stal se nyní Te Kooti hrdinou Maoriů. Na zajetí jeho kolo-
niální vláda vydala téměř půl millionu liber šterlinkův, a Te
Kooti jest posud svoboden.

Otázka pozemková není do dnes rozřešena. Maoriové po-
kládají zabavení svých pozemků za bezprávné násilí, které
dlužno odstraniti. I v nejnovější době zase vypukly nepokoje,
nebot Maoriové zmocnili se a zorali pozemky, patřící osad-
níkům ve Waikatu a Taranaki, původcem toho byl náčelník
Te Whiti, jenž mezi domorodci způsoboval nebezpečné hnutí.
Ale vzniklé nepokoje byly bez krveprolití utišeny po zatčení
mnoha osob. Maoriové později znova byli uraženi ve svých
právech vládou, kteráž přikázala stavbu silnice okresem Pari-
koha, jediné Maoriy obydleným. Tomuto usnesení Maoriové se
rozhodně opřeli; náčelník Sydney Taiwhanga, HareHongi Hika
a Hakena Parore vydali se r. 1882. do Londýna, aby osobně

694

Poměr osadníků k Maoriům.

u královny a ministrů stěžovali na porušení smlouvy Wai-
tangiské.

Novozelandská vláda nikterak nechce proti Maorium uží-
vatí násilí. Maorský král je 11a svém území skutečně jediným
vladařem, a území jeho jest útočištěm všech zločinců, jimž
poskytnouti chce ochrany. Koloniální vláda ví, mnoholi krve
a peněz stály dřívější války, a proto jich nevyvolává. Ona
i Maoriové sami vědí, že životu jich není na dlouho. Když
novozelandská vláda kdysi v pochybnosti byla, má-li vésti
válku proti Matutaerovi, t. j. králi Tawhihaovi, poradil spřáte-
lený náčelník maoriský gouverneurovi toto: „Matutaera jest
jako strom, který samoten stojí na pasece našeho lesa; ne-
všímáme-li si ho, vadne a zmírá. Má rada, gouverneuře, jest,
nech Matutaeru v pokoji."

Této rady bylo poslechnuto a ještě nyní se jedná podle
ní. Nad to vydávají se ještě značné summy na podporování
chudých Maoriů moukou, cukrem, přikrývkami a j.; vláda
raději provádí tuto cukrovou a moučnou politiku, než by se
pouštěla do nejistých a drahých válek. Byloť r. 1860. — 1861.
oněch 240 hektarů sporné půdy v Taranaki vykoupeno desíti
až patnácti milliony zlatých válečných útrat!

Krajina, posud jediné od Maoriův obydlená, „King Coun-
try“, je souvislá Část Severního ostrova na severozápadu od
jezera Taupo a zabírá 4050 □km. Na západě jest hranicí
moře mezi přístavem Aotea a řekou Mokau. Od této řeky
vedena je hranice rovnoběžně s obratníkem k jezeru Taupo,
podél jeho severozápadního zálivu až ku Waikatu, odtud
rovnoběžně s levým břehem Waikata až k jeho střednímu
toku, jenž z části jest hranicí, a obrací se zase na západ..
Hlavní ves a sídlo krále nazývá se Te Kuite. Ale i tyto roz-
sáhlé a úrodné pozemky připadnou bílým vetřelcům, jichž
stále přibývá.

Města.

695

Kolonie trvá nyní 44 let, i měla dle sčítání ze 3. dubna
roku 1881. celkem 534.008 obyvatelů, totiž 489.909 osadníků
(269.643 muž., 220.275 žen.) a 44.099 Maoriův (24.370 muž.,
19.729 žen. pohlaví). Mezi osadníky napočteno bylo 4941 Čí-
haná, mezi nimiž bylo jen osm žen. Rakušanův obývá zde
něco málo přes 400. Počet Němcův udává se na 4800.

Hlavní výrobky jsou nyní zlato, jehož do 31. března vy-
vezeno bylo za více než 109 milí. zlatých, zejména z Otaga,
Uokitiky a řeky Tharnes, dále uhlí, pšenice, oves a ječmen
(r. 1880. vyvezeno obilí za 9 milí. zl.), vlna (přes 31 milí. zl.),
konservy masa a zvěřina. Kolonie měla r. 1878. (poslední sčí-
tání) : 137.768 koní, 578.430 kusů hovězího dobytka, 13,069.338
ovec a 207.340 prasat. Průmysl jest nepatrný, ačkoliv slíbeny
byly vysoké odměny na oživení jeho. Proto přivážejí se hlavně
výrobky průmyslové. Přívoz r. 1881. obnášel 74,570.000 zl.,
vývoz 60,608.000 zl.

Příjmy (roku 1882.: 34,881.000 zl.) obyčejně výdaje ne-
uhražují, protože Nový Zéland veliké summy peněz vydal na
železnice (2043 km.), telegrafy (6013 km.), přistěhování a j.
Dluh dosáhl tudíž výše 277 milí. zl. t. j. 536 zl. na jednoho
obyvatele. Přes to úvěr kolonie jest dobrý.

6. Města.

Zřizováním osad současně na rozličných místech Nového
Zelanda povstalo více měst, ale žádné z nich není obzvláště
rozsáhlé. Hlavní město, kteréž v Austrálii zabírává značný díl
veškerého obyvatelstva, zde ani prvního místa nezaujímá. Arci
že Wellington teprv od roku 1876. na místo Aucklandu
vstoupilo. Čítá nyní se čtverým předměstím 21.000 obyvatelů.
Maoriové bydlí ponejvíce v předměstí Te Aro. Wellington je
sídlo gouverneura, vlády, parlamentu, má několik kostelů, dvě
divadla, šest bank, museum a botanickou zahradu, plyno- a
vodovod. Protože posud vyskytuje se zemětřesení, vystavěny

696

Města.

jsou domy Wellingtona, jakož vůbec ve všech městech ostrova
Severního, zpravidla ze dřeva. Nová vládní budova je nádherný
palác ve slohu renaissančním, hlavní chrám pak cizinci z dálky
zdánlivě se jeví jako pyšná gothická kathedrála z bílého mra-
moru. V zahradách převládá nehezký australský blaliovičník.
Z města vede dráha do Napieru. Y prostorném přístavě, části
to Port Nicholsona, vydán jest vlnobití karanténní ostrůvek
Somes Island. Město, které samo má 87 plachetních lodí o 5815
tunách a 18 parníkftv o 2085 tunách, spojeno jest parníky
se Sydneyí a Melbournem a s přístavy kolonie. Dřívější hlavní
-město Auckland na jižní straně přístavu Waitemata, západ-
ního to výběžku chobotu Hauraki, má devět předměstí a 87.777
obyvatelů. Ve městě jsou četné kostely, devět bank. několik
vyšších škol, veřejná knihovna se 4000 svazky, museum, plyno-
a vodovod, několik průmyslových závodů: loděnice, kotlárny,
pily a j.;- město má 221 plachtových lodí o 18.844 tunách a
45 parníkův o 2854 tunách. Pravidelné plavby obstarává
Pacific Mail Co. parníky do Sydneye, Honolulu a San Fran-
cisca, jiné parníky plují do Viti a domácích přístavů. Na jihu
od města vypíná se stará sopka, Mount Eden; s její okraje
jícnu, nyní evropskými travinami porostlého, je rozkošný roz-
hled. Na sever spatřujeme chobot Hauraki s četnými ^ostro vy
a pnlostrovy, nad kterými vážně se vypíná Rangitoto, na jihu
skalné stěny v přístavě Manukau. Uprostřed zříme převlaku
s četnými malými i velikými, osamělými a shluknutými ku-
žely sopečnými a chmurnými polemi lávovými, mezi něž zde
onde se vloudila pole osetá. Přes úžinu, jenom devět km. ši-
rokou, vede železnice do Onehungy při velikém ale mělkém
přístavě Manukau. Jiné důležitější místo na Severním ostrově
jest Grahamstown při Firth of Thames, zlatokopní město
se 4864 obyvateli uprostřed Thameských zlatých dolů, pří-
krých to hor úzkými rozsedlinami oddělených. Od roku 1867.
do 1879. bylo zde dobyto zlata za více než 42 millionů zla-

V — * m

*Měste.

C97

tých. Napier jest hlavní město bývalé provincie Hawkeovy
zátoky, má 5756 obyvatelů, jest vystavěno na pískovcové skále,
která osaměle z nízkého bařinatého břehu do zátoky vyčnívá
a jen úzkou, z části umělou hrází s pevninou je spojena. Pří-
stav hodí se jen pro menší lodi. Wanganui (4643 obyva-
telů) v provincii Wellington leží nedaleko vtoku řeky téhož
jména do průlivu Cookova ; s Wellingtonem a Napierem spo-
jeno jest železnicí. Nedaleko jest vyšší učiliště pro Maorie.
New Plymouth v provincii Taranaki (3326 obyvatelů) roz-
kládá se malebně při moři a na úpatí hory Egmonta, na jihu
majestátně vystupující ; pro nedostatek dobrého přístavu město
však nerozkvetlo, ačkoliv okolí jeho, zahrada Nového Zelanda,
jest velmi úrodné. Železnice vede k průlivu Cookovu. Jmeno-
vati ještě sluší líussel čili Kororareka na dalekém se-
veru, první sídlo vlády a dějiště mnohých bojů. Na blízku
jsou značné doly uhelné, stanice pro parníky a velrybolovce.

Nejdůležitější město Jižního ostrova a Nového Zelanda
vůbec jest Dunedin na pobřeží jihovýchodním. Jeto velmi
krásné město, jehož vynikající budovy: universita, museum
s knihovnou, radnice, nemocnice, dvě divadla, šest bank, Četné
kostely jsou vystavěny z bílého kamene. Botanická zahrada
jest vedle jiných veřejných míst oblíbeným místem, a závodiště
jest proslulé. Dunedin tak rychle rozkvetlo po objevení bo-
hatých zlatých dolů. Dle sčítání z roku 1881. má 24.377 oby-
vatelů a s osmi předměstími, kamž vede tramvay, celkem
42.802 obyvatelů. Do Christchurche na severu a Invercargillu
na jihu jdou železnice. Přístav města jest Port Chalmers,
15 km. na severovýchod při přístavu Otago; má velkou lod-
nici, 80 lodí plachetních a 26 pamíkův a 4955 obyvatelův.
Odtud na sever jest Timaru (3923 obyvatelů) při dráze
Christchurchské ; jest vývozním přístavem pro kraj, bohatý na
stáda. Dále na sever jest značné, zámožné město Christ-
church, mající 15.224 a s pěti předměstími 30.719 obyvatelů.

698

Města.

Vystavěno bylo anglikánskou církví, proto většina ulic má
jména anglických biskupů. Četné kostely, museum, šest bank,
dvě divadla, nemocnice a blázinec ; velikým oblíbeným parkem
Hagleyským protéká Avon. Christchurchský přístav jest 15 km.
vzdálen, jest to Lyttelton, k němuž vede železnice; má
loděnice, maják, přístavní hráze a 80 lodí o 20.246 tunách.
Rozkládá se krásně v hloubí Port Cooperu a kolem obklopen
jest vysokými horami ; má 4127 obyvatelů. Jiná důležitá místa
jsou Invercargill na jižním břehu (4592 obyvatelů); Ho-
kitika na západním břehu (4884 obyvatelů) jest jako se-
vernější Greymouth přístavem pro bohatý okres zlatonosný;
Nelson ve hloubí zátoky Tasmanovy (6763, s předměstími
9323 obyvatelův); odtud vede železnice do Foxhillu, kdež jsou
bohaté doly uhelné. Bohužel jest přístav malý a rejda nechrá-
něna před větry východními a jihovýchodními.

Ostrovy mikroneské a jich obyvatelé.

Mikron esie je množství malých, většinou korálových
ostrovfi: malé ostroví. Z oněch ostrovů jenom některé mají
značnějšího objemu, a celé souostroví nezabírá více než
3530 □ km. čili 64*1 Q nule, čili ani tolik co některý větší
ostrov ze sousedních Hebrid. Rozeznáváme celkem čtyři sku-
piny: ostrovy Gilbertovy, Marshallovy, Karoliny a Mariany,
k nimžto přistupují některé malé skupiny, jako na př. ostrovy
Bonin a půl tuctu sporád.

Téměř všecky ostrovy mikroneské jsou nízké výtvary
korálové a přemnohé z nich obkličují laguny. Na útesech po-
různu jsou malé ostrůvky s chudým živočišstvem i rostlin-
stvem. Korálové skály jen po řídku byly pozdviženy, jako při
osamělém ostrovu Paanopa čili Banaba a karolinském ostrůvku
Fais, jichž příkré, téměř kolmé stěny z vápna madreporového
se zdvihají do výše 30 metrů, uzavírajíce uvnitř úrodnou sní-
ženinu, kde jindy bývala laguna.

Původu sopečného jsou jen některé z nich; z Karolin:
Yap, Ruk, .Ponape a Kusaie, pak mnohé z ostrovů Palewských
a severní ostrovy Mariánské. Na nejjižnějších ostrovech tohoto
souostroví a na Palewech jest vápno korálové prostoupeno
sopečnými horninami, i seznáváme z toho dějiny jich vzniku.

Geologickému složení odpovídá též rostlinstvo. Vysoké
ostrovy pokrývá bujná vegetace; ve zvětralé sopečné půdě
má hojnou potravu. Pomoří ovroubeno je řadou rhizophor;

702

Ostroyy mikroneBké a jich obyvatelé.

mimo několik druhů palem nacházíme kapradí, na Ponape
i zasmušilé sosny mezi lesklolistými druhy smokvoňů. Mo-
hutné liány oplétají kmeny v neproniknutelné houští, které

Obr. 189. Aleje kokosovnikft.

jen zde onde přerušeno jest malými výseky od domorodců
nebo zimnicovými bařinami.

Na nízkých ostrovech korálových jest rostlinstvo mnohem
chudší; zejména na ostrovech Gilbertových a severních Mar-

Ostrovy Mlkřoneské a jich obyvatelé.

703

shallových má tvářnost suchou, zakrsalou. Jižnější ostrov}'
tohoto souostroví, kterých více dotýkají se vlhké větry zá-
padní, jsou již v lepších poměrech. Vůbec ěím dále na západ,
tím výhodněji mění se rostlinstvo; přibývají stále druhy in-
dické, jakož už na Ponape nacházíme palmu ságovou. Hlav-
ními zástupci jsou však téměř všude palma kokosová a pan-
danus. Arci že užitečný kokosovník na severních, suchých
ostrovech zakrsává, pandanus však dosahuje značné výškv;
chlebovník a banany daří se jenom na ostrovech některých.

Mnohem chudší je zvířena. Netopýr a myš jsou jediní
zemští ssavci. které první plavci nalezli; na ostrovech Gil-
bertských a Ponape jest mimo to pes. Ani ptactvo není četné;
na Karolínách, vlastně jen na Ponape, jest jediný druh pa-
poušků, na Marianách pak z počátku vůbec papoušků nebylo.
Kur domácí však všude byl nalezen. Pouze mořská zvířena
jest bohata. Velryby, ryby rozličných druhův, ústřice a su-
mýši se hojně vyskytují a jsou pramenem značného výdělku.

Obyvatelé těchto ostrovů jsou smíšenci z Polynesanův a
Papuanů; k těmto nejvíce jsou příbuzní nejzápadnější oby-
vatelé Mikronesie, ostrované Palewští. U těchto častěji spatřu-
jeme kudrnatý a v chumáče spojený černý vlas, jakož i pa-
puanský, ohnutý, téměř židovský nos, kterýž, arci jen porůznu,
zříme i na ostrovech Marshallových a Gilbertových. Na Pa-
lewech nacházíme výhradně krátkolebce, ale dále na východ
tento typ ubývá, takže n^i Ponape jsou již čistí úzkolebci. Čím
dále k východu, tím více podobá se ráz obyvatelstva polynes-
skému, na západě papuanskému a směrem k asijské pevnině
pozorujeme působení malajské.

Byt i však Mikronesané se přibližovali zevnějškem Mela-
nesanům, přec beze vší pochybnosti řečí, mravy a zřízením
náležejí k Polynesanům, od nichž jen nepatrně se různí. Vy-
líčení, jež podali jsme o Polynesaneeh, celkem platí též o oby-
vatelích mikroneských souostroví.

704

Mariany.

Toto souostroví objevil Portugalec Magelhaens, kterýž
k příkazu Karla V. vykonal podivuhodnou cestu kolem světa ;
týž 6. března 1521. spatřil Saypan, Tinian a Agrigan i na-
zýval ostrovy ty Islas de las velas latinas pro tvar plachet od
domorodcův užívaných, a též Ladrones pro četné krádeže,
které ostrované spáchali. Missionáři, usadivše se roku 1668.
na Guamu, podali nám zpráv podrobnějších ; ze svých stanic
na Guamu a Saypanu konali plavby na Anatagan, Sarigan,
Aíamagan, Pagan a Agrigan, i nalezli Assonsong (Asuncion)
a Mangs. V novější době Anson dlel delší čas roku 1742. na
Tinianu; další zprávy podali pak Byron 1765., Wallis 1767.
a Crozet 1772., konečně Freycinet 1829. a Sanchez y Zayas.

Mariany, zvané tak na počest vdovy po Filipu IV., roz-
kládají se od severu na jih od 21° až ku 13° sev. šíř. ; ale
od západu k východu zabírají pouze jeden stupeň (145° — 146°).
Skládají se celkem z 15 ostrovů, z nichž pět sloučeno jest
v severní, 10 pak v jižní skupinu. Ze skupiny severní jsou
jen dva ostrovy obydleny: Agrigan a Pagan (celkem 18 oby-
vatelů), z jižní čtyři: Guam (514 0 km., 7000 obyv.). Rota
(114 □ km., 400 ob.), Tinian (130 □ km., 400 ob.) a Saypan
(185 □ km., 433 obyvatelů). Celé souostroví zabírá 750 □ km.
(13.6 Q míle) a má asi 8200 obyvatelů.

Veškeré ostrovy jsou sopečné. Činné sopky jsou však nyní
jen^oa Paganu, Alamaganu a Uraccasu; všude však spatřu-
jeme stopy bývalé činnosti, vyhasléš jícny, lávu a trusky. Na
.Guamu a Saypanu pronikly sopečné horniny vápno madrepo-
rové, které je hlavní součástí ostrovů jižních a pustého ostrova
Farallon de Medinilla. Zemětřesení je po celém souostroví
dosti časté. Jižní ostrovy mají pobřežní útesy, severní -jsou
jich prosty, ale dobrých přístavů mají obě skupiny pořídku.
Nejlepší kotviště poskytuje zátoka Caldera čili S. Luis do

Mariany.

705

Apra na západním břehu Guama, a přístav Tanapag na Say-
panu. Hlavní město souostroví, Agana na západní straně Gu-
ama, má přístav, kterýž utvořen jest útesem, úzkým průlivem
protrženým; jest však jen malým lodím přístupen.

V úrodné půdě, za souměrných hojných pršek a vysoké
teploty (v Guamu 27° C) jest arci rostlinstvo velmi bujné.
Rázem svým blíží se k filipínskému, odkud mnohá výživná
rostlina byla přivezena. Z palem původně tu byly jen palma
kokosová a areková, dále čtyři divoké druhy clilebovníka, pět
druhů třtiny cukrové a též rýže. Důležité rostliny jsou ještě
igname, taro, sagovník, banány a bavlník, který na Tinianu
celé stráně pokrývá. Na lesních stromech bují rozliční cizo-
pasníci a kolem kmenův a větví otáčí se množství lián, opa-
třených tuhými ostny.

Zvířena však pozemní jest nad míru chudá. K domácímu,
netopýru, kryse a vepři Španělové přivezli axis a bílý hovězí
dobytek, který se záhy neobyčejně rozmnožil. Z četných ptáků
je třetina táž jako na Karolínách; papoušků však zde není.
Za to nalézáme nádherně zbarveného holuba hřivnáče (Cal-
loenas nicobarica), tabona (Megapodius Lapérouse), sassegniat
zvaného domorodci, kteří jej dříve jako domácí zvíře chovali.
Z nečetných plazů jmenujeme obecného slepáka (Typhlops
braminus). Moře již hojnější má obyvatelstvo; nejpodivnější
ryby jsou ohromný rejnok (Raja quinque aculeata), malý
magnahak (Amphacanthus argenteus), který na několik dni
v ohromném množství u břehů se objevuje, a žraloku podobný
loupežník, na metr dlouhý alou. Dále želv, velikých krabů,
východoindických raků (Birgus latro) a měkkýšů jest bez počtu.

Nynější obyvatelé Marian jsou smíšená filipínských Ta-
galův a španělů se zbytky původních obyvatelů, Chamorroů.
Na Saypanu založili Karoliňané osadu Garapan, která r. 1865.
čítala jen 424 duší. Veškeré obyvatelstvo páčí se, jak shora
řečeno, na 8200 duší, ale za příchodu prvních Španělů páčilo

Jung, Austrálie.

ř :

Mariany.

prý se na 200.000 neb i více duší. Španělským násilnictvím
domorodci tak rychle hynuli, že r. 1741. jich zbylo jen 1816.
Španělská vláda, ustrašena touto úmrtností, zavedla sem Ta-
galy; ale neštovičuí nákazou i toto obyvatelstvo roku 1856.
strašně seřidlo.

Líčení Chamorrofi jest nyní pouhou upomínkou na mrtvé;
již dávno jich není. Olivovou pletí, černými rovnými vlasy a

Obr. 190. Zřiceniny chrámové na Tiniami.

plnovousem podobali se tito velicí statní lidé Tagalům; jiné
rysy, jako vysoké nosy, ukazovaly zase k Polynesanůra.

Přísné rozdělení národa na vznešené a prosté, uzavřené
společnosti, areoiům podobné, postavení žen, tabu bylo totéž
jako v Polynesii. Ale Mariaňané rázní se od Polynesanáv a
ostatních Mikronesanů tím, že se nikdy netaetovovali. I vražda
dítek nikdy u nich nebyla zvykem; teprve když Španělové
zubožený národ v zoufalství uváděli, házely matky děti své

Mariany.

707

do vody, aby je zbavily nenáviděného jha. jímž samy byly
stiženy.

Na jakém stupni vzdělanosti Chamorrové dříve byli a jak
hluboko nynější obyvatelstvo pokleslo, o tom svědčí pohled
na stavby dřívější a nynější. Kamenné sloupy na Tinianu na
horách i rovinách, tu posud vztyčené, onde již rozvalené, jasně
vypovídají o vzdělání a píli národa, který stavby tvto vykonal.
Domy zdraženy byly v rozsáhlé vesnice, jichž na Guamu
roku 1G68. bylo 180; nyní nacházíme tam mimo hlavní místo
Aganu pouze deset vsí z bídných a nečistých chatrčí.

Anglický cestovatel ze XVII. století nazývá Guaro velikou
zahradou. A domorodci měli přec ku zorání půdy jen hůl
z tvrdého dřeva a kamennou sekeru. Nyní jsou tyto jednoduché
nástroje nahrazeny evropskými a čínským pluhem. K rýži,
domácím stromům ovocným a rostlinám bobul ovitým zavedli
Španělové kukuřici, ságo, tabák, indigo a bavlník. Ale domo-
rodci nemají již náklonnosti k orbě ani ku chovu dobytka,
nýbrž stali se národem loveckým ; zdivočilí jeleni, brav a skot
poskytuje jim bohaté kořisti.

Staří Chamorrové byli obratní a náruživí rybáři ; jich
rychlé proa právem vzbuzovaly podiv plavců, kteří po Magel-
haensovi souostroví navštívili. To pominulo, záliba na moři
a v rybaření zmizela, i stavějí ještě jen bídné garaidy, vy-
dlabané stromy s postranními prkny, a větší lodi, mají-li jich
snad kdy potřebu, vyměňují si od Karoliňanů.

I dřívější dovednost ztratili, vyráběti hliněné nádoby,
ozdobné věci ze želvoviny, zhotovoyati látky (ne tapa) z kůry
paritia a j. ; všecky tyto věci nahrazují nyní špatné evropské
výrobky. Jenom ještě zhotovují a barví hrubé bavlněné látky.

Před porobením Chamorrů Španěly i zde panovaly příkré
rozdíly mezi vznešenými a nízkými jako na ostatních ostrovech
Tichého moře; španělské panství poměr ten vyrovnalo, ale

708

Msri&ny.

nižšího nikterak nepovýšilo, nýbrž vyššího pokořilo. Staré
vzývání předků přešlo pozvolna v prosté uctívání lebek ; lebky
zemřelých uschovávány v příbytcích, ale brány též do boje,
v němž přinášely vítězství. Proti španělským zbraním ovšem
nemohly Chamorrům pomoci. Stará víra zatlačena byla novou,
kterou křesťanstvím ani zváti nemůžeme, neboť se obmezuje
na zevní obřady, a na místo bývalých kněží nastoupili katoličtí
Tagalové. Jenom Karoliňané na Saypanu jsou posud dobrými
pohany jako dříve, ačkoliv byli k rozkazu vlády pokřtěni.

Nejen mravy a náboženství se změnily, ale i řeč, která
původně příbuzná byla s řečí tagalskou na Filippinách. Nyní
se mluví na Marianách nářečím, které je četnými tagalskými
a Španělskými slovy promícháno; následek to působení při-
stěhovalců filippinských a vyučování, které zavedli španělští
missionáři. Bohužel jsou školy, mezi nimiž i vyšší učiliště,
Collegio de San Juan de Latran, v hlubokém úpadku, a národ
ve smutné zakrsalosti duševní.

A přec byli dřívější obyvatelé tohoto souostroví vzdělání
zcela schopni a již dosáhli značného stupně vzdělanosti. O tom
svědčí mimo jiné památky též jejich pověsti a písně i úryvky

z řečí mnohých náčelníků. Známo jest nám několik řečí ná-
čelníků Djoda, Huraa, Aguarina a j.. kterými podněcují své
krajany k boji proti španělským tyranům. „Narodili jsme se
svobodni," vola Aguarin, „zachovejme si svobodu, kterou pří-
roda nám darovala, kterou naši předkové nám zůstavili! Co
by tomu řekli otcové, kdyby nás viděli otročiti hrstce Evro-
panů, které jen strach náš činí hroznými? Ci bojíte se je na-
padnouti pro jich ohnivé zbraně? Což není však slavná smrť
lepší nežli hanebný život?" Mariaňané volili to přednější a
jako mnohý národ, který si lepšího zasloužil osudu, zhynuli
rukou mocnějšího nepřítele. Naděje chrabrého Djoda se ne-
splnila, když ku konci své ohnivé řeči ke krajanům na-
dšeně zvolal: „Chceme žiti svobodně po naší vůli a našich

Karoliny.

mravech! Pojdte za mnou a proslavíme se na věky, neboť
jsme otčině své dobyli svobodu života 1“

Karoliny.

Ve styky s těmito ostrovy vešli nejprve Španělové z Ma-
rian; některé ostrovy arci již dříve byly spatřeny, ale zůstaly
nepovšimnuty, protože plavci XVI. století vždy se brali směrem
přes Mariany. Záhy však jezovité činili na západní straně
souostroví marné pokusy missionářské, a od roku 1788. pro-
vozován bvl i obchod s Marianami, kamž Karoliňané posud
dojíždějí. Ale tím nikterak nezískala zeměpisná známost o sou-
ostroví. Duperrey roku 1824. sice ostrovy blíže ohledal, ale
důkladné výzkumy vykonal teprve Lůtke a průvodce jeho
Kittlitz roku 1828.

Karoliny, k nimž někteří počítají též ostrovy Palewské,
skládají se z 43 plochých ostrovů lagunových, které se druží
ve tři skupiny: velikou střední a malou západní a východní.
Rozkládají se téměř po osmi stupních šířky a 28° délky, ale
zabírají jen 1450 Q km. čili 26’B Q — = ; jenom některé z nich
jsou většího objemu. Tyto jsou mimo korálovou skálu Fais,
kolmo z moře vystupující, vesměs původu sopečného, ale jsou
nevysoký a nemají už jícnův a nejeví vůbec známky sopečné
činnosti. Jsou však vesměs velmi úrodný; ba i ostrovy lagu-
nové jsou bohatý u srovnání s korálovými útvary východní
části Tichého moře. Ku rostlinstvu polynesskému druží se tu
tvary molucké a filippinské a dodávají vrchům i údolím zvlášt-
ního půvabu. U pomoří táhne se široký pruh rhizofor, dále
se rozkládá vzdělávaná půda s lesy kokosovníků, pandanů,
chleboňů, palem arekových ; hory pokryty jsou až ku vrcholu
hustým lesem s druhy smokvoňův a bujných kapradin stro-
movitých.

710 r

Karoliny.

Zvířena však i zde jest chudá. Z domácích ssavců na-
cházíme jen krysu a netopýra (Pteropus Keraudreni); nyní
však jsou tu i některá domácí zvířata evropská. Ptactvo jest
již poněkud četnější; z papoušků nacházíme tu jediný druh
(Chalcopsitta rubiginosa) a to jenom na Ponape. Mimo to
známe několik druhů holubů, na středních ostrovech krásného
pěvce a na Ualanu Callocalia esculenta, jejíž hnízda jsou jedlá.
Také na hmyzy a plazy jsou ostrovy chudý, za to moře jest
velmi bohaté a poskytuje hojně kořisti. Plove-li zástup pli-
skavic ku břehu, vyplují domorodci s lodmi rychle na moře,
zabrání rybám cestu zpět do otevřeného moře a zaženou je
na plochý břeh ; potom arci vykonají slavné hody. Také vorvaň
zdržuje se ve vůkolních mořích, a želva karetová často vylézá
na písčité břehy. Mezi mnohými krásnými a divotvárnými ry-
bami vyniká malá Periophtahnus, i na souši žijící, a z ne-
sčetných korýšů jsou nějpodivuhodnější druhy Pagurus, které
vyhledávají si ulity plžův a samy si je odnášejí na keře a
stromy. Sumýšové jsou velmi četní a pro výživu obyvatelstva
důležití. \

Podnebí jest velice horké, stejnoměrné a vlhké, ale na
plochých ostrovech zcela zdravé. Mimo monsuny občas vzni-
kají strašné vichřice, které celé ostrůvky palmami a clilebov-
níky porostlé ničí a jen holý útes nechávají, kde druhdy byly
stinné háje.

Nej důležitější ostrovy jsou: Kusaie čili Ualan, Ponape
čili Puinipet, Ruk č. Hogolu a Yap,. též Eap nebo Uap zvaný.
Jsou vesměs vysoky a obklíčeny útesy, na nichž jsou nasazeny
jednotlivé ostrůvky; vně útesu zdvihají se pak malé čedičové
kopule do značné výše. Tyto útesy tvořívají s ostrovy a vněj-
šími ostrůvky četné i dosti dobré přístavy; jsou dosti hustě
obydleny, aspoň na volné straně zevnější. Ostrov Ponape za-
bírá 347 □ km. a má 2000 ob., Ruk 132 Q km. a 5000 ob.,
Ualan 112 □ km. a 400 ob. a Yap 207 □ km. a 2750 oby-

Karoliny.

vatelů. Úrodné tyto ostrovy ovšem by uživily obyvatelstvo
mnohem četnější ; ale zdá se, že i na nich i na nízkých ostro-
vech lagunových obyvatelstva stále ubývá.

Karoliňané jsou kmen mikroneský, postavy silné, pleti
traavožluté, příjemného obličeje a černých vlasů. Kde nebyli
utiskováním znepřáteleni, chovali se vždy mírně, přívětivě
i důvěrně k Evropanům. Jich duševní nadání jest nemalé, ale
bylo zajisté dříve ještě větší, jak souditi můžeme z četných,

Obr. 191. Vesnice na Uaianu.

velikolepých kamenných staveb, které na mnohých ostrovech
nacházíme: přístavní hráze, náspy proti vlnobití, náhrobky
z velikých sloupů čedičových a j. I nynější jich budovy jsou
posud velmi úhledné, silnice bývají kamením vydlážděny, na *
Uaianu pak ohrazují vesnice silnými zděmi. Zvláště dovední
byli ve stavbě člunů, které skládají se sice jen z vyhloubeného
stromu ohrazeného prkny, ale pomocí velikých plachet na po-
hyblivých stožárech a vesly s podivuhodnou rychlostí se po-

712

Karoliny.

hybovaly. S těmito nejistými čluny Karoliňané vykonali da-
leké cesty; vyhledali si cestu na Mariany, kamž i nyní ně-
kolikráte do roka dojíždějí. Oděv jich jest velmi skrovný;

mužové mají leda maro, přes
něž nosí vznešení krásné pásy
z lýčí, lasturami ozdobené, ženy
pak nosí zástěru z listí. Na Po-
nape za příkladem osadníků již
zdomácněl šat ovropský. Látky
k domácímu oděvu zhotovují
z vláken banánův a hibisků;
na Ponape k tomu účelu mají
i tkalcovský stav, kterýž mimo
na ostrovech Palewskýcli již ni-
kde nespatřujeme v celém pátém
dílu světa.

"Orbu provozují jen v míře
nepatrné, ačkoli hlavní potravu
berou z říše rostlin ; plody ko-
kosovníkův a chleboňů jsou
hlavní výživou. Sladké věci mají
velmi rádi, ale soli neznají. Po-
krmy i zde připravují ve zná-
mých polynesských pecích. Jako
lahůdky požívají Karoliňané pal-
mového vína, z něhož na západ-
ních ostrovech připravují jakýsi
Obr. 192. Náčelník z Ponape. syrob, který se S vodou směsuje,

na Yapu žvýkají betel a na
Ualanu a Ponape vyrábějí nápoj kawový, ale ne jako v Poly-
nesii rozžvýkáním kořenů, nýbrž rozemletím jich na kamenu,
v chýži již k tomu určeném. I zde spojeno jest piti kawy s ná-
boženskými obřady.

Karoliny.

0 náboženství Karoliňanů máme zprávy nedostatečné.
Zdá se, že vzývají své předky; kněží opatřeni jsou značnou

Obr. 193. Skupeni domorodcův ostrova Yapu v háji kokosovém.

mocí, a í tápu zde nacházíme. Nyní jest veliká část obyvatelstva
pokřtěna; blahověstnou činnost zahájila zde americká missí
z Honolulu, i má stanice na Ruku, Ualanu, Ponape, Mokilu,

714

Karoliny.

dále na Mortlockých ostrovech: Etalu, Nukunoru a Sotoanu,
konečně na atolech: Lasapu a Namoluku.

Poměry politické i společenské jsou v úpadku. Existuje
množství nepatrných států, které neustále mezi sebou válčí,
a které občas rázným mužem v jediný celek se spojují. Král,
jemuž po boku jest ministr, který však v rukou má vlastní
moc vládní, požívá nejhlubší úcty; u přítomnosti jeho státi
bylo by zločinem, a chce-li poddaný osvědčiti svou úctu před

ním, položí nohu panovníkovu na svou tvář. Podobné vážnosti
požívají i vznešení. O zvláštních společnostech, které i na
ostrovech Marshallových nalézáme, promluvíme později.

Postavení žen je zde lepší nežli všude jinde y Oceánii;
přes to panuje mnohoženství, a sňatek uzavírá se beze všech
slavností, jenom když ženich odevzdal tchánu a tchyni nutné
dary. Vražda dítek nikdy tu nebyla obyčejem ; pouze obyvatelé
lagunového ostrůvku Nukunoru, přistěhovalci to ze Samoji,
zlořád tento provozují.

Karolinané, zejména z ostrovů nízkých, neobyčejnou mají
náklonnost ku provozování obchodu. Již před příchodem Evro-
panů byl mezi jednotlivými ostrovy čilý obchod výměnný.
Ostrov Ulíe vyvážel čluny, Yap kurkumu, bambus, "brusy, Ruk
rohože a látky. Od Evropanů pak vyměňovali si železo a že-
lezné nástroje, zbraně, lihoviny, tabák, láhve a jiné věci za
potraviny a své nářadí a zbraně. Když roku 1788. nalezli
cestu k Marianám, provozovali s tímto souostrovím pravidelný
obchod, který až do dnes potrval; následkem toho zřídili si
na Saypanu i osadu. Později kupovali zde evropští obchodníci
tripang a olej kokosový, a zřídili pak na Ponape osadu, která
je důležitá jako hlavní skladiště tripangu a želvoviny. Karo-

liňané posud provozují jen obchod výměnný, ačkoliv již znají
cenu peněz, a sami vždy měli jakýsi druh peněz: veliké,
okrouhlé, uprostřed provrtané kusy krystalického vápence.

IVI/CIC

uuj vaicíc

i apu

tiuuctu

ď\ A,rň ^ř\l 2
UUÍO/iCll

UQUUTU

mir_
A ÍUC Yt “

* r" v" •v”,j T — ' » y

Karoliny.

715

ských a které snad pro namáhání a nebezpečí, s tímto do-
vozem spojená, nabyly ceny. Také byly tu jako na Ponape

Obr. 194. Náčelník Narbon s oběma ženami svými,

peníze velikosti dolarů z téhož kamene a peníze z lastur, které
navlékány byly na šňůry.

710

Ostrovy Palewské.

Někteří počítají je mezi Karoliny, s nimiž arci nejvíce
jsou příbuzný jak povahou půdy tak i obyvatelstvem; jsou
však od nich odděleny širokým mořem, a polohou svou tvoří
samostatné souostroví. Ostrovy Palewské (též Palau, Pelew)
skládají se z větší severní skupiny a ze šesti plochých korá-
lových ostrovů, z nichžto čtyři jsou obydleny a jeden, Mapia,
tak daleko na jihu leží, že by dlužno bylo jej počítati k Nové
Guineji, kdyby neměl obyvatelstvo Karolinské. kteréž arci
větším dílem bylo zničeno neb uneseno loupežníky papuan-
skými. Celé souostroví zabírá více než 450 □ km. Severní část,
ač byla již r. 154B. objevena a potom častěji navštěvována,
ohledána byla teprve v nejnovější době Semperem a Kubarym.
Je to skupina šesti neb sedmi nepatrných ostrůvků, které
obkličují ostrov Babelthuap čili Baobelthaop, mající 660 □ km.
(12 □ mil) v objemu a asi 8000 obyvatelů. Jižní jeho část slo-
žena jest z vápna korálového, které ve střední a severní části
na rozsáhlých místech prostoupeno a zatlačeno jest trachytem
a čedičovou lávou. Rostlinstvo je na místech, kde sopečné

hnrninv KVfitrsi.lv v iirnilnfin nfirln vp1íí*p hninó

X&AAAj KJ » VV4, «|WX J V «»«. V/ V M> UltAIA^ V VfAA.V' -W R/

Domorodci na ostrovech Palewských mají tmavější plet
nežli jich východní kmenovci; Semper proto soudil o působení
papuanském. černé vlasy jsou bud lesklé a jako u Malajů
hladké, bud kudrnaté a v chomáče spojené; profil není sice
nikdy čistě papuanský, ale ony židovské nosy jsou velmi četné,
a krátké lebky spatřujeme u všech domorodců.

První objevitelé vším právem chválili povahu ostrovanů
Palewských; tak zejména kapitán Wilson, jehož lod se tu
stroskotala, a kterýž přivezl Lee Boa, syna krále Abba Thullea
do Anglie, kde týž na neštovice zemřel. Nenabyli-li pozdější
plavci taktéž dobrého mínění o domorodcích, byli tím asi
sami vinni.

Ostrovy Marshallovy.

717

Mravy a zřízení Palewanů jsou v celku tytéž jak*> u Ka-
roliňanů ; žvýkají betel, taetovují se, jedí tytéž pokrmy jako vý-
chodní jich sousedé, ale vaření jest u nich prací mužů. Pa-
lewané byli a posud jsou obratnými a vkusumilovnými sta-
viteli; jsme věru překvapeni náspy, silnicemi a kamennými
hrázemi, které vystavěli do moře. Zvláště krásně ozdobena
~ jsou shromaždiště spolkův, opatřena jsouce barevnými okra-
sami a bohatými řezbami, které znázorňují tradice lidu.

Tyto spolky, v severní části klóbbergóll, v jižní kalde-
bekel zvané, byly spojení mužův i žen; měli zvláštní spol-
kový dům, do něhož nezasvěcení neměli přístupu. Mužské
klóbbergolly mají dosti přísný řád, dle kterého povinni jsou
vykonávat] markesang, t. j. určitý počet veřejných služeb a
prací, ve válce i v míru, pro klóbbergóll i pro stát.

Také Palewané mají druh peněz: kousky porculánu nebo
skla, zbroušeného na pravidelné obrazce a provrtaného; při-
pisují jim původ báječný a neumějí již je vyráběti. Nyní arci
zkoušejí to i s obyčejným sklem. Těchto peněz užívají jen
v obchodu mezi sebou, s Evropany provozují jen obchod
směnný, hlavně za trepang, který ve značném množství sbí-
rají a připravují.

Ostrovy Marshallovy.

Zdá se, že tyto ostrovy již roku 1529. objeveny byly
Španělem Saavedrou; pozdější španělští plavci zvali severní
jich skupinu Pescadores. Ale tím teprve poznány byly pouze
některé korálové útesy, o jich souvislosti však nevědělo se
ničeho; ani výzkumy Byrona r. 1765., Wallise 1767., Mar-
shalla a Gilberta, kteří r. 1788. mimo nejsevernější ostrovy
Gilbertovy téměř celou skupinu Ratackou objevili, úplná zná-
most souostroví nebyla získána. Teprve systematické výzkumy

718

Ostrovy Marshallovy.

Kotzebueovy r. 1816., Duperreyovy r. 1831., Chromtchenkovy
r. 1829. a 1833. podaly jasnější obraz těchto posud málo pro-
zkoumaných ostrovů, k čemuž přistoupily pak zprávy mis-
sionářů.

Marshallovy ostrovy táhnou se ve dvou řadách od 4° 37'
až k 11° 40‘ j. š. směrem od jihovýchodu k severozápadu.
Východní řada, řetěz Ratacký čili Radacký, má 12, západní,
řetěz Ralický, má 17 korálových ostrovův, atolů to, které nikde
se nevypínají výše tří metrů nad nejvyšší výšku vody. Uza-
vřené laguny jsou u porovnání s pevnou půdou velmi roz-
sáhlé, zvláště na ostrovech severních, takže by možno bylo
souditi na pozvolné klesání půdy.

Korálové skály pokryty jsou velmi tenkou (nejvýše 30 ctm.)
vrstvou půdy, takže tu je přes hojnost pršek rostlinstvo nad
míru chudé. Skládá se celkem z kokosovníků, pandanů, chle-
bonů, divokého tara ; na severních ostrovech daří se arrowroot
momeapple a přivezené banány. V půdě z ciziny přivážené
pěstují okurky, boby a jinou zeleninu. Ostatní díl půdy po-
* kryt je křovím a hrubými travinami otáčivými. Zvířena jest
ještě chudší; domácími jsou jen holubové, jespáci, ještěrky,
krabi a motýlové, přivezeni jsou vepři, drůbež, psi, kočky
a myši.

Ostrovy Marshallovy zabírají 400 □ km. (7*3 Dmíle);
největší ostrovy jsou v skupině Ralické. Nejdůležitějším jest
ostrov Jaluit na jižním konci řetězu Ratackého (90 □ km.,
1006 obyvatelů = 335 mužů, 398 žen) ; na jeho nepravidelném
útesu jest porůznu asi 40 hezkých ostrůvků. Je tu osada jisté
mohučské firmy pro kupování kopry, jediného to výrobku ce-
lého souostroví. Na jihozápadě jest malá (5 □ km.) skupina
Ebon čili Boston, která však se pokládá za nejbohatší a nej-
zalidněnější část řetězu Ralickova; čítá se na ní 790 obyvatelů.
P!p16 cniinsiťrnví má H1p np nnvěi&íhn udání 10.700 nhvvat.elfiv

»jv/ Uvij t* v t * *n iv v*».v u vj — ^ v w — — - » v.. . v v w j * — ■ *

Ostrovy faarshallovy.

719

Ostrované Marshalští jsou nesmíšení Mikronesané; vy-
jímaje náčelníky, jsou to postavy malé, slabé u brzy stárnoucí,
pleti jsou žluté až černohnědé, vlasy mají černé, hrubé a vous
řídký. Boltce si rozřezují a až na ramena vytahují; jako do
kličky zavěšují si na ně dýmku, tabák nebo vonné listy. Mu-
žové i ženy se taetovují ; je však k tomu potřebí dovolení krá-
lova. Oděv jest velmi jednoduchý: pletené pásy a rohože;
vlasy splétali si v uzel na temeni. Pokřestění však nyní vlasy
si ustřihují, mužové nosí košili a slaměný klobouk, ženy pak
kazajku a pláštík.

Jich obydlí jsou velice bídná, taktéž i potrava, již pekou
v polynesské peci. Jsou však nad míru dovední ve stavbě
člunů s plachtami a ochrannými prkny i podnikali s nimi
plavby k sousedním ostrovům, užívajíce při tom mappy z hůlek
a kaménků zhotovené. Nyní však raději jezdí za plat na lo-
dích evropských.

Rozeznávaly se čtyři stavy: armidvon čili kajur, lidé bez
pozemku, leadagedag, pozemkáři, budag, bratří a synové krá-
lovi; nade všemi vládne irod, král, po jehož smrti následuje
mladší jeho bratr, nikoliv syn. Nový král musí zároveň pře-
vzíti všechny ženy zemřelého. Vznešení mohou žiti v mnoho-
ženství ; kajur jen jednu manželku smí míti. Pojme-li kajur
manželku vznešenější sebe, povyšuje se tím do její stavu. Irod
jest u veliké úctě, ale přec neobmezená jeho moc nestala se
nikdy tyranstvím jako u Polynesanů.

Nemalé vážnosti požívali též kněží, drikanan ; byli vlastně
pouhými věštci, kteří povoláváni byli k nemocným, aby ozná-
mili konec nemoci.

Povahu ostrovanů Marshallských Chamisso líčí velmi
příznivě. Přívětivostí a dobromyslností vynikají nad Polyne-
sany, a prosti jsou hrubé nemravnosti, kteráž ony poskvrňuje.
Též oni mají velikou náklonnost k putování; tomu svědčí
příklad Kadua, který s Chamissem cestoval až k ledovým

720 Ostrovy G^bertovy.

břehům Sibiře. Bohužel obchod s evropskými loďmi mravnostní
poměry valně zhoršil; krádeží a opilství nyní přibývá, a
s úpadkem mnohého starého zvyku a přijetím nových špatností
jest ve spojení též ubývání domorodců, pokud arci to možno
pro některé krajiny stopovati. Část Marshallských ostrovanů
(315 v pěti obcích) přijalo křesťanství od missionářů z Ha-
waii, kteří mají stanice na Nameriku, Jaluitu, Mulgraveu,
Majuru, Arnhu, Maloelabu a Aurhu.

Ostrovy Gilbertovy.

Ostrovy tyto, Američany též Kingsmill zvané, táhnou se
týmže směrem jako ostrovy Marsballovy. Skládají se celkem
z 18 ostrůvků, z nichžto 16 rozloženo je směrem od S. S. Z.
k J. J. V., ostatní dva : Banaba čili Oceán a Nawodo č. Plea-
sant Island jsou osamoceny dále na západu. Všecky ostrovy ,
jsou nízké korálové útesy, které obkličují laguny, ale přec
jsou poněkud vyšší (nejvýše 7 m. nad hladinu mořskou) a
větší nežli sousední ostrovy Marshallovy. Tenká vrstva málo
úrodné půdy pokrývá po různu malé útesy, takže obydlitelné
půdy z veškerého objemu (430 □ km. = 7*8 □ míle) není příliš
mnoho; a přec obývá tu 36.850 lidí. Však snažili se domo-
rodci chudou vlast s chvályhodnou pílí zlepšiti, a když zá-
padní proudy přinášely k ostrovu kousky pemzy, horlivě na-
máhaly se ženy, aby drahocenné mrvivo sebraly, roztloukly
a na kořeny kokosovníků nasypaly. Poskytuj eť kokosovník a
pandanus hlavní výživu; kde je hojnost sladké vody, možno
jest i pěstování druhu tara (Arům cordifolium). Jinak ostrovy
málo poskytují výživy, a. po neúrodách dostavují se poměry
hrozivé. Proto ostrované opouštějí svou vlast a vstupují do
služeb osadníkův, at v Queenslandě, ve Vitiu, Tahitiu nebo
na Samoji.

Ostrovy Gilbertovy.

721

Ostrované Gilbertští nejsou čistí Mikronesané. nýbrž vzali
svůj původ ze smísení se Mikronesanft a Polynesaiift. kteří asi
týmž časem na souostroví se přistěhovali. K tomu ukazuje L po-
dání, kterým naznačena jest Amoa, zajisté Samoa, a Banaba
1 Ponape) jako původní otčina. Přistěhovalci přinesli prý sem
z Amoji cldebovník, z Banaby pak taro: toto podání je tím
pravděpodobnější, protože nacházíme zde tutéž odrůdu chle-
bené jako 11a Samoji. Příslušníci obou plemen, světlejšího a
tmavšího, po mnohá pokolení žili svorně vedle sebe, ale tu
vznikla rozepře, ve které mužové z Amoji byli zabiti; ženy pak
jejich připadly vítězům. Odtud pomíchána je řeč Gilberfanú
živly polynesskými, a i ve mravech a obyčejích jsou značně
odchylky.

Hawajská missí již roku 1852. zde působila; ale teprve
mnohem později dodělala se úspěchů. První stanice zřízena
byla na Apaiangu, potom na Tarawě. největším ostrově Gil-
bertském, na Butaririu a Tapitueji. Četné boje, při kterých
ještě roku 1878. konány hody lidojedské, arci byly šíření se
křesťanství na překážku, ale konečně nastal pokoj, a missio-
náři usadili se ještě na lagunových ostrůvcích Maianě, Aga-
mamě, Marakiu a Nonoutiu. Vedle této hawajské misse pů-
sobila i londýnská missijní společnost, kteráž od roku 1870.
zřídila své stanice na Aroraii, Tamaně, Onotoji, Páru a Nu-
kunau. takže nyní jen Ivuria a Aranuka. jakož i na západě
ležící Paanópa a Navodo nejsou missionáři obsazeny.

|uog, Austrálie

Internet Archive Audio

Featured

Top

Images

Featured

Top

Software

Featured

Top

Books

Featured

Top

Video

Featured

Top

Mobile Apps

Browser Extensions

Archive-It Subscription

Save Page Now

Full text of "Austrálie a její obyvatelstvo"

See other formats